Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

reklama

277 fotek, letos v dubnu, 203 zobrazení, přidat komentář | auta, koníčky, sport, zábava
Závody a setkání historických sportovních vozů a Formule 3, 22.4. 2017 Autodrom Sosnová.
76 fotek, duben až červenec, 59 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, ostatní, zábava
334 fotek, letos v dubnu, 80 zobrazení, 1 komentář | auta, koníčky, sport, zábava
Carbonia Cup - Autodrom Most - 09.04. 2017
polna 1
35 fotek, letos v dubnu, 79 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Polná - Zámek byl původně hradem ze 13. stol. Při vojenském tažení v roce 1468 obsadil Polnou král Jiří z Poděbrad, hned poté se úskokem zmocnil hradu Jan ze Šternberka, hlavní odpůrce Jiřího z Poděbrad, se ihned ujal Polné a učinil z ní vojenskou základnu uherského vojska. Po porážce Uhrů u Vilémova. 1471 zde jednali poslové obou panovníků, Jiříka a Matyáše Korvína. V roce 1479 svatováclavský sněm udělil panství Viktorínovi z Münsterberka. V roce 1486 koupil polenské panství Jan Boček z Kunštátu. Již v roce 1515 je získal Mikuláš Trčka z Lípy. Roku 1584 ho Zachariáš z Hradce přestavěl v renesančním stylu. V roce 1597 prodal Jáchym z Hradce Polnou Hertvíku Zejdlicovi ze Šenfeldu. Rudolfovi Zejdlicovi bylo polenské panství za účast na stavovském povstání po bitvě na Bílé Hoře zabaveno. Polnou získal Jaroslav Bořita z Martinic. V roce 1623 pak Polnou získal od císaře Ferdinanda II. olomoucký biskup, kardinál kníže Františk z Ditrichštejna. Polná od roku 1735 sloužila už jen jako obydlí panských úředníků. Stihlo ji několik požárů, takže správa panství byla přenesena do Přibyslavi. V roce 1922 koupila zámek tělovýchovná jednota Sokol. Dnes je zde umístěno muzeum a v pravém křídle zámku probíhají muzejní výstavy, dále se v budovách areálu nachází kino, restaurace a lidová škola umění.
44 fotek, letos v dubnu, 36 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Náměšť nad Oslavou - V Náměšti nad Oslavou stával původně hrad, chránící důležitý brod přes řeku Oslavu, který vybudovali někdy ve 13. století páni z Lomnice. Jeho pozůstatkem je válcová věž z lomového kamene. Hrad byl přestavován a rozšířen pozdně goticky, část stavby se později začlenila do renesančního zámku, který postavili v letech 1565 - 1578 Žerotínové, příznivci Jednoty bratrské. Roku 1760 zámek vyhořel, obnoven Haugvici. Po r. 1945 byl zámek zestátněn a sloužil nějaký čas jako letní sídlo prezidenta republiky.
20 fotek, letos v dubnu, 22 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře - Výstavbu kostela inicioval opat cisteriánského kláštera ve Žďáru Václav Vejmluva. Chrám byl vybudován v letech 1720 - 1722 podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. Je obklopen dvoupatrovými prosvětlenými arkádami. Impozantní výška spolu s ostatními prvky vytváří krásný prostorový efekt. Je celý ve tvaru pěticípé hvězdy, má pět vchodů i pět oltářů. V roce 1994 byl zařazen do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
30 fotek, letos v dubnu, 25 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
zámek Žďár nad Sázavou - Historie dnešního města Žďáru nad Sázavou je úzce spjata se založením a vývojem zdejšího cisterciáckého kláštera. V r. 1252 založil Boček z Kunštátu cisterciácký klášter, který pak proslul kolonizační a hornickou činností a patřil mezi nejzámožnější v českých zemích. Založení inicioval otec svaté Zdislavy, Přibyslav z Křižanova, ale až jeho zeťové, Boček z Obřan a Smil z Lichtenburka jeho úmysl uskutečnili. Za tímto účelem pozvali v roce 1252 z Nepomuku skupinu cisterciáckých mnichů, kterým na výstavbu kláštera darovali pozemky a v dědictví odkázali část svých majetků. Kláštera se samozřejmě dotkly všechny historické a společenské změny, procházející českými zeměmi. Za husitských válek byl vydrancován a vypálen. K obnově došlo až za vlády krále Jiřího z Poděbrad, který byl spřízněn s jeho zakladatelem. Novou podobu vtiskl klášternímu areálu opat Václav Vejmluva, který povolal do Žďáru významného architekta Jana Blažeje Santiniho, a tak započala éra proměn areálu do podoby jednoho z nejvýznamnějších církevních sídel své doby. Zhoubný požár kláštera 16. července 1784 uspíšil jeho zrušení, o které požádal poslední opat Otto Steinbach (1782 - 1784) a k němuž došlo 13. října 1784. O dva roky později byl upraven v zámek. Části konventu koupil v r. 1826 Josef Vratislav z Mitrovic, nejvyšší maršálek Království českého, za 170 550 zl. pro knížete Františka Josefa z Ditrichštejna-Prokau-Leslie. Poté jej vlastnili Clam-Gallasové a posledními držiteli (do r. 1945) byli Kinští. V r. 1945 se stal zámek státním majetkem a později sem bylo umístěno Muzeum knihy. Kromě toho slouží okresnímu muzeu a okresnímu archívu; někdejší konírny byly adaptovány v santiniovskou expozici a v expozici vývoje cisterciáckého kláštera.
