Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :)


reklama

68 fotek, 26.3.2017, 90 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, práce
Cínový důl Rolava (Sauersack) - Příchod lidí do oblasti Rolavy v období kolonizace je spojený s rýžováním cínové rudy kasiteritu. Rýžování zde probíhalo možná již ve 12. a 13. století, což nelze doložit písemnými materiály. Nejstarší písemný záznam o hledání cínové rudy pochází z roku 1494. Jedná se o soudní spor k cínovému právu k místu zvanému Sawersack. V nejdecké horní knize se vyskytují záznamy o propůjčení velkého počtu rýžovnických dílů na Rolavě po roce 1556. Na starých mapách z první poloviny 19. století je vidět celý horní tok Rolavy lemovaný souvislým pásmem sejpů. Začátky hlubinného dobývání jsou doloženy záznamy z 16. století, první pokusy o hlubinnou těžbu však byly nejspíš již v 15. století. Na ložisku bylo dobýváno více jak 60 rudních žil. V době největšího rozkvětu za Šliků, v druhé polovině 16. století, drtilo rudu 12 stoupoven podél říčky Rotavy. V 17. století však intenzita dobývání klesala a ke konci století téměř zanikla. K oživení těžby došlo počátkem 20. století. Byla obnovena dědičná štola Jiří a vyhloubeny 4 výdušné jámy. Za druhé světové války nákladem 11,75 milionů říšských marek byl mezi Rolavou a Jelením vybudován firmou Zinnbergbau Sudetenland závod na těžbu a úpravu cínových rud. Ambiciózní projekt byl firmě vnucen nacistickým režimem, rozvíjel se pod časovým tlakem a s výjimkou závěrečných měsíců provozu skončil hospodářským fiaskem. Areál měl tři sektory, průmyslovou část se správní budovou, těžní jámou a gravitační úpravnou, civilní obytný sektor a nakonec přísně střežený sektor zajateckého tábora. V dolech a povrchových provozech bylo nasazeno v různých obdobích 2. světové války 300 - 450 zajatců z Francie a Sovětského svazu, dále kolem 200 totálně nasazených Poláků, Ukrajinců, Řeků, Italů, Holanďanů, Čechů, přinucených německých horníků a zavlečených etnických Němců z Bukoviny. Těžba a úprava cínové rudy probíhala až do května 1945. V květnu 1945 převzal správu dolu národní podnik Rudné doly Příbram. Těžba se zde však již nerozeběhla. Po několika odborných prohlídkách bylo rozhodnuto - pro nerentabilitu těžby - důl uzavřít a nechat zatopit. Od začátku roku 1946 do podzimu následujícího roku probíhaly tedy v dole i na povrchu demontážní práce. Dřevěná věž Šachty 1 byla zničena požárem. Dílo zkázy postupně dokončil zub času a místní obyvatelstvo. Zůstaly jen zděné - či spíše betonové - části staveb. Jedná se o betonové fundamenty, pětipatrovou věž rudného zásobníku, bazén zahušťovače kalů, podzemní skladiště uhlí a lágr s betonovými strážnicemi.
