Popovice - Trojkřídlá vodní tvrz věžovitého charakteru, pochází z15. století. Nese prvky pozdně gotických úprav. V 16. století byla přistavěna dvě křídla. Tvrz, městečko a pět okolních vesnic, doplatily na stavovské povstání. Tehdejší majitelé bratři Heřman a Oldřich Kavka Říčanští z Říčan byli nuceni za účast na povstání majetek prodat. Ten pak vystřídal velký počet majitelů. V 18.století byla tvrz upravena a nakonec sloužila jako přádelna a tkalcovna, byty a sklady. Tehdy v roce 1797 byl majitelem průmyslník, hrabě Jindřich z Rottenhanu. Po 2.sv. válce tvrz připadla státu a značně zpustla. Po r. 1989 vrácena v restituci, postupně je rekonstruována.

Vysoká Lhota - První písemné zmínky o zámečku jsou z r. 1358. Od pol. 16. st. do pol. 18. st. zde žil rod Lhotáků. Usedlost koupil Karel David, který byl později odsouzen Marií Terezií za zradu k trestu smrti. R. 1750 zámeček koupil hrabě Vrtba (tehdejší majitel Konopiště) a byl přestavěn. Zámeček slouží k bydlení a je sídlem společnosti EQUI HANUŠ. V hospodářských staveních kolem zámku je jedno z největších muzejí kočárů a povozů,dále sedel a postrojů, kterých je zde okolo 500 kusů a poznáte zde postroje a sedla z mnoha známých filmů, jako Juráškovo sedlo a uzdění z pohádky Tři oříšky pro Popelku, kočár z filmu Bathory a mnoho dalšího.

Louňovice pod Blaníkem - Vznik obce Louňovice je spojen s ženským klášterem premonstrátek, který byl založen v polovině 12. stol. Za husitských válek byl vypálen a zanikl. Majetek získali Táborští, těm byl později zabaven a postoupen Janovi z Perštejna, který jej prodal Kryštofovi Skuhrovskému ze Skuhrova. Vlastní zámek vznikl přestavbou původní gotické tvrze. První zmínka o přestavbě je ze 16. stol. Začátkem 17. století, kdy Louňovice byly v majetku Kryštofa Skuhrovského, došlo k výrazné přestavbě do rozsahu dnešního zámku. V 2. polovině 17. stol. se stává panství opět majetkem církve a v roce 1924 zámeček zakoupila TJ Sokol v jejímž majetku je i dnes. V části zámku je stálá expozice věnovaná Louňovicím, Blaníku a archeologickému výzkumu bývalého kláštera premonstrátek, ve zbytku je restaurace a několik obchodů.

Libouň - Po r. 1690 si tehdejší majitel Libouně Václav Malovec z Malovic postavil u poplužního dvora, snad na místě bývalé tvrze, nové sídlo, nynější raně barokní zámek. V r. 1767 za Marie Josefy z Auersperku, majitelky vlašimského panství, k němuž se Libouň dostala, se uvádí, že zámek je kamenný a je v něm sedm pokojů; při zámku byla velká zahrada obehnaná zdí. V r. 1801 zámek vyhořel a už nebyl obnoven v původní velikosti; z části zámku byla zřízena sýpka. K vlašimskému velkostatku patřil libouňský zámek až do pozemkové reformy v r. 1924. Do konce 70. let sloužil hospodářským potřebám JZD. Nyní je po rekonstrukci a v soukromém vlastnictví. Je to jednoduchá patrová budova o dvou křídlech, která na sebe navazují v pravém úhlu; do nádvoří bývaly arkády, které jsou dnes zazděné.

Masaryk Racing Days 2018 + BOSS GP (08.09.2018 - 09.09.2018 ) - Středoevropská zóna monopostů - Divize 2 a Divize 3, Středoevropská zóna cestovních a GT vozů ve sprintu a vytrvalosti - Divize 4 a Divize 5, Formule BOSS GP, FIA Swift Cup Euro, Haigo – závody historických cestovních vozů a formulí.

