Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

Vytvořte ze svých alb pexeso

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 30 % do 31.01.


reklama

76 fotek, 30.12.2017, 669 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty, koníčky, práce
Nacistická podzemní továrna Skodawerke - Částečně dochované podzemní části továrny Skodawerke na výrobu částí a opravu stíhače tanků Jagdzpanzer, tanky se zde ovšem nekompletovaly. Továrna byla přesunuta z Königgrätzu - Hradce Králové pod krycím jménem Siedlung Waldheim. Račice nad Trotinou byly příkladem ubytovny pro dělníky nikoli průmyslové, ale stavební. Jejich úkolem byla práce pro firmu Konstruktiva fungující v rámci Organisation Todt ( tuto skutečnost dokazovala rukávová páska na oděvech pracovníků ) na stavbě továrny koncernu AG Vormals Skodawerke na výrobu motorů pro tanky nedaleko obce Račice. Stavba započala v roce 1943. Jako dělníci byli ve velkém počtu nasazeni učitelé a od září 1944 také studenti z uzavřených středních škol. Stavbu řídili němečtí stavitelé arch. Meretlich a Poglitsch. Jako ubytovna sloužily dřevěné montované baráky, u nichž zpočátku nebylo vybudováno ani sociální zařízení a dělníci záležitosti osobní potřeby vykonávali v lese. Teprve po jeho kompletním znečištění došlo na vybudování primitivních, ,,švejkovských“ latrín. Od pracoviště byl lágr vzdálen cca 30 min jízdy vlakem, ze stanice Račice se ještě docházelo cca 1 km na staveniště. Továrna se rozšiřovala a vyráběla až do dubna 1945, kdy byla výroba ukončena a němci továrna poničena. Poté zabrala areál Sovětská armáda, poté naše. V podzemí bývalo množství chemického odpadu Čs.lidové armády z 50-tých let. V novodobě rozšířeném areálu nadzemních objektech byl donedávna na ploše 15 000 m2 umístěn Sklad speciálních chemických látek naší armády.
smirice  0
14 fotek, 30.12.2017, 59 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Smiřice - Původní tvrz se zde poprvé připomíná v r. 1392, jako odúmrť po Markvartovi ze Žlebů a Vartemberka. Kolem roku 1406 získal Smiřice příslušník starého zemanského rodu Václav, který začal používat přídomek za Smiřic a stal se předkem rodu Smiřických ze Smiřic. V roce 1495 však již Smiřice s tvrzí a dvorem náležely Střížkovi z Lužan a od r. 1498 Mikulášovi mladšímu Trčkovi z Lípy. V druhé pol. 16. stol. k renezanční přestavbě původní tvrze. Tato stavba byla pojata do východního křídla pozdějšího zámku. Trčkům z Lípy náleželo smiřické panství až do konfiskace v r. 1634. Panství koupil v r. 1636 Matyáš Gallas. V r. 1661 dal Antonín Pankrác Gallas přestavět tvrz v raně barokní zámek. Tehdy vznikla nynější dvoupatrová ústřední zámecká budova. Do čtvercového nádvoří se jednotlivá křídla otvírala arkádami na čtyřhranných pilířích. Hlavní průčelí zámku bylo rozčleněno mělkým středním rizalitem. V místech opevnění tvrze byla vybudována zahrada. Antonín Pankrác Gallas prodal nově vystavěný zámek v r. 1685 Isabele Magdaleně Šternberkové. Za jejího syna Jana Josefa Šternberka byla u zámku dokončena stavba hospodářských budov a v l. 1696-1699 byl postaven zámecký kostel a zároveň s ním mezi zámkem a kostelem spojovací trakt. V r. 1715 přešlo smiřické panství sňatkem Marie Terezie ze Šternberka a Jana Leopolda z Paaru do tohoto rodu. Jan Václav z Paaru prodal Smiřice císaři Josefu II.. Zámek přestal být panským sídlem. Byla zde umístěna nemocnice a později správa císařského panství a byty jejich úředníků. Bylo zde i divadlo a hostinec. V r. 1863 koupil smiřické panství liberecký továrník Jan Liebig. Ten dal zámek opravit a zmodernizovat. Ale již roku 1881 jeho syn prodal opravený zámek zpět správě císařských panství a opět zde byly umístěny kanceláře a úřednické byty. V r. 1918 přešel zámek do majetku československého státu. V zámku byl umístěna rolnická škola, která zde byla až do roku 1950. Po tomto roce zde bylo umístěno ředitelství státního statku a později Velkovýkrmen Praha. V současnosti je vlastníkem město Smiřice, ale využíván není.
13 fotek, 30.12.2017, 24 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dolní Přím - V místech dnešního zámku dal v roce 1547 Jan starší Holec z Nemošic postavit tvrz. V průběhu 16. a 17. století tvrz V Dolní Přími měnila často majitele až ji roku 1677 získala jezuitská kolej v Hradci Králové. Jezuité si zvolili dolnopřímskou tvrz za správní centrum svých statků. Tomuto účelu však nestačila a proto ji nechali přestavět v barokní zámek. Na stavbě se podílel význačný barokní stavitel Carlo Lurago. Hradecké jezuitské koleji náležel zámek až do zrušení jezuitského řádu v roce 1773, kdy zámek převzal náboženský fond. Od něj v roce 1806 zámek koupili bratři Václav Klement a Václav Slivenecký, kteří jej ale roku 1811 prodali Janu Riedlovi. Za jeho syna Františka v letech 1842 – 1843 proběhla přestavba zámku. Nad střední částí zámku bylo přistavěno druhé patro a byly upraveny interiéry. Za prusko-rakouské války r. 1866 byl v zámku umístěn lazaret. Tím byla budova značně poškozena. V r. 1879 koupil zámek Jan Harrach, který ho nechal opravit a umístil v něm lesní úřad a byty jeho úředníků. V roce 1885 bylo odbouráno druhé patro a zámek dostal původní podobu. K posledním úpravám ještě za Harrachů došlo v roce 1936, kdy byly opraveny zámecké fasády. V roce 1945 byl zámek Harrachům zkonfiskován a připadl obci Dolní Přím. Obci náleží dodnes a je v něm obecní úřad a knihovna.
