Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :)


reklama

glauchau 1
33 fotek, 18.12.2016, 36 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Glauchau - V roce 1170 říšskými ministeriály rodu von Schönburg a von Glauchau vybudovaný hrad. Stavba se nalézá na skalní hraně strmě spadající do údolí Muldetal. Dodnes lze spatřit zachované zbytky bergfritu, paláce a parkánové zdi ve východním a jižním křídle dnešního zámku. Se vznikem hradu je spojeno i panství a dějiny stejnojmenného města. Dnes stojí na jednom skalním výstupku na pravé straně zámek Hinterglauchau (ZadníGlauchau), oddělený jen pustnoucím valem a příkopem od zámku Forderglauchau. Obě vedle sebe stojící impozantní stavby, v renesančním slohu, tvoří jak historickou tak i architektonickou zajímavost, která mezi jiným souvisí i s dělení panství Schönburg. Zámek Hinterglauchau pochází, tak jako většina saských šlechtických památek, již ze 12. st., neboť jeho podoba částečně odpovídá původní nepravidelné hradní dispozici kopírující tvar skály. Postupem času již přestal majitelům ranně středověký hrad vyhovovat obytným požadavkům a reprezentaci a tak jej nechali mezi lety 1470 až 1485 přestavět v pozdně gotickém slohu na pohodlný „zámek“. Ve východním křídle jsou dosud zachovány obloukové „záclonové“ ostění oken, které pocházejí z této etapy přestavby a jenž Arnold Westfálský již předtím použil na svém zámku Albrechtsburg v Míšni. Arnošt II.von Schönburg nechal mezi lety 1527 až 1534 opět přestavět „zadní zámek“ ve stylu ranné renesance a na místě bývalých příkopů (předsunutého opevnění) vystavět zcela nový zámek Forderglauchau (PředníGlachau) . Tím vznikla zajímavá a výjimečně viditelná kombinace dvou zámků, za sebou stojících. V r. 1932 uvolnil hrabě von Schönburg-Glauchau některé místnosti za účelem výstavy uměleckých sbírek a r. 1940 byl na zámku otevřeno muzeum. Od r. 1991 je zde umístěna stálá výstava nábytku z doby 16. až 19. st., sbírka obrazů holandských, německých, italských a francouzských malířů, jakož i výstava o dějinách zámku a města. V předním zámku se nachází městská knihovna, galerie, koncertní sál a hudební škola. Jedná se o trojkřídlou budovu na podkovovitém půdorysu, kterou pravděpodobně postavil v letech 1527 až 1534 Ondřej Günther. Vstupní průčelí je děleno čtyřmi příčnými trakty. Další přestavby následovaly mezi roky 1720 až 1730 za účasti stavitele Oty Ernsta a později v r. 1752 Albrechta Kristiána Ernsta. Přesto převládajícím slohem celé stavby je renesance.
schonfels 1
19 fotek, 18.12.2016, 40 zobrazení, 4 komentáře | architektura, cestování
Schönfels - Jen málokde zůstala typická stavba hradu s hradbou a příkopem dokola, předhradím, podhradím a jádrem hradu tak původně dochovaná jako na hradu Schönfels. Byl založen pravděpodobně okolo roku 1200 kolonizátory, kteří začali osídlovat nové oblasti okolo řeky Pleisse. Až do roku 1398 byl hrad pod vládou fojtů, šlechtických rodů, které panovaly z císařského pověření ve Fojtsku. Později propůjčovali Wettinové šlechtickým vládcům panství Schönfels jako léno. Zvnější zůstal obranný charakter hradu zachován až dodnes, vnitřek hradu nejvíce ovlivnili pánové z Weisenbachu. V roce 1480 nechali postavit nové křídlo s vytápěnou komnatou a hradní kaplí s oltářem v renesančním stylu. Varhany a kaple okouzlují barokní výzdobou.
21 fotek, 18.12.2016, 21 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Wildenfels - Pánové z Wildenfels začali před rokem 1200 s výstavbou svého hradu. Po oddělení od hrabství v roce 1440, byl význam Wildenfels do roku 1706 velmi malý, panství zahrnovalo pouze město Wildenfels, dvě vesnice. Nejstarší část je na západním konci, původně palác, ale byl později přeměněn na skladiště. Ostatní budovy, které tvoří hlavní část hradu, byly postaveny později a bylz uzpůsobeny potřebám své doby, ekonomické, obytné a administrativní. Od roku 1602 do roku 1945 byl zámek ve vlastnictví hraběte z Solms-Wildenfels. On nechal přestavět zámek k obytným a reprezentačním účelům. V roce 1945 byl zámek znárodněn, a uzpůsoben běžnému bydlení. V Evropě jedinečná nástěnná dekorace pochází s největší pravděpodobností z přepychového persko-tureckého stanu, jenž se v roce 1737 dostal na Wildenfels jako válečná kořist. Po náročném restaurování jsou dnes pruhy hedvábných tapet hlavní atrakcí zámku. Od roku 1990 probíhají opravy. Část budov se používá pro veřejné akce, v části se nachází knihovna a více jak polovina se stále používá pro běžné bydlení.
