JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)
reklama
46 fotek, letos v červenci, 37 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Bytčanský zámek (SK) - Původně zde stával menší hrad (obytná věž s dvorcem) postavený ve 13. století, patřící nitranskému biskupství. V roce 1563 se zmocnil zdejšího panství spolu s hradem František Turzo, člen významné podnikatelské rodiny (podnikali v těžbě a výrobě mědi), který zde v letech 1571-1574 vybudoval na místě starého gotického hradu nový zámek – opevněný areál s dalšími funkčními stavbami. Vzhled starého hradu s obytnou věží v opevnění je znám z historických rytin. Stavbou renesančního zámku pověřil František Turzo italského mistra Kiliána z Milána (jeho postava je zvěčněna na fresce v přízemí na kruhovém schodišti). V činnosti svého otce pokračoval i jeho syn Juraj Turzo, který za aktivní účast v boji proti Turkům získal významné místo na císařském dvoře. Jako uherský palatin dal v roce 1601 vybudovat tzv. Svatební palác, prostornou budovu v předhradí, věnovanou slavnostním rodinným příležitostem, hlavně svatebním hostinám jeho šesti dcer. Do dějin zámku se v období renesance zapsal také další italský mistr A. Pocabello, který jej opravil po ničivém vpádu hajduckých vojsk v letech 1605-1612. Při těchto úpravách byla postavena i arkáda na nádvoří ústřední budovy, která překryla staré fresky z období vzniku zámku. Po vymření Turzovců, kteří zřídili v Bytči knihovnu a měli zde i klenotnici se sbírkou vzácných gobelínů, se osudy zámku změnily. Ten se dostal roku 1624 do rukou Eszterházyů, kteří vlastnili Bytču až do poloviny 19. století. Protireformačně naladění Eszterházyové využívali zámek nejdříve jako hospodářské stavení, jeho vzhled obohatili jen v roce 1736 cyklem postav v arkádě – fresky znázorňují v nadživotní velikosti uherské a evropské panovníky, známé vojevůdce a hrdiny z antické mytologie. Roku 1862 panství s majetkem odkoupila obchodnická rodina Popperovců, která uskutečnila nevhodné úpravy: samotný zámek přestavěla na byty, Svatební palác na okresní soud. Tzv. klasicistickou budovu, která vznikla kolem roku 1830 přestavbou renesanční budovy, funkčně přičlenili k okresnímu soudu a sloužila také pro potřeby města. Nyní v zámku sídlí archviv a zámek značně chátrá. Na zámku se konal 7. ledna 1611 soud s pomocníky hraběnky Alžběty Báthoryové, Čachtické paní, známé svými údajnými sadistickými zvěrstvy. Soudcovský sbor tohoto zajímavého trestního případu odsoudil pomocníky k trestu smrti. Samotnou Čachtickou paní nesoudili, v rozsudku se uvádí jen, že ji nechali ve vězení na Čachtickém hradě, kde zůstala až do své smrti v roce 1614. Na zámku sloužil jako voják strážného oddílu Juraj Jánošík, který se zde seznámil s uvězněným kysuckým zbojníkem Tomášem Uhorčíkem. Ten Jánošíka po propuštění z císařského vojska přemluvil, aby se dal ke zbojníkům. Jánošík si poté vytvořil vlastní družinu a stal se legendárním hrdinou, který „bohatým bral a chudým dával“. Nakonec jej začátkem března 1713 chytili v Liptovském Mikuláši, odsoudili a popravili na šibenici.
31 fotek, letos v červenci, 30 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Nový Světlov - Majitelé světlovského panství původně sídlili na hradě Starém Světlově, ale když byl v době česko-uherských válek zničen, postavili bratři Zbyněk, Ctibor a Jaroslav z Landštejna před r. 1480 nad soutokem Olšavy a Kaménky u Bojkovic hrad Nový Světlov. Byl vybudován v pozdně gotickém slohu a převzal strategickou funkci Starého Světlova i někdejší bojkovické tvrze; tvořil jej nepříliš rozsáhlý hradní palác s věží. V r. 1527 byl hrad prodán Burianu z Vlčnova. Nový majitel se při bojích o trůn po smrti Ludvíka Jagellonského (1526) postavil na stranu Jana Zápolského, a proto mu byl hrad spolu se statkem zkonfiskován, ale brzy nato zase vrácen. Burianem vymřel rod z Vlčnova po meči. Po krátké držbě Bilíků z Kornic přešel hrad do rukou Kateřiny z Vlčnova, která v době vzrůstajícího tureckého nebezpečí opevňovala Nový Světlov novými hradbami a rozšířením předhradí, čímž se areál hradu podstatně rozšiřl. Od r. 1563 náležel Nový Světlov rodu Tetourů z Tetova, za nichž byl hrad přestavěn a podstatně rozšířen, od r. 1594 Janu Jetřichu z Kunovic. Ten jej však brzy předal své sestře Anně Marii, jejíž muž Zdeněk Žampach z Potštejna byl znám svým tvrdým postojem k pOddaným. V r. 1605 přečkal hrad bez větších škod ničivý vpád Bočkajovců. V r. 1610 získal panství Hanuš Petřvaldský z Petřvaldu, který je v r. 1613 prodal Františku Serenyimu. Serenyiové se sice aktivně účastnili stavovského povstání v 1. 