Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Kravsko - Prvním panským sídlem byla tvrz, připomínaná v polovině 14. století. Zničena byla v 15. století za česko-uherských válek a v polovině 16. stol. již o ní není žádné zmínky. V druhé pol. 16. stol. jsou pozemky a obec Kravsko převedeny na premonstrátský loucký klášter a v pol. 18. stol. zde byla vystavěna rezidence pro louckého opata. V druhé pol. 18. stol. na základě josefinských dekretů přešel klášterní majetek na Náboženský fond, od kterého Kravsko odkoupil hrabě Ugarte. V letech 1789 - 1796 v Kravsku nechal Jan Václav Ugarte přestavět rezidenci na barokní zámek. V roce 1901 přešlo Kravsko na italský rod Dentice di Frasso. Tehdy přestal zámek sloužit jako stálé šlechtické sídlo a byl využíván jen jako sídlo letní. V letech 1948 až 1968 sloužil zámek jako škola. V roce 1984 byl zrekonstruován a sloužil jako rekreační a školící středisko n.p. Crystalex Nový Bor. Počátkem 21. stol. odkoupil zámek soukromý majitel a zámek od té doby sloužil jako hotel. Od roku 2011 je zámek opuštěn.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Dukovany - Základem současného zámku je zámeček neznámé doby vzniku, který nechala roku 1790 přestavět do současné podoby tehdejší majitelka Dukovan, hraběnka Marie Brigita Malabaile-Canalová, manželka botanika a mecenáše Josefa Emanuela Canala. Přestavbu v jednoduchém pozdně barokním stylu s klasicistními prvky provedl brněnský stavební mistr Jan Amon. Zahrnovala doplnění portiku hlavní budovy, úpravu fasád a interiérů a výstavbu bočních hospodářských křídel. Po zestátnění sloužil zámek sociálním účelům, byla zde i veterinární ordinace a školicí středisko. Po roce 1989 připadl zámek obci Dukovany, pro kterou znamenal značnou finanční zátěž. Obec se následně několikrát neúspěšně pokusila zámek prodat. V roce 2015 projevil zájem o koupi zámku třebíčský podnikatel Richard Horký, který se v lednu 2015 smluvně zavázal investovat do rekonstrukce zámku zhruba 30 milionů korun. Následně mu měl zámek připadnout v listopadu 2016. Na zámku vznikl hotel a restaurace.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Riegersburg (A) - Předchůdcem zámku byl vodní hrad posilující obranu rakouských hranic. Hrad utrpěl velké škody za třicetileté války jak od císařských, tak i švédských vojsk. V roce 1730 prodal Johann Julius von Saint-Julien-Wallsee Riegersburg včetně panství Hardegg hraběti Zikmundu Bedřichovi von Khevenhülle. Vzhledem k tomu, že zámek byl ve špatném stavu a byl neobyvatelný, přistoupil nový majitel k jeho velkolepé přestavbě na barokní reprezentativní sídlo. Tato přestavba proběhla ve více stavebních etapách v letech 1730–35 a 1770–80 dle plánů Františka Antonína Pilgrama. Tato přestavba vtiskla zámku podobu, která se zachovala dodnes. Jeden z dalších majitelů – Johann Josef hrabě Khevenhüller – byl hlavním komorníkem císařovny Marie Terezie. Oženil se s hraběnkou Karolínou Metsch a po vymření jejího rodu připojil její rodové jméno ke svému. Jejich nástupci využívali Riegersburg především jako letní sídlo. Od roku 1800 byl zámek prakticky 60 let neobývaný, protože jeho majitelé jako diplomaté a vojenští důstojníci často pobýval v cizině. To se změnilo roku 1867, kdy se hrabě Johann Karel usídlil opět na zámku. Posledními majiteli, kteří zde pravidelně trávili léto, byl Zikmund Anton Khevenhüller-Metsch a jeho manželka, Gabrielle Victoria. Až do druhé světové války se zde konaly velkolepé hony a oslavy. V roce 1945 zabrala zámek ruská armáda, která zde působila až do roku 1955. Občas zde žilo až 500 vojáků. V této době byl zámek velice poničen. Bylo zničeno vnitřní vybavení včetně knihovny. Po odchodu vojáků byla zahájena obnova zámku, která trvala až do roku 1987. Od roku 1967 je v zámku muzeum. Když v roce 1972 zemřela poslední členka rodu Victoria Gabriella Khevenhüller-Metsch přešel zámek na současné majitele – hrabata Pilati.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Litohoř - Od roku 1190 patřila Litohoř do majetku louckého kláštera, který nechal v obci na začátku 18. století postavit barokní zámek. Ten mu sloužil jako letní sídlo opatů. Poté, co došlo v roce 1789 ke zrušení kláštera, byl Wallisi připojen k budečskému panství. Na počátku 19. století byl upraven pro hospodářské účely a zároveň zde bývaly kanceláře. Dlouho ho využíval Šlechtitelský a semenářský podnik v Litohoři. V roce 2005 prošel rekonstrukcí, při které dostal novou fasádu. Nyní je prázdný a je na prodej.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Letovice - O nejstarší podobě hradu vybudovaného na ostrohu nad přechodem trstenické cesty přes řeku Svitavu nevíme nic. Hrad je poprvé doložen teprve v r. 1360, ačkoliv se již v 1. 1250 – 1274 připomíná Heřman z Letovic a v r. 1316 Stanimír z Letovic, což by předpokládalo existenci hradu již v druhé polovině 13. století. Poté se stali držiteli Letovic páni z Přibyslavi, které ještě ve 14. století vystřídal rod Ronovců. Kolem r. 1400 byl na zdejším hradě přeložen do češtiny známý cestopis Marka Pola Milión. Překlad, v němž jsou zřetelné některé moravismy, je dnes uložen v knihovně Národního muzea v Praze. Na počátku 15. století držel hrad přívrženec císaře Zikmunda Hynek z Ronova. Proto husité v r. 1424 hrad oblehli, dobyli a zničili. Po Hynkově smrti bylo panství rozděleno mezi jeho dcery na dvě části, které získali postupně páni z Boskovic. Z nich s oblibou v Letovicích přebýval vzdělaný Ladislav z Boskovic, který zde také v r. 1520 zemřel. V druhé polovině 15. století byl letovický hrad obnoven. O jeho pozdně gotické přestavbě svědčí několik sklepních místností s jednoduchým portálem; pozdně gotická je snad i část vnější obvodové zdi zámeckých budov. Syn Ladislava z Boskovic Kryštof z Boskovic postoupil v r. 1544 hrad