Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

Vytvořte ze svých alb pexeso

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 10 % do 30. 11


reklama

35 fotek, minulý pátek, 22 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Pardubice - Na místě dnešního zámku původně stál od 13. století vodní hrad. Krátce po husitských válkách byl hrad přestavěn a obehnán novou kamennou hradbou s nárožními věžicemi a střílnami. Její fragmenty jsou dnes odkryty návštěvníkům zámku. V roce 1491 získal pardubické panství Vilém II. z Pernštejna, který hrad přestavěl na čtyřkřídlý renesanční palác. Palác, s přilehlými hospodářskými budovami, navíc obehnal mohutným opevněním. Vzniklo tak sídlo na pomezí hradu a zámku, jehož fortifikační systém představuje vrchol pozdně gotické opevňovací techniky. Opevnění tvořil hliněný val s nárožními rondely, na němž se dalo umístit těžké dělostřelectvo. Val přitom obepínala hradba se střílnami pro ruční palné zbraně, kterou chránil příkop a rozsáhlý zátopový pás. Směrem k městu byl postaven barbakán (zvaný Příhradek), který se zámkem spojoval dřevěný most. V renesančních úpravách zámku později pokračovali též synové Viléma z Pernštejna Vojtěch a Jan. Posledním vlastníkem zámku z rodu Pernštejnů byl Jaroslav z Pernštejna. V roce 1560 panství odkoupil král a z Pardubic se stalo královské komorní panství. V letech 1574–1579 provedl Ulrico Aostalli de Sala úpravy zámku, například sgrafitovou výzdobu fasád paláce. Význam zámku přitom byl převážně hospodářský, což se negativně podepsalo i na jeho interiérech a výzdobě. Například v 17. století v něm byl zřízen pivovar. V době barokní přestavěn Františkem Kaňkou. V druhé polovině 19. století zámek přešel do rukou soukromého vlastníka. Nejprve jím byl v letech 1863–1881 Privilegovaný rakouský berní ústav, poté do roku 1920 baron Richard Drasche von Wartinberg a jeho dědicové. Zámek poté zakoupil pardubický muzejní spolek, který zahájil jeho obnovu. V zámku se přitom nedochoval žádný původní inventář. Roku 1952 byl spolek nucen předat zámek do správy státu a rok poté byly postátněny i sbírky. To znamenalo přerušení jeho obnovy a postupné zanedbávání jeho údržby. V roce 1977 se proto dokonce zřítila část stropů v druhém patře paláce. Muzeum proto bylo přes 15 let veřejnosti uzavřeno. Celková rekonstrukce zámku tak započala až roku 1994. Pardubický zámek je renesanční zámek, který se nachází v těsné blízkosti historického centra města Pardubice. Za pánů z Pernštejna zde vzniklo sídlo, které je přechodem mezi hradem a zámkem. V takovém stavu dochování a rozloze nemá tento typ objektu ve střední Evropě obdobu. Spolu se svým okolím a Příhrádkem, který jej spojuje s původním městem, vytváří evidenční část Zámek. V současnosti je zámek vlastnictvím Pardubického kraje a sídlí v něm Východočeské muzeum, Východočeská galerie a pobočka Národního památkového ústavu. Od roku 2010 je zámek s opevněním zapsán na seznam národních kulturních památek České republiky.
33 fotek, minulý pátek, 26 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hrochův Týnec - Zámek v Hrochově Týnci stál údajně již před rokem 1700 kdy byli jeho majitelé Zellerové z Rosenthalu. Dnešní budova však vznikla až po roce 1705 jako letohrádek premonstrátů z Hradiska u Olomouce. V úplnosti se zachovala dispozice přízemí s valenými a klášterními klenbami, v patře zbyla z původního vybavení zrcadlová klenba nad schodišťovou halou. Po zrušení kláštera Hradisko v roce 1784 přešel zámek do soukromých rukou. Chodba a reprezentační prostory při východním průčelí prošly historizující úpravou okolo roku 1850, kdy byl zámek majetkem Petra Karla Šlechty. Další úpravy proběhly v letech 1878 – 1879 za Josefa Krause, podnikatele z Pardubic. Určujícím prvkem původní výzdoby fasád byl vysoký pilastrový řád, který spolu s promyšlenou disposicí řadí stavbu mezi kvalitní příklady zámecké tvorby. Iónské hlavice pocházejí až z mladších úprav, stejně jako mnohé balkony na toskánských sloupech nebo mohutných volutových konzolách. Současný tvar mansardové střechy se čtyřbokou věžičkou, četné vikýře a věžovité rizality vznikly až při přestavbě za manželů Otakara a Melánie Tůmových v duchu historizující moderny v letech 1924-1925. Po roce 1945 byl v zámku umístěn Dětský domov se školou a Středisko výchovné péče. Roku 2010 získala zámek do svého majetku obec Hrochův Týnec. Od té doby zámek bez využití chátrá.
rosice 1
13 fotek, minulý čtvrtek, 55 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Rosice - Před rokem 1483 získali Rosice Talackové z Ještětic, za nichž zřejmě zanikla mladší tvrz a v severní části obce postavili v místech dnešního zámku novou již renesanční tvrz. Ta se poprvé připomíná v r. 1546 za Václava Talacko z Ještětic. Jeho vnuk Jindřich Talacko prodal r. 1611 tvrz Lvovi Burianovi Berkovi z Dubé. V r. 1650, za Bohuslava Ferdinanda Berky z Dubé byla tvrz přestavěna v pozdně renesanční zámek. Tato stavba byla jednopatrová a téměř čtvercového půdorysu. Po poslední příslušnici Berkovského rodu, Františce Rosalii, provdané Kinské, zdědil v r. 1714 Rosice její nevlastní bratr hrabě Václav Albrecht z Vrbna a již v r. 1718 je prodal Václavovi Oktaviánovi Kinskému. V majetku tohoto rodu pak rosický zámek zůstal až do r. 1924. V r. 1728 Štěpán Vilém Kinský dal přistavět k východní straně berkovského zámku jednopatrové barokní křídlo, na východě zakončené zámeckou kaplí. Po dokončení nového zámku byl původní zámek změněn na sýpku a skladiště, později na hostinec. Touto přestavbou získal zámek v podstatě dnešní podobu. Nástupci Štěpána Viléma Kinského postupně zámek změnili v sídlo panských úřadů a byty úředníků. V r. 1924 od Kinských převzal zámek rosický cukrovar. Zámecká jízdárna byla změněna na skladiště cukru a zámek upraven na byty zaměstnanců cukrovaru. Bývalá kaple byla změněna na skladiště a její zařízení bylo zničeno. V r. 1951 přešel objekt do majetku JZD. V průběhu 70. let byl nový zámek opraven, při čemž byly odstraněny poslední barokní prvky a barokní zastřešení kaple. Nyní v areálu patřícím obci Rosice stále působí zemědělský podnik a zejména starý zámek urychleně chátrá.
