Název

neuberk_mlada_boleslav

Popis

Neuberk (Najperk, Neuberg, Neuperk) - Na výpadovce z Mladé Boleslavi směr Mělník, na levém břehu řeky Jizery stojí zámek Neuberk z 1. poloviny 18. století. Na jeho místě bylo pravděpodobně dříve jiné stavení. Jako zakladatel barokního zámku Neuberk je uváděn Jan Ignác Gemrich, soudce Vrchního zemského soudu. Barokní zámek Neuberk se skládá ze dvou pravoúhlých křídel, k jejichž stavbě bylo mj. použito i zbytků kamene s nedalekých částí bývalého středověkého hradu Rácov. Nad rizalitem dvoupatrové budovy je plastický erb zakladatelů zámku. Chodby jsou sklenuty valeně a plackami stejně tak jako zámecká kaple (dnes není znatelná). Zatímco z původního mobiliáře se nic nezachovalo, ve dvou pokojích v patře zdobí stěny fresky s mytologickými výjevy, jejichž autorem je významný barokní umělec Václav Vavřinec Reiner. Část zámku byla později upravena na pivovar, ten fungoval až do 60tých let 19. století. Směrem k Mladé Boleslavi byl kdysi udržovaný anglický park. Mezi vlastníky Neuberku nacházíme několik zajímavých osobností, které ač původem Němci natolik splynuly s českým prostředím, že se daly zcela do služeb jeho národní obrody počínající v 18. a vrcholící v 19. století. Již zakladatel zámku Jan Ignác, rodák ze slezské Zaháně, pilně sbíral staré české rukopisy a tisky. Hosty neuberské knihovny byli mj. Josef Dobrovský a Václav Matěj Kramerius, s nimiž se úzce stýkal syn zakladatele rodu František z Neuberka. Řadu vzácných českých knih později Neuberkové věnovali nově založenému Národnímu muzeu. Také Jan Norbert se aktivně zapojil do českého kulturního a politického života - stal se kurátorem Matice české, členem muzejního výboru, v roce 1848 zahajoval Slovanský sjezd v Praze, aby po zvolení Františka Palackého jeho předsedou mu předal řízení, zasedal v Národním výboru i na sněmu v Kroměříži. Jeho syn Jan Eduard patřil ke štědrým mecenášům české kultury, mnoho exponátů z jeho sbírky dodnes vystavuje Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Neuberkové žili však v našem kraji a pravidelně se zúčastňovali mladoboleslavského společenského a kulturního dění. Měli své pravidelné místo v arciděkanském kostele a své mrtvé pohřbívali na havelském hřbitově. Klidně plynoucí život jejich rodiny občas narušila velká voda a v roce 1884 došlo k nešťastné události přímo na zámku, kdy po příjezdu panstva z boleslavského trhu zahynul pod párem vypřáhlých koní tříletý chlapec a po několika dnech si vzal dobrovolně z pocitu viny svůj život panský kočí. Po Boleslavsku se také jako blesk šířily pověsti o zločinech Antonína a Karla Damiánových z Čejetiček, souzených za loupežné vraždy. To se psal rok 1888. Dvacáté století šlechtickým tradicích rozhodně nepřálo a nejinak tomu bylo i v nově vzniklé Československé republice. V roce 1921 zemřel poslední mužský člen čejetické větve Maxmilián a majetek připadl Alžbětě Adéle (1894-1981), žijící střídavě na Neuberku a v Praze. Úděl této neprovdané majitelky panství značně ovlivnily zejména politické události poloviny minulého století. Smutný osud zámku se začal naplňovat v roce 1942, kdy byl objekt obsazen německou armádou, která jeho polovinu užívala, ve zbytku dál bydlel personál zámku, majitelka sama žila v Praze. Po válce se do zámku nastěhovalo velitelství Rudé armády včetně velícího generála města Sarkise Martyrosjana. Jestliže za války byl Neuberk považován za vlastnictví české, po válce pro změnu za majetek německý. Dodnes kolují zvěsti o tom, jak byl rozkrádán inventář zámku, páleny knihy považované za německé. Zámek dostal svého národního správce, snaha o záchranu alespoň části vzácných knih ze strany boleslavských občanů JUDr. Miloše Pecenky a profesora Ferdinanda Strejčka nebyla příliš úspěšná, vandalismem byly postiženy i další neuberské objekty, jako například myslivna Suchá u Bukovna. Baronka Alžběta Adéla, jejíž otec byl Čech a matka Angličanka, považovaná ovšem za Němku, pak řadu let pracovala v Praze jako uklízečka na veřejných WC, po sovětské okupaci v roce 1968 odjela do Rakouska, kde roku 1981 zemřela. Tolik stručně o osudech poslední majitelky Neuberka podle knihy Dagmar Štětinové. Zámek byl zestátněn a bytový podnik zde v prvním i druhém patře zřídil byty, které nájemníci postupně devastovali a byli vystěhováváni. Do dnešních časů zde zůstal jediný nájemník. Ve volných bytech byly později sklady nábytku a různých listin. Po sametové revoluci byly nemovitosti zámku vráceny městu Mladá Boleslav, které začalo i s některými úpravami. Později koupil zámek do soukromého vlastnictví Stanislav Hendrych, ten provedl nutné opravy. Zámek má nyní kompletně rekonstruovanou střechu i krovy, byly vyměněny některá okna, vyčištěn od náletů zámecký park a další práce. Nyní má zámek opět nového majitele.

Kategorie a štítky

Nastavení