Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

reklama

osowka 4
44 fotek, letos v červenci, 114 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, koníčky, práce
Podzemní město v Głuszyci - Komplex Osówka - Koncem roku 1942 Spojenci vybombardovali německou základnu pro vývoj tajných zbraní Peenemünde na severu Evropy. O několik měsíců později začal ústup německé armády na východní frontě. Po těchto událostech rozhodl Hitler o zahájení gigantických staveb na bezpečných územích, jimiž byly také Soví hory a okolí města Wałbrzych. Od roku 1943 téměř do konce 2. světové války v Sovích horách, na Wyrębinské výšině a v okolí zámku Książ Němci v rámci programu Riese (Obr) budovali vojenský komplex, který zahrnoval jak podzemní prostory, tak budovy na povrchu. Při stavbách pracovali nejdříve nuceně nasazení lidé různých národností, potom vězni z koncentračního tábora Gross - Rossen (údajně bylo nasazeno 20.000 až 50.000 dělníků). V důsledku těžké práce, nehod, špatné výživy, nemocí a také chování strážných zde přišlo mnoho lidí o život, uvádí se 5000, ale číslo bude pravděpodobně mnohem vyšší. Celková délka chodeb tohoto vojenského komplexu je 9 km, zpřístupněno je 1700m. Do dnešního dne není známo, k čemu měly tyto podzemní objekty sloužit. Existují názory, že v prostorách Osówky a jiných částech komplexu Riese Němci plánovali výrobu balistických střel V1 a V2 a dokonce i jaderné zbraně (měření však žádnou radiaci nepotvrdilo). Další teorie hovoří o Hitlerově hlavním sídle nebo vojenském štábu, výzkumných laboratořích nebo vojenských továrnách.
2 fotky, 4.7.2017, 54 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, práce
Mucholapka - Severně od Ludwikowic Kłodzkých stojí v kdysi průmyslovém údolí podivná železobetonová stavba pocházející z doby, kdy toto území patřilo Německu. Dvanáct cca 10 m vysokých štíhlých sloupů podpírá podobně štíhlý prstenec o průměru zhruba 30 m. Laikovi není a nemůže být na první pohled zřejmé, k čemu toto zařízení sloužilo. Zvláštní tvar i proporce objektu a fakt, že se nedaleko nacházejí rozsáhlé podzemní prostory z doby nacistické Třetí říše, vzneslo mnoho otázek. S možným vysvětlením přišel roku 2001 ve své knize Prawda o Wunderwaffe polský spisovatel a badatel Igor Witkowski. Popisuje tam tajný německý projekt s názvem Zvon (Die Glocke). Názory na to, co Zvon vlastně představuje, se různí, přičemž eskalují od zázračné zbraně, přes pohon létajících disků až po stroj času. Witkowski tvrdí, že záhadná stavba byla určena k jeho testování. Jedním z faktorů, které ho údajně přiměly k uvažování tímto směrem, je podobnost stavby se zařízením využívaným při zkoušení součástí pohonu (listů rotoru) helikoptér. Toto zařízení bývá v angličtině označováno jako "fly-trap" a Witkowski tak začal tajemnému objektu říkat "Mucholapka". Tento název, sice ne vysloveně špatný, ale v dané souvislosti poněkud necitlivě zvolený překlad zmíněného anglického výrazu (většina z nás si pod termínem "mucholapka" nejspíš vybaví ony lepivé papírové spirály, nikoli sítí definované válcovité těleso), se navzdory své nelogičnosti rychle ujal a je dnes pro tuto stavbu běžně používán.