1618 - 1620, ale po Bílé hoře nebyli zvlášť tvrdě potrestáni; po zaplacení pokuty 5000 zl. moravských jim bylo panství ponecháno. V r. 1656 byli dokonce povýšeni do šlechtického stavu. Podstatné škody utrpěl hrad při trojím útoku turecko - tatarských vojsk v r. 1663, ale hrad dobýt se jim nepodařilo stejně jako Švédům v l. 1645 - 1646, kteří po několikerém marném obléhání 5 nepořízenou odtáhli; byl totiž důkladně opevněn a odolal i pozdějším kuruckým útokům v l. 1703 - 1709. o těchto nepřátelských náporech byl hrad v druhé polovině 17. století upravován. Gabriel Serenyi, který převzal světlovské panství po Františkově smrti, zemřel v r. 1664 a zanechal syny Františka a Jana Karla, kteří se O zděděný statek rozdělili. Jan Karel dostal Světlov. V r. 1803 koupila panství za 277 000 zl. Žofie Haugvicová z Biskupic (U 1835), která vytvořila na světlovském hradě, zejména v posledních letech svého života, příznivé kulturní ovzduší. Byla ctitelkou hudby a jí vyškolení hudebníci hráli při koncertech díla Mozartova a Beethovenova. Zajížděl sem i Josef Mánes, který učil její dceru Jindřišku malovat. Jindřiška Haugvicová, provdaná za karvínského velkoprůmyslníka Larische-Mönnicha, zdědila Nový Světlov r. 1835. Dostatek finančních prostředků umožnil ve 40. letech 19. sto letí přestavbu hradu na zámek v tehdy módním tudorském slohu; přestavbu provedl vídeňský architekt Eduard Kuscher. Je to jednopatrová půlkruhovitá budova s cimbuřím a čtyřbokou věží po straně. Ital Vitalino Fumugalli přeměnil jižní část obory v anglický park se subtropickou flórou, kde ve sklenících i v zimě dozrávaly citróny, pomeranče a fíky. Na přelomu 19. století se pak majitelé Světlova rychle střídali; v r. 1906 byl prodán uherskému šlechtici Aladaru Kereczenyimu, od něhož jej v následujícím roce koupil Jiří Lubomierski. V r. 1924 získala panství v exekuční dražbě Pozemková banka v Praze, v r. 1926 se stalo jako součást zbytkového statku vlastnictvím manželů Ladislava a Jarmily Zbořilových, za nichž byl pustnoucí zámek znovu upraven. Nyní v soukromém vlastnictví.
10 fotek, letos v červenci, 33 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Luhačovice - Luhačovice se v pramenech poprvé připomínají v r. 1412, kdy zde již stávala tvrz. V 1. 1412 – 1517 však byla osada součástí světlovského panství, tvrz přestala plnit funkci panského sídla a ve válkách mezi Matyášem Korvínem a Jiřím z Poděbrad pravděpodobně zanikla. V r. 1590 se Luhačovice staly majetkem rodu Bartodějských z Bartoděj. Po B9lé hoře propadly konfiskaci a získal je kníže Maxmilián z Lichtenštejna. ten je v r. 1629 prodal Gabrielu Serenyimu, v jehož rodě zůstaly až do r. 1945. V první polovině 18. století byl majitelem panství hrabě Volfgang Serenyi, který v místech tvrze vybudoval v 1. 1730 – 1738 barokní zámek a přistavěl k němu kapli. Jde celkem o nevýraznou jednopatrovou budovu s jednoduchou barokní fasádou. V zámku sídlí škola.
11 fotek, letos v červenci, 25 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Uherský Brod - Původně hrad vybudovaný za Přemysla Otakara II. Pobývali zde panovníci (Karel IV., Zikmund, Matyáš Korvín). R. 1512 byl opuštěn a chátral. V r. 1645 zpustošen Švédy. Na poč.18. st. zde postavili Kounicové barokní lovecký zámeček zvaný Baráník. Zámecká stavba postavená na přelomu 17. a 18. stol. podle návrhu D. Martinelliho - dokončen pouze sloupový sál se zaklenutými křížovými klenbami. Součástí muzejních budov jsou též dvě bašty (16. stol.), městské hradby se zámeckou bránou (13. stol.) a muzejní dostavba z let 1931 - 1947. Muzeum, jehož zřizovatelem je MK ČR, dokumentuje poznání dějin společnosti a kultury na úsecích života a díla J.A. Komenského.
hluk_tvrz  0
5 fotek, letos v červenci, 18 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hluk - První písemná zmínka o hlucké tvrzi pochází z roku 1303, kdy je tvrz popisována jako dřevěná budova ležící na pravém břehu říčky Okluky. Z této dřevěné stavby se později stává zděná tvrz. Roku 1460 ji získávají páni ze Zástřízl a po nich tvrz přejímají páni z Kunovic, vlastníci mnohých sídel na Slovácku. Posledními šlechtickými majiteli byli Liechtensteinové, kterým hlucká tvrz patřila od roku 1625 až do 20. let minulého století. Poté získala celý objekt tvrze obec.
bilovice  0
11 fotek, letos v červenci, 14 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Bílovice - Tvrz se poprvé připomíná v r. 1552, i když existovala určitě dříve. Nejpozději byla vybudována po r. 1490, po spojení obou částí Bílovic. V r. 1592 získali statek Ledeničtí z Ledenic. V r. 1617 byl opět rozdělen na dvě části a díl s tvrzí získal Jan Skříčovský z Pozdětína. K novému spojení obou částí statku došlo po r. 1666, kdy Bíloice byly dány lénem Adolfu Skydinskému ze Skydině. V 1. 1718- 1809 byli jejich držiteli Bevierové z Freiriecku. Poté bylo léno přenecháno za 60 139 zl. Hraběti Ferdinandu z Laurencin-Beaufortu. V místech staré tvrze byl kolem r. 1800 vybudován nynější zámek, budova se středovým rizalitem, upravovaná v průběhu 19. století i v nejnovější době. Kolem zámku se rozprostírá přírodní anglický park. Od r. 1831 až do konfiskace v r. 1945 patřil zámek rodu Logothettů. V r. 1854 zde byl hostem malíř Josef Mánes, který tu také nakreslil několik kreseb (mj. Veroniky Čudové) a krojových studií.
