JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)
12 fotek, 24.2.2018, 82 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Skrýšov u Sedlčan - V roce 1762 ve Skrýšově postavil Norbert Kfelíř ze Zakšova barokní zámek. Stejný majitel nechal postavit nad Skrýšovem velký barokní kostel sv. Jana Nepomuckého, podle kostela se pojmenovala ves Svatý Jan. V roce 1805 bylo panství připojeno k lobkovickému panství Vysoký Chlumec. Od roku 1843, za Ferdinanda Josefa z Lobkovic, se stal zámek občasným sídlem knížecích majitelů, a proto byl zařízeny interiéry a u zámku byla založena zahrada. Lobkovicové panství ztratili v rámci pozemkových reforem v roce 1926, kdy byl Skrýšov zbytkovým statkem. Zámek sloužil Národnímu muzeu v Praze jako depozitář.Stávajícím majitelem zámku je herec Karel Roden.
8 fotek, 24.2.2018, 73 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Solopysky - Renesanční sýpka z 2. poloviny 16. století bývala součástí hospodářského zázemí zdejší tvrze a je také jejím nejvýraznějším zbytkem. Patrová renesanční stavba obdélníkového půdorysu s nižším přístavkem má 2 nestejné štíty, členěné římsami a pilastry. Nad vstupem z pavlače do patra můžete spatřit citát z bible z téže doby.
10 fotek, 24.2.2018, 46 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Kosova Hora - První zmínka o Kosově Hoře pochází z roku 1272, kdy zde svou tvrz vystavěli páni z Landštejna. Zpočátku malá osada zažívá největší rozkvět po husitských válkách, kdy Kosovu Horu kupují roku 1474 majitelé nedalekého Červeného Hrádku u Sedlčan - páni z Říčan. Ves se rozrostla na městečko a říčanští zde nechali na místě staré tvrze postavit renesanční trojkřídlý zámek. zámek Kosova Hora - soukromý archiv Posledním vlastníkem z tohoto rodu byl Vilém ml. z Říčan, který o panství přichází po porážce stavů na Bílé Hoře roku 1620. To se dostává do rukou Albrechta z Valdštejna, který ji však obratem prodává Janu Sezimovi hraběti z Vrtby, který měl za manželku Annu, rozenou Nebílovskou z Drahobuze. Sezima po svých rodičích, Janovi Prostiborském z Vrtby a Magdaleně z Říčan, zdědil panství Červený Hrádek u Sedlčan. Za svou věrnost císaři Ferdinandu II. byl povýšen do stavu hraběcího. Po Bílé hoře zbohatl skupováním zkonfiskovaného majetku / Kosova Hora, Vojkov, Vrchotovi Janovice, Křešice, Votice atd. /. V rámci království zastával mnoho důležitých funkcí – královský hofmistr, nejvyšší sudí, nejvyšší komoří atd. Zemřel roku 1648 a pochovaný je ve votickém kostele v rodinné kryptě. V období třicetileté války, roku 1635, byla Kosova Hora vyrabována švédskými vojsky a tím začíná zdejší úpadek. Majitelé zámku a panství se v následujících letech rychle mění / Františka Alžběta Fellnerová z Feldeku, Augustín Matouš z Feldeku, Leopold Karel Caretto hrabě Millesimo, Anna Suzana hraběnka Khun z Lichtenberka, Karel Caretto hrabě z Millesima, Ladislav Přibík Sekerka ze Sedčic, Václav Štěpán Halánek z Hochberka, Marie Kristina z Hochberka, Anna Marie Karvinská z Hochberka /. Až počátkem 18. století, kdy se Kosova Hora dostává do rukou Václava Vojtěcha Karvinského rytíře z Karviné, dochází znovu k rozkvětu obce. Po jeho smrti se zde opět začínají v rychlém sledu měnit majitelé / Josef z Astfeldu, Terezie z Astfeldu, Josef František kníže Lobkovic, Roberta ze Spieglu, Karel z Neummanu /. Až počátkem 19. století koupil panství se zámkem František Mladota ze Solopysk, který nechal zámek upravit ve stylu empíru. Posledním majitelem zde byl Jan Mladota ze Solopysk. Dnešní podobu získalo kosovské sídlo v roce 1961, kdy byla fasáda pokryta novými sgrafity podle původních zbytků pod omítkou. Dnes je zámek prázdný a nepřístupný veřejnosti.