Možnost, že by tzv. Mucholapka byla součástí nacistických pokusů upoutala pozornost Gerolda Schelma, jednoho z trojce badatelů provozujících web zabývající se Filadelfským experimentem (známým též jako experiment Philadelphia či projekt Duha). Witkowsky na žádost o předložení důkazů nereagoval. V srpnu 2005 se tak jal celkovou lokalitu osobně prozkoumat.Na místě oslovil procházející rodinu, muž mu během rozhovoru prozradil, že podobnou stavbu viděl nedaleko Wrocławi, v městečku Siechnice, kde dosud plnila funkci podstavce chladící věže tamní elektrárny. Schelm se samozřejmě vydal i tam, aby se o tom přesvědčil na vlastní oči. Svá zjištění z obou míst pak v listopadu 2005 zpracoval do zprávy, kterou zveřejnil na svém webu. Mucholapka a podstavec chladící věže v Siechnici jakoby si z oka vypadly. Odpovídají si nejen tvarem, ale i rozměry. Existují však i další objekty, které se Mucholapce podobají. Hned dva takové se nacházejí severozápadně od hory Barbarka jižně od Wałbrzychu. Tak byla fantastická teorie Witkowského rozmetána na kusy.
83 fotek, únor 2012 až červenec 2017, 28 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, koníčky
Pevnost Srebrna Góra (Festung Silberberg) - Pevnost se nachází v Sovích Horách v Dolním Slezku, rozkládá se na kopcích kolem městečka Srebrna Góra. Název vesnice je odvozen od dolů na stříbro. Za třicetileté války patřily tyto země Albrechtu z Valdštejna, v této době dochází k vytěžení stříbra a uzavření dolů. Nový rozmach v okolí městečka začíná až za tzv. Války o Habsburské děditctví, kdy Marie Terezie ztrácí většinu Dolního Slezka. Po získání tohoto území zjišťuje Fridrich Veliký, že mezi pevnostmi Svidnice, Nisa a Kladsko je velká vzálenost, a to zejména v oblasti Stříbrného průsmyku. Za 1 668 000 tolarů zde nechal Fridrich Veliký postavit horskou strážní pevnost. Pevnost je postavena podle projektu plk. Ludwika Wilhelma Regelera v letech 1765-1777. Jedná se o rozlehlý pevnostní systém, který se bez velkých změn dočkal dneška. V hlavní pevnosti stále probíhají zajišťovací práce a její opravy či dostavby, které jsou opravdu značné. Práce postupují i na další části a tak doufejme, že za pár let se podaří spatřit celý okolní pevnostní system, který je dnes z valné části ukryt pod stromy a je v havarijním stavu. Pevnost je projektována pro 3 800 vojáků, velké zásoby munice a proviantu. Na obranu pevnosti bylo přiděleno 264 děl a moždířů. V prostorách pevnostních prvků bylo vyhloubeno 9 studní z nichž nejhlubší, 84metrová, se nachází v sousedním fortu Ostróg (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/fort_ostrog). Obecně se uvažovalo o tom, že tuto strážní pevnost není možné dobýt, dostala mezi vojáky přezdívku "śląski Gibraltar" (Slezký Gibraltar). Toto pojmenování je velmi výstižné, protože velká část pevnosti je vyražena do skalního masivu. Jednotlivé části pevnosti se nacházejí na několika návrších. Hlavním a nejsilnějším článkem pevnosti byl Donžon, ve kterém se v případě útoku nacházelo velení pevnosti. Objekt je členěn na 151 kasemat rozmístěných ve třech úsecích. Centrální Donžon pevnosti je největší stavbou tohoto typu v Evropě. Velké sklady, studna, arzenál, kaple a vězení činily z Donžonu samostaný nezávislý objekt. V obklopujících kleštích a bastionech se nacházely - pekárna, nemocnice, pivovar, dílny a prachárna. Z nejvyššího patra Donžonu je možné vidět až k Vratislavi (Wrocław). Poblíž Donžonu se nachází Rohový fort a fort Vysoká Skála (Wysoka Skała) pojmenovaná "Rytíř", za 2. světové války zde bylo těžké vězení pro útěkáře z fortu Ostróg. Tyto dva forty bohužel nejsou přístupné, jsou zabrány skauty. Na opačné straně před roklinu na kopci od centrálního donžonu se nachází fort Ostróg přezdívaný "Horník", ve kterém byl během WWII umístěn vězeňský tábor Oflag VIII B, ve kterém byli vězněni polští důstojníci zajatí během zářijových bojů. Vězněni zde byli např. div. gen. Tadeusz Piskor, kontradmirál. Józef Urung. Ostatní pevnostní stavby a forty jsou rozmístěné v blízkosti vrcholků Chochoła Wielkiego a Małego (Malý a Velký Chochol), nejsou viditelné, jsou z nich zříceniny ukryté v lese. Pevnost Stříbrná hora byla obléhaná jen jednou, a to během tažení Napoleona v roce 1807. Pevnost nebyla dobyta, ale městečko pod ní bylo vypáleno. V roce 1867 byla pevnost zrušena a stala se jen objektem pro výcvik mužstva. Koncem 19. století je již úplně opuštěna vojskem.
28 fotek, letos v červenci, 47 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Fort Ostróg - Jeden fort z pevnostního systemu Stříbrné hory - pevnosti na protějším kopci (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/fort_srebrna_gora). Pevnost byla postavena v letech 1766-1771 na skalnaté špičce kopce Ostrog (pevná hora) 627 m.n.m. Pevnost se skládá z dvoupatrových kasemat se střílnami které dokola obklopují polygonální nádvoří. V čele pevnosti jsou pozůstatky tří venkovních dělových bašt, které jsou od pevnosti odděleny příkopem. V jedné z kasemat je vytesaná ve skále studna o hloubce 86 metrů. Pevnost měla 36 dělostřeleckých pozic a šest pozic pro velkorážní moždíře. Posádku tvořilo 8 důstojníků a 350 vojáků. V podzemí se skladovaly potraviny na mnoho měsíců, zbraně a výstroj, ale i stělný prach, kterého bylo 50 tun. Na počátku 19. století byly pevnosti obléhány napoleonskou armádou, avšak dobyty nebyly. V roce 1913 byla pevnost přestavěna na mladežnickou ubytovnu. Za 2. světové války (1939-1944) byl v pevnosti umístěn pod názveml Oflag VIIIb (Straflager) - zajatecký tábor pro vysoké důstojníků polské armády. V poválečných létech pevnost chátrala a byla rozkrádána na materiál pro stavbu. V letech 1965-1984 sídlil v pevnosti skautský tábor. Od roku 1984 byla pevnost zavřena. Nyní je v soukromých rukou a její areál je zajišten, vyčištěn od stromů a keřů. V pevnosti je několik skromných výstav, z nichž za zmínku stojí výstava připomínající existenci zajateckého tábora.
15 fotek, 6.7.2017, 140 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města
Slavonické podzemí - Pod převážnou většinou domů na dolním náměstím Míru a Horním náměstí tohoto města se rozprostírá poměrně členitý a doposud ne zcela zmapovaný systém středověkých podzemních chodeb. Nejprve byly vyhloubeny sklepy (lochy), dnes tzv. druhé patro sklepů, které jsou užší chodbové, s výklenky pro sudy nebo řemeslnou činnost (textilní výrobu, jirchářství, zpracování potravin). Později byly tyto sklepy propojeny chodbami, tzv. nejnižší patro podzemí. Tato část podzemí vznikala v období, kdy se začaly sklepy zaplňovat vodou a měšťané se potřebovali této vody zbavit. Chodby mají různé profily podle toho, zda se jednalo o chodbu hlavní nebo poslední připojovací. Hlavní chodba je relativně prostorná, pravidelného průřezu ve tvaru obdélníku a stěny jsou hladce opracovány, v podlaze je odvodňovací žlábek. Další chodby mají profil oválný, mandlový nebo trojúhelníkový (s vypouklými stranami). Poslední připojovací chodby jsou již spíše pouze průlezy nebo průrazy do sklepení pod domy. Při sanačních pracích byla některá tato hrdla rozšířena, aby podzemí bylo vůbec možné vyčistit. Místy jsou na stěnách zachovány záseky po těžbě a otvory po klíncích. V některých partiích jsou po stranách vytesány malé ústupky pro uložení kahanů nebo větší kapsy pro louče (se stopami vypálení). Dno chodeb je místy rovné se spádem, místy stružkovité, často je ve dně vysekán úzký kanálek pro odvod vody. V místech křížení chodeb, ale i jinde, jsou vyhloubeny jímky, hluboké až 1 m, které sloužily k usazování splavovaného písku. V některých sklepech jsou studny, hluboké 4–5 m, tzn. se svou celkovou hloubkou 11–12 m jsou stejně hluboké jako studny na náměstích. Průměrná výška profilu chodby je 1,5 m a šířka 0,5 m.