44 fotek, letos v červenci, 23 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Buchlovice - Historie zámku navazuje na dějiny nedalekého hradu Buchlova (https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/buchlov/), který se jako stará středověká pevnost stal na konci 17. století pro šlechtu nepohodlným. Traduje se, že tehdejší majitel panství, Jan Dětřich z Petřvaldu, postavil zámek pro svou manželku Eleonoru z Colonna-Felsu, původem z Itálie, pro kterou byl hrad příliš chladný. Zámek je vystavěn ve stylu italské barokní vily podle anonymního projektu odkazujícího na vídeňské případně slezské architektonické prostředí. Dostavěn je roku 1707. Rod Petřvaldů vystřídali roku 1800 Berchtoldové, kteří zde žili až do roku 1945, kdy byl zámek zestátněn. V roce 1805 umístil Leopold I. Berchtold v části zámecký budov vojenskou nemocnici. 5. května téhož roku byla obec povýšena na tržní městečko. Za Leopolda II. Berchtolda byl zámek vrácen svému účelu a honosně vybaven novým nábytkem a dalším historickým mobiliářem nejen z hradu Buchlova ale i nakoupeného na aukcích. Svou současnou podobu získal zámek až v prvních dvou desetiletích 20. století, kdy citlivé úpravy provedl architekt Dominik Fey. V roce 1945 byl zámek na základě Benešových dekretů zestátněn a roku následujícího předán jako významný doklad své doby do správy Národní kulturní komise a zpřístupněn veřejnosti. Jde o jeden z nejkrásnějších komplexů svého druhu u nás. Zámek tvoří dvě protilehlé budovy, z nichž tzv. Horní zámek, nazývaný též Flora dříve sloužil hospodářským účelům (stáje, později hostinské pokoje). Uprostřed mezi budovami je dvůr s centrální kašnou. Honosný tzv. Dolní zámek zase sloužil k reprezentačním účelům a pro ubytování hraběcí rodiny.
buchlov  0
17 fotek, letos v červenci, 28 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Buchlov - Buchlov byl vybudován v první polovině 13. století. Hrad byl založen jako významný strategický bod. Funkce hradu byla hospodářská, obranná, ale hrad byl také správním střediskem. K této správě náležela i královská soudní pravomoc, tzv. lovecké právo. Původní zakládací listina se však nedochovala. Ze stavebně-historického hlediska se Buchlov řadí do přechodného románsko-gotického období. Přestože byl Buchlov neustále v majetku krále, byl často dáván do zástavy bohatým moravským rodům – věřitelům krále. V roce 1511 přestal být Buchlov majetkem krále. Král Vladislav II. Jagellonský jej daroval Arklebu Trnavskému z Boskovic za jeho významné služby proti Turkům. Arkleb hrad prodává roku 1520 Žerotínům, kteří jej drží až do roku 1544. Od nich koupil panství Jan Ždánský ze Zástřizel, jehož rod zde pobýval více než jedno století. Za Zástřizlů proběhly největší stavební úpravy, a to již v duchu renesance. Celý horní hrad byl přestavěn k reprezentačním a obytným účelům. Veškeré hospodářské budovy byly přesunuty do nově vybudovaného dnešního druhého nádvoří. Většina Zástřizlů se aktivně zapojila do stavovského povstání na straně vzbouřenců a při konfiskacích ztratila značnou část majetku. Poslední stavební úpravy proběhly, když hrad vlastnili pánové z Petřvaldu (1644–1800). V důsledku blížícího se nového tureckého nebezpečí bylo opevnění hradu rozšířeno ještě o současné první nádvoří s věžovou bránou a bastionem. Přes všechny snahy stavebníků přizpůsobit středověkou pevnost životnímu stylu 18. století, se nedařilo vyhovět novým požadavkům, a proto majitelé postupně ztrácí zájem o další úpravy. V letech 1698–1701 byl v městečku Buchlovice vybudován honosný zámek ve stylu italské barokní vily. Od roku 1751 zůstal Buchlov trvale neobydlen, avšak zásluhou posledních majitelů, hrabat Berchtoldů z Uherčic, nechátral. Berchtoldové, zejména osvícení badatelé Dr. Bedřich a jeho nevlastní starší bratr Dr. Leopold I., soustředili do jeho prostor mimořádně cenné a rozsáhlé sbírky. Z tohoto přírodovědného a historického souboru vzniklo rodinné muzeum. V r. 1945 přešel Buchlov společně s rodinnou hrobkou kaplí sv. Barbory do vlastnictví československého státu.
