Českobrodské podzemí - O vzniku podzemních chodeb (sklepení) však dosud mnoho nevíme. Sklepení mohla sloužit například jako úkryt cenností a peněz, mohla se zde skladovat sůl, potraviny, víno či jiné zemědělské produkty. Po velkém rozmachu pivovarnictví ve 14. st. sklepy sloužily k uskladnění piva a surovin potřebných k jeho vaření. Sklepení mohla v případě ohrožení sloužit i jako úkryt pro ohrožené obyvatele města. Chodby a sklepy se v historickém jádru města zachovaly až do dnešní doby, část jich však byla zazděna a někde také zasypána.

Huť Jakub - Sklárna v Tasicích byla založena r. 1796 huťmistrem Ferdinandem Čapkem. Pod jeho vedením se tasické výrobky dostaly až do Vídně, kde tou dobou pobýval Napoleon Bonaparte. I jemu se sklo velmi líbilo a po této zvěsti bylo tasické sklo žádáno po celé Evropě. V roce 1821 byla budova huťě přestavěna do dnešní podoby huťmistrem Josefem Hofmanem. Pod jeho vedením se vyráběly nádherné skleněné lustry, které byly exportovány do indických paláců. Ve 40. letech 19. století převzala sklárnu část známé sklářské rodiny Rückelů. Rückelovi v r. 1897 vyměnily přímé vytápění pece za výtop dřevoplynem. Po r. 1918 ve vedení sklárny působila skupina kolem madam Milady Nestlové. V r. 1928 převzal sklárnu Čeněk František Císař, který vrátil po válce tasickému sklu slávu. Jeho výrobky se vyvážely do celého světa. Za okupace byl členem tajné protifašistické skupiny RU-DA. Za 2. světové války spadala huť pod válečnou výrobu pro říši a vyráběli se zde zaměřovače pro tanky. Po znárodnění přešla sklárna pod vedení Národního podniku Bohemia a později pod Kavalier Sázava. V 90.letech se zde natáčel známý serial Synové a dcery Jakuba skláře. Po roce 1992 byla sklárna zprivatizována a několikrát změnila majitele s pokusem obnovení výroby. Od r. 2004 funguje jako oblíbený sklářský skanzen s prodejnou suvenýrů ze skla z předních českých skláren a od výtvarníků.

Mosty u Borovska, Hulice - Jde o most(-y), který měl být původně součástí dálnice Praha-Brno, která měla překlenout údolí Sedlického potoka nedaleko vsi Borovsko. Most bez konce, Hitlerův most, Český Avignon nebo Borovský most, což jsou všechno názvy, pod kterými se skrývá tato stavba, nebyl však nikdy dokončen. Stavba mostu začala v červenci roku 1939 pražskou stavební firmou J. Domanský, v roce 1942 obdržel dokonce výjimku na dostavbu, která v době války zakazovala veškeré stavební práce kvůli potřebě cementu na válečné potřeby. V té době byl hotov ze tří čtvrtin. Po atentátu na Heydricha, krátce po udělení výjimky, byly ale veškeré stavební práce zastaveny. Pokračování se dočkal až po válce v letech 1945 - 1950. Most byl v prosinci roku 1952 zkolaudován, ale provozu se nikdy nedočkal. K dokončení mostu chybělo téměř 30 metrů. V 60. letech bylo rozhodnuto o dostavbě dálnice, kdy mohla být mostní kontrukce využita pro napojení na silnici, ale v téže době se rozhodlo i o stavbě vodní nádrže Švihov, která je dnes zásobárnou pitné vody pro Prahu a tím všechny plány na jeho využití skončily. Původní plány počítaly s výškou mostu 25 metrů nad hladinou Sedlického potoka, ovšem po napuštění přehrady Švihov v roce 1976 se téměř ocitl ve vodě. Dostavba mostu a jeho přizpůsobení rekonstrukce k pobytu ve vodě by vyšla nákladně, navíc nádrž Švihov leží nyní v I. ochranném pásmu vodárenské nádrže Želivka. Osud mostu je tak podobný osudu Adolfa Hitlera. Oba svého cíle nedosáhli… Ješte před Hitlerovým mostem, najdete menší dokončený most v té době překlenující údolí s Medulánským potokem. Je tam znatelná do dnešních dnů ražba kopce, kudy měla vést spojující dálnice.