jamne 1
7 fotek, 8.4.2017, 26 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Jamné - Původně na místě zámku stávala renesanční tvrz z konce 16. stol. postavená vlastníkem vsi Janem Šleklovským z Šicndorfu. Po Bílé hoře byl majetek zkonfiskován a Jamné získali jezuité. Ve druhé polovině 17. stol. tvrz přestavěli na barokní zámek. Zámek sloužil jako hospodářské sídlo a byl využíván jako letní byt. Po zrušení řádu se zde vystřídalo několik majitelů. Za Schindlerů v roce 1860 byl zámek přebudován v pseudogotickém stylu a opatřen vížkou. V zámku sídlí pošta.
vickov 1
15 fotek, letos v dubnu, 37 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Víckov - Hrad stával u vesnice Víckov na planině ohraničené říčkou Bobrůvkou a potůčkem. Uvnitř opevněného areálu byl palác, z něhož se zachovala jen malá část s klenutým sklepem a kamenným zdivem s úzkým střílnovým okénkem. Z ostatních hradních budov a objektů zůstalo jen základové zdivo a zbytky dvou hranolových věží z 13. století. Hrad se připomíná už v 13. století a psal se podle něho starobylý moravský rod pánů z Víckova. Prvním skutečně doloženým členem rodu byl Bernard z Víckova, po něm pak Arkleb z Víckova, který je uveden jako svědek na listině z 15. května 1346 určené pro řád německých rytířů v Hostěradicích. V r. 1351 se po hradě psal Bohuslav z Víckova, který sídlil také na blízkém hradě Mitrově. O markrabat dostal nebo koupil víckovské zboží někdy před r. 1419 Hašek Ostrožský z Valdštejna, který byl původně přívržencem husitů. Jeho přechod na stranu Zikmundovu se mu však vymstil a důsledky pocítilo víckovské zboží. V říjnu 1425 ustupovali po nezdařeném obléhání táborské posádky v Třebíči král Zikmund a rakouský vévoda Albrecht k Tišnovu. Husité postupovali za nimi. Ve Žďárci odbočilo táborské vojsko od tišnovské cesty a zamířilo k Víckovu. Dne 27. října se utábořilo v Haškově vsi Holánkově, na místě, jemuž se podnes říká Tábor. Odplatou za to, že Zikmundova a Albrechtova vojska plenila statky sesazeného zemského hejtmana Petra Strážnického z Kravař na Náměšťsku, zpustošili husité Haškův majetek na Tišnovsku; ves Holánkov vypálili a pravděpodobně se zmocnili i hradu Víckova. Někdy před r. 1436 postoupil další majitel zboží, Jan z Pernštejna, Víckov s příslušnými vesnicemi Janu Vojnovi mladšímu z Litavy. Po vymření Vojnů z Litavy (1464) připadlo víckovské zboží jako odúmrť králi Matyáši Korvínovi. Ten je daroval v r. 1482 Janu a Petru Mrakšům z Noskova, kteří prodali hrad v r. 1490 Vilému z Pernštejna; to však už byl pustý.