a městečko Letovice, Třebětín, Slatinku, Vanovice, Zboněk, Zábludov, díl Vranové, Radiměře a Lazinova hraběti Kryštofu z Hardeku. Hardekové počali šířit v Letovicích luterství; založili zde luterskou školu a městečko poněmčovali. Jejich náhrobky jsou ve farním kostele v Letovicích. Za Hanuše Fridricha z Hardeku v druhé polovině 16. století byly provedeny úpravy hradního interiéru a jeho opevnění, hlavně na severní straně. Panství pak získal v r. 1614 sňatkem s Reginou Juliánou z Hardeku hrabě Jindřich Václav Thurn, jenž dovedl proplout úskalím pobělohorských konfiskací a podporoval Letovické v odporu k protireformaci. V r. 1643 dobyli hrad Švédově. Na konci 17. století přestavěl Štěpán Szelepcsényi jádro sídla v raně barokní zámek. Po četných změnách držitelů panství získali v r. 1724 Letovice Blümegenové, kteří povznesli město po stránce hospodářské. V r. 1724 zámek s městečkem vyhořel. Po požáru pak úpravy pokračovaly, především v zámeckých interiérech, stejně jako výstavba hospodářských a úřednických budova východně od zámku, jak hlásá letopočet 1730 na bráně předzámčí. V r. 1820 se stává majitelem panství a zámku maďarská rodina Kálnoky z Köröspatak, za niž stavební činnost ožívá znovu. Stavbou koníren, letní a zimní jízdárny a arkádami na terase a úpravou středověké věže získal zámek nynější vzhled. Z rodiny Králnokyů vynikl Gustav Kálnoky († 1898 v Letovicích), nejprve rakouský velvyslanec v Petrohradě a v 1. 1881 – 1895 rakouský ministr zahraničí. V rodině Kálnokyů působil v Letovicích jako vychovatel český archeolog a básník Jan Erazim Vocel (1803 – 1871). Kálnokyové vlastnili panství až do r. 1945. Po roce 1945 jim byl zámek zabaven a jeho navrácení se Alexander Kalnoky domohl teprve po dlouhém restitučním sporu.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Boskovice hrad - Podle hradu se psal již v r. 1222 Jimram z Boskovic. Původní boskovický hrad byl menší raně gotickou opevněnou stavbou západně od pozdějšího hradu, z níž se zachovalo hlavně základové zdivo palácové části a stopy opevnění – příkopy a valy. Tento malý hrad byl pobořen r. 1312 vojskem krále Jana Lucemburského, když se vzbouřil Arkleb z Boskovic (1292–1342); byl však ve 20. letech 14. století znovu postaven. Boskovický hrad byl znovu pobourán na konci 14. století za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem a dnes se z něho zachovaly pouze nepatrné zbytky. Zbořený hrad i Boskovice koupil od Tasa z Boskovic Heralt z Kunštátu, který patřil ke královskému dvoru, kde rozhodoval spor mezi oběma markrabaty. Markrabě Jošt mu dal souhlas k vybudování nového hradu. Heralt z Kunštátu zahájil jeho výstavbu před r. 1398. Na místě původního raně gotického hradu vybudoval pouze předsunutý strážní objekt a stavbu vlastního hradu začala východně odtud, na místě vhodnějším pro rozsáhlejší a nedobytnější objekt. Heraltův hrad zaujímá ústřední část dnešního areálu. Hradní celek vytvářel jednolitou hmotu, neboť plášťová zeď, palác a věže se výškově mnoho nelišily. Pro způsob výstavby, příznačný pro dvorské stavitelství Václava IV., a zvláště pro tvarosloví částečně zachovaných kamenických článků hradního sálu byla stavba připisována přímo Václavově dvorské huti. Nasvědčovaly by tomu i vztahy Heralta z Kunštátu k Lucemburkům. V r. 1418 drželi hrad Boskovice Boček a Viktorín z Kunštátu, v r. 1424 se jej i s předsunutým strážní objektem zvaným Bašta zmocnili husité. R. 1434 vlastnil boskovické panství pozdější český král Jiří z Poděbrad († 1471). Ten si chtěl rod pánů z Boskovic zavázat, a proto v r. 1458 postoupil hrad zemskému hejtmanu Vaňkovi z Boskovic († 1465). Tím se tedy opět dostal do držení rodu, který jej založil. Pánové z Boskovic vlastnili pak hrad až do r. 1547. Boskovicové patřili v 15. století k nejvýznamnějším panským rodům na Moravě a zastávali významné hodnosti a úřady. Osudy posledních Boskoviců již nejsou spjaty s jejich rodovým sídlem, ale s jinými zámky, zejména s Černou Horou, Bučovicemi a Moravskou Třebovou. Tísněni hospodářskými poměry prodali v r. 1547 Boskovice hornickému podnikateli Šimonu Ederovi ze Štiavnice, povýšenému nedlouho předtím do rytířského stavu a obdařenému erbem zkřížených hornických kladívek. Stavební úpravy hradu v průběhu 15. století, zvláště za Ladislava Velena z Boskovic, nebyly nijak rozsáhlé. Nová velká stavební etapa v dějinách boskovického sídla začala za nových držitelů, Ederů, a jejich nástupců. Nejdříve se začalo se stavbou nového pásu hradeb, posílených baštami (výpadní branka z r. 1547), a Šimon Eder dal provést i určité úpravy v prostoru hradního paláce. Práce na přestavbě hradu pokračovaly i za dalšího majitele, Jaroše Morkovského ze Zástřizl. Tehdy vznikla renesanční hláska, byly postaveny přilehlé budovy vstupní brány a dokončeno opevnění. Stavební práce skončily za Jarošova nástupce Václava staršího Morkovského ze Zástřizl (1583–1600). Další držetelé hradu z rodu pánů ze Zástřizl se rychle střídali. Po smrti Jana Bohuše ze Zástřizl v r. 1687 panství přešlo na vdovu (asi padesátiletou) Zuzanu Prakšickou ze Zástřizl; nerovným sňatkem připadl hrad v r. 1690 jejímu novému (čtyřiadvacetiletému) manželu Valteru Xaverovi z Ditrichštejna. Hradní stavba již Ditrichštejnům nevyhovovala, a proto začali budovat nákladnou zámeckou rezidenci poblíž středu města, za radnicí. Na tuto stavbu však používali zdivo hradu, takže už r. 1707 byla značně pobořena vyhlídková věž a bašta. Přesto však byl hrad i nadále obýván (do r. 1729) a dokonce i opravován. V r. 1706 byly například vybudovány před vstupem do hlavní brány rozsáhlé konírny a před nimi příkopy naplněné vodou. Do r. 1733 byla na hradě vrchnostenská kancelář; pak byla převedena do nového zámku. V důsledku ztráty své funkce hrad chátral. Na správcův rozkaz byla stržena hradní střecha na zdivo pro vrchnostenské stavby ve městě i v okolí. Vlivem neustálého rozebírání zdiva i v 19. století zmenšil se areál hadu na minimum. Dochované zříceniny byly zajišťovány v r. 1929 a po sesutí zdiva paláce znovu v r. 1942. Systematické stavební zabezpečovací úpravy započaly však až po r. 1945, po zestátnění hradu. Byla upravena renesanční brána v předhradí a hláska byla adaptována pro lapidárium a vstupní síň.