Název

lysice

Popis

Lysice - Původně existovala v Lysicích tvrz, která úzce souvisela s blízkým hradem Rychvaldem. Podle Lysic se psala jedna větev pánů z Kunštátu. Jako první známý majitel tvrze a panství se v r. 1308 připomíná Heralt z Kunětátu. Janem z Kunštátu a z Lysic (1438 – 1451) tato lysická větev rodu vymřela a tvrz s panstvím se dostala do držení lestnické větve, jež však Janem Heraltem z Kunštátu už v r. 1490 rovněž vymřela, takže tvrz se stala majetkem další větve tohoto rozrostlého rodu. Jeho příslušník Ludvík Zajímač z Kunštátu postoupil Lysice Vilému z Pernštejna s panstvím Janu Černčickému z Kácova. Jeho syn Diviš Černičický přebudoval dosavadní tvrz v renesanční zámek v podobě vodní tvrze, která se dochovala jako západní křídlo dnešního zámku; dokladem je letopočet 1554 na jeho severní fasádě. Další výstavba zámku pokračovala v 80. letech 16. století. Nápis na zámeckém portálu a letopočet 1589 se vztahuje ke stavbě jižního a východního křídla, prováděné za Hrona Březnického z Náchoda, jemuž patřil zámek v 1. 1584 – 1593. Současně s přestavbou zámku probíhala i úprava zahrady. Původně pozdně renesanční zahrada italského typu se zachovala v základních rysech dodnes. Byla vybudována zřejmě za Jiříka Březnického z Náchoda (1608 – 1634) ve svažitém terénu, východně od staré vodní tvrze. Součástí areálu se stala i obora, která vznikla v kopcovitém terénu severně od zámku a byla oplocena kládovou konstrukcí středověkého charakteru. Od 17. století se pak držitelé lysického zámku i panství rychle střídali: připomínáme z nich ostřihomského arcibiskupa Jiřího Szelepcsenyiho (1678 - 1686), rodinu Serenyiů (1686 – 1740), Leopolda z Ditrichštejna (1740 – 1745) a rodinu Piatiů (1745 – 1807), za níž došlo v lednu 1783 ke krvavému potlačení selské rebelie vojskem. V 30. letech 18. století prodělal zámecký areál barokní úpravu, patrně podle plánů CHr. A. Oedtla, jíž získal v podstatě dnešní podobu. Současně byl upravena i zahrada. Stalo se tak v souvislosti s přístavbou hospodářské a správní budovy před jižním průčelím zámecké budovy a se zřízením čestného dvora. V té době vznikla západně od zámku oranžérie, před níž byly vybudovány terasy. V 19. a 20. století jsou osudy lysického zámku spojeny s hraběcí rodinou Dubských z Třebomyslic. Tehdy byl zámek významným kulturním střediskem, neboť tu často pobývala zejména německá spisovatelka Marie Ebnerová z Eschenbachu, rozená hraběnka Dubská (1830 – 1916). Se zámkem je rovněž spjata osobnost významného filologa-germanisty, vydavatele korespondence J. W. Goetha s Kašparem hrabětem Šternberkem, augustiniána Tomáše Bratránka (1815 – 1887). V té době zaznamenal zámek řadu změn. Výsledkem stavební činnosti v době empíru byla – vedle úprav zámecké budovy – salla terrena s lodžií (před r. 1824) a po r. 1833 sloupová kolonáda, tak charakteristická pro Lysice, jíž došlo k přímému spojení zahrady s obytnou budovou. Tyto práce vedl místní zednický mistr František Vašíček. Dále je třeba připomenout především stavbu domu panského správce (1800) a ovčína (1820 – 1821), projektovanou Janem Sarkandrem Thalherrem. Před r. 1844 vznikla pseudogotická koroptvárna, byly upraveny skleníky a v 60. letech 19. století pak zámecká kaple; adaptace pokračovala i na začátku 20. století. Také zahrada byla nově uspořádána. Někdejší menažérie se změnila v anglický park. Ostatní plochy dostaly přírodně krajinářskou podobu. V oboře byla vysazena kaštanová alej, zřízena koroptvárna, daňčí kůlna; byly strženy staré skleníky a nahrazeny novými. Po druhé světové válce byl zámek na základě Benešových dekratů zestátněn a po roce 1947 byl jako památka první kategorie zpřístupněn. V 60. letech 20. století byla opravena kolonáda a upraven anglický park. Na jižní straně byl ponechán romantický park včetně bazénu, na východ byla založena štěpnice. Terasa, zvaná Kapucínky, byla snížena a ponechána její půdorysné členění. Celková rekonstrukce interiérů proběhla v roce 1966-1972.

Kategorie a štítky

Nastavení