Název

zvikov

Popis

Zvíkov - Vysoký skalní ostroh nad soutokem Vltavy s Otavou lákal svou jedinečnou polohou k lidskému osídlení již v prehistorické době. Archeologický výzkum prováděný v l. 1955–1959 a v r. 1973 prokázal existenci rozsáhlého hradiště. Se stavbou hradu se započalo na sklonku vlády krále Přemysla Otakara I. (†1230), kdy vznikla Hlízová věž. V úzké šíji na jižní straně byl ve skále vylámán příkop, za ním vybudována hranolová věž. První zmínka o hradu je z r. 1234. Za krále Václava I. bylo na hradě přestavěno starší jižní křídlo, nově vystavěno západní křídlo při Hlízové věži a trojboké nádvoří uzavřeno na třech stranách otevřenými arkádami v přízemí i v patře. Za neklidných poměrů v zemi na sklonku 14. století, kdy králova autorita značně trpěla, došlo k zesílení zevního opevnění hradu. Podle podvržené listiny z r. 1437 král Zikmund povolil Oldřichovi z Rožmberka, aby za 4 tisíce kop grošů vylepšil opevnění hradu. Tehdy byl vystavěn parkán podél severní hradby, zesílený pěti čtverhrannými dovnitř otevřenými baštami. Současně byla na západní straně vystavěna třípatrová hranolová věž zvaná Červená, spojená v prvním patře s ochozem na hradbě. V r. 1440 mistr Domek z Mirovic vystavěl novou „železnou“ bránu, byl nasypán val před hradbou (1456) a ve skále před vstupní branou byl vyhlouben příkop (1457). Roku 1437 Jindřich z Rožmberka přenechal svému strýci Bohuslavu ze Švamberka zvíkovskou zástavu s milevským klášterstvím. Rod, který měl v erbu bílou labuť, pak držel Zvíkov až do pobělohorských konfiskací. Švamberské období bylo významným přínosem v dějinách hradu. Ten se stal sídlem vrchnosti a v jeho zdech se rozproudil bohatý a pestrý život společnosti na sklonku středověku a počátku renesance. Zvíkov ztrácel význam nedobytného hradu. Za Bohuslava ze Švamberka vznikla většina dodnes zachovaných nástěnných maleb v síních, hradní kapli a v ambitu hradního nádvoří. V hradním areálu byl vystavěn (1550) pivovar (dnes v rozvalinách). V novém, renesančním slohu byl přebudován hradní palác (1551, 1561), budovy dostaly nové sgrafitové omítky. Práce v l. 1561 až 1597 prováděl stavitel Hons Vlach. V r. 1574 královská komora prodala dosavadní zvíkovské panství s hradem Kryštofu ze Švamberka (†1582) do dědičného držení. Jím však zvíkovsko-orlická větev rodu vymřela a v r. 1592 přešlo zvíkovské panství dědictvím po Petru ze Švamberka na Jana Jiřího ze Švamberka z větve borské. Po jeho smrti (1617) dědil majetek syn Petr, který se aktivně účastnil českého stavovského povstání v l. 1618–1620. Oba své hrady Zvíkov a Orlík (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/orlik_nad_vltavou ) obsadil početnými posádkami, které se vítěznému nepříteli po Bílé hoře nevzdaly a spolu s Táborem a Třeboní dále vzdorovaly. Zvíkov kapituloval jako poslední až v létě 1622. Tím skončilo slavné a hrdinské období hradu. Císařskými vojáky byl Zvíkov po vzdání vypleněn a značně poškozen. Zvíkov přestal za Eggenberků (od r. 1622) sloužit jako sídlo vrchnosti, a ani za Schwarzenberků od r. 1719 se nestal správním střediskem spojeného panství orlicko-zvíkovského. Strategický význam si podržel ještě jednou za třicetileté války jako důležitý opěrný bod, který byl trvale osazen vojenskou posádkou. V r. 1741 byl Zvíkov krátce obsazen okupační francouzskou posádkou, ale jeho význam stále víc upadal. Na podzim r. 1751 zhoubný požár zničil skoro všechny hospodářské budovy na druhém hradním nádvoří. Udržování rozsáhlých budov a opevnění nebyla věnována žádná pozornost. V r. 1777 byl postaven kamenný most před vstupní branou. K záchraně hradu Zvíkova přikročil v l. 1840–1844 kníže Karel Schwarzenberk a dal opravit Hlízovou věž, věž Hlásku a zastřešit hradní kapli. Po nejnutnějších zabezpečovacích pracích došlo k rozsáhlejším opravám až po r. 1880, kdy byl obnoven raně gotický ambit vnitřního nádvoří. Byl to spíše ohlas romantického vztahu ke staré stavitelské památce, než uvědomělá snaha uchovat celý hradní areál. Hrad Zvíkov byl do r. 1945 majetkem Schwarzenberků, od r. 1950 byl státním hradem.

Kategorie a štítky

Nastavení