Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

reklama

dirna 1
16 fotek, 1.10.2017, 33 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dírná - Zámek Dírná vznikl přestavbou ze starší gotické tvrze z přelomu 14. a 15. stol. Ta vznikla na uměle přitesané skalce u rybníka, jenž současně určila její půdorys nepravidelného, zalamovaného lichoběžníka. Vstup do tvrze vedl od severovýchodu po mostě přes hluboký vodní příkop, který současně plnil funkci náhonu. Prostou kulisovou bránu, před níž byl ještě úzký parkán, střežila hranolová věž, vystupující ze vstupního čela tvrze. Obdélný, podsklepený palác stál při hradbě na opačné, jihozápadní straně. Nejspíš v období renesance zaplnila dlouhou severozápadní stranu nová, z větší části rovněž podsklepená budova a ještě později (po požáru r. 1636?) se stavělo i na severovýchodě a v nádvoří vznikla dvouosá arkáda. Konečnou podobu dvoupatrové barokní budovy získal objekt zastavěním nádvoří a komplexní přestavbou v letech 1757 – 1759. Od 50. let 20. století až do roku 1990 patřil zámek ČKD Dukla Praha a sloužil jako pionýrský tábor. Dnes je v soukromých rukou a je v něm penzion.
drachov 1
4 fotky, 1.10.2017, 41 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dráchovská tvrz byla postavena asi v průběhu 14. století. V roce 1353 tu sídlil Oldřich z Dráchova a po něm Přibík. V držení jejich potomků zůstala ves i s tvrzí s krátkými přestávkami až do roku 1505, kdy ji bratři Ctibor, Hynek a Václav prodali Kateřině z Minsterberka, jejíž dcera se provdala za Adama z Hradce, čímž byla tvrz přičleněna k jeho řečickému panství. Tvrz je zachovalá jednopatrová budova téměř čtvercového půdorysu upravena na sýpku.
lzin 1
8 fotek, 1.10.2017, 42 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Lžín - V polovině 18. století vznikl barokní zámeček, kdy patřil vyšebrodskému klášteru, který jej využíval jako „letní sídlo“. Od roku 1861 patřil Lžín Františkovi Emanuelovi Komersovi, který dal starý zámek přestavět na nový v novorenesančním slohu a rizalitem v nároží. V osmdesátých létech minulého století jej využívalo táborské muzeum jako depozitář, dnes je po nedokončené rekonstrukci a opuštěný.
16 fotek, 29.9.2017, 29 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Vysoká u Příbramě - V roce 1878 nechal hrabě JUDr. Václav Kounic postavit novorenesanční zámek ve Vysoké u Příbrami, dle návrhu architekta Čeňka Gregora. Zámek obklopuje rozsáhlý park s jezírkem (Rusalčino). Často zde na návštěvách u svého švagra, hraběte Kounice, pobýval v rozmezí let 1881–1883 Antonín Dvořák – zámek a jeho okolí se staly inspirací pro mnoho z jeho děl. Antonín Dvořák v roce 1884, po velkém úspěchu v Anglii, koupil od svého švagra (hraběte Kounice) nedaleký pozemek se špýcharem, který přestavěl na vilu Rusalka. Zde hospodařil, choval holuby a komponoval. Vytvořil či dokončil zde mimo jiné opery Dimitrij, Jakobín, Čert a Káča, Rusalka a Armida, oratorium Svatá Ludmila, kantátu Svatební košile, Requiem, symfonii č. 7 d moll a č. 8 G dur, druhou řadu Slovanských tanců, předehry Domov můj, V přírodě a Karneval, Humoresku, symfonické básně Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek, Píseň bohatýrská a další díla. Od roku 1994 je zde stálé muzeum Antonína Dvořáka, které zahrnuje celý zámek s knihovnou, koncertní síní, a od roku 2001 ve sklepních prostorách také Galerii Václava Kounice.