osova 1
10 fotek, letos v dubnu, 41 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Osová - Zámek Osová, součást Osové Bítýšky, leží při jižním břehu rybníka Okolníku u stejnojmenné osady v kraji Vysočina. Zámek je čtyřkřídlá patrová budova. Nad průjezdem, do kterého vede Kamenný most se dvěma oblouky, je hodinová věž. Původní gotický hrad zřejmě založili na začátku 14. století příslušníci rodu pánů z Ronova, kteří se pak psali z Osové. V roce 1365 hrad získal markrabě Jan Jindřich. Od konce 14. století do roku 1529 patřil Osovským z Doubravice. Během této doby byl několikrát upravován a přestavován. V roce 1530 získali hrad Pernštejnové, kteří o něj však nejevili žádný zájem a nechali jej zpustnout. Další majitelé Ráječtí z Mírova dali hrad ve 2. polovině 16. století přestavět na renesanční zámek, současně také upravili rybniční soustavu v jeho okolí. V roce 1638 poškodil zámek požár. Za Walldorfů byl zámek ve 20. letech 18. století barokně přestavěn. V letech 1797 ? 1945 patřil zámek Haugwitzům, kteří jej užívali jako letní sídlo a v roce 1835 založili severozápadně od zámku rozsáhlý anglický park. Po roce 1945 sloužil objekt jako hospodářská budova. V roce 1985 jej převzala Škoda Plzeň a zahájila jeho rekonstrukci na školicí a rekreační středisko. Obnova však zůstala nedokončena, poté zámek chátral. Nyní je zámek je v soukromém vlastnictví a od roku 2008 - na zámku probíhá rekonstrukce.
moravec 1
9 fotek, letos v dubnu, 28 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Moravec - V Moravci stávala původně tvrz, připomínaná poprvé v r. 1374. V l. 1385 - 1386 náležela Vítu z Kralic, na počátku 15. století pak Staníku z Chvališova. Od poloviny 15. století drželi tvrz Gedeonové z Olešničky, až ji v r. 1514 Jiří Gedeon prodal spolu se vsí Moravcem Beneši Z Vahančic. Dále náleželo zboží Pernštejnům a Lhotským ze Ptení. Po Bílé hoře byl statek zkonfiskován dalšímu majiteli, Vilému Munkovi z Ejvančic, a koupil jej Hanuš Jakub Magnáš. Od něho jej získal v r. 1630 Jan Magnáš zvaný Bergamosco, jehož rod byl obdařen přídomkem „z Moravce“, a držel Moravec do r. 1746. Magnášové vybudovali v první polovině 17. století v místech zchátralé tvrze pozdně renesanční zámek. Je to jednopatrová čtyřkřídlá budova s nevelkým lichoběžníkovým nádvořím. Renesanční charakter stavby dnes připomíná hřebínková klenba v průjezdu a stopy po arkádách v nádvoří. Jejich oblouky nebyly neseny sloupy, ale čtyřhrannými pilíři, sahajícími z přízemí až do prvního patra. Také v jednotlivých místnostech v přízemí mají sloupy renesanční klenutí. Zámek, který byl původně dvoupatrový, v r. 1825 vyhořel; patrně při přestavbě byly poškozené klenby odstraněny a nahrazeny v prvním poschodí rovnými stropy. Někdejší zámecká kaple byla v r. 1794 přestavěna na kostel Kostel Nalezení a povýšení svatého Kříže (Po požáru v roce 1825 byl znovu obnoven a roku 1890 byla přestavěna původní dřevěná věž na zděnou.). K zámku, postavenému ve svažitém terénu, přiléhá dvůr a rozsáhlý park.
12 fotek, letos v dubnu, 47 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Mitrov- V roce 1746 získal mistrovský statek Kryštof Blümegen. Od r. 1757 jej vlastnil spolu se vsí Moravcem Josef Toussaint. Ten vybudoval v r. 1779 asi půl hodiny od zříceniny hradu (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/mitrov_zricenina ) zámek, který pak byl v druhé polovině 19. století přestavěn. Budova má tři křídla s věžemi v nárožích a nad hlavním vchodem. Kolem zámku byl zřízen anglický park. V r. 1894 prodal tehdejší majitel Gabriel Gudenus zámek s celým mitrovským statkem alexovickému továrníkovi Ludvíku Skeneru; posledním soukromým majitelem byl Mořic Klimeš. Dnes je majetkem státu a slouží jako domov důchodců.