neulust 1
6 fotek, minulý čtvrtek, 25 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Neulust - Rokokový lovecký zámeček byl postaven za Filipa Kinského v roce 1790. Poté co chroustovické panství roku 1823 přešlo do majetku Karla Alexandra Thurn-Taxise začal zámek pustnout. Nejprve v polovině 19. stol. byla zbořena boční křídla a v roce 1906 i vlastní pavilon se zbývajícím kuchyňským křídlem. Po zámečku se nedochovalo nic, dnes na místě zůstaly jen skromné zbytky zdí domku zahradníka uprostřed původně francouzského parku upravené na vyhlídku.
7 fotek, minulý čtvrtek, 48 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Domoradice - Roku 1590, kdy zdejší zboží držel Albrecht Lukavský z Lukavce, je zde prvně připomínána tvrz. Následovala celá řada majitelů, až r. 1747 získal tehdy již zpustlou tvrz Václav Kordule ze Sloupna. Ten spolu se svým synem Janem nechali zpustlou tvrz přestavět v rokokový zámek a jeho podoba v podstatě zůstala do dnešních dnů. Z původní tvrze se zachovaly základové zdi a část obvodových zdí přízemí. V průběhu 19. stol. se majitelé domoradického zámku a velkostatku rychle střídali až jej v r. 1889 koupili Jan a Anna Jílkovi ze Lhůty. Ti v letech 1895 – 1897 přestavěli zámek v pseudorenesančním a secesním stylu. Zámecká budova byla doplněna nárožními věžičkami a schodištěm do zahrady. Potomkům manželů Jílkových náležel zámek až do r. 1948. Pak byly v zámku byty pracovníků šlechtitelské a semenářské stanice a později náležel Výzkumnému šlechtitelskému ústavu pícninářskému. V současné době je zámek i s přilehlým hospodářským dvorem ve vlastnictví soukromé společnosti, je nevyužívaný a začíná chátrat.
zamrsk 1
7 fotek, minulý čtvrtek, 31 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Zámrsk - Tvrz je poprvé zmiňována roku 1469, kdy ji Vaňkovi ze Zámrsku vypálila uherská vojska Matyáše Korvína. Roku 1533 koupil Zámrsk s příslušenstvím Jan Lukavský z Lukavice, jeho potomci tvrz renesančně přestavěli. Od roku 1613 vlastnil Zámrsk Karel Kapoun ze Svojkova, kterému byl pro účast ve stavovském povstání zabaven. Konfiskát koupil Albrecht z Valdštejna a vzápětí jej postoupil Vincenci Muschingerovi z Gumpendorfu. Po několika dalších majitelích zdědil zámek Albrecht Libštejnský z Kolovrat, za jeho potomků, kterým patřil až do roku 1772, byl zámek přestavěn barokně. Roku 1772 zdědila zámek Josefa z Bubna, která jej rychle nechala zpustnout. Roku 1780 byl v dražbě prodán Jiřímu Jeníkovi z Gamsendorfu, který zpustlou stavbu opravil. V letech 1849-1945 patřil Zámrsk Gottlům, za nichž roku 1924 vyhořel. Zámek opravený v letech 1925-6 byl roku 1945 převzat státem, v letech 1950-60 v něm byl umístěn výchovný ústav pro mládež. Od roku 1960 až doposud je sídlem Státního oblastního archívu.
chocen 1
12 fotek, minulý čtvrtek, 20 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Choceň - V letech 1562 - 1574 Zikmund ze Šelmberka vybudoval renesanční zámek jako své nové sídlo. Roku 1646 byl vydrancován Švédy, několikrát vyhořel a byl upravován. Do barokní podoby nechali zámek v 18. století přestavět tehdejší majitelé, rod Kinských. Tato podoba zámku se však nedochovala, protože zámek v roce 1829 opět vyhořel. V r. 1850 byl Kinskými opraven a bylo přistaveno východní křídlo s pseudogotickou kaplí. Zámek je čtyřkřídlý obdélníkový. Na východní straně je přistavěna kaple s polygonálním závěrem. V patře zámku najdeme sdružená okna, v nádvoří na dvou stranách přízemní se nachází trojosá arkáda. Přízemí zaklenuto, nad dveřmi do chodby se nachází pamětní nápis z roku 1562.
25 fotek, minulý čtvrtek, 40 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Brandýs nad Orlicí - Hrad Brandýs byl vystavěn v 1. polovině 13. století. Kolem roku 1300 patřil Oldřichu z Brandýsa. Roku 1421 za pánů z Boskovic, straníků Zikmunda byl společně s nedalekým klášterem na Orlíku dobyt a pobořen husitským vojskem. V r. 1421 přešel do majteku pánů Kostků z Postupic a od r. 1505 patřil Pernštejnům. Za nich byl pobořen znovu a teprve Bohuš Kostka z Postupic po zpětné koupi dal hrad opět opravit. Ale ani přestavěný hrad neposkytoval dostatek pohodli, a proto po r. 1553 postavil Bohuš Kostka v podhradí nový zámek. Na hradě se potom zdržoval jen zřídka. Další majitel brandýského panství Karel starší ze Žerotína o opravený hrad již neměl zájem a nechal ho zpustnout. Jako pustý se opět připomíná v r. 1632. Od této doby hrad již nebyl opravován a jeho zříceniny byly rozebírány na stavbu domů ve městě. Hradní areál je opravován a udržován občanským sdružením.
11 fotek, minulý čtvrtek, 27 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Brandýs nad Orlicí - Dům bratrských kněží ve východní části městečka sloužil od roku 1644 jako sídlo správy panství. Později sloužil jako tržnice, od počátku 18. století pustnul. V letech 1781–83 postavil na jeho místě s využitím starších konstrukcí František Norbert Trautmannsdorf nový zámek (západní část dnešního objektu). Přestavbu a rozšíření do současné velikosti včetně zastřešení mansardovou střechou nechali provést v letech 1818–20 pražští měšťané Karel a pak Jan Blažkovi. Novobarokní přestavbu podle projektu A. Dlabače roku 1914 financovala rodina Fischerových, jíž zámek patřil v letech 1914–50. Poté sloužil jako dětský domov. Nyní je opušten.
5 fotek, minulý čtvrtek, 58 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Přestavlky - Tvrz se poprvé uvádí v r. 1413, kdy náležela Janovi z Bošína. Později tvrz zpustla a v r. 1539 se již připomíná pouze ves. V roce 1567 získal Přestavlky Hynek Talacko z Ještětic a ten v místech původní tvrze nechal postavit novou, renesanční tvrz. Obnovená tvrz se připomíná v r. 1595 v Hynkově závěti. Jeho syn a dědic Hynek mladší Talacko neměl žádné přímé dědice a proto přestavlckou tvrz odkázal svému strýci Adamovi Talacko z Ještětic. Adamův syn Leopold Talacko prodal v roce r. 1699 Přestavlky Barboře Ludmile Zárubové z Hustiřan, rozené z Vrtby. Při té příležitosti se uvádí panský dům, což zřejmě nasvědčuje tomu, že již Talackové původní tvrz přestavěli v barokní zámek. Po změně několika majitelů koupil přestavlcký zámek v r. 1860 Jan Keller a v r. 1872 nechal zámek přestavět v pseudorenesančním slohu. Z této doby pocházejí dnešní fasády. Nízká valbová střecha a mezi bočními křídly na západní straně zámku byla zřízena nová hala. Dalším majitelům, Ragensdorferům, byl zámek v r. 1945 zkonfiskován. Budova byla upravena pro potřeby chrudimské nemocnice. V současnosti zámek slouží jako Dětský domov se školou, středisko výchovné péče, výchovné dětské oddělení.
colditz 2
36 fotek, 5.11.2017, 34 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Colditz - Počátky rozsáhlého hradu spadají do 11. st. První písemná zmínka spojená se jménem Burgwarda Colditz pochází z r. 1046. Později jej císař Jindřich III. daroval své ženě Anežce. Již v r. 1080 byl v majetku Wiprechta von Groitsch. Císař Friedrich I. Barbarossa připojuje Colditz k nově zřízenému panství říšských ministeriálů (bez pozemkového vlastnictví) v území zvaném Pleißenland a svého oblíbeného sluhu Thima I. povyšuje do šlechtického stavu s titulem pán von Colditz. Na začátku 12. st. jsou povýšeni páni von Colditz mezi významné říšské ministeriální rody. Hrad se stal jejich hlavním rodovým sídlem, poslední rytíři tohoto jména jsou uváděni jako zámožná rodina na panství v severních Čechách. Tento rod vždy patřil mezi mocné a zámožné. Mezi lety 1210 až 1248 vykonávali páni von Colditz úřad zemských soudců na říšském území Pleißeland („Plisensko“ dnes částečně odpovídá území Vogtland), přímo podléhající panovníkovi. Když císař Karel IV. rozšířil za svého panování územní celky (Lucemburk, Čechy, Morava) o střední Německo a dynastie s panstvím míšeňských markrabat, spadala pod jeho správu. Tehdy dosáhli páni von Colditz svého největšího rozkvětu a bohatství. S nástupem na císařský trůn jeho syna Václava jejich význam začal upadat. Na konci 14. st. museli již dát svůj majetek do zástavy rodu Wettinů, nakonec získává koupí celé jejich panství r. 1404 markrabě Vilém. Dobytí hradu, jeho vyplenění a zapálení husitskými vojsky r. 1430 ukončilo význam středověké pevnosti a zahájilo tak jeho novou etapu. Saský kurfiřt Arnošt (Ernst) jej nechal přestavět do podoby své rezidence. V tomto čase byla zde také zřízena zoologická zahrada, jako patrně první tohoto druhu v Německu vůbec. Současná podoba odpovídá době jeho přestavby mezi lety 1578 až 1591, ale některé části budov jsou však ještě středověké. Jako lovecký zámek plnil svou funkci až do r. 1753, současně však jej užívali i vdovy po kurfiřtech jako svou rezidenci. Byl jedním z mnoha středisek velmi rozsáhlého panství. Na začátku 17. st. zažil zámek dobu svého největšího rozkvětu, když Sofie, vdova po kurfiřtu Kristiánovi I., sem přesunula své hlavní sídlo. Také August Silný si ho velmi oblíbil a přednostně zde často pobýval, když jej získal od své švagrové v r. 1694. Teprve když se stal polským králem, ztratil saský dvůr o něj zájem a přestěhoval se jinam a veškerý tehdejší inventář, i mobiliář, byl rozprodán. Přesto zůstal centrem úřadu správy pro zdejší území. Po r. 1800 se stal trestnicí a zaopatřovacím ústavem pro kraj Lipska. Tehdy jeho zdi se staly útočištěm pro lidi bez přístřeší, zločince a tělesně postižené. Nakonec od r. 1829 začal sloužit zdravotnictví – byl ústavem pro nevyléčitelné duševně nemocné pacienty. Od r. 1924 zde již nejsou duševně nemocní. Střídavě je využíván jako skladový prostor, Zemský nápravný ústav, Říšský pracovní tábor, psychiatrie nebo nemocnice. Mezi lety 1933 až 1934 jej využívají nacisté jako vazební věznici a později jako tábor pro válečné zajatce. V době II. sv. války (od r. 1939 až 1945) sloužil jako zajatecký tábor pro důstojníky aliance (Oflag IVC) se ztíženým statusem (např. pokus o útěk, prominentní osobnosti nebo německy nepřátelské jednání). Hrad je rozsáhlé nepravidelné dispozice se dvěmi vnitřními nádvořími, kdy na starších základech byl mezi lety 1578 až 1591 v renesančním slohu podstatně přebudován, při použití starších stavebních prvků. Vedle hlavní budovy je knížecí palác a kaple Všech svatých, s bohatě zdobeným renesančním portálem. Dnes se o památku stará "Společnost zámku Colditz". Spolek nabízí návštěvníkům vedle prohlídky zámku a muzea pořádání koncertů a výstav. Konají se zde například různé hradní slavnosti. Dále v areálu sídlí několik institucí, vč. "hotelu". Hrad navštívil v rámci svých cest i legendární Britský motoristický pořad TopGear.
6 fotek, 5.11.2017, 37 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, lidé, práce
Sachsenburg - Nacistický koncentrační tábor, který se nachází u Frankenbergu, u Chemnitzu, Sasku (v Sasku vzniklo podobných táborů cca 30). Spolu s táborem Lichtenburg byl mezi prvními postavenými nacisty a ve správě SA a SS a fungoval od roku 1933 do roku 1937. Pro účely byl zrekonstruován opuštěný čtyřpatrový textilní mlýn. Rekonstrukce budovy a stavba dalších prováděla skupina cca 60ti vězňů. Tábor sloužil jako "ochranná vazba" pro disidenty, jako jsou svědkové Jehovovi, umělci, intelektuálové, kteří se postavili proti nacistickému režimu. Tábor byl střežen 25 příslušníky SA a SS, 13. srpna 1934 převzalo tábor plně SS. Bylo identifikováno až 6000 jmen (oproti uváděným 2000), které prošly táborem. Vězni byli nuceni vykonávat těžkou a ponižující práci v nelidských podmínkách, jako je nejtěžší práce v nedalekém lomu a výstavba opevnění břehů. Po válce z neúplných dokumentů bylo potvrzeno 11 zavražděných vězňů, ovšem celkový počet je do dnešní doby neznámý. Sachsenburg byl prvním koncentračním táborem, ve kterém SS používaly barevné trojúhelníky šité na oblečení, stejně jako různé barvy ručníků, aby určily kategorie vězňů. Památník s kamennou sochou skupiny vězňů je na místě od roku 1968.
rochsburg 1
29 fotek, 5.11.2017, 22 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Rochsburg - Rozsáhlý hradní komplex, patřící k jedné z nejvýznamnějších šlechtických památek Saska, se nachází na 50 m vysoké skalní ostrožně. K založení hradu došlo v r. 1170 a první písemná zmínka o něm pochází z r. 1195, další následuje r. 1225. Prvním listinně uvedeným majitelem hradu byl Guntheros de Roßberg, patrně se jednalo též o zakladatele celého panství Rochsburg. Po jeho smrti zdědili r. 1283 panství s hradem jeho příbuzní purkrabí z Altenburgu, k r. 1296 je zde písemně zmiňován Dietrich II. Zanedlouho, již v r. 1325 jsou jako majitelé hradu uváděni purkrabí von Leisnig. V průběhu staletí byl hrad neustále přestavován a několikrát změnil své vlastníky, až se nakonec v r. 1458 stal s celým panstvím majetkem saských kurfiřtů, ti zde nechali zřídit svůj hlavní úřad správy rozsáhlého saského dominia. Rod Wettinů zrušil stávající úřad a jeho pravomoce převedl na nejvyššího dvorního maršálka a prvního ministra Hugolda von Schleinitz. V době vlády Arnolda Westfálského, kolem r. 1469, byla provedena rozsáhlá přestavba v pozdně gotickém slohu, která zvýšila obytný komfort stavby. Po požáru v r.1503 přechází hrad do majetku pánů von Ende. V r. 1548, v době Šmalkaldské války, byl vojsky saského kurfiřta zapálen, požár se rozšířil po celém hradě a jeho následkem byla většina budov poškozena. Poté přechází hrad do vlastnictví mocného rodu hrabat von Schönburg (Wolf II.), kteří zde sídlili až do r. 1900. Již od r. 1911 byly části hradu zpřístupněny návštěvníkům. Pozemkovou reformou přešel hrad do správy Země Sasko. V současné době se v jeho prostorách nachází expozice muzea s vkusně zařízeným nábytkem doby baroka, rokoka, empíru a biedermaieru. V první stavební etapě (r. 1200) vznikl kamenný bergfrit a obvodová hradba jádra. Počátkem druhé pol. 16. st. byla mezi bergfrit a severní trakt vložena kuchyně. Jako na každé stavbě v té době i zde vypukla řada požárů (1503 a 1547), které částečně zničili stávající budovy, ale opět došlo k jejich obnovení. Následkem dalšího požáru, který hrad postihl v r. 1582, následovala další stavební etapa již v renesančně-barokním slohu, jejíž podoba se dodnes zachovala. V další stavební fázi, probíhající již v barokní době, byla provedena nová cibulová střecha na středověkém, 32 m vysokém válcovém bergfritu o průměru 10 m a tloušťce zdi 2,5 m, která se zachovala do dnešních časů. Hrad se skládá z předhradí v západní části dispozice a jádra situovaného ve východní části. Ze severní přístupové strany vede podél hradeb dobře zachovaný parkán se zachovaným ochozem. Dodnes lze spatřit v celém areálu řadu ostění oken a dveří pocházejících z jednotlivých etap výstavby z doby románské (palác) až renesanční, a také několik arkýřů. Před hradní bránou se nalézají zbytky vnějšího opevnění, takzvaný barbakán - takové prvky jsou u hradů celkem vzácné. Rochsburg patří mezi nevelký počet opevněných šlechtických památek Saska, kterým až do současné doby zůstal zachován jejich středověký charakter. Zvláštní pozornost si zaslouží hradní kaple sv. Anny, o níž první zmínka pochází z r. 1433, zaklenutá síťovou klenbou od Kašpara Krafta, kterou nechal v r. 1475 přestavět Arnold Westfálský. Oltář v zámecké kapli pocházející z r. 1576 a je dílem Andrease Lorentze. Na hradním nádvoří se nalézá studniční dům, v kterém je situována 51 m hluboká studna. Ta původní pocházela ze 12. st. a ve své době měla hloubku "pouze" 31 m. Mezi lety 1470 až 1475 byla však freibergským důlním dozorcem Thorwenzelem a jeho pomocníky prohloubena do současné hloubky. Studniční dům a rumpál pocházejí z 18. st. Většina místností hradu má do současné doby zachované dřevěné trámové stropy, staré více jak 100 let. Celý areál je obehnán hlubokým ve skále vylámaným šíjovým příkopem, který odděloval hrad od zbytku návrší. Na jižní straně jsou dodnes zachovány ještě staré části obvodové hradby a věž.
rochlitz 1
18 fotek, 4.11.2017, 27 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Rochlitz - Již od r. 995 tato hrdá a významná pevnost s původním názvem „Rochilinze“. O podobě této původní pevnosti z konce 10. st. však bohužel dnes nemáme žádné zprávy, možná se jednalo pouze o dřevohlinitou stavbu. Dnes zde stojí mohutný,nezdolný a plný stavebních překvapení hrad Rochlitz, jehož dějiny byly svázány se skvělými jmény německých císařů a králů, jakož i saských kurfiřtů. Byl vystavěn ve strategicky důležité poloze. První písemná zmínka spojená se jménem Thietmar von Merseburg pochází z r. 1009. Již od 11. st. v jeho prostorách často dleli němečtí králové a císaři. Od r. 1143 ve vlastnictví rodu Wettinů. Tehdy jej král Konrád III. daroval míšeňskému markraběti Konrádovi, se později zde bylo sídlo královského fojta. Členům rodu Wettinů sloužil poté jako hlavní rezidence až do r.1611, často zde také sídlili kurfiřtské vdovy. V letech 1286 až 1291 zde sídlil markrabě Bedřich „Freidige“. V době třicetileté války byl hrad vydrancován, zapálen a částečně poničen, od r. 1717 začíná pomalu chátrat. R. 1892 zde bylo zřízeno muzeum, které pouze na dobu krátkého přerušení ve 30. a 40. letech 20. st., nabízelo k prohlédnutí podzemní sklepení (vězení), mučírnu, zámeckou kapli (založena kolem r.1482), pokoj vévodkyně a hradní kuchyni. Zřejmě o první stavební etapě existuje doklad již z r. 1115, kdy byla patrně vystavěna obytná věž. Z druhé stavební etapy, která započala v r. 1156 a byla dokončena kolem r. 1176, pochází dodnes kaple, studna, příčné křídlo a palác, které vznikly ještě v románském slohu. Tenkrát se jednalo o velmi mohutnou a reprezentativní stavbu. Koncem 13. st. byl hrad doplněn o věže a v nich zřízené vězení. V době vlády markraběte Viléma I. se začalo s další rozsáhlou stavební etapou na konci 14. st., z té doby pochází hradební ochoz, východní a západní brána, knížecí obytný komplex budov a přestavba jižního křídla. Již nevyhovující hrad v letech 1482 až 1502 byl přestavěn do podoby pohodlného rezidenčního sídla saských knížat, tehdy byla mimo jiné přestavěna kaple, ozdobena novou figurální výmalbou, a knížecí křídlo. V této přestavbě pokračovala vdova po vévodovi Amálie a poté byl ještě jednou částečně upraven do zámecké podoby již v pozdně gotickém slohu mezi lety 1588 až 1589 za spoluúčasti Arnolda Westfálského. Obě dvě strmě čnějící věže, známé pod názvem „Jupen“, jejichž název se vztahuje k vězení (hladomorně) umístěného v jejích dolních částech (Joppe = kazajka), jsou již zdaleka viditelné a propůjčují hradu svůj nezaměnitelný charakter. Když člověk vystoupí nahoru po 142 schodech na věž "Lichte Jupe", ocitne se na ochozu ve výšce 34 m pod světlejší střechou a naskytne se mu pohled na celé Zwickovské údolí. Severní věž s tmavší střechou se nazývá "Finstere Jupe", v sobě kdysi ukrývala mučírna s 14 m hlubokou hladomornou. Oba ranně gotické bergfrity v západním průčelí dispozice jsou v Německu ojedinělé a pochází z r. 1390. Obě hranolové věže, vzájemně spojené zakrytým ochozem, mají čtvercový půdorys o délce strany 11 m, severní má v dolní části tloušťku zdiva 3 m, jižní „pouze“ 2,5 m. Obvodová hradba jádra na severní a západní straně dosahuje tloušťky 2 m. V jižním křídle jsou v průčelí patrné nejstarší románské stavební konstrukce (obytná věž, palác). V pravé části fasády (jižní příčný trakt) je viditelná věž brány z r. 1175. Předsunutá brána do předhradí, situovaná ve východní části areálu, jenž byla původně jeho součástí a patřila k hospodářskému dvoru, byla dle záznamů na počátku 18. st. zbourána. Jako pozůstatek dřívější přestavby je zachován domek strážného brány. Stojíme-li na východním hradním nádvoří nalevo vidíme průčelí knížecího domu, uprostřed příčné křídlo a východní bránu. Napravo stojí jižní křídlo, v něm se nalézají značné části stavební konstrukcí ze 12. st. Kamenný most v západní části areálu pochází až z novověku. Od r. 1995 patří hrad pod Saské státní hrady a slouží pro pořádání kulturních akcí.
podelwitz 1
10 fotek, 4.11.2017, 14 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Podelwitz - Již v r. 1286 je zde prvně písemně zmiňován jistý Jindřich von Schellenberg, jehož sídlo zřejmě sloužilo k ochraně cesty procházející údolím. Zámek Podelwitz pocházející z přelomu 15. a 16. st. patří k nemnoha v Německu zachovalým vodním zámkům v renesančním slohu. I když dnešní zámek již není obklopen vodou, přesto příkopy a mosty působí dojmem někdejšího vodního hradu. Bohužel přestavbou původní pevnosti na zámek nezůstaly dodnes zachovány žádné památky po někdejším hradě. O něm pocházejí první listinné zmínky až z r. 1487. Pravděpodobně náleží impozantní stavba včetně rytířského panství ještě do 16. st. k vlastnictví rodu von Schellenberg, který byl usedlý na území kraje Grimma. V průběhu staletí se neustále měnili majitelé, významnější byl pouze Oldřich Maximilian von Rechenberg, který zdejší zboží získal v r. 1691. Vedle četných stavebních změn nechal v prostorách jižní vstupní haly provést italským mistrem nové štuky - tři velké medailóny s pověstí zobrazující Io, o které se píše v Homérově Iliadě. Ostatní ploché stropy byli vyzdobeny arabeskami, erby rodu von Rechenberg a vyplněny zavinutými monogramy "MR". Bohužel byly tyto jedinečné štukové práce v pol. 20. st. nenahraditelně zničeny. V r. 1850 přechází zámek do vlastnictví rodiny von Reiswitz. Václav, svobodný pán, von Reiswitz zdědil po předcích panství r. 1923, jemu byl v r. 1945 za pozemkové reformy zámek vyvlastněn. V r. 1991 bylo díky obci Tanndorf, podporou zemského úřadu Grimma a Úřadu ochrany památek započato se sanací a přestavbou mezitím značně zchátralého historického objektu. Do r. 1995 byla provedena sanace střech, střešních vikýřů, jakož i většina vnějších fasád. Dnes zámek poskytuje místo pro festivaly, jsou zde expozice historických hraček, panenek, domácích spotřebičů, jakož i dokumenty z bývalé NDR a dějiny pošty. Na nádvoří zámku se nalézá pozoruhodný holubník.
20 fotek, 5.11.2017, 32 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Gnandstein - Hrad byl založen ve 12. st. pány von Gnannenstein. První písemná zmínka spojená se jménem bratří Jindřicha a Konráda von Schladebach, ministeriály markraběte Dietricha von Wettin, pochází z r. 1228. Páni von Schladebach jej měli zapůjčen v léno až do r. 1317. Dalšími písemně uvedenými majiteli hradu se stávají r. 1327 purkrabí von Leisnig, bohatí majitelé venkovských panství. Kolem r. 1420 přechází hrad do majetku pánů von Einsiedel (Jindřich a Klaus), kteří jej budou vlastnit nepřetržitě po dobu příštích pěti století. Tento rod byl vystřídán Janem von Einsiedel. Nejprve vzniklo ve východní části dispozice hradní jádro obsahující pouze bergfrit, palác a štítovou zeď o výšce 16 m a tloušťce zdiva 2 m. Ostatní budovy vznikly později, až v průběhu 14. st. Nejprve vznikla na neosídlené skalní ostrožně obvodová hradba téměř pravoúhlého půdorysu. K ní byla přistavěna v jihozápadním nároží obytná věž, jenž byla předchůdcem do současné doby zachovaného bergfritu. Kolem r. 1220 potom vznikla původně třípatrová stavba paláce, nejlépe zachovaný příklad takové budovy v současném Sasku. V jejím třetím patře se nalézá hlavní sál, prostorná místnost strohé krásy. Uvnitř přetrvaly některé stavební detaily jako svědkové románské doby. Např. se zachovala zdvojená arkáda se závěrem motivu jetelového listu, výtvarně pojaté ostění okna na západní straně nebo vstupní portál v severozápadním rohu tohoto sálu. Jen o něco později byla ve východní části, před obvodovou hradbu, vystavěna předsunutá hradba parkánu, důležitá součást opevnění hradu. Kolem pol. 13. st. byl vystavěn 33 m vysoký válcový bergfrit, jenž má v dolní části tloušťku zdiva až 3,5 m, která se směrem nahoru zužuje, až v posledním sedmém podlaží dosahuje tloušťky pouze 1,5 m. Vstup do bergfritu je možný buď z ochozu štítové zdi ve výšce 14 m, nebo z nádvoří portálkem ve výši 12 m (netypické řešení dvěma vstupy). Původně byly vnitřní prostory věže rozděleny pouze na šest podlaží, vyrobených ze dřeva a vstup se tehdy nacházel jen ve výšce cca 8 m. Současně je uvnitř věže prokázán sopouch komína. Tyto skutečnosti objasňují dvojí funkci bergfritu. Na jedné straně přírodní vyhlídka a strážní věž, a na druhé byl také posledním útočištěm pro hradní posádku v případě obléhání, případně dobytí hradu. Ještě ve 14. st. došlo k dalším přestavbám. Palác byl zvýšen o jedno patro a ve východní části areálu se nacházející obytné křídlo (Kemenate) bylo prostřednictvím ochozu sloučeno s palácem. Již na začátku 14. století přestal hrad vyhovovat požadavkům na obranu, proto byly jeho základy zesíleny a zvýšilo se použití palných zbraní. Celé 15. st. je označováno jako doba velkých přestaveb a budování. Na začátku tohoto století obsahoval bergfrit tzv. Světnici. Ještě v I. pol. 15. st. se započalo s výstavbou budovy brány. Nad