mylau 1
28 fotek, 18.12.2016, 33 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Mylau - Na strmé skalní ostrožně nad ústím potoka Milin (Raumbach) do řeky Göltzsch stojí rozsáhlá dispozice hradu Mylau. Se svými třemi věžemi, 27 m vysokým bergfritem, „Červenou věží“ a „Zvonkovou věží“, a se dvěma nádvořími se jedná o nejlépe zachované středověké opevnění oblasti saského Vogtlandu. Základní koncepce hradního opevnění je ovšem již románského založení. Předpokládá se, že k založení hradu došlo po r. 1180, v průběhu kolonizace zdejšího území Vogtlandu císařem Bedřichem Rudovousem (Friedrichem Barbarossou), které sloužilo poté jako sídlo říšských vazalů. V r. 1212 je hrad centrem stejnojmenného panství, v témže roce jej císař jako zemské léno daroval českému knížectví. Tudíž zpráva hovořící o tom, že císař Karel IV. získal hrad v r. 1367 pro českou korunu, se nezakládá na pravdě. Téhož roku hrad navštívil Karel IV. a propůjčil Mylau městská práva, což dodnes připomíná v městě zachovaný jeho erb. Poté co hrad r. 1422 připadl saským kurfiřtům, započalo se s celkovou přestavbou, především pak v 16. stol. se hradní dispozice výrazně změnila z obranné na obytnou a reprezentační. Humanistický vzdělanec Josef Lewin Metzsch (1508 až 1571), přítel Lutherův, byl významným obyvatelem hradu. Tehdy jej jeho velký příznivec reformace v Sasku Jiří Spalatin nazýval "Ozdobou fojtlandské šlechty". Po třicetileté válce bylo nejdůležitějším odvětvím živností ve městě ruční tkalcovství. V r. 1772 byl hrad opuštěn a dále již nesloužil jako šlechtické sídlo. R. 1808 nechal v prostorách hradu bankéř a tehdejší majitel Kristián Gotthelf Brückner zřídit velkou přádelnu bavlny, jednalo se o první továrnu v severní části území Vogtlandu. R. 1836 byl v Mylau sestaven první parní stroj saského Vogtlandu. Spolu s Reichenbachem a Netzschkau se zařadilo město kolem r.1860 k významným místům saského textilního průmyslu. Dalšímu rychlému úpadku a chátrání celé stavby zabránilo až v r. 1892 založení Zámeckého spolku Mylau.
11 fotek, 17.12.2016, 41 zobrazení, 2 komentáře | architektura, cestování
Netzschkau - Pozdně gotický zámek Netzschkau je považován za nejstarší a z hlediska dějin umění nejcennější zámek v saském Vogtlandu. Roku 1490 byl dosavadní hrad nahrazen obytným zámkem, jehož působivá konstrukce budí nadšení nejen historiků architektury. Interiéry jsou poznamenány hlavně rozsáhlou přestavbou v 17. století, kterou inicioval tehdejší hradní pán Carol von Bose. Bose zemřel v roce 1657. Po něm zámek zdědil jeho syn Karel Bohumír, jenž však výrazně do jeho podoby nezasáhl. Po této rodině bylo panství majetkem několika dalších rodů, které se zde rychle vystřídaly, než se stal vlastnictvím Pánů z Schönburg-Glauchau. Tento rod nechal vybudovat ve druhé polovině 19. století zámecký park v anglickém stylu. Po smrti poslední hraběnky z rodu Schönburg-Glauchau získalo město Netzschkau roku 1944 zámek i s parkem za cenu 100 000 říšských marek. Již od dob poslední hraběnky se zámek ocitl v dezolátním stavu a dále pustl, roku 1947 se zřítil strop koncertního sálu. O šest let později muselo být zbouráno Bosem vystavěné severní a východní křídlo, a to kvůli akutnímu zchátralému stavu. Zámecká kaple v té době již dlouho neexistovala. Nato byly v sedmdesátých letech rytířský statek a roku 1988 „švýcarský“ domek strženy. Právě tak musel rybník v parku „ustoupit“ hřišti. Takže dodnes zůstala stát jen ta část zámku, kterou nechal vystavět Metzsch kolem roku 1492. Všechna další rozšíření a úpravy existují již jen na fotografiích a obrazech.
2 fotky, 17.12.2016, 73 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Viadukt Göltzschtal - největší cihlový most na světě. Most by vybudován v letech 1846 až 1851 v období výstavby sasko-bavorské železniční tratě. Ještě dnes přes něho projíždí vlaky. Most překlenuje údolí řeky Göltzsch mezi městy Mylau a Netzschkau a stal se symbolem Vogtlandu. Byl zhotoven z téměř 26 milionů cihel. Celková délka je 574 m, výška 78 m. Celkem 98 polí klenby rozdělené do 4 úrovní; nejvyšší úroveň se skládá z 29 oblouků, nejširší oblouk má klenutí 30,9 m.