Čechtice - Zámek byl postaven v letech 1656 - 1658 a u jeho zrodu stál František Antonín Josef, hrabě von Holleweil jako novostavba a nebyl nikdy zcela dokončen. Ke konci 17. stol. nebo začátkem 18. stol. bylo prodlouženo západní křídlo. V roce 1766 je uváděn jako majitel panství Karel Josef von Palm-Gundenfingen a po roce 1841 jsou jako majitelé uvádění Auerspergové. Od nich obec zámek koupila v roce 1926 a přestavěla jej na školu, která zde byla až do roku 1996. Dnes je zámek v soukromých rukou, využíván jako hotel.

Růžkovy Lhotice - První zmínka o tvrzi ve Lhotcích je až z roku 1421, kdy Váchova manželka Jitka prodala své věno zapsané na lhotecké tvrzi Zdeňkovi a Petrovi z Lukavce. V roce 1542 prodal Petr Malovec Dříteňský z Malovic své dědictví bratrům Janovi a Jiříkovi Růžkům svobodníkům z Miřetic. Ve výčtu majetku je zde tvrz uváděna už jako pustá. Po zmíněných majitelích Lhotice mění jméno na Růžkovy Lhotice. V druhé polovině 18. století byl na místě tvrze postaven prostý patrový zámek. V roce 1835 dostává Lhotice do podnájmu a později i kupuje rodina Smetanova. Z toho důvodu je umístěna v průčelí busta Bedřicha Smetany, který zde strávil několik let. Po druhé světové válce patřil zámek zemědělcům – až do roku 1973, kdy se dostal do zprávy Okresního muzea v Benešově. Zámek byl poté zrekonstruován do podoby, kterou měl v době Bedřicha Smetany (odstraněny vyzdívky arkád, dostavěny vnitřní zdi) a stal se muzeem s expozicí Hudební tradice Podblanicka. Dnes spadá pod muzeum Vlašim.

Křivsoudov - Panský zámeček - Panství Křivsoudov získal v roce 1550 Jindřich Střela z Rokyc. Za jeho vlastnictví byl opraven hrad (který zpustnul za předešlého vlastníka Mikuláše Trčky z Lípy a na Lipnici), Hrad s do dnešní doby nedochoval, 1928 po požáru sýpky v kterou byla část přestavěna zbourán. a Střelové si z městečka udělali své sídlo. Střela pro Křivsoudov vymohl u císaře řadu výsad, např. právo pořádat týdenní a výroční trhy. V té době také městečko získalo (dodnes používaný) znak: tři stříbrné vlčí zuby na červeném štítě. Další ze Střelů, syn Štěpán Střela z Rokyc si nechal vystavět nové sídlo – poplužní dvůr s renesančním zámečkem na náměstí. Panství Střelů v Křivsoudově končí konfiskací v roce 1622. Zámeček dál sloužil jako vrchnostenské sídlo, a to až do roku 1715, kdy vyhořel. Poté bylo sídlo panství přeneseno do Čechtic a budova sloužila jako správa poplužního dvora. V 19. století byl zámeček adaptován spolu s přilehlým dvorem na byty. Dochovalo se z něj pouze průčelní křídlo; na fasádě nad průjezdem se dochoval reliéfní znak Střelů z Rokyc a Vančurů z Řehnic (rodu, ze kterého pocházela manželka stavitele zámečku Štěpána).