Roupov - Hrad byl postaven koncem 14. stol. jako sídlo panského rodu z Roupova. Po husitských válkách rozšířen a přestavěn. Nákladné přestavby probíhaly za Jana II. a Jana V. – posledního držitele rodu z Roupova. Od r. 1607 se na hradě připomínají páni z Klenového. R. 1707 se majitelem Roupova stal hrabě Jan Jiří z Hauben, který jej spojil s panstvím poříčským. Od té doby neobydlený hrad pozvolna chátral. Od r. 1817 je zříceninou. Z vnitřního hradu situovaného v západní části hradiště se zachovalo východní pozdně gotické křídlo s průjezdem a hradní kuchyní ze 16. stol. Nevelké nádvoří uzavíral palác, ze kterého se dochovaly nepatrné zbytky a klenutá sklepní místnost z 15. stol. Východním směrem bývalo předhradí opevěné v 2. pol 15. stol., z téže osoby pochází mohutná okrouhlá věž při vstupní bráně na jihovýchodě. Předhradí je v soukromém vlastníctví a je nepřístupné.

Dolní Lukavice - Podle různých materiálů lze historii panství s tvrzí a později se zámkem shrnout asi následovně. Roku 1216 statek vlastnil blíže neurčený pan Štěpán, roku 1243 - 45 přešel pak do držení bratrů Bohuchvala a Vitla z Lukavice, kteří náleželi k rodu Bohuchvalů z Hrádku. Roku 1250 se stal majitelem obce jejich potomek. V této době se vyskytují již první zmínky o tvrzi. V roce 1423 je jako majitel panství a tvrze zmiňován Jan Talmberka. Potom je jako vlastník tvrze zmiňován rod Lukaveckých z Řeneč a to od roku 1444 do roku 1596. Nejprve to byl Lvík z Řeneč (1444 až 1452), potom jeho syn Jan (1452 – 1470), později synové Jana - Lvík a Markvart. V roce 1596 byla tvrz prodána Jindřichu Chlumčanskému z Přestavlk. Od roku 1615 je majitelem Jáchym Loubský z Lub a na Řenčích. Tomu byla udělena pokuta za účast ve stavovském povstání, ale použil i dnes rozšířeného triku a přesvědčil královskou komoru, že dluhy na statcích činí více nežli pokuta. Na podvod se přišlo až v roce 1651 a přestože mělo panství v té době již jiné vlastníky, královská komora nařídila vše prodat na zaplacení veškerých škod. Roku 1662 daroval císař Leopold I. svá práva ke statku Hraběti Františku Albrechtovi Harrachovi, který Horní i Dolní Lukavici a Řenče obratem prodal Karlu Leopoldovi hraběti Caretto – Millesimo a ten panství roku 1666 prodal snad Pavlovi hraběti z Morzina. Dalšími vlastníky potom byli jeho syn Ferdinand Matěj Morzin a později jeho vnuk Karel Josef František Morzin který zámek prodal Karlu Bedřichu z Hatzfeldu a od něj zámek koupil hrabě Hugo Damian ze Schönbornu. V l. 1759–60 zde působil jako kapelník zámecké hudby Josef Haydn. Jako poslední majitel je evidován pan Veverka, kterému byl zámek v roce 1945 zestátněn a později část zámku vrácena.

Ptenín - Původně zde stála pouze tvrz, ale v první polovině 18. stol. získal Ptenín hrabě Ferdinand Morzin, majitel Dolní Lukavice, který nechal tvrz přestavět na barokní zámek. Zámek tvoří dvě vývojově odlišné budovy. Původní renesanční tvrz zmiňována již v 16. stol má klenutý průjezd s vystupující baštou a vedle jednopatrové stavení. Nová část je tvořena vícekřídlou jednoposchoďovou budovou. Pod jižním křídlem prochází dlouhý průjezd. Je majetkem obce a zčásti používaný k bydlení.

Lovčice - Bořitové z Martinic si dali na počátku 18. století v Lovčicích postavit barokní zámek; autorem jeho plánů byl Kilián Ignác Dienzenhofer, který r. 1720 stavěl na plánickém panství poutní kostel v Nicové nedaleko Plánice. Rok vzniku zámku znám není, poprvé se o něm zmiňuje až Schallerova Topografie v r. 1789. Jednopatrový zámek má obdélníkový půdorys a valbovou střechu, krytou taškami. Vstupuje se do něho branou s barokním portálem. Okna se šambránami mají podokenní koberečky a nadokenní střídavě lomené a zvlněné římsy a Štukové ozdoby. Průjezd a schodiště jsou klenuté. V letech 1972—1973 byl objekt upraven a sloužil jako MNV pro veřejné účely a byla zde též pošta. Dnes v soukromém vlastnictví.