cheb 1
118 fotek, březen až červenec, 73 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Cheb - Předchůdcem chebského hradu bylo hradiště, které založili nespíše koncem 9. nebo na začátku 10. století chebští Slované (Chebané?). Jejich přítomnost v oblasti Chebska dokládají archeologické nálezy už v 5. – 6. století. Hradiště se rozkládalo v místech dnešního hradu a přilehlé části města až po Mlýnskou a Růžovou ulici, na důležité křižovatce obchodních cest. Původní chebské slovanské hradiště bylo na přelomu 10. a 11. století přestavěno v novější, přičemž se už z velké části používalo kamene; tato stavba byla objevena hlavně při výzkumu v letech 1932 – 1933. Našly se základy 2 m silné hradby v prostoru mezi pozdější Černou věží a jihovýchodním rohem románského paláce. U obou jejich konců stály okrouhlé věže. Poněvadž větší z nich (jižní) zasahovala až pod dnešní Černou věž, je jisté, že šlo o hrad starší než románský palác z druhé poloviny 12. století. Při hradbě tohoto druhého hradu byly nalezeny zbytky obytné budovy z 11. – 12. století, která asi nebyla palácem (ten byl nejspíše na druhé straně, snad někde v okolí pozdější románské poschoďové kaple). Tato stavba pochází asi z 11. – 12. století a není jisté, zda ji postavili ještě slovanští vládci zdejší oblasti nebo už hornobavorští Vohburkové, kteří se zde objevují od počátku 12. století a postavili na Chebsku pravděpodobně už i některé jiné hrady a tvrze, i když nedostatek pramenů nám nedává plnou jistotu které. Do vývoje ve zdejší oblasti začal zasahovat i Fridrich I. Barbarossa z rodu Štaufů, od r. 1152 německý král a od r. 1155 římský císař († 1190). Nový způsob vlády, který zavedl, zaměřený na rozšíření ústřední moci císaře a říše, vyžadoval již daleko větší správní (světský i církevní) aparát se stálejším, větším a pohodlnějším sídlem, umístěným tam, kde bylo právě panovníka a jeho dvora nejvíce zapotřebí. Takovým významným kolonizačním a germanizačním centrem se stal v té době právě Cheb. V této souvislosti došlo i k rozšíření chebského hradu, který tehdy získal v hlavních rysech svou definitivní podobu. Vzorem mu snad byly podobné románské falce z poloviny 12. století v Alsasku, Porýní, Norimberku a Altenburku, vybudované rovně na příkaz Fridricha I. Barbarossy. Chebský hrad byl vybudován nejspíše v 60. nebo 70. letech 12. století. Svědčí o tom zprávy z l. 1179, 1183 a 1188, kdy se o něm mluví již jako o císařském sídle, i jeho stavební ráz. Z původního opevnění hradu se zachovala jen malá část hradeb na východní straně, zvnějšku dokonce většinou překrytá cihlovým barokním opevněním. Roku 1265 dobyla Cheb a Chebsko ve válce s bavorským vévodou Jindřichem o štafské dědictví vojska českého krále Přemysla Otakara II. a tehdy došlo poprvé k připojení Chebu a Chebska k českému státu. V roce 1295 došlo k důkladným opravám částečné přestavbě chebského hradu, který prý byl tehdy velmi zchátralý. Roku 1394 byl odstraněn most, který spojoval hrad s druhým břehem řeky Ohře, kde stál Václavský hrad, čímž chebský hrad ztratil spojení se světem, nekontrolované chebskými měšťany. Od toho byl už jen krůček k začlenění hradu do městského pevnění. K dalším významným přestavbám chebského hradu došlo kolem r. 1440. Spolu s novým, barokním opevněním města (asi z l. 1673 až 1699) vzniklo dodnes plně zachované cihlové barokní opevnění chebského hradu z konce 17. století, které znovu zahrnulo západní část, jež rovněž patřila k někdejšímu hradišti, spolu s kasematami, dvěma novými baštami, mezi nimiž byl vyhlouben velký příkop s dnešním dřevěným mostem. Za třicetileté války sice chebský hrad značně utrpěl při obléhání Švédy, ale zříceninou se stal až po r. 1743. v r. 1742 dobyl Cheb Mořic Saský, který jej obsadil po těžkých bojích a obléhání spolu s francouzským vojskem, bojujícím po boku pruského krále Fridricha II. proti Marii Terezii. Po vyhnání Francouzů z Prahy proti němu vytáhl v r. 1743 hrabě Kajetán Kolovrat, Cheb oblehl a po velmi dlouhém obléhání a nových těžkých bojích dobyl zpět. Přitom byl hrad bombardován, zapálen a románský palác zpustošen. Ve druhé polovině 19. století byl hrad zcela opuštěn. K největším pozoruhodnostem hradu patří arkádová dvoudílná a pětidílní románská okna, rozdělená mramorovými sloupky. Vedle nich zde jsou i okrouhlá okna s kamenným ostěním. Na některých jsou ještě žlábky, dokazující, že byla zasklena. Vedle těchto oken jsou i románská střílnová okénka, hlavně v přízemí. Hradní poschoďová kaple, patřící k nejkrásnějším památkám románské architektury u nás a ve střední Evropě vůbec.
