Název

trebic

Popis

Třebíč - V letech 1240 - 1260 byl vybudován klášterní areál jako nedobytný hrad. Některé pozdější prameny dosvědčují jeho mohutnost, jíž se u nás sotva mohlo něco vyrovnat, s pásem hradeb, zesílených baštami a věžemi. Na jihovýchodním nároží dnešního zámku je dodnes patrná spodní část raně gotického věžovitého stavení s malými hranolovými okénky. V severním vstupním traktu je hranolová věž, jiná, původně vstupní věž, je zachováni zčásti na východní straně v ohradní zdí. Věž západního vstupního křídla má pozdně gotickou úpravu. Příznivý vývoj kláštera nakrátko zpomalily válečné události ke konci vlády přemyslovské dynastie a vnitřní neklid v prvých letech vlády Jana Lucemburského. Neblaze jej však zasáhly koncem 14. století bratrovražedné boje mezi markrabaty Prokopem a Joštem, jemuž klášter stranil. Podle kronikářské ho vyprávění třebíčského radního písaře Eliáše Střelky Náchodského z r. 1574 obléhal město a klášter i Žižka, „však zkaženo a zplundrováno od něho není“. Husité nicméně klášter ovládli a ještě déle, až do r. 1435, drželi město. Vlivem vnitro politických poměrů se hospodářský stav kláštera v první polovině 15. století zhoršoval, jeho zadlužení rostlo. Klášter spolu s městem značně utrpěly i za válek česko-uherských mezi Jiřím Poděbradským a Matyášem Korvínem. Dne 14. května 1468 Matyáš město dobyl a Jiříkův syn Viktorín by1 nucen stáhnout se do klášterního areálu. Tři týdny vzdoroval uherské přesile, až se nakonec probojoval do údolí řeky Jihlavy, kde se spojil se svým bratrem Jindřichem; zbytek posádky v klášteře, vedený Václavem Vlčkem, se pak pro ne dostatek potravin (,‚trpěli hlad, takže koně i myši jedli“) Matyášovi vzdal. Matyáš sesadil dosavadního opata Matěje pro jeho věrnost Jiřímu Poděbradskému. Současně volně disponoval klášterními statky, takže klášter jen živořil; stejně učinil v r. 1480 i Vladislav II. Jagellonský. Nejprve dostal klášterní statky přívrženec Matyášův Zdeněk ze Šternberka a v r. 1480 bratři Jaroslav a Vaněk z Lomnice. V r. 1490 získal panství od Vladislava Jagellonského Vilém z Pernštejna, nejprve jako zástavu, ovšem za podmínek, které vylučovaly obnovu kláštera. V r. 1525 vyměnil Jan z Pernštejna statky s Arklebem Cernohorským z Boskovic, který přál evan gelikům, a proto v r. 1525 vyhnal řeholníky z kláštera. Brzy nato však opět získal třebíčské panství Vratislav z Pernštejna, kterému je v r. 1556 Ferdinand I. dal do dědičného vlastnictví. Nový vlastník však hned začal rozlehlé panství rozprodávat. Šlechtičtí držitelé zejména po vypuzení řeholníků — neměli zájem na úpravách poškozeného kláštera a víc pečovali o jeho přeměnu v zámek. Již Vilém z Pernštejna odstranil mnohé části v místech dnešních hospodářských budov. Mnohem podstatněji zasáhli v druhé polovině 16. století do úprav budov noví držitelé — Osovští z Doubravice, kteří pře stavěli dosavadní klášter na renesanční zámek. Nejdříve bylo upraveno přízemí, postaveno hlavní patro trojkřídlé části a severní křídlo; sem pak byl přeložen hlavní vchod do zámku průjezdem hranolovou věží. Koncem 16. století bylo vybudováno západní křídlo, které dostalo v 18. století barokní štít; fasáda západní části byla vyzdobena jednoduchým sgrafitem. Umrtím Smila Osovského v r. 1613 skončila významná etapa radikálních úprav zámku. Jeho ovdovělá manželka Eliška z Valdštejna se za čas provdala za Karla staršího ze Žerotína, a než s ním odešla v r. 1629 do vyhnanství, postoupila třebíčské panství do užívání svému bratru Adamu z Valdštejna (1638), pánu na Židlochovicích, a do správy jeho synu Rudolfovi (1640). V držení Valdštejnů zůstal pak třebíčský velkostatek až do r. 1945. Události třicetileté války se zámku podstatně nedotkly, i když byl v r. 1643 obléhán Švédy. Koncem 17. století zahájil jeho přestavbu Rudolf František Augustin z Valdštejna, ale dokončil ji teprve ve 20. letech 18. století. Byl vybudován hlavní sál s mramorovou podlahou a později doplněn znaky v rokokovém stylu. Jihozápadní křídlo bylo nově rozděleno na osm čtvercových pokojů se štukovou výzdobou. Současně b upraven i kostel, z jehož kněžiště vznikla zámecká kaple.

Bazilika sv. Prokopa - vznikla v první polovině 13. století jako součást benediktinského kláštera, který v roce 1101 založili Litold Znojemský a Oldřich Brněnský. Je postavena v unikátním přechodném románsko – gotickém slohu. Katastrofou pro město a klášterní hrad bylo obléhání uherskými vojsky Matyáše Korvína v roce 1468. Klášter byl značně poškozen a bazilika vypálena. Klášter byl odebrán církvi, mniši byli vyhnáni a bazilika sloužila až do poloviny 18. století světským potřebám ( např. pivovar ). Po rekonstrukci arch. Kaňkou opět bazilika sloužila k sakrálním účelům. Opravdovými skvosty baziliky jsou např. bohatě zdobený hlavní vchod zvaný Rajská brána ( Porta paradisi ), kruhová okna v apsidě, zachované fresky v severní tzv. Opatské kapli nebo rozsáhlá trojlodní krypta. Bazilika měla původně pouze jednu věž, která byla v polovině 18. století nahrazena věžemi dvěma. V roce 2003 byla bazilika spolu s nedalekým židovským ghettem a židovským hřbitovem zapsána na seznam UNESCO.

Kategorie a štítky

Nastavení