10 fotek, 9.4.2017, 40 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Mitrov - Někdy v 80. letech 13. století vybudoval Demeter z Bukové, z rodu, který měl v erbu křídlo, asi půl hodiny cesty od Strážku na úzkém horském hřebeni, obtékaném ze tří stran říčkou Bobrůvkou, hrad, který nazval po sobě Dimitrov, zkráceně Mitrov. Stavitelé hradu vybrali nejužší místo ostrohu, oddělili je hlubokým příkopem a za ním postavili zeď a věž, která ovládala nevelkou planinku za příkopem, stáčejícím se po mírnějším svahu a táhnoucím se podél hradiště až k opačnému konci opevněného areálu, kde končí v prudkém svahu nad řekou. Hlína z příkopu byla navršena na mohutný násep, na němž stála patrně dřevěná hradba. Z ní byla ovládána přístupová cesta z podhradní dědinky, zvané Podmitrov, úbočím vzhůru ke hradu. Vnitřek areálu obepínala kamenná zeď, jejíž zbytky se zachovaly dodnes. Na některých místech byla zvenčí podepřena kamennými pilíři. Na straně, již obtéká Bobrůvka, vedl napříč ostrohem ještě jeden příkop. Hrad často měnil majitele. Za Pernštejnů hrad postupně chátral a od roku 1588 se uvádí jako úplně pustý.
7 fotek, 8.4.2017, 32 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dolní Rožínka - Zámek byl vybudován koncem 16. století na místě tvrze v renesančním stylu. V letech 1781 - 1799 byl klasicistně přestavěn. Roku 1808 vyhořel, ale byl znovu upraven, tak jak se zachoval do dnešní podoby. Zámku dominuje barokní věžička. Dnes v zámku sídlí základní a mateřská škola.
zvikov 1
104 fotek, březen 2014 až duben 2017, 45 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Zvíkov - Vysoký skalní ostroh nad soutokem Vltavy s Otavou lákal svou jedinečnou polohou k lidskému osídlení již v prehistorické době. Archeologický výzkum prováděný v l. 1955–1959 a v r. 1973 prokázal existenci rozsáhlého hradiště. Se stavbou hradu se započalo na sklonku vlády krále Přemysla Otakara I. (†1230), kdy vznikla Hlízová věž. V úzké šíji na jižní straně byl ve skále vylámán příkop, za ním vybudována hranolová věž. První zmínka o hradu je z r. 1234. Za krále Václava I. bylo na hradě přestavěno starší jižní křídlo, nově vystavěno západní křídlo při Hlízové věži a trojboké nádvoří uzavřeno na třech stranách otevřenými arkádami v přízemí i v patře. Za neklidných poměrů v zemi na sklonku 14. století, kdy králova autorita značně trpěla, došlo k zesílení zevního opevnění hradu. Podle podvržené listiny z r. 1437 král Zikmund povolil Oldřichovi z Rožmberka, aby za 4 tisíce kop grošů vylepšil opevnění hradu. Tehdy byl vystavěn parkán podél severní hradby, zesílený pěti čtverhrannými dovnitř otevřenými baštami. Současně byla na západní straně vystavěna třípatrová hranolová věž zvaná Červená, spojená v prvním patře s ochozem na hradbě. V r. 1440 mistr Domek z Mirovic vystavěl novou „železnou“ bránu, byl nasypán val před hradbou (1456) a ve skále před vstupní branou byl vyhlouben příkop (1457). Roku 1437 Jindřich z Rožmberka přenechal svému strýci Bohuslavu ze Švamberka zvíkovskou zástavu s milevským klášterstvím. Rod, který měl v erbu bílou labuť, pak držel Zvíkov až do pobělohorských konfiskací. Švamberské období bylo významným přínosem v dějinách hradu. Ten se stal sídlem vrchnosti a v jeho zdech se rozproudil bohatý a pestrý život společnosti