Předslav - Tvrz založená s největší pravděpodobností již ve 14. stol. byla asi v 16. stol. renesančně upravena. Původní vzhled tvrze není přesně znám. Je pravděpodobné, že se sestávala z polygonální patrové věže a paláce. Ještě v 19. stol. byla využívána pro provoz pivovaru a lihovaru. Ve 20. letech 20. stol. byla část tvrze stržena při výstavbě nové sokolovny, která nese na štítu letopočet 1923. Zůstala zachována jen část polygonální patrové věže, která je dnes součástí sokolovny a je v ní umístěno sociální zařízení a sklad tělocvičného nářadí.

Řenče - Podle pověstí tvrz založil, stejně jako obec a rod Řenečských, jistý rytíř Řenek. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1379. Tehdy je ve vlastnictví Blahoslava, Havla a Litolda. Roku 1412 je pak zmiňován jistý Zdeněk z Řeneč, první doložený člen rodu Řenečských z Řeneč. Zda se jednalo o syna některého z předchozích majitelů, není známo, je to ale velmi pravděpodobné. Zdeněk měl čtyři syny, přičemž Petr a Zachař odešli na Plzeňsko. V roce 1444 založil Lvík vlastní větev, když přesídlil do Dolní Lukavice, a pojmenoval ji Lukavští z Řeneč. Obec se tak stala vlastnictvím Sudy, jehož větev nesla název Sudové Řenečtí z Řeneč. Jeho vnuk, Petr Suda, vlastnil také Janovice u Klatov a byl zemským škůdcem. Ve své době byl, díky své schopnosti ze všeho se dostat, v zemi velmi známou osobou. Někdy před rokem 1520 prodal ves Řenče s tvrzí a dvorem a dále vsi Plevňov, Osek, Kníje, Libákovice (část) a pusté Háje a Lhotku Janu Markvartovi z Hrádku. V roce 1545 přikoupil Humprecht z Hrádku Snopoušovy a Krašovice. Jeho syn Jiří však kvůli finančním problémům musel statek odprodat Kryštofu Loubskému z Lub, jenž zde sídlil od roku 1571. V té době také pravděpodobně došlo k renesanční přestavbě tvrze. Kryštofův syn, Jáchym Ladislav Loubský z Lub, připojil statek k Dolní Lukavici, ovšem v roce 1623 jej opět oddělil a získal jej jeho syn Adam Jaroslav. Ten jej obratem prodal za 64 000 kop míšeňských grošů Janu Filipu Kracovi ze Šarfenštejna. Ten po Bílé hoře skupoval statky – v roce 1622 Rýzmberk, Kout na Šumavě a Zahořany, roku 1623 právě Řenče, roku 1624 Úsilov a Dolní Lukavici (prodává jí roku 1627) a v roce 1630 Žimutice. Během třicetileté války jednal se Švédy o vydání Ingolstadtu a dokonce přeběhl na jejich stranu. V roce 1634 však byl v bitvě u Nördlingenu zajat, odsouzen a v roce 1635 popraven. Statky získal Albrecht z Valdštejna, jenž je postoupil Šimonovi z Thunu. V roce 1634 připadly královské komoře a ta Řenče vrátila Adamovi Jaroslavovi Loubskému z Lub. Jelikož se však zjistilo, že se jeho otec dopustil podvodu a nový majitel, Kryštof Loubský z Lub, nebyl schopný pokutu zaplatit, daroval v roce 1662 císař Leopold I. Řenče a Dolní Lukavici Františku Albrechtovi z Harrachu. To znamenalo definitivní spojení obou Řenče s Lukavicí, opuštění tvrze a její přeměnění na sýpku. Kolem roku 1794 se severní křídlo buď zřítilo, nebo bylo zbořeno. Ve 2. polovině 20. století došlo k poškození jižní a západní části tvrze. Po roce 1989 hrozilo opuštěnému objektu zboření, ke kterému ale nedošlo. Dnes je v rekonstrukci.

