Název

sklady_jadernych_zbrani_javor_51

Popis

Sklady jaderných zbraní JAVOR 51 - Jeden ze tří areálů zahrnujících i dva dvoupodlažní podpovrchové sklady speciální munice, vybudovaných v rámci Akce „Javor“, se nachází v bývalém VVP Brdy mezi obcemi Míšov a Borovno. Konkrétně jde o objekt s označením Javor 51. Do prostoru skladů speciální munice měl přístup pouze předem určený personál. Zázemí skladů jako kasárny atd. jsou nepřístupné a stále v majetku Vojenských lesů. Z původního obraného perimetru valů a okopů lze dnes najít pouze první linii plotu s ostnatým drátem a betonové pevnůstky. Hlavní skladovací depoty byly v areálu dva. Každý z objektů je přibližně 40 metrů dlouhý a 20 metrů široký, maskování zajišťovalo zahrnutí zeminou a vysázení stromů, které měly ze vzduchu budit dojem souvislého lesního porostu. Skladový objekt byl v podstatě velice odolný bunkr, s možností přežití v jaderné apokalypse (pokud se jedná o samotnou posádku, bylo toto přežití samozřejmě časově omezené). Zničit ho prý mohl „přímý zásah“ jaderné hlavice o síle minimálně 3 Mt TNT. Každý ze skladů měl dva hlavní, protilehlé, masivními vraty osazené vstupy. Podle dostupných informací měl vždy jeden sloužit pouze k vykládce a druhý k nakládce skladovaného materiálu. U každého z hlavních vstupů do objektu skladů je zastřešená betonová rampa, umožňující nacouvání nákladních automobilů. Skladovací objekty měly jedno přízemní a jedno podzemní patro. Zatím co přízemí sloužilo především k nakládce a vykládce materiálu, v podzemí se nacházely samotné skladovací prostory a technické zázemí. Přízemní a podzemní patro bylo propojeno prostorem manipulačního sálu. Manipulace s hlavicemi byla snadná a zároveň umožňovala naprosté utajení. Ani řidič nákladního vozu tak nemusel mít tušení, jaký materiál vlastně veze a jak vypadá skladovací objekt. Kontejnery s hlavicemi byly po vyložení z nákladního automobilu přeloženy na manipulační vozíky, zataženy skrz první silnostěnná betonová vrata dovnitř depotu do meziprostoru mezi prvními a druhými tlakovými vraty. V tomto okamžiku převzala kontejner s hlavicí prověřená obsluha skladu došlo k uzavření vnějších vrat a až poté byla otevřena vnitřní silnostěnná vrata a munice byla vtažena do manipulačního sálu. Poté, byl kontejner, za pomoci řetězového posuvného jeřábu spuštěn do spodního patra k uložení v jedné ze čtyř skladovacích místností. V každé ze temperovaných a klimatizovaných místností byl prostor maximálně pro 15 kontejnerů umístěných ve dvou řadách. Vozíky byly v místnostech fixovány proti pojíždění upnutím kotvami k podlaze. V každé skladovací místnosti byl umístěn i mohutný trezor na dokumentaci ke skladovanému materiálu. Jeden objekt by tak při plném využití kapacity mohl pojmout až 60 skladovacích vozíků, dva depoty v rámci jednoho areálu potom 120 vozíků. Skladovací prostor patřil k prostorám s nejpřísnějším režimem vstupu. Dovnitř mohly vstupovat pouze osoby oprávněné a to ještě pouze ve dvojici. Za běžného provozu skladu to byl náčelník skladu a velitel celého komplexu. Přímo do skladovacího prostoru nesměl samostatně vstoupit ani dozorčí, jehož stanoviště bylo přímo v objektu. Sklad byl průběžně uzamčen dvěma zámky a signalizace jeho otevření byla vyvedena jak k dozorčímu skladu, tak k dozorčímu útvaru a dokonce i na velení do SSSR. Hlavní vstupy do skladu byly kromě případů navážení či vydávání materiálu vždy uzavřeny. Personál skladu vstupoval do objektu za účelem provádění zkoušek a revizí zásadně bočním vchodem. Ve skladovacím prostoru musela být zabezpečena stálá teplota a vlhkost vzduchu. Každý ze skladů byl proto napojen na centrální systém vzduchotechniky. K pomocnému ohřevu vzduchu byly v každém ze skladů připraveny i elektrické přímotopy. Teplota se ve skladovacím prostoru musela pohybovat mezi 15 a 25 stupni Celsia. V každém ze skladů proto nechyběly měřiče teploty a vlhkosti vzduchu. Sklady byly vybaveny navíc i havarijním systémem chlazení jaderných hlavic za pomoci hélia. Tento systém se ale využíval pouze v případě výpadku centrálního systému vzduchotechniky, kdy by hrozilo přehřátí jádra jaderných hlavic. Ke každému JAVORu patřilo osazenstvo v celkovém počtu 350 až 370 lidí. Z toho bylo 82 vojáků z povolání, 123 vojáků základní služby a 145 až 165 civilních pracovníků včetně rodinných příslušníků. Většina z vojenských osob tvořila strážní oddíl. Do skladového objektu mělo přístup pouze 20 vojáků, ale do manipulační haly a hal skladovacích pouze osm důstojníků. Jenom těchto osm mužů z dané posádky JAVORU vědělo, s čím se zde vlastně manipuluje. Skladiště jaderné munice JAVOR velením spadaly pod VS 22. armády JASYR ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/jasyr ). Javor 51 byl od roku 1993 využíván nejprve Českou národní bankou, která v něm po rozdělení federace uložila několik tun vyřazených mincí a bankovek, později, v roce 2006, v něm našly dočasný odpočinek ostatky 3800 německých vojáků, kteří na území Československa padli v průběhu druhé světové války. Od roku 2016 je Javor 51 přístupný veřejnosti a sídlí v něm "Atom muzeum Javor 51". Bohužel je přístupný pouze jeden z objektů, kde je expozice a co hůře, byl v minulosti celý vymalován a zařízení přetřena a tak postrádá původní barvy, značení v objektu a popisky zařízení v azbuce, které to celé více umocnují původnímu stavu, to je dobře patrné v Javoru 50 ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/sklady_jadernych_zbrani_javor_50 ) či Javoru 52 ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/sklady_jadernych_zbrani_javor_52 ). #cestování #architektura #dokumenty #koníčky

Kategorie a štítky

Nastavení