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Lipka - Tvrz byla prvně zmiňována r. 1303, kdy byl majitelem vladyka Prošík. V 15 stol. v držení mj. Kustošů ze Zubří, v pol. 16. stol. byla Janem Kustošem renesančně přestavěna. Roku 1754 v majetku J. A. Auersperga jenž zadal další stavební úpravy kdy byl v západním křídle proražen nový průjezd. Po roce 1989 vrácena dědicům a prodána do soukromého vlastnictví a po roce 2000 novým majitelem necitlivě přestavována, od roku 2015 opět změna vlastníka.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Kunštát - Předchůdcem kunštátského zámku byl hrad, který se poprvé výslovně připomíná v r. 1360, ačkoli syn Heralta z Obřan, purkrabí v Olomouci, se po Kunštátu píše již v r. 1281. Od Kunštátu odvozují svůj původ i všechny vedlejší větve rodiny pánů z Kunštátu jak v Čechách, tak i na Moravě, a to rodina jevišovická, lestnická, stařechovická, lysická, boleradská, poděbradská i knížata münsterberská, která byla přímými potomky krále Jiřího z Poděbrad († 1471), nejslavnějšího člena rodu. Prvním historicky doloženým příslušníkem rodiny, která vlastnila panství a hrad Kunštát, byl Kuna, podle něhož se nazývá i městečko Kunštát či Kunino Město (například v r. 1398). Kunštátské panství, tedy i hrad, zdědil na základě rodinných smluv po r. 1408 Boček z Kunštátu a z Poděbrad, děd pozdějšího českého krále Jiřího. Boček však v r. 1417 zemřel a jeho synové Boček a Viktorín spravovali majetek společně. Koncem 14. a počátkem 15. století byl hrad podstatně rozšířen, zvětšil se hradní palác spolu s věží a předhradím. Když v r. 1427 zemřel Viktorín, byl jeho syn Jiří teprve šestiletý. Jeho poručníkem se stal Heralt z Kunštátu a z Lestnice, který spravoval hrad Kunštát. Markrabě Albrecht rakouský, zeť císaře Zikmunda, hrad v r. 1436 dobyl a odňal jej Heraltovi, který byl v r. 1444 v Brně na radnici sťat. Nedospělých sirotků se ujal Jiří z Kunštátu a z Poděbrad, který se stal po r. 1448 majitelem Kunštátu a jenž také hrad znovu podstatně přestavěl; vybudoval Poděbradovu hranatou věž a zvětšil a opevnil předhradí. Jiří držel hrad i po r. 1458, kdy byl zvolen českým králem. V r. 1464 předal Kunštát svému příbuznému Pročkovi z Kunštátu a z Opatovic. V r. 1520 prodal poslední majitel z rodiny pánů z Kunštátu Ludvík Zajímač z Kunštátu a z Jevišovic kunštátské panství Vilému z Pernštejna, za něhož prodělalo mimořádné úpravy předhradí. V r. 1529 koupil panství a hrad Jan Černčický z Kácova, v jehož rodině však zůstaly jen do r. 1558. V r. 1562 je získal Jan Fridrich z Hardeku. V 16. a počátkem 17. století se pak majitelé hradu často střídali. V druhé polovině 16. století byl hrad přebudován v renesanční zámek; úpravy se však nedotkly předhradí. Velmi pohnutá i pro Kunštát byla 20. léta 17. století, jež jsou v místní tradici spojována s pobytem Jana Ámose Komenského na zdejším zámku. Štěpán Šmíd z Freyhofenu, majitel panství, nebyl pro svou věrnost císaři Ferdinandu II. postižen konfiskacemi. Jako kalvinista však musel odejít ze země a nakonec byl nejrůznějšími intrikami stejně zbaven zámku i panství. Poté se jejich majitelé střídali, až je v r. 1678 získal Jan Maxmilián z Lamberka. Ten v r. 1680 zámek barokně upravil v dvoupodlažní obdélníkovou budovu, přičemž byla ponechána podstatná renesanční část stejně jako hranatá věž z někdejšího hradu. Počátkem 20. století byl zámek upravován znovu; v romantickém tylu byla přebudována hradní brána, původní obvodové hradby se změnily v terasy a vzniklé prostory byly parkově upraveny. Také interiér dostal romantický ráz. Posledními majiteli zámku – v 19. a 20. století – byli Coudenhoveové. Dnes je zámek státním majetkem ve správě Národního památkového ústavu v Brně.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Klášter cisterciaček Porta Coeli s kostelem Nanebevzetí Panny Marie - Klášter založila královna Konstancie, dcera uherského krále Bély III. a manželka českého krále Přemysla I. Otakara, v roce 1233 – těsně poté, co ovdověla. Král Václav I. se stal jedním z nových sponzorů, a tak byl klášterní kostel vysvěcen již v roce 1239. V tomto roce zde byl pochován králův bratr markrabě Přemysl a o rok později i zakladatelka Konstancie. Podle stavebně historické analýzy byla stavba kláštera zahájena výstavbou severního ramene transeptu, současně se stavbou kostela proíhala i výstavba konventu, v jejímž závěru byla vložena křížová chodba. V poslední fázi byl osazen západní portál kostela. Stavbu provedla cistercká řádová huť (zvaná tišnovská), která souběžně působila i v Oslavanech. Vycházelo se z tzv. cistercko-burgundské gotiky. Klášter byl dokončen nejpozději v polovině 13. století. Z původní stavby se dochoval kostel se západním portálem, kapitulní síň a ambit. V pozdní renesanci byl postaven východně od kostela tzv. dům abatyše, na který navázaly budovy tzv. východního dvora s barokními arkádami. Budova proboštsví západně od kostela je ze 17. století. Nový konvent severně od původního gotického konventu byl postaven v letech 1744–50. V roce 1784 klášter zrušil císař Josef II a jeho budovy sloužily jinému účelu. V roce 1899 se ale podařilo klášter obnovit. V letech 1900–1901 bylo západní křídlo starého konventu (mezitím v baroku upravené na sýpku), přestavěno na velkou novogotickou kapli. Po 2. světové válce zde – navzdory režimu – řeholníci stále působili zároveň s provozem muzea. Momentálně jde o jediný cisterciácký konvent na Moravě.