33 fotek, 26.3.2017, 95 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, práce
Cínový důl Otto - Přebuz (Frühbuss) - Necelé 4 km severně od obce Přebuz, se za Velkým močálem nachází areál bývalého cínového dolu Otto. Historie dolování zde sahá až do 16. století, kdy se za Ferdinanda I. dolovalo na 45 žilách. Pak nastal krátký úpadek a obnovení v roce 1670. Dolování pak probíhalo ža do roku 1805 kdy vyhasla poslední cínová pec. Až druhé světové války byl dolování různými těžařskými společnostmi spíše okrajové. Dnešní torza staveb pocházejí od velkého znovuobnovení těžby nacisty za druhé světové války. Nedaleko byl také vybudován zajatecký tábor s 18 ubikacemi pro zajatce z různých zemí. Nacházely se dva doly. Důl I. měl hloubku 120 m a v jeho 60 metrech vybíhaly průzkumné štoly. Důl II. měl hloubku 175 m. Po válce během 50. let bylo po přehodnocení dolování zcela ukončeno. Můžeme zde vidět skelet bývalé třídírny a zbytky zdí další haly a zařízení dolu na cín.
36 fotek, 26.3.2017, 82 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hartenberk - hrad založen pány z Hartenberka ve 13. století. Od poloviny 14. století byl královským majetkem. Hrad dobyl husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic v r. 1426. Poté zde sídlili Šlikové, do královských rukou se opět dostal v roce 1547. Řada majitelů se tu vystřídala – páni z Písnice, Bredové a po nich Auersperkové. V 17. století byl hrad barokně přestavěn na zámecké sídlo. V letech 1819 – 1823 na hradě pobýval německý básník J. W. Goethe. Po roce 1945 ponechán osudu, postupně rozkraden, v roce 1985 úmyslně zapálen, dnes zřícenina. Od 90. let probíhá rekonstrukce. V současné době je Hartenberk soukromým majetkem.
mostov 1
26 fotek, 25.3.2017, 24 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Mostov - Osada Mostov je poprvé zmiňována v roce 1353, kdy byla v držení chebských měšťanů Zoswitzerů, ale samotná původní tvrz až roku 1520. Tehdy její majitel Anzelm ze Štensdorfu prodal ves i tvrz Šlikům. Ti roku 1547 prodávají panství Nostvicům. V roce 1606 se dostává do majetku Arnošta Hofmanna z Minichhofu. Dalšími majiteli byli Jan Bedřich z Vchynic a Ludmila Felnerová. Po její smrti v roce 1660 vznikla o majetek pře. Nakonec sídlo získal Petr Vchynský. Poté ho odkoupil Jan Hartvík z Nostic a Nosticové vlastnili sídlo do roku 1693. Další majitel, Bedřich Perglar z Perglasu přestavil tvrz do podoby barokního zámku. V roce 1738 získávají spojením rodů zámek páni ze Schirndingu. Opět se střídalo několik majitelů; Josef Kolbenschlag, Michal Bruster, Rummerskircherové a také Kommersové. Kommersové z Chebu (Antonín Emanuel Komers) přestavěli zámek v romantickém stylu a založili zámecké zahrady. V roce 1886 odkoupil Mostov průmyslník Georg Haas z Hasenfelsu, který zde roku 1914 zemřel. Po roce 1945 byl využíván státními statky. Zámek překonal dlouhé období zanedbávání v majetku státních statků a ve 21. století zde byl vybudován hotel. Okolní hospodářské budovy byly opraveny a jsou udržovány také zámecké zahrady.
