Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)


reklama

49 fotek, 5.8.2017, 149 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Červené Poříčí - Roku 1547 koupil panství Poříčí Jindřich Mladota z Jimanic a ve vsi postavil tvrz, která přiléhala k řece Úhlavě. Části těchto staveb jsou dosud zachovány. Roku 1569 prodal Jindřich Mladota tvrz, která se tehdy poprvé uvádí, dvůr a ves Poříčí Mikuláši Šicovi z Drahenic za 2300 kop grošů míšeňských. Po jeho smrti získali statek MIkulášovi bratři Albrecht a Adam. Byli to dobří hospodáři a poříčské panství rozšířili. V r. 1601 zdědil Poříčí Albrechtův syn Mikuláš. Mikuláš Šic dal postavit ve vsi zámek, do něhož byla pojata i stará tvrz. Od vysoké červené zámecké střechy dostalo Poříčí název Červené. Zámek byl dostavěn ve stylu saské renerance v r. 1611, jak o tom svědčí letopočet vtesaný do desky nad vchodem. Vlastní zámek je jednopatrová budova obdélníkového půdorysu s vysokou střechou na bocích zakončenou čtyřpatrovými štíty, členěnými římsami a pilastry. Okna mají kamenné ostění a jsou zdůrazněna nadokenními římsami. Dvorní fasádu oživuje v patře arkýř na malebné špičaté konsole. Střechu zpestřuje několik renesančních komínů. K severozápadnímu rohu budovy je přistavěna mohutná polygonální věž, zakončená zvonovitou bání s cibulovitou lucernou. Při pozdějších úpravách byl odstraněn portik s balkónem a renesančním vikýřem. Vnitřní místnosti jsou jednoduché byly po zestátnění upravené jako byty a kanceláře zaměstnanců lesní správy. Po celé západní straně budovy probíhá mohutná, valeně sklenutá chodba ozdobená štukem; dnes je však přepažena moderní zdí a zúžena. K severní straně budovy přiléhá další křídlo, jež je pozůstatkem původní tvrze. Nádvoří uzavírá jednopatrové stavení, rovněž v podstatě renesanční, které bylo součástí tvrze. Z ní ještě v druhé polovině 18. století vycházela dřevěná chodba ve výši prvního patra do oratoře kaple, jež stojí pře zámkem. Chodba je zřetelně zachycena na starých vyobrazeních, například v urbáři panství z r. 1760. Mikuláš Šic jako stoupenec českých stavů a krále Fridricha Falckého byl r. 1623 odsouzen ke ztrátě dvou třetin jmění a statek připadl královské komoře. Skládal se z Poříčí, Kokšína, Borové, Vřeskovic, Dolního Třebetína, Vosího, Oplotu, Horního Třebetína, Nedanic, Nedaniček, Kbel, Jína, Zeleného, Kaliště a krčmy v Nezdicích. Statek byl odhadnut na 87 127 kop grošů míšeňských a r. 1623 jej koupil plukovník Filip Adam z Konberku. Po něm se také Poříčí jmenovalo Korunní. V r. 1709 je koupil od Filipových dcer Jan Jiří z Haubenu, který přikoupil ještě Roupov, ale v r. 1716 padl jako císařský generál ve válce s Turky. Panství zdědila dcera Františka Augusta provdaná za hraběte Törringa z Jettenbachu. Nový majitel se sice snažil panství zvelebit, postavil tu i vysokou pec, ale nakonec je musel jeho syn Norbert prodat v dražbě. Koupil je bavorský vévoda Kliment František. Za něho byla přední zámecká budova v r. 1776 upravena v bránu s dekorativní výzdobou. V rozeklaném štítě její pilastrové edikuly stojí sochy, lev s prázdným štítem a vpravo Minerva držící štít se znakem bavorských vévodů. Na architrávu je nápis s chronogramem: Porta hoC sVb gratIos IosIsIMo praesIDII CLYpeo renoVata. Zámek byl obklopen rozsáhlou zahradou, nejbližší část byla upraveny ve frncouzském slohu, jak o tom svědčí stará vyobrazení; od ostatního prostoru byla oddělena hradbou, na níž jsou poprsí 23 českých panovníků. Vznikla po r. 1765. Bavorský vévoda František Kliment odkázal v r. 1795 poříčské panství svému bratru Maxmiliánu Josefovi. Ten je r. 1805 postoupil arciknížeti Ferdinandovi, pozdějšímu velkovévodovi toskánskému, od něhož je r. 1824 získal velkovévoda Leopold II. a po něm císař Ferdinand V. Tím se Poříčí dostalo do rukou rakouských císařů Františka Josefa I. a Karla I. Po vzniku ČSR připadlo státu. Nyní je přístupný a vzpamatovává se z bytových přestaveb miulého režimu.