již existujícími sklepy, které byly raženy do skalního podloží v jižní a severní straně ostrožny, vzniklo gotické obytné křídlo a pozdně gotická kaple. Pravděpodobně spadá do této stavební etapy i vybudování stavby obsahující studnu těsně po dokončení jižního křídla. Současně probíhala rozsáhlá přestavba obytného křídla (Kemenate). V průběhu 17. st. došlo ke značnému zničení budov. Švédské vojsko zapálilo v r. 1632 donžon, poté bylo v r. 1646 jižní křídlo zasaženo bleskem a následným požárem těžce poškozeno. Ještě v II. pol. 17. st. byly vystavěny na všech objektech nové střechy. Opravy a přestavby vnitřních prostor však začaly nejdříve o 3 století později. Na začátku 18. st. bylo pozdně gotické šnekové schodiště ve vnitřním hradním nádvoří obestavěno novým kamenným arkádovým ochozem nesoucím chodbu. Dvorní průčelí budov jižního křídla a obytného traktu (Kemenate) získalo nové ozdobné, členité prvky. Malby na stěnách tzv. „Císařského sálu“ včetně dvou z boku přiléhajících pokojů ve druhém patře jižního křídla pocházejí z r. 1736. Stržení dřevěné galerie na nádvorní straně severního křídla bylo provedeno r. 1812. Tím se uvolnil prostor k výstavbě nového kamenného arkádového schodiště, podobné tomu u jižního křídla. Přístup do kaple byl tehdy také změněn a od té doby je veden pouze vnitřním schodištěm. Ještě v 19. stol. stihli provést výměnu starých oken sálu paláce za nová, odpovídající tehdejší módě. V téže stavební etapě byl proveden přístup po schodech do hradu, který je dodnes zachovaný v nezměněné podobě.
Jan von Einsiedel, jako tehdejší majitel, nechal r. 1911 prorazit dnešní přístup do bergfritu a vestavět dřevěné schodiště; v r. 1921 byla, pomocí saského spolku památek, restaurována okna kaple, případně vyměněna. V letech po druhé světové válce až do opětného sjednocení Německa nemohly být provedeny žádné větší stavební práce. Přesto však byla zajištěna péče a ochrana budov hradu i s minimálními prostředky. V r. 1990 se začalo s rozsáhlým archeologickým výzkumem v prostoru věže a parkánu. Výsledky vykopávek přinášejí zpřesnění datace jednotlivých vývojových etap a hlavně podrobnější popis ranných dějin hradu. Nakonec došlo k celkové rekonstrukci původní podoby parkánu. V rámci dalších objemných stavebních opatření mohlo být v r. 1994 jižní křídlo nejdříve staticky zajištěno. Poté ihned následovala úprava vnitřních prostor této budovy. Tyto zajišťovací a restaurační práce byly ukončeny v r. 2000. Zatím se započalo s obnovou a opravami ostatních hradních staveb, které začaly prací na fasádách, případně střechách paláce, „Kemenate“, přístaveb a severního křídla. Vše bylo ukončeno r. 2004. Dnes slouží jako muzeum, hotel, restaurace s několika sály pro v Německu oblíbené rytířské hostiny (nezřízené žranice).
13 fotek, 4.11.2017, 80 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Sachsenburg - První písemná zmínka spojená s původním jménem hradu Sassenburg pochází z r. 1197, kdy je Jindřich uveden jako svědek ve sporu mezi klášterem Marienzelle a bratry Petrem a Janem von Nossen. Hrad byl vystavěn, jak bylo ve středověku obvyklé, na strmé skále nad městem Zschopau říšským ministeriálem Jindřichem de Sassenberc. Zřejmě kolem r. 1220 až 1230, kdy byla v údolí řeky Zschopau objevena měděná ruda a olovo obsahující stříbro, přechází do vlastnictví zemského knížete, který jej používá k ochraně stříbrných dolů v údolí Zschopautal a hornického města Bleiberg. Tím dochází současně k mohutnému rozvoji dolování a největšího rozkvětu hornictví ve zdejší oblasti. Když se rudné žíly vyčerpaly a báňský průmysl již nevynášel, rozhodl se markrabě Bedřich „Přísný“ prodat r. 1364 své zdejší panství i s hradem dvěma rytířům von Döbeln (Jindřich a Jung). Potom byl hrad předán do vlastnictví významného saského šlechtického rodu pánů von Schönberg. Sachsenburg ve své dodnes zachované podobě pochází z přestavby, kterou nechal provést tehdejší majitel Kašpar von Schönberg a pozval si na ní významného saského stavitele Jana Reynharta. A tak byla v r. 1488 dokončena rozsáhlá přestavba původní, staré a již nevyhovující románské hradní dispozice do pohodlné pozdně gotické, reprezentační podoby. Na tento počin ještě dnes poukazuje nápis v hradní kapli. R. 1610 kupuje zámek s celým panstvím kurfiřt Jan Jiří I., čímž se stává centrem správy a sídlem kurfiřtského úřadu. Současně tím však jeho význam upadá. V době 30-leté války byl hrad (střední část a nádvoří) v roce 1632 zničen požárem, ale byl znovu vystavěn. V 19. st. zde byla zřízena věznice. Ve 20. st. zde byla umístěna lidová univerzita, mládežnická tovární hala a prázdninový dětský tábor. Za každého tohoto používání bylo stále více z hodnotné architektury a výbavy z 15. stol. zničeno. Od r. 1993 je v majetku města Frankenberg, r. 2001 vznikla nadace za účelem využití zámku jako multikulturního centra, ovšem z nedostatku financí chátrá.