na sklonku středověku a počátku renesance. Zvíkov ztrácel význam nedobytného hradu. Za Bohuslava ze Švamberka vznikla většina dodnes zachovaných nástěnných maleb v síních, hradní kapli a v ambitu hradního nádvoří. V hradním areálu byl vystavěn (1550) pivovar (dnes v rozvalinách). V novém, renesančním slohu byl přebudován hradní palác (1551, 1561), budovy dostaly nové sgrafitové omítky. Práce v l. 1561 až 1597 prováděl stavitel Hons Vlach. V r. 1574 královská komora prodala dosavadní zvíkovské panství s hradem Kryštofu ze Švamberka (†1582) do dědičného držení. Jím však zvíkovsko-orlická větev rodu vymřela a v r. 1592 přešlo zvíkovské panství dědictvím po Petru ze Švamberka na Jana Jiřího ze Švamberka z větve borské. Po jeho smrti (1617) dědil majetek syn Petr, který se aktivně účastnil českého stavovského povstání v l. 1618–1620. Oba své hrady Zvíkov a Orlík (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/orlik_nad_vltavou ) obsadil početnými posádkami, které se vítěznému nepříteli po Bílé hoře nevzdaly a spolu s Táborem a Třeboní dále vzdorovaly. Zvíkov kapituloval jako poslední až v létě 1622. Tím skončilo slavné a hrdinské období hradu. Císařskými vojáky byl Zvíkov po vzdání vypleněn a značně poškozen. Zvíkov přestal za Eggenberků (od r. 1622) sloužit jako sídlo vrchnosti, a ani za Schwarzenberků od r. 1719 se nestal správním střediskem spojeného panství orlicko-zvíkovského. Strategický význam si podržel ještě jednou za třicetileté války jako důležitý opěrný bod, který byl trvale osazen vojenskou posádkou. V r. 1741 byl Zvíkov krátce obsazen okupační francouzskou posádkou, ale jeho význam stále víc upadal. Na podzim r. 1751 zhoubný požár zničil skoro všechny hospodářské budovy na druhém hradním nádvoří. Udržování rozsáhlých budov a opevnění nebyla věnována žádná pozornost. V r. 1777 byl postaven kamenný most před vstupní branou. K záchraně hradu Zvíkova přikročil v l. 1840–1844 kníže Karel Schwarzenberk a dal opravit Hlízovou věž, věž Hlásku a zastřešit hradní kapli. Po nejnutnějších zabezpečovacích pracích došlo k rozsáhlejším opravám až po r. 1880, kdy byl obnoven raně gotický ambit vnitřního nádvoří. Byl to spíše ohlas romantického vztahu ke staré stavitelské památce, než uvědomělá snaha uchovat celý hradní areál. Hrad Zvíkov byl do r. 1945 majetkem Schwarzenberků, od r. 1950 byl státním hradem.
18 fotek, 2.4.2017, 44 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Orlík nad Vltavou - Předchůdcem dnešního hradu Orlíka byl pravděpodobně malý hrad vybudovaný na ochranu cesty od Milevska na Mirovice na levém břehu Vltavy nad brodem, kde se vybíralo clo z plavby po řece. První zmínka o clu na Vltavě je z r. 1253. Zprávy z let 1287–1288 svědčí o královském držení Orlíka. Tehdy docházelo k ozbrojeným srážkám orlické posádky s lidmi pražského biskupa Tobiáše z Bechyně, kdy kořist a zajatci byli sváženi na Orlík. Koncem 13. století byl původní hrad přestavěn. Byla to obytná budova s předsunutou válcovou věží s ohrazeným nádvořím. Později byla hradba zpevněna půlkruhovou baštou. Před možným útokem byl hrad chráněn hlubokým příkopem vylámaným ve skále. Po r. 1340 došlo k rozšíření hradu přístavbou dalšího křídla na východní straně. Jan Žižka z Trocnova byl r. 1422 hostem na Orlíku, odkud psal výzvu