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Boskovice zámek - V r. 1682 začali Jan Bohuš ze Zástřizl a jeho choť Zuzana, poslední Zástřizlovna, jež se v r. 1688 provdala za Valtera Xavera z Ditrichštejna (1664 - 1738), stavět rozsáhlou budovu dominikánského ženského konventu s kostelem na jižním svahu Zámeckého kopce, nedaleko pod boskovickým hradem. Podoba kláštera i hradu je dochována na soudobé kresbě. Stavba byla ukončena v r. 1694, klášter i kostel však zrušil Josef II. v r. 1784. Majetek kláštera byl převeden do náboženského fonfu, avšak František z Ditrichštejna celý tento objekt koupil a používal jej jako továrnu. Počátkem 19. století byl kostel zbořen a klášterní budova byla v 1. 1819 - 1826, za Františka Xavera z Ditrichštejna, přestavěna na zámek. Rodinu Ditrichštejnů, jež zde sídlila až do r. 1850 , připomíná její znak – dva vinařské nože postavené vzhůru. V r. 1850 boskovická větev rodiny Diztrichštejnů vymřela po meči a majetek zdědila dcera posledního Ditrichštejna, Terezie. Provdala se za hraběte Alfonse Mensdorfa-Pouillyho, pocházejícího z francouzské šlechtické rodiny, která se po Francouzské revoluci vystěhovala ze země. Alfonsovým bratrem byl významný rakouský státník a politik Alexander Mensdorf-Pouilly (1813 - 1871), v 1. 1864 - 1866 rakouský ministr zahraničí. Zámek, patří k nejkrásnějším empírovým stavbám na Moravě.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Rájec nad Svitavou - Na pahorku zvaném Hradisko existovala koncem 14. století tvrz, která se připomíná v roce 1412 při převodu majetku Aleši Lysickému z Kunštátu. V druhé polovině 16. století vlastnil Rájec Bernard Drnovský z Drnovic, který přebudoval stávající tvrz na renesanční zámek. V 17-18 století vlastnili zámek Rogendorfové, kteří jej získali po třicetileté válce provdáním Johanky z Drnovic za Jiřího z Rogendorfu. V roce 1763 získali rájecké panství Salmové z Reifferscheidu. Antonín Salm pak začal budovat zámek do dnešní podoby. Na Moravě tak vzniklo panské sídlo v jedinečném stylu Ludvika XV. Salmům patřil Rájec až do zestátnění.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Lomnice - V druhé polovině 13. století se na nynějším místě vystavili hrad zřejmě bergfritového typu páni z Lomnice (v jejich držení až do roku 1558). Na přelomu 14. a 15. století byl přestavěn hradní palác ve stylu vrcholné gotiky. Na konci 16. století, pravděpodobně za Karla staršího ze Žerotína, došlo k renesanční přestavbě paláce - úprava budov kolem západního nadvoří, byly zřízeny přízemní arkády. V letech 1665 - 1945 náležel zámek rodu Serényiů. Ti provedli na konci 17. století barokní přestavbu - došlo ke splynutí paláce a veže, byly upraveny a vystavěny budovy kolem východního nádvoří, bylo odstraněno opevnění. Okolí zámku se změnilo v přírodní park. Vstup do zámku byl později ozdoben renesnačním portálem přeneseným sem z brněnského paláce Serényiů. V 19. století došlo ke drobným pseudogotickým úpravám. Dnes je zámek sídlem středního odborného učiliště.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Lysice - Původně existovala v Lysicích tvrz, která úzce souvisela s blízkým hradem Rychvaldem. Podle Lysic se psala jedna větev pánů z Kunštátu. Jako první známý majitel tvrze a panství se v r. 1308 připomíná Heralt z Kunětátu. Janem z Kunštátu a z Lysic (1438 – 1451) tato lysická větev rodu vymřela a tvrz s panstvím se dostala do držení lestnické větve, jež však Janem Heraltem z Kunštátu už v r. 1490 rovněž vymřela, takže tvrz se stala majetkem další větve tohoto rozrostlého rodu. Jeho příslušník Ludvík Zajímač z Kunštátu postoupil Lysice Vilému z Pernštejna s panstvím Janu Černčickému z Kácova. Jeho syn Diviš Černičický přebudoval dosavadní tvrz v renesanční zámek v podobě vodní tvrze, která se dochovala jako západní křídlo dnešního zámku; dokladem je letopočet 1554 na jeho severní fasádě. Další výstavba zámku pokračovala v 80. letech 16. století. Nápis na zámeckém portálu a letopočet 1589 se vztahuje ke stavbě jižního a východního křídla, prováděné za Hrona Březnického z Náchoda, jemuž patřil zámek v 1. 1584 – 1593. Současně s přestavbou zámku probíhala i úprava zahrady. Původně pozdně renesanční zahrada italského typu se zachovala v základních rysech dodnes. Byla vybudována zřejmě za Jiříka Březnického z Náchoda (1608 – 1634) ve svažitém terénu, východně od staré vodní tvrze. Součástí areálu se stala i obora, která vznikla v kopcovitém terénu severně od zámku a byla oplocena kládovou konstrukcí středověkého charakteru. Od 17. století se pak držitelé lysického zámku i panství rychle střídali: připomínáme z nich ostřihomského arcibiskupa Jiřího Szelepcsenyiho (1678 - 1686), rodinu Serenyiů (1686 – 1740), Leopolda z Ditrichštejna (1740 – 1745) a rodinu Piatiů (1745 – 1807), za níž došlo v lednu 1783 ke krvavému potlačení selské rebelie vojskem. V 30. letech 18. století prodělal zámecký areál barokní úpravu, patrně podle plánů CHr. A. Oedtla, jíž získal v podstatě dnešní podobu. Současně byl upravena i zahrada. Stalo se tak v souvislosti s přístavbou hospodářské a správní budovy před jižním průčelím zámecké budovy a se zřízením čestného dvora. V té době vznikla západně od zámku oranžérie, před níž byly vybudovány terasy. V 19. a 20. století jsou osudy lysického zámku spojeny s hraběcí rodinou Dubských z Třebomyslic. Tehdy byl zámek významným kulturním střediskem, neboť tu často pobývala zejména německá spisovatelka Marie Ebnerová z Eschenbachu, rozená hraběnka Dubská (1830 – 1916). Se zámkem je rovněž spjata osobnost významného filologa-germanisty, vydavatele korespondence J. W. Goetha s Kašparem hrabětem Šternberkem, augustiniána Tomáše Bratránka (1815 – 1887). V té době zaznamenal zámek