stezery  0
6 fotek, 30.12.2017, 50 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Stěžery - Roku 1551 Felix Pravětický z Pravětic, který zde vybudoval renezanční tvrz. Původní tvrz tvoří severní křídlo dnešního zámku. Poslední majitel Stěžer z rodu Pravětických, Jiří, se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618 – 1620, a proto mu byla část Stěžer s tvrzí a dvorem zkonfiskována. Od královské komory v r. 1625 zkonfiskovanou část koupila Anna Zuzana Karolina Slavatová z Chlumu a po r. 1633 přikoupila i druhou část Stěžer. V r. 1650 zdědil Stěžery Ferdinand Bonaventura Harrach. K Přestavbě tvrze na zámek došlo až v letech 1802 – 1803 za Arnošta Kryštofa Harracha, který dal k tvrzi přistavět západní křídlo a obě křídla dostala mansardovou střechu. Od r. 1803 sloužil zámek jako kanceláře a úřednické byty. V r. 1844 zámek vyhořel, ale byl záhy opraven. V druhé polovině 19. stol zde byla umístěna rolnická škola a od r. 1866 první Hospodářská škola v Čechách. Když tato škola dostala vlastní budovu, byl zámek opět změněn v byty úředníků. Zámek náleřel Harrachům až do r. 1944, kdy je koupila hradecká rodina Janotů. V r. 1948 se stal zámek majetkem státu. V r. 1959 byla obnovena zachovalá část sgrafitové omítky.
barchov  0
8 fotek, 30.12.2017, 54 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Barchov - Barokní zámek dal r. 1737 poblíž staré dřevěné tvrze vystavět Kryštof Norbert Voračický z Paběnic. Po vystavění zděného zámku zůstala sešlá dřevěná tvrz jako byt panského úředníka. V polovině 18. století drželi Barchov Libštejnští z Kolovrat, páni z Vlkanova, pražská Invalidovna, Kinští, Černínové a nakonec Václav Teuchert. V roce 1911 zakoupila Barchov Pozemková banka, která jej o osm let později prodala rodině Picků. V druhé polovině 20. století zámek vlastnil Státní statek v Chlumci nad Cidlinou a později byl majitelem zámku ONV v Hradci Králové a byl v něm umístěn depozitář okresního archivu. Ještě v 60. letech byl celý zámek opraven. Na počátku 90. let byl barchovský zámek restituován skupinou restituentů, potomků posledního majitele Picka. Zámek jim byl převeden Okresním úřadem v Hradci Králové bez řádného doložení restitučních nároků a od té doby chátral. Stav se nezměnil ani po roce 2003, kdy jej odkoupili další majitelé z Itálie. Situace se obrátila, když roku 2010 odkoupili současní majitelé 100 hektarů polností, ke kterým byl zámek přidán jako „příslušenství“, pustili se do postupné rekonstrukce financované výnosy právě ze zakoupených polností. Po dokončení rekonstrukce předpokládají majitelé zpřístupnění veřejnosti. Zámek byl postaven neznámým architektem snad z okruhu F. M. Kaňky či J. B. Santiniho jako podélná jednopatrová budova se středním dvoupatrovým rizalitem, vrcholícím v trojúhelníkovém štítě. Hlavní průčelí je obráceno do zahrady. Na výzdobě se podílel mimo jiné Petr Brandl.
60 fotek, 25.12.2017, 221 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Žehušice tvrz - V roce 1430 patří panství Zdeňkovi a Chotuňovi. Při rozdělení majetku získává Žehušice Chotuň (předek Žehušických z Nestajova). Po něm dědí panství jeho syn Hertvík a po něm jeho vnuk Václav, který umírá krátce po roce 1497. Václavovi synové Jan a Diviš připojili k panství Žleby a Tupadly. Po Janově smrti získává Žehušice Diviš a po jeho smrti někdy v letech 1527–1528, získává panství Janův syn Václav. V období kdy vlastní toto panství, je první zmínka o tvrzi (z roku 1544). Za Žehušických z Nestajova zde vznikla vodní tvrz, jejíž část tvořila věž, která se ve fragmentech vyskytuje v jižním křídle domu čp. 18. V roce 1547 byly Žehušice zabaveny Václavovi Žehušickému z Nestajova za účast ve stavovském povstání proti Ferdinandovi I. Král je v roce 1549 prodává Karlovi ze Žerotína, který je ve stejném roce postupuje Zdeňkovi Meziříčskému z Lomnice a na Ledči. Ten je v roce 1564 prodává Bořivojovi z Donína. Nový majitel se zde usídlil, po jeho smrti v roce 1571 přebírá panství Adam z Donína a po něm v roce 1586 Jan z Donína (do roku 1590). V rozmezí let 1590–1598 vlastní panství Jindřich z Donína. Za Donínů proběhla velká přestavba v renesančním duchu. Bylo vybudováno renesanční křídlo, stávající části tvrze byly spojeny do čtyřkřídlé dispozice. Jindřich z Donína panství zadlužil a v roce 1598 je prodáno zemským soudem Adamovi staršímu z Valdštejna, jehož vnuci prodávají panství v roce 1661 hraběti Michalovi Osvaldovi Thun-Hohenstein. Už za Valdštejnů tvrz nesloužila jako panské sídlo a o jejím konci bylo definitivně rozhodnuto v roce 1679, kdy byl dostavěn zámek v Žehušicích. V roce 1746 se zde narodil Jan Štich, který se proslavil jako virtuos na lesní roh a má na budově pamětní desku. Definitivní úpadek tvrze znamenala její přestavba na pivovar v druhé polovině 18. století, kdy bylo zbouráno severní křídlo, opevnění, věž a radikálně přestavěno západní a jižní křídlo. Pivovar byl v tvrzi do počátku 20. století, kdy byla upravena na byty a skladiště – Thun-Hohensteinům patřila do roku 1913. V pozemkové reformě ji jako součást žehušického statku získává rodina Stomova, která o něj v roce 1948 přišla, poté se tvrz stala součástí JZD. Dnes je budova tvrze v dezolátním stavu.
19 fotek, 25.12.2017, 48 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Nové Dvory - Zámek a kostel sv. Martina, který byl dostavěný v roce 1686 hrabětem Bernardem Věžníkem na místě vyhořelého sídla Kašpara Melichara ze Žerotína. Dnes je zámek ve vlastnictví obce Nové Dvory a je v něm zřízena základní škola. V některých místnostech zámku je zachována původní štuková výzdoba stropů a nástropní freskové malby. Architektonicky je významná galerie spojující vlastní objekt zámku a kostel, sloužící původně jako zámecká kaple a dvojramenné schodiště jdoucí z galerie do někdejší zámecké zahrady. Původní vzhled zámku ale takovýto nebyl. Zámek měl dvě nádvoří; severní, které je v podstatě v původní podobě zachováno dodnes a jižní, jenž bylo tvořeno arkádovým dvorem. Arkádové nádvoří ze tří stran uzavíraly galerie obdobné té, co dnes spojuje spojuje zámek a kapli (kostel sv. Martina). Ze severního křídla byl vjezd do hospodářského dvora umístěného tehdy severně od zámku, v přízemí západního křídla byl vchod navazující na cestu ke Kutné Hoře. Na této straně byl i malý parčík. V roce 1784 byl za hr. Karla Chotka zrušen vchod ze západní strany a parčík před ním, kde byly dodatečně vystavěny hospodářské budovy. Bývalý průjezd tohoto vchodu byl upraven a začleněn do obytné části. Bylo také zbořeno jižní křídlo arkádového dvora a zazděna galerie západního arkádového křídla do dnešní podoby. Na jižní straně obrácené k novodvorské bažantnici tak vznikl otevřený čestný dvůr s hlavním vjezdem do druhého nádvoří zámku a navazující v rámci komplexních krajinářských úprav v místě na hlavní cestu končící v bažantnici na palouku, z něhož vycházela radiální soustava dalších cest. Na tomto vzhledu zámku se již prakticky nic nezměnilo a můžeme jej vidět dodnes. V roce 1823 přestal zámek v Nových Dvořích sloužit jako sídlo a Jan Rudolf Chotek se přestěhoval do nového zámku postaveného na kopci zvaném "Kačínském", vzdáleného vzdušnou čarou cca 1 km od zámku starého. Tento zámek se podle lokality nazývá Kačina (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/kacina). Z původního mobiliáře zámku se nedochovalo nic. Malá část, která zůstala odložena v půdních prostorách zámku, padla v padesátých letech 20. století jako "buržoasní přežitek" za oběť nedostatku paliva na vytápění školy a lidské hlouposti v tehdejší socialistické republice.
tupadly  0
13 fotek, 25.12.2017, 51 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Tupadly - V první polovině 14. stol se v Tupadlech připomíná tvrz, kterou vlastnili vladykové z Tupadel Tvrz stávala v místech nynějšího zámku. Z pozdějších majitelů vlastnili tvrz Jan z Dlouhé Vsi, bratři Lukavičtí z Lukavce, Bernart Žehušický z Nestajova a čáslavská obec. Po bitvě na Bílé Hoře byl Tupadly čáslavským konfiskovány a v roce 1627 prodány Marii Magdaléně Trčkové z Lobkovic a na Opočně. I jí byly Tupadly konfiskovány a v roce 1635 je císař daroval generálnímu maršálkovi Arnoštu de Suys. Ten postavil na místě tehdy již značně zchátralé tvrze v 1. polovině 17. stol. barokní zámek. Jeho syn Ferdinand po požáru prodal roku 1676 tupadelské panství Marii Barboře z Pöttingů, rozené ze Šternberka. Rodina Pöttingů provedla velké a nákladné úpravy. Zámek obnovila, přistavěla druhé patro a celé jižní křídlo. Nacházely se zde nádherné sály, míčovny, divadlo a v zámecké věži kaple zasvěcená sv. Mikuláši. Marie Barbora z Pöttingů přenechala tupadelské panství svému synovi Františku Karlovi, který ho však v roce 1739 kvůli dluhům prodal v dražbě. Novou majitelkou se stala Kateřina Auerspergová ze Schönfeldu. Ta spojila Tupadly se žlebským panstvím. Přesto na zámku proběhly další stavební úpravy. Ve druhé pol. 18.stol. ztratil zámek svůj význam a byla v něm jen hospodářská správa. Kateřina Auerspergová obě panství odkázala roku 1754 svému manželovi Janu Adamovi z Auersperga. Po jeho smrti r. 1795 zdědil panství jeho synovec Vincenc. Dalšími majiteli byli syn Vincenc a vnuk František Josef, který vlastnil zámek až do roku 1924. Po požáru v r. 1865 proběhly menší stavební novobarokní úpravy. V roce 1924 získal zámek cukrovar v Hostačově. Tehdy byl adaptován k bytovým účelům. Po parcelaci dostal zámek do vlastnictví poslanec za agrární stranu Jaroslav Hálek. Po roce 1945 mu byla polovina konfiskována na základě Benešových dekretů a po roce 1948 došlo k zestátnění všeho. V devadesátých letech 20. stol. byla jedna polovina zámku vrácena paní Libuši Hálkové, snaše Jaroslava Hálka a o druhou polovinu proběhlo několik soudních jednání. V roce 2002 druhá polovina zámku připadla synovi Jaroslava Hálka, ing. Miroslavu Hálkovi. Ten brzy nato zemřel a celý majetek připadl dědicům, ing. Libuši Burgerové a Daniele Suché. Ty zámek prodaly v roce 2002 společnosti Agroslunce s.r.o , kterou vlastní rakouský občan Johann Breiteneder.
filipov  0
9 fotek, 25.12.2017, 55 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Filipov - Původně zde stál dvůr Trčků z Lípy zvaný Šintloch (Šintlochy). Od r. 1711 byl v majetku kláštera ve Žďáře nad Sázavou, v té době byla vybudována kaple. V r. 1760 získal dvůr Filip Krakovský z Kolovrat, který mu změnil jméno a přístavbou křídel ho změnil na barokní zámek. Stavbu zámku dokončil jeho syn Leopold, který také založil rozsáhlý park, v jehož hlavní aleji byly sochy měsíců. V majetku Kolovratů Krakovských byl až do r. 1818. Následujících několik majitelů zámek různě přestavovali, v l. 1863 - 1865 získal současnou podobu ve slohu anglické gotiky. Posledními majiteli byla až do r. 1945 rodina Kleeborn-Eisensteinova. Dále byl majetkem státu, kdy byl užívaný Státním statkem a v polovině 70. let 20 stol. přešel do správy Státní knihovny. Nyní je po rekostrukci v zámecký hotel a sídlí v něm Alzheimercentrum Filipov.
suchdol  0
10 fotek, 25.12.2017, 43 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Suchdol - Původně tvrz poprvé výslovně doložena k roku 1402, kdy byla v majetku měšťana Petra Píška, straníka Václava IV., a obléhalo ji vojsko krále Zikmunda. Píškové drželi Suchdol až do poloviny husitských válek a poté se majitelé často střídali až do roku 1530, kdy jej od Jana Pařízka z Pařízku koupili Popelové z Vesce, kteří zřejmě provedli rozsáhlou přestavbu starého gotického sídla na renesanční zámek. Jan Popel z Vesce jej ale zanedlouho poté, roku 1571, musel pro dluhy odprodat Jiřímu Voděradskému z Hrušova. V průběhu 30tileté války byl zámek i s celou vsí několikrát vydrancován císařskými a nakonec roku 1639 i Švédy, takže když jej o osm let později získal Jindřich Volf Berka z Dubé, musel jej nechat nákladně opravit. Zároveň však připojil Suchdol k Malešovu a tak význam suchdolského zámku klesl. Centrem samostatného statku se stal znovu až roku 1738, kdy jej od Karla Jáchyma Bredy odkoupil pražský univerzitní profesor Václav Neumann z Puchholce. Václav Neumann přikročil k dalším stavebním úpravám zámku; nechal zasypat vodní příkopy a zřídit zdí obehnanou zahradu, do stejné výšky srovnat jednotlivá křídla a zakrýt je barokní valbovou střechou a znovu vybavit některé místnosti. Od roku 1776 se stal Suchdol opět součástí malešovského panství a Osteinové či poté Dahlberg-Osteinové zdejší zámeckou budovu využívali jen hospodářsky a v l. 1839-1875 v ní dokonce zřídili cukrovar, později bylo ještě zbořeno severozápadní křídlo a v jeho místech postaven kravín. Při první pozemkové reformě v roce 1925 získala zámek obec a zmíněný kravín byl přestavěn na sokolovnu. Roku 1946 byla v části zámku umístěna škola a od roku 1961 byl celý objekt postupně opravován. Vznikla zde i knihovna a obřadní síň či sídlo MNV, opravena byla sgrafitová výdoba fasád. Obecní úřad a tělocvična se v zámku nachází stále.
20 fotek, 25.12.2017, 85 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Zdechovice - Ve zdejší obci stál odedávna zámek. Původně to byla jen tvrz, potom dřevěný zámek. V roce 1803 úplně vyhořel. Nový zámek byl vystaven hrabětem Karlem z Paarů. Ten ho roku 1889 prodal Dr. Otto Mettalovi, který si koupil v roce 1912 od císaře titul "von", a tak patřil do šlechtické rodiny. Mettal zámek opravil a opatřil pěknou věží s hodinami. U zámku se rozkládal park, dílem anglický a dílem francouzský. Po jeho smrti se ujímá vedení dcera Helena, která se přihlásila k Němcům a v roce 1945 byla odsunuta. V letech 1951 - 53 sloužil zámek k ubytování horníků z Chvaletic. V roce 1953 se do zámku stěhuje vojenská posádka. Pro mužstvo se postavily v parku dřevěné baráky. Dne 2. října 1968 přijíždí skupina sovětské armády, naše vojsko musí ze zámku odejít do Přelouče. Dne 12. října se do zámku přistěhoval ženijní pluk, který měl kolem 600 mužů. Zde armáda hospodařila jako doma a park byl likvidován pohonnými hmotami. V parku bylo pro armádu postaveno kino. Vojsko zde bylo do roku 1990.
58 fotek, 23.12.2017, 588 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty, lidé, práce
Nacistická podzemní továrna Albis - Původně pivovar byl postaven v roce 1858 a veden pod názvem Litoměřická pivovarská společnost u Labského zámku (Leitmeritzer Bierbraugesellschaft zum Elbschloss A.G). Pivovar se specializoval především na tmavá piva, např. 16° special Malzbier, 16° Granator a klasikou byl Litoměřický kozel (Bockbier). Po obsazení pohraničí, se podařilo konkurenčnímu podniku Sudetské pivovarské akciové společností v Ústí n. L. získat celý majetek pivovaru a výroba byla zastavena. V květnu roku 1940 byla uvařena poslední várka „labskozámeckého“ piva a v červnu téhož roku rozprodáno veškeré technologické zařízení pivovaru. Uzavřela se nedlouhá historie výroby piva na návrší nad tokem Labe.