8 fotek, 24.2.2018, 47 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Štětkovice - Podle obecních stránek stávala ve Štětkovicích tvrz, v dostupné literatuře jsem o ní však další zmínky neobjevil. Do roku 1554 patřily tehdejší Ščedrkovice rytířům z Maršovic, Jan z Říčan, který je téhož roku koupil, připojil ves k Červenému Hrádku. V letech 1584-1664 patřila ves ke Kosově Hoře. Roku 1670 koupil Štětkovice Jakub z Adlersheimu, majitelé nevelkého statku se během následujícího století často střídali. Některý z majitelů buď přestavěl starou tvrz nebo postavil zcela novou budovu nevelkého barokního zámku. V letech 1787-1881 patřily Štětkovice Lipovským z Lipovic. Roku 1881 koupil ves se zámkem poslanec říšské rady a zemského sněmu Leopold Pollák, kterého zde navštěvoval František Ladislav Rieger. Po Leopoldově smrti převzal sídlo jeho syn Emanuel, velký místní patriot, který prosadil osamostatnění obce, jejímž se stal prvním starostou.Roku 1945 byl při revizi pozemkové reformy štětkovický statek znárodněn a převeden k užívání státnímu statku. Dnes slouží zámecká budova k obytným účelům.
13 fotek, 24.2.2018, 61 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Bolechovice - První zmínka o vsi je z roku 1381, kdy zemřel Markvart z Bolechovic. Dále jsou zmiňováni Vykéř z Bolechovic (jako příznivec podjednou) v roce 1423 a Jindřich z Bolechovic v roce 1448 a 1450 (příznivec strany poděbradské). Na začátku 16. století patřila tvrz Janu Žehartovi z Nasevrk, který ji prodává v roce 1539 Janu Snětskému ze Snětu. Snětští panství prodávají Bedřichovským z Lomné a členka tohoto rodu Anna Kateřina Měděncová z Vesce v roce 1622 prodává panství Zdeňkovi Lvovi Libštejnskému z Kolovrat. Připojením tohoto panství k Uhřicím tvrz zpustla. V roce 1704 získává panství Tomáš Popovský ze Šafenbachu. Bylo zde postaveno skromné sídlo, pravděpodobně nešlo o zámek, protože roku 1716 se zde uvádí „byt panský“. Skutečný zámek byl postaven až roku 1775 Janem Karvínským z Karvíně na místě původní tvrze. Majitelé se poté často střídali. Od roku 1882 kupuje panství Emanuel Kallberg a dále patří jeho potomkům. Dnes je zámek v soukromých rukou.
lidkovice  1
9 fotek, 24.2.2018, 134 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Lidkovice - Zámek nechal vystavět na počátku 18. století Bernard Ferdinand Šmerovský z Lidkovic. Roku 1762 koupil Lidkovice Jan Josef rytíř Kunáš z Machovic a vlastnil je do roku 1788. Po něm se v rychlém sledu vystřídala řada majitelů. Ve 20. století zámek získali Viktor a Berta Schwarzovi, kteří sem zvali tehdejší kulturní elitu. Jezdil sem např. malíř Jan Zrzavý, básník J. S. Machar, publicista Ferdinand Peroutka, spisovatel Jan Herben. Manžel dcery Viktora a Berty Schwarzových Luisy, ekonom Jiří Hejda, byl odsouzen v procesu s Dr. Miladou Horákovou na doživotí. Lidkovický zámek zabraly Lidové milice a později pražský Výzkumný ústav strojírenské technologie. Dnes v soukromém vlastnictví, ale v zámku bydlí kozy, skladuje se seno a bývalý park slouží jako výběh.
nadejkov  1
18 fotek, 24.2.2018, 67 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Nadějkov - Ves Nadějkovse poprvé uvádí až roku 1373 v souvislosti s majitelem tvrze a celého panství Ahníkem z Nadějkova. Z bývalé tvrze se dochoval zbytek bašty, který se nachází u nynějšího zámku. Na počátku 16. století se Nadějkov dostal do majetku rodu Doudlebských z Doudleb. Bedřich z Doudleb v letech 1570 až 1584 nechal tvrz přestavět v renesančním slohu.