30 fotek, letos v červenci, 29 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Cimburk u Koryčan - Hrad dal postavit Bernard z Cimburka v letech 1327–1333 a roku 1348 na něj z původního hradu Cimburk (okres Svitavy) přesídlil. Původně se jednalo o gotický hrad. Je typickým představitelem dynamizující hradní architektury první poloviny 14. století, s výraznými prvky francouzské fortifikační architektury. Protáhlá dvouvěžová bergfritová dispozice spolu s použitím nadstandardních architektonických a kamenických postupů činí z něj památku prvořadého významu. Hrad v roce 1358 koupil moravský markrabě Jan Jindřich. V roce 1375 ho zastavil Zikmundu z Letovic a v roce 1398 uvázal Čenkovi z Drahotuš. V roce 1407 hrad přepadl a obsadil další zástavní držitel Vok IV. z Holštejna. V roce 1429 přenechal Vok V. z Holštejna hrad svému příbuznému Štěpánovi ze Zdounek a Vartnova. Za česko-uherských válek byl hrad dobyt uherským králem Matyášem. Poté proběhlo několik vlastnických přesunů, až hrad nakonec roku 1523 odkoupil Vilém z Víckova. Po roce 1523 a 1661 byl hrad přestavován. Od počátku 18. století, kdy již nehrozilo nebezpečí tureckého vpádu, byl opuštěn a chátral. Na konci 20. století se zdál osud zříceniny zpečetěn, protože neuplynula snad jediná zima, po které by se rozsah hradu v důsledku řícení staticky narušených zdí nezmenšil. Díky skupině příznivců hradu, občanskému sdružení Polypeje, nastal po roce 1994 obrat k lepšímu, i když z hlediska záchrany některých částí hradu je již zřejmě pozdě.
bucovice  0
30 fotek, letos v červenci, 29 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Bučovice - Byl postaven v letech 1575–1585 Janem Šemberou z Boskovic, ve své době jedním z nejbohatších moravských šlechticů. Stavitelem zámku s jeho renesančními arkádami byl severoitalský mistr Pietro Gabri. Stavbu realizoval s využitím plánů Jacopa Strady (nikoliv – jak se často mylně uvádí – Pietro Ferrabosco do Lagno). Zámek má prostorný dvůr vroubený ze tří stran arkádami. Štíhlých sloupů a arkád s hlavicemi (jónskými, římskými i korintskými) je celkem 96. Sokly sloupů jsou ozdobeny emblémy, kamenné veřeje dveří pak nesou znaky zakladatele zámku a jeho manželek. Na barokních úpravách zámku probíhajících od roku 1633 participoval Giovanni Giacomo Tencalla. Ten pro Maximiliána z Lichtenštejna, jenž zámek i panství vyženil s dcerou Jana Šembery Kateřinou, vytvořil i manýristickou kašnu (1635/1637) uprostřed dvora. Vodotrysk je vysoký 8,5 metru; představuje kalichovitou vázu s lupenkovitě zprohýbanou hlavicí, která přechází ve čtyři vyhloubené dračí hlavy opírající se o bedra dřepících mořských panen. Nahoře je zakončen sochou Bakchuse. V téže době byly přistavěny i čtyři rohové věže s kovovými lucernami, které však pro velkou tíhu musely být s věží postupně sejmuty. Na rozdíl od vnější až strohé fasády zámku, jeho západní křídlo v sobě skrývá několik bohatě zdobených reprezentačních sálů, které se jmenují podle jejich pozdně renesanční výzdoby. Sál pěti smyslů má na klenbě alegorie smyslů malované podle kreseb Martena de Vos. V lunetách jsou technikou chiaroscura-šerosvit namalovány antické výjevy. Další pokoj zvaný „ptačí“ má na stropě malovanou síť, v jejímž vrcholu je Amor s ptáky. Rozlohou největší je Císařský pokoj, jehož výzdobu velmi pravděpodobně provedl dvorní sochař a štukatér císaře Rudolfa II. – Hans Mont. Na čtyřech lunetách, které Mont vyzdobil vysokým štukem, se nacházejí postavy císaře Karla V., Európy, boha Marta a Venuše. Do lunet nad okny Mont umístil římské císaře – Augusta, Nera, Antonia a Marca Aurelia. Tzv. zaječí pokoj je vyzdoben freskami, kde zajíci vystupují v lidských situacích a s lidmi dokonce válčí. Uprostřed stropu je freska zobrazující hostinu zaječího páru. Venušin pokoj zdobí fresky z okruhu malířů benátské školy. Pokoje v 1. patře byly určeny především pro služebnictvo, ale nachází se zde také kaple datovaná 1637. Od roku 1681 přestal zámek sloužit jako panské sídlo a stal se administrativním centrem panství, od roku 1722 pak sídlem centrální lichtensteinské účtárny. Od té doby žádné závažnější stavební úpravy nenarušily jeho italský renesanční charakter. Tomuto účelu sloužil až do r. 1924. Hořejší patra byla přeměněna v byty pro úřednictvo. Také renesanční uspořádání zahrady bylo silně narušeno. Likvidace jejích zbytků byla dovršena v r. 1726, kdy došlo k její přeměně v užitkový sad. Dvě báně zámeckých věží byly pro přílišnou tíhu v r. 1724 odstraněny a zbývající dvě stihl stejný osud v r. 1813, takže věže dostaly dnešní nízký vzhled. V důsledku přeměny zámku v ústřední kanceláře bylo odstraněno vše, co připomínalo jeho dřívější funkci. Tak v r. 1787 bylo zbouráno pevnění, odvezena děla, tak charakteristická pro tehdejší pohled na zámek. V r. 1796 byla vybourána ze zámeckých sálů dosavadní renesanční kamna, v r. 1825 odstraněna bašta před zámkem a zasypán i příkop. Vedle lichtenštejnské kanceláře byly po r. 1848 dočasně v zámku umístěny i soudní a berní úřady. Po r. 1945 se stal zemědělsko-lesnického archívu. Dnes jej spravuje Krajské středisko státní památkové péče. Vzhledem k jeho vynikající renesanční architektuře která se svým pojetím řadí k předním dílům tohoto slohového období nejen u nás, ale i v celé střední Evropě.