Dne 13.2 .1942, se mění název na Labskozámeckou správní akciovou společnost v Litoměřicích (Elbschloss - verwaltungs A.G. in Leitmeritz). Bylo dohodnuto přestavět pivovar na chladírny a dnem 29.9 .1942 byla založena nová firma s názvem Sudetské chladírny, společnost s r.o. v Litoměřicích (Sudeten Kühlhaus G.m.b.H in Leitmeritz). V nájmu chladíren se pak v 1. podzemním patře, nacházela od konce roku 1940 firma Brode, vyrábějící sladové výtažky, kypící mouku, marmelády aj. (Ernst Brode & co, Kom.Ges.), a po bombardování Berlína v roce 1942, byla do 2. a 3. podzemního patra chladíren, přemístěna výroba dřevěných leteckých vrtulí pod názvem Albis - Werke G.m.b.H Leitmeritz - pobočka berlínské firmy Propeller Schwarz - Gustav Schwarz GmbH, vyrábějící letecké součástky a výzbroj pro válečné účely. Práce na úpravách podzemních prostor (prohlubování a čištění sklepů, bourání příček, dělání betonových základů pro instalaci strojů, vyklízení zednického odpadu,...), zde tehdy prováděli vězni z KT Terezín, tzv. “komando Elbschloss“. Později bylo vytvořeno “komando Albis“, kde se již pracovalo přímo na výrobě vrtulí. Podmínky zde byly velmi špatné, pracovalo se za stálého vhánění těžko dýchatelného suchého vzduchu, ve dne i v noci na dvanáctihodinové směny, téměř bez přestávek. Denní produkce činila 50 - 60 vrtulí. Dne 14.3.1945 zde proběhla poslední směna, výroba byla ukončena a část strojů odvezena. Po osvobození převzali Albis - Werke rusové jako válečnou kořist. Po skončení války byly Sudetské chladírny 24. 5. 1945 převzaty do národní správy a to pod názvem Labskozámecké podniky Litoměřice, ze kterých se utvořil národní podnik Litoměřické mrazírny. Podnik fungoval do roku 1996, kdy byl privatizován a nadále různými firmami využíván ke komerčním účelům. V roce 2005 začala likvidace objektu.
O rok později byla podzemní část zasažena požárem. V současnosti budovy chátrají a čelí nájezdům sběračů kovů; na povrch navíc také prosakují informace o záměru investorů vybudovat zde nákupní centrum – tedy žádná pozitivní budoucnost pro tuto jinak skvostnou dominantu Litoměřic. ( zdroj: M. a P. Němcovi (albis-werke-2007.mysteria.cz))
28 fotek, 16.12.2017, 178 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dolní Beřkovice - Tvrz v Dolních Beřkovicích, původně jen v Beřkovicích, se uvádí až za Radslava II. Beřkovského ze Šebířova ve 2. polovině 15. století. V r. 1513 přenesl své sídlo do nedalekého Liběchova. Beřkovští ze Šebířova drželi Beřkovice až do r. 1597, kdy je Mikuláš Beřkovský prodal míšeňskému rytíři Zikmundu Vilémovi z Blevic a z Nosovic. Ten si Beřkovice zvolil jako své hlavní sídlo. Beřkovická tvrz neodpovídala jeho potřebám a proto dal na místě tvrze v r. 1606 vybudovat renesanční zámek. Přestože byl v r. 1853 přestavěn, zachoval si svoji původní dispozici i vzhled. Čtyři uzavřená křídla zámku tvořila téměř pravidelný čtverec, z něhož v rozích vystupovaly šestihranné věže. Blevicové na novém zámku dlouho nevydrželi. I když Zikmund zemřel v r. 1621, pro účast na stavovském povstání byl jeho majetek zkonfiskován. V roce 1627 koupila Beřkovice Polyxena Pernštejnská z Lobkowicz a od tohoto roku vládli v Beřkovicích ze svého sídla v Roudnici nad Labem hlavní členové roudnické větve Lobkowiczů. Majoritní pán roudnických statků Ferdinand Josef Lobkowicz předal tehdy již Dolní Beřkovice svému mladšímu bratru Josefovi a ten založil novou větev lobkovického rodu, zvanou dolnobeřkovickou. Josef z Lobkowicz přestavěl zámek v tehdy módním pseudogotickém stylu. V majetku Lobkowiczů zůstal zámek až do r. 1948. Po tomto roce připadl zámek státu a až do poloviny 60. let v něm byla umístěna místní škola. Poté byl zámek pečlivě renovován a svým vzhledem se přiblížil podobě, jakou měl na počátku 17. století. Později sloužil jako byty a sklady. V 90. letech 20. stol. byl v rámci restitucí vrácen původním majitelům Lobkowiczům.V současné době zjevně chátrá.
chlumin  1
11 fotek, 16.12.2017, 67 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Chlumín - První zprávy o Chlumínu pocházejí z let 1310 – 1332, kdy byla zdejší tvrz v držení pražské patricijské rodiny Velfloviců. Později vystřídal řadu majitelů. V roce 1559 se v držení Chlumína uvádějí Kyšperští z Vřesovic, kteří na místě staré tvrze vystavěli novou renezanční tvrz, která se již nazývala zámkem. Ten dále často střídal majitele. V letech 1675 – 1726 patřil Chlumín Údrčským z Údrče, kteří na přelomu 17. a 18. století zámek barokně přestavěli. Další úpravy byly prováděny v průběhu 18. století za Anny Marie Toskánské, která Chlumín koupila. V roce 1802 zřídili tehdejší majitelé Chlumína, Chotkové, na zámku školu a současně zde bylo sídlo farního úřadu. Jako škola sloužil zámek až do začátku 20. století. Po roce 1945 sloužil zámek k obytným a hospodářským účelům státního statku. V 80. letech 20. století byl zámek opraven, nyní opuštěn a chátrá.