lnare 2
16 fotek, 5.8.2017, 22 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Lnáře - Prvními zmiňovanými majiteli lnářského panství byli vladykové ze Lnář. Nejstarší písemná zmínka z roku 1313 hovoří o rytíři Odřichu ze Lnář, doprovázejícího Jana Lucemburského na výpravě do Vlach. Po posledním z rodu, rytíři Vilému ze Lnář, přechází majetek na Zmrzlíky ze Svojšína (1406 - 1564). Petr Zmrzlík ze Svojšína byl příznivcem husitského hnutí, proto byla lnářská tvrz husitských výbojů ušetřena. Později se od husitů odvrátil a v bitvě u Lipan již bojuje na straně panské jednoty. Poslednímu ze Zmrzlíků, evangelíku Václavovi, hrozila konfiskace majetku od císaře Ferdinanda I. Předešel jí roku 1564 prodejem Zdeňkovi ze Šternberka za 20000 kop grošů českých a s penězi uprchl do Němec, kde zemřel. Silně zadlužené panství Zdeňkovi synové postupují svému švagru Volfu Novohradskému z Kolovrat. Volf Novohradský (poručník Petra Voka z Rožmberka) pozval do Lnář stavitele rybníků, regenta rožmberského panství Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan. V roce 1597 byla dokončena přestavba staré tvrze v renesanční zámeček, tento pak byl v 19. století přeměněn na pivovar. Do rukou šternberských se Lnáře vracejí roku 1617, kdy Wolfův syn Zdeněk prodává Lnáře Adamovi ze Šternberka. Adam, snášenlivý katolík, byl ušetřen pražské defenestrace a po bitvě na Bílé Hoře Ferdinandem II. dosazen v úřad purkrabský. Dcera Jaroslava Wolfa, Eva Johanna, prodala roku 1660 Lnáře Aleši Vratislavu z Mitrovic. Stavbu nového raně barokního zámku zahájil v roce 1666, vedle původní tvrze, hrabě Aleš Vratislav. Dokončil ji Tomáš Zacheus, syn hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic v roce 1685. V roce 1727 prošel zámek důkladnou opravou. V roce 1985 byla dokončena další rozsáhlá rekonstrukce i Starého zámku na hotelové zařízení a v roce 1993 byl zámek v restituci vrácen potomkům posledního majitele JUDr. Jindřicha Vaníčka. V roce 1999, tedy 333 let od jeho založení, byl poprvé zpřístupněn veřejnosti.
bezdekov 3
14 fotek, 5.8.2017, 34 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Bezděkov - První zmínka o Bezděkovu je již ve 13. stol. a jeho prvním známým majitelem byl Elblin z Bezděkova po jehož smrti přešel do majetku Jana Lucemburského a ten jej daroval Petrovi z Rožmberka. Je předpoklad, že gotická tvrz v Bezděkově byla založena již ve 14. stol. Z majitelů ve 14. století jsou zmiňováni jen Jan z Bezděkova a Jan Bohuchval z Hrádku, který statek držel až do roku 1414. Koncem 1. poloviny 15. stol. se majitelem statku stal Racek Chlévec z Malšína a v té době, přesně v noci z 19. na 20. května 1450 byla tvrz dobyta. Tvrz byla dobyta ještě v roce 1468. Toto obléhání a dobývání tvrz nepochybně poškodilo, byla však opravena. V 1. polovině 16. století tvrz sloužila již jen hospodářským účelům a postupně pustla. V roce 1555 ji jako pustou odkoupil Viktorin Pek z Římku a postupně tvrz obnovil. V té době byla tvrz tvořena velkou čtverhrannou věží a několika dalšími stavbami. Byla opevněna vodním příkopem a zdí. Za Viktorina byla tvrz upravena na renesanční sídlo, jehož podoba není přesně známa. Později se majitelé opět střídali. Z roku 1811 se dochovala kresba zachycující pohled na tvrz od severovýchodu zachycující velkou třípatrovou věž, krytou jehlancovou střechou s vikýři, obklopenou několika patrovými křídly seskupenými do nepravidelného šestiúhelníka. Vodní příkop, obklopující dříve tvrz, byl počátkem 19. stol. vysušen a změněn na zahradu. Po roce 1820 získává panství Bezděkov František Korba z Weidenheimu a v držení tohoto rodu zůstal až do 20. stol. V polovině 19. stol. byla původní renesanční stavba přestavěna podle projektu architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna v novorománském resp. novogotickém stylu. Vznikl tak romantický zámek s cimbuřími a v západním průčelí se zastavěnou velkou čtvercovou věží. Nároží při severním křídle zvýrazňují polygonální věže. Přízemí zámku je z části zaklenuté křížovými klenbami. Zámek je obklopen parkem, který byl založen již v 18. stol. Dnes je zámek v soukromém vlastnictví a nepřístupný, opuštěn a chátrá.
chanovice 1
13 fotek, 5.8.2017, 23 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Chanovice - Nejstarší písemná zmínka o Chanovicích pochází z roku 1352. Postupně probíhaly různé přestavby původní tvrze. Dnešní barokní podobu zámek získal po požáru v roce 1781. Gotické zdivo bylo ponecháno. Z této doby pochází i anglický park. Dne 1. 9. 1947 byla v zámku otevřena základní škola. Hospodářské budovy kolem zámku využívala zemědělská družstva.
K areálu zámku patří i kostel Povýšení Svatého Kříže. Původní kostel byl pozdně románský z 1. poloviny 13.století. Na konci 70.let 20.století prošel rekonstrukcí, bohužel značně necitelnou. Od 90. let 20. století je výlučným vlastníkem celého areálu Obec Chanovice, která provedla úžasnou rekonstrukci celého areálu. Celé první patro zámku stále patří škole. Ve zrekonstruovaných sklepeních je stálá expozice pošumavských lidových řemesel (tesařů, truhlářů, kovářů, textiláků). Součástí expozice je v přízemí – před vstupem do sklepení - jedna historicky zařízená místnost, do které byl přesunut zbytek z původního vybavení zámku.