Během následujících dvou až tří století byl systém i nadále udržován v částečné funkčnosti. Později, v důsledku zániku hradebního příkopu, docházelo k postupnému zanášení chodeb. Zanesením odvodňovacího systému došlo k zaplavení nižších pater sklepů a stoupání hladiny spodní vody. Podle archeologické zprávy došlo k úplnému zanesení systému a zaplavení části sklepů v 19. století. Potopa v 70. letech 20. století měla za následek zaplavení i některých sklepů renesančních.

Různými průzkumy (hydrogeologickými, geologickými, archeologickými) a zaměřováním byly v roce 1993 zahájeny práce na sanaci a zmapování podzemí. K samotnému pročištění, odstranění závalů a statickému zajištění konstrukce chodeb bylo přistoupilo v roce 1993. Ručně prováděné práce, maximálně za pomoci vrátků a čerpadel. Již po prvních vyčištěných metrech chodeb bylo zřejmé, že se bude jednat o velmi namáhavou práci s obtížnou dopravou nánosů bahna a písku na povrch. Ve velmi úzkých stísněných chodbách zaplněných nánosem často až do čtyř pětin výšky. Představy o alespoň částečném použití malé mechanizace se nesplnily pro velmi časté zakřivení, malou světlost a značnou drsnost stěn chodeb.

Po odstranění nánosů z chodeb bylo provedeno jejich doměření. Dnes známá prozkoumaná část podzemí měří 1 375 m a nalézá se v hloubce 4–7 m pod povrchem terénu. Po vyčištění došlo k odvodnění a vysušení sklepů, postupnému snížení vlhkosti zdiva a zpevnění podzákladí domů. Bylo ověřeno, že chodby mají díky spádu velmi dobré přirozené větrání. Systém na Dolním náměstí dnes funguje stejně jako ve středověku. Samospádem odvádí vodu novým odvodňovacím kanálem, který nahradil funkci zaniklého středověkého hradebního příkopu, do Slavonického potoka. Tímto se podstatně snížila hladina spodní vody.
59 fotek, 1.7.2017, 299 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, ostatní, práce, příroda
Důl Skalka - Historie těžby železných rud na ložisku Skalka u Mníšku pod Brdy sahá do dávné minulosti. Jako první zde kutali nízkoprocentní oolitickou krevelovou rudu již Keltové. Nejednalo se samozřejmě o hlubinou těžbu, ruda byla většinou těžena pouze na výchozech – takzvaný „železný klobouk“.

První doložená písemnost týkající se hlubinné těžby pochází z roku 1746. Z této doby existuje i dochovaná důlní mapa, na které je již zachycena jáma sv. Antonína Paduánského s poměrně velkým rozfáráním ložiska a s vyznačenými důlními budovami na povrchu, z čehož vyplývá, že těžba byla zahájena již dávno před tímto datem. Významným vlastníkem se později stala císařovna Marie Terezie podle které bylo dílo pojmenováno „Důl jejího veličenstva Marie Teresie. Stejnojmenná těžní jáma se z části dochovala dodnes. Později důlní provoz patřil hraběti Collredo-Mannsfeldovi. Vytěžená ruda byla odvážena povozy do Staré Huti u Dobříše a dále zpracovávána na surové železo. Ložisko tehdy bylo otevřeno několika úvodními díly: šikmá jáma Terezka, šachta Bernardy a štola Emilka. Důl pracoval s různými přestávkami způsobenými pohybem cen železa na trhu až do období První republiky kdy nad těžbou přebírá správu Živnostenská banka. Ta jej roku 1938 prodává jedné z největších tehdejších těžebních organizací Pražské železářské společnosti. PŽS registruje dílo Skalka jako svůj důl č. XIV, zahajuje okamžitě systematický průzkum a ložisko otevírá přípravnými pracemi až na 18. patro novým úklonným hloubením. Během tohoto období probíhaly rozsáhlé adaptace úvodních děl a jam (jáma Terezie, šachta Josef ). Díky zvýšené potřebě železa během II. světové války se na ložisku prudce zintenzivňovala těžba. Byli přijímáni noví zaměstnanci a některá díla byla nově vystrojena. Dále se razilo několik nových komínů pro gravitační dopravu rubaniny a vylepšení větrání.