19 fotek, 17.12.2016, 42 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hartenstein - Hrad byl založen z příkazu císaře Bedřicha Barbarossy někdy v pol. 12. stol. na obchodní cestě přes Zwickau do Čech. Stavitelem byl patrně rod von Werben (Meinhering), protože na zakládací listině kláštera Zell v Aue se zmiňuje jeden jejich příslušník v hodnosti purkrabí města Míšně a jako majitel zdejšího panství. Meinheringerové zde upevnili rychle svou pozici a své panství zvelebovali hlavně díky výnosům z těžby kovů v nedalekých Krušných horách. Na konci 14. stol. však začalo toto podnikání být nevýnosné a tak r. 1406 je hrad a příslušné zboží dán do zástavy Vítovi von Schönburg. Když pak poslední příslušník rodu Werben (Meinhering) společně s Jindřichem II. umírá r. 1426 v bitvě proti husitům při Ústí nad Labem, přechází Hartenstein natrvalo do rukou rodu von Schönburg.Noví majitelé hrad ihned začínají přestavovat na své knížecí sídlo a hospodářské centrum panství. První stavební úpravy začal již Vít I., což dokladuje zachovaný nápis z r. 1530 a jenž tak signuje začátek nové stavební etapy. Že tato přestavba musela být rozsáhlá a na svou dobu velkolepá, dokazuje i návštěva kurfiřta Jana Jiřího II., který se zde ubytoval v r. 1672 na několik dnů i se svým doprovodem, čítajícím 172 osob a 143 jezdců. Poslední přestavba hradu na zámek začala na počátku 19. stol. v neogotickém slohu a setřela v podstatě původní charakter hradu. Za II. sv. války byl hrad využíván jako základna velení jednotek SS. Díky blízkosti vlakového nádraží se zde na konci války opevnili příslušníci SS. Také z tohoto důvodu byl dne 20. dubna 1945 bombardován americkými letadly a v podstatě srovnán se zemí. Hrad zůstal v rozvalinách do dnešních dob.
stein 1
12 fotek, 17.12.2016, 32 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Stein - Hrad ční do výše na jednom strmém skalním bradle na okraji zwickovské pánve. Původně se jednalo o dva hrady - jeden byl románský, vystavěný na skále až v úrovni dnešního třetího patra. Tento tzv. Horní hrad byl listinně uveden k r. 1233, ale byl vybudován na konci 12. st. a měl za úkol chránit průchod údolím na obchodní stezce ze Cvikova do Čech a také celé panství Hartenstein. Druhý již gotický „Dolní hrad“ pochází ze 14. až 16. st., s válcovou věží zakončenou špičatou (kuželovou) střechou. Vůbec první písemná zmínka o hradě pochází z r. 1113, další následuje až o 120 let později. Zakladatelem opevněného sídla byl šlechtic jménem Meinher, pocházející patrně z Čech, který tehdy sloužil jako purkrabí rodu Askánců a založil také hrad Weißenfels a klášter Zella. Celé panství s titulem hrabství však vzniklo až později a patřily do něj rozsáhlé lesy v Krušných horách. Již jeho syn byl r. 1197 povýšen do stavu hrabat. Tenkrát nebylo snadné získat tento titul a pouze několik málo rodů v celé říši jej mělo. Hrabě byl často nepřítomen a tak zde sídlil fojt, který spravoval panství. Většinou se jednalo o rytíře z nedalekých tvrzí, kteří zde působili jako purkrabí. V listině je r. 1296 zmiňován jakýsi Gebhard (Gerhard), jenž měl své statky v Altenburgu. Až do počátku 14. st. bylo zdejší území v podstatě osídleno Slovany. Na konci 14. st. přechází hrad do vlastnictví míšeňských markrabat, kteří jej r. 1406 dávají do zástavy rodu von Schönburg. Protože později míšeňský purkrabí Jindřich II. nemá na splácení dluhů a v bitvě s husitskými vojsky u Ústí r. 1426 padne, stává se toto říšské léno nakonec r. 1439 na dlouhých 500 let majetkem rodu von Schönburg. Prvním vlastníkem byl Veit I. von Schönburg, po něm následuje jeho vnuk Arnošt II., Hugo I., atd. Velká část panství přechází v r. 1559 do rukou saských kurfiřtů, přesto hrad i nadále zůstává majetkem Schönburgů. Od r. 1701 se město stává sídlem hlavní rodové linie říšských hrabat von Schönburg, kteří byli později opět povýšeni do stavu říšských knížat. Posledním majitelem byl kníže Alexander von Schönburg-Hartenstein, který se přestěhoval do Vídně.

Původně se jednalo o malý strážní hrad, který byl pozdějšími přestavbami a úpravami (15. st.) změněn do podoby obytného rezidenčního sídla. Hrad se skládá z válcového bergfritu o průměru 7,85 m a tloušťka jeho zdí činí 3,3 m, dále z paláce stojícího na západním kruhovém bastionu a dvojité parkánové hradby s obranným ochozem. Z dispozice dolního hradu zůstal dodnes zachován pouze západní trakt a část jižního křídla, obytná válcová věž, v západní části dispozice plnila funkci paláce a pochází patrně ze 14. st. Mezi oběma hrady se nachází nevelké, nepravidelné (obdélné) nádvoří, na jehož severní straně je na terase snížené o 12 m předsunutá hradba parkánu.