Horka II - Původně se na místě dnešní obce Horka II nacházela ves Sloupná prvně zmiňovaná v roce 1380, nad níž na vyvýšenině vznikl kmetcí (starý selský) dvůr zvaný Horka. Později při něm vznikla nejprve dřevěná a později kamenná tvrz. První známý majitel tvrze byl Liderius Horek. V roce 1552 ji koupil Jan Firšic z Nabdína. V roce 1559 od něj panství koupila majitelka zbraslavského panství Ofka Malovcová, vdova po Pavlovi Malovcovi z Malovic. Oldřich Malovec odňal poddaným pole a zřídil zde poplužní dvůr, který je prvně připomínán v roce 1571. Malovcům Horka patřila až do roku 1616, kdy se zde po smrti Věnka Malovce vystřídalo několik majitelů. Roku 1642 koupil Horku Litmír Viduna Obytecký z Obytec a připojil jí k soutickému panství. Od té doby přestala tvrz sloužit jako panské sídlo a začala upadat. Teprve když v roce 1748 koupil Horku František Antonín z Regensdorfu, byla opravena a stala se opět panským sídlem a centrem statku. V roce 1759 Horku koupil Václav František Obytecký z Obytec. V té době byla tvrz jednopatrová obdélníková budova, v přízemí zděná a v patře dřevěná, krytá šindelovou střechou. V roce 1765 Horku koupil Jan Adolf z Trautmannsdorffu, který tvrz nechal přestavět na jednoduchý barokní zámek. V roce 1769 byla k zámku přistavěna kaple sv. Josefa. V roce 1807 majetek koupil Václav Šporka. Jeho syn Jan Josef prodal v roce 1845 zámek Josefu Štanglerovi, který byl za své zásluhy povýšen do rytířského stavu. Štanglerové provedli na zámku klasicistní úpravy. Jejich rod měl připomínat erb v tympanonu nad hlavním vchodem. Štanglerům patřil zámek až do roku 1949, kdy přešel do majetku státu. V letech 1971-1974 byl zámek s kaplí opraven. V současnosti slouží nově opravená budova jako obecní úřad a je zde také zámecká restaurace.

Ostrov - Když se v r. 1564 dělili Smilovi synové o otcovský majetek, připadl Ostrov s dalšími dvěma vesnicemi jako samostatný statek Janu Myškovi ze Žlunic. Zřejmě teprve Jan zde postavil tvrz, neboť dříve o ní nikde není zmínka. Byla to prostá renesanční obytná budova, z níž byla do dnešního zámku pojata část obvodového zdiva a snad i některé klenby v přízemí. Tvrz se poprvé písemně připomíná v r. 1580, kdy Jan Myška ze Žlunic prodával Ostrov Jiřímu Hostačovskému z Petrovic, od něhož statek v r. 1585 koupil Mikuláš Nyklásek ze Žitenic. Dalšímu majiteli Janu Divišovi Březskému z Ploskovic byl Ostrov pro účast na stavovském povstání z l. 1618–1620 zkonfiskován. Konfiskovaný statek koupila od královské komory Eliška Žerotínová, rozená z Valdštejna, a připojila jej k malešovskému panství. S tímto panstvím získal Ostrov v r. 1666 Jan Špork. Šporkové upravili ostrovskou tvrz pro letní pobyt. Když v r. 1696 prodával František Antonín Špork Ostrov Baltazaru Davidovi z Ottenfeldu, je tvrz popisována jako kamenná budova, krytá šindelovou střechou, jež slouží jako letní sídlo majitelů. Po r. 1696 se vystřídalo ještě několik majitelů Ostrova, kteří zde však nesídlili. V r. 1758 koupil tvrz s další vsí kutnohorský měšťan Zikmund Moravec, který byl v r. 1764 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem z Ostrova. Zikmund Moravec se usídlil v Ostrově a tvrz přestavěl v barokní zámek, který se v podstatě dochoval dodnes. Moravec prodal statek se zámkem v r. 1800 Janu Václavu Rummerskirchovi, po jehož smrti v r. 1808 se zde rychle vystřídalo několik majitelů. V r. 1839 koupil Ostrov majitel zručského panství Jakub Josef z Löwenthalu. Od té doby měl zámek stejné majitele se Zručí nad Sázavou. Zámek byl z větší části upraven na kanceláře a byty úředníků. Výrazněji byly zámecké interiéry přestavěny v 90. letech 19. století, kdy do Ostrova byla přeložena ústřední správa zručského velkostatku. Současně byly opraveny i fasády budovy. Při první pozemkové reformě se zámek v r. 1926 stal součástí zbytkového velkostatku s obydlím jeho majitele. V r. 1950 přešel do majetku MNV a byl adaptován na kanceláře MNV, byty a lidovou knihovnu. Tímto způsobem byl využíván dalších téměř čtyřicet let. V polovině 50. let 20. století musela být pro statické poruchy odbourána a znovu postavena severovýchodní část zámecké budovy. Tím byly narušeny původní zámecké fasády, neboť přistavěná část dostala moderní hladkou fasádu. Zámek stojí v areálu bývalého dvora (později objekt JZD Bohdaneč). Je to prostá jednopatrová budova obdélníkového půdorysu, krytá mansardovou střechou. Vstupní průčelí, jehož fasáda je členěna lizénami, je obráceno k jihu, do dvora. Podobně jako na průčelí, jsou fasády členěny i na ostatních stranách budovy s výjimkou severovýchodního nároží. Interiéry jsou plochostropé, pouze v přízemí jsou zachovány zbytky původních kleneb. Nyní celý areál dvora jako sídlo a majetek soukromé firmy.