Největšího rozmachu se důl dočkal v poválečných letech, kdy po znárodnění bylo jasné, že naše hospodářství bude potřebovat tisíce tun oceli. Tato „ocelová horečka“ se citelně dotkla nejen dolu, ale i městečka Mníšku, jeho následného prudkého rozvoje a sociálních poměrů. V blízkosti města byl vybudován nový rozsáhlý komplex zpracovatelského závodu na zhrudkování nízkoprocentní železné rudy – dnešní Kovohutě Mníšek. Postupně dochází k likvidaci starého důlního provozu pod Skalkou, z něhož funkční zůstává pouze šikmé I. hloubení, které po adaptaci dopravuje rudu z dobývek na 16. patro. Roku 1953 je zahájena ražba 1270 m dlouhého dopravního překopu vedoucího do nového zpracovatelského závodu. Dále bylo započato z přípravnými pracemi, které ložisko otevřely na 28. patro a vyhloubena Slepá jáma, jejíž 36.patro dosahuje hloubky 120 m pod povrchem. Roku 1956 je spuštěna mechanizovaná těžba za pomoci pneumatických nakladačů zajišťující nepřetržitý přísun vyrubaného materiálu k hrudkovacím pecím po dobu 10 let.

Po roce 1966 je ložisko vytěženo a další práce jsou v podstatě nerentabilní. Ještě dlouho po ukončení těžby na povrchu pod hřebenem Skalka probíhaly rekultivační práce. Dnes pod vzrostlými stromy oko nezasvěceného návštěvníka ani nezaznamená, že zde probíhala po dobu téměř 200 let intenzivní rozsáhlá důlní činnost. V současnosti je dílo stabilní bez nežádoucích projevů na povrchu.

Na podzim r. 2004 zahájila Montánní společnost – společnost pro studium, dokumentaci a ochranu technických památek báňské historie, práce směřující ke zpřístupnění části úvodních děl veřejnosti a dala tak vzniknout jedinečnému hornickému muzeu. Jedná se o unikátní technické dílo z devadesáti procent zajištěné valenými klenbami betonové výztuže typu Neubauer, které svým rozsahem a architektonickou zajímavostí nemá u nás obdoby.
(text: http://www.montannispolecnost.cz)
79 fotek, srpen 2003 až červen 2017, 76 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Ratno Dolne (Schloss Niederrathen) - První hrad na výšině nad vsí Ratno byl vybudován v polovině 14. století rodem Panowic, doklad o tom je z roku 1347. Je však pravděpodobné, že dnešní stavba s tímto prvním sídlem nesouvisí. Nové panské sídlo zde bylo vystavěno roku 1505 hrabětem Ulrykem von Hardegg. Roku 1563 provedl Baltazar von Reichenbach rozsáhlou renesanční přestavbu. Za třicetileté války v roce 1645 jej zničili Švédové. Při obnově v roce 1663 byl zámek rozšířen. Další přestavbu, v roce 1675, provedl Daniel Paschasius von Osterberg. V roce 1946 byla odsunuta tehdejší majitelka Iza von Blanckart a zámek v majetku státu léta chátral. V době socialismu bylo v zámku rekreační středisko několika státních podniků, následně měl zde být zřízen sirotčinec. Po rekonstrukci v roce 1972 měl být zámek přeměnen na hotel, ale zápach ze sousedních krávínů tomu nebyl dobrý soused a proto byla tato myšlenka opuštěna. V roce 1996 jej získal Edward Ptak, který přední zámek opravil a zprovoznil. Areál v jeho době fungoval, mimo jiné zde byla i kavárna. V roce 1998 zámek zničil velký požár, způsobený pravděpodobně žhářstvím. Ještě v roce 2004 byl areál udržovaný a zbylé části v poměrně dobrém stavu. Dnes je z rozsáhlého objektu chátrající zarostlá ruina a mizí v nenávratnu.
59 fotek, červen 2013 až červen 2017, 37 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města
Zabkowice Ślaskie - Město Ząbkowice Śląskie leží nějakých šedesát kilometrů od českých hranic v dolnoslezském kraji, který byl po dlouhá staletí součástí českého království, ale poté, co jej s Friedrichem II. Velikým proválčila Marie Terezie, stal se součástí pruského království a německé říše a po roce 1945 byl na základě Jaltské dohody přisouzen Polsku, aby mu vynahradil krvavé ztráty, které si na jeho účet ukrojil z jeho východních území tehdejší Sovětský svaz. A právě v tomto městě, až do onoho roku 1945 známém jako Frankenstein, se nachází dodnes vcelku ještě zachovalé ruiny kdysi mocného knížecího hradu.