issenburg 2
10 fotek, 17.12.2016, 30 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Issenburg - V průběhu osídlení Krušnohorska bylo na skalní ostrožně chráněné ústím potoka Wildbach do Muldy vystavěno opevnění. Archeologický výzkum potvrdil, že první etapa výstavby pochází již ze 12. stol. a patří mezi nejstarší opevnění oblasti Aue-Schwarzenberg. Název hradu Isenburg pochází pravděpodobně ze slova Eisenburg a odkazuje na těžbu železné rudy, která se v blízkosti stavby nacházela. Základ slova může také být „eiserne“, což znamená železný, v přeneseném významu nedobytný. Jen málo je bohužel známo o dějinách hradu i o jeho násilném zničení. Neexistují listinné zmínky o výstavbě hradu, dle tradice je označován Isenburg jako "Loupežnický zámek", i když patrně plnil úlohu předsunutého opevnění hradu Stein (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/stein), vzdáleného 2 km severně. Již na přelomu 13. a 14. stol. byl hrad zničen a nebyl již znovu vybudován. Není jisté, zda míšeňský markrabě Bedřich „Freidige“, purkrabí z Míšně, obyvatelé města Lossnitz, nebo rytíři ze Steinu a Hartensteinu trpěli loupežnictvím vlastníků Isenburgu. Neexistují ani žádné zprávy o zániku hradu, ovšem zachovaly se dva dokumenty Fritzka ze Schönburgu sedícího na Crimmitschau, týkající se šlechtičny vdovy Gertrudy. Ta byla v r. 1301 jako raptrix – loupežník, jinde označovaná jako relicta fratrtm de Ysenberc - zanechaná žena bratrů z Isenburgu. V obou případech se objevuje jako majitelka vsi Laittelshain sousedící s městem Crimmitschau. Rovněž je v listinách uveden Jindřich raptor = loupežník, sedící na Ysenbergu. Zříceniny sloužily v průběhu 15. až 17. stol. pravděpodobně jako útočiště pro zdejší obyvatelstvo během válečných střetnutí. Kolem r. 1750 byly zbytky hradu odstřeleny, neboť kameny ze zříceniny byly použity na výstavbu nového kostela ve Wildbachu. V r. 1934 byly zbytky valů odkryty lidmi nasazenými v říšské pracovní službě. Základy obvodové hradby, jakož i zbytky válcového bergfritu byly r. 1993 restaurovány.
stolpen 1
109 fotek, 14.12.2016, 53 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Stolpen - Hrad, jehož historie sahá až do ranného středověku, se postupem doby změnil v pohodlný zámek, který později částečně ustoupil přestavbě na barokní pevnost. Prominentní obyvatelkou hradu byla hraběnka Cosel slavná milenka saského knížete, později polského krále Augusta II. Silného, uváděného jako Tlustý. Poté, co se krásná, nápadná a inteligentní hraběnka začala míchat do státních záležitostí, byla r. 1716 na hradě uvězněna a po 49 letech vězení jako 84 stařena r. 1764 umírá. V místní prostorné kapli se nachází její hrob krytý pískovcovou deskou s nápisem, objevený až r. 1881. Kromě ní tu zemřeli také dva biskupové z Míšně.

První opevnění na hradním návrší vzniklo již kolem r. 1100, jednalo se pravděpodobně pouze o dřevohlinitou konstrukci. Biskup Bruno II. z Porstendorfu přebírá léno Stolpen od svého mana Moyka de Stulpen. V následujících letech je cíleně budováno rodové panství. Z r. 1222 pochází první průkazná zmínka o hradu Stolpen, který se kolem r. 1320 stal centrem správy nově vytvořeného úřadu Stolpen. Počátkem 15. stol. vzniklo na severní straně hradu předsunuté osídlení, které se rychle vyvinulo ve město, neboť míšeňský biskup přenesl svou rezidenci do Stolpenu. Hrad byl z velké části postaven z místního čediče. V době husitských válek byl hrad poprvé obléhán, husitské obležení trvalo osm týdnů a bylo nakonec neúspěšné. Wettinský kurfiřt August Saský poznal strategickou polohu hradu a přiměl biskupa, aby s ním vyměnil toto důležité opevnění a město. Tím bylo 340 let biskupské vlády ve Stolpenu u konce. Ihned po převzetí hradu začal kurfiřt s rozsáhlou stavební činností v renesančním slohu, čímž byl hrad přestavěn od obranyschopné podoby. Obytné prostory byly nádherně vymalovány a u jižního boku hradního návrší byl založen sad a pěstována různá zvířena. Ve třicetileté válce byl hrad r. 1632 obléhán císařskými oddíly Chorvatů a úspěšně bráněn stolpenskými měšťany. Avšak velké části hradu byly při požáru 1. srpna 1632 zničeny. Po rychlé rekonstrukci dispozice se mohli obránci při dalším obléhání Švédy v r. 1639 ubránit. Wolf Kašpar z Klengelu dokončil r. 1675 výstavbu pevnosti a tím zvětšil vojenský význam Stolpenu. Při požáru města r. 1723 byla zničena také část hradu. Po předání hradu pruské armádě v r. 1756 byla pevnost o rok později srovnána se zemí. Krátce poté r. 1758, se hrad mohl vrátit zpět Sasku. Na konci vlády kurfiřta Augusta byla v pevnosti umístěna posádka, jenž byla r. 1764 rozpuštěna a pevnost přenechána svému osudu. V následujících letech nastal přirozený úpadek zanedbané stavby, takže již v r. 1773 musela být část budov z bezpečnostních důvodů zbourána, protože hrozilo jejich zřícení. V r. 1806 se Sasko zúčastnilo po boku Pruska války proti napoleonské Francii. V dvojité bitvě u Jeny a Auerstedtu v říjnu 1806, kde bojovalo také 22 000 saských vojáků, skončila pro Prusko a jeho spojence katastrofální porážkou. Sasko bylo dokonce krátkodobě okupováno francouzskou armádou, jenž nechala Stolpen znovu opevnit, také studna byla opět vyčištěna. Po ztroskotání Napoleonova válečného tažení do Ruska, byla pevnost v průběhu jejich návratu do vlasti 25. září 1813 ostřelována francouzskou armádou a rozsáhlé části hradní dispozice byly zničeny a studna znovu zasypána. Při zpětném tažení Francouzů ze Saska ztratil hrad opět svůj vojenský význam. V průběhu romantismu a idealizování středověku v polovině 19.stol. získal hrad na významu. Od r. 1859 nechal provádět král Jan Saský rozsáhlé restaurační práce a tak mohla být památka otevřena pro návštěvníky 1. června 1877. Na popud Královského saského spolku byla v r. 1883 studna vylámaná v čedičové skále znovu vyklizena. Také ve 20. stol. pokračovalo turistické užívání hradu. Po II. sv. válce bylo kulturní využití stále rozsáhlejší.