59 fotek, 14.12.2017, 28 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Litomyšl zámek - V raném středověku stával na místě dnešního litomyšlského zámku pomezní hrad Slavníkovců. Zmiňuje se o něm Kosmas ve své kronice při popisu hranic slavníkovského panství r. 981. Poté, co bylo r. 995 knížectví Slavníkovců vyvráceno vojenskou mocí Přemyslovce Boleslava II., náležela Litomyšl pod vládu pražských knížat. Řeka Loučná se tehdy nazývala Trstěnice, tj. řeka s rákosím a trstěnická stezka byla významnou obchodní cestou spojující Čechy s východní Evropou. Těsně před polovinou 12. století uvedl Vladislav II. s pomocí olomouckého biskupa Jindřicha Zdík a do Litomyšle premonstrátský řád, jemuž daroval celou okolní krajinu k užívání a kolonizaci. Mniši se usadili přímo na hradní vyvýšenině, kterou Jindřich zdík přezval na olivetskou horu, a postavili si zde rozlehlý komplex klášterních budov. Někdejší hrad, pokud tu ještě stál, ztratil asi tehdy již svou obrannou funkci. Roku 1344 se stal klášter základem biskupství pro východní Čechy a západní Moravu, zřízeného zde Karlem IV. Když r. 1419 po smrti Václava IV. husitské revoluční hnutí ovládlo zemi, přitáhl r. 1421 před Litomyšl Jan Žižka v čele velkého vojska. Město i s okolím přijalo čtyři artikuly pražské, biskupovo sídlo na návrší nad městem zůstalo zatím ušetřeno. Až když je r. 1425 dobyli po Žižkově smrti sirotci, biskup Aleš z Březí uprchl a tím litomyšlské biskupství prakticky zaniklo. Budov byly pobořeny a do Litomyšle byli dosazováni husitští hejtmané. Poslední z nich, Vilém Kostka z Postupic, se přidal nakonec ke straně Zikmundově a r. 1436 dostal od něho Litomyšl s celým někdejším biskupským jměním do dědičné zástavní držby. Kostkové z Postupic vládli na Litomyšli a okolním panství více než sto let. Palác v Litomyšli (biskupský), se stal jejich sídlem. Po požáru r. 1460 musel být palác obnoven a byl i nadále opravován a zpevňován. Nepoužívané budovy v okolí paláce i pozůstatky dalších klášterních i biskupských staveb byly koncem 15. století odstraněny a v blízkosti paláce zřízeno Nové čili Horní město, kde se pod ochranou Kostků usazovali čeští bratři z Čech a Moravy a kde r. 1503 byla založena i českobratrská tiskárna. Když se Bohuš III. Kostka zúčastnil r. 1547 odboje proti Ferdinandovi I., byl nucen postoupit litomyšlské panství královské komoře a sám dožil v Brandýse nad Orlicí, který mu byl ponechán. Litomyšlské panství, které zahrnovalo vedle Litomyšle na 50 vsí a rozlehlé lesní komplexy, pak Ferdinand I. dával do zástavy věřitelům královské pokladny. V r. 1552 se stal na 15 let jeho zástavním pánem Jaroslav z Pernštejna, jenž je však záhy předal dalším zástavním držitelům. Od r. 1567 pak obdržel Litomyšl do zástavy Jaroslavův bratr Vratislav. Šlo o členy jednoho z nejmocnějších panských rodů, spřízněného sňatky s Kostky z Postupic. Vratislav z Pernštejna, od r. 1566 nejvyšší kancléře Království českého si za hlavní sídlo zvolil zástavní Litomyšl. Když se Vratislav z Pernštejna stal zástavním pánem na Litomyšli, nenalezl zde vlastně žádné sídlo vhodné k obývání, neboť dosavadní kostkovský palác, zasažený požáry města v l. 1546 a 1560, byl značně poškozen. Původně se počítalo s opravou či nejvýš menší přestavbou paláce. Místo toho se však Vratislav nakonec rozhodl k úplné přestavbě. Zbytky někdejšího paláce Kostků z Postupic nebyly však úplně rozbořeny, nýbrž bylo jich použito jako základů severního křídla zámku. Celá stavba zámku, na první pohled jednolitá a zcela pravidelná, je tak vlastně rozčleněná a tvoří několik na sebe napojených celků. Začala slavnostním položením základního kamene 18. března 1568. R. 1574 bylo započato se stavbou kaple, která byla dokončena a vysvěcena r. 1577, a až potom se přestavoval starý palác na severní straně a budoval příčný trakt, oddělující velké a malé nádvoří. Vnější stavba tohoto příčného traktu byla pravděpodobně dokončena r. 1580 a až potom mohla být severní stěna velkého nádvoří vyzdobena figurálními sgrafity, plánovanými ovšem jistě již při zahájení stavby. Vnitřek severní stěny byl dohotoven asi do konce r. 1581. Stavba tedy proběhla patrně v l. 1568 – 1581, přičemž drobné dostavby se prováděly ještě po smrti Vratislava z Pernštejna (v říjnu 1582), a to nejméně do července 1587. Stavitelem zámku byl od r. 1568 až do své smrti v květnu 1575 císařský stavitel Giovanni Battista Aostalli, jako druhý stavitel se již r. 1570 připomíná vedoucí stavby Pražského hradu ve službách císaře Maxmiliána II. Ulrico Aostalli, který do Litomyšle nejprve dojížděl s Giovannim Battistou jako poradce, po jeho smrti pak asi sám převzal vedení celé stavby. Zámek měl v celém obvodu i v hospodářském dvorku všechny stěny ozdobeny psaníčkovým sgrafitem, v jehož obdélníkových polích jsou zobrazeny ve stylizovaných podobách rostlinné motivy, zvířata, lidské masky i celé lidské postavy v pestrých, vynalézavých variacích. Jde celkem asi o 8 000 psaníček, z nichž žádné se přesně neopakuje. Psaníčkové sgrafito bylo v pozdějších dobách zakryto hladkou