Hrad - Vůbec první hrad na území Frankensteinu založil 1290 svídnický kníže Bolko I. Svídnicko-Žebický jako hraniční tvrz. Stavební materiál na místy až tři metry silné zdivo bylo získáváno z blízkých kamenolomů, mimo jiné ze Stolce a Kobylí Głowy. V roce 1335 ho několikrát bez valného úspěchu obléhala česká vojska, nicméně už o rok později ho Bolko II. Malý postoupil spolu s městem a okolními majetky do zástavy českému králi Janu Lucemburskému. A protože jeho syn Mikołaj je nedokázal vykoupit, přešly v roce 1351 trvale do držení Karla IV. a jeho synů. Během husitských válek se město Frankenstein stalo terčem kališnických útoků a v březnu 1428 dokonce lehlo popelem. Hrad však útoku odolal a v dalších letech několikrát změnil majitele. V druhé polovině 15. století přešel do držení pánů z Poděbrad, ale už v roce 1467 musel čelit útoku vratislavských povstalců. Česká posádka hradu tehdy čítala stovku mužů a srdnatě odolávala obléhání, přičemž na dobytí hradu nestačilo ani polní dělostřelectvo. Teprve když se k hradbám podařilo s vypětím sil za pomoci čtyřiadvaceti koní dovléct osmdesáticentový „velký kanón“, pevnost padla. Velitelem nově ustavené posádky frankensteinského hradu se stal Ulrich Hans von Hasenburg, nicméně český král Jiří z Poděbrad nemínil nechat hrad v rukou nepřítele a vyslal svého syna Viktorína, aby vratislavské z hradu a města opět co nejrychleji „vyprovodil“. Poděbradský junior v čele čtyř tisíc žoldnéřů a za podpory ze Saska a Braniborska ještě 15. července dobyl Frankenstein nazpět, a to včetně „velkého kanónu“ v ceně jednoho tisíce dukátů, který byl s velkou slávou převezen do Prahy. Boje však neutichly a ještě v roce 1468 byl hrad Vratislavany znovu těžce poničen. Teprve za Karla I. Poděbradského (zvaného také Karel Minsterberský) došlo k postupné obnově a přestavbě původně středověké pevnosti na novodobý renesanční zámek. Autorem projektu byl pražský rodák Benedikt Rejt (Ried), jinak tehdy dvorní architekt krále Kazimíra Jagellonského. Pod jeho vedením byla valná část původního hradu rozebrána a na jeho místě zahájena v roce 1516 stavba čtyřkřídlé moderně opevněné rezidence s dvěma mohutnými baštami a velkým čtvercovým nádvořím. Vzorem pro nový zámek se přitom údajně stal zámek uherských králů v Ofenu. V souvislosti s dalšími politickými a mocenskými akvizicemi včetně získání olešnického knížectví Poděbradští zřejmě nestihli dokončit přestavbu frankensteinského zámku v plném rozsahu a kvůli nákladně výstavbě nové rezidence v Olešnici byly stavební práce ve Frankensteinu urychleně dokončeny v roce 1532. Až do konce 16. století se nový zámek těšil poměrné klidné existenci. Horší časy nastaly během třicetileté války, kdy se ho střídavě zmocňovala švédská a císařská vojska, aniž by se jakkoliv starala o jeho údržbu. Ani po válce se však zámek nedočkal významnější obnovy, ještě v roce byl 1728 opuštěn a v roce 1784 dokonal dílo jeho zkázy požár. Po pádu komunistického režimu se začalo pracoval na projektu revitalizace zámku, na kterou bylo zatím uvolněno 400 tisíc zlotých (cca 2,8 miliónu korun). Většina zatím šla na zpracování archeologických, architektonických a konzervátorských prací a zabezpečení vstupní brány a podzemních sklepení. V podstatě jde zatím o práce, které mají objekt nějakým způsobem stabilizovat a zabránit dalšímu chátrání. Nyní je přístupna v návštěvních hodinách, je dostavěna jižní bašta a opravena vstupní věž s branou. Jsou viditelné necitelné dostavby zabraňující volnému vstupu do zřícenivy.

S někdejším městem Frankenstein je mimochodem úzce spojena legenda o někdejším doktoru téhož jména, který během bádání o lidské nesmrtelnosti stvořil umělé monstrum. Příběh dostal zásluhou anglické literátky Mary Shelleyové nejprve literární podobu a později ho snad ještě víc proslavilo filmové zpracování z 30. let minulého století.

Radnice - Aktuální ząbkowická radnice je šestá budova, která byla postavena na stejném místě od založení města. První radnice v Zabkowicích existovala již na počátku čtrnáctého století. Jednalo se o zděný objekt s věží, který sloužil i jako vězení. Objekt byl vypálen během husitské invaze v roce 1428. Druhá radnice, byla brzy zničena během bojů pod vedením krále Jiřího z Poděbrad se slezskými městy. Třetí stavba radnice 1532 vyhořela. Čtvrtá byla přestavba 1532 – 1533. Radnice měla dvě věže, vyšší sloužila jako zvonice. 1593 na ní byly nainstalovány sluneční hodiny. Nižší věž sloužila jako městské vězení. Během 30ti leté války roku 1632 byla budova vypálena. Výstavba páté radnice byla dokončena v roce 1661. Věž byla zvýšena na 72m. Další rekonstrukce proběhla v 1718, 1799 a v letech 1827 – 1828. Současná stavba pochází z let 1862 – 1864. Budova byla postavena po velkém požáru, který 24. května 1858 zničil většinu města. Po požáru se část věže zhroutila a poté zbytek byl vyhozen do vzduchu.