9 fotek, 5.8.2017, 61 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Tvrz Kadov - Po Kadově se již od počátku 14. století psali Řesanští z Kadova, a to po téměř celých sto let. Po husitských válkách uvádějí historické prameny jako zdejšího majitele Bohuslava z Lukavice (1447-61) a Petra Oseckého z Brloha (1517). Jeho potomkům, Záborským z Brloha, pak Kadov náležel až do roku 1650, a právě oni provedli renesanční přestavbu původní tvrze. Její dějiny jakožto panského sídla se pak uzavírají roku 1677, kdy bylo zboží připojeno k Bezděkovu a následně ke Lnářům. Výsledek současného stavu poté nejvíce pozměnila adaptace na sýpku, k níž došlo zřejmě v průběhu první poloviny 19. století. V druhé polovině 20. století využívalo tvrz zemědělské družstvo, od nějž ji v nedávné době odkoupilo občanské sdružení ZOFI Kadov. Díky práci tohoto sdružení byla již opravena střecha staršího křídla tvrze a interiér je příležitostně zpřístupněn veřejnosti.
oselin 2
38 fotek, 23.7.2017, 76 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Ošelín - Zámek byl postaven někdy ve 2. pol. 18. stol. a pravděpodobně v sobě ukrývá některé stavební prvky ze starší zámecké stavby a tvrze. Do roku 1935 vlastnili zámek jako předposlední majitelé Bigattové, poté zámek zdědil dr. Klement Podevile. Zámek je nízká patrová barokní budova obdélníkového půdorysu a měl mansardovou střechou a s průjezdem, velice volně vázanou na jižně umístěný hospodářský dvůr. Jak nasvědčují valené klenby v suterénu, stojí na místě bývalé tvrze. Sklepy jsou převážně zděné cihlami, mají stropy ploché i klenuté, ale část s valenými klenbami s výsečemi je nejspíš nejstarší částí objektu. Celý suterén není možné prozkoumat, protože po některých úpravách jsou některé části nepřístupné nebo byly dokonce strženy. Zámek byl totiž několikrát přestavován a upravován: v letech 1864–1866 – z této přestavby pochází např. hodinový stroj zasazený do krovu mansardové střechy, potom v roce 1891, kdy byl v podstatě celý zrenovován, a ještě v roce 1971, ale tentokrát už jako majetek Státního statku. Nemá již žádný slohový interiér, protože např. v roce 1925 do něj byla umístěna pošta a menšinová škola, ve vlastnictví Státního statku zde byly byty, po roce 1989 byl využíván obcí, potom se do něj opět vrátila pošta i škola, ale pak sloužil i jako hospoda. Někdy po roce 1990 byl zámek údajně prodán za symbolickou 1,- Kčs. V letech 2011 - 2012 byl zámek nabízen k prodeji za 600000 Kč. Pod tíhou exekuce a hrozbou demolice, 2016 prodán v elektronické aukci za cca 78000,- Kč firmě prodávájící do zahranicí stavební materiál z historických staveb, ta zámek zlikvidovala do dnešni podoby. Dnes je opuštěný a nevyužívaný a hrozí opět demolice.
svojsin 2
16 fotek, 23.7.2017, 55 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Svojšín - Zámek byl postaven na místě starší stavby v roce 1723 za hraběte Jana Václava Příchovského a jeho matky Judity. Posledním majitelem Svojšína z rodu Příchovských byl František, v jehož době byl statek a zámek prodán v dražbě rytíři Josefu Bigattovi z Chebu. Ten bez dědice odkazuje Svojšín královskému bavorskému komorníkovi a generálporučíkovi Karlu Antonínu Junckerovi a ten si přidává k rodinnému jménu přídomek "Bigatto". Rodina držela panství do roku 1935, kdy po smrti Amálie Junckerové-Bigattové dědí Svojšín dr. Klement Podevile a vlastní ho do roku 1945. Po roce 1945 převzal zámek stát a zámek byl „využíván“ k nejrůznějším účelům. Krátkou dobu po válce jej měla pronajatý veleobec baráčníků, dále pak státní statky a obec Svojšín. Od roku 1990 do současnosti je zámek v majetku obce a je po rekonstrukci, iteriery zatím nijak nevybaveny, v části je turistická ubytovna a kavárna.

Tvrz Svojšín - Ctibor a jeho synové Oldřich a Beneda se píšou ze Svojšína už v roce 1177, což by znamenalo, že ve Svojšíně existovala jedna z našich nejstarších tvrzí, Nepřímo to potvrzuje i přítomnost románského kostela s panskou emporou. Tato tvrz pravděpodobně stála na jih od kostela. Rod ze Svojšína zaznamenal největší rozmach v 13. století, pocházeli z něj rytíři z Třebele, Volfštejna a Výškova. V polovině 13. století se tento rod stěhuje na hrad Třebel. Už v té době, nebo jen o pár let později, mohla vzniknout tvrz, jejíž zbytky našla náhodná sonda v roce 2008. Svojšín zůstává v majetku rodu ještě celé 13. a 14. století. Z tohoto rodu pocházel i Žižkův spolubojovník Petr Zmrzlík ze Svojšína. V 15. století přechází původně rozdělená ves na rod Paběnických, nebo také Nalžovských ze Svojšína. Do roku 1443 patří Svojšín Půtovi z Paběnic (Nalžovský ze Svojšína). Po něm panství dědí Mikuláš z Nalžov a na Svojšíně. Jeden z dříve jmenovaných je stavitelem novější tvrze, jejíž sklepení našel systematický výzkum v roce 2009. Objekt tvrze dle archeologického výzkumu zanikl požárem v roce 1713. Příchovští zde v roce 1723 staví nedaleko kostela a místa tvrze zámek.