Čestín - Zbytek renesančního zámku, postaveného v Čestíně snad na místě starší tvrze 1575–82 Adamem Slavatou z Chlumu. Ten se vybudováním honosné pětikřídlé stavby (dvě čtvercová nádvoří, rozdělená příčným křídlem) zadlužil natolik, že panství musel prodat a roku 1616 zemřel chudý v Kutné Hoře. Od počátku 17. století nesloužil zámek jako residence (součást panství Kácov), v 19. století zbořena tři křídla (západní, jižní a východní), zachovalo se tak jen severní a část středního se sgrafity, bosovaným portálem a zazděnými arkádami. Po roce 1918 se dostal do majetku obce, většinou slouží jako byty, dříve zde bylo i kino a zdravotní středisko.

Zbraslavice tvrz - Prvním známým vlastníkem tvrze byl Rudolf ze Zbraslavic, připomínaný v roce 1260 jako jeden z purkrabích Pražského hradu. Snad právě za něho vznikl okraj skalnatého ostrohu chráněného ze tří stran prudkými svahy opevněný areál obehnaný příkopem a zemními valy. Vstup do tvrze vedl od kostela přes dnes již zaniklý příkop. Protější stranu zaujalo dvoupodlažní obytné stavení, z něhož se dodnes dochoval klenutý gotický sklep rozdělený na tři prostory. Za husitských válek sídlili na zdejší tvrzi Podolci z Podolce, z jejichž erbu odvozuje městečko svůj znak s orlím spárem. V 16. století byla tvrz renesančně přestavěna. Její funkci však během 18. století postupně převzala zámecká budova postavená v místech dřívějšího poplužního dvora (https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/zbraslavice_zamek/). Definitivní konec znamenal pro tvrz požár v roce 1809. Na zbytcích obytných budov vznikly hospodářské objekty, které zcela změnily její původní vzhled. Dnes je celý areál postupně rekonstruován.

Zbraslavice zámek - Místo původní tvrze funkci během 18. století postupně převzala zámecká budova postavená v místech dřívějšího poplužního dvora. Definitivní konec znamenal pro tvrz požár v roce 1809 (https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/zbraslavice_tvrz/). Na zbytcích obytných budov vznikly hospodářské objekty, které zcela změnily její původní vzhled. V zámeckých prostorách se podařilo obnovit roku 2015 výrobu piva. Zámecký pivovar Zbraslavice navazuje na tradici pivovarnictví ve Zbraslavicích, jehož kořeny se datují až do 16. století. Prostor mezi zámečkem a zbytky tvrze je využíván jako galerie pod širým nebem pro umělecká díla vznikající při pravidelném červnovém sochařském sympoziu.

Hraběšín - Panské sídlo vzniká po roce 1622, kdy se ves stává samostatným panstvím a za Adama Studeneckého z Pašiněvsi zde vzniká pozdně renesanční zámek. Po jeho smrti dědí zámek jeho dcera Salomena, provdaná za Zdeňka Felixe Lukaveckého z Lukavce. V roce 1658 prodávají manželé Hraběšín sedleckému klášteru. Sedlecký klášter používá zámek pro letní pobyt členů konventu a ve 40. letech 18. století nechává zámek barokně přestavět. Přestavbou vzniká barokní vstupní portál se sochou sv. Jana Nepomuckého, dále se přestavba týkala především fasád. V roce 1783, po zrušení sedleckého kláštera, připadl zámek náboženskému fondu, který jej v roce 1819 prodává Karlovi Filipovi ze Schwarzenberka a zámek je používán jako lovecký. V první polovině 19. století nechává Bedřich Karel ze Swarzenberka (člen orlické větve) zámek přestavět. K východnímu traktu byla přistavěna kaple, mansardová střecha vyměněna za dnešní nízkou valbovou, zámek dostal novou fasádu a nad vchod na západní straně přibyl znak Swarzenberků. Koncem 19. století byl zámek změněn na myslivnu. V roce 1941 byl celý majetek tohoto rodu pod německou nucenou správou až do května 1945. Po únoru 1948 byl veškerý majetek zestátněn. Po listopadu 1989 byl v r. 1992 zámek i majetek vrácen v restituci Karlu Schwarzenbergovi.