omítkou; letopočet 1781 v omítce na severní straně dokládá opravy zámku po požáru r. 1775. R. 1935 byla restaurována jižní průčelní stěna; zachovalé části obnovil sochař A. K. Pochobradský z Prahy; zničené části nahradil novými, proti duchu originálu geometricky rýsovanými obrazci. Západní stěnu do zahrady obnovili s využitím motivů zachovaných částí r. 1953 pražští restaurátoři Böswart a Erhard, kteří zase dali sgrafitu proti výraznému tónu originálu silně zdrobnělý rukopis. Přes svou vnitřní stavební složitost působí zámek navenek dojmem pravidelnosti, jejíž obrovitost a monumentálnost je však dovedně zastřena teple nahnědlou kresbou sgrafit, přesně volenou gradací okenních ostění a malebnou rozmanitostí štítů. V tom tkví základní kompoziční motiv této vzácné architektury. Každá strana má přitom funkčně zdůvodněný odlišný vzhled. Lehkost a vzdušnost vstupního průčelí jsou zdůrazněny prolomenými arkádami a navíc slunečními hodinami, obnovenými ne zcela vhodně v r. 1729. Západní průčelí obrácené k městu působí monumentálně a vznešeně. Průčelí východní, nejméně pravidelné, s výstupky kaple a věže po stranách a s arkýřem v ploše stěny, skýtá pohled seversky romantický, připomínající malebnost pozdní gotiky. Architekt Giovanni Battista Aostalli navázal v této funkční nepravidelnosti na české výtvarně tradice a nedržel se přísně racionálních geometrických renesančních schémat. Litomyšlské štíty patří k nejdokonalejším specifickým projevům vyspělé české renesance; jsou nejúplnějším odkladem toho, jak byly zamýšleny a provedeny moravské zámky tohoto typu. Sgrafita na průčelní stěně nádvoří byla znalci před první světovou válkou považována za jeden z nejcennějších výtvorů v této technice v celém tehdejším Rakousko-Uhersku. Spojení italských arkádových dvorů s českými štíty a sgrafity v řešení Giovanniho Battisty Aostalliho vytvořilo ze stavby litomyšlského zámku jeden z nejcennějších skvostů nejen české renesance, nýbrž české architektury vůbec. Stavba zámku je o to cennější, že pozdější stavební úpravy se nedotkly takřka v ničem jeho podstaty ani vnějšího vzhledu. Řada drobných změn byla provedena již za Jana Friedricha Trautmannsdorfa, prvního představitele rodu, který se ujal litomyšlského panství po smrti Frebonie z Pernštejna r. 1646. R. 1661 dal zbořit velkou bránu, stojící před zámkem snad již od dob biskupství, r. 1669 dal opravit velkou věž a pobít plechem novou báň, vybudovanou místo staré, která byla zničena ohněm r.1635. Do období tohoto majitele spadá patrně též vznik robustní bosáže pilířů a severní stěny v přízemí, prováděné již v raně barokním slohu. jeden z pilířů nese také letopočet 1659. Hlavní stavební změny na zámku byly však provedeny na konci 18. a na počátku 19. století, kdy Litomyšl vlastnili po Trautmannsdorfech Valdštejnové-Vartemberkové. Jestliže ve zmiňovaném popisu zámku z urbáře z r. 1610 se psalo o „místy čtyřnásobných pokojích nad sebou“, byly myšleny kromě přízemí a dvou pater také dnes již neexistující podkrovní pokoje s okny do všech tří zastavěných stran nádvoří, jak jsou zachyceny ještě na rytině v litomyšlském tisku z l. 1700 – 1701. Ty však byly odstraněny spolu se snížením střech při úpravách nejhořejších pater po dvou velkých požárech z ledna 1768 a září 1775. Tak se stalo, že všechny prostory v obou patrech – kromě kaple – jsou radikálně přestavěny, nově přepaženy a rozděleny. V četných místnostech prvního patra se z té doby zachovaly štítové stropy a nástěnné malby malíře Dominika Dvořáka. Jen v přízemí lze nalézt nebo rekonstruovat původní dispozici a vybavení i určení většiny místností. Průčelí zámku nad arkádami bylo při těchto přestavbách opatřeno barokní věžičkou s hodinami a barokními vikýři. Všechny nákladné úpravy zámku a jeho okolí za posledních Valdštejnů-Vartemberků a náročný život šlechty prohlubovaly zadluženost panství, která se vlastně vlekla již od doby pernštejnské. Zadluženost vedla v l. 1791 – 1802 a pak znovu v období 1819 – 1891 k zavedení vnucené správy z rozhodnutí soudu. Finanční situace držitelů panství byla stále neudržitelnější, až r. 1855 došlo k vyhlášení úpadku a k dražbě zámku s panstvím. Koupil je bavorský kníže Maxmilián Karel Thurn-Taxis. Dvory byly pronajaty stejně jako pivovary a další podniky. Do zámku dosadili německé úředníky, sami zde nikdy nepobývali. Po vzniku Československé republiky byla sice v dubnu 1919 uvalena na velkostatek nejprve vnucená státní správa, ale již v květnu 1920 se změnila v pouhý státní dozor, který byl v srpnu 1922 úplně zrušen. První pozemková reforma postihla velkostatek velmi mírně. Thurn-Taxisům zůstaly tři dvory, na 400 hektarů rybníků a většina lesů. Přesto se tehdejší majitel Albert Maria Lamoral Thurn-Taxis soudil s ČSR u Mezinárodního soudního dvora v Haagu o výši náhrady. V r. 1945 byl všechen majetek Thurn-Taxisů u nás konfiskován.Litomyšlský zámek přešel do rukou státu, stal se kulturní památkou I. kategorie a r. 1962 byl zařazen mezi národní kulturní památky. Spravuje jej Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích.