Šikmá věž (polsky Krzywa wieża) - Nachází se v centru města v blízkosti náměstí (rynku). Věž je vysoká 34 m a od svého středu se v horní části vychyluje o 2,14 m. Věž byla vybudována ve středověku, nejspíše na počátku 15. století (do dnešních dní se nedochovaly žádné informace o jejím původu). Kromě toho, že není přesně známo její stáří není ani znám účel, za jakým byla věž zbudována. Existuje několik možností; že se jednalo o součást zoubkovického hradu - tuto možnost potvrzuje fakt, že zdivo spodní části věže je zbudováno z kamene, nikoliv z cihel. V spodní části (do 10 m výšky) dosahuje tloušťka zdí navíc až čtyř metrů. Kromě této existují i další teorie, např. že se jednalo o původně věž středověkého opevnění (předtím, než došlo k posunu hradeb dál od náměstí), či jen a pouze o městskou zvonici. Od svého vzniku až do druhé světové války plnila věž právě úlohu zvonice. Po osvobození a připojení původního města Frankenstein k Polsku zůstal objekt dlouhou dobu opuštěný. První rekonstrukce věže byla provedena v 60. letech a další o několik dekád později (dokončena v roce 2007). K naklonění věže došlo nejspíše v roce 1598 v souvislosti buď s geologickými pohyby, či podmáčeným podložím. V průběhu let se naklonění věže neustále zvětšuje. Jen mezi lety 1977 a 2007 narostlo o 15 cm. Do požáru, který město postihl v roce 1858 byl vršek věže opatřen kovovou kopulí. Dnes se na něm nachází cimbuří a vyhlídková plošina pro turisty.
sluzejow 1
10 fotek, září 2015 až červen 2017, 24 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Sluzejow - zámek byl postaven kolem roku 1600 v renesančním slohu. Zámek obdelníkového půdorysu o dvou podlažích sestával z obytného křídla a čtyřstranné věže stojící v ose křídla vyčnívající z jeho čela k východu. V osmnáctém století byla budova přestavěna a obnovena v roce 1801. V částech zámku jsou byty, zbytek je neobydlen.
stolec 1
18 fotek, 25.6.2017, 100 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Stolec - zdejší hrad, vystavěný z kamene ve 13. nebo na přelomu 13. a 14. stol. byl obklopen příkopem. První zmínka o něm je z roku 1316. Za husitských válek, někdy kolem roku 1430 byl pobořen a částečně rozebrán tak, že z něj zůstala jen jedna věž. Do jeho zřícenin byl v pol. 16. stol. vestavěn opevněný dvorec. Ten byl po několika poškozeních v roce 1729 opět rozebrán. Zachována byla jen věž. Materiál posloužil k výstavbě nové palácové budovy. Tento nový palác byl však roku 1772 opět rozebrán, neboť došlo k sesuvu půdy pod ním. Po té, co se podařilo stabilizovat podloží, byl postaven nový palác. Jeho současná podoba je výsledkem přestavby ze 70. let 19. století. Dochována je pouze jeho čelní část, je silně v dezolátním stavu, již jde zahynulo několik lidí. Zámek je obklopen značnou vrstvou odpadků, kde v jejich těsné blízkosti si místní zřídili zahrádky. V roce 2014 se pár místních dětí prokopalo do neznámeho podzemí zámku, to poté zatarasil zával a tak zámek stále střeží svá tajemství.
4 fotky, 25.6.2017, 23 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Stoszowice (Peterwitz) - Zámek byl postaven v 15. století na místě hradu pravděpodobně z roku 1225 o jehož vzniku a podobě nejsou informace. Na zámku zatím neproběhl archeologický průzkum. V roce 1600 rozšířen a přestavěn v renesančním slohu. Dále přestavěn a rozšířen v 18. a 19. století. V letech 1820 - 1945 v držení rodu Strachwitz. Původně obklopen opevněním, jehož pozůstatky jsou zachovány v okolí zámku dodnes. Rekonstrukce proběhla v roce 1964-1966. Zámek je v soukromém vlastnictví a jeho areál je nepřístupný.
rudnica 1
45 fotek, 25.6.2017, 31 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Rudnica - Zřícenina zámku postaveného v roce 1626 v renesančním slohu v jihovýchodním rohu s válcovou věží, později upravenou novogoticky. Rozšířen dvakrát - poprvé v roce 1686 v barokním slohu, pak v 1715 - 1718 (datum výstavby jižního křídla). Obnoven a upraven v klasicisním slohu v 19. století. Zničen na konci 2. světové války. Zámek má konzervové obvodové stěny a válcovou věž, jeho okolí ovšem pustne.
owiesno 1
50 fotek, říjen 2008 až červen 2017, 58 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Owiesno - Owiesno je malinká vesnice v Dolním Slezsku a ukrývá jedinečný zámek plný historie, legend, záhad a kuriozit. Původně dřevěný hrádek z 13. století, na počátku 14. století po požáru přestavěn na kamenný hrad oválné dispozice o průměru 30m s vnitřním nádvořím a kruhovou věží, obklopen vodním příkopem. Jedna legenda říká, že předtím, než byl zámek postaven, sloužil jako pevnost samotných templářů. Nicméně je známo, že hrad (nyní, po mnoha přestavbách) měl od roku 1385 až do roku 1797 jako rodové sídlo rod Pogorzelów. V první polovině 17. století Z.Bosko přestavěl hrad na barokní zámek. Na počátku 17. století je v rukou rodu von Heyde a byl rozšiřován. Na konci 18. století sňatkem Sophie von Heyde a Frederickem von Seidlitz se stává zámek majetkem rodu von Seidlitz. V držení rodu je až do roku 1945, takže až do konce druhé světové války. Díky tomu přežil válku bez jediného poškození. Až po konci války a následného dělení Evropy připadl zámek Polsku a zůstal opuštěn i s celým vybavením. Připadl pod správu sovětské armády a později zde sídlilo NKVD. V 60. letech minulého století byl zámek zcela opuštěn a začíná chátrat, tomu napomáha plenění a krádeže. Na počátku 90. let, pravděpodobně ze strachu před zloději byla z nádvoří odvezena barokní kašna do Lewin Kłodzki, kde údajně stojí na trhu. Odvezeny byly i velké sochy lvů od vstupní brány, ty se ovšem ztratily. Zkázu dovší v roce 1965 zřícení věže, od té doby se zámek mění ve zříceninu. V 90. letech minulého století si zříceninu koupila soukromá osoba s cílem obnovit zašlou slávu zámku. Stopy jsou na místě patrné dodnes, záměr nevyšel, takže se zámek opět stal majetkem státu.

