JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)
reklama
24 fotek, 24.6.2018, 43 zobrazení, přidat komentář | auta, koníčky, zábava
Výlet s Rolls-Royce & Bentley Clubem CZ za Hágenem do podzemních štol lomu Mořina (Velká a Malá Amerika, Mexiko, Kanada) http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/stoly_lom_morina/
154 fotek, 17.6.2018, 188 zobrazení, přidat komentář | auta, cestování, koníčky, události, zábava
Britská Rally Kokořín 6 - 16.06.2018 - Celodenní orientační rally a sraz vozů britské výroby nejen Kokořínskem (http://www.facebook.com/rallykokorin) . Start Všenory - Olympia Wellness (http://http://olympiawellness.cz), cíl zámek Liblice (http://www.zamek-liblice.cz).

Video z trasy: https://youtu.be/WwYHbc01Aa8

V garáži jste mohli vidět: Aston Martin Vanquish S, Porsche GT3 RS, Porