Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

73 fotek, minulou neděli, 20 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, příroda
Světlá nad Sázavou - zámek - Historie světelského zámku sahá až do středověku, kdy Štěpán ze Šternberka nechal roku 1393 vystavět na levém břehu řeky Sázavy gotickou tvrz chráněnou příkopy. V roce 1429 připadlo světelské panství rodu Trčků z Lípy a roku 1567 nechal Burian III. Trčka z Lípy přestavět stávající tvrz na lovecký zámek a to již v renesančním stylu. Z této doby pochází dochovaný latinský nápis, nad portálem na jižním průčelí zámku, který v českém jazyce zní: "Není pokoje na tomto světě, Burian Trčka z Lípy, první komoří císařský, 1567". Trčkové tu sídlili až do roku 1636, kdy byl jejich majetek zkonfiskován a připadl královské komoře. Po třicetileté válce se zde vystřídalo několik majitelů. Důležitým byl od roku 1668 Jan Bartoloměj z Vernieru, neboť zahájil přístavbu dnešního východního křídla k renesanční trčkovské tvrzi. V roce 1722 se stal zámek majetkem rodu Černínů. František Antonín Černín pokračoval v dalších úpravách zámku v duchu baroka. Nyní již dostavěné východní křídlo bylo obohaceno o sochařskou výzdobu, arkády v prvním patře a rodové erby. Stavební úpravou prošel i zámecký park. Další přestavba proběhla v letech 1774-1775, kdy na zámku působil rod Kolovratů Krakovských. V roce 1809 přestal zámek sloužit svému původnímu účelu, a na nějaký čas se proměnil ve vojenskou nemocnici. Novým majitelem zámku se stal v roce 1817 hrabě František Josef Zichy, který nechal vystavět západní empírové křídlo. Rytířský sál a ostatní místnosti v prvním patře nechal vyzdobit štuky. V roce 1821 přešel zámek do majetku rodu Salm-Reifferscheidtů. Ti si v roce 1869 přizvali k přestavbě svého sídla vídeňského architekta Svatoše, jehož úkolem bylo upravit zámek s ohledem na původní umělecké slohy. Pouze k západnímu křídlu přistavěl v novorenesančním slohu věžičku, balkon nad hlavním vstupem a na nádvoří uzavřel arkády řadou oken. Svatošovou přestavbou tehdy zámek získal svou dnešní podobu. Vznikla jednopatrová a s části dvoupatrová historizující budova o čtyřech křídlech, která uzavírají čestné nádvoří s kašnou. Na stavbě jsou jasné renesanční, barokní, empírové a novorenesanční prvky. Na počátku 20. století se na zámku usídlila Pozemková banka. Brzy na to se zámek stal majetkem továrníka Richarda Morawetze. Ten však musel ještě před válkou opustit Čechy a tak zámek využila ke svým účelům německá (1939-1945) a později československá posádka (1945-1946). Od roku 1949 se na zámku usídlila střední zemědělská škola, která zde zůstala až do roku 2011. Nyní je zámek majetkem společnosti Zámek Světlá s.r.o., která památku koupila od města v roce 2013 a již zpřístupnila veřejnosti.
29 fotek, minulou sobotu, 71 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, koníčky, města, práce
Světelské středověké podzemí - Podzemní chodby se nacházejí severovýchodně od kostela sv. Václava. Žádné známé písemné prameny o tomto podzemí a jeho prvotním účelu nehovoří. Poslední průzkumné práce, včetně hrubého geodetického zaměření a snad i vyčistění podzemí, zde byly prováděny za války, v roce 1944. Později bylo podzemí navštěvováno jen odvážnými a zvědavými světelskými kluky a – bohužel – zaváženo místními občany odpadky. Do vyčistění a zprůchodnění zanedbaného a téměř zapomenutého podzemí se pustila skupina nadšenců z Vlastivědného spolku Světelsko za pomoci a pochopení pracovníků městského úřadu. Po vyčistění celé této podzemní soustavy v letech 1999 až 2002 bylo zjištěno, že celková délka podzemních chodeb včetně rozrážek činí téměř 200 metrů a že všechny čelby a rozrážky končí v pevné hornině. Spojení s dalšími podzemními prostorami neexistuje, to znamená, že lidová tradice o propojení tohoto podzemí a ostatních sklepů středověkého města, případně pokračování chodeb pod řekou Sázavou pod zámek a dokonce na hrad Lipnici se nepotvrdila. Rozborem charakteru ražeb a jejich postupu bylo zjištěno, že nejstarší ražby byly započaty přímo do skalního výchozu nad meandrem řeky Sázavy. Jednalo se o dva sklepy ve skále náležející k dnes už neexistujícím stavením. Postupem doby byly podzemní prostory rozšiřovány, došlo k jejich propojení a vytvoření poměrně jednotného rázu chodeb. Jejich šířka se pohybuje od 160 do 240 cm, výška kolísá od 170 do 210 cm. Stěny a stropy jsou nádherné opracované do klenby, s patrnými vrypy po ručních nástrojích, jimiž bylo podzemí vytesáno. Stáří vzniku podzemí se zatím nepodařilo přesně určit. Vzhledem k tomu, že nejstarší vchody do podzemí jsou situovány v blízkosti poměrně výrazných tektonických struktur, nelze vyloučit, že první práce byly průzkumného charakteru prováděné prospektory na rudy někdy koncem 13. století, tak jak je známe z okolních měst Havlíčkova Brodu, Ledče n. S., Jihlavy a dalších. Vše nasvědčuje tomu, že podzemí vznikalo postupně a patrně se s majiteli měnilo i jeho využití. Lze předpokládat, že světelské podzemí vzniklo ve své konečné podobě pravděpodobně v 15. století, čemuž nasvědčuje zvláště kvalita provedené práce. Nelze však vyloučit i pozdější doražby a úpravy povrchu. Nejstarší nálezy střepů keramiky odpovídají asi 15. století. Je však pravděpodobné, že v minulosti byly občas sklepy důkladně čištěny, zvláště byly-li používány k ukládání potravin. Jediná mince nalezená v podzemí pochází z roku 1800. Dnes celistvé a propojené podzemí vznikalo ze dvou míst, patrně ze dvou samostatných parcel, od dvou různých majitelů. Jižní vchod, propojený se sklepem domu čp. 15, v němž byla židovská a později českobratrskou modlitebna (dnes zbouraná), byl vybudován dávno před jeho vznikem, druhý, původně samostatný vstup do podzemí se nacházel ve stejném skalním výchozu 17 metrů severně (proti proudu řeky). Tento nejstarší předchůdce dnešního podzemí měl jen asi 5-6 m do svahu a dnes se jeví jako podúrovňová část podzemí. Další ražba podzemních prostor patrně přišla až s odstupem doby, kdy si ji vynutil rozvoj města a produktivita hospodaření. Zdá se, že původní sklípky sloužily jen potřebě jednotlivých vlastníků, zatímco nové ražby už převyšovaly potřeby jedné rodiny. Zhruba ve střední části podzemí došlo patrně k nechtěnému proražení do staré studny. Studna má dnes hloubku 9,8 m od povrchu a její dno se nachází 3,25 m pod úrovní podlahy rozrážky v podzemí. Má kruhový průměr o ploše 1 m2, je celá tesaná v pevné pararule. Pro nedostatek vody sloužila zřejmě jen pro pomocné větrání podzemí, přičemž hlavní podíl na větrání měly svislé vrty o průměru asi 10 cm a délce od 4 do 6 m.
7 fotek, minulou sobotu, 15 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Golčův Jeníkov - tvrz - V roce 1636 se majitelem zkonfiskovaného jeníkovského statku, který do Bílé hory vlastnil Jan Rudolf Trčka z Lípy, stal generál Martin Maxmilián z Goltze, jenž si nechal v letech 1650–1653 nedaleko zábělčické tvrze postavit tvrz novou. Ta dostala název Goltzova tvrz. Po generálově smrti došlo k častému střídání majitelů a po vystavění starého zámku (https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/golcuv_jenikov_stary_zamek/) Leopoldem Krakovským z Kolovrat ztratila svoji rezidenční funkci. Poté, co Trautmannsdorfové nechali ve městě postavit pivovar, začala tvrz sloužit jako sklad chmele. V roce 1912 došlo ke zrušení pivovaru a tvrz následně chátrala. Po rekonstrukci, která proběhla v roce 2004, slouží jako galerie.
17 fotek, minulou sobotu, 10 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Golčův Jeníkov - nový zámek - Zámek byl vystavěn v duchu pozdního baroka v letech 1768-1769 hrabětem Filipem Krakovským z Kolovrat. V letech 1774-1775 prošla úpravou pro potřeby tabákové továrny, za jejíhož zakladatele bývá považován Filip Krakovský nebo jeho syn Leopold Krakovský z Kolovrat, který panství převzal po Filipově smrti v roce 1773. Po smrti Leopolda dochází mezi dalšími členy rodu Krakovských z Kolovrat ke sporům o dědictví a panství v této době řídila administrace. Poté, co továrna přesídlila do Sedlce, sloužil jako vojenský lazaret. V roce 1817 komplex odkoupila hraběnka Louisa Herbersteinová z Kolovrat, Leopoldova dcera. V letech 1827-1828 jej hrabě Otta z Herbersteinu nechal přestavět v duchu empíru. Otto jej sice vlastnil, ale protože byl nezletilý, tak jej spravoval jeho poručník Hugo von Eger. V této době byl založen také zámecký park. Následně sloužil pro správu panství. Roku 1830 se novou majitelkou stala hraběnka Terezie z Trautmannsdorfu. V 1. polovině 20. století jej vlastnili Milnerové. V roce 1951 přešel do vlastnictví místního národního výboru. Nzní opuštěn a chátrá.
3 fotky, minulou sobotu, 12 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Golčův Jeníkov - starý zámek - Když roku 1766 koupili Golčův Jeníkov Krakovští z Kolovrat, postavil v letech 1774-75 Leopold Krakovský obdélnou tříkřídlou patrovou budovu dnes zvanou Starý zámek. Budova zpočátku sloužila jako správní centrum panství, když její úlohu roku 1828 převzal Nový zámek (https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/golcuv_jenikov_novy_zamek/), byl Starý zámek přeměněn na byty. V roce 1830 se majitelkou stala hraběnka Terezie z Trautmannsdorfu. Ta v letech 1834-1836 nechala budovu zámku zbořit a na jeho místě vystavět nový objekt, který sloužil jako pivovar. Dnes už jen nefunkční Restaurace Na zámku.
22 fotek, minulou sobotu, 17 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Libice nad Doubravou - První písemná zmínka o obci Libice nad Doubravou je z let 1146 – 1148. Tehdy patřila olomouckému biskupství. Další zmínky pak pochází z let 1242 a 1352. Zámek byl vystavěn po roce 1709 a tehdy byl založen i přilehlý park. Původně byl postaven jako jednoduchá barokní stavba. Zdivo a klenby v přízemí zámku pocházejí z tohoto období. V letech 1862 – 1864 zámek rozšířen o severní trakt s věží a zcela přestavěn v novogotickém stylu. Na panství Libice nad Doubravou se v průběhu staletí vystřídala celá řada majitelů. Z nejvýznačnějších to byla rodina Boleslavských z Rittersteinu, nebo Karel Gürtler z Kleebornu a od roku 1925 ing. Jaroslav Hostan, kterému byl po revoluci navrácen. Ten jej obratem prodal. Od roku 2008 je zámek předmětem soudních sporů, od roku 2011 postupná rekonstrukce.
5 fotek, minulou sobotu, 11 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Ronov nad Doubravou - Když byl roku 1823 zbořen starý zámek v Ronově nad Doubravou, nechala nadace Jana Josefa Caretto-Millesimo roku 1825 severně od něj postavit novou budovu, která jí sloužila jako nové sídlo správy nadačního panství. Koncem 19. století byla budova novogoticky přestavěna do dnešní podoby.
Roku 1948 přešel zámek z majetku nadace do správy státní lesní správy, které slouží dodnes.
6 fotek, minulou sobotu, 11 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dolní Krupá - Po Dolní Krupé se poprvé píše Jindřich Špetle z Prudic, který sem přesídlil z nedalekého Ronovce (https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/ronovec). Za Haugviců z Biskupic, kteří Krupou drželi v letech 1510-1580, se tvrz poprvé výslovně připomíná roku 1533. V letech 1580-1636, kdy byla Krupá součástí trčkovského panství Světlá, se jí asi příliš pozornosti nedostalo, svým dílem mohla přispět i třicetiletá válka. Tak či tak, při konfiskaci majetku Jana Rudolfa Trčky není tvrz zmíněna a když roku 1651 koupil Krupou Jan Mencl z Bernfelsu, musel ji raně barokně obnovit. Za Jana Jeronýma z Löwenfelsu byl v blízkosti zámku obnoven kostel, jeho dcera pak přinesla Krupou věnem do rodu Schönowtzů z Ungarswertu, jimž patřil až do roku 1830. Během následujícího století se majitelé několikrát vystřídali a roku 1948 převzala zámek od družstva lihovarníků obec. Ve druhé polovině 20. století byl zámek využíván ke kulturním účelům a jako mateřská škola.
habry  0
8 fotek, minulou sobotu, 5 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Habry - Původní barokní čtvercový dvoupodlažní zámek byl vystavěn v letech 1717 až 1720 Adolfem Felixem Pöetting-Persingem. Od počátku sloužil jako sídlo správy panství. Koncem 19. století zámek vyhořel. Při opravě byl snížen o jedno patro a přestavěn novobarokně na školu. Jako škola sloužil až do roku 1992, kdy byla ve městě, nedaleko od zámku, otevřena škola nová. Od roku 2007 v soukromém vlastnictví a v rekonstrukci.
hostacov  0
7 fotek, minulou sobotu, 10 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hostačov - Snad již Hostačovští z Petrovic postavili na počátku 14. století jednoduchou gotickou tvrz, ta je však poprvé výslovně uvedena až roku 1542, kdy ji koupil Václav Tuněchodský z Poběžovic. Na počátku 17. století byla za Chotouchovských z Nebovid tvrz renesančně přestavěna a rozšířena na trojkřídlou stavbu, kterou po roce 1673 doplnily nádvorní arkády. Za Dohalských z Dohalic bylo po roce 1717 postaveno nejmladší západní křídlo. Roku 1945 byl zámek zestátněn Auerspergům, dnes je zde hotel a v parku diskgolfové hřiště.
43 fotek, 5.8.2018, 62 zobrazení, přidat komentář | cestování, lidé, ostatní, práce
Štola Panny Marie Pomocné (Měděnec) - Původně dědičná (odvodňovací) štola vyražená v polovině 16. století od jižního úpatí Mědníku sloužila později vzhledem k minimální potřebě odvodňování přímo k těžbě rud, používaných především k výrobě modré a zelené skalice pro kožedělnou výrobu. Težba byla zastavena roku 1840
polaky  0
53 fotek, 5.8.2018, 59 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty
Poláky - Předchůdcem poláckého zámku byla renesanční tvrz postavená v první polovině 16. století příslušníky mašťovské větve pánů z Kolovrat. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1546, kdy ji od Kolovratů koupil Jan Žďárský ze Žďáru. Jeho syn v roce 1552 prodal celý statek Felixovi Hasištejnskému z Lobkovic, ze kterého dědictvím přešel na jeho sestru Barboru a později na Václava Lobkovice na Duchcově. Od něj Poláky koupil Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, přenechal je své manželce Anně z Fictumu, ale po jeho smrti připadly jeho nejstaršímu synovi Janu Waldemarovi Hasištejnskému z Lobkovic. Od roku 1589 Poláky patřily Janu staršímu z Lobkovic na Točníku a po něm jeho bratrovi Ladislavu na Zbirohu. Ten spolu se svým bratrem Jiřím Popelem z Lobkovic upadl v nemilost císaře Rudolfa II., a proto v roce 1593 uprchl za hranice. Jeho majetek zkonfiskovala královská komora, ale protože podstatná část Ladislavova majetku pocházela z věna manželky Magdaléna ze Salmu, byly jí Poláky i další statky vráceny. Vzápětí je roku 1596 prodala ahníkovskému Linhartu Štampachovi ze Štampachu. Štampachové o panství na nějakou dobu přišli za účast na stavovském povstání, ale nakonec bylo roku 1628 Zdeslavu Štampachovi vráceno, protože ač byl evangelíkem, zůstal věrný Habsburkům. Zdeslav panství brzy prodal Jindřichu Šlikovi z Holejče.Jeho dcera Marie Sidonie se o Poláky soudila se svým manželem, který jí musel roku 1662 statek vrátit a uhradit všechny škody. Dále se ve vlastnictví vystřídali Strojetičtí ze Strojetic, hrabě Gustav Adolf z Warmsbachu a hrabata z Questenberku. Tvrz byla těžce poškozena během třicetileté války. V letech 1745–1815 vesnice patřila hrabatům z Pergenu, kteří ji nechali na konci 18. století z větší části strhnout a nahradili ji barokním zámkem podle plánů, které vypracoval žatecký stavitel Vavřinec Rodt. Posledními šlechtickými majiteli statku byli od roku 1815 Windischgrätzové a od roku 1869 Lobkovicové z Dolních Beřkovic. Po pozemkové reformě z roku 1926 zámek s dvorem postupně patřil rodinám Josefa Hrbáčka a Adolfa Kollmanna. Naposledy byl zámek důkladně opraven v roce 1928. Ve druhé polovině 20. století v zámku sídlila správa státního statku. Dnes zámek chátrá a mizí obrůstán náletovými dřevinami.
19 fotek, 5.8.2018, 15 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Klášterec nad Ohří - Počátky historie zámku se kladou mezi léta 1514 a 1538, kdy zde Volf Dětřich Fictum postavil na břehu Ohře panský dům. Okolo roku 1560 bylo započato s výstavbou šlechtického sídla a vzniklo dnešní průčelní křídlo, krátce nato byl zámek rozšířen o východní trakt a schodišťovou věž. Počátkem 17. století uzavřela další výstavba obdélníkové nádvoří. Po bitvě na Bílé hoře koupil panství, konfiskované rodu Fictumů, tyrolský šlechtic, svobodný pán hrabě Kryštof Štěpán Thun, který budovu dvakrát zpustošenou švédskými vojsky opravil. Barokní úpravy se v roce 1666 ujal italský stavitel Rossi Da Luca a architekt Carlo Lurago do podoby čtyřkřídlého jednopatrového zámku s obdélným nádvořím. Součástí areálu se stal i farní kostel Nejsvětější Trojice, který byl postaven Michaelem Oswaldem v letech 1665 - 1670 podle plánů italského architekta Carlo Luraga za vedení Rosiho de Luca. Současně s kostelem byla vybudována také Thunská hrobka. V okolí zámku byla založena barokní zahrada se sallou terenou (ranně barokním jednopatrovým letohrádkem s terasou a arkádovou chodbou) z let 1685 - 1687 od Rossi de Lucca, sochami a zámecká kašnou, zdobenou sochou Tritóna od J. Brokoffa z roku 1686. Zámek pak zůstal nezměněn do požáru v roce 1784, kdy mu dal architekt A. Grueber klasicistní podobu a provedl pozdně barokní úpravy interiérů. Další výraznější zásah do vzhledu způsobil požár roku 1856 a poslední úpravy zámku z roku 1858, od Václava Hagenauera v pseudogotické podobě s novými fasádami, zvýšením střech, věže a dekorativní výzdobou, odpovídající tehdy módní gotizující vlně. V roce 1945 se stal zámek majetkem Československa, byl restaurován a v září 1953 zde bylo slavnostně otevřeno muzeum českého porcelánu. Další rekonstrukcí prošel zámek v letech 1992 - 1994 na náklady města Klášterce nad Ohří.
libedice  0
9 fotek, 5.8.2018, 19 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Libědice - Zámku předcházela starší tvrz poprvé doložená roku 1571. Její poslední majitelkou byla Marie Zuzana Smyslovská, která ji s panstvím roku 1668 odkázala karmelitánskému klášteru na Malé Straně v Praze. Karmelitáni v období 1708–1725 tvrz přestavěli na barokní řádový dům s rozsáhlým hospodářským dvorem a zahradou. Když byl řád v roce 1786 zrušen, spravoval jeho majetek Náboženský fond, od kterého zámek v roce 1808 koupil Vojtěch Mladota ze Solopysk a připojil ho k mašťovskému panství. Vojtěch zemřel v roce 1827 a jeho manželka panství roku 1833 prodala hraběnce Gabriele z Ditrichštejna. Od ní panství koupil Evžen Karel Černín z Chudenic v roce 1845. Černínům patřil libědický statek až do roku 1925. O rok později si ho po pozemkové reformě nejprve najal a později koupil inženýr Bohumír Roedl, který od roku 1929 pronajímal čtyři zámecké místnosti libědické české škole. Po roce 1945 se ze zámku stalo skladiště v péči JZD a ten zchátral. Část hospodářských budov musela být stržena. Dnes zámek patří společnosti CDK Holdins a dočkal se rekonstrukce, leč opět je opušten, chátrá a zarůstá náletovými dřevinami. Zámek je patrová stavba s obdélným půdorysem, před který předstupuje atika ve střední části průčelí se vstupem a volutovým štítem.[2] K zadní části zámku přiléhá hospodářský dvůr a mezi zámkem a rybníkem na jižní straně býval zámecký park.
12 fotek, 4.8.2018, 9 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Veliká Ves - Předchůdcem zámku byla tvrz zmiňovaná na přelomu čtrnáctého a patnáctého století, kdy měla podle dobového popisu dvě věže a mezi nimi budovu se světnicí. Není jisté, kdy zanikla, ale pravděpodobně se tak stalo po připojení Veliké Vsi k hasištejnskému nebo mašťovskému panství. V roce 1660 velikoveské panství koupili augustiánští kanovníci z pražského Karlova a nechali zde vybudovat barokní zámek jako letní sídlo pro svého opata. Stavba nedokončeného zámku skončila roku 1762, ale už v roce 1785 byl pražský klášter v důsledku reforem císaře Josefa II. zrušen a jeho majetek se dostal do správy Náboženské matice. Od ní panství koupil v roce 1788 Ignác Schreiter a později v roce 1811 zámek dokončil. Novorenesanční podobu zámek získal v letech 1890–1896, kdy patřil Richardu Procházkovi z Prahy, který jej prodal Jaroslavu Kosovi. Ve druhé polovině 20. století zámek využíval státní statek, sídlil v něm místní národní výbor a v patře byly byty zaměstnanců. Po roce 1990 byl zámek vrácen dědičce původních majitelů, od které ho koupila okounovská firma Druhá severočeská stavební společnost. Zámek stojí v čele velkého dvora, dnes sloužícího zemědělské farmě.
brody  0
37 fotek, 4.8.2018, 30 zobrazení, 2 komentáře | architektura, cestování, dokumenty
Brody - Za vlastnictví Černínů v první polovoně 18.stol byl namístě sešlé tvrze století postaven prostý jednopatrový barokní zámek s kaplí, s podélným hlavním průčelím a dvěma krátkými křídly. Ve štítu arkýře letopočet 1918 znamená, kdy byl zámek upraven. Další stavební zásahy v průběhu 20. století objekt architektonicky poškodily. Zámek je opuštěný a chátrá.
zelec  0
5 fotek, 4.8.2018, 19 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Želeč - Předchůdcem zámku byla tvrz postavená Janem Čelechovcem před rokem 1573, nebo po roce 1578 za Diviše Hrobčického z Hrobčic. Po něm ji zdědil syn Bohuslav Hrobčický z Hrobčic, ale za účast na českém stavovském povstání mu byla zkonfiskována. Panství roku 1623 koupil Hartvík Vratislav z Mitrovic. Dalšími majiteli se stali plukovník Morwald a vzápětí Václav Michna z Vacínova, jehož syn Bohumír Michna tvrz prodal Ignáci Leopoldovi Neslingerovi ze Schelchengrabenu. Roku 1739 panství koupil hrabě Oliver z Wallisu. V té době tvrz zřejmě již nestála, ale roku 1760 zde byl postaven pozdně barokní zámek, který byl v letech 1889 a 1928 přestavován. Společně s hospodářskými budovami tvoří areál zemědělského podniku, dříve v něm byla kuchyň a jídelna JZD. V současnosti je zámek opuštěný a začíná chátrat.
57 fotek, letos v červenci, 33 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Klášter premonstrátek Rosa coeli s kostelem P. Marie - Počátky kláštera spadají do 2. poloviny 12. století. Vilém z Kounic zahájil stavbu kláštera v r. 1181 a do nově zbudovaného kláštera byly v roce 1183 uvedeny premonstrátky z kláštera v Louňovicích. Klášter byl pojmenován Rosa coeli – Nebeská růže a je nejstarším ženským klášterem na Moravě. Z dochovaných pozůstatků románského zdiva obsažených v severním a západním křídle dnešní křížové chodby je možné usoudit, že kostel byl s největší pravděpodobností zděný, ale ostatní stavby byly patrně jen dřevěné. Význam kláštera se postupně zvyšoval a od roku 1284 stal klášterem královským. Pod svou ochranu jej vzal český král Václav II. V této době byl klášter na tak vysoké ekonomické úrovni, že si mohl dovolit z vlastních prostředků vybudovat pro svou ochranu na návrší nad Kounicemi pevný gotický hrad. Po ukončení stavby hradu, někdy před rokem 1330, byla zahájena velkolepá nákladná přestavba klášterních budov, která se protáhla až přes rok 1400. Z původních románských staveb kláštera byly uchovány jen drobné fragmenty, převážná část byla postavena jako novostavba. Roku 1423 byl klášter husitskými vojsky vypleněn a zapálen. Po požáru byla nad chrámem obnažena klenba, která se v důsledku povětrnostních vlivů zřítila. Chrámová loď byla poté zakryta pouze trámovým stropem a původní klenba již nikdy nebyla obnovena. Roku 1434 však již byl klášter opraven. Na počátku 16. století nastal velký úpadek kláštera. Probošt Göschl přestoupil k luterskému vyznání a oženil se s jednou z místních jeptišek. Olomoucký biskup zjistil, že život jeptišek v dolnokounickém klášteře byl „neřestný a krajně pohoršlivý“. Nadále trvající neřestný život řeholnic přiměl okolní obyvatelstvo k přepadení kláštera. Jeptišky se pak rozutekly a chrám byl částečně zpustošen a zneuctěn. Opuštěného kláštera s panstvím se roku 1527 ujaly Moravské zemské stavy a ty jej předaly králi Ferdinandu I. Ten panství nejprve zastavil a posléze roku 1537 prodal Jiřímu Žabkovi z Limberka, který si Dolní Kounice zvolil za své hlavní sídlo a nechal opravit klášterní chrám. Za dalších majitelů panství však klášter pozvolna pustnul. O obnovu kláštera se ještě pokusili premonstráti ze strahovského kláštera. Roku 1698 budovu odkoupili a v následujícím roce upravili bývalou kapitulní síň na kapli. Nechali postavit novou barokní budovu konventu a v následujících letech renovovali křížovou chodbu a opravili kostel. Roku 1703 byl nově zastřešený kostel znovu vysvěcen. Téhož roku však Dolní Kounice zachvátil obrovský požár, který zničil i zrestaurovaný klášter. Opravena byla již jen budova konventu, kostel byl ponechán ve zříceninách a obřady se konaly pouze v kapli. Strahovští premonstráti se dalších pokusů o obnovu vzdali a roku 1808 prodali klášter i s kostelem zpět dolnokounickému panství. Od té doby se budovy začaly definitivně měnit ve zříceniny. Až roku 1895 nechal hrabě Josef Herberstein provést nejnaléhavější opravy. Od roku 1926 byly v klášteře prováděny z podnětu Komitétu pro záchranu památek v Dolních Kounicích udržovací a restaurátorské práce. V současné době je majitelem kláštera římskokatolické biskupství v Brně. Historické budovy užívá město Dolní Kounice.
hrusov  0
53 fotek, letos v červenci, 40 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hrušov (SK) - O vzniku Hrušovského hradu není nic známo. Zřejmě byl založen po odchodu Tatarů někdy v první polovině 13. stol., aby chránil důležitou skýcovskou cestu z Tekova do Ponitří. První nepřímá písemná zmínka pochází z roku 1253 a další z roku 1293. První přímá písemná zmínka je z roku 1316 v souvislosti s vojenským konfliktem, kdy se hradu zmocnil nekorunovaný král západního Slovenska Matúš Čák Trenčanský (asi 1260-1321). Na Slovensku zřejmě není hradu, který by střídal majitele tak často jako právě Hrušovský hrad. V letech 1321 až 1344 patřil hrad rodině Levických a roku 1347 daroval hrad král Ludvík I. Veliký (1326 - 1382) synům Julia z Topolčan, magistru Mikulášovi a jeho bratrovi Ondřejovi. Zanedlouho se hrad stal opět královským majetkem a spravovali jej kasteláni. V letech 1351-1359 byl správcem hradu Mikuláš z Perenu a po něm Bedo Vereš a od roku 1393 podžupan Dominik Nagy. Roku 1396 byl majitelem hradu Leštak z Jelšavy, roku 1408 byl Hrušov majetkem bratrů z Kaniže Jána a ostřihomského arcibiskupa Petra, kteří jej prodali za 6 tisíc zlatých synům krajinského palatína Jurajovi a Petrovi. Roku 1424 získali hrad páni ze Štítnika, ale roku 1425 už byl majetkem synů Jána Bebka z Plešivca. V roce 1447 se hradu zmocnil Ján z Topoľčianok. Hrad mu však byl odebrán a vrácen Bebkovcům. V roce 1468 byli majiteli hradu Imrich Zápoľský, Juraj a Pavel Bebek, po kterých jej zdědil Pavel zo Soľčian. Dalšími majiteli byli například Ján a Ondrej Bothu z Bojnej, Juraj z Vrábeľ, Pavel Holý z Radnej, Ambrózi Šarkan a další. V dobách častého střídání majitelů, v průběhu 14. a 15. století, dosáhl hrad poměrně velkého rozsahu a patřila k němu živánská věž ze 14. století. Její zřícenina stojí u obce Jedľové Kostoľany. V polovině 16. století byl hrad opět královským majetkem a poté přešel do rukou rodu Topoľčianských. Od roku 1615, po vymření rodu Topoľčianských, se novým majitelem stal Ladislav Pethe z Heteša a později provdáním jeho dcery Anny za Pavla Rákocziho přechází hrad do majetku Rákocziovců. Poslední větší přestavba proběhla ve druhé polovině 17. století, kdy Ladislav Rákoczi nechal vylepšit opevnění. František II. Rákóczi (1676-1735) se v roce 1703 postavil do čela protihabsburského povstání. V roce 1708 posílená rakouská armáda porazila kuruce, jak se protihabsburští povstalci nazývali, u Trenčína. Po jejich porážce hrad poničila císařská vojska, stejně jako ostatní obsazené pevnosti. Od té doby již hrad nebyl obnoven a chátral. První záchranné práce proběhly v letech 1928-1930. Další rekostrukce se uskutečnila počátkem 21. století a stále pokračuje.
24 fotek, letos v červenci, 15 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Topoľčianky (SK) - Kaštel v Topoľčiankách je zachovalý rozsáhlý renesančně-klasicistní zámek. Nachází se v Topoľčiankách a obklopuje ho rozsáhlý anglický park. Dnes slouží jako muzeum se zachovalým dobovým interiérem, zámeckou knihovnou, obsahující více než 14 000 svazků a sbírkami keramiky a porcelánu. V roce 1970 byl prohlášen za národní kulturní památku. Zámek stojí na místě gotického vodního hradu a pozdější renesanční pevnosti, která byla výrazně přestavěna v 16. a 17. století. Vznikla tak čtyřkřídlá stavba s arkádovým nádvořím, chráněná opevněním a baštami, poskytujícími ochranu před tehdejším tureckým ohrožením. Začátkem 19. století (1818 - 25) dal hrabě Ján Keglevich zbourat jižní křídlo, které nahradila reprezentační, klasicistní budova s ?? rizalitem a mohutnou kupolí. Nový, klasicistní zámeček poskytoval honosné prostory - taneční sál, jídelnu, knihovnu i schodiště propojené salony, které vhodně doplnily zámecký areál. Moderní a udržovaný zámek se stal v roce 1890 letním sídlem Habsburků, ale po vzniku ČSR i prezidenta republiky. Zdejší prostředí si velmi oblíbil a často navštěvoval zejména Tomáš Garrigue Masaryk. V klasicistním křídle je dnes muzeum historického nábytku a bytových doplňků, včetně koberců, vyšívaných orientálních závěsů, obrazů, keramiky, hodin a zbraní. Všechny exponáty zde při svém odchodu v říjnu 1918 zanechali poslední majitelé - arcivévoda Josef August Rakouský s manželkou Augustou, vnučkou císaře Františka Josefa I. V padesátých letech byly exponáty přemístěny do salonů podle stejného slohu a historického období, čímž vznikly čistě renesanční, barokní, rokokové, klasicistní a biedermeierovské expozice. Součástí komplexu je i jízdárna s proslulým chovem koní v národním hřebčíně, založeném v roce 1921.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.