Kostel sv. Petra a Pavla - Na základě stavební techniky s použitím velkých pískovcových kvádrů je stavba datována do poloviny dvanáctého století a náleží mezi nejvýznačnější památky svého druhu v jihozápadních Čechách. Vlastníci tribunového kostela, páni ze Svojšín se poprvé v české historii připomínají roku 1175 (Odalricus et Beneda de Suaysin). Děkanský kostel sv. Petra a Pavla byl již ve 14. století (1355) farním kostelem. Vedle kostela stávala ještě kaple sv. Michala. Původní románská budova, z níž zbyla věž, byla přestavěna v 17. století. Roku 1713 vypukl zde veliký požár a zničil většinu zařízení a mnoho cenných listin. V letech 1740-1766 byla vedle kostela postavena budova nové fary. Hřbitov, který se nacházel okolo kostela byl zrušen a za vsí zřízen zcela nový. 1. července 1781 byla Svojšínská farnost navždy povýšena na děkanství pražským arcibiskupem Antonínem Petrem, hrabětem Příchovským, který se narodil v zámku ve Svojšíně r.1707 a který zde v kostele byl pokřtěn. Z novějších přístaveb jest chodba z oratoře do zámku z pol. 18. století a hrobka rodiny Juncker-Bigatto z 2. pol. 19. století. Významná etapa v renovaci interiérů byla provedena v roce 1912.
luhov 1
12 fotek, 22.7.2017, 60 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Luhov - Historie sídla v Luhově začíná již ve 12. stol. a tvrz je zde písemně potvrzena již počátkem 14. stol., nejspíše zde však stála již dříve. Do roku 1576 byl Luhov v majetku Chotěšovského kláštera, který jej prodal i s pustou tvrzí Oldřichu z Říčan a na Pňovanech. Od roku 1676 vlastnili Luhov Steinbachové z Kranichsteina. Marie Anna Steinbachová se roku 1779 provdala za Maria Bořka Dohalského z Dohalic a ten pak v roce 1780 nechal v Luhově postavit dnešní zámek. Součástí zámku je i kaple Bolestné Panny Marie vysvěcená roku 1784. Po roce 1945 se areál zámku stal majetkem státního statku a od roku 1980 patřil zámek TJ Uhelné sklady Praha a byl využíván jako rekreační středisko. V současné době je zámek v majetku soukromé osoby a byl poprvé zpřístupněn 8. července 2006, je stále citlivě zvelebován.
12 fotek, 23.7.2017, 24 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Chodová Planá - Přípravy na stavbu nového zámky byly zahájeny již v 70. letech 19. stol. za Jana Arnošta. Nejmladší sídlo v Chodové Plané, novorenesanční zámek, ale vznikl až za hraběte Hanse Ernsta von Berchem–Haimhausena v letech 1902 až 1904 podle projektu vídeňského architekta R. Feldscharka. Postavil jej plánský architekt Thomas Thuner. Po válce přešel zámek do majetku státu a v 50. letech se zámek i velká část parku stala vojenským prostorem a byl obsazen plánskou rotou Pohraniční stráže. Přilehlý rozsáhlý park založil hrabě Hans Ernst von Berchem-Haimhausen ještě před stavbou zámku a zahrnuje v sobě i starý židovský hřbitov. Na území parku původně stála řada romantických staveb, bohužel tyto stavby po válce zanikly.Vojenský útvar zde působil až do roku 1990. Dnes je zámek v majetku Chodové Plané a je pomalu rekonstruován na lázeňský objekt.
cebiv 2
6 fotek, 22.7.2017, 80 zobrazení, 4 komentáře | architektura, cestování
Cebiv - První výslovná zmínka o tvrzi, která stávala na místě dnešního zámku pochází z roku 1543, kdy ves zakoupil od Jiříka ze Zádub Jan Drzdéř z Hrádku a byla v držení Drzdéřů až do roku 1603, kdy ji koupil Jindřich Strojetický ze Strojetic. Ten byl spřízněn s hrabaty z Vrtby a i díky tomu byla Cebiv spojena s Křimicemi. Ale v roce 1657 vyhořela a až do roku 1712 zůstala pustá. V tomto roce ji koupili Löwensteinové a připojili ji ke svému Bezdružickému panství, kde zůstala až do roku 1945. Löwensteinové odstranili vyhořelé části budovy a původně gotickou tvrz přebudovali v pozdně renesančním stylu na stavbu čtvercového půdorysu a hraně 21 m. Z tohoto období pochází úpravy interiérů v prvním patře, ve východní části – kaple s neckovou klenbou, nové krovy ( jejich otisk lze nalézt ve východní zdi). Zámek měl v té době i renesanční sgrafita, která se dochovaly v nedopřestavěném severním křídle. Poté začali s celkem rozsáhlou barokní přestavbou, při které zámek získal podobu, jakou má dodnes, ta ovšem zůstala z původních planů celkově nedokončena. Za minulého režimu součást JZD, v interieru zřízena kuchyně a jídelna. Nyní vrácen původním majitelům a chátrá.