27 fotek, 13.12.2017, 109 zobrazení, 5 komentářů | architektura, cestování, příroda
Skály; Štarkov - Někdejší hrad Skály v blízkosti vesnice Javorku vybudoval na mohutné skále Archleb z Kunštátu, který jej v r. 1384 postoupil synu Erhardovi a bratru Janovi. Jan snad brzy zemřel, neboť v dalších zápisech se objevuje jenom Erhard s přídomkem ze Skal. Zastával úřad nejvyššího moravského sudího a za něho byly hrad i panství v opravdovém rozkvětu. Po jeho smrti, po r. 1415, nastaly o hrad spory, neboť v r. 1420 žalovala jeho dcera Žofka, provdaná za Jana Tovačovského z Cimburka, Kunu z Kunštátu z lysické větve, že se neprávem zmocnil hradu Skály a že jej nechce vrátit, ačkoli byla zákonnou dědičkou. Po dlouhých sporech nakonec v r. 1447 Žofka hrad získala. V r. 1448 prodal Jan Tovačovský z Cimburka skalské zboží pernštejnskému purkrabímu Vaňkovi. Ten se přidal k loupežným tlupám, a proto byl jeho hrad Skály v r. 1456 pobořen; v r. 1588 se uvádí jako pustý. V té době drželi jimramovský statek, k němuž Skály náležely, Pernštejnové a počátkem 17. století Katharýnové z Katharu a později Dubští z Třebomyslic. Hrad nebyl již obnoven a dále pustl.
8 fotek, 13.12.2017, 156 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Karlštejn - Při kapli sv. Jiljí začal v r. 1776 Filip Kinský stavět rokokový lovecký zámek, pobýval zde poprvé až v r. 1787. Kolem tohoto data se také buduje zámecká obora. V r. 1823 koupil zámek Karel Alexandr Thurn-Taxis, zrušil oboru a v zápětí přeměnil zámeček v myslivnu. Tomuto účelu objekt sloužil až do 40. let minulého století. Dnes je využíván pro rekreaci. Zámeček Karlštejn bývá označován ,,střechou Evropy". Stojí totiž přesně na hlavním evropském rozvodí. Z jedné strany střechy stéká voda do Černého, z druhé do Severního moře.
11 fotek, 13.12.2017, 57 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Nový Studenec - Základní kámen ke stavbě zámku byl položen roku 1612. Tehdy panství patřilo Jaroslavovi z Náchoda, který se však dokončení stavby nedožil. Dokončeno bylo pouze vstupní křídlo, levé křídlo bylo v hrubé stavbě a se stavbou pravého křídla nebylo ještě započato. V následujících letech se majitelé často střídali a stavba zámku nepokračovala. Roku 1638 získal zámek rod Kustošů ze Zubří a ti jej drželi do konce 17. století. Tehdy byl pořízen odhad zadluženého panství, jehož součástí byl i popis zámku. Z něj vyplývá, že stavba tehdy byla trojkřídlá, byly zde dvě kaple, z nichž kaple zasvěcená sv. archandělu Michaelovi byla ve vstupním křídle, kde se nacházely i reprezentační místnosti. Od roku 1702 vlastnili studenecký zámek Leveneurové. Za nich při stavebních úpravách v průběhu 18. století zřejmě došlo k odstranění třetího zámeckého křídla. Dalšími úpravami prošel zámek ve druhé polovině 19. století, kolem roku 1900. I v současnosti od roku 2005 probíhají další rekonstrukční práce. Zámek sloužil v druhé polovině 20. století jako archiv Hlavního města Prahy. Nyní je v soukromém vlastnictví.
stepanov  1
5 fotek, 13.12.2017, 60 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Štěpánov - V roce 1699 koupil Štěpánov Augustin Voračický z Paběnic, stal se opět centrem samostatného panství, kterým byl i za dalších majitelů až do roku 1744. Vyvstala tak potřeba nového panského sídla, někdy v rozmezí těchto 45 let byl nejspíše postaven zajímavý vrcholně barokní zámek. Stavbu tvoří dvě na sebe kolmá křídla, do jejichž vnitřního koutu byl vložen čtvrtkruhový hlavní sál. Roku 1744 koupil Štěpánov Jan Václav Leveneur z Grünwallu, který jej přičlenil k nedalekému Studenci, jehož osudy Štěpánov nadále sdílel. Zámek přestal být sídlem panstva, zařízení bylo odvezeno. Leveneurové drželi studenecké panství až do poloviny 19. století. Roku 1867 koupil panství Filip Goldreich později povýšený do šlechtického stavu s přídomkem "z Bronnecku". Barokní podoba zámku byla z části smazána při modernizaci zámku ve druhé polovině 19. století. Další rozsáhlé stavební úpravy zámku proběhly v roce 1936 a jeho podoba se z té doby dochovala dodnes. V roce 1949 byl zámek konfiskován a majitelé i využití zámku se střídalo. Posledním takovým uživatelem bylo odloučené pracoviště Středního odborného učiliště technického Chotěboř. V devadesátých letech 20.století byly upraveny interiéry zámku a v současné době je zámek na prodej.

Komentáře

přidat komentář