JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)
46 fotek, letos v červenci, 22 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Nitriansky hrad (SK) - Hradní vrch byl osidlován již odedávna a stal se svědkem nejstarších dějin Slovenska. Již koncem 8. století se zde začalo formovat Nitranské knížectví. Výhodná poloha lokality, kterou ze tří stran chrání řeka Nitra, dala vzniknout opevněnému hradišti. Právě zde pravděpodobně stál také Pribinův kostel spojený s nejstarší písemnou zmínkou o městě i celém nitranském knížectví, která pochází z roku 871. V ní se vzpomíná výstavba kostela knížetem Pribinou a posvěcení v roce 828. V období Velké Moravy, jejíž se nitranské knížectví stalo součástí, byl nitranským knížetem pozdější velkomoravský kníže Svatopluk a po něm jeho syn Svatopluk II. V tomto období dochází k rozšiřování a budování již částečně kamenného opevnění hradiště. Nitra se také vzpomíná v souvislosti s působením sv. Cyrila a Metoděje. Od roku 880 byl hrad rovněž centrem nově zřízeného Nitranského biskupství. Po pádu Velké Moravy počátkem 10. století bylo knížectví začleněno do nově vznikajícího uherského státu. Od 70. let 10. století bylo toto místo sídlem údělného vévodství. V té době dochází k obnově sakrálních staveb. Na počátku 11. století se hrad stává centrem královského komitátu (župy) a od počátku 12. století i obnoveného biskupství. Snad již na přelomu 11. a 12. století byla vybudována na svou dobu velmi progresivní kamenná hradba, kterou ukončoval ochoz s cimbuřím. V té době je uváděn hradní kostel sv. Jimrama (sv. Emeráma) jako bazilika. Během pustošivých vpádů Mongolů v letech 1241 a 1242 hrad odolal nájezdům útočníků, za což král Belo IV. v roce 1248 udělil podhradí privilegia. Vzniklo tak samosprávné město s rychtářem a městskou radou. V roce 1271 byl hrad i s městem při obléhání Přemyslem Otakarem II. vypálen. Počátkem 14. století hrad vypálilo vojsko Matúše Čáka Trenčanského. Závažně poškozen byl zejména kostel, který byl poté v letech 1328-1335 opraven a rozšířen. V polovině 15. století postupně vznikl palác s centrálním dvorem a poté došlo i k výrazné přestavbě opevnění. Akropole hradu byla od nižší části oddělena příkopem a před palácovým a sakrálním komplexem byla dvě samostatná předhradí. Další úpravy opevnění pokračovaly v době nebezpečí tureckých nájezdů v 1. polovině 16. století. O další rozšíření opevnění se zasloužil biskup Zachariáš Mosóci. Došlo také ke stavbě renesančního paláce a vnitřní brány. Za biskupa Jana IV. Telegdyho v letech 1622–1642 byl radikálně přestavěn církevní komplex. V době protihabsburských stavovských povstání v 1. polovině 17. století byl hrad centrem vojenských operací. V roce 1663 jej nakrátko obsadili Turci. V letech 1673–1674 byly opraveny škody a zmodernizováno opevnění. V roce 1704 hrad neúspěšně obléhalo vojsko knížete Františka II. Rákócziho. Poté nechal biskup Ladislav Adam Erdödy barokně přebudovat obléháním zničený sakrální komplex. Přestavěl také tzv. horní kostel a vybudoval nový biskupský palác. V té době hrad získal svou nynější podobu. Dne 26. března 1945 se hrad stal obětí bombardování, při němž byla zničena věž katedrály a areál zachvátil požár. Po 2. světové válce sloužil hradní komplex Nitrianskému biskupství a sídlil zde Archeologický ústav. Nitrianské biskupství zde sídlí dodnes.