Poslední z rodu Doudlebských z Doudleb, kteří vlastnili Nadějkov byl Jiří František, který roku 1668 prodal nadějkovské panství Mikuláši z Germersheimu v Harpershofu, měšťanu z Menšího Města pražského. Majitelé Nadějkova se pak často střídali. Roku 1702 je koupil Václav Norbert Oktavián Kinský ze Vchynic. O tři roky však i on Nadějkov prodal. Novým majitelem se stal rytíř Jiří Bořek Dohalský. Od té doby se majitelé hospodářství i tvrze opět poměrně často střídali. Roku 1761 získal tvrz i hospodářství Antonín Ferdinand Feuerstein. Ten roku 1781 dal přestavět tvrz do podoby barokního zámku. Podle aliančního erbu nad vstupem mohla být přestavba dokončena až za Antonínova synovce Antonína Františka. Roku 1803 prodal panství pražskému měšťanovi Janu Tuscanimu. Dalším majitelem byl od roku 1843 Karel hrabě Vratislav z Mitrovic, jehož dcera Karolína Kokořovcová z Kokořova provedla po roce 1863 značné vnitřní úpravy, vnější barokní podobu zámku však zůstala zachována. Po bezdětné hraběnce Karolině zdědil Nadějkov r. 1917 akad. malíř Karel Beck, roku 1936 jej koupila rodina Segerova. Po roce 1945 byl zámek Segerům zkonfiskován. Roku 1952 byla provedena generální oprava a v zámku byla umístěna škola. Po roce 1989 byl vrácen původním majitelům, nicméně je nevyužíván a chátrá.
70 fotek, 11.2.2018, 102 zobrazení, přidat komentář | architektura, dokumenty, práce
Areál Poldi Kladno - padlý gigant před likvidací. Bývalý areál Kladenské Poldovky pomalu, ale jistě mizí, budovy co ještě nejsou, budou zbourány a kontaminovaná zemina odtěžena, vše tak ustoupí novému využití. Přežíjí pouze části Vojtěšské huťě (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/kladno_vojtesska_hut ), které jsou zapsány jako technická památka, ovšem otázkou jak ještě dlouho.
44 fotek, 10.2.2018, 109 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Zámek Veleslavín - Veleslavínský zámeček dnes slouží jako nemocniční zařízení, dlouho zde sídlila pneumologická klinika. Ta byla přemístěna do FN Motol. V rámci areálu se dále nacházejí dva samostatně stojící pavilony stejného využití. Jednopatrový objekt zámku chlubící se nad vystupujícím centrálním rizalitem nevelkou věžičkou je umístěn do příjemného prostředí menšího parku. Druhý pavilon v spodní části parku neutěšeně chátrá. Veleslavín, dlouhá léta statek benediktinského kláštera na Břevnově (nejstarší zmínku obsahuje zakládací listina břevnovského kláštera z r. 993), později (r.1420) připadl pražskému purkrabství. Známý je například tiskař Daniel Adam z Veleslavína. Ačkoliv přesné datum výstavby současného zámku známé není, stalo se tak určitě v rozmezí let 1730-50. Autorem návrhu by mohl být i samotný K. I. Dientzenhofer, který v té době pracoval pro stavební úřad Pražského hradu, jenž zámek nechal vystavět. Za pruského obléhání Prahy zde údajně bydlel i samotný pruský král Fridrich II. Současný stav pochází až z konce 19. století, kdy byl zámek po stranách rozšířen o krátká novobarokní křídla. Na konci 19. století byly zbourány hospodářské budovy, na začátku 20. století (1912) byl zámek rozšířen o krátká novobarokní křídla. V roce 1910 získali zámeček bratranci MUDr. Leo Kosák a MUDr. Oskar Fischer, kteří zde zřídili plicní sanatorium. 21. 3. 1939 přepsal MUDr. Oskar Fischer svoji polovinu na manželku, která nebyla židovka. I přesto byl celý objekt vyvlastněn pro Auswanderungsfond für Böhmen und Mahren. Oba majitelé byli přinuceni uzavřít nevýhodnou kupní smlouvu v létě 1941, po svém nuceném odchodu do ghetta Terezín. V roce 1946 požádal Viktor Kosák neúspěšně o navrácení majetku. Ten byl nakonec v roce 1951 převeden na Československý stát.