Domažlickým, aby se postavili na odpor proti křižákům a domácím nepřátelům. Roku 1457 zdědil Orlík jeho synovec Jaroslav Zmrzlík, stoupenec Jiřího z Poděbrad a vedl drobnou válku se sousedním Zvíkovem, jehož majitelé, Rožmberkové a od r. 1475 Švamberkové, byli stoupenci krále Matyáše. Když r. 1508 požár zničil valnou část hradu, Zmrzlík jej ponechal osudu a odstěhoval se do Lnářů. R. 1514 prodal orlické panství se svolením královým a s právem dědičného držení Kryštofu ze Švamberka, držiteli sousedního Zvíkova (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/zvikov ) a ten zahájil na hradě rozsáhlé úpravy. Po všech těchto přestavbách získal hrad úplně nový vzhled. Stoupající význam Orlíka jako hospodářského střediska a snaha vybudovat pohodlné sídlo přiměly r. 1575 právě nastupujícího Kryštofa II. (†1582), aby zvýšil celý objekt o další patro. Ukončení stavebních prací, provedených italskými staviteli Augustinem a Kundratem, se však nedožil. Úpravy ukončeny roku 1588. Na prostranství před zámkem se prostíral hospodářský dvůr již v 15. století. Za Švamberků se stavěly špýchary, stodoly, stáje a pivovar. Celý dvůr byl ohrazen zdí a opatřen branami. Od zámku byl oddělen jen hlubokým příkopem a tvořil opevněné předhradí zámku. Po smrti posledního Rožmberka Petra Voka (1611) zdědil rozsáhlý rožmberský majetek Jan Jiří ze Švamberka a stal se tak jedním z nejbohatších českých feudálů. Na počátku českého stavovského povstání z l. 1618–1620 byla na Orlík vložena stavovská posádka. Syn zemřelého Jana Jiřího ze Švamberka, Petr, volil r. 1619 jako luterán Fridricha Falckého za českého krále. Jako nejvyšší dvorský sudí a jeden z direktorů hrál v odboji vůdčí roli, i když jen krátkou dobu, protože v lednu 1620 zemřel. Král Ferdinand II. ještě za jeho života vyhlásil konfiskaci jeho majetku. Po vítězství císařských vojsk na Bílé hoře (1620) byl majetek Petra ze Švamberka v r. 1621 konfiskován. Současně začaly válečné operace proti hradům odbojníků. Orlík se vzdal začátkem dubna 1621, Zvíkov teprve koncem září 1622. Orlické a zvíkovské panství získal koncem r. 1622 Adam ze Šternberka na Bechyni, než však císař kupní smlouvy potvrdil, Šternberk v dubnu 1623 zemřel. Obě panství koupil téhož roku kníže Jan Oldřich z Eggenberku, jemuž byl panovník zavázán za peněžitou pomoc při potlačování povstání. anem Kristiánem Eggenberkové r. 1717 vymřeli. Vdova Marie Arnoštka, rozená Schwarzenberková, odkázala všechen majetek svému synovci knížeti Adamovi Schwarzenberkovi, který jej převzal r. 1719. V letech 1751–1753 bylo přestavěno jihozápadní křídlo, které hrozilo sesutím. Přitom byly obnoveny arkády v přízemí na všech třech stranách. Další přestavbu přerušil požár v r. 1802. Zámek byl při obnově zvýšen o třetí patro. V rámci regotizace, prováděné v l. 1849–1860 podle plánů profesora architektury na pražské Akademii Bernarda Gruebera, bylo zejména slohově sjednoceno průčelí s třemi válcovými věžemi, rytířský sál dostal arkýř a byl vystavěn štít na straně k Vltavě. Po vybudování rolické vodní nádrže v l. 1952–1960 byl zabezpečen betonovými injekcemi a žulovým ochranným pláštěm. Vodní hladina přehrady je o 60 m vyšší, než byla hladina Vltavy, takže Orlík se dnes spíše podobá vodnímu hradu, zatímco dříve připomínal orlí hnízdo.