80 fotek, 22.7.2017, 73 zobrazení, přidat komentář | auta, koníčky, sport, události, zábava
Skvosty s vůní benzínu 2017, 21. 7. - 23. 7. 2017, DEPO2015, Plzeň.
telc 1
64 fotek, letos v červenci, 34 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Telč - Po požáru města v roce 1387, při kterém pravděpodobně definitivně zanikl první telčský hrad (spíše opevněný dvorec), se Telč ocitla bez panského sídla. Ve 3. čtvrtině 14. století proto nechal Jindřich III. z Hradce postavit na místě dnešního zámku, přesněji v jeho severovýchodní části, vodní hrad. Jindřichův syn Jan III. z Hradce držel ochranou ruku nad mistry pražské univerzity, především pak nad Stanislavem ze Znojma. Obdobně se choval i jeho syn Jan IV., přesto byl telčský hrad dne 21. září 1423 dobyt husity. Pánům z Hradce se jej podařilo získat zpátky a lednu 1437 zde pobýval císař Zikmund Lucemburský. Jan se později stal členem Jednoty strakonické a postavil se proti králi Jiřímu z Poděbrad. Po Janově smrti v roce 1452 panství zdědil jeho syn Jindřich IV., který se roku 1463 postavil proti králi. Roku 1471 se pak zavázal uherskému králi Matyášovi Korvínovi. Po uzavření olomouckého míru uznal za panovníka Vladislava II. a ten jej jmenoval komorníkem Království českého. V Telči stihl nechat hrad přestavět v duchu gotiky, ovšem během lovu dne 15. ledna 1507 Jindřich nešťastně umírá. Telč tak zdědil Adam I. z Hradce, po jehož smrti v roce 1531 došlo k rozdělení panství a Telč získal mladší Zachariáš z Hradce. Za vlastnictví Zachariáše zažívala Telč největší rozmach. Právě on nechal přestavět hrad na zámek. Zachariáš z Hradce nechal přestavět gotický hrad na renesanční zámek a vytvořil z něj svoje reprezentativní dílo. V letech 1551–1552 se zúčastnil výpravy českých velmožů do Janova. Tady se seznámil s italskou renesancí a tato zkušenost se poté promítla do přestavby telčského sídla. V roce 1553 se oženil s Kateřinou z Valdštejna, díky které získal panství Polná. V roce 1589 po Zachariášově smrti panství zdědil jeho synovec Adam II. z Hradce.Na počátku 17. století, po vymření pánů z Hradce, se zámek dostal do vlastnictví Slavatů a to prostřednictví sňatku Lucie Otýlie z Hradce s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka. Slavatové se pokusili o obrácení obyvatel Telče na katolictví, jak dokládá jezuitský kostel Jména Ježíš, vystavěný v blízkosti zámku. Do architektonické podoby zámku výrazněji nepromluvili ani následující majitelé – Lichtenštejnové z Kastelkornu a Podstatští z Lichtenštejna. Jejich pozornost se zaměřila především na úpravy zámeckého parku, kde došlo k výstavbě empírového skleníku. Zámek nikdy nebyl prodán. Ke změně majitele docházelo pouze prostřednictvím dědictví. Zámek a telčský velkostatek zůstaly v rukou Podstatských-Lichten štejnů až do likvidace velkostatku v roce 1945. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky, v roce 1995 byl areál zámku společně s panskou sýpkou prohlášen národní kulturní památkou. Od roku 1992 je zámek spolu s historickým centrem Telče zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
uhercice 2
105 fotek, letos v červenci, 210 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Uherčice - Ves Uherčice náležela do konce 15. století oslavanskému klášteru. Roku 1493 ji získali od krále Krajířové z Krajku. Lipolt z Krajku v roce 1495 začal budovat tvrz a patrně znovu vysadil i ves, jak naznačuje název Nové Uherčice běžně používaný od 16. století. Roku 1564 byly Nové Uherčice (tvrz se vsí) centrem panství, k němuž patřily městečko Vratěnín, Stálky, Hluboká, Mešovice, Lubnice, městečko Frejštejn se zámkem, Křeslík a Korolupy. Od Krajířů panství koupil Strejn ze Švarcenavy, v jehož rodě zůstalo až do roku 1628. Přestavba původní tvrze, z níž se dochovalo několik g portálů, v renesanční zámek se uskutečnila za Krajířů krátce po polovině 16. století. Nejstarší renesanční část zámku s ním nádvořím byla vybudována do roku 1554. V následující stavební fázi byl postaven lichoběžníkový dvůr s dvoupatrovými renesančními arkádami; současně vznikl i východní arkádový dvůr, přístupný branou s věží. Přestavbu započatou Krajířů dokončili Strejnové ze Švarcenavy. V roce 1628 koupil zámek spolu s panstvím Jakub z Berchtoldu, který se od té doby zval z Uherčic. Za Berchtoldů kolem roku 1670 probíhaly barokní úpravy; tehdy byl vyt. čestný dvůr a interiéry byly vyzdobeny bohatou štukovou v zdobou. Od roku 1768 držel zámek až do nejnovější doby rod Collaltů. Počátkem 19. století byly provedeny klasicistní interiérové úpravy. Posledním majitelem z rodu Collalto et San Salvatore byl Oktavián, jemuž byl veškerý majetek roku 1945 na našem území zkonfiskován. Zámek v držení státu a vinou následně nastoleného totalitního režimu KSČ zcela zchátral a byl na pokraji zániku. Správcem areálu se staly nejprve Československé státní statky, krátce fungoval jako ženský nápravný tábor a v 50. a 60. letech 20. století sloužil znojemské pohraniční stráži. Od roku 1979 spravovali zdevastovaný areál památkáři, od roku 1987 Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Přechodem pod správu Památkového ústavu v Brně roku 1995 byl rehabilitován. V r. 1996 byla zahájena komplexní památková obnova a téhož roku v létě byla část interiérů poprvé zpřístupněna veřejnosti. Návštěvníci tak mají od té doby možnost, u nás zatím poměrně ojedinělou, zhodnotit míru devastace a současně nahlížet do procesu památkové obnovy historického objektu.