Nová Lhota - Roku 1590 zdědil Novou Lhotu po svém otci, Janu Salavovi ml. z Lípy, jeho syn Mikuláš. Ten zde postavil sídlo (tvrz) které je poprvé připomínané roku 1624, kdy je Mikuláš ve své poslední vůli odkazuje své dceři Kateřině Anně. Jednalo se o prostou renesanční budovu, v exteriéru ozdobenou sgrafitovou rustikou neobvyklého vzorce. Z původní stavby se zachovala část obvodového zdiva a zbytky sgrafita na východní stěně (zbytek sgrafit byl v 80. letech 20. stol. překryt novou fasádou nebo byl zničen). Majitelé panství se často střídali až do konce 17. století, kdy Novou Lhotu získal cisterciácký klášter v Sedlci. Tvrz byla kolem roku 1700 přestavěna na barokní zámek, přestavba patrně trvala až do 1. desetiletí 18. století, jak lze usoudit podle zachovaného vstupního barokního portálu. Interiéry v 1. patře (refektář) byly vyzdobeny freskami. Zámek sloužil jako letní sídlo příslušníků kláštera. Po zrušení kláštera r. 1783 připadl zámek náboženskému fondu. Roku 1809 byla zrušena zámecká kaple sv. Kříže a budova zámku byla následně využívána jako sýpka a byty čeledi (upraveny interiéry). Po roce 1819 koupili novolhotské panství se zámkem Schwarzenbergové, kteří zde ale nepobývali a stav zámku tak zůstal nezměněn do roku 1920, kdy bylo panství Schwarzenbergům na základě pozemkové reformy zkonfiskováno. Zámek se tehdy stal součástí zbytkového velkostatku. Majitel velkostatku se rozhodl využívat zámek jako své sídlo a po roce 1925 jej nechal stavebně upravit. V období 2. světové války patřil statek rodině Pávových, roku 1948 byl zestátněn a byly zde byty, kanceláře a kulturní místnost. Nyní v soukromém vlastnictví a probíhá postupná rekonstrukce.

Nebovidy - Nebovidská tvrz se v písemných zprávách objevuje k roku 1436 při popisu dědictví po Václavovi z Klenové. Teprve někdy po roce 1473 došlo za Jindřicha z Nebovid ke spojení a následnému prodeji obou části vsi. Poté se majitelé často střídali a míru využití obou panských sídel neznáme. Pravděpodobně nebyla využívána k sídelním účelům již od počátku 17. století, kdy koupil zadlužený statek po smrti Jana Jiřího Háši z Újezda majitel sousedních Červených Peček Pavel Hrabáň z Přerubenic a obě panství spojil. Původní tvrz Okrouhlá byla v blíže neznámé době přestavěna na faru, která ale bohužel roku 1900 úplně vyhořela a na jejím místě vznikla prakticky nová farní budova. Druhá tvrz se do dnešní doby dochovala v areálu barokního hospodářského dvora, její stavební podoba byla ale poznamenána přestavbou na sýpku a stáje.

Krásný Les - Obec Krásný Les získal r.1704 František Ignác Vratislav z Mitrovic sňatkem s hraběnkou Viktorií ze Schönfeldu. Roku 1708 zde nechal vystavět barokní zámek o půdorysu ve tvaru obráceného písmene "L". Zámek má strmou valbovou střechu, hladkou nečleněnou fasádu a obdélníková okna, ve stylu venkovských sídel. Na štítové stěně jsou umístěny tři erbovní znaky a německý citát žalmu. V nadpraží bočního (jihovýchodního) vstupu pak připomíná Františka Ignáce Vratislava z Mitrovic jeho alianční znak a erb manželky Viktorie v kartuši s německým textem o výstavbě zámku r.1708. Roku 1745 zámek údajně přestavěl litoměřický stavitel Petr Versa,což není ale dostatečně písemně podloženo, neboť ve smlouvě byl uveden pouze požadavek na výstavbu poplužního dvora. Mitrovicové drželi zámek až do roku 1791. Poté ho r.1802 vlastnil Josef z Hackelbergu-Landau. Posledním soukromým vlastníkem byl Antonín Balle - textilní obchodník a majitel barvírny ve Cvikově. V roce 1931 koupilo zámek město Ústí nad Labem. Ve 2.pol. 20.stol. sloužil zámek jako hospodářská budova státního statku, což se na něm neblaze podepsalo, opuštěn v roce 1990. 05/2018 po mhoha letech chátrání se dočkal oprav.