Legenda o psu Owieskem - legenda říká, že v roce 1241 se Owieśnie zastavili Tataři vracejícím se z bitvy Legnica. Vesničané se schovali do hradu. Mongolové obléhali hrad po dobu dvou týdnů, ale nedařilo se jim zlomit odpor statečné posádky. Poté obráncům došly zásoby vody a potravin. Když už zbyl jen jeden krajíc chleba a malý kousek masa, bylo rozhodnuto, aby ho dostal raněný, ten když se chystal dát sousto do úst, vběhl pes do místnosti, vzal jídlo a vyběhl ven z hradu. Tataři uviděli psa s kusem masa a obléhání hradu vzdali, protože když mají obránci tolik zásob, že mohou krmit psy jsou krmeni, nepodaří se jim je vyhladovět.

Podzemní poklady - Zámek má prý rozhléhlé sklepy a tajné podzemní chodby z nichž jedna vede i do nedalekého kostela. V chodbách má být ukryt templářský poklad. Další poklad měli v roce 1945 ukrýt sami Seidlitzové, když zámek opouštěli. Ti jsi objednali u místního kováře 6 velkých vyčalouněných beden, které údajně zakopali v parku u zámku. Následně dlouho po válce se našly pouze vykopané díry. Na jednu bednu prý narazil jeden z vojáků sovětské armády, uvnitř však našel jen jednu velkou láhev starého vína.
rogowiec 1
24 fotek, 24.6.2017, 30 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Rogowiec (Hornschloss, Hornsberg, Hornšperk) - Zřícenina kamenného hradu Rogowiec z poloviny 13. století se nachází v severní části Vyprahlých hor, západně od obce Grzmiąca. Jemu predcházel hrad dřevěný postavený Boleslavem Vysokým z 12. století. Hrad byl postaven na skalnatém kuželu ve výšce 870 metrů nad mořem. Hrad se skládal z horního hradu s vnitřním nádvořím a dolním části s hospodářským zázemím, obě části spojovaly hradby s vstupní věží. Horní hrad, který se nachází na nerovném skalnatém povrchu, měl nepravidelný tvar, byl přizpůsoben terénu ve tvaru víceméně trojúhelníku o rozměrech cca. 30 x 20m na ploše asi 700 metrů čtverečních. V západním cípu opevnění se nachází zbytky kulaté věže, má průměr asi 10m silné zdi asi 3,6m. Obytná budova se nachází v jihozápadním rohu nádvoří a s věží byla popojena vysutou lávkou. Vše bylo obklopeno vysokou obrannou zdí o tloušce 2m z lomového kamene, zdi byly připojeny k věži. Ve východním cípu se nalézala druhá menší kulatá vež, ta pravděpodobne sloužila jako strážní nad dolní částí hradu, kde se nachazely stáje, hospodářsjé objekty a zarízení pro posádku. Prístup k hradu vedl přes zabezpečenou bránu (o stranách 9,2 m x 11 m) ve východním rohu dolní části hradu. Kamenný hrad byl zbudován Bolkem I Svídnickým. jako jeden z řetězce opevnění podél hranic s Českým královstvím. V roce 1353 panující Bolko II přepsal hrad na svoji neteř Annu Svídnickou, 3tí manželku českého krále Karla IV. V roce 1392, po smrti manželky Anežky, vdovy po Bolkovi II, přechází hrad a celé Svídnické vévodství pod českou korunu. Za husitských válek byl hrad napadnut a zpustošen husity, poté se hrad stal sídlem rodů rytířů-lupičů až do roku 1497, to byl dobyt vojsky Matyáše Korvína. Hrad byl zničen takřka do základů a nebyl již nikdy obnoven.
208 fotek, 18.6.2017, 81 zobrazení, přidat komentář | auta, koníčky, sport, události
FIA Zone Central Europe - Autodrom Most 16. - 18.6.2017. Seriál závodů cestovních a GT vozů a formulí zóny střední Evropy The Most FIA Central Europe Zone Challenge (CEZ).
108 fotek, 11.6.2017, 65 zobrazení, přidat komentář | auta, koníčky, sport, události, zábava
České vozy velkých cen - historické atrium Fakulty dopravní ČVUT v Konviktské ulici, Praha 1. 9.6. - 11.6.2017. K vidění: závodní Praga (Alfa, Picollo), Tatra T602, T603, T607, Škoda + Škoda MTX, Wikov, Walter, Lotus 41C Ford Cosworth.
121 fotek, listopad 2016 až červen 2017, 348 zobrazení, přidat komentář | auta, cestování, sport, události, zábava