police 3
53 fotek, letos v červenci, 51 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Police - V místech dnešního zámku stávala tvrz, která se v zemských deskách uvádí roku 1371. Toho roku byla ve vlastnictví Smila z Police. Roku 1390 byl majitel Jan z Kostník. Ten prodal tvrz před rokem 1437 Adamovi z Bačkovic. Jeho synové a nejspíše i vnuk se v letech 1444–1520 postarali o značné rozšíření tvrze směrem na východ. Roku 1524 byla tvrz odkoupena Janem Tavíkovským z Tavíkovic. Ten svou stavební činnost dokumentoval nápisem nad portálem brány. V 16. století vznikl při tvrzi pivovar. V roce 1534 přestavěl Jan z Tavíkovic dosavadní tvrz v renesanční zámek se znaky italské renesance s arkádami. Dvojitá schodiště s dvojicemi vinutých sloupů nesou ještě pozdně gotické rysy. Současně byl u zámku zřízen park. V letech 1633–1821 vlastnili zámek Berchtoldové, kteří koncem 18. století zbarokizovali interiér, vyzdobili sály štukami. Jedním z hlavních štukatérů byl Baldassar Fontana. Panství Karel Berchtold prodává francouzskému šlechtici hraběti Augustu Segurovi. V držení rodu Segurů je Police až do roku 1860, kdy je prodána městu Znojmo, které jej dává do nájmu. Druhá polovina 19. století je ve znamení častého střídání majitelů. 1872 – Maxmilián, svobodný pán Springer, 1885 – Leopold, hrabě Šternberk, až roku 1887 získává velkostatek se zámkem v Polici stará česká rodina Wraždů z Kunvaldu. Potomkům této rodiny je v r. 1945 konfiskován a poslední majitel ponechán v jednom pokoji na zámku v roce 1948 umírá. Osud této architektonické perly je svěřen do rukou několika organizací, které zde hospodaří velice brutální formou. Nejdříve elekrtikářské učiliště poté svoji výrobu zde zřizuje kožedělný podnik z Jihlavy, který se snaží zámek průmyslově adaptovat. V současné době je vlastníkem zámecké budovy obec Police, která se snaží zámek citlivě rekonstruovat. K vidění jsou zde kvalitní štukové výzdoby stropů, části původního vybavení zámku a mimo jiné i zcela unikátní zachovaná a neporušená zámecká kaple z 18. století. Součástí zámku je i vyhlídková pětipatrová hranolová věž. Dále na zámku nově Muzeum československých letců v RAF.
65 fotek, letos v červenci, 17 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Jindřichův Hradec - Dominantou Jindřichova Hradce je komplex hradu a zámku stojící na skalnatém ostrohu mezi řekou Nežárkou a Hamerským potokem. Přes náhon vstoupíte branou na I. nádvoří. Předěl mezi II. a III. nádvořím tvoří Jáchymovo stavení, Gotický palác a Černá věž. V jejím sousedství stojí Červená věž (Menhartova). Na III. nádvoří jsou krásné velké a malé arkády, kamenná kašna s bohatě zdobenou kovanou mříží, Adamovo stavení, Španělské křídlo a vstup do Černé věže. Rozlehlý zámecký areál, v současné době 3tí nejrozsáhlejší na území CZ, stojící na místě gotického hradu ze 13. století. Renesanční podobu získal v polovině 16. století. V zahradě stojí pozoruhodný kruhový pavilon – Rondel. ožár v r. 1773 zachvátil všechny zámecké budovy na třetím nádvoří. V Adamově stavení bylo zcela zničeno nejvyšší patro se Zlatým sálem s přilehlými pokoji, dále vyhořelo protější křídlo se Španělským sálem a divadlem a také sousední Jindřichův hrad a vedlejší purkrabství v Jáchymově křídle. Prozatím bylo zastřešeno jen Adamovo stavení, ostatní budovy byly na dlouhou dobu vystaveny ničivým povětrnostním vlivům. Teprve na počátku 20. století romantický zájem vnukl hraběti Evženu Černínovi myšlenku zachránit, co se ještě zachránit dalo. Získal rakouského architekta Humberta Walchera z Mollheimu, jenž měl s obnovou historických objektů určité zkušenosti. V první etapě (1906–1917) byl především důkladně opraven starý Jindřichův hrad, určený k definitivnímu uložení archívu majitelských rodů a jejich statků, k obývání byla dále opravena střední část druhého patra Adamova stavení, renesanční lunety však již nebyly obnoveny. V r. 1914 přijel do Jindřichova Hradce Max Dvořák, známá autorita v oboru historie a umění, a vyjádřil se pochvalně o vykonané práci. V l. 1920–1923 bylo nejvyšší patro Velkých arkád opatřeno klenbou a započaly zednické práce v sousedním traktu se Španělským sálem, kde Černín zamýšlel instalovat svou vídeňskou obrazárnu. Zahájení první pozemkové reformy však způsobilo zastavení všech prací a plán na využití zmíněného křídla již nebyl uskutečněn. Černínům patřil zámek až do r. 1945. V 2. polovině 20. století byl zámek mnohostranně využíván. V jeho nejstarší části byl od r. 1914 archív s bohatými písemnými památkami na dřívější držitelské rody a jejich statky a podstatně zvětšený o archívy ze širokého okolí (pracoviště Státního oblastního archívu v Třeboni). V severním křídle Jáchymova stavení byl okresní archív a na prvním nádvoří okresní lidová knihovna.