Jílové (Eulau) - Na místě tvrze byl v roce 1370 vystavěn vodní hrad, který byl v 16. st. přestavěn na zámek, postavený ve stylu saské renesance. Přestavbu inicioval saský rod pánů z Bünau, který v roce 1527 koupil zdejší panství. Po bitvě na Bílé hoře ale museli protestantští rytíři z Bünau odejít ze země. Před odchodem prodali panství Kryštofu Šimonovi z Thunu, sídlícímu v Děčíně. Do dnešní podoby upravil zámek František Zikmund, velkopřevor maltézského řádu v Čechách, admirál řádové i papežské flotily. V roce 1842 si pronajal nevyužívaný zámek Josef Münzberg a zřídil v něm továrnu na výrobu vlněných látek. Ta zde působila do roku 1922. Ve 30. letech 20. století Thun-Hohensteinové předali zámek v Děčíně československému státu a přesídlili do Jílového. Kníže František Antonín Thun-Hohestein nechal v letech 1928 – 1930 zámek upravit na moderní rodinné sídlo. Kolem něj vytvořil romantický park s jezírkem a glorietem, který původně stával pod zámkem v Děčíně. Rovněž kašna na nádvoří pochází z nádvoří děčínského zámku. V dubnu 1945 byl zámek poškozen spojeneckým bombardováním. Po skončení války byl zámek konfiskován. Thunové v něm bydleli do jara 1946. V zámku později sídlil dětský domov a po něm až do roku 1998 zemědělské učiliště s internátem. Od roku 2000 je zámek v majetku města Jílové, které postupně provádí rekonstrukci celého areálu.

Podmokly v Děčíně - Lovecký zámeček a zbrojnici postavil pro hraběte Thuna roku 1735 J. V. Kosch. Jednalo se o dnešní střední rizalit a krátká křídla z jeho konců západním směrem. Areál se postupně rozšiřoval a měnila se jeho funkce: s rozvojem území se stal sídlem správy velkostatku. Tento účel plnil až do let po skončení II. světové války. Tehdy se do bývalého zámečku (mezitím rozšířeného o boční křídla k severu i jihu) nastěhovalo muzeum, do zbrojnice pobočka Státního oblastního archivu Litoměřice, která obhospodařuje zejména fondy šlechtických rodů, usazených v severních Čechách.

Skrytín - Zámeček v kopci na levém břehu Labe v nadmořské výšce cca 320 metrů. Zámek byl vystavěn na konci 19. století jako letní sídlo průmyslníka Ludwiga Wolfruma. V druhé polovině 20. století sloužil jako rekreační zařízení n. p. Konstruktiva (betonové pozůstatky jsou na přilehlé stráni a lese viditelné dodnes), po roce 1989 několikrát změnil majitele a nakonec značně zpustl. Zámek s okolními pozemky od roku 2010 v soukromém vlastnictví, rekonstrukce zámku od roku 2015.

Krásné Březno - Nejstarší částí zámku je podélné křídlo (dnes už modernizované) u kostela sv. Floriána. Jako náhradu původního sídla panství (hradu Blansko - http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/blansko) vzniklo na přelomu 16. a 17. století. V 18. století vznikla novější část. Okolní park, vybavený řadou zahradních stavbiček (mj. vyhlídková věž), byl významně zasažen stavbou nové komunikace do Neštěmic za II. světové války. V současné době v majetku Národního památkového ústavu, který sem po dokončené rekonstrukci přestěhoval na podzim roku 2011 své pracoviště pro Ústecký kraj.

Velké Březno (dolní zámek, starý zámek) - Stavbou starého zámku také začíná období, kdy se Velké Březno stalo majetkem Harrachů a to roku 1716, kdy Filip Zikmund z Dietrichsteina odkázal statek dceři Ernestině, provdané za Ferdinanda Bonaventuru z Harrachu. Za jeho držení došlo k výstavbě dnes tzv. Starého zámku. Pro to svědčí jak charakter stavby, tak rovněž letopočet 1733 na korouhvičce nad vížkou. Zámek zůstal v majetku Harrachů až do roku 1841, kdy statek koupil Karel Chotek (1783-1868). Dnes je nepřístupný a v zámku je umístěn domov důchodců.