14 fotek, 29.9.2017, 67 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Buková u Příbramě - Trojkřídlý patrový zámek s mansardovou střechou byl vznikl v letech 1751–1764 přestavbou staršího panského sídla, pravděpodobně tvrze. Přestavba proběhla během vlastnictví Františka Boryně z Lhoty. Za autora stavby je považován plzeňský architekt Jakub Auguston. Od druhé poloviny 20. století sloužil zámek jako domov důchodců, v současné době je nepřístupný, má opravený pouze exterier a je na prodej.
67 fotek, 28.9.2017, 70 zobrazení, přidat komentář | auta, cestování, koníčky, města, události
Podzimní sraz Rolls-Royce & Bentley Clubu ČR + hosté. 28.09.2017 - Pelhřimov+ zámek Libkova voda.
Zámek prohlídka - http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/libkova_voda
27 fotek, 28.9.2017, 31 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Libkova Voda - První písemná zmínka o vsi Libkova Voda je již z roku 1352. Klasicistní zámek byl údajně postaven na místě starší tvrze. Tato domněnka však nemá podporu v literatuře, žádný ze starších zdrojů tvrz ani zámek neuvádějí. Je tedy pravděpodobné, že se jedná o klasicistní novostavbu. Doposud není bezpečně doloženo, kdo dal zámek zbudovat. Je nepravděpodobné, že by to byli Leskovci z Leskova, kteří sídlili v Horní Cerekvi a obec vlastnili na přelomu 16. a 17. století. Poté obec patřila několika církevním hodnostářům, u kterých rovněž není pravděpodobné, že by si zde stavěli rezidenci. Jako nejpravděpodobnější stavebník se jeví Maxmilián Regal či jeho dcery, kteří drželi panství od prvé čtvrtiny 18. století až do roku 1802. Jejich „autorství“ nasvědčuje i sloh, ve kterém je zámek postaven. V roce 1841 (ve svých 17 letech) na zámku pobýval u rodiny tehdejšího majitele Leopolda Srnky budoucí skladatel Bedřich Smetana. Roku 1851 koupil zámek rytíř a svobodný pán Karel Komers von Lindenbach. Od roku 1902 jej vlastnil, spolu s dalšími součástmi statku, Franz Humal, krejčí rodiny Komersů ve Vídni. Poté zámek poměrně často střídal majitele. Roku 1936 jej kupuje Eduard Slavík, kterému byl roku 1949 zestátněn. Od té doby zámek spravoval státní statek Pelhřimov. Dnes v soukromých rukou a hlavní budova je po kompletní rekonstrukci. Interiery upraveny na bydlení a zbytek na apartmany (32 lůžek), předchozí majitelé plánovali využítí jako hotel.
76 fotek, 24.9.2017, 225 zobrazení, 4 komentáře | cestování, koníčky, ostatní, práce, příroda
Jeskyně Bílý kůň a nebo i známé pod označením Fejkova pískovna. V prostoru hloubětínských Hutí se těžil písek už od 18. století. Napřed asi jen povrchově. V 19. století se těžaři písku zavrtali pod zem. Podzemní prostor tu existoval nejspíše už dříve, vodní eroze v měkkých pískovcích pracovala už tisíciletí. Horníci dutiny našli a využili, rozšířili a formovali dnešní systém chodeb a dómů. Těžba zde skončila po druhé světové válce. Ale našlo se další využití. Část podzemí byla zavezena sutí a struskou z válkou zničených továrních objektů, část byla upravena a využita jako sklad podniku Ovoce a zelenina. Úpravy z této doby jsou dodnes dobře patrné, cihlou vyzděné sály, roztahaná elektřina, probouraný nový vjezd pro nákladní automobily 9 metrů pod úrovní povrchu, dnes již kompletně z povrchu zavezený. V 80. letech dostali úředníci nápad závest podzemí městskými odpadky, k tumu dále hojně přispěli i místní obyvatelé a všelijaké propady/otvory do země začaly sloužit jako bezedné smetiště.