40 fotek, 25.3.2017, 120 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Kostelní Bříza - Raně barokní stavbu nechal postavit rytíř Jan Václav Turba v roce 1767, podle jiných informací však byl pouze přestavěn původní objekt, který zde stál již v 15. století. Tato tvrzení nebyla ale dosud spolehlivě potvrzena. Zámek sloužil vrchnosti a byl oblíbený pro své nádherné zelené okolí. Rozkládal se zcela ponořený do přírody a byl obklopený nádherným parkem. Ceněný byl hlavně pro svou skladbu dřevin a množství unikátních stromů. Patrně nejvzácnějším exemplářem parku byl starý Sekvojovec obrovský (Sequoia Gigantea), jenž patřil mezi několik málo exemplářů v Čechách a rostl v nejvyšší nadmořské výšce.Z novodobé historie se traduje, že v tzv. modrém pokoji byla v roce 1944 schůzka německé šlechty, na níž byl dohodnut atentát na Hitlera. Po odsunu německého obyvatelstva se stát snažil o dosídlení. V roce 1946 se však obec octla na území nově vzniklého Vojenského výcvikového prostoru Prameny. Obec však nebyla armádou zcela zničena, v letech 1947 až 1953 sloužila jako ubytovací prostor pro vojáky. V padesátých letech 20. století působila v prostorách zámku Vojenská zemědělská učňovská škola, kde bylo ve dvou třídách kolem 60 chlapců a děvčat. Učni se aktivně podíleli na kulturním životě vesnice a také celý zámek včetně parku udržovali v dobrém stavu až do roku 1956, kdy byla škola přemístěna do středních Čech. V letech 1985 - 1986 se probořila mansardová střecha a mezi lety 1990 a 1993 se propadl strop 1. patra pod propadlou polovinou střechy, který nesl štukový erb rytířů Turbů, ze zámku zbyly jen ruiny. Další majitelé zámku, Státní statky Sokolov a Agrokombinát Sokolov, se o něj nestarali. V 90. letech 20. stol zámek měnil majitele. V únoru 2007 byl zámek v Kostelní Bříze na návrh vlastníka, Loukmana Loukmanova, jednatele polikliniky v Sokolově, vyškrtnut ze seznamu kulturních památek, ten podal v roce 2010 návrh na demolici.
sokolov 1
20 fotek, 25.3.2017, 30 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Sokolov - Na místě dnešního zámku již ve 13. stol. s největší pravděpodobností stála vodní tvrz. V době kdy se pánem Sokolova stávají Šlikové byla tvrz ve druhé polovině 15. stol. přestavěna na hrad se čtyřmi nárožními věžemi. Po bitvě na Bílé hoře bylo panství Šlikům zabaveno a prodáno Nosticům. V roce 1648 byl hrad vypálen Švédy. Protože hrad byl prakticky zničen rozhodl se jeho tehdejší majitel Jan Hartvik Nostic pro přestavbu na pohodlnější panské sídlo. K přestavbě došlo v letech 1659 – 1663. Později v první polovině 18. stol. bylo okolí zámku upraveno na zahradu podle francouzských způsobů. Koncem 18. století byl zámek v průběhu válek opět poškozen, proto je na počátku 19. stol ( 1800 – 1805) nechal hrabě Bedřich Nostic opravit v klasicistním stylu. K posledním úpravám zámku došlo ve druhé polovině 19. stol., kdy věže dostaly stanovou střechu. Nosticové vlastnili zámek až do roku 1945. Poslední generální oprava zámku byla provedena v letech 1993 – 1994. V zámku dnes sídlí knihovna a muzeum.
11 fotek, 25.3.2017, 33 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Jindřichovice u Sokolova - Roku 1627 zakoupil od Šliků Jindřichovické panství Otto Nostic a roku 1672 nechal Jan Hartvík Nostic na základech původní šlikovské tvrze vystavět zámek. Ve druhé pol. 19. století byla původní raně barokní stavba přestavěna v pseudogotice. Jindřichovický zámek patřil Nosticům, až do roku 1945. Nyní v něm sídlí okresní archiv Sokolovského okresu. Zámek prošel v uplynulých letech zdařilou rekonstrukcí a je chloubou Jindřichovic.