řadu změn. Výsledkem stavební činnosti v době empíru byla – vedle úprav zámecké budovy – salla terrena s lodžií (před r. 1824) a po r. 1833 sloupová kolonáda, tak charakteristická pro Lysice, jíž došlo k přímému spojení zahrady s obytnou budovou. Tyto práce vedl místní zednický mistr František Vašíček. Dále je třeba připomenout především stavbu domu panského správce (1800) a ovčína (1820 – 1821), projektovanou Janem Sarkandrem Thalherrem. Před r. 1844 vznikla pseudogotická koroptvárna, byly upraveny skleníky a v 60. letech 19. století pak zámecká kaple; adaptace pokračovala i na začátku 20. století. Také zahrada byla nově uspořádána. Někdejší menažérie se změnila v anglický park. Ostatní plochy dostaly přírodně krajinářskou podobu. V oboře byla vysazena kaštanová alej, zřízena koroptvárna, daňčí kůlna; byly strženy staré skleníky a nahrazeny novými. Po druhé světové válce byl zámek na základě Benešových dekratů zestátněn a po roce 1947 byl jako památka první kategorie zpřístupněn. V 60. letech 20. století byla opravena kolonáda a upraven anglický park. Na jižní straně byl ponechán romantický park včetně bazénu, na východ byla založena štěpnice. Terasa, zvaná Kapucínky, byla snížena a ponechána její půdorysné členění. Celková rekonstrukce interiérů proběhla v roce 1966-1972.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Nákupní centrum Europark Štěrboholy - upoutávka na 5. sraz vozů Rolls-Royce a Bentley + 1. sraz Lotus 19.5.2018 v Dubči.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Purschenstein (D) - Zámek patří k nejstarším rytířským hradům v celém Sasku, postaven byl již ve 12.století. Původně byl postaven jako celní hrad a v 15.století byl přestavěn v renesančním stylu rodinou Adels von Schönberg. Po několik požárech a dalších neštěstích zůstalo do dnešního dne zachováno pouze několik původních částí hradu. Jednou z nich je 42 metrů vysoká zeď o tloušťce téměř 3 metry ze 13./14. století, která sloužila k obraně. Dnes je zámek v držení nizozemské rodiny, která zde provozuje hotel s restaurací a wellnes centrem.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Pfaffroda (D) - Vznik osady Pfaffroda se datuje do roku 1209. Na skalním výběžku byl nejprve vybudován opevněný dům. Až do roku 1352, kdy převzali panství rytíři Schönberg, byl přestavěn na hrad a v roce 1575 poté na zámek. V roce 1643 během třicetileté války byl zámek i ves značně poškozeny. Současné budovy pocházejí ze 17. století. V letech 1879 - 1936 zde žil místopřísežník a spisovatel Alfons Diener von Schoenberg. S koncem války zmizela sbírka drahých zbraní a zámecký inventář rodiny von Schönberga. V letech 1945/46 založil německý Červený kříž na zámku uprchlický tábor. Od roku 1947 je používán jako domov důchodců.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Klaffenbach (D) - Vodní zámek Klaffenbach byl postaven v renesančím stylu v letech 1555 – 1560 kurfiřtem Johannem Friedrichem I. Od roku 1947 do 1989 zámek sloužil jako dílna pro mladistvé dívky. Za tu dobu byl bez údržby, a tak od roku 1991 do roku 1995 byl rozsáhle rekonstruován. Dodnes se zachoval v překrásné původní podobě. Dnes slouží hlavně pro svatby.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Hoheneck (D) - Původní hrad byl poprvé dokumentován v roce 1244, ale pravděpodobně na jeho místě okolo roku 1200 stávala hraniční pevnost. V 1564 získal "Stahleburg" kurfiřt August I. a přeměnil ho na lovecký zámeček. Do té doby hrad změnil sedmkrát majitele alespoň. V 17. století byl zámek využíván jako vazební vězení. Za tímto účelem byla postavena nová budova, stávající s věží s hodinami. Zámek byl od roku 1862 královským saským šlechtickým domem. V dobách dvou světových válek byl také dočasně používán jako rezervní nemocnice. Po roce 1945 v době NDR byl zámek využíván jako ženská věznice a vysloužila si nedobrou pověst. V dubnu 2001 byla věznice uzavřena a v polovině roku 2003 prodána do soukromého vlastnictví. Plánovaná přeměna na rekreační komplex se nepodařila kvůli odporu sdružení obětí, na druhé straně vznikly ekonomické potíže, dočasně byla využívána jako zážitkový "hotel - vězení", proti cemuž se zvedla vlna protestů . Celá lokalita zahrnovala 25 budov, z nichž některé byly zničeny počátkem roku 2012. Archeologické vykopávky, včetně znovuobjevení zdi 17. století, pokračují. Od roku 2014 zámek odkoupilo zpět město. Plán využití je jako muzea a památníku, odpočinkového místa s možností přespání, toto využití musí být v souladu se Sdružením obětí.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Sachsenfeld (D) - Historie místa začíná v roce 1200, kdy na místě zámku stála strážní věž. Roku 1240 byl Sachsenfeld darován tehdejšímu klášteru Grünhain a v jeho vlastnitví zůstal až do reformace. V roce 1559 si starosta města Maysburg Hans Schwarz koupil panství od saského kurfiřta Augusta. Pak panství v roce 1569 přešlo na Lucase Uthmanna a roku 1580 Hansovi Hünerkopfovi. V roce 1593 získal Nikolaus Klinger Sachsenfeld a přestavěl ho na zámek. Jeho zeť Hans Rüdiger převzal zámek Sachsenfeld v roce 1602, poté 1630 jeho syn. Zámek utrpěl velké škody během třicetileté války. V roce 1644 koupil zámek Veit Dietrich Wagner, v roce 1668 Christof Melchior Feuerlein. Od roku 1722 byl zámek Sachsenfeld vlastněn hrabětem Heinrichem Wilhelmem hrabětem Solms-Wildenfels a Tecklenburg, v jehož rodinném vlastnictví zůstal pak více než sto let. V roce 1811 ho koupil Carl Georg Freiherr von Müller. Po požáru v roce 1833, po kterém se zachovala pouze schodová věž, byl zámek přestavěn. Od roku 1912 bylo majitelem zámku město Schwarzenberg. V padesátých a šedesátých letech byla provedena naléhavá rekonstrukce. Na počátku devadesátých let 20. století byla znovu provedena rozsáhlá rekonstrukce. Posledním využitím zámku byla restaurace s penzionem. Nyní zámek chátrá a je na prodej.