7 fotek, 4.11.2017, 23 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Mildenstein - Hrad Mildenstein nacházející se nad obcí Leisnig leží na 60 m vysoké porfyritové skále nedaleko tržiště v samém srdci Saska. Ve své tisícileté historii hrad sloužil císařským rodům Sálů, Štaufů i Wettinů k obraně jejich území. První stavební etapa patrně začala již po r. 931. Původní název hradu byl však Leisnig, neboť v listinách je takto zmiňován v r. 1081, prvně však je písemně uveden již v r. 1046. Tehdy jej císař Jindřich IV. za věrné služby propůjčil v léno Wiprechtu von Groitzsch. Ve 12. st. Friedrich Barbarossa povýšil Mildenstein mezi říšské hrady a tak se začalo s rozsáhlou výstavbou. V r. 1329 se hrad stal lénem míšeňkých markrabat, a konečně r. 1365 přešel do jejich vlastnictví. Od 15. st. se začíná používat v listinách hrad pod názvem Mildenstein. Mezi lety 1706 až 1707 si zvolil zdejší hrad jako místo svého pobytu polský vzdorokrál Augusta Silného - Stanislaw Leszczynski. V průběhu 18. a 19. st. byl na hradě umístěn obvodní soud, vězení a byty úředníků. Od r. 1798 budovala rodina Mirus kolem hradního kopce romantický park, jehož nejvýraznější částí byla umělá zřícenina se skalním tunelem z r. 1866. Místní spolek pro dějiny města Leisnig začal od r. 1890 používat hrad pro různé kulturní expozice.
9 fotek, 4.11.2017, 33 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Kohren Sahlis - Založení města Kohren spadá až do doby slovanského osídlení, v době ranného středověku. Zdejší hradiště s původním názvem Chorun jenž je písemně uveden k r. 928. Další opevnění bylo vystavěno králem Jindřichem I. na místě, které bylo výchozím bodem k osídlení a vojenským tažením proti Slovanům. Císař Ota II. daroval v r. 974 biskupovi Thietmarovi z Merseburgu lesy mezi řekou Saalou a Muldou, o 40 let později je toto darování uvedeno v kronice. V r. 1018 zde na „hradě“ (opevněném statku) sám biskup pobýval a všichni místní byli biřmováni. K r. 1190 jsou zde prvně písemně jmenováni svobodní páni von Kohren jako říšský majitelé zdejšího hradu. Datum vzniku hradu je třeba klást někam do II. pol. 12. st., kdy docházelo k expanzi Germánů směrem na východ a zde vytlačovali usazené Slovany. V r. 1216 uzavřeli páni von Kohren spojenectví s Lipskem – uspořádání majetkových vztahů o panství s míšeňským markrabětem Dietrichem. Ze začátku se jim dařilo, později však Dietrich oblehl a zpustošil jejich hrad, ten však byl k r. 1240 opět vystavěn. Byl velmi dobře opevněn, přesto byl několikrát rozsáhle zničen v bratrovražedných válkách. Významný říšský rod pánů von Kohren zde na hradě sídlil od začátku do konce 13. st. Poslední písemná zmínka o nich pochází z r. 1303. Po nich jako majitelé hradu následovali další šlechtické rody pánů von Schönburg, Leisnig nebo Plauen. Podle tradice se měl zde na hradě schovat loupežný rytíř Kunz von Kauffungen noc před obležením rodem Wettinů. Po jeho popravě měl být hrad srovnán se zemí, aby se zde již nikdy nemohli usadit další lapkové. K tomu však nedošlo, neboť ve II. pol. 15. st. byli majiteli hradu Páni von Einsiedel. Později se přestěhovali na větší a pohodlnější hrad Gnandstein a tak hrad Kohren ztratil svou obytnou funkci. Jak bývá zvykem, stal se postupně z budov hradu kamenolom pro výstavbu místních domků. Mezi lety 1604 až 1605 bylo na hradě vylámáno 40 m3 zdiva na stavbu kostela. V době 30-leté války na krátkou dobu ještě sloužil obraně místních a byl kupodivu ještě obranyschopný. V jakém rozsahu byly tehdy provedeny opevňovací práce není známé. Po válce byly v areálu hradu vystavěny obytné budovy. Ale umístění staveb bylo tak nevýhodné, že byly zanedlouho opuštěny. Jakmile ztratil svůj strategický význam, byl opuštěn, postupně chátral a měnil se ve zříceninu. Poslední budova se zřítila v r.1900. Dodnes se z něj zachovaly dvě vysoké válcové věže a části obvodové hradby, dnes schované za vzrostlými stromy – to vše pochází z přestavby v pol. 13. st. Mohutný románský bergfrit stojící v západní části dispozice byl vystavěn jako první na z přelomu 12. a 13. st. Přibližně o 50 let později vznikl druhý bergfrit ve východní části areálu a další části hradu. Obě válcové věže mají shodný průměr 10,5 m a tloušťku zdiva v dolní části až 3,5 m.
kempe 1
10 fotek, 4.11.2017, 53 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Kempe - První písemná zmínka o šlechtickém rodu s predikátem von Mals pochází ze 13. st., další následuje až v r. 1330. Lze však předpokládat, že výstavba proběhla již ve 12. st. Této rytířské rodině sloužil hrad jako hlavní rodové sídlo. V r. 2000 byla zřícenina zakoupena berlínskou realitní kanceláří za 22 000 marek. Tato firma architektů a městských projektantů, hodlá udělat z Kempe tzv. cyber-castle. Zřícenina má být dostavěna s pomocí futuristického ocelovo-skleněného komplexu. Bohužel dávno jsou ty časy, bývalé slávy rytířů, a s nimi i starost o jejich sídla. Zub času za ty staletí na hradě značně zapracoval. Mohutná hranolová obytná věž má půdorys pravidelného obdélníka o hraně 14 x 18 m a tloušťku zdiva v základně 1,7 m. Je přesně orientována severojižním směrem. Dodnes jsou patrné zachované obvodové zdi donjonu do max. výšky cca 6 m. K západnímu průčelí donžonu byla přistavěna další věžová stavba, pravidelného čtvercového půdorysu o délce strany cca 5,3 m. Zda-li se jednalo o strážní objekt, můžeme dnes diskutovat.

Komentáře

přidat komentář