175 fotek, zima 2017/2018, 1 325 zobrazení, přidat komentář | auta, dokumenty, lidé, události, zábava
Letos opět jsme od 1. února naplnili auty pasáž Černá růže v centru Prahy. Další kdo přispěli vozy jsou LOTUS Club CZ, Lamborghihi Praha, Mercedes Benz CZ, Scuderia Praha, Albion cars. Oficialní zahájení proběhlo ve čtvrtek 8. února ve stylu sushi a focení nejen aut s Zuzanou Strakovou (Miss Global, Miss Bikiny, 2.vicemiss Miss Face) a Liou Kees. Letošní výstava kombinuje luxusní limuzíny a sportovní vozy. Vidět múžete Audi R8 LMS Ultra GT3, Lamborghini Aventador S, Mercedes AMG GT-R, Mercedes Benz S-klasse, Ferrari 348, Ferrari TestaRossa, Maserati Ghibli, Porsche 911 GT3 RS, Porsche 928, Lotus Esprit, Lotus Esprit Turbo SE, Lotus Elise, Lancia Thema 8.32, Alfa Romeo Spider, Aston Martin DB7, Jaguar XJ-C Coupe, Rolls Royce Silver Shadow, Rolls Royce Silver Cloud. Doufáme, že si najdete chvilku a přijdete se na výstavu podívat, výstava trvá až do 31.3. 2017. Důstojné zakončení výstavy v podobě Porsche GT2RS a GT3RS.http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/porsche_gt2_gt3_cerna_ruze/ ).
98 fotek, 27.1.2018, 346 zobrazení, přidat komentář | cestování, dokumenty, koníčky, práce, příroda
Orty jsou bývalý kaolínový důl Hosín ( Hosín I+ II+III). Důl tvoří velké množství chodeb různé šíře (průměrně 1,5m) a výšky (až 5 m)– od mohutných chodeb po téměř neprůchodné chodbičky. Většina chodeb tvoří pravoúhlý rastr. Některé úseky jsou v současnosti částečně zaplavené vodou. Chodby vznikaly především v druhé polovině 19. století. Jejich vznik inicioval Josef Hardtmuth, zakladatel firmy Koh-i-noor Hardtmuth, která ve Vídni a později v nedalekých Českých Budějovicích vyráběla kameninové zboží a kamnové kachle. Ještě ale před jejím zásahem zde existovala příležitostná těžba kaolinu místními hrnčíři v šachtičkách s několika rozrážkami, po jejichž činnosti se dochoval pomístní název části povrchu dolu „Ve staršinách“. Několik desetiletí zde probíhala těžba, až se náhle ukázalo, že místní kaolin není tak úplně kvalitní. Vypálený porcelán z boreckého kaolinu měl nažloutlou barvu a kaolin neměl úplně ideální mechanické vlastnosti (vaznost). Používal se proto spíše na hrubší keramiku – malířské misky, tyglíky a dlaždice. Už v 50. letech 19. století začal být kaolin dovážen také z Plzeňska, v 60. letech i z Karlovarska. V 70. letech firma Hardtmuth zdvojnásobila výrobu porcelánu a začala také s výrobou tužek, ale borecký kaolin byl pro tužky málo vhodný. V letech 1893 – 1898 došlo k přesunutí výroby porcelánu a kameniny do Podbořan a v Budějovicích zůstala výroba tužek. Roku 1898 ukončila firma Hardtmuth těžbu kaolinu v Ortech. Karel Němeček v roce 1962 nalezl v jedné z chodeb vytesaný a do dnešních dnů nedochovaný letopočet 1893. Krátkou érou nové těžby v Ortech byly léta 1904 – 1906, kdy budějovická firma Josefa Jarolíma ze zdejšího kaolinu vyráběla umělý mramor pro kavárenské stolky. Roku 1919 si pan Josef Míka pronajal pozemek nad Orty, kde v letech 1920-21 postavil domek s cementárnou. Z písku, který v haldách zůstal v rokli u Ort po vyplavení kaolinu vyráběl cementové tašky. Další činnost v Ortech nastala na konci druhé světové války. K tomuto období neexistuje žádných písemných pramenů, faktem ale je, že zde byl v jedné podzemní chodbě vybudován tzv. „Kryt“ – kobka z betonových prefabrikátů, dále větrací šachta – dnešní „Komín“ a část hlavní přístupové chodby byla vypažena betonovými prefabrikáty, které ale byly po válce rozkradeny. Celkem se zde nalézá 5759m chodeb, z kterých náleží Hosínu I 1390m, Hosínu II 3155m a Hosínu III 1214m. Nejedná se ale kompletní délku chodeb, v části Hosín III jsou prokazatelně další nezměřené chodby, nacházející se za neprostupnými závaly.
