Název

bucovice

Popis

Bučovice - Byl postaven v letech 1575–1585 Janem Šemberou z Boskovic, ve své době jedním z nejbohatších moravských šlechticů. Stavitelem zámku s jeho renesančními arkádami byl severoitalský mistr Pietro Gabri. Stavbu realizoval s využitím plánů Jacopa Strady (nikoliv – jak se často mylně uvádí – Pietro Ferrabosco do Lagno). Zámek má prostorný dvůr vroubený ze tří stran arkádami. Štíhlých sloupů a arkád s hlavicemi (jónskými, římskými i korintskými) je celkem 96. Sokly sloupů jsou ozdobeny emblémy, kamenné veřeje dveří pak nesou znaky zakladatele zámku a jeho manželek. Na barokních úpravách zámku probíhajících od roku 1633 participoval Giovanni Giacomo Tencalla. Ten pro Maximiliána z Lichtenštejna, jenž zámek i panství vyženil s dcerou Jana Šembery Kateřinou, vytvořil i manýristickou kašnu (1635/1637) uprostřed dvora. Vodotrysk je vysoký 8,5 metru; představuje kalichovitou vázu s lupenkovitě zprohýbanou hlavicí, která přechází ve čtyři vyhloubené dračí hlavy opírající se o bedra dřepících mořských panen. Nahoře je zakončen sochou Bakchuse. V téže době byly přistavěny i čtyři rohové věže s kovovými lucernami, které však pro velkou tíhu musely být s věží postupně sejmuty. Na rozdíl od vnější až strohé fasády zámku, jeho západní křídlo v sobě skrývá několik bohatě zdobených reprezentačních sálů, které se jmenují podle jejich pozdně renesanční výzdoby. Sál pěti smyslů má na klenbě alegorie smyslů malované podle kreseb Martena de Vos. V lunetách jsou technikou chiaroscura-šerosvit namalovány antické výjevy. Další pokoj zvaný „ptačí“ má na stropě malovanou síť, v jejímž vrcholu je Amor s ptáky. Rozlohou největší je Císařský pokoj, jehož výzdobu velmi pravděpodobně provedl dvorní sochař a štukatér císaře Rudolfa II. – Hans Mont. Na čtyřech lunetách, které Mont vyzdobil vysokým štukem, se nacházejí postavy císaře Karla V., Európy, boha Marta a Venuše. Do lunet nad okny Mont umístil římské císaře – Augusta, Nera, Antonia a Marca Aurelia. Tzv. zaječí pokoj je vyzdoben freskami, kde zajíci vystupují v lidských situacích a s lidmi dokonce válčí. Uprostřed stropu je freska zobrazující hostinu zaječího páru. Venušin pokoj zdobí fresky z okruhu malířů benátské školy. Pokoje v 1. patře byly určeny především pro služebnictvo, ale nachází se zde také kaple datovaná 1637. Od roku 1681 přestal zámek sloužit jako panské sídlo a stal se administrativním centrem panství, od roku 1722 pak sídlem centrální lichtensteinské účtárny. Od té doby žádné závažnější stavební úpravy nenarušily jeho italský renesanční charakter. Tomuto účelu sloužil až do r. 1924. Hořejší patra byla přeměněna v byty pro úřednictvo. Také renesanční uspořádání zahrady bylo silně narušeno. Likvidace jejích zbytků byla dovršena v r. 1726, kdy došlo k její přeměně v užitkový sad. Dvě báně zámeckých věží byly pro přílišnou tíhu v r. 1724 odstraněny a zbývající dvě stihl stejný osud v r. 1813, takže věže dostaly dnešní nízký vzhled. V důsledku přeměny zámku v ústřední kanceláře bylo odstraněno vše, co připomínalo jeho dřívější funkci. Tak v r. 1787 bylo zbouráno pevnění, odvezena děla, tak charakteristická pro tehdejší pohled na zámek. V r. 1796 byla vybourána ze zámeckých sálů dosavadní renesanční kamna, v r. 1825 odstraněna bašta před zámkem a zasypán i příkop. Vedle lichtenštejnské kanceláře byly po r. 1848 dočasně v zámku umístěny i soudní a berní úřady. Po r. 1945 se stal zemědělsko-lesnického archívu. Dnes jej spravuje Krajské středisko státní památkové péče. Vzhledem k jeho vynikající renesanční architektuře která se svým pojetím řadí k předním dílům tohoto slohového období nejen u nás, ale i v celé střední Evropě.

Kategorie a štítky

Nastavení