42 fotek, 23.9.2017, 747 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, ostatní, práce, příroda
Podzemní nacistická továrna Divoká Šárka - Podzemí bylo budováno ke konci 2. světové války jako týlové opravárenské zabezpečení polního letiště (opravy a montáže proudových motorů) a pravděpodobně nebylo zcela dokončeno.Letiště se mělo nacházet na horní plošině, kde je dnes pole. Podzemí je tvořeno dvojicí dlouhých chodeb a čtveřicí příčných spojovacích chodeb. Jedna chodba přechází v závěru v úklonnou jámu ústící na povrch uvažované letištní plochy. Část chodeb je zajištěna na stěnách obetonováním. Přední chodba se vstupem pevnostního typu, byla pravděpodobně hlavní, druhá vjezdová, její čelo se nedochovalo. Několik metrů za vstupem je v obou chodbách dochována v rozšířeném profilu betonová protivýbuchová hráz, v druhé chodbě není až tak masivní, jelikož se v ní nachází průjezd, stejná průjezdná hráz se nachází i dále v chodbě. Celková delka podzemí je 400m. Vytěžený materiál byl navážen do půlkruhu v prostoru před chodby a sloužil jako protitlaková ochrana. Později se podzemí využívalo jako sklad chemického odpadu (kovové barely s betonem s čímsi uvnitř a unikaly z toho rtuťové výpary).
33 fotek, 23.9.2017, 594 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, ostatní, práce
Podzemní nacistická továrna v Branické skále - Roku 1944 se místo pod Branickou skalou stalo prostorem pro stavbu podzemní továrny Bronzit (Agave) pro německý válečný průmysl, konkrétně Philips zde měl vyrábět elektronky pro raketové střely V1 a rakety V2, ale k tomu nikdy nedošlo a podzemí nebylo zcela do konce války dokončeno, neboť po válce byly nalezeny stroje jen na těžší výrobu, pravděpodobně soustružnická dílna a kovárna. Část prostoru přiléhajícího bezprostředně ke skalní stěně byla obehnána ochranným zemním valem z vytěženého materiálu jako ochrana proti tlakové vlně po výbuchu bomby. Za valem byly proraženy tři rovnoběžné chodby vedoucí k jihovýchodu do nitra hory. Podzemí je dílem vězňů z Terezína. Jižně od podzemního komplexu továrny se za evangelickým sborem nachází trojice kratších chodeb, které sloužily jako skladiště výbušnin. Podle svědků podzemí po válce nemělo žádné využití a tak ani není znám důvod zbudovaných cihlových přepážek. Celková délka chodeb je 295m.
98 fotek, 18.9.2017, 973 zobrazení, 3 komentáře | architektura, cestování, koníčky, práce, příroda
Štoly lomu Mořina - podzemí Malé a Velké Ameriky. Dnes již bývalé lomy (těžba v těchto lomech končila různě, od roku 1944 až do roku 1963) zná skoro každý hlavně díky filmu Limonadový Joe, ale jejich podzemí až tak znamé není. Dříve cílem dobrodružných výprav, dnes už lze navštívit pouze oficiálně. Malá Amerika je lom vzdálený asi 2 km od nynějšího závodu na zpracování vápence pro tepelné elektrárny na severu Čech. Z tohoto areálu je možný vstup do podzemí obou Amerik a dalších bývalých lomů. Nejvíce na západ je bývalý Liščí lom ( ještě asi 1 km západně od Malé Ameriky), do kterého vede hlavní štola - říká se jí hlavní sběrná štola. Tou se dopravoval vytěženy vápenec k drtičkám. Všechny lokality se těžily od zdola nahoru, tak že se vykutala hlavní štola pod ložisko. Vápenec se lámal a těžil postupně u stropu ložiska a padal do dopravníků a dál do vozíků v hlavní štole. Cestou lze nahlednout do lomu Malá Amerika a na konci do Velké Ameriky (hloubka lomu je 100m). Hlavní štoly jsou v několika patrech, přístupné je třetí patro, páté je zaplavené. Do podzemí lomu Mexiko a Velká Amerika se také musí ze závodu Mořina, ale z jiné části. Spojuje je několik pater štol a chodeb, ty hlubší jsou všechny zatopené. Cestou lze nahlédnout do lomu Mexiko - v padesátých letech jeden veliký kriminál pro politické vězně.