42 fotek, 27.1.2018, 127 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty, koníčky, práce
Eliášova dědičná štola je bývalá odvodňovací štola u Úsilného. Sloužila k odvodňování dolů v Rudolfovském rudním revíru. Štola byla navržena po zatopení hlavních rudolfovských dolů v roce 1570. S ražením štoly bylo započato na den svatého Eliáše 20. července 1574. Po šesti letech byly práce pro nedostatek finančních prostředků zastaveny, přestože byla štola z velké části hotova. Práce na štole se nepodařilo obnovit ani přes zájem Rožmberků a pánů z Hradce v roce 1584 a štola začala chátrat. V roce 1628 ražení štoly obnovili měšťané Českých Budějovic, ovšem práce byly tehdy prováděny neodborně a došlo k odchýlení od vytyčeného směru, štola se na několika místech zřítila. V roce 1725 byla štola vyčištěna a spojena se šachtou svatého Floriána, za níž byly v dalších letech kromě hlavního jihovýchodního směru raženy též dvě odbočky: Tříkrálovská odbočka na šachtu Boží vůle (v roce 1734), šachtu Třešně, šachtu Šalomoun (v roce 1763) a odbočka Panny Marie Vítězné k dolům u Libníče na šachtu Boží požehnání (v roce 1769). V průběhu 19. století a počátkem dvacátého století byla odbočka Panny Marie Vítězné prodlužována až do prostoru Hůr. V roce 1910 bylo ražení další chodbice ukončeno. Roku 1932 byla štola upravena jako zdroj pitné vody pro českobudějovický vodovod. Většina vody pocházela právě z naposledy vyražené chodbice od Hůr směrem k Libníči. Od 3. května 1958 je rudný důl Dědičná štola sv. Eliáše kulturní nemovitou památkou. Po dokončení vodárenské nádrže Římov (1978) přestala být štola k zásobování vodou využívána.
27 fotek, leden až březen, 59 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, ostatní, zábava
76 fotek, 30.12.2017, 807 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty, koníčky, práce
Nacistická podzemní továrna Skodawerke - Částečně dochované podzemní části továrny Skodawerke na výrobu částí a opravu stíhače tanků Jagdzpanzer, tanky se zde ovšem nekompletovaly. Továrna byla přesunuta z Königgrätzu - Hradce Králové pod krycím jménem Siedlung Waldheim. Račice nad Trotinou byly příkladem ubytovny pro dělníky nikoli průmyslové, ale stavební. Jejich úkolem byla práce pro firmu Konstruktiva fungující v rámci Organisation Todt ( tuto skutečnost dokazovala rukávová páska na oděvech pracovníků ) na stavbě továrny koncernu AG Vormals Skodawerke na výrobu motorů pro tanky nedaleko obce Račice. Stavba započala v roce 1943. Jako dělníci byli ve velkém počtu nasazeni učitelé a od září 1944 také studenti z uzavřených středních škol. Stavbu řídili němečtí stavitelé arch. Meretlich a Poglitsch. Jako ubytovna sloužily dřevěné montované baráky, u nichž zpočátku nebylo vybudováno ani sociální zařízení a dělníci záležitosti osobní potřeby vykonávali v lese. Teprve po jeho kompletním znečištění došlo na vybudování primitivních, ,,švejkovských“ latrín. Od pracoviště byl lágr vzdálen cca 30 min jízdy vlakem, ze stanice Račice se ještě docházelo cca 1 km na staveniště. Továrna se rozšiřovala a vyráběla až do dubna 1945, kdy byla výroba ukončena a němci továrna poničena. Poté zabrala areál Sovětská armáda, poté naše. V podzemí bývalo množství chemického odpadu Čs.lidové armády z 50-tých let. V novodobě rozšířeném areálu nadzemních objektech byl donedávna na ploše 15 000 m2 umístěn Sklad speciálních chemických látek naší armády.