22 fotek, letos v červenci, 16 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Slavkov - Kounicové přestavěli dosavadní tvrz v renesanční zámek, jehož část se uchovala v pozdějších přestavbách. Stalo se tak za Oldřicha z Kounic (1569 — 1617), který dal vyzdobit i slavkovské náměstí budovou renesanční radnice a renesančními domy. Oldřich z Kounic, čelný představitel slavkovských Kouniců, byl jednou z předních osobností moravské stavovské opozice proti Rudolfu II. Oldřichův syn Lev Vilém unikl pro své mládí pobělohorským konfiskacím a těšil se na opak přízni kardinála Ditrichštejna, který dbal o jeho katolické vychování (jeho druhou manželkou byla hraběnka Eleonora z Ditrichštejna). V r. 1642 byl Lev Vilém povýšen do hraběcího stavu s právem užívat i erbu vymřelého rodu pánů z Ústí (který pocházel z rodu Vítkovců); zemřel 31. října 1655 a byl pohřben v dominikánském kostele v Brně, který dal nově vystavět. Na svých cestách shromáždil Lev Vilém četné obrazy, sochy i předměty uměleckého řemesla, které tvořily základ pozdější proslulé kounicovské sbírky. Jeho potomci získali vynikající postavení ve státních službách. Tak již jeho syn Dominik Ondřej (1654 1705) byl v císařových diplomatických službách, zúčastnil se mírového jednání v Rijswicku a v r. 1697 a v r. 1698 se stal i konferenčním ministrem; byl i říšským místokancléřem. Dominik Ondřej přebudoval dosavadní renesanční zámek v barokní; stavba začala v 90. letech 17. století. Jejím generál ním projektantem se stal Domenico Martine z Luccy (1650 — 1718), který se ve Vídni čile stýkal s Kounici, Lichtenštejny a Harrachy. Martinelli však vypracoval nejen plán honosného barokního sídla, ale i přestavby celého města. Zámek ve tvaru U měl stát nad městem a přispět tak k přetvoření celé krajiny podle Martinelliho urbanistických představ. Přestavba zámku trvala déle než půl století. Do objektu byly pojaty zbytky zdiva pozdně románské tvrze německých rytířů i část budovy renesančního zámku. Martinelli stačil dokončit jen západní zahradní část, která byla budována kolem r. 1701, jak o tom svědčí i interiérová výzdoba provedená freskařem A. Lanzanim a štukatérem S. Bussim. Přestože Martinelli v r. 1718 náhle zemřel, je část slavkovského zámku, kterou dokončil, jednou z jeho nejzachovalejších staveb; podařilo se mu přenést styl římského baroka do středoevropské architektury. V téže době vytvářel G. Giuliani rozsáhlý soubor soch, určený především pro nově založenou zámeckou zahradu. Tyto sochy, doplněné později několika skulpturami I. Lengelachera, byly nakonec z větší časti přeneseny do zámeckého nádvoří a rozlehlá zahrada proměněna podle vkusu 19. století v přírodní krajinářský park. Další držitel zámku, Maxmilián Oldřich z Kounic, pokračoval v budování severního zámeckého křídla, jehož realizací pověřil d r. 1732 Václava Petruzziho. Poněvadž mělo být vytvořeno honosné průčelí a slavnostní společenský sál; bylo nutno změnit dosavadní úpravu západního traktu. Italský architekt Valmaggini rozšířil reprezentační čestný dvůr; na budování průčelí se snad podílel Josef E. Fischer z Erlachu, který také stavěl zámecký vodovod. V r. 1752 stála již celá zámecká budova včetně západního křídla. Její výzdoba však trvala ještě dalších 15 let. Z této doby pocházejí i iluzívní nástěnné malby Josefa Pichlera v hlavním sále, představující Herkula v boji se lvem a býkem, malby v zámecké kapli, prostupující celou výšku bočního křídla, a výzdoba přilehlé sakristie. Sochařské práce v kapli Ukřižovaný a andělé jsou dílem F. X. Masserschmidta. Výzdoba skončila v r. 1767. V té době již byl majitelem panství Václav Antonín Kounic (1711—1794), který ač původně duchovní, byl po smrti svých bratrů určen za dědice. Po studiích na několika zahraničních univerzitách vstoupil do diplomatických služeb, byl císařským komisařem na permanentním říšském sněmu v Rezně, pak vyslancem při různých italských dvorech a posléze ministrem pro správu habsburského Nizozemí v Bruselu. V r. 1748 dosáhl úspěchu při mírovém jednání v Cáchách, načež se stal konferenčním ministrem a byl za zásluhy odměněn Rádem zlatého rouna. Byl nejen ctitelem francouzských mravů, řeči a literatury, ale také Francie samé (v 1. 1750 — 1753 byl vyslancem ve Versailles); zasloužil se o získání francouzského krále za spojence Rakouska, a nabyl tím neomezené důvěry císařovny Marie Terezie. V r. 1756 se stal dvorským a státním kancléřem a kancléřem pro záležitosti italské a nizozemské. V r. 1764 byl povýšen do stavu říšských knížat. Byl též znám jako znalec a podporovatel umění (mimo jiné byl i protektorem vídeňské Akademie umění). Za císařů Josefa II. a Leopolda II. však jeho vliv poklesl. Zemřel ve Vídni 27. června 1794 a byl pohřben ve Slavkově. V následující době proslul slavkovský zámek v souvislosti s bitvou u Slavkova, k níž došlo 2. prosince 1805 mezi francouzskými vojsky na straně jedné a spojenými rusko-rakouskými vojsky na straně druhé. Císař Napoleon po vítězné bitvě ve dnech 3.—7. prosince na zámku přenocoval a zde byla také zahájena první mírová jednání. Moravská větev Kouniců vymřela knížetem Aloisem Václavem z Kounic, který zemřel v Paříži 17. listopadu 1848; zámek Slavkov s velkostatkem převzala česká větev hrabat Kouniců, která odvozovala svůj původ od Bedřicha z Kounic (+ 1635). Z ní vynikl hrabě Václav z Kounic (+ 1913), známý český politik a mecenáš. V r. 1945 přešel slavkovský zámek do správy státu.