Stolpenský hradní areál o přibližné délce 220 m se člení na předhradí (1. hradní nádvoří ), horní předhradí (2. hradní nádvoří) a na jádro hradu, které je dále děleno na spodní (3. hradní nádvoří) a horní jádro hradu (4. hradní nádvoří). Na 1. hradním nádvoří je umístěn vstup do kasemat, jakož i 3 m hluboká cisterna. Nádvoří je zakončeno špýcharem vystavěným v r. 1518, v němž byly uskladněny naturální dávky rolníků v úředním obvodu Stolpen. Průjezd špýcharem představuje jediný příjezd do hradního jádra a současně sloužil jako obydlí hlavní stráže. Proti strážnici stála původně stáj, která byla propojená s mučírnou hradu. Horní předhradí vzniklo výstavbou špýcharu, který rozdělil předhradí na dvě části. Nad další cisternou vede kamenný most do jádra hradu. Kamenný most byl vybudován po Sedmileté válce a nahradil původní dřevěný zvedací most, který byl v době války zničen. Do jádra hradu se vstupuje portálem, který zdobí erb saského kurfiřta. Přímo vedle portálu stojí věž, která byla vystavěna mezi lety 1476 až 1487 a dříve byla sídlem výběrčího daní. Výběrčí věž je zakončena velkou vlašskou zvonovou bání, její současná podoba pochází z rekonstrukce v r. 1936. Tehdy byla jen částečně opravena, ovšem již bez druhého patra, které bylo v r. 1787 pro nebezpečí zřícení odstraněno. Ve věži výběrčího daní se nalézaly kromě úřadovny výběrčího ještě dvě vězení, jenž v době reformace jsou připomínány pod jménem „Kacířská díra“ a „Mnišská díra“. Mezi touto věží a Janovou věží (Johannisturm, též věž Cosel), je umístěn parkán. Strážní a obranná Janova věž, získala svou proslulost díky hraběnce z Coselu, pro kterou byla přestavěna k obývání, když jí sloužila jako vězení. Z tohoto důvodu byla v lidovém podání dříve známá jako Coselturm. Na horní poschodí vede točité schodiště situované v boční věži, která byla přistavěna v době renesance. Sousední obranný ochoz byl koncem 18. stol. odstraněn a další části byly odstřeleny v r. 1813. Třetí hradní nádvoří plnilo úlohu obrany jádra hradního areálu, proto se také jmenuje Dělové nádvoří. Na jižní straně nádvoří ještě dnes lze spatřit pravé dělo ze 17. stol., které stojí před pětibokou střílnou. Kromě toho plnilo 3. nádvoří také hospodářskou funkci hradního areálu, zde byla vystavěna pekárna, kovárna, stáje, jatky a lázeňský dům. Protože bývalý dvoupodlažní obranný ochoz již dávno neexistuje, stojí dnes Janova věž a Seigerturm samostatně. Věž Seigerturm byla vystavěna kolem r. 1455 a za kurfiřta Augusta byla r. 1560 zvýšena. Její jméno pochází z r. 1562, kdy byly do věže vestavěny velké věžní hodiny, jejichž jediný číselník byl umístěn ve směru k městu a jenž měly pouze jednu ručičku. Čtvrté hradní nádvoří bylo dříve přístupné jen přes pohyblivý most, ten se bohužel dodnes nezachoval, také cisterna byla zasypána. Na všech stranách nádvoří stály reprezentační stavby, většina byla současně obytnými budovami. Z pověření kurfiřta Augusta byla velká část budov nádherně vybavena. K severní hradní zdi byla r. 1559 přistavěna palírna, kromě toho byla součástí horního hradu důležitá hospodářská stavení, kuchyně, jídelna, ale i zbrojnice a zajisté hradní kaple. Po těchto budovách zůstaly zachovány jen základy zdí. Hradní kaple, která byla v dřívějších dobách nádherně vybavena, byla přístupná k bohoslužbám i stolpenským měšťanům. Další součástí hradního jádra je 82 m hluboká čedičová studna, jenž byla hloubena v první pol. 17. stol. freiberskými horníky po dobu 22 let nepřetržitě pomocí ohně a vody. Pokud se pracovalo, byla každý den tehdy prohloubena o pouhých 15 mm. U západního konce hradního areálu stávala budova zámku, v jejíž interiérech se nacházely reprezentační místnosti míšeňských biskupů a později saských kurfiřtů. Zámek byl postaven a přepychově vybaven koncem 15. stol., ale již po r. 1750 byl zanedbáván, začal se postupem času rozpadat, až byly jeho zbytky r. 1773 odstřeleny. Ve stejnou dobu jako zámek byla postavena i věž zvaná Siebenspitzenturm, založená na čtvercovém půdorysu, jejíž horní část je však šestiboká. V úrovni střechy měla v každém rohu malou věžičku, takže dohromady s centrální kuželovou střechou měla sedm „špiček“. Konstrukce střechy věže vzala za své již r. 1632, kdy ve městě vypukl požár, později byla zastřešena jen jednoduchou helmovou střechou, ovšem „7 špiček“ v názvu jí zůstalo až dodnes.