82 fotek, letos v červenci, 25 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, příroda
Prachovské skály - přírodní pískovcové skalní útvary různě členité a různého tvaru. Jsou zde vyhlídky,kde je krásný pohled na skalní útesy a okolí. Vedou zde 3 okruhy o rozdílné délce a náročnosti.
zakupy 2
37 fotek, letos v červenci, 22 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Zákupy - Na místě nynějšího zámku původně stávala gotická tvrz, poprvé připomínaná roku 1383. Na počátku 16. století ji koupili Berkové z Dubé a roku 1541 zahájili její rozsáhlou přestavbu v renesanční zámek. Kolem poloviny 16. století měl zámek dvoukřídlou dispozici, která ovšem jistě počítala s pozdějším uzavřením do čtyřkřídlého schématu. Tuto podobu zámek pravděpodobně získal v průběhu druhé poloviny 16. století. V roce 1612 Berkové zadlužené panství prodali Janu Novohradskému z Kolovrat. K další změně vlastníků došlo v roce 1632, kdy zámek získal vévoda Sasko-lauenburský Julius Jindřich. V průběhu třicetileté války byl zámek poničen nejprve císařskými vojáky, a později v roce 1638 švédskou armádou. K velkorysé přestavbě zámku došlo v letech 1665 – 1715, kdy byl postupně rozlehlý vybudován komplex vlastního zámku, předzámčí s rozlehlými konírnami, hospodářským dvorem, zahradami, závodištěm a drobnými stavbami v okolí. Architektonické ztvárnění patrně určil Domenico Orsi (v Zákupech je poprvé doložený v roce 1671), kterému zde jako stavitel zřejmě sloužil Domenico Canevalle. Později stavbu převzal Giulio Broggio. Po smrti Julia Františka, který zemřel bez mužských potomků, Zákupy převzala jeho dcera Anna Maria Františka, manželka posledního potomka rodu Medicejů, která zde žila až do své smrti v roce 1741. Také ona pokračovala v rozsáhlých stavebních úpravách zámku a okolí. V roce 1741 zámek zdědila dcera Marie Anna Karolína, provdaná za Ferdinanda Bavorského, ale vzhledem ke konfliktu ohledně pragmatických sankcí byla Marií Terezií vypovězena z Čech. Zákupy přestaly být sídlem velkého dvora a nadále zde sídlili již jen úředníci. V roce 1803 přešly Zákupy na toskánskou větev Habsburků. Podle rozhodnutí vídeňského kongresu mělo být panství povýšeno na vévodství a měl se jej ujmout syn dcery císaře Františka I. Marie Luisy a Napoleona Bonaparta - Orlík. V roce 1847 byla zákupské panství začleněno do osobního majetku rakouského císaře Ferdinanda V. Ten po své abdikaci v roce 1848 užíval Zákupy jako letní rezidenci. K tomuto účelu byl zámek v letech 1850 – 1851 opraven, vyzdoben a vybaven mobiliářem ve stylu druhého rokoka. Skupina umělců pod vedením Josefa Navrátila tu vytvořila slohově čistý, vkusný a výtvarně bohatý umělecký celek. Navrátil tu působil nejen jako malíř nástropních maleb, ale i jako dekoratér, který navrhl tapety, garnýže, lustry i závěsy.
28 fotek, letos v červenci, 18 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Benešov nad Ploučnicí, Dolní zámek - Bedřich ze Salhausenu vykoupil před rokem 1540 od benešovských měšťanů čtyři domy a špitál na západní straně náměstí, nechal je zbořit a v letech 1540–44 zde postavil nejstarší část dolního zámku, nazývanou Janovým palácem. Pojmenování pochází od prvního obyvatele, jímž se po své svatbě stal stavebníkův syn Jan ze Salhausenu. Od roku 1570 odtud vládl své polovině předtím společně spravovaného panství. V téže době začal stavět pro svého staršího syna Wolfa nový palác, jižně od nejstarší části. Jeho dokončení roku 1576 se Jan již nedožil. Wolfův mladší bratr Antonín (po němž se také někdy nazývá nejstarší část dolního zámku) žil v Benešově do roku 1612, kdy byl svou část panství nucen prodat pro dluhy Janu z Vartenberka na Kamenici, čímž přestal zámek sloužit jako hlavní sídlo majitele. Ani Jan z Vartenberka majetek dlouho neužíval, roku 1614 většinu jeho statků na úhradu dluhů zabavil a rozprodal zemský soud. Novým majitelem se stal Radslav Vchynský (Kinský). V majetku jeho rodu polovina Benešova setrvala do roku 1634, kdy byl jeho syn Vilém zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu. Jako odměnu za odhalení spiknutí věnoval císař větší část Vilémova majetku Janovi z Aldringenu. V držení Aldringenů, později Clary-Aldringenů zůstal dolní zámek s malými přestávkami do roku 1856, kdy ho prodali dr. Karlu Lumbemu z Malonic. Poslední šlechtickou majitelkou dolního zámku byla od roku 1877 hraběnka Aloisie Černínová, rozená Morzinová. Ta jako svatební dar pro svého syna nechala postavit nejnovější jižní budovu zámku, spojovací zeď s branou směrem k Wolfovu paláci a zvelebila zámecký park. I přesto zámek, odlehlý od ostatních rodových držav, roku 1888 prodala Martinu a Theodorovi Grohmannovým, spolumajitelům několika textilních továren. Tato rodina vlastnila zámek až do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dektretů zestátněn. Následujících 16 let se hledalo využití pro objekt. Nejnovější část byla změněna na byty, renesanční paláce sloužily od roku 1961 pro stálou exposici orientálního umění Národní galerie. Roku 1969 zámek vyhořel, naštěstí byl brzy obnoven a od roku 1972 přístupný veřejnosti.