veveri  0
47 fotek, letos v červenci, 37 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Veveří - První zmínka o mohutném hradu Veveří pochází z roku 1234 a nasvědčuje tomu, že byl založen markrabětem Přemyslem, otcem krále Václava I. hned v prvních letech jeho vlády. Hradní komplex je tvořen kromě vlastního hradu na západní straně předhradím, odděleným příkopem a kamenným mostem. Původní románský zeměpanský lovecký hrad byl velmi prostý a kromě obvodové hradby jej představovala masivní hranolová věž (donjon) s obytným prostorem v patře. Již ve 13. století se stavba rozšířila o přední hrad tvořený válcovou věží s břitem a dnes nedochovaným palácem. Hrad stojící stranou veškerého dění byl oblíbeným místem, kde poskytoval Přemysl Otakar II. svým odpůrcům nedobrovolné útočiště. Ještě na konci 13. století byla vně severní hradby vystavěna kaple sv. Prokopa, později sv. Václava. Přilehlý palác současně s parkánem vznikl až v polovině 14. století na vstupní straně hradu. Pozdní gotika přinesla plošně trojnásobné rozšíření hradu a uzavřela je hradbou s hranolovými věžemi. Hrad byl dvakrát obléhán, a to roku 1424 husity a roku 1645 Švédy, nikdy však nebyl dobyt. Po třicetileté válce byly palác a kaple upraveny v raně barokním slohu. Dnešní podoba pochází z přelomu 18. a 19. století, kdy byla stržena poslední část původního přemyslovského paláce. Na tomto místě vybíhá visutá vyhlídková terasa. Hrad v průběhu staletí často měnil majitele, od roku 1925 je v majetku státu. Od roku 1999 přešel hrad do správy Státního památkového ústavu v Brně, který započal s postupným odstraňováním nejhorších havárií.
19 fotek, 7.7.2018, 100 zobrazení, 2 komentáře | architektura, cestování, města
Českobrodské podzemí - O vzniku podzemních chodeb (sklepení) však dosud mnoho nevíme. Sklepení mohla sloužit například jako úkryt cenností a peněz, mohla se zde skladovat sůl, potraviny, víno či jiné zemědělské produkty. Po velkém rozmachu pivovarnictví ve 14. st. sklepy sloužily k uskladnění piva a surovin potřebných k jeho vaření. Sklepení mohla v případě ohrožení sloužit i jako úkryt pro ohrožené obyvatele města. Chodby a sklepy se v historickém jádru města zachovaly až do dnešní doby, část jich však byla zazděna a někde také zasypána.
hut_jakub  0
78 fotek, 6.7.2018, 48 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty, práce
Huť Jakub - Sklárna v Tasicích byla založena r. 1796 huťmistrem Ferdinandem Čapkem. Pod jeho vedením se tasické výrobky dostaly až do Vídně, kde tou dobou pobýval Napoleon Bonaparte. I jemu se sklo velmi líbilo a po této zvěsti bylo tasické sklo žádáno po celé Evropě. V roce 1821 byla budova huťě přestavěna do dnešní podoby huťmistrem Josefem Hofmanem. Pod jeho vedením se vyráběly nádherné skleněné lustry, které byly exportovány do indických paláců. Ve 40. letech 19. století převzala sklárnu část známé sklářské rodiny Rückelů. Rückelovi v r. 1897 vyměnily přímé vytápění pece za výtop dřevoplynem. Po r. 1918 ve vedení sklárny působila skupina kolem madam Milady Nestlové. V r. 1928 převzal sklárnu Čeněk František Císař, který vrátil po válce tasickému sklu slávu. Jeho výrobky se vyvážely do celého světa. Za okupace byl členem tajné protifašistické skupiny RU-DA. Za 2. světové války spadala huť pod válečnou výrobu pro říši a vyráběli se zde zaměřovače pro tanky. Po znárodnění přešla sklárna pod vedení Národního podniku Bohemia a později pod Kavalier Sázava. V 90.letech se zde natáčel známý serial Synové a dcery Jakuba skláře. Po roce 1992 byla sklárna zprivatizována a několikrát změnila majitele s pokusem obnovení výroby. Od r. 2004 funguje jako oblíbený sklářský skanzen s prodejnou suvenýrů ze skla z předních českých skláren a od výtvarníků.