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Wolkenstein (D) - Na skalní ostrožně, téměř 80 m nad údolím řeky Zschopau, stojí již zdaleka viditelná silueta hradu Wolkenstein. První písemná zmínka pochází až ze 13. st., kdy byl sídlem šlechtického rodu pánů von Waldenburg, avšak patří mezi nejstarší osídlení v tomto regionu. Tato část Krušných hor byla osídlena již v průběhu 12. st. Ve středověku sloužil hrad k ochraně brodu na obchodní cestě do Čech. V průběhu staletí byl hrad a velké části města postiženy pěti rozsáhlými požáry, které zničily většinu důležitých dokumentů o vzniku a vývoji pevnosti i přilehlého města. Proto dnes přesně nevíme, kdy došlo k zahájení výstavby; patrně nejstarší stavební etapa pochází z II. pol. 12. st. K rozvoji města nejvíce přispěla výnosná těžba cínové a stříbrné rudy. V r. 1479 vymírá posledním mužským potomkem rod Waldenburgů (linie Oddenberg) a hrad přechází do majetku vládnoucího rodu Wettinů. Současná podoba komplexu je výsledkem přestavby provedené začátkem 16. st., kdy byly na starších základech nastavěny nové konstrukce. Původní podoba tím byla bohužel změněna, budovy ztratily svou obrannou funkci, byl zde zřízen zemský úřad správy a knížecí rezidence. Tak se ze středověkého opevněného hradu stal výstavný zámek. V následujících letech byl oblíbeným místem pobytu saských panovníků, ke kterým patřil například vévoda Albrecht nebo Jindřich "Pobožný" (zakladatel Marienbergu), jenž zde v době honební sezóny často pobývali. Jeho manželka byla luteránského vyznání a tak sem r. 1536 do Wolkensteinu též přinesla tuto svou novou víru. Od té doby došlo k dalším přestavbám budov. Ve II. pol. 18. st. byla mezi jinými až do té doby existující věž snesena pro svou zchátralost. Do r. 1951 poskytoval zámek přístřeší obvodnímu soudu (v době monarchie zvaný "královský obvodní soud"). Poté byla zdejší věznice zrušena a nadále byly budovy využívány k obytným účelům. V dnešní době se zde nalézá muzeum, knihovna a další městské kulturní organizace. Těsně k jádru hradu přiléhá zbytek původního středověkého opevnění. Přístup do hradu je veden z města od severovýchodu po kamenném mostě, překlenujícím rozsáhlý příkop. Za ním se nachází nevelký parkán. Mohutný, 21 m vysoký donjon nepravidelného půdorysu tvaru lichoběžníka o max. rozměru 14 x 19 m má dosud zachována čtyři poschodí. Tloušťka jeho zdí v dolní části dosahuje až 3,5 m, je situován ve východní části dispozice a chrání tak svou hmotou přístup do jádra. Ze severní strany je přímo k němu přistavěna hranolová, věžová budova brány. Z jihu je k donjonu přistavěno dlouhé, pěti prostorové, palácové křídlo o čtyřech podlažích. Také severní strana areálu je zastavěna dalším obytným křídlem, přistavěným k původní obvodové hradbě. Nepravidelné, obdélné nádvoří je z poslední, západní strany uzavřeno již pouze hradbou, sahající do výše druhého poschodí. V západní části dispozice se nalézá rozsáhlé předhradí, z kterého zůstaly dodnes zachovány pouze nevysoké zbytky obvodových zdí.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Schwarzenberg (D) - První písemná zmínka spojená se jménem hradu a města pochází až z r. 1282. Hrad tehdy v době obležení poskytoval ochranu těmto kolonizátorům, kteří svými domky hustě zastavěli skalní plošinu před hradem. V r. 1334 přechází hrad do lenního vlastnictví rodu von Lobdeburg-Elsterberg a ti si z něj udělali své hlavní rodové sídlo. R. 1356 převedl markrabě Bedřich III. purkrabímu Otovi von Leisnig polovinou panství a r. 1382 po vymření rodu von Elsterberg také jeho druhou polovinu. Rod von Leisnig začal časem ztrácet na významu, pro velké dluhy byl nucen hrad r. 1425 prodat kurfiřtu Janovi Bedřichovi.Až do 14. st. mělo město pouze jediný kostel a byl tak duchovním centrem celého panství. V této době se město rozvíjelo také jako centrum obchodu a řemesel. Od místní šlechty získalo významná privilegia, jako pivovárné právo, pekařské právo, obchod se solí a dokonce i možnost klatby. Dále bylo možné konat pravidelné trhy; zpočátku pouze 2, od r. 1534 přibyl podzimní a v r. 1574 ještě velikonoční. Úkolem hradu vystavěného na skalní ostrožině kdysi bylo zajistit bezpečný přechod přes řeku, později již byl využíván k ochraně obchodní cesty vedoucí do Čech. Hrad v průběhu staletí prošel mnohými stavebními fázemi a přestavbami, taktéž se v něm často střídali jeho šlechtičtí majitelé. Hrad byl r. 1433 zničen husitskými vojsky, ale poté byl opět znovu vystavěn. Když jej v r. 1533 koupil saský kurfiřt Jan Bedřich, dal tím vzniknout rozsáhlému panství. Od té doby bylo město s hradem přes jedno století sídlem kurfiřtského úřadu. Mezi roky 1555 až 1558 byl, za vlády kurfiřta Augusta, již starý a nevyhovující hrad přestavěn na pohodlný renesanční lovecký zámek. Nakonec byl využíván pro sídlo správy a úřadů. Odedávna se ve zdejší oblasti těžilo železo a cín. Přesto je báňský úřad je prvně jmenován až v r. 1581. Často bylo město postihováno ničivými požáry (1709, 1824), pouze kamenný kostel a hrad zůstal ušetřen; také války a morová nákaza způsobily ve Schwarzenbergu velké škody. Velké ekonomické změny nastaly po r. 1850. S rozvojem průmyslu zde vznikla přádelna, brusírna, pila a papírny. V r.1933 převzali nacisté i ve Schwarzenbergu moc, měli zde srazy a pořádali pochody. Ve II. sv. válce bylo město kromě železnice a několika podniků uchráněno před ničivým bombardováním. 11. května 1945 převzali odhodlaní obyvatele města moc, sesadili starostu a byl ustanoven protifašistický výkonný výbor z členů KPD a SPD. Teprve 26. června vpochodovala sovětská vojska do města a zřídila zde krajské velitelství. Když byly r. 1977 prováděny archeologické vykopávky, byla nalezena keramika datovaná okolo r. 1150.