bojnice  0
36 fotek, letos v červenci, 40 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Bojnice (SK) - Nejstarší listinný údaj pochází z roku 1299 a zmiňuje se o vrcholně středověkém hradu. Hrad byl vlastnictvím synů Kazimíra ze bzovické větve rodu Hunt-Poznan, avšak byl zabrán Matúšem Čákem. Po Čákově smrti (1321) se stal majitelem hradu nejmenovaný král. V roce 1393 už je však hrad majetkem rodu Jelšavských (Ilsvai). Dále v letech 1430-85 se stal sídlem potomků Onufria Bardy, jenž byl francouzského původu. Za dob těchto majitelů hrad odolával husitským útokům. Na sklonku středověku se stal krátce majitelem hradu levoboček krále Matyáše Jan Korvín (1485-89). Kvůli dluhům svého otce musel souhlasit s předáním hradu Štěpánu Zápolskému (1494 -1526). Podoba a rozsah hradu z raně středověkého období není známa. Většina jeho konstrukcí zmizela či byla pozměněna. Zbytky kamenného hradu z 13. – 14. století byly v podobě obvodové hradby. Doloženo tak bylo z výzkumu probíhajícího od roku 1994. Mezi výbavu horního hradu patřila cisterna na nádvoří, která byla spojena s jezírkem, nacházejícím se v podhradní jeskyni. Na sklonku 15. století došlo k dalším středověkým přestavbám. Jednalo se o budování nového opevnění, které obíhalo hrad ze všech stran a vytvářelo jakýsi prstenec. Hradby byly vedeny v liniích a ve zlomech byly zpevněny věžemi. Nejlépe se zachovala věž hranolová severní s průjezdem hlavní brány. Od roku 1528 se staly hrad a panstvo majetkem velmože Alexia Thurza. Od poloviny 16. století pak trvalým sídlem rodin Jeronýma a Stanislava Thurzo. Na jejich příkaz bylo hradní křídlo doplněno o nová křídla obytná a dělovou bateriovou věž na straně východní. Ve věži je dochovaná omítková výzdoba ve formě malovaného kvádrování. Kvůli povstaleckým útokům Turků (v letech 1599, 1604. 1644, 1663) bylo ohrazeno i poddanské městečko. Nejprve šlo o palisádovou stěnu, poté v polovině 17. století byla stěna nahrazena hradbou zděnou, která byla připojena k vnějšímu obezdění hradního příkopu. Další novostavby byly již situovány do předhradí, kvůli nedostatku místa v jádře hradu, a to napříč nádvořím, což mělo za následek jeho rozdělení na dvě poloviny. V horním hradě bylo vystavěno v rozšířeném severním křídle velké dvojramenné schodiště. Bateriová věž následně musela být snížena do výše sousedních křídel a byla přestavěna na obytnou část. Výškové sjednocení umožnilo zastřešení jádra společnými střechami. Po smrti bezdětného Michala Thurza (1636) se stal hrad majetkem Pálffyů. Císařský generál Pavel Pálffy jej v roce 1644 dědičně obdržel a uskutečnil raně barokní přestavbu. Práce byla vedena Carlem Martinem Carlonem a Šukatérem Antoniem Biberellim z Rovenda podle plánů císařského architekta Filberta Lucheseho. V předhradí byly vystavěny administrativní a hospodářské budovy. Někdejší západní parkán byl zabrán postranní sýpkou. Jižní část předhradí byla rozdělena na dvě samostatná nádvoří. V jižním bylo zřízeno reprezentační schodiště, vedoucí na výše položené východní nádvoří, a terasa. Ta spojovala nové altány se zahradními pavilony. Vytvářela tak prosluněnou promenádu s letohrádky. Podstatnější zásahy do jádra hradu však uskutečnil Jan Pálffy v rámci poslední přestavby (1889-1910). Byl inspirován módní architekturou francouzských zámků. Hrad byl tedy přestavěn do romantické podoby v duchu tamější gotiky. Asistentem při přestavbě byl architekt Jan Hubert, práci vykonali dělníci a kameníci z Tyrolska. Bylo sneseno horní podlaží severního křídla a proti zvýšené baště byla vybudována schodišťová věž. Náhlá Pálffyho smrt však měla za následek, že celková přestavba nebyla dovršena. Severnímu křídlu a předhradí tedy zůstal vzhled barokní. Dědici Jana Pálffyho hrad prodali Janu Baťovi. Po znárodnění roku 1945 přešel do vlastnictví státu. Doteď slouží hrad veřejnosti a jako muzejní expozice.
36 fotek, letos v červenci, 24 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Topoľčiansky hrad (SK) - První písemná zmínka pochází z roku 1235, kde se uvádí jako královský majetek. Později vystřídal množství majitelů. Od 13. století byl střediskem hradního panství s 26 obcemi. Říká se že v letech 1431–1434 ho dobyla a užívala posádka husitského vojska, jenže archeologická zjištění prokázala, že husité na hradě nikdy nebyli. Začátkem 18. století ho za povstání Františka II. Rákociho velmi poškodila císařská vojska. V polovině 18. století byl ještě opraven, ale po přestěhování správy panství do obce Tovarníky začal hrad pustnout. Koncem 19. století byla v romantickém slohu dostavěna hlavní věž a konzervována část opevnění. Posledním rodem, který ho vlastnil byly Stummerové.