Britská Rally Kokořín 5 - Bitva o Británii - 03.06.2017 - Celodenní orientační rally a sraz vozů britské výroby, letos s účastí i německých značek nejen Kokořínskem (http://www.facebook.com/rallykokorin) . Start Všenory - Olympia Wellness, cíl Dvůr Pecínov (http://www.pecinov.com). V garáži jste mohli vidět: Audi R8 LMS, Aston Martin Vanquish S, Bentley Azure, Bugatti Veyron, BMW Z4M, BMW 850 CSI,BMW M4 GTS, Lotus Esprit V8 FE, Ferrari 458 Speciale, Ferrari 612 Sessanta, Lamborghini Aventador SV Roadster, Lamborghini Murciélago SV, Rolls Royce Phantom coupe, Rolls Royce Phantom Mansory, Mercedes C63 AMG Black Series, Hummer H1, Ferrari F430 GT2 x2, Pontiac Trans Am, Tatra 603, Jaguar E-type, Fiat 130RS. A pozdější startujicí mohli ještě spatřit BMW i8 a Teslu SP95D.
19 fotek, 28.5.2017, 46 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Ratboř Nový zámek - Druhý nejmladší zámek v České republice, byl postaven pro majitele cukrovaru v Ratboři rodinu Mandelíků. Zámek byl postaven podle návrhu architekta Jana Kotěry (autora Městského muzea v Hradci Králové) v letech 1911–1913 pro rodinu Mandelíků – vlastníky ratbořského cukrovaru. V monumentálním průčelí jsou umístěny sochy personifikující Ducha a Hmotu od Jana Štursy. Celkový dojem exteriéru je umocněn geometrickým dekorem členěných oken a mříží tvořících zábradlí balkonů. Ve tvarech kovového zábradlí se snad projevuje Kotěrův opatrný zájem o kubismus. Zámek posloužil jako kulisa několika filmů, např. Rock Podvraťáků. Zámek dnes slouží jako hotel.
7 fotek, 28.5.2017, 26 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Ratboř Starý zámek - První zpráva o vsi Ratboř je z roku 1362, kdy ves vlastnil kutnohorský měšťan Mikuláš Velkuš. Další majitel kutnohorský měštan Mikuláš Wonderbute vlastnil panství od roku 1386 až do své smrti v roce 1389 a jeho majetek připadl jako odúmrť králi Václavi a ve výpisu majetku se poprvé zmiňuje i tvrz Ratboř, které relikty jsou dodnes dochované v interiérech zámku. V majetku dalšího kutnohorského majitele Martina Oderina byla v roce 1402 vypálena vojsky uherského krále Zikmunda oblehajícího Kutnou Horu. Majitelé se poté opět hodně střídali, až v roce 1469 po smrti majitele Hanuše Glenzla ji král daroval hejtmanovi kolínského zámku Janovi Hrabaňovi z Přerubenic a jeho rod měl panství až do konce 15. století. Poté se majitelé opět hodně měnili, až v roce 1606 ji zdědila Kateřina Voděradská z Hrušova, vdaná za Ondřeje Horňackého z Dobročovic, kterému byla za účast ve stavovském odboji část majetku zabavena a v roce 1626 zpět vyplacena. V roce 1634 byla vypleněna Sasy a v roce 1639 Švédy, poté tvrz zpustla. V roce 1642 Kateřina prodala panství Jidřichovi Kraftovi z Lammerdorfu. Pravděpodobně Jindřich tvrz opravil. V roce 1711 koupil panství Karel Jáchym Breda a v roce 1723 přestavěl tvrz na barokní zámek. V letech 1734–1793 vlastnila panství rodina Khevehüllerová, poté Thurn-Taxisové, pak se majitelé střídali. Od roku 1890 patřilo panství Bernardovi Mandelíkovi, jeho synové přistoupili k přestavbě v letech 1912–1915 podle návrhu architekta J. Kotěry. V roce 1945 byl zámek zabaven státem. Dnes v soukromém vlastnictví.
jindice 1
35 fotek, 28.5.2017, 38 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Jindice - Tvrz v Jindicích vystavěl po roce 1601 Daniel Pražák z Jindic. V dnešní zámku se uchovala část obvodového zdiva původní stavby. V roce 1615 tvrz se vsí a dvorem získal Filip Čejka z Olbramovic. V roce 1670 koupil Jindice Jan Fridrich z Trautmannsdorfu, který je spolu s nedalekým Červeným Hrádkem připojil k panství Červené Pečky. Tvrz byla využívána jako kanceláře a byt správce. V červnu 1757 zde bydlel (před bitvou u Kolína) velitel rakouského vojska maršál Leopold Daun. V roce 1765 Jindice a okolní vsi koupil hrabě Jan Kavanagh a obnovil zde samostatné panství. Kavanagh přestavěl tvrz na barokní zámek. V letech 1919–1920 nechali tehdejší majitelé, manželé Blechovi, zámek zmodernizovat. Autorem plánu přestavby byl pražský architekt, majitel stavební firmy Matěj Blecha, stavitel významných pražských secesních a kubistických realizací. V roce 1949 byl zámek znárodněn a byly v něm byty a národní výbor. Po roce 1990 je budova opuštěná a chátrá, tak podobně chátrá i rozsáhlý komplex hospodářských budov a přilehlý zámecký park. V současné době vnitřek zámku prochází stavebními úpravami.

Komentáře

přidat komentář