144 fotek, 17.9.2017, 13 zobrazení, přidat komentář | koníčky, lidé, sport, události, zábava
Gill Polo + Semper Constantia + Rolls-Royce & Bentley Club ČR = Polo v Parku, Letná 16.9.2017
449 fotek, letos v září, 111 zobrazení, 1 komentář | auta, koníčky, sport, události, zábava
Masaryk Racing Days 2017 + BOSS GP (09.09.2017 - 10.09.2017 ) - Středoevropská zóna monopostů - Divize 2 a Divize 3, Středoevropská zóna cestovních a GT vozů ve sprintu a vytrvalosti - Divize 4 a Divize 5, Formule BOSS GP, Porsche Platinum GT3 Cup Challenge Central Europe, FIA Swift Cup Euro, Haigo – závody historických cestovních vozů a formulí.
34 fotek, 4.9.2017, 121 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, ostatní, práce, příroda
Štola sv. Antonína Paduánského - nachází na katastrálním území města Jílového u Prahy ve Středočeském kraji, na levém břehu Kocourského (Studeného) potoka v místní části Studené. Jedná se o jedno z mnoha desítek důlních děl v oblasti Kocourského žilného pásma. Po úpadku těžby v období husitských nepokojů došlo v oblasti Jílovského zlatonosného revíru k jejímu opětnému oživení až na přelomu 17. a 18. století. Středem pozornosti se stalo zejména Kocourské pásmo. Těžaři knížete Josefa Viléma Fürstenberga v polovině 18. století pracovali v okolí Starokoucourské štoly. Jedním z takto znovu otevřených starých důlních děl byla štola sv. Antonína Paduánského, kde se pracovalo v letech 1753 a 1754. Uvádí se, že během těchto prací horníci nalezli staré dílo hluboké 22 láter (přibližně 40 metrů), ale protože nenašli nadějnou žilovinu, v práci dále nepokračovali a štolu opustili. Od té doby byla štola nepřístupná. Po 250 letech, v období let 2005 – 2007, provedli pracovníci státního podniku Diamo zabezpečení štoly. Poté byla práva a povinnosti k této štole převedena na Regionální muzeum v Jílovém u Prahy, které od roku 2008 štolu sv. Antonína Paduánského zpřístupnilo veřejnosti. Prohlídková trasa je vedena ve dvou úrovních, spojených systémem sedmi žebříků a povalů v původním úzkém komíně. Délka chodby je kolem 170 metrů. V zadní, veřejnosti nepřístupné části štoly, profil a rozměry chodeb horního patra napovídají, že se jedná pravděpodobně o stopy původního, mnohem staršího dolu.
35 fotek, 4.9.2017, 58 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, ostatní, práce, příroda
Štola svatého Josefa - Štola sv. Josefa je jedním z mnoha důlních děl významné části jílovského zlatonosného revíru - Kocourském žilném pásmu. Leží poblíž města Jílové u Prahy v údolí potoka. Ve starší literatuře bývá označována štolou svatého Josefa. Štola je zakreslena na jedné z nejstarších dochovaných map jílovského regionu z roku 1730. Není tedy vyloučeno, že těžařské společnosti, pracující zde v 18. století, pokračovaly ve starém důlním díle, možná již z doby předhusitské. Nejslavnější období těžby, s velkým rozsahem důlních prací, bylo ve 14. století. Původní štola se později rozrostla v důlní dílo, jehož přesný rozsah ani historie nejsou přesně známy. Celková délka dosud zámých chodeb je 280 m. Z toho je přístupných 200 m. Zatopená hloubení mají hloubku 26 m. Vytěžená zlatá ruda byla z dolu dopravována povozy na pravý břeh Sázavy, na Žampach, kde byly rudní mlýny.