Původně hrad s předhradím zaujímal velkou část skalní ostrožny. Dnes je z nejstarší etapy výstavby zachován pouze mohutný válcový bergrit, stojící v čele dispozice a chránící vstup do jádra. Jeho průměr činí 11 m a tloušťka zdiva dosahuje neuvěřitelné 4 m. Ostatní budovy jádra pocházejí z dalších fází výstavby, většinou ze 14. st. Obvodová hradba jádra dosahuje tloušťky až 3 m, v její kratší části je prolomena jednoduchá kulisová brána. Všechny stavby těsně přiléhají k vnitřnímu líci nepravidelné, několikrát lomené obvodové hradby.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Schlettau (D) - Dnešní zámek byl původně vystavěn ve 12. st. jako vodní hrad, který měl za úkol po dobu 800 let chránit obchodní solnou cestu z města Halle do Čech. Skrz město probíhala od 15. st. tzv. Stříbrná cesta, čemuž nasvědčuje architektura vystavěná z bohatství získaného těžbou rud. Ve starých listinách se jako majitel hradu vyskytuje Günther von Chrimmitschau, který ve 13. st. podporoval kolonizaci této krajiny. Mezi lety 1250 až 1280 patrně došlo k založení stejnojmenného města. Günther také nechal r. 1274 založit nevelký kostel sv. Petra a osadil ho řeholníky z Míšně. R. 1351 císař Karel IV. potvrdil dvěma šlechticům (Bedřich, Bernard) rodu von Schönburg zdejší panství jako léno. V té době spadalo území pod českou korunu. Od r. 1413 až do doby reformace patřil zámek z větší části mocnému cisterciáckému klášteru v Grünhainu, jehož opat Pavel Morgenstern kolem r. 1500 nechal již nevyhovující a nepohodlný hrad přestavět na pozdně-gotickou rezidenci. V r. 1429 do Krušných hor přišla husitská vojska a zničila majetky kláštera včetně zámku. Rok poté dávají tedy mniši zámek z důvodu rozsáhlého poškození do zástavy kurfiřtu Bedřichu "Dobromyslnému" a ten jej dále postupuje Zikmundovi von Miltitz. V r. 1464 vyplatil klášter zámek Schlettau zpět od kurfiřta. Od té doby již nespadal pod území Čech. V r.1536, se zavedením reformace byl rozpuštěn klášter. Hrad pak přešel definitivně do vlastnictví saského knížectví. Kurfiřt Bedřich zde usadil Jiřího Trutschlera jako vrchního úředníka správy pro lov a lesní hospodářství. R. 1557 obdržel zámek Wolf Tiefstetter za své zásluhy u kurfiřta Mořice a svým působením úspěšně ekonomicky pozvedl zdejší panství. Kurfiřt August kupuje r. 1571 panství a využívá poté zámek pro lov a hony. Třicetiletá válka se nevyhnula ani Schlettau, zámek byl nejprve obsazen císařskými vojsky generála Holka, pak švédskými oddíly Bannera a Wrangela, kteří zde měli svůj hlavní stan. Od počátku 17. st. až do r. 1796 byl zámek a panský dům upraven pro potřeby reprezentace saského kurfiřta a sloužil jako lovecký zámek. Další budovy byly sídlem vrchního hajného, fořta starajícího se o divokou zvěř a právě v té době byl přestavěn v barokním slohu. Po r. 1796 byl zámek opuštěn, pustnul, výbava byla rozprodána v dražbě. Mezi lety 1796 až 1812 byl dvorní komisař Kristián Arnošt Wunnerlich prvním soukromým nájemcem zámku. Poté zde byl opět mezi lety 1814 až 1825 úřad lesní správy pod vedením Františka Abraháma Einsiedela. Jan Traugott Lohse r. 1814 nechal vybudovat přádelnu bavlny v místech, kde se nalézá dnešní zámecký park. R. 1885 zdědil Karel Julius Naumann zámek po svém otci a zřídil zde továrnu zemědělských strojů. Kolem r. 1900 nechal část starých (spadnutím hrozících) budov zrestaurovat ve stylu neogotiky, kterou lze dodnes spatřit. R. 1923 prodal svou továrnu jedné berlínské firmě, která o rok později zbankrotovala a tak v r. 1930 přechází stavba do majetku obce. Ta zde na zámku nechala zřídit muzeum.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
1 komentář
Důl Svornost - Těžba stříbra zde započala v roce 1525 a název pochází od události, kdy došlo ke smíru mezi dvěma těžařstvy při sporu o toto místo. Konkrétně se jednalo o těžařstvo Pokolení sv. Anny a těžařstvo Sv. Anny Bohatý valoun na Uhelném vrchu. Těžařstva zde potom těžila společně s ohromnými zisky.