smirice  1
14 fotek, 30.12.2017, 79 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Smiřice - Původní tvrz se zde poprvé připomíná v r. 1392, jako odúmrť po Markvartovi ze Žlebů a Vartemberka. Kolem roku 1406 získal Smiřice příslušník starého zemanského rodu Václav, který začal používat přídomek za Smiřic a stal se předkem rodu Smiřických ze Smiřic. V roce 1495 však již Smiřice s tvrzí a dvorem náležely Střížkovi z Lužan a od r. 1498 Mikulášovi mladšímu Trčkovi z Lípy. V druhé pol. 16. stol. k renezanční přestavbě původní tvrze. Tato stavba byla pojata do východního křídla pozdějšího zámku. Trčkům z Lípy náleželo smiřické panství až do konfiskace v r. 1634. Panství koupil v r. 1636 Matyáš Gallas. V r. 1661 dal Antonín Pankrác Gallas přestavět tvrz v raně barokní zámek. Tehdy vznikla nynější dvoupatrová ústřední zámecká budova. Do čtvercového nádvoří se jednotlivá křídla otvírala arkádami na čtyřhranných pilířích. Hlavní průčelí zámku bylo rozčleněno mělkým středním rizalitem. V místech opevnění tvrze byla vybudována zahrada. Antonín Pankrác Gallas prodal nově vystavěný zámek v r. 1685 Isabele Magdaleně Šternberkové. Za jejího syna Jana Josefa Šternberka byla u zámku dokončena stavba hospodářských budov a v l. 1696-1699 byl postaven zámecký kostel a zároveň s ním mezi zámkem a kostelem spojovací trakt. V r. 1715 přešlo smiřické panství sňatkem Marie Terezie ze Šternberka a Jana Leopolda z Paaru do tohoto rodu. Jan Václav z Paaru prodal Smiřice císaři Josefu II.. Zámek přestal být panským sídlem. Byla zde umístěna nemocnice a později správa císařského panství a byty jejich úředníků. Bylo zde i divadlo a hostinec. V r. 1863 koupil smiřické panství liberecký továrník Jan Liebig. Ten dal zámek opravit a zmodernizovat. Ale již roku 1881 jeho syn prodal opravený zámek zpět správě císařských panství a opět zde byly umístěny kanceláře a úřednické byty. V r. 1918 přešel zámek do majetku československého státu. V zámku byl umístěna rolnická škola, která zde byla až do roku 1950. Po tomto roce zde bylo umístěno ředitelství státního statku a později Velkovýkrmen Praha. V současnosti je vlastníkem město Smiřice, ale využíván není.
13 fotek, 30.12.2017, 38 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dolní Přím - V místech dnešního zámku dal v roce 1547 Jan starší Holec z Nemošic postavit tvrz. V průběhu 16. a 17. století tvrz V Dolní Přími měnila často majitele až ji roku 1677 získala jezuitská kolej v Hradci Králové. Jezuité si zvolili dolnopřímskou tvrz za správní centrum svých statků. Tomuto účelu však nestačila a proto ji nechali přestavět v barokní zámek. Na stavbě se podílel význačný barokní stavitel Carlo Lurago. Hradecké jezuitské koleji náležel zámek až do zrušení jezuitského řádu v roce 1773, kdy zámek převzal náboženský fond. Od něj v roce 1806 zámek koupili bratři Václav Klement a Václav Slivenecký, kteří jej ale roku 1811 prodali Janu Riedlovi. Za jeho syna Františka v letech 1842 – 1843 proběhla přestavba zámku. Nad střední částí zámku bylo přistavěno druhé patro a byly upraveny interiéry. Za prusko-rakouské války r. 1866 byl v zámku umístěn lazaret. Tím byla budova značně poškozena. V r. 1879 koupil zámek Jan Harrach, který ho nechal opravit a umístil v něm lesní úřad a byty jeho úředníků. V roce 1885 bylo odbouráno druhé patro a zámek dostal původní podobu. K posledním úpravám ještě za Harrachů došlo v roce 1936, kdy byly opraveny zámecké fasády. V roce 1945 byl zámek Harrachům zkonfiskován a připadl obci Dolní Přím. Obci náleží dodnes a je v něm obecní úřad a knihovna.