wehlen 1
19 fotek, 14.12.2016, 46 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Wehlen - Hrad byl pravděpodobně postaven na počátku 12. století a poprvé zmíněn 1269. Roku 1245 český král Přemysl Otakar I. daroval hrad Heinrichu der Erlauchte. Roku 1547 se uvádí hrad již jako pustý a kurfist August roku 1550 rozdal stavební materiál z hradu okolním městům Hohnstein a Neustadt. Z hradu, který stával na skalním ostrohu 85x16m se kromě kousků obvodového zdiva základů veže, se dochovala bašta, která se nazývá "Buben", ta byla obývána až do roku 1980. Původní torzo hradní veže bylo zbořeno v roce 1960, původní dochované sklepy s valenou klenbou, byly zasypány. Úpatí hradu pohltila parazitní zástavba.
hohnstein 1
23 fotek, 13.12.2016, 47 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hohnstein - Již ve 12. st. zde vznikla malá osada, která je jako město uváděna poprvé až r. 1445. Lze předpokládat, že se vznikem osady zde byl vybudován také hrad. Nejstarší listinné dokumenty ukazují hrad jako sídlo českého šlechtického rodu Berků z Dubé (1353). Úkolem hradu bylo střežit místní úsek obchodní cesty a hranice města Míšně. Díky své vynikající poloze nebyl hrad nikdy dobyt. Možná také proto byl raději saskými kurfiřty v r. 1443 koupen a poté sloužil jako správní a soudní centrum pro 5 měst a 48 vesnic. Na přelomu 17. a 18. st. byl původně středověký a částečně dřevěný hrad přestavěn. Po zrušení správního úřadu r. 1857, byl hrad využíván jako „Královská zemská pokladna“. R. 1919 zde byla zřízena věznice pro mládež, která sloužila od r. 1924 jako mládežnická noclehárna. Se svými 1 000 lůžky byla největší ubytovnou v Německu. S nástupem nacismu k moci byla tato noclehárna opět využívána od r. 1933 jako zajišťovací vazba pro 5 600 politických odpůrců tehdejšího režimu. R. 1935 je zde zřízena „škola v přírodě“ s polovojenským výcvikem. Za II. sv. války zde byl internační tábor pro válečné zajatce a od r. 1949 opět mládežnická noclehárna. Od r. 1997 je hrad využíván jako rekreační zařízení s ubytováním pro milovníky přírody a ozdravné pobyty.
5 fotek, 14.12.2016, 36 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Ruppendorf - Zbytky Vodního hradu zřejmě založeného už kolem roku 800 jako pohraniční pevnost, první zmínky o majiteli jsou až z roku 1350. Po roce 1402 hrad ztratil svůj význam jako pohraniční opevnění a sloužil jako opevněný hospodářský dvůr. Od poloviny 15. století byl hrad ve vlastnictví rytířů Theler. 1869 byl hrad částečně zničen požárem,nebyl opraven a byl rozebrírán na opravy okolních hospodářských budov. Roku 1999 byly zbytky zachráněny a opatřeny proti zřícení.
12 fotek, 13.12.2016, 41 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Schwarzberg (Goßdorf, nebo lokálně Raubschloß (Loupežnický zámek)) - Hrad byl vybudován na skalním suku nad soutokem říček Schwarzbach a Sebnitz blízko důležité obchodní cesty. První listinné zmínky pochází ze 14. st., kdy jej nechal dobýt český král a císař Karel IV. Dnešní název je totožný se starým hradem Schwarzbergem. Z původního hradu se do dnešních dob zachovalo několik zbytků a uměle postavená ruina z r. 1858, v které je dnes přístřeší pro turisty.