8 fotek, letos v červenci, 15 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Oponice zámek (Chateau Appony) (SK) - Oponice jsou nevelkou obcí mezi Topoľčany a Nitrou. Od roku 1392 ji spravoval šlechtický rod Apponyiovcov, jehož potomci zde setrvali až do r. 1940. Byli to skvělí diplomaté Rakousko-uherské monarchie a mecenáši, svého času zakladatelé jedné z největších knihoven ve střední Evropě Bibliotheca Apponianu. Dominantou kraje je bez pochyb Oponický hrad, jejich první rodové sídlo, jehož ruiny se nacházejí na nedalekém kopci. Zámek vznikl na přelomu 16. a 17. století pod nedalekým hradem. Původně byl renesančním dvoukřídlým objektem, který tvořily jižní a východní křídlo, v letech 1844 - 1846 byl rozšířen o severní křídlo, do kterého byla přestěhována rodinná knihovna Apponyiovcov. Zámek se nachází v areálu rovinatého parku, situovaném na východním okraji obce, je orientovaný čestným nádvořím směrem k přístupové cestě. Severozápadně od zámečku je kočárovna, jižně, v těsné blízkosti zámku, stojí objekt určený na administrativně-hospodářské účely. Zámek se dvěma nadzemními podlažími je architektonicky komponovaný jako trojkřídlá budova půdorysu tvaru U s vnitřním nádvořím a dvěma polygonálními věžemi - v jihovýchodním a jihozápadním nároží, částečně je podsklepený. Jihovýchodní a jihozápadní nároží jižního křídla zpevňují třípodlažní věže, ze západu je k východnímu křídlu přistavěna dvojice rizalitů. Zámek má zachovány některé renesanční a barokní klenby. Zásadní úpravy v 19. století mu vtiskly historizující výraz s prvky neo. Poslední majitel Henri Apponyi odprodal družstvu Oponice a část zemědělské půdy a od jeho dědiců družstvo koupilo v roce 1937 i zámek. Po roce 1945 převzal zámek ONV Topoľčany a do roku 1974 jej převzal Školní zemědělský podnik. V roce 1980 přešel zámeček do vlastnictví České zemědělské univerzity v Nitře a v roce 2006 ho ve značně rozpadlém stavu koupila společnost I & P Slovakia. Obnova objektu stála investora přes 10 milionů EU, přibližně 20 procent bylo hrazených z fondů EU. Nyní je v zámku 4* hotel.
bosany  0
12 fotek, letos v červenci, 21 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Bošany (SK) - Na místě dnešního zámečku stál již v 14. století opevněný blokový hrádek, později v 15. století rozšířený na tříprostorový. Hrádek s polygonální věží se zachoval v konstrukcích dnešního zámečku. Renesanční přestavba měla za cíl udělat ze zámečku silnou protitureckou pevnost. V roce 1776 byl barokně přestavěn a roku 1793 upraveny fasády. V 19. století se obnova soustředila na renesanční atiky. V té době se zámeček stal centrem velkostatku, proto bylo jeho opevnění zbouráno a boční křídlo přestavěno na sýpku. V letech 1903 a 1946 byl celý objekt opraven a od roku 1982 se uskutečňovala komplexní obnova objektu. Zachované jsou i zbytky gotické výzdoby fasády, renesanční sgrafitová výzdoba, valené klenby a barokní štuková výzdoba. Zámeček je trojkřídlá dvoupodlažní budova na hlavním křídle s nárožními polygonálními věžemi a na vnějším obvodu s vysokými štítovými stěnami, které mají renesanční štítové atiky. Hlavní jednotraktové křídlo s dodatečně vestavěnou dvorní chodbou má zachovány renesanční valené klenby s lunetami a barokní štukové klenby. V místnostech patra rovné zrcadlové stropy z 19. století. V nárožních věžích jsou barokní klenby se štukovou výzdobou. Na jižní fasádě jsou fragmenty původní omítky s rytým nárožním kvádrováním. Je po rekonstrukci, nepřístupný v majetku soukromé firmy.
15 fotek, letos v červenci, 25 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Nitrianska Blatnica (SK) - Zámek nechal postavit Ladislav Zelemer v 2. pol. 16. stol. Stavba byla dokončena roku 1578, tedy až po Ladislavově smrti. Jednalo se o opevněný objekt, severozápadně od zámku dosud stojí čtverhranná bašta, dnes sloužící jako pohřební kaple Leohardiovců. Zelemerovcích objekt vlastnili Héderváriovci, Huňadyovci a Esterháziovci. Ve 2. pol. 17. stol. je ve spojitosti se scelováním panství zmiňován jako majitel gróf Jan Esterházi z Galanty a poté jeho syn František Esterházi. Poté byli majiteli rody Vaiovců, Platyovců a Pálfyovců. V pol. 18. stol. byl v majetku Adama Rajčáni, archiváře uherské dvorské komory. Od roku 1870 patřil Alojzu Haasovi z Rakouska. Sňatkem pak přešel na Kurta Leonhardiho. Jeho potomci byli posledními majiteli zámku do roku 1945. Přestavby v 18. a 19. stol. smazaly pevnostní ráz zámku. Přestavbu si určitě vynutilo také zemětřesení v listopadu 1787. V 19. stol. byl založen anglický zámecký park. V roce 1945 byl objekt znárodněn a poté využíván obcí, nyní chátrá.