Hradiště - Zámecký komplex se nachází na místě starší tvrze, která vznikla již nejspíš již na počátku 15. století jako sídlo rodu Ebrzvínů z Hradiště. Sídlo později vlastnili Hradišťští z Hořovic, Karlové ze Svárova (za nichž získalo podobu renesančního zámku), Maxmilián Rudolf z Gutštejna, Ferdinand Pertold z Újezda a Krakowští z Kolowrat. V roce 1872 získali zámek Pálffyové, kteří jej přestavěli v novogotickém stylu. V druhé polovině 20. století v něm fungovalo střední odborné učiliště. Od roku 2000 v zámku sídlí Muzeum jižního Plzeňska, které v roce 2002 zámek zpřístupnilo veřejnosti. Veřejně přístupný je i anglický park, v němž některé stromy pocházejí ze 17. století. Součástí zámku je kaple svatého Ondřeje postavená ve druhé polovině 19. století Janem Nepomukem Karlem (zv. Hanušem) hrabětem Krakowským z Kolowrat, nejvýznamnějším majitelem někdejšího hradišťského panství.

Spálené Poříčí - Původní tvrz pochází z přelomu na přelomu 14. a 15. století (Jindřich z Elstrberka). V 15. století zpustla, aby byla opět obnovena rodem Roupovských z Roupova během 16. století. Zámek vystavěl Adam Vratislav v místech původní gotické tvrze v r. 1617. Slohově se dotýká pozdní renesance a baroka + romantické cimbuří. Dramatického roku 1620 vypálilo protestantské Poříčí císařské vojsko - odtud dnešní název města. V 19. století vznikla novogotická věž. Časem velmi zdevastovaný zámek se začal opravovat až po roce 1990.

Světlá nad Sázavou - zámek - Historie světelského zámku sahá až do středověku, kdy Štěpán ze Šternberka nechal roku 1393 vystavět na levém břehu řeky Sázavy gotickou tvrz chráněnou příkopy. V roce 1429 připadlo světelské panství rodu Trčků z Lípy a roku 1567 nechal Burian III. Trčka z Lípy přestavět stávající tvrz na lovecký zámek a to již v renesančním stylu. Z této doby pochází dochovaný latinský nápis, nad portálem na jižním průčelí zámku, který v českém jazyce zní: "Není pokoje na tomto světě, Burian Trčka z Lípy, první komoří císařský, 1567". Trčkové tu sídlili až do roku 1636, kdy byl jejich majetek zkonfiskován a připadl královské komoře. Po třicetileté válce se zde vystřídalo několik majitelů. Důležitým byl od roku 1668 Jan Bartoloměj z Vernieru, neboť zahájil přístavbu dnešního východního křídla k renesanční trčkovské tvrzi. V roce 1722 se stal zámek majetkem rodu Černínů. František Antonín Černín pokračoval v dalších úpravách zámku v duchu baroka. Nyní již dostavěné východní křídlo bylo obohaceno o sochařskou výzdobu, arkády v prvním patře a rodové erby. Stavební úpravou prošel i zámecký park. Další přestavba proběhla v letech 1774-1775, kdy na zámku působil rod Kolovratů Krakovských. V roce 1809 přestal zámek sloužit svému původnímu účelu, a na nějaký čas se proměnil ve vojenskou nemocnici. Novým majitelem zámku se stal v roce 1817 hrabě František Josef Zichy, který nechal vystavět západní empírové křídlo. Rytířský sál a ostatní místnosti v prvním patře nechal vyzdobit štuky. V roce 1821 přešel zámek do majetku rodu Salm-Reifferscheidtů. Ti si v roce 1869 přizvali k přestavbě svého sídla vídeňského architekta Svatoše, jehož úkolem bylo upravit zámek s ohledem na původní umělecké slohy. Pouze k západnímu křídlu přistavěl v novorenesančním slohu věžičku, balkon nad hlavním vstupem a na nádvoří uzavřel arkády řadou oken. Svatošovou přestavbou tehdy zámek získal svou dnešní podobu. Vznikla jednopatrová a s části dvoupatrová historizující budova o čtyřech křídlech, která uzavírají čestné nádvoří s kašnou. Na stavbě jsou jasné renesanční, barokní, empírové a novorenesanční prvky. Na počátku 20. století se na zámku usídlila Pozemková banka. Brzy na to se zámek stal majetkem továrníka Richarda Morawetze. Ten však musel ještě před válkou opustit Čechy a tak zámek využila ke svým účelům německá (1939-1945) a později československá posádka (1945-1946). Od roku 1949 se na zámku usídlila střední zemědělská škola, která zde zůstala až do roku 2011. Nyní je zámek majetkem společnosti Zámek Světlá s.r.o., která památku koupila od města v roce 2013 a již zpřístupnila veřejnosti.