46 fotek, 3.9.2017, 111 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, ostatní, práce, příroda
Štola Halíře - Štola Halíře se nachází v masívu stejnojmenného kopce (399 m n.m.) na katastrálním území obce Pohoří v okrese Praha - západ ve Středočeském kraji. První písemná zmínka o těžbě v lokalitě Halíře je uvedena v Hájkově kronice a odkazuje na rok 1079, což ovšem nelze ověřit. Podle archeologických nálezů je ale zřejmé, že v oblasti Turyňského a Chotouňského potoka, které jsou pravostrannými přítoky Sázavy, se těžilo zlato již v keltském období. Ve středověku podle názoru historiků měla oblast Halířů projít dvěma významnějšími etapami těžby, a to v polovině 14. století a posléze na konci 16. století. Důlní dílo, označované jako "štola Halíře", je však dílo novodobé, pocházející z poloviny 20. století. Je výsledkem průzkumu Halířského žilného pásma, který zde proběhl v letech 1948 - 1951. V tomto období byla vyražena tzv. Nová halířská štola a průzkumem zpřístupněna Stará halířská štola. Průzkumná štola byla ražena od Turyňského rybníka severozápadním směrem do hlubin masívu kopce Halíře. Za zmínku stojí, že ve štole pracovali pouze čtyři havíři - střelmistr, razič a další dva pracovníci, kteří nakládali horninu na vozík a po kolejnicích ji vyváželi před štolu na odval. Ražba štoly byla vedena podél křemenné žíly a zároveň sledovala poruchu ve stavbě zdejších hornin. Vznikla tak štola s unikátním profilem ve tvaru kosočtverce, respektive písmene "A", a to bez použití jakýchkoli podpěr. Celková délka systému průzkumných štol i se 4 překopy, raženými kolmo na hlavní, 258 metrů dlouhou štolu, je 369 metrů. Během ražby byly odkryty některé starší štoly v masívu Halíře, včetně štoly, zvané Pětihalíř, která je patrně středověkého původu.
34 fotek, 2.9.2017, 71 zobrazení, přidat komentář | cestování, ostatní, příroda, země
Chýnovská jeskyně - Objevena r. 1863 při práci v lomu. Řadí se mezi krasové jeskyně, vytvořené působením vody v rozpustných horninách, ale vzhledem k přítomnosti nekrasových hornin (amfibolit) ve vápencovém celku byla vytvořena zejména působením koroze – chemickým rozpouštěním vápenců. Jeskyně je výjimečná barevností stěn a stropů (tři barvy vápence, tmavý amfibolit). Roku 1868 otevřena pro veřejnost jako vůbec první jeskyně v ČR. V 80. a 90. letech 20. stol. byly objeveny rozsáhlé zatopené prostory. R. 2006 prošla jeskyně rekonstrukcí. Délka turistické trasy je 220 m s převýšením 42 .