cachtice  0
51 fotek, letos v červenci, 31 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Čachtice (SK) - První písemná zpráva o hradě pochází z roku 1276. V té době sloužil jako hraniční královská pevnost. Roku 1299 osadu Čachtice i hrad dobyl Matúš Čák Trenčiansky. Roku 1392 hrad i s panstvím získal ve své době nejbohatší feudál v Uhersku Ctibor I. z Beckova darem od krále Žigmunda. Ctibor I. roku 1414 umírá a majetek po něm dědí jeho syn Ctibor II. On a následně jeho syn hrad drželi do roku 1434. V roce 1436 král Žigmund daroval hrad svému přívrženci Michalovi Orságovi. Členové jeho rodu drželi hrad až do roku 1567, kdy zemřel bez potomků Kryštof a čachtické panství s hradem přešlo jako korunní majetek do rukou panovníka. Maximilián I. hrad spolu s panstvím propůjčil 4.4.1569 Uršule Kanižajove a jejímu synovi Františkovi Nádašdymu za 50 000 zlatých. František Nádašdy získal Čachtice do trvalého vlastnictví až 22.8.1602, ale musel připlatit dalších 36 000 zlatých. František Nádašdy 4.1.1604 zemřel a Čachtický hrad s panstvím zdědila jeho vdova Alžběta Báthoryová. Po odhalení jejích zločinů byla Alžbeta Báthoryová odsouzená k doživotnímu pobytu na Čachtickém hradě, kde 21.8.1614 zemřela. Po její smrti zdědili majetek její děti Pavol, Katarína a Anna. Pavol Nádašdy měl tři syny, Juraja, Františka a Tomáše. František roku 1639 pak získal polovinu čachtických majetků. František Nádašdy v letech 1664 – 1670 provedl na hradě rozsáhlé úpravy. Opravena byla například střecha, okna, dřevěné stropy nebo vybudován nový padací most do poschodí. Roku 1670 byl František Nádašdy jako účastník vešeléniovského povstání popraven a jeho majetek zkonfiskován a císařské vojsko hrad vyrabovalo, podpálilo a poničilo. Roku 1695 zkonfiskovaný hrad připadl Krištofovi Erddymu. V prvých letech povstání Františka Rákociho II. byla na hradě císařská posádka. V květnu 1708 se hrad krátce dostal do rukou povstalců, ale ještě toho roku ho opět dobylo císařské vojsko. V těchto bojích se hrad pomalu ale jistě měnil v dnešní malebnou zřícenu.
beckov  0
47 fotek, letos v červenci, 51 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Beckov (SK) - Pro vystavění hradu Beckova bylo vybráno přes 60 m vysoké samostatné skalní bradlo. Výzkumem bylo dokázáno, že tato dominanta, čnící vysoko nad záplavové území široké nivy řeky Váhu, byla využita již na přelomu letopočtu. Intenzivní osídlení hradního bradla lze datovat do 9. století, kdy zde vzniklo velkomoravské hradiště. To lze snad ztotožnit z hradem „Blundus“ v tzv. Anonymově kronice. Tato kronika zmiňuje osídlení hradu již před příchodem starých Maďarů do Karpatské kotliny. Právě Maďaři hrad obsadili a pojmenovali názvem Bolondóc. Významnost hradu se projevila i na zdejším umístění sídla pohraniční župy. Významný růst důležitosti hradu vyvrcholil ve 12. století, kdy zde byl vystavěn kamenný hrad. Do té doby se dá mluvit pouze o lehčím opevnění. Vlastníkem Beckova se stal uherský král, který díky němu upevňoval své postavení v kraji. Na počátku 14. století získal hrad do svého držení válečník Matúš Čák zvaný Trenčianský. Za něj došlo k vylepšení opevnění hradu. Po jeho smrti v r. 1321 se hrad vrátil do královských rukou. Roku 1388 král hrad prodává původně polskému šlechtici Ctiboru ze Stibořic, který zbohatnul z odměn za své zásluhy a oddanost uherskému králi Zikmundovi. Ctibor postupně získal na dvacítku hradů v Pováží a sám se tituloval jako „pán celého Pováží“. Právě Beckov si zvolil za svůj sídelní hrad a to se projevilo i na reprezentativních přestavbách, které zcela změnily původní siluetu starého hradu. Celkově se za rodu Stiborských stal Beckov jedním z nejhodnotnějších a nejvýstavnějších sídel počátku 15. století na území střední Evropy. Sňatkovou politikou se hrad dostal po smrti Ctibora mladšího v r. 1434 do rukou rodu Bánffyů, za nichž hrad prošel postupnou modernizací v duchu nastoupivší renesance. Současně byla posílena i obranyschopnost hradu, což se projevilo při odražení náporu Turků v r. 1599. Ti tehdy vypálili pouze městečko pod hradem. Po vymření rodu Bánffyů po meči na konci 16. století se hrad rozdělil mezi vícero dědiců, což negativně přispělo k jeho chátrání. Ještě na konci 17. století byly opraveny hradní střechy. Konec života hradu znamenal velký požár městečka v r. 1729, který se nešťastně přenesl i na hrad a ten již nebyl obnoven.