luby 2
9 fotek, 25.3.2017, 145 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Luby (Horní Luby) - Zámek vystavěl Jan František Ferdinand z Písnice ve druhé polovině 17. století. Jednalo se o obdélnou patrovou stavbu krytou mansardovou střechou, k níž se v nárožích připojovala minimálně dvě boční křídla, jedno z nich s kaplí. Vystřídalo se v něm několik desítek majitelů (např. Selbové, Hoyerové, Korbové) a prošel nekolika stavebními úpravami. Na přelomu 19. a 20. století dal majitel Arthur von Rosenkranz zámku podobu, kterou znala většina lubských pamětníků. Roku 1910 získal zámek saský generál Oskar von Ehrenthal. Ve vlastnictví rodiny Ehrenthalů pak setrval až do roku 1945. Po příchodu americké armády 6. května 1945 byla budova obsazena několika desítkami vojáků. V prosinci 1945 armáda zámek opustila. Na začátku roku 1946 bylo veškeré zařízení zámku Fondem národní obnovy převezeno nákladními auty do Prahy a další osud tohoto zařízení již není znám. Začátkem padesátých let zde byl na dva roky zřízen ústav pro narušenou mládež. Pak ho do správy převzalo ministerstvo vnitra s tím, že budova bude sloužit pro ubytování příslušníků pohraniční stráže, kteří střežili hranice mezi ČSSR a NDR. V té době byla nemovitost ještě v poměrně dobrém stavu. Rota se ze zámku v roce 1964 vystěhovala a začátkem 80. let, kdy o něj nejevil nikdo zájem, byl převzat Státním statkem Skalná, což byl začátek jeho konce. V místnostech budovy se začalo uskladňovat obilí, ve sklepě brambory a v přilehlých budovách byl ustájen dobytek, chovala se zde prasata. Nebyla zde prováděna žádná údržba, a tak zámek rychle chátral. Došlo k propadnutí některých stropů, takže nezbylo nic jiného, než objekt rychle opustit a nakonec mělo být přikročeno k jeho likvidaci. K úplné demolici ale nedošlo, byla stržena jen boční křídla a část hlavní budovy. Zbytky zámku mezitím značně poškodil snad úmyslně založený požár střechy a následná destrukce na sebe nenechala dlouho čekat. V současné době stojí pouze torzo boční zdi a nedávno byla poměrně velká zřícenina zámku stržena a je jen otázkou krátkého času, kdy zmizí zcela.
36 fotek, 12.3.2017, 78 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování, sport, zábava, zvířata
Dvůr Pecínov- Mohutnou barokní budovu špýcharu u silnice mezi Líšnem a Struhařovem nelze přehlédnout. Stejně jako fríské koně poklidně se pasoucí na loukách na druhé straně silnice. Spojuje je zajímavá historie, která sahá až do 15. století. První písemná zmínka o místě jménem Peclinov je z roku 1407. Stával zde poplužní dvůr, který vlastnila vrchnost z nedalekého Líšna. Na konci feudalismu zde byla ještě cihelna a v blízkosti lesa stál ovčín. Sýpka z roku 1732 připomíná někdejší poplužní panský dvůr, který v 18. století za vlády Marie Terezie sloužil jako armádní hřebčín. Koně obývají zdejší stáje až do současnosti. Po druhé světové válce se majitelem pecínovského dvora stal Státní statek Benešov. Do nynější podoby areál přestavěl po roce 1989 soukromý majitel, který chátrající budovy přeměnil na stylový hotel a restauraci. Před rokem 2014, kdy Dvůr Pecínov opět přivítal své návštěvníky, byl bohužel na pět let uzavřen. Tato situace si vyžádala další opravy a investice. Současný majitel s úspěchem navázal na slavnou historii a pokračuje nejen v chovu koní, ale i v provozování hotelu a restaurace.
luzce 2
4 fotky, 11.3.2017, 44 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Lužce - Augustiniáni z kláštera sv. Tomáše v Praze na Malé Straně v 2. pol.17. století postavili barokní zámek s výraznou zámeckou kaplí, vystupující navenek pětibokou věží, procházející přízemím i patrem. Zámek zůstal v držení kláštera až do r. 1948. Později bylo jeho vlastníkem místní JZD a sloužil k administrativním a obytným účelům. Za družstevní éry byl zámek zanedbáván, až se dostal do havarijního stavu – střechy byly děravé, interiéry vydrancované a rozkradené, střecha s barokní lucernou nad kaplí zmizela po r. 1989. Díky nedořešeným církevním restitucím nebylo provedeno ani provizorní zajištění, památkovým ústavem byl zámek roku 1999 zařazen na seznam nejohroženějších památek. Nedávno byl zámek zakoupen soukromými vlastníky a je postupně v rámci finančních možností rekonstruován, včetně dalších budov v areálu.
neustupov 1
6 fotek, 5.3.2017, 38 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Neustupov - Zámek byl přestavěn ze starší tvrze, jejíž zbytky se dochovali dodnes a tvoří část již. křídla. V 19. stol. byl zámek novogoticky přestavěn. Posledními majiteli byli od roku 1892 Aichelburgové, kterým byl Neustupov po roce 1948 zabaven. Zámek byl převeden na obec, která v něm zřídila skladiště. Po roce 1989 potomek rodu hrabě Vladimír získal zámek v restitucích zpět. Od roku 2000 je majetkem firmy INTEC - export a import, s.r.o., která jej přestavuje na reprezentativní sídlo firmy.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Významná románská stavba, postavená ve dvou obdobích. Západní část je z 11. století, východní část ze 13. století. Loď upravena a zaklenuta v 16. století. Sakristie přistavěna 1757, věž upravena 1773.