25 fotek, 2.9.2017, 698 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Jetřichovice - První zmínka o jetřichovické tvrzi pochází z první poloviny 15. století, kdy zde sídlili Opršalové z Jetřichovic. Počátkem 16. století koupil Jetřichovice Bohuslav Mitrovský z Nemyšle. Za panování tohoto rodu byla tvrz přestavěna na barokní zámek. Zatímco Vilém Jindřich Mitrovský, hejtman vltavského kraje, zámek zvětšil a panství rozšířil o sousední Vrchotice, jeho syn František Sezima ho tak zadlužil, že ho jeho dědicové museli dát do dražby. Kolem roku 1700 nicméně nechal u zámku postavit kapli Bolestné Matky boží. Roku 1751 zámek získal Josef Václav hrabě z Oppersdorfu, syn hraběnky Marie Eleonory, vdovy po Sezimovi, která se podruhé vdala za Jana Václava z Oppersdorfu. V roce 1770 panství koupil Karel Ignác hrabě z Clary-Aldringenu, v letech 1784 až 1829 zámek vlastnili Lobkovicové. Dalším vlastníkem zámku se stal děkan Právnické fakulty UK a hudební skladatel Jan Nepomuk Kaňka, který si jej spolu se statkem od Lobkoviců pronajal už v roce 1819. Kromě toho, že v Jetřichovicích nechal postavit školu, přistavěl v letech 1857–1859 ke starému zámku nový zámek v anglickém a gotickém slohu s osmihrannou věží s cimbuřím. Jeho rozhodnutím také kolem zámku vznikl anglický park a došlo k přestavbě místní kaple v románském slohu. Po své smrti v roce 1865 zde byl Kaňka pochován. Vdova po něm postoupila zámek svému příbuznému generálu Neuwirthovi z Neuwirthů. Jeho potomci se o něj však nestarali, další majitelé se poté rychle střídali. V roce 1938 koupil chátrající zámek pražský architekt Václav Zákostelna, který ho opravil. V roce 1945 se stal majitelem zámku i velkostatku Karel Navrátil, kterému však byl o tři roky tento majetek zkonfiskován. V letech 1950 až 2006 byl zámek využíván jako zvláštní internátní škola. Nyní celý areál silně chátrá.
13 fotek, 2.9.2017, 44 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Mladá Vožice - Renesanční zámek byl postaven v letech 1570–1603 za Michala Španovského z Lisova, nejvyššího písaře Království českého. V roce 1603 ho koupil Jan Bernhart Fünkfirchen. Ten byl za vzpouru proti císaři potrestán ztrátou majetku a zámek získal císařský generál don Baltazar de Marradas. V zámku byly kromě dalšího hospodářského zázemí i sladovna a pivovar. Od Marradase zámek roku 1629 koupila Veronika Přehořovská z Dlouhé Vsi. Po ní jej roku 1678 získal František Ferdinand Küenburg. Ten zde založil významnou knihovnu, doplňovanou po dalších 150 let jeho potomky. Za Küenburgů byl zámek přestavěn do dnešní barokní podoby. V sedmileté válce (1756–1763) byl v zámku umístěn c. k. vojenský špitál. Zámek zůstal v držení jeho potomků až do roku 1945, kdy byl znárodněn. Po 2. světové válce byl do zámku umístěn podnik KOH-I-NOOR. V roce 1947 byla odvezena knihovna, od roku 1958 umístěna v Muzeu knihy ve Žďáru nad Sázavou. V tu dobu knihovna měla 6196 svazků, z toho 92 jich bylo v rukopisech. Od roku 2006 probíhá rekonstrukce.
cernovice 1
9 fotek, 2.9.2017, 31 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Černovice - Jako zakladatel zámku je některými autory uváděn Martin, jeden ze tří bratrů Paradiesů z Tyrol, kteří Černovice zdědili. Nastěhovat do nového zámku se měl již v roce 1641, zámek byl snad v té době jednokřídlý. Později je mezi vlastníky v první polovině 18. stol. vzpomínán Karel Josef Voračický z Paběnic a po něm František Karel Kinský. V této době je zámek jinými autory popisován jako patrová budova uzavřená zdí zesílenou v rozích rondely, s jedním křídlem s arkádami a ve druhém je popisována kaple. Ve druhé polovině 18. století patřili Černovice Štenberkům a byly připojeny k jejich žirovnickému panství. K rozšíření zámku došlo i počátkem 19. stol., v době kdy zámek patřil Vincentu Zessnerovi, hraběti ze Spitzenbegu a to v roce 1814. Poslední úpravy, měnící vzhled zámku, byly provedeny za knížete Heinricha Eduarda ze Schönburga roku 1841. Ve druhé polovině 19. stol. i počátkem 20. stol. se vlastnící střídali, ale k dalším významným změnám na vzhledu zámku již nedošlo. Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován státem a v zámku zřízen Diagnostický ústav sociální péče, který je zde doposud.

Komentáře

přidat komentář