24 fotek, 6.7.2018, 216 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty, práce
Mosty u Borovska, Hulice - Jde o most(-y), který měl být původně součástí dálnice Praha-Brno, která měla překlenout údolí Sedlického potoka nedaleko vsi Borovsko. Most bez konce, Hitlerův most, Český Avignon nebo Borovský most, což jsou všechno názvy, pod kterými se skrývá tato stavba, nebyl však nikdy dokončen. Stavba mostu začala v červenci roku 1939 pražskou stavební firmou J. Domanský, v roce 1942 obdržel dokonce výjimku na dostavbu, která v době války zakazovala veškeré stavební práce kvůli potřebě cementu na válečné potřeby. V té době byl hotov ze tří čtvrtin. Po atentátu na Heydricha, krátce po udělení výjimky, byly ale veškeré stavební práce zastaveny. Pokračování se dočkal až po válce v letech 1945 - 1950. Most byl v prosinci roku 1952 zkolaudován, ale provozu se nikdy nedočkal. K dokončení mostu chybělo téměř 30 metrů. V 60. letech bylo rozhodnuto o dostavbě dálnice, kdy mohla být mostní kontrukce využita pro napojení na silnici, ale v téže době se rozhodlo i o stavbě vodní nádrže Švihov, která je dnes zásobárnou pitné vody pro Prahu a tím všechny plány na jeho využití skončily. Původní plány počítaly s výškou mostu 25 metrů nad hladinou Sedlického potoka, ovšem po napuštění přehrady Švihov v roce 1976 se téměř ocitl ve vodě. Dostavba mostu a jeho přizpůsobení rekonstrukce k pobytu ve vodě by vyšla nákladně, navíc nádrž Švihov leží nyní v I. ochranném pásmu vodárenské nádrže Želivka. Osud mostu je tak podobný osudu Adolfa Hitlera. Oba svého cíle nedosáhli… Ješte před Hitlerovým mostem, najdete menší dokončený most v té době překlenující údolí s Medulánským potokem. Je tam znatelná do dnešních dnů ražba kopce, kudy měla vést spojující dálnice.
cechtice  0
13 fotek, 6.7.2018, 23 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Čechtice - Zámek byl postaven v letech 1656 - 1658 a u jeho zrodu stál František Antonín Josef, hrabě von Holleweil jako novostavba a nebyl nikdy zcela dokončen. Ke konci 17. stol. nebo začátkem 18. stol. bylo prodlouženo západní křídlo. V roce 1766 je uváděn jako majitel panství Karel Josef von Palm-Gundenfingen a po roce 1841 jsou jako majitelé uvádění Auerspergové. Od nich obec zámek koupila v roce 1926 a přestavěla jej na školu, která zde byla až do roku 1996. Dnes je zámek v soukromých rukou, využíván jako hotel.
9 fotek, 6.7.2018, 22 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Růžkovy Lhotice - První zmínka o tvrzi ve Lhotcích je až z roku 1421, kdy Váchova manželka Jitka prodala své věno zapsané na lhotecké tvrzi Zdeňkovi a Petrovi z Lukavce. V roce 1542 prodal Petr Malovec Dříteňský z Malovic své dědictví bratrům Janovi a Jiříkovi Růžkům svobodníkům z Miřetic. Ve výčtu majetku je zde tvrz uváděna už jako pustá. Po zmíněných majitelích Lhotice mění jméno na Růžkovy Lhotice. V druhé polovině 18. století byl na místě tvrze postaven prostý patrový zámek. V roce 1835 dostává Lhotice do podnájmu a později i kupuje rodina Smetanova. Z toho důvodu je umístěna v průčelí busta Bedřicha Smetany, který zde strávil několik let. Po druhé světové válce patřil zámek zemědělcům – až do roku 1973, kdy se dostal do zprávy Okresního muzea v Benešově. Zámek byl poté zrekonstruován do podoby, kterou měl v době Bedřicha Smetany (odstraněny vyzdívky arkád, dostavěny vnitřní zdi) a stal se muzeem s expozicí Hudební tradice Podblanicka. Dnes spadá pod muzeum Vlašim.
3 fotky, 6.7.2018, 27 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Křivsoudov - Panský zámeček - Panství Křivsoudov získal v roce 1550 Jindřich Střela z Rokyc. Za jeho vlastnictví byl opraven hrad (který zpustnul za předešlého vlastníka Mikuláše Trčky z Lípy a na Lipnici), Hrad s do dnešní doby nedochoval, 1928 po požáru sýpky v kterou byla část přestavěna zbourán. a Střelové si z městečka udělali své sídlo. Střela pro Křivsoudov vymohl u císaře řadu výsad, např. právo pořádat týdenní a výroční trhy. V té době také městečko získalo (dodnes používaný) znak: tři stříbrné vlčí zuby na červeném štítě. Další ze Střelů, syn Štěpán Střela z Rokyc si nechal vystavět nové sídlo – poplužní dvůr s renesančním zámečkem na náměstí. Panství Střelů v Křivsoudově končí konfiskací v roce 1622. Zámeček dál sloužil jako vrchnostenské sídlo, a to až do roku 1715, kdy vyhořel. Poté bylo sídlo panství přeneseno do Čechtic a budova sloužila jako správa poplužního dvora. V 19. století byl zámeček adaptován spolu s přilehlým dvorem na byty. Dochovalo se z něj pouze průčelní křídlo; na fasádě nad průjezdem se dochoval reliéfní znak Střelů z Rokyc a Vančurů z Řehnic (rodu, ze kterého pocházela manželka stavitele zámečku Štěpána).