bychory 2
112 fotek, 11.12.2016, 175 zobrazení, 3 komentáře | architektura, cestování
Býchory (nový zámek) - Býchorské panství koupil v roce 1862, od rodiny Veithových, František Horský (průkopník moderního zemědělství) později povýšený do šlechtického stavu; poté rytíř z Horskysfeldu. V roce 1865 buduje dle návrhu architekta Moritze Hinträgera, novogotický zámek, nazývaný Horskýsfeld. Kolem zámku byl zbudován park a zelinářská zahrada. Majitel zde žil až do své smrti v roce 1877 (bylo mu 86 let). Poté panství zdědil jeho zeť Hans, svobodný pán Berlepsch, po něm pak jeho vnuk Adolf Rychtr. Dědicové však nedosáhli hospodářských úspěchů předchůdce a panství bylo postupně rozprodáno. Zámek a část panství koupil v roce 1896 kníže Filip z Hohenlohe-Schüllingfurst pro svou dceru Marii. Po Mariině tragické smrti (1897), tento majitel prodává v roce 1904 zámek a panství houslistovi Janu Kubelíkovi. V období, kdy tento zámek patřil rodině Kubelíků, se stalo toto místo centrem společenského a kulturního života. Stavební úpravy se týkaly pouze interiérů (secesní výplně dveří, krby, lustry). V parku byl vystavěn domek s větrným mlýnem holandského typu a na vrchu byla v roce 1911 postavena chata. Pokus zřídit zde v průběhu let 1913–1914 lázně zkrachoval na absenci dostatečně kvalitních pramenů. V roce 1914 se zde narodil syn Rafael (do té doby měli Kubelíkovi samé dcery). V důsledku válečných událostí byla závratně se rozvíjející koncertní kariéra Jana Kubelíka přerušena a v roce 1916 rodina Kubelíkova prodává zámek manželům Tauberovým z Prahy. Ti ho v roce 1939 prodávají Dominiku Čiperovi, za jehož vlastnictví došlo k generální opravě zámku. O zámek přichází znárodněním roce 1948. V padesátých letech zde sídlila Ústřední dělnická škola chemického průmyslu. Od roku 1956 zámek sloužil jako škola a výchovný ústav. V roce 1991 byly objekt s parkem v rámci restituce vráceny potomku původních majitelů Ing. Čiperovi. Výchovný ústav zde sídlil nějakou dobu v nájmu. Poté zámek začal chátrat. Koncem roku 2006 ho koupila společnost ElitProfit, spol. s r. o. za účelem jeho generální rekonstrukce pro reprezentační účely společnosti, bohužel chátrá i nadále.
41 fotek, červenec 2004 až prosinec 2016, 40 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Elsterberg - V centru města Elsterbergu, vysoko nad městem stojí největší zřícenina hradu v Sasku. Tomu předcházela starší dispozice hradu, vzdálená přibližně 400 metrů od nynější zříceniny nad ústím potoka Tremnitzbach do řeky Elster, nazývaná Starý dům. Toto nejstarší opevnění stálo na úzkém, ale velmi strmém horském hřbetu vybíhajícím ze širokého návrší zvaného také Wessnitz. Jednalo se o nevelký hradní areál, který byl situován 40 metrů nad řekou, ze 3 stran byl přirozeně chráněn téměř kolmými stěnami padajícími do údolí. Jedinou přístupovou stranu chránily ve skále vylámané příčné příkopy, tím byla stavba lehce hájitelná. Časem malá dispozice již nevyhovovala nárokům a potřebám panstva a tak v období mezi lety 1200 až 1225 byl pány z mocného rodu Lobdeburg postaven nový větší hrad, nesprávně často nazývaný po svých stavitelích. Hrad byl zničen v územní válce roku 1354 a pak znovu vybudován v roce 1366 s posílenou obranou. Poslední informace o obývání hradu jsou z roku 1620. Dne 25. května 1909 byl prodán za 13.000 marek městečku Elsterberg.
