Název

bojnice

Popis

Bojnice (SK) - Nejstarší listinný údaj pochází z roku 1299 a zmiňuje se o vrcholně středověkém hradu. Hrad byl vlastnictvím synů Kazimíra ze bzovické větve rodu Hunt-Poznan, avšak byl zabrán Matúšem Čákem. Po Čákově smrti (1321) se stal majitelem hradu nejmenovaný král. V roce 1393 už je však hrad majetkem rodu Jelšavských (Ilsvai). Dále v letech 1430-85 se stal sídlem potomků Onufria Bardy, jenž byl francouzského původu. Za dob těchto majitelů hrad odolával husitským útokům. Na sklonku středověku se stal krátce majitelem hradu levoboček krále Matyáše Jan Korvín (1485-89). Kvůli dluhům svého otce musel souhlasit s předáním hradu Štěpánu Zápolskému (1494 -1526). Podoba a rozsah hradu z raně středověkého období není známa. Většina jeho konstrukcí zmizela či byla pozměněna. Zbytky kamenného hradu z 13. – 14. století byly v podobě obvodové hradby. Doloženo tak bylo z výzkumu probíhajícího od roku 1994. Mezi výbavu horního hradu patřila cisterna na nádvoří, která byla spojena s jezírkem, nacházejícím se v podhradní jeskyni. Na sklonku 15. století došlo k dalším středověkým přestavbám. Jednalo se o budování nového opevnění, které obíhalo hrad ze všech stran a vytvářelo jakýsi prstenec. Hradby byly vedeny v liniích a ve zlomech byly zpevněny věžemi. Nejlépe se zachovala věž hranolová severní s průjezdem hlavní brány. Od roku 1528 se staly hrad a panstvo majetkem velmože Alexia Thurza. Od poloviny 16. století pak trvalým sídlem rodin Jeronýma a Stanislava Thurzo. Na jejich příkaz bylo hradní křídlo doplněno o nová křídla obytná a dělovou bateriovou věž na straně východní. Ve věži je dochovaná omítková výzdoba ve formě malovaného kvádrování. Kvůli povstaleckým útokům Turků (v letech 1599, 1604. 1644, 1663) bylo ohrazeno i poddanské městečko. Nejprve šlo o palisádovou stěnu, poté v polovině 17. století byla stěna nahrazena hradbou zděnou, která byla připojena k vnějšímu obezdění hradního příkopu. Další novostavby byly již situovány do předhradí, kvůli nedostatku místa v jádře hradu, a to napříč nádvořím, což mělo za následek jeho rozdělení na dvě poloviny. V horním hradě bylo vystavěno v rozšířeném severním křídle velké dvojramenné schodiště. Bateriová věž následně musela být snížena do výše sousedních křídel a byla přestavěna na obytnou část. Výškové sjednocení umožnilo zastřešení jádra společnými střechami. Po smrti bezdětného Michala Thurza (1636) se stal hrad majetkem Pálffyů. Císařský generál Pavel Pálffy jej v roce 1644 dědičně obdržel a uskutečnil raně barokní přestavbu. Práce byla vedena Carlem Martinem Carlonem a Šukatérem Antoniem Biberellim z Rovenda podle plánů císařského architekta Filberta Lucheseho. V předhradí byly vystavěny administrativní a hospodářské budovy. Někdejší západní parkán byl zabrán postranní sýpkou. Jižní část předhradí byla rozdělena na dvě samostatná nádvoří. V jižním bylo zřízeno reprezentační schodiště, vedoucí na výše položené východní nádvoří, a terasa. Ta spojovala nové altány se zahradními pavilony. Vytvářela tak prosluněnou promenádu s letohrádky. Podstatnější zásahy do jádra hradu však uskutečnil Jan Pálffy v rámci poslední přestavby (1889-1910). Byl inspirován módní architekturou francouzských zámků. Hrad byl tedy přestavěn do romantické podoby v duchu tamější gotiky. Asistentem při přestavbě byl architekt Jan Hubert, práci vykonali dělníci a kameníci z Tyrolska. Bylo sneseno horní podlaží severního křídla a proti zvýšené baště byla vybudována schodišťová věž. Náhlá Pálffyho smrt však měla za následek, že celková přestavba nebyla dovršena. Severnímu křídlu a předhradí tedy zůstal vzhled barokní. Dědici Jana Pálffyho hrad prodali Janu Baťovi. Po znárodnění roku 1945 přešel do vlastnictví státu. Doteď slouží hrad veřejnosti a jako muzejní expozice.

Kategorie a štítky

Nastavení