stezery  1
6 fotek, 30.12.2017, 66 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Stěžery - Roku 1551 Felix Pravětický z Pravětic, který zde vybudoval renezanční tvrz. Původní tvrz tvoří severní křídlo dnešního zámku. Poslední majitel Stěžer z rodu Pravětických, Jiří, se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618 – 1620, a proto mu byla část Stěžer s tvrzí a dvorem zkonfiskována. Od královské komory v r. 1625 zkonfiskovanou část koupila Anna Zuzana Karolina Slavatová z Chlumu a po r. 1633 přikoupila i druhou část Stěžer. V r. 1650 zdědil Stěžery Ferdinand Bonaventura Harrach. K Přestavbě tvrze na zámek došlo až v letech 1802 – 1803 za Arnošta Kryštofa Harracha, který dal k tvrzi přistavět západní křídlo a obě křídla dostala mansardovou střechu. Od r. 1803 sloužil zámek jako kanceláře a úřednické byty. V r. 1844 zámek vyhořel, ale byl záhy opraven. V druhé polovině 19. stol zde byla umístěna rolnická škola a od r. 1866 první Hospodářská škola v Čechách. Když tato škola dostala vlastní budovu, byl zámek opět změněn v byty úředníků. Zámek náleřel Harrachům až do r. 1944, kdy je koupila hradecká rodina Janotů. V r. 1948 se stal zámek majetkem státu. V r. 1959 byla obnovena zachovalá část sgrafitové omítky.
barchov  1
8 fotek, 30.12.2017, 71 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Barchov - Barokní zámek dal r. 1737 poblíž staré dřevěné tvrze vystavět Kryštof Norbert Voračický z Paběnic. Po vystavění zděného zámku zůstala sešlá dřevěná tvrz jako byt panského úředníka. V polovině 18. století drželi Barchov Libštejnští z Kolovrat, páni z Vlkanova, pražská Invalidovna, Kinští, Černínové a nakonec Václav Teuchert. V roce 1911 zakoupila Barchov Pozemková banka, která jej o osm let později prodala rodině Picků. V druhé polovině 20. století zámek vlastnil Státní statek v Chlumci nad Cidlinou a později byl majitelem zámku ONV v Hradci Králové a byl v něm umístěn depozitář okresního archivu. Ještě v 60. letech byl celý zámek opraven. Na počátku 90. let byl barchovský zámek restituován skupinou restituentů, potomků posledního majitele Picka. Zámek jim byl převeden Okresním úřadem v Hradci Králové bez řádného doložení restitučních nároků a od té doby chátral. Stav se nezměnil ani po roce 2003, kdy jej odkoupili další majitelé z Itálie. Situace se obrátila, když roku 2010 odkoupili současní majitelé 100 hektarů polností, ke kterým byl zámek přidán jako „příslušenství“, pustili se do postupné rekonstrukce financované výnosy právě ze zakoupených polností. Po dokončení rekonstrukce předpokládají majitelé zpřístupnění veřejnosti. Zámek byl postaven neznámým architektem snad z okruhu F. M. Kaňky či J. B. Santiniho jako podélná jednopatrová budova se středním dvoupatrovým rizalitem, vrcholícím v trojúhelníkovém štítě. Hlavní průčelí je obráceno do zahrady. Na výzdobě se podílel mimo jiné Petr Brandl.