56 fotek, letos v červenci, 31 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Trenčiansky hrad (SK) - Hrad zaujal místo staršího refugiálního sídla z 9. století, respektive jeho nevyšší severní část a k jeho prvotnímu opevnění bylo využito původního valu. Je zmiňován na přelomu 12. a 13. století v kronice Gesta Hungarorum od neznámého autora pod jménem Trusun. Nejdříve byla postavena (v 11. století) čtyřapsidová rotunda a také čtvercová obytná čtyřpodlažní věž o rozměrech 8x8 metrů, která se v jádru hradu dochovala dodnes. Věž byla zakončena cimbuřím a nesla také vysazený dřevěný ochoz, jednotlivá patra měla trámové stropy. V roce 1241 hrad odolal obléhání Mongolů. V dalším období pak byl hrad opevněn zdí, která vymezila čtyřúhelný areál o rozměrech cca 40x38 metrů s věží v centru. Po polovině 13. století byl věž zvýšena o další tři patra a byly zesíleny její zdi, schodiště vedlo v síle obvodového zdiva. Ke konci 13. století nechal Matúš Čák zvýšit hlavně obranyschopnost hradu. Přistavěl parkánovou hradbu s hranolovými věžemi, které měly v přízemí průjezd. Na severu vzniklo opevněné předhradí, k němuž zřejmě patřila dochovaná tzv. Hodinová věž nad vstupní bránou cesty z městečka. Archeologický průzkum také odkryl další obytnou věž ve východním cípu předhradí. Poblíž severního nároží stála jednolodní kaple. Po ničivém obléhání hradu v roce 1321 nechal král Ludvík I. Veliký rozšířit obytnou zástavbu hradu – vystavěl obytný dvoupatrový palác propojený s rotundou, která byla přístupná z velké síně v prvním poschodí. K jádru bylo také přičleněno jižní předhradí. V 1. třetině 15. století, v době vlastnictví královny Barbory Celjské, bylo hradní jádro opět přestavěno. Do prostoru východního parkánu byl vložen nový dvojkřídlý palác. Starý palác a rotunda byly zbořeny a vzniklo tak nové nádvoří. Nový palác byl pavlačemi propojen s další obytnou stavbou mezi věží a severní hradbou – obě nové stavby využily původní parkánové věže. Mezi věží a západní hradbu byla postavena jednolodní emporová kaple. Jižní přehradí bylo opevněno novou půlkruhovou hradbou s dovnitř otevřenými pravoúhlými věžemi. Nad branou do předhradí vyrostla hranolová věž. Zřejmě ve stejné době bylo znovu opevněno hradbou s nárožními věžemi i severní předhradí. Další přestavbu provedl rod Zápolských. Vestavěli další palác do prostoru západního parkánu, pavlačí spojeného s novou poschoďovou besídkou v jižním nároží. Jihovýchodní část jižního předhradí zpevnil parkán s kasárenským stavením. Celé jižní předhradí bylo zesíleno několikanásobnou hradbou, včetně mohutné vysunuté podkovovité věže se samostatným příkopem. Po obléhání a vypálení hradu v roce 1528 byl hrad znovu opraven a upraven – v letech 1535–40 nechal Alexius Thurzo zřídit dělostřelecké pozice a dělové bašty. V severním předhradí byla vyhloubena "studně lásky" a také bylo vybudováno předbraní se dvěma okrouhlými věžičkami. Při další představbě za Imricha Forgáče v letech 1583–92 přestavěli italští mistři hrad do renesanční podoby. Za Kašpara Illésházyho v letech 1610–48 byly vyzdobeny fásády hradu. Hrad byl i nadále opevňován v souvislo s tureckou hrozbou. V roce 1663 byla na hrad umístěna císařská posádka – byly postaveny dělostřelcké pozice a bašty, v severním předhradí vyrostly hospodářské budovy a kasárna. V roce 1673 byla z nasypané zeminy vybudována hvězdicová bastionová fortifikace na jihu. V roce 1790 ale hrad zničil požár a od té doby nebyl obýván. První zajišťovací práce proběhly už v 19. století. Teprve ale v 2. polovině 20. století začal postupná oprava hradu spojená s archeologickým průzkumem. Momentálně je v částečně opraveném hradu muzejní expozice.
jasenica  0
4 fotky, letos v červenci, 12 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Jasenica (SK) - Renesanční stavba z roku 1618 byla vybudována šlechticem Danielem Suňogem a jeho manželkou Barbarou Pružinskou. Jejich potomci zámek drželi i v 18. století, kdy byl barokizován. Ve 20. století stavba chátrala, její rekonstrukce proběhla až v letech 2003-2005. Do roku 2011 byla sídlem muzea. Nyní slouží k bydlení.