119 fotek, 30.3.2017, 68 zobrazení, přidat komentář | auta, koníčky, sport, zábava
AutoTechnologi otevírá sezónu na okruhu v Mostě, 30. březen 2017
68 fotek, 26.3.2017, 94 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, práce
Cínový důl Rolava (Sauersack) - Příchod lidí do oblasti Rolavy v období kolonizace je spojený s rýžováním cínové rudy kasiteritu. Rýžování zde probíhalo možná již ve 12. a 13. století, což nelze doložit písemnými materiály. Nejstarší písemný záznam o hledání cínové rudy pochází z roku 1494. Jedná se o soudní spor k cínovému právu k místu zvanému Sawersack. V nejdecké horní knize se vyskytují záznamy o propůjčení velkého počtu rýžovnických dílů na Rolavě po roce 1556. Na starých mapách z první poloviny 19. století je vidět celý horní tok Rolavy lemovaný souvislým pásmem sejpů. Začátky hlubinného dobývání jsou doloženy záznamy z 16. století, první pokusy o hlubinnou těžbu však byly nejspíš již v 15. století. Na ložisku bylo dobýváno více jak 60 rudních žil. V době největšího rozkvětu za Šliků, v druhé polovině 16. století, drtilo rudu 12 stoupoven podél říčky Rotavy. V 17. století však intenzita dobývání klesala a ke konci století téměř zanikla. K oživení těžby došlo počátkem 20. století. Byla obnovena dědičná štola Jiří a vyhloubeny 4 výdušné jámy. Za druhé světové války nákladem 11,75 milionů říšských marek byl mezi Rolavou a Jelením vybudován firmou Zinnbergbau Sudetenland závod na těžbu a úpravu cínových rud. Ambiciózní projekt byl firmě vnucen nacistickým režimem, rozvíjel se pod časovým tlakem a s výjimkou závěrečných měsíců provozu skončil hospodářským fiaskem. Areál měl tři sektory, průmyslovou část se správní budovou, těžní jámou a gravitační úpravnou, civilní obytný sektor a nakonec přísně střežený sektor zajateckého tábora. V dolech a povrchových provozech bylo nasazeno v různých obdobích 2. světové války 300 - 450 zajatců z Francie a Sovětského svazu, dále kolem 200 totálně nasazených Poláků, Ukrajinců, Řeků, Italů, Holanďanů, Čechů, přinucených německých horníků a zavlečených etnických Němců z Bukoviny. Těžba a úprava cínové rudy probíhala až do května 1945. V květnu 1945 převzal správu dolu národní podnik Rudné doly Příbram. Těžba se zde však již nerozeběhla. Po několika odborných prohlídkách bylo rozhodnuto - pro nerentabilitu těžby - důl uzavřít a nechat zatopit. Od začátku roku 1946 do podzimu následujícího roku probíhaly tedy v dole i na povrchu demontážní práce. Dřevěná věž Šachty 1 byla zničena požárem. Dílo zkázy postupně dokončil zub času a místní obyvatelstvo. Zůstaly jen zděné - či spíše betonové - části staveb. Jedná se o betonové fundamenty, pětipatrovou věž rudného zásobníku, bazén zahušťovače kalů, podzemní skladiště uhlí a lágr s betonovými strážnicemi.
cheb 1
118 fotek, březen až červenec, 129 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Cheb - Předchůdcem chebského hradu bylo hradiště, které založili nespíše koncem 9. nebo na začátku 10. století chebští Slované (Chebané?). Jejich přítomnost v oblasti Chebska dokládají archeologické nálezy už v 5. – 6. století. Hradiště se rozkládalo v místech dnešního hradu a přilehlé části města až po Mlýnskou a Růžovou ulici, na důležité křižovatce obchodních cest. Původní chebské slovanské hradiště bylo na přelomu 10. a 11. století přestavěno v novější, přičemž se už z velké části používalo kamene; tato stavba byla objevena hlavně při výzkumu v letech 1932 – 1933. Našly se základy 2 m silné hradby v prostoru mezi pozdější Černou věží a jihovýchodním rohem románského paláce. U obou jejich konců stály okrouhlé věže. Poněvadž větší z nich (jižní) zasahovala až pod dnešní Černou věž, je jisté, že šlo o hrad starší než románský palác z druhé poloviny 12. století. Při hradbě tohoto druhého hradu byly nalezeny zbytky obytné budovy z 11. – 12. století, která asi nebyla palácem (ten byl nejspíše na druhé straně, snad někde v okolí pozdější románské poschoďové kaple). Tato stavba pochází asi z 11. – 12. století a není jisté, zda ji postavili ještě slovanští vládci zdejší oblasti nebo už hornobavorští Vohburkové, kteří se zde objevují od počátku 12. století a postavili na Chebsku