12 fotek, 4.3.2017, 56 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Nespery u Vlašimi - Dnes barokní sýpka se zbytky obytné věže, opěráku a suterénu původní tvrze. Poprvé byla zmíněna r.1483 jako majetek Jana Řepy z Neveklova. Do r. 1681 ji vlastnili Chobotští z Ostředku. Zanedlouho poté (roku 1693) se Nespery staly součástí vlašimského panství a zdejší tvrz přestala být využívánan jako panské sídlo. Západně od sýpky se dochovaly zbytky další stavby původní tvrze, původně zřejmě věžovitého charakteru.
126 fotek, letos v březnu, 2 350 zobrazení, 10 komentářů | auta, koníčky, kultura, sport, zábava
Luxusní sportovní vozy historie i současnosti - pasáž Černá růže - 28.2. - 31.3.2017. Zahájení provázela modní přehlídka v čele s Taťánou Makarenko.
6 fotek, 25.2.2017, 44 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Kaple sv.Vojtěcha - Bubovice - Vrcholně barokní drobná sakrální stavba, byla postavena roku 1714 současně s kaplí sv. Kříže ve Svatém Janu pod Skalou opatem kláštera Emilianem Koterovským(1695 - 1742) dle návrhu Kryštofa Dientzenhofera (1655 - 1722). V minulosti byla kaple součástí benediktinského kláštera v sousedním Svatém Janu pod Skalou. Původní vzhled bubovické kaple nám bohužel není znám. Do současnosti se dochovalo jen torzo sestávající z části obvodových zdí. Kaple sv. Vojtěcha byla dne 8.1.2016 prohlášena za kulturní památku.
hohenberg 1
34 fotek, letos v únoru, 60 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hohenberg - První zmínka pochází z roku 1222, kdy Bertholdus de Honberg v takzvaném Waldsassener Schenkungsurkunde zmiňuje místní hrad. Tomuto bohatému šlechtici z rytířského rodu patřil také hrad ve Wunsiedelu a panství v Chebu. Od posledního z rodu, Kneußela z Hohenbergu, získal purkrabí Friedrich III. z Norimberka v roce 1285 město Wunsiedel, a o něco později i Hohenberg. Roku 1322 byl Hohenberg zastaven českému králi Janu Lucemburskému, k vydání města však nikdy nedošlo. V roce 1413 se Hohenberg vymanil z područí chebského soudního kraje, a vznikl samostatný úřad Hohenberg, jeden ze šesti úřadů takzvaného Sechsamterland (kraje šesti úřadů), které spadali pod markrabství Brandenbursko-Bayreuthské. Pod hradem vznikla malá osada, jedno hospodářství a jeden mlýn. V letech 1499 - 1504 budováno předhradí,1621 a 1622 byla posílena obrana hradu, za třicetileté války byl dobyt, po jejím konci už hrad ztratil význam a sloužil jako lovecký zámek. Obec a hrad Hohenberg měli do roku 1799 privilegia města s císařským azylem. To znamenalo, že ten kdo porušil nějaká pravidla, a podařilo se mu dostat do města, byl pod císařskou ochranou, a nesměl být dále pronásledován. Čtyři kamenné sloupy (nyní se nacházejí v nádvoří hradu) se nacházely před vstupem do města, a označovali bezpečné místo. Od roku 1936 patřil hrad národně socialistické federace učitelů. Na konci druhé světové války v dubnu 1945, se před postupující americkou armádu na hradě a přilehlém městě opevnily jednotky SS a tak byla značná část města včetně hradu zničena americkou dělostřeleckou palbou. v roce 1959 byl zrekonstruován. Obnovy se dočkal v l. 1984 - 1985 kdy přešel přestavbou je primárně používán jako ubytovna. Má půdorys šestiúhelníku, se třemi oválnými a dvěma čtvercovými věžemi. Od roku 1996 zde sídlí spolek Natuschutzfreunde s programem ekologického vzdělávacího střediska.