35 fotek, letos v červenci, 29 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Považský hrad (Bystrica) (SK) - Považský hrad, původně zvaný Bystrica, je oproti jiným hradům v Pováží poměrně mladšího založení. První písemná zmínka o něm je až z roku 1316, kdy byl v rukou Matúše Čáka Trenčianského, tzv. pána Tater a Pováží. Hrad sám byl v založen patrně nedlouho před tímto datem samotným králem. Matúš hrad získal násilně na královské posádce, jež střežila hrad jako centrum královské moci v této provincii. Po Čákově smrti v roce 1321 se hrad vrátil do králových rukou, který jej obratem propůjčil zemskému sudímu Alexandrovi Hedérovi. Po polovině 14. století je jako majitel udáván Pavel Ugáli. Následovalo několik méně významných polských držitelů a až v roce 1424 obdarovává hradem císař a král Zikmund Lucemburský svou manželku Barboru Celjskou. Stejně tak Barbořin zeť Albrecht Habsburský věnuje hrad své ženě Alžbětě. V roce 1458 odměňuje hradem král Matyáš Korvín Ladislava Podmanínského. Podmanínští provedli na hradě výraznou renesanční přestavbu. Vymírají v roce 1558 známým feudálem Rafaelem Podmanínským. Jako odúmrť připadl hrad opět králi, čili Habsburkům. Ti jej věnovali svému příznivci Kašparu Serédymu. Sňatkem se Serédyho vdovou získal Považský hrad Ondřej Balassa. To už však přestal těžko dostupný a zastaralý hrad Balassům vyhovovat a v roce 1631 si vystavěli na jižním úpatí hradního kopce menší renesanční kaštiel. V roce 1671 obléhala hrad císařská armáda, jelikož byl Imrich Balassa mladší zapleten do Wesselényiho spiknutí. Hrad dobýváním velmi utrpěl a snad právě toto byl důvod pro výstavbu mladšího a rozlehlejšího druhého zámku na úpatí pod hradem. Další poškození hradu přineslo neúspěšné obléhání za Thökölyho povstání. Byl sice obnoven, ale za účast Adama Balassy na vzpouře bylo panství i s hradem Balassům roku 1689 zabaveno. Noví majitelé o hrad vůbec nedbali a ten v průběhu 18. století pouze chátral, až se na počátku 19. století změnil celkově ve zříceninu.
lednica  0
45 fotek, leden 2006 až červenec 2018, 59 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Lednica (SK) - Vznik hradu se datuje do poloviny 13.století, v té době byl královským majetkem. V roce 1432 byl v držení husitů. Poté často měnil majitele a stal se i útočištěm loupeživých rytířů. Z nich byl asi nejznámější Michal Telekessy, který byl nakonec popraven. Od roku 1616 se majitele stal Juraj Rákóczi. Během habsburského povstání obsadili hrad kuruci Františka II. Rákócziho, po potlačení povstání byl hrad v roce 1710 vypálen a od té doby je pustý.
vrsatec  0
19 fotek, leden 2006 až červenec 2018, 34 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Vršatec (Oruslankw, Orozlankw, Orozlanky, Lebenstein, Wrssatec) (SK) - Vznik hradu se předpokládá ve 13.století, jako strážný hrad cesty vedoucí na Moravu. V roce 1244 se s jistotou uvádí strážní věž. Ve 14.století byl v držení Matúša Čáka Trenčianského, od roku 1465 Jána Jiskry. V roce 1576 hrad získala rodina Vršatských. V roce 1680 byl hrad vypálený vojsky Imricha Thökölyho, znovu byl dobyt ještě v 18.století povstalci Františka Rákócziho II. V roce 1708 hrad získala císařské vojska a prý náhodným výbuchem střelného prachu byla zničena část budov. Zbytek pak byl záměrně bořen se svolením panovníka. Přístupná je pouze spodní část, zbylé části hradu jsou v CHKO a přístup k nim je zakázán.
24 fotek, letos v červenci, 37 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, zábava
Letecké múzeum Slávnica (SK) - je součástí Aeroklubu Dubnica a vzniklo z podnětu jeho členů, kteří se již nemohli přihlížet jak jinde letadla chátrají a tak je postupně začali kupovat. Expozice je volně přístupná a lze tam spatřit: Mig-15, Li-2, Mi-21MF, Av-14S, Tu-134A, Su-7BM, SU-22M4, Čmelák, AN-2, Mi-2, Aero L-29 Delfín.
bohunice  0
8 fotek, letos v červenci, 11 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Bohunice (Bohunice nad Váhom) (SK) - Kaštěl byl postaven v 2. pol. 17. stol. K zámku patřil velký dvůr a zahrada s fontánou. V tomto období patřil zámek staré uherské šlechtě, rodině Mednyanských. Ti v zámeckém parku v roce 1866 nechali postavit malou novogotickou kapli, pod kterou je jejich rodinná hrobka. Současnou podobu zámek získal za významného zástupce rodiny Alojza Mednyanského v letech 1861–1864. Ve 20. letech 20. stol. získala zámek rodina Riznerovců. Žigmund Rizner si jej vybral pro jeho klidnou polohu. Žigmundova sestra byla slovenská národní umělkyně Ľudmila Podjavorinská–Riznerová, která prý právě v tomto zámku napsala své slavné dílo o vrabčákovi Čimovi. V meziválečném období se zde scházela pražská umělecká bohéma. Poté zámek chátral až do restituce, kdy byl vrácen původním majitelům. Obec odkoupila zámek v roce 2006 a nechala jej zrekonstruovat. V roce 2012 v něm bylo zřízeno muzeum regionu Bielych Karpát.