pravděpodobně už i některé jiné hrady a tvrze, i když nedostatek pramenů nám nedává plnou jistotu které. Do vývoje ve zdejší oblasti začal zasahovat i Fridrich I. Barbarossa z rodu Štaufů, od r. 1152 německý král a od r. 1155 římský císař († 1190). Nový způsob vlády, který zavedl, zaměřený na rozšíření ústřední moci císaře a říše, vyžadoval již daleko větší správní (světský i církevní) aparát se stálejším, větším a pohodlnějším sídlem, umístěným tam, kde bylo právě panovníka a jeho dvora nejvíce zapotřebí. Takovým významným kolonizačním a germanizačním centrem se stal v té době právě Cheb. V této souvislosti došlo i k rozšíření chebského hradu, který tehdy získal v hlavních rysech svou definitivní podobu. Vzorem mu snad byly podobné románské falce z poloviny 12. století v Alsasku, Porýní, Norimberku a Altenburku, vybudované rovně na příkaz Fridricha I. Barbarossy. Chebský hrad byl vybudován nejspíše v 60. nebo 70. letech 12. století. Svědčí o tom zprávy z l. 1179, 1183 a 1188, kdy se o něm mluví již jako o císařském sídle, i jeho stavební ráz. Z původního opevnění hradu se zachovala jen malá část hradeb na východní straně, zvnějšku dokonce většinou překrytá cihlovým barokním opevněním. Roku 1265 dobyla Cheb a Chebsko ve válce s bavorským vévodou Jindřichem o štafské dědictví vojska českého krále Přemysla Otakara II. a tehdy došlo poprvé k připojení Chebu a Chebska k českému státu. V roce 1295 došlo k důkladným opravám částečné přestavbě chebského hradu, který prý byl tehdy velmi zchátralý. Roku 1394 byl odstraněn most, který spojoval hrad s druhým břehem řeky Ohře, kde stál Václavský hrad, čímž chebský hrad ztratil spojení se světem, nekontrolované chebskými měšťany. Od toho byl už jen krůček k začlenění hradu do městského pevnění. K dalším významným přestavbám chebského hradu došlo kolem r. 1440. Spolu s novým, barokním opevněním města (asi z l. 1673 až 1699) vzniklo dodnes plně zachované cihlové barokní opevnění chebského hradu z konce 17. století, které znovu zahrnulo západní část, jež rovněž patřila k někdejšímu hradišti, spolu s kasematami, dvěma novými baštami, mezi nimiž byl vyhlouben velký příkop s dnešním dřevěným mostem. Za třicetileté války sice chebský hrad značně utrpěl při obléhání Švédy, ale zříceninou se stal až po r. 1743. v r. 1742 dobyl Cheb Mořic Saský, který jej obsadil po těžkých bojích a obléhání spolu s francouzským vojskem, bojujícím po boku pruského krále Fridricha II. proti Marii Terezii. Po vyhnání Francouzů z Prahy proti němu vytáhl v r. 1743 hrabě Kajetán Kolovrat, Cheb oblehl a po velmi dlouhém obléhání a nových těžkých bojích dobyl zpět. Přitom byl hrad bombardován, zapálen a románský palác zpustošen. Ve druhé polovině 19. století byl hrad zcela opuštěn. K největším pozoruhodnostem hradu patří arkádová dvoudílná a pětidílní románská okna, rozdělená mramorovými sloupky. Vedle nich zde jsou i okrouhlá okna s kamenným ostěním. Na některých jsou ještě žlábky, dokazující, že byla zasklena. Vedle těchto oken jsou i románská střílnová okénka, hlavně v přízemí. Hradní poschoďová kaple, patřící k nejkrásnějším památkám románské architektury u nás a ve střední Evropě vůbec.
33 fotek, 26.3.2017, 99 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, práce
Cínový důl Otto - Přebuz (Frühbuss) - Necelé 4 km severně od obce Přebuz, se za Velkým močálem nachází areál bývalého cínového dolu Otto. Historie dolování zde sahá až do 16. století, kdy se za Ferdinanda I. dolovalo na 45 žilách. Pak nastal krátký úpadek a obnovení v roce 1670. Dolování pak probíhalo ža do roku 1805 kdy vyhasla poslední cínová pec. Až druhé světové války byl dolování různými těžařskými společnostmi spíše okrajové. Dnešní torza staveb pocházejí od velkého znovuobnovení těžby nacisty za druhé světové války. Nedaleko byl také vybudován zajatecký tábor s 18 ubikacemi pro zajatce z různých zemí. Nacházely se dva doly. Důl I. měl hloubku 120 m a v jeho 60 metrech vybíhaly průzkumné štoly. Důl II. měl hloubku 175 m. Po válce během 50. let bylo po přehodnocení dolování zcela ukončeno. Můžeme zde vidět skelet bývalé třídírny a zbytky zdí další haly a zařízení dolu na cín.

Komentáře

přidat komentář