15 fotek, 6.7.2017, 20 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Benešov nad Ploučnicí, Horní zámek - Horní zámek v Benešově vznikl jako pozdně gotická městská tvrz někdy v poslední čtvrtině 15. století. Stavebníkem byl Zikmund z Vartenberka, který jej však dlouho neužíval: od roku 1502 byl v dědičném držení místnímu měšťanu Tietzemu. Situace se změnila poté, co panství zakoupili původně míšeňští Salhausenové. Roku 1522 se stalo samostatným v majetku Bedřicha ze Salhausenu, který původní tvrz přestavěl na své sídlo. Přestavba stála na stylovém pomezí gotiky a renesance, vzhledem k osobě majitele byla silně inspirována saskými vlivy. K dalším přestavbě došlo po požáru roku 1543. V majetku Salhausenů a spřízněných, původně saských rodů, byl tento díl panství až do roku 1613. I další majitelé měli kořeny v Sasku. Roku 1631 polovinu města s horním zámkem zakoupil Jan Zikmund Thun z Hohensteinu, jehož rod pak vlastnil panství až do roku 1926. Po první pozemkové reformě se Thunové byli nuceni zbavovat řady objektů. Jedním z nich byl i benešovský horní zámek, který prodali roku 1926 městu. To v jeho přízemí zřídilo mateřskou školku, do pater se přesunulo městské museum. Situace se rasantně změnila po roce 1945, kdy část zámku sloužila jako sýpka místního JZD, později v přízemí fungovala truhlářská dílna. Stav objektu se valem zhoršoval, nakonec zůstal zcela prázdný. V 80. letech se začaly podnikat kroky k jeho přestavbě na dům kultury, která naštěstí nebyla dovedena k žádným nevratným devastačním zásahům. Od roku 1991 je zámek majetkem Národního památkového ústavu a od roku 1999 přístupný veřejnosti.
slavonice 2
42 fotek, letos v červenci, 33 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města
Slavonice - (německy Zlabings), někdy přezdívané „malá Telč“ , též "jihočeská Telč" nebo i "perla české renesance", jsou město v okrese Jindřichův Hradec, v moravské části Jihočeského kraje. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1260. Původní strážní osada, založená asi ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce (zlatá pětilistá růže v modrém poli). Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Součástí byla dvě náměstí (dnes pojmenovaná jako náměstí Míru a Horní náměstí), která byla obklopena středověkými měšťanskými domy. Celá výstavba byla koncipována na velice úzkých pozemcích, takže majitelé své domy a přilehlá hospodářství směřovali hlavním vchodem na náměstí a hospodářské budovy na zadní trakty svých domů. Během 16. století se významná část obyvatelstva města přiklonila k luteránské reformaci. Reformační sgrafitová výzdoba celé řady měšťanských domů tehdejšího luteránského obyvatelstva významně spoluutváří unikátní atmosféru města Slavonice. Během třicetileté války bylo město vypleněno švédskými vojsky. Navíc v roce 1680–1681 postihl slavonické obyvatele mor, který pokosil velmi mnoho životů. Z těchto velkých útrap a válek se město vzpamatovalo až na přelomu 17. a 18. století. Nemělo však být všem neštěstím a katastrofám konce. Dne 27. března 1750 vzplál ve městě velký požár, který zničil velkou část obou náměstí a 44 domů spolu s městskou věží. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 a vzniku Československé republiky reagovalo město s převážně německým obyvatelstvem připojením k provincii Deutsch Südmähren se sídlem ve Znojmě. Proto musela být do města v polovině roku 1918 povolána čs. armáda, aby podrobila město moci nového československého státu. Po Mnichovské dohodě bylo město v říjnu 1938 postoupeno Německu a stalo se součástí Německé říše. V roce 1953 bylo město zahrnuto do tzv. hraničního pásma, což zapříčinilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a velmi silně omezilo i případný cestovní ruch v této oblasti. Teprve v roce 1960 při reorganizaci okresů a krajů bylo zastavěné území města vyjmuto z hraničního pásma a mohlo začít využívat cestovního ruchu. 31. srpna 1961 byly Slavonice prohlášeny městskou památkovou rezervací.

Komentáře

přidat komentář