klobusice  0
3 fotky, letos v červenci, 12 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Klobušice (SK) - Klasicistní zámek v Klobušicích byl postaven 1840 a u něj byla vybudována oranžérie s exotickými rostlinami. V roce 1930 byl zámek upraven. Jeho poslední majitelé byli Šipekyovci. V letech 1959-1960 byl zámek opět upraven. V nedávné minulosti bylo do zámku umístěno muzeum obchodu, to je však již přestěhováno. V roce 2013 byl zámek zrekonstruován. Dnes je v soukromém vlastnictví.
14 fotek, letos v červenci, 16 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dubnica nad Váhom (Dubnický kaštieľ) (SK) - Kaštěl v Dubnici nechal postavit na starším základě z přelomu 16. -17. stol. Gašpar Ilešházi v letech 1637-1642. Renesanční zámek byl stavěn tak, aby byl schopen obrany, to dokládají i klíčové střílny. Byl obehnán hradbou, příkopem a opatřen také padacím mostem, který zanikl v 18. stol. Ve výstavbě a rozšiřování se pokračovalo celé 17. stol. již v barokním slohu, zejména v letech 1659 a 1676. Po Gašparově smrti zámek zdědil jeho syn Gabriel a poté Gabrielův bratr Juraj Ilešházi. Ten se zaměřil na dostavbu západního křídla již v barokním slohu, v němž v roce 1730 vznikla kaple Nanebevzetí Panny Marie. Vedle zámku vznikl rozsáhlý francouzský a poté anglický park. V polovině 18. stol. byla v parku postavena také oranžerie, která existovala až do roku 1937. Na počátku 19. stol. bylo přistavěno východní křídlo v klasicistním slohu. Po Jurajově smrti zámek zdědil jeho adoptovaný syn Mikuláš, který se pustil do celkové přestavby do dnešní podoby. V současnosti zámek rekonstruovaná část slouží jako městské muzeum, galerie a informační centrum.

Dubnická umělá jeskyně (grotta) - Byla vystavěna na počátku 19. století z tufového a z lomového kamene, její součástí je i dřevěná nástavba vyhlídkové věže v neogotickém stylu s vitrážovými okny. V průběhu druhé světové války však objekt zachvátil rozsáhlý požár a stavba začala chátrat. Byla v neutěšeném stavu prakticky až do konce dvacátého století. Významná památka města byla rekonstruována teprve v letech 2009 – 2010 u příležitosti 50. výročí přiznání statutu města Dubnica nad Váhom. Byla tu objevena původní kamenná podlaha v krbové místnosti a při odkrývání chodeb byly nalezeny úlomky plastik a původních říms. Podle některých pověstí odtud vedou tajné chodby k nedalekému zámečku a dokonce až k Trenčínskému hradu, napovídá tomu část podlahy při vstupu do bludiště, která se jeví jako klenba tajné chodby.
sklabina  0
45 fotek, letos v červenci, 36 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Sklabiňa (Sklabiňský Podzámok) (SK) - První písemná zpráva o hradě je z roku 1309, kdy je uváděn jako majetek zvolenského župana magistra Donče. Tento je považován i za stavebníka hradu. Čili oproti jiným hradům v okolí je ten Sklabiňský poměrně mladší. V roce 1339, když byla od zvolenské župy oddělena samostatná Turčianská župa, se hrad stal majetkem krále a jím dosazený hradní kastelán byl zároveň turčianským županem. V letech 1410 až 70 měl hrad v lenním držení rod Ondřeje Balického. Za jejich držení hrad dobyli a vypálili husité. Koncem 15. století se v držení hradu vystřídali Jan Ernest, král Matyáš Korvín (po r. 1487) a Jan Zápolský. Právě s držením krále Matyáše je spojeno moderní opevňování hradu. V roce 1527 připadl hrad Habsburkům, respektive Ferdinandu I., který polovinu hradu zastavil Františku Révayovi a druhou šalamounsky Ladislavu a Mikuláši z rodu Makedonských. Tento stav nevydržel dlouho neboť již roku 1540 je hrad jen v rukou Révayovců. Ti hrad v letech 1554, 1563 a na počátku 17. století rozsáhleji opravovali, rozšířili a zdokonalili v systému vojenské obrany. Na přelomu 16. a 17. století si Révayové upravili původní opevněné předbraní na pohodlný a reprezentativní palác s dekorativním vstupním portálem. Nad ním se nacházela nápisová deska upomínající na rok dostavby 1610 a stavebníka Petra Révaye a jeho ženu. Roku 1623 hrad na krátkou dobu obsadilo vojsko Gábora Bethlehena. Reakcí