60 fotek, 25.12.2017, 270 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Žehušice tvrz - V roce 1430 patří panství Zdeňkovi a Chotuňovi. Při rozdělení majetku získává Žehušice Chotuň (předek Žehušických z Nestajova). Po něm dědí panství jeho syn Hertvík a po něm jeho vnuk Václav, který umírá krátce po roce 1497. Václavovi synové Jan a Diviš připojili k panství Žleby a Tupadly. Po Janově smrti získává Žehušice Diviš a po jeho smrti někdy v letech 1527–1528, získává panství Janův syn Václav. V období kdy vlastní toto panství, je první zmínka o tvrzi (z roku 1544). Za Žehušických z Nestajova zde vznikla vodní tvrz, jejíž část tvořila věž, která se ve fragmentech vyskytuje v jižním křídle domu čp. 18. V roce 1547 byly Žehušice zabaveny Václavovi Žehušickému z Nestajova za účast ve stavovském povstání proti Ferdinandovi I. Král je v roce 1549 prodává Karlovi ze Žerotína, který je ve stejném roce postupuje Zdeňkovi Meziříčskému z Lomnice a na Ledči. Ten je v roce 1564 prodává Bořivojovi z Donína. Nový majitel se zde usídlil, po jeho smrti v roce 1571 přebírá panství Adam z Donína a po něm v roce 1586 Jan z Donína (do roku 1590). V rozmezí let 1590–1598 vlastní panství Jindřich z Donína. Za Donínů proběhla velká přestavba v renesančním duchu. Bylo vybudováno renesanční křídlo, stávající části tvrze byly spojeny do čtyřkřídlé dispozice. Jindřich z Donína panství zadlužil a v roce 1598 je prodáno zemským soudem Adamovi staršímu z Valdštejna, jehož vnuci prodávají panství v roce 1661 hraběti Michalovi Osvaldovi Thun-Hohenstein. Už za Valdštejnů tvrz nesloužila jako panské sídlo a o jejím konci bylo definitivně rozhodnuto v roce 1679, kdy byl dostavěn zámek v Žehušicích. V roce 1746 se zde narodil Jan Štich, který se proslavil jako virtuos na lesní roh a má na budově pamětní desku. Definitivní úpadek tvrze znamenala její přestavba na pivovar v druhé polovině 18. století, kdy bylo zbouráno severní křídlo, opevnění, věž a radikálně přestavěno západní a jižní křídlo. Pivovar byl v tvrzi do počátku 20. století, kdy byla upravena na byty a skladiště – Thun-Hohensteinům patřila do roku 1913. V pozemkové reformě ji jako součást žehušického statku získává rodina Stomova, která o něj v roce 1948 přišla, poté se tvrz stala součástí JZD. Dnes je budova tvrze v dezolátním stavu.
19 fotek, 25.12.2017, 65 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Nové Dvory - Zámek a kostel sv. Martina, který byl dostavěný v roce 1686 hrabětem Bernardem Věžníkem na místě vyhořelého sídla Kašpara Melichara ze Žerotína. Dnes je zámek ve vlastnictví obce Nové Dvory a je v něm zřízena základní škola. V některých místnostech zámku je zachována původní štuková výzdoba stropů a nástropní freskové malby. Architektonicky je významná galerie spojující vlastní objekt zámku a kostel, sloužící původně jako zámecká kaple a dvojramenné schodiště jdoucí z galerie do někdejší zámecké zahrady. Původní vzhled zámku ale takovýto nebyl. Zámek měl dvě nádvoří; severní, které je v podstatě v původní podobě zachováno dodnes a jižní, jenž bylo tvořeno arkádovým dvorem. Arkádové nádvoří ze tří stran uzavíraly galerie obdobné té, co dnes spojuje spojuje zámek a kapli (kostel sv. Martina). Ze severního křídla byl vjezd do hospodářského dvora umístěného tehdy severně od zámku, v přízemí západního křídla byl vchod navazující na cestu ke Kutné Hoře. Na této straně byl i malý parčík. V roce 1784 byl za hr. Karla Chotka zrušen vchod ze západní strany a parčík před ním, kde byly dodatečně vystavěny hospodářské budovy. Bývalý průjezd tohoto vchodu byl upraven a začleněn do obytné části. Bylo také zbořeno jižní křídlo arkádového dvora a zazděna galerie západního arkádového křídla do dnešní podoby. Na jižní straně obrácené k novodvorské bažantnici tak vznikl otevřený čestný dvůr s hlavním vjezdem do druhého nádvoří zámku a navazující v rámci komplexních krajinářských úprav v místě na hlavní cestu končící v bažantnici na palouku, z něhož vycházela radiální soustava dalších cest. Na tomto vzhledu zámku se již prakticky nic nezměnilo a můžeme jej vidět dodnes. V roce 1823 přestal zámek v Nových Dvořích sloužit jako sídlo a Jan Rudolf Chotek se přestěhoval do nového zámku postaveného na kopci zvaném "Kačínském", vzdáleného vzdušnou čarou cca 1 km od zámku starého. Tento zámek se podle lokality nazývá Kačina (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/kacina). Z původního mobiliáře zámku se nedochovalo nic. Malá část, která zůstala odložena v půdních prostorách zámku, padla v padesátých letech 20. století jako "buržoasní přežitek" za oběť nedostatku paliva na vytápění školy a lidské hlouposti v tehdejší socialistické republice.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.