4 fotky, 12.2.2017, 38 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Thierstein - Kdy byl hrad založen není známo. Obec Thierstein je poprvé zmiňována 20. března 1340 (někdy je uváděno, že v tomto roce vznikl i hrad). První zmínka o hradě pochází z 16. července 1343, kdy jej císař Ludvík Bavorský dal jako léno Albrechtu Nothaftovi. Koncem 14. století Nothaftové prodali Thierstein s několika okolními vesnicemi markraběti Wilhelmu I. z Míšně. V roce 1415 jej získal purkrabí z Norimberka. V době markrabské války roku 1554 hrad poničilo české vojsko. V roce 1603 vydal markrabě Georg Friedrich Braniborský příkaz ke stavbě nového panství v podhradí. Od té doby začal hrad chátrat a byly na něm prováděny jen nejnutnější opravy. V době třicetileté války měl hrad sloužit jako útočiště místnímu obyvatelstvu a sklad obilí. Konec hradu Thiersteinu přišel v roce 1725, kdy vyhořel spolu s celou obcí. Poté hrad sloužil jako zdoj kamene.Hradní příkop před bránou byl zasypán zřejmě v 19. století. V roce 1950 proběhla rozsáhlá rekonstrukce, při niž byla zastřešena věž, která dnes slouží jako vyhlídka. Hrad je otevřen pouze od května do září.
uprode 1
9 fotek, 12.2.2017, 29 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Uprode - Hrad na kopci Uprode byl postaven kolem roku 1320 rytíři ze Sparnecku aby zajistit jejich obranu jejich území. Poprvé zmíněn v roce 1373. Roku 1424 hrad jako léno v rukou Heinze von Lüchau. 1494 hrad zpět ve vlastnictví rytířů ze Sparnecku. Za pomoc loupeživému rytíři Thomasu z Absbergu, byly veškeré hrady rodu 1523 zničeny. Uprode byl vypálen a poté vyhozen do vzduchu. Další značné škody utpěla zřícenina dne 18. ledna 2007 Hurikánem Kyrill.
25 fotek, 12.2.2017, 48 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Waldsteinburg (Rotes Schloss) - Hrad postavili roku 1350 rytíři ze Sparnecku jako nahradu staršího hradu Ostburg, který již nesplňoval požadavky na obranu. Nový hrad pojmenovali Westburg. Kolem roku 1500 loupeživý rytíř Hans Thomas z Absbergu terorizuje nejen území Frank. Přepadává a unáší nejen obchodníky a poté požaduje výkupné. V květnu přepadne výpravu v níž je i Hans Lamparter von Greiffenstein (mluvčí císaře) a uvězní ho po několika zastávkách na Waldsteinu. Ač je Waldstein považován za jeden z nejbezpečnějších hradů v širém okolí, podaří se mu v lednu 1523 po roce a 38 dnech s "pomocí Boží" utéct do Norimberka, zpraví o tom císaře a rytíři ze Sparnecku jsou prohlášeni za pomocníky Absbergu. Dne 1. června 1523 císař Karel V. vypravil silnou armádou, která sestávala z 10,000 pěšáků, 1000 jezdců, 100 pušek, 33 děl. Dne 11. července 1523 vojáci dosáhli hradu a vypálili do základů. Hrad už nikdy nebyl obnoven. Po zničení v roce 1523 se na hrad pozapomnělo. Až ve válce o španělské dědictví (1701-1714), byl hrad znovu použit jako skladiště. Vstupní brána byla vystavěna za použití červených cihel a tak se hradu začalo říkat Červený zámek. Toto pojmenování poprvé oficiálně použil ve své práci ředitel gymnázia Helfrecht v roce 1795.
49 fotek, 12.2.2017, 55 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hohenberneck (Neuwallenrode, Ober Schloss) - Nový hrad po opuštění Starého hradu Wallenrode ( http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/wallenrode ) postavený v roce 1501 na místě prvního hradu Walpotenburg z roku 1168, zbouraného pravděpodobně roku 1251. Role hradu jako správního sídla byla krátká, trvala pouze do roku 1557. Hrad byl lénem rodu Wallenrode až do roku 1736, až roku 1737 byl opět koupen do vlastnictví. Na kresbách z roku 1740 je již zobrazen bez střech. K hradu náleží o něco níže mimo původní areál kaple Panny Marie, na té je zajímavé, že v případě nutnosti mohla být využita k obraně.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.