na to bylo v r. 1630 bylo dostavěno nejmladší předhradí se dvěma polygonálními baštami při bráně. Zde se nacházela další deska s upomínkou na tuto výstavbu. V této době hrad převzal úlohu hradu Znieva. Na Sklabiňu se přestěhoval archiv cenných listin. Již v průběhu 17. století přestal nevyhovující, chladný horní hrad (jádro hradu) vyhovovat obyvatelům hradu a ti se koncentrují v obydlích kolem zámku (paláce). Na konci 17. století bylo jádro opuštěno zcela a dokonce z něj odvezeno i veškeré vybavení. Po přesídlení Turčianské stolice v polovině 18. století do Martina ztratil hrad svůj poslední význam a začal chátrat ještě o to rychleji. Z roku 1800 pochází zmínka o zřícení hradní kaple sv. Ondřeje, což jen podtrhuje tristní stav hradu. Ačkoliv definitivně zchátralo jádro hradu, byl zámek na předhradí udržován a využíván Révayovci jako letní sídlo a rodové muzeum. Definitivní zánik i zámku přinesl rok 1944, kdy byl zámek vypálen ustupujícími nacisty. Rod Révayů držel hrad až do poloviny 20. století, čili více než 400 let.
blatnica  0
28 fotek, letos v červenci, 26 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Blatnica (Blatnický hrad) (SK) - Hrad byl postaven v druhé polovině 13. století a první zmínky o něm jsou z roku 1300, kdy byl jeho majitelem Peter z Brezovice. Později se stal královským majetkem. Jelikož hrad stál mimo hlavní komunikační trasy, nebyl o něj mezi panovníky velký zájem a hrad vystřídal několik majitelů. Od 15. do první poloviny 16. století byli jeho majiteli Pongrác ze Sv. Mikuláše, Peter Komorovský, rodiny Necpalskovců, Juštovců a další. Hrad byl tvořen z dlouhého a poměrně úzkého paláce zpevněný ze severní a jižní strany půlkruhovými věžemi a byl chráněn ze severovýchodní strany strmou propastí. Na jihovýchodní přístupnější straně bylo malé nádvoří, uzavřené hradbami, se čtyřbokou věží. Hrad byl rozšířen rodem Révayovců, kteří hrad dostali do vlastnictví roku 1540 a kteří v druhé polovině 16. a na začátku 17. století, vybudovali velké předhradí s novými budovami. Na konci 17. století se hradu zmocnili povstalci Imricha Thökölyho a na počátku 18. století také kuruci Františka Rákócziho II. Po utišení povstání hrad ztratil na významu a upadl. V roce 1744 byl ještě opraven, ale od roku 1790 nebyl obydlen a pomalu zpustl.
7 fotek, letos v červenci, 13 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Gbeľany (Château Gbeľany)(SK) - První zmínka pochází až z roku 1756, kdy se zde uvádí barokní kaštěl (slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku u nás označovaný jako zámek). Z roku 1771 se zachoval první známý výčet mobiliáře, v němž se zmiňuje zámecká kaple, která se podle místních pamětníků nacházela v přízemí poblíž vstupní brány. V té době Gbeľanské panství vlastnili Serényiové (slovensky Szerényiovci). V roce 1812 majetek získali Nyáryové (Ňáriovci, Nyáry, Nyáryovci, Nyáriovci) ze Sučian, kteří se usadili v Gbeľanském zámku. Někdy v polovině 19. století vznikl kolem zámku také park. V roce 1863 se novými majiteli stali bratři Jan a Ferdinand Zay a v roce 1883 gróf Juraj Majláth ze Zavaru (1854-1924), který si vzal za ženu Šarlotu Zichyovou (1855–1924). Jejich syn Ferdinand Majláth (1891-1929) se v roce 1926 oženil s Hubertou Széchenyiovou (1908-1978) a spolu se pustili do rekonstrukce. Ve věku 38 let však Ferdinand náhle zemřel na infarkt. Poslední zeměpán Gbeľanského panství, Dr. Ferdinand Majláth, má mohylu u lesíka Dielec. Na počátku druhé světové války se rodina ze zámku odstěhovala. Majláthové panství vlastnili až do roku 1945. Poté byl jejich majetek zestátněn a zámek sloužil jako škola. Po rekonstrukci v letech 1978-1982 se stal sídlem správy národního parku Malá Fatra. V roce 2011 zámek koupili noví majitelé, kteří započali jeho rekonstrukci, ale bohužel i úpravy. V zadním traktu vznikla moderní přístavba propojující zámek s dříve samostatnou, původní hospodářskou budovou, uzavírající vnitřní nádvoří. V současnosti slouží jako hotel.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.