Světelské středověké podzemí - Podzemní chodby se nacházejí severovýchodně od kostela sv. Václava. Žádné známé písemné prameny o tomto podzemí a jeho prvotním účelu nehovoří. Poslední průzkumné práce, včetně hrubého geodetického zaměření a snad i vyčistění podzemí, zde byly prováděny za války, v roce 1944. Později bylo podzemí navštěvováno jen odvážnými a zvědavými světelskými kluky a – bohužel – zaváženo místními občany odpadky. Do vyčistění a zprůchodnění zanedbaného a téměř zapomenutého podzemí se pustila skupina nadšenců z Vlastivědného spolku Světelsko za pomoci a pochopení pracovníků městského úřadu. Po vyčistění celé této podzemní soustavy v letech 1999 až 2002 bylo zjištěno, že celková délka podzemních chodeb včetně rozrážek činí téměř 200 metrů a že všechny čelby a rozrážky končí v pevné hornině. Spojení s dalšími podzemními prostorami neexistuje, to znamená, že lidová tradice o propojení tohoto podzemí a ostatních sklepů středověkého města, případně pokračování chodeb pod řekou Sázavou pod zámek a dokonce na hrad Lipnici se nepotvrdila. Rozborem charakteru ražeb a jejich postupu bylo zjištěno, že nejstarší ražby byly započaty přímo do skalního výchozu nad meandrem řeky Sázavy. Jednalo se o dva sklepy ve skále náležející k dnes už neexistujícím stavením. Postupem doby byly podzemní prostory rozšiřovány, došlo k jejich propojení a vytvoření poměrně jednotného rázu chodeb. Jejich šířka se pohybuje od 160 do 240 cm, výška kolísá od 170 do 210 cm. Stěny a stropy jsou nádherné opracované do klenby, s patrnými vrypy po ručních nástrojích, jimiž bylo podzemí vytesáno. Stáří vzniku podzemí se zatím nepodařilo přesně určit. Vzhledem k tomu, že nejstarší vchody do podzemí jsou situovány v blízkosti poměrně výrazných tektonických struktur, nelze vyloučit, že první práce byly průzkumného charakteru prováděné prospektory na rudy někdy koncem 13. století, tak jak je známe z okolních měst Havlíčkova Brodu, Ledče n. S., Jihlavy a dalších. Vše nasvědčuje tomu, že podzemí vznikalo postupně a patrně se s majiteli měnilo i jeho využití. Lze předpokládat, že světelské podzemí vzniklo ve své konečné podobě pravděpodobně v 15. století, čemuž nasvědčuje zvláště kvalita provedené práce. Nelze však vyloučit i pozdější doražby a úpravy povrchu. Nejstarší nálezy střepů keramiky odpovídají asi 15. století. Je však pravděpodobné, že v minulosti byly občas sklepy důkladně čištěny, zvláště byly-li používány k ukládání potravin. Jediná mince nalezená v podzemí pochází z roku 1800. Dnes celistvé a propojené podzemí vznikalo ze dvou míst, patrně ze dvou samostatných parcel, od dvou různých majitelů. Jižní vchod, propojený se sklepem domu čp. 15, v němž byla židovská a později českobratrskou modlitebna (dnes zbouraná), byl vybudován dávno před jeho vznikem, druhý, původně samostatný vstup do podzemí se nacházel ve stejném skalním výchozu 17 metrů severně (proti proudu řeky). Tento nejstarší předchůdce dnešního podzemí měl jen asi 5-6 m do svahu a dnes se jeví jako podúrovňová část podzemí. Další ražba podzemních prostor patrně přišla až s odstupem doby, kdy si ji vynutil rozvoj města a produktivita hospodaření. Zdá se, že původní sklípky sloužily jen potřebě jednotlivých vlastníků, zatímco nové ražby už převyšovaly potřeby jedné rodiny. Zhruba ve střední části podzemí došlo patrně k nechtěnému proražení do staré studny. Studna má dnes hloubku 9,8 m od povrchu a její dno se nachází 3,25 m pod úrovní podlahy rozrážky v podzemí. Má kruhový průměr o ploše 1 m2, je celá tesaná v pevné pararule. Pro nedostatek vody sloužila zřejmě jen pro pomocné větrání podzemí, přičemž hlavní podíl na větrání měly svislé vrty o průměru asi 10 cm a délce od 4 do 6 m.