liebau 1
16 fotek, 8.12.2016, 50 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Liebau - První písemná zmínka o zdejším rytířském sídle (castrum Lubawe) pochází z r. 1327, ve spojení s dalšími opevněními (munitio) Schöneck, Gansgrün, Planschwitz, Stein, Türbel a Guttendorf, které fojt Jindřich z Plavna přinesl lénem českému králi. Výraz "pevnost" nás odkazuje na existenci významnější opevněné stavby, zatímco Lubawe je staré slovanské místní jméno, z kterého lze usoudit, že v té době vzniklo malé lužickosrbské osídlení, předchůdce pozdější německé vesnice Liebau. „Castrum" bylo vybudováno na jádře ještě starší dispozice, pravděpodobně ještě před r. 1200, hrabětem z rodu von Eberstein, jako prvním lenním pánem území kolem Plavna. Hrad nechali vystavět k ochraně svých území na severní hranici lužickosrbské malé župy Dobna. V r. 1357 vyměnil plavenský fojt Jindřich Starší hrad Liebau s dalšími statky s rodem Wettinů. Po této změně majitelů nebyli v následujících letech zde usedlí hradní páni uvedeni v žádných listinách a jsou nám tudíž neznámí. Až r. 1430 je písemně uveden šlechtic z rodu Walmann, tehdy usedlý ve Vogtlandu. Jen o málo let později, v listině z r. 1441, se na hradě Liebau (Lobaw) usídlil rod Dölau (Dolen, Dolyn). K jejich panství v r. 1502 patřili kromě zdejšího hradu tři herberky v Liebau, obec Barthmühle, tři statky ve vsi Trieb, dva v Jocketa, jeden u Neudörfelu, dva v Röttis a dvě částí lesa zvaného Gräfenstein. Hrad svou původní funkci hraničního opevnění dávno ztratil, proto z důvodu reprezentace a pohodlí byl mezi r. 1500 až 1550 přestavěn v renesančním slohu. V r. 1640 vyplenili areál švédští žoldnéři a zapálili schodišťovou věž, která byla již r. 1644 znovu vybudována. Až na krátké přerušení mezi lety 1599 až 1607 zůstalo panství Liebau do r. 1725 v rukou rodiny Dölau, posledním mužským majitelem byl Bohuslav Kristyán z Dölau na Ruppertsgrünu. Jeho paní Sofie Kristýna roz. z Planitz bydlela od jeho smrti v r. 1720 až do své smrti r. 1725 na Liebau, podle její závěti se sem přestěhovala její sestra Jana Karla z Beust, která v tomto neútulném zámku pobývala až do r. 1742. Od té doby nevyhovující a opuštěná stavba pustla a již na konci 18. stol. byla označována jako zřícenina. Tak byl areál v 18. stol. pronajat svým šlechtickým majitelem a od r. 1786 měl prvního majitele měšťanského původu, obchodníka z Plavna, pana Veverku (Eichhorn). V r. 1862 získal zříceninu obchodní rada Karel Traugott Sieber z Ronneburgu, on a jeho syn Filip Oto Sieber nezmodernizovali jen zemědělskou usedlost statku, ale nechali také vybudovat nový reprezentativní panský dům v neogotickém stylu, který bohužel rovněž následkem vyvlastnění r. 1945 se proměnil ve zříceninu.
17 fotek, 8.12.2016, 32 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Stein v Sasku - Dnes se pozůstatky původně hraničního hradu nachází se na břehu jezera přehrady, jeho část je nachází pod vodou. První zmínky o hradu jsou v roce 1327. Jako jeden z prvního majitelů je v roce 1329 doložen Heinrich von Machwitz. V následujících letech po konsolidaci hranic hrad ztratil svůj význam. Následně v roce 1358 po opětovné změně hranic se hradu vrátil jeho původní význam. V 15. století byl rozšířen, ale jeho koncem ztratil vojenský význam. Až do 18. století byl hrad obýván a využíván jako hospodářský dvůr. Výkopy v letech 1937-38 ukázaly bohatý stavební vývoj od období 14. až po 18. století. Hrad stál na útesu nad řekou a chráněn vodním příkopem. Jádro hradu o rozměrech 26 x 22,5 metru chráněno 6,5 metrů širokým do skály vytesaným příkopem, na jihu pozůstatky kulaté věže s vnějším průměrem je 4,2 metrů a tloušťce zdi 0,5 m. Ve středu byl palác z 13. století, byl částečně podsklepený, byl rozdělen do dvou místností. Vstup do hradu byl po obou stranách hráněn bastiony.
turbel 1
6 fotek, 7.12.2016, 25 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Türbel - zřícenina hradu na vysokém čelním cípu stejnojmenné obce. Hrad Türbel, dříve nazýván "Tirbil" existoval před rokem 1300, sloužil jako ochrana důležité obchodní cesty Plauen-Hof. Zřícenina je na soukromém pozemku a dochovaly se jen malé zbytky zdí a valené klenby.
41 fotek, 8.12.2016, 82 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Mechelgrün - První písemná zmínka o zdejším hradu pochází již z r. 1267. V r. 1466 se stává největším panstvím v celé oblasti Vogtlandu. Kolem pol. 15. stol. byl v rukou rodu Rabe. Jan Rabe (havran) z Mechelgrünu získal v r. 1298 hrad Wildstein, chebské rodové sídlo rodiny Nothaftů, od svého tchána Engelharda Nothafta. Jeho manželka Mechthilda, rozená Nothaft z Wildsteinu, byla matkou rodu, který se během staletí rozdělil do několika linií vládnoucí v oblasti Vogtlandu, rozvětvené rodiny Rabe. Roku 1465 byla původní stavba zničena a na jejím místě zbudován zámek se čtyřmi nárožními věžemi. Roku 1475 byla ve východní věži zřízena hradní kaple. Po požáru roku 1670, kdy zámek vyhořel do základů, byl do roku 1675 zámek opět opraven. Po rodu Raben přešel zámek do rukou pánů z Trettau. V průběhu 19. století majitelé vybudovali různé přístavby. Zámecké panství Mechelgrün patřilo až do roku 1945 rodině profesora Uibriga. Rok po druhé světové válce byly všechny tyto přístavby odstraněny. V polovině 19. století byly odstraněny dvě kulaté věže a vodní příkop byl zvětšen na rybník. Vodní zámek Mechelgrün byl roku 1948 již v dezolátním stavu, části zdí odpadly a v roce 1978 se zřítily zbývající střechy. Zajištění koruny zdiva rozpadající se památky mělo údajně proběhnout roku 1992. Plánovala se dokonce celková rekonstrukce hradního areálu a přeměna památky na hotel. Avšak k ničemu již z finančních důvodů nedošlo.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.