V roce 1801 veškeré podíly od jednotlivých těžařů skoupilo město Jáchymov a stalo se tak jediným majitelem dolu. Krátce poté ale při práci na žíle Junghauzerzecher v hloubce 417 metrů horníci „nalomili“ dutinu plnou vody a důl se rychle zaplnil vodou. Prakticky okamžitě začalo odčerpávání, které bylo dokončeno až v roce 1806. K dalšímu zatopení došlo v roce 1810, kdy voda dosáhla až k pátému patru. Odčerpávání bylo pro město finančně velmi nákladné a tak důl v roce 1850 převzal stát. Během roku 1848 důl dosáhl hloubky 419 metrů a měl osm pater. Roku 1853 byla na Svornosti zahájena těžba uranových rud. 12. března 1864 horníci nechtěně nalezli další, velmi vydatný pramen v hloubce 532 metrů. Důl byl rychle zatopen a voda začala být odčerpávána až na začátku roku 1866. Odčerpávání dolu trvalo tři roky a nakonec byl pramen uzavřen. V roce 1896 zde v hloubce 514 metrů vytryskl silný pramen vody, která brzy zatopila důl až po štolu Daniel na šestém patře. Štola Daniel je štola dědičná, což znamená, že musí být zcela průchozí, i když samotný důl je již mimo provoz. Přebytečná voda byla z dolu odčerpána až v roce 1924.

Během druhé světové války zde pracovalo šedesát sovětských válečných zajatců. Na konci roku 1944 provedl americký Úřad pro strategické služby (OSS) letecké snímkování Svornosti. V následné zprávě agenti úřadu konstatovali, že objem těžby uranových rud je nižší než před válkou, a proto bylo upuštěno od připraveného bombardování Svornosti a dalších dolů – Rovnosti a Bratrství. Po skončení války zde začal těžit národní podnik Uranové doly Jáchymov uranové rudy pro Sovětský svaz a 4. prosince 1949 byl u dolu založen TNP Svornost. Ten je s dolem spojen Schodištěm hrůzy o 160 stupních.

1. června 1961 začala ražba štoly Nová Svornost, která měla nahradit již nevyhovující štolu Daniel. Tou byla v potrubí pro potřeby lázní dopravována radonová voda. Štola byla lázním předána 28. dubna 1963. Mezitím byl Léčebným lázním 1. dubna 1964 předán celý důl. Léčebné lázně Jáchymov se tak staly jeho výhradním majitelem. V roce 1966 v rámci oslav několika výročí (450 let města, 250 let hornické školy a 60 let lázní) navštívili důl prof. Otto Hahn, prof. Ak. František Běhounek a Ing. František Šlik. Při příležitosti této návštěvy byl vrt HG-1 přejmenován na Pramen Běhounek.

Léčebné lázně v letech 1992–1996 provedly generální rekonstrukci těžní jámy a rovněž byla vyměněna i zkorodovaná těžní věž. V roce 2002 bylo dosaženo hloubky 600 metrů a byly zde objeveny další prameny radioaktivní vody (pramen Agricola). Kromě pramenů Agricola a Běhounek jsou zde ještě využívány prameny Curie a C1. K dolu Svornost se váže několik světových primátů. Jde o první a dlouho jediný důl na světě, kde se těžilo radium a jedná se o nejhlubší důl na světě, který neslouží těžbě surovin, ale vody (ta se v jáchymovském podloží samovolně sytí radonem, což je vzácný plyn vznikající při rozpadu radia). Voda tak má díky svým chemickým vlastnostem terapeutické účinky. Léčivá voda je zhruba 12 až 35 tisíc let stará.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Studénka - Původní statek na místě dnešního zámku, první zmínky o statku Studénka pocházejí z roku 1297. Prvním známým majitelem je doložen Vlastibor ze Studénky. Dalších několik desítek let není známa žádná spolehlivě doložitelná zpráva o panství Studénka, až v roce 1382 je zmiňován Jindřich ze Studénky. V roce 1390 je zmiňován jako držitel zdejšího panství kněz pan Hynek Berka z Dubé, pán na Honštejně a Lipém. Od roku 1395 je majitelem zdejšího panství uváděn Jan Lysec ze Zásady, jeho potomci potom drželi zdejší majetek až do roku 1452. V letech 1497 až 1513 patřil statek Studénka k hradu Kost, až do roku 1623 vlastnili Studénku Vančurové z Řehnic. K přestavbám a rozšíření stávajícího statku na renesanční zámek došlo pravděpodobně koncem 16. století. V roce 1623 došlo ke zkonfiskování panství a novým majitelem se stává Albrecht Václav z Valdštejna. V roce 1627 přechází zámek do držení Maxmiliána z Valdštejna a připojil jej k hradu Zvířetnice. V pozdější době dochází k připojení zámku Studénka k panství Mnichovo Hradiště. Podle celkem přesného záznamu z roku 1698 je zámek popisován jako sídlo úřednického aparátu. Ještě v roce 1980 bylo možno vidět na východní straně zámku původní renesanční okna a nepatrné zbytky renesanční grafitové rustiky. Od nástupu socialistické moci začíná pro zámek Studénka temné období. Zámek je využíván nejprve jako byty a zdejší nájemníci využívají dřevo z budovy a samotné konstrukce zámku jako zdroj laciného topiva, což vedlo k postupné devastaci objektu a k jeho opuštění. Stav objektu se stává katastrofálním. Areál zámku s přilehlými budovami je silně zarostlý vegetací a díky absolutnímu nezájmu o zámek dochází ke zřícení ústředního sálu a křídla mezi oběma křídly. Hlavní sklepení zámku bylo zatopeno vodou. Dvoukřídlý zámek připomíná spíše ruinu. Tloušťka některých zdí je až 1,25 metrů a zdi jsou zhotoveny z lomového kamene. Střední část se vstupní místností a zadní komorou byla opatřena křížovou klenbou. Východní sál, zapadlý dnes již ruinami zmíněné klenby. Na severní straně budovy gotický portál dokládající původ z 15. století. Za ním schodiště do valeně klenutého sklepa. Východní část budovy je částečně podsklepena, ale díky zatopení byli sklepy nepřístupné. Na východní straně svahu je náznak dalšího křídla, které již neexistuje.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis

Nebyla nalezena žádná alba.

JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

Aktivní od

23. března 2009

Pohlaví

muž

Datum narození

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

reklama