horka_II  0
12 fotek, 5.7.2018, 20 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Horka II - Původně se na místě dnešní obce Horka II nacházela ves Sloupná prvně zmiňovaná v roce 1380, nad níž na vyvýšenině vznikl kmetcí (starý selský) dvůr zvaný Horka. Později při něm vznikla nejprve dřevěná a později kamenná tvrz. První známý majitel tvrze byl Liderius Horek. V roce 1552 ji koupil Jan Firšic z Nabdína. V roce 1559 od něj panství koupila majitelka zbraslavského panství Ofka Malovcová, vdova po Pavlovi Malovcovi z Malovic. Oldřich Malovec odňal poddaným pole a zřídil zde poplužní dvůr, který je prvně připomínán v roce 1571. Malovcům Horka patřila až do roku 1616, kdy se zde po smrti Věnka Malovce vystřídalo několik majitelů. Roku 1642 koupil Horku Litmír Viduna Obytecký z Obytec a připojil jí k soutickému panství. Od té doby přestala tvrz sloužit jako panské sídlo a začala upadat. Teprve když v roce 1748 koupil Horku František Antonín z Regensdorfu, byla opravena a stala se opět panským sídlem a centrem statku. V roce 1759 Horku koupil Václav František Obytecký z Obytec. V té době byla tvrz jednopatrová obdélníková budova, v přízemí zděná a v patře dřevěná, krytá šindelovou střechou. V roce 1765 Horku koupil Jan Adolf z Trautmannsdorffu, který tvrz nechal přestavět na jednoduchý barokní zámek. V roce 1769 byla k zámku přistavěna kaple sv. Josefa. V roce 1807 majetek koupil Václav Šporka. Jeho syn Jan Josef prodal v roce 1845 zámek Josefu Štanglerovi, který byl za své zásluhy povýšen do rytířského stavu. Štanglerové provedli na zámku klasicistní úpravy. Jejich rod měl připomínat erb v tympanonu nad hlavním vchodem. Štanglerům patřil zámek až do roku 1949, kdy přešel do majetku státu. V letech 1971-1974 byl zámek s kaplí opraven. V současnosti slouží nově opravená budova jako obecní úřad a je zde také zámecká restaurace.
ostrov  1
12 fotek, 5.7.2018, 25 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Ostrov - Když se v r. 1564 dělili Smilovi synové o otcovský majetek, připadl Ostrov s dalšími dvěma vesnicemi jako samostatný statek Janu Myškovi ze Žlunic. Zřejmě teprve Jan zde postavil tvrz, neboť dříve o ní nikde není zmínka. Byla to prostá renesanční obytná budova, z níž byla do dnešního zámku pojata část obvodového zdiva a snad i některé klenby v přízemí. Tvrz se poprvé písemně připomíná v r. 1580, kdy Jan Myška ze Žlunic prodával Ostrov Jiřímu Hostačovskému z Petrovic, od něhož statek v r. 1585 koupil Mikuláš Nyklásek ze Žitenic. Dalšímu majiteli Janu Divišovi Březskému z Ploskovic byl Ostrov pro účast na stavovském povstání z l. 1618–1620 zkonfiskován. Konfiskovaný statek koupila od královské komory Eliška Žerotínová, rozená z Valdštejna, a připojila jej k malešovskému panství. S tímto panstvím získal Ostrov v r. 1666 Jan Špork. Šporkové upravili ostrovskou tvrz pro letní pobyt. Když v r. 1696 prodával František Antonín Špork Ostrov Baltazaru Davidovi z Ottenfeldu, je tvrz popisována jako kamenná budova, krytá šindelovou střechou, jež slouží jako letní sídlo majitelů. Po r. 1696 se vystřídalo ještě několik majitelů Ostrova, kteří zde však nesídlili. V r. 1758 koupil tvrz s další vsí kutnohorský měšťan Zikmund Moravec, který byl v r. 1764 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem z Ostrova. Zikmund Moravec se usídlil v Ostrově a tvrz přestavěl v barokní zámek, který se v podstatě dochoval dodnes. Moravec prodal statek se zámkem v r. 1800 Janu Václavu Rummerskirchovi, po jehož smrti v r. 1808 se zde rychle vystřídalo několik majitelů. V r. 1839 koupil Ostrov majitel zručského panství Jakub Josef z Löwenthalu. Od té doby měl zámek stejné majitele se Zručí nad Sázavou. Zámek byl z větší části upraven na kanceláře a byty úředníků. Výrazněji byly zámecké interiéry přestavěny v 90. letech 19. století, kdy do Ostrova byla přeložena ústřední správa zručského velkostatku. Současně byly opraveny i fasády budovy. Při první pozemkové reformě se zámek v r. 1926 stal součástí zbytkového velkostatku s obydlím jeho majitele. V r. 1950 přešel do majetku MNV a byl adaptován na kanceláře MNV, byty a lidovou knihovnu. Tímto způsobem byl využíván dalších téměř čtyřicet let. V polovině 50. let 20. století musela být pro statické poruchy odbourána a znovu postavena severovýchodní část zámecké budovy. Tím byly narušeny původní zámecké fasády, neboť přistavěná část dostala moderní hladkou fasádu. Zámek stojí v areálu bývalého dvora (později objekt JZD Bohdaneč). Je to prostá jednopatrová budova obdélníkového půdorysu, krytá mansardovou střechou. Vstupní průčelí, jehož fasáda je členěna lizénami, je obráceno k jihu, do dvora. Podobně jako na průčelí, jsou fasády členěny i na ostatních stranách budovy s výjimkou severovýchodního nároží. Interiéry jsou plochostropé, pouze v přízemí jsou zachovány zbytky původních kleneb. Nyní celý areál dvora jako sídlo a majetek soukromé firmy.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.