Golčův Jeníkov - tvrz - V roce 1636 se majitelem zkonfiskovaného jeníkovského statku, který do Bílé hory vlastnil Jan Rudolf Trčka z Lípy, stal generál Martin Maxmilián z Goltze, jenž si nechal v letech 1650–1653 nedaleko zábělčické tvrze postavit tvrz novou. Ta dostala název Goltzova tvrz. Po generálově smrti došlo k častému střídání majitelů a po vystavění starého zámku (https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/golcuv_jenikov_stary_zamek/) Leopoldem Krakovským z Kolovrat ztratila svoji rezidenční funkci. Poté, co Trautmannsdorfové nechali ve městě postavit pivovar, začala tvrz sloužit jako sklad chmele. V roce 1912 došlo ke zrušení pivovaru a tvrz následně chátrala. Po rekonstrukci, která proběhla v roce 2004, slouží jako galerie.

Golčův Jeníkov - nový zámek - Zámek byl vystavěn v duchu pozdního baroka v letech 1768-1769 hrabětem Filipem Krakovským z Kolovrat. V letech 1774-1775 prošla úpravou pro potřeby tabákové továrny, za jejíhož zakladatele bývá považován Filip Krakovský nebo jeho syn Leopold Krakovský z Kolovrat, který panství převzal po Filipově smrti v roce 1773. Po smrti Leopolda dochází mezi dalšími členy rodu Krakovských z Kolovrat ke sporům o dědictví a panství v této době řídila administrace. Poté, co továrna přesídlila do Sedlce, sloužil jako vojenský lazaret. V roce 1817 komplex odkoupila hraběnka Louisa Herbersteinová z Kolovrat, Leopoldova dcera. V letech 1827-1828 jej hrabě Otta z Herbersteinu nechal přestavět v duchu empíru. Otto jej sice vlastnil, ale protože byl nezletilý, tak jej spravoval jeho poručník Hugo von Eger. V této době byl založen také zámecký park. Následně sloužil pro správu panství. Roku 1830 se novou majitelkou stala hraběnka Terezie z Trautmannsdorfu. V 1. polovině 20. století jej vlastnili Milnerové. V roce 1951 přešel do vlastnictví místního národního výboru. Nzní opuštěn a chátrá.

Golčův Jeníkov - starý zámek - Když roku 1766 koupili Golčův Jeníkov Krakovští z Kolovrat, postavil v letech 1774-75 Leopold Krakovský obdélnou tříkřídlou patrovou budovu dnes zvanou Starý zámek. Budova zpočátku sloužila jako správní centrum panství, když její úlohu roku 1828 převzal Nový zámek (https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/golcuv_jenikov_novy_zamek/), byl Starý zámek přeměněn na byty. V roce 1830 se majitelkou stala hraběnka Terezie z Trautmannsdorfu. Ta v letech 1834-1836 nechala budovu zámku zbořit a na jeho místě vystavět nový objekt, který sloužil jako pivovar. Dnes už jen nefunkční Restaurace Na zámku.

Libice nad Doubravou - První písemná zmínka o obci Libice nad Doubravou je z let 1146 – 1148. Tehdy patřila olomouckému biskupství. Další zmínky pak pochází z let 1242 a 1352. Zámek byl vystavěn po roce 1709 a tehdy byl založen i přilehlý park. Původně byl postaven jako jednoduchá barokní stavba. Zdivo a klenby v přízemí zámku pocházejí z tohoto období. V letech 1862 – 1864 zámek rozšířen o severní trakt s věží a zcela přestavěn v novogotickém stylu. Na panství Libice nad Doubravou se v průběhu staletí vystřídala celá řada majitelů. Z nejvýznačnějších to byla rodina Boleslavských z Rittersteinu, nebo Karel Gürtler z Kleebornu a od roku 1925 ing. Jaroslav Hostan, kterému byl po revoluci navrácen. Ten jej obratem prodal. Od roku 2008 je zámek předmětem soudních sporů, od roku 2011 postupná rekonstrukce.

Ronov nad Doubravou - Když byl roku 1823 zbořen starý zámek v Ronově nad Doubravou, nechala nadace Jana Josefa Caretto-Millesimo roku 1825 severně od něj postavit novou budovu, která jí sloužila jako nové sídlo správy nadačního panství. Koncem 19. století byla budova novogoticky přestavěna do dnešní podoby.
Roku 1948 přešel zámek z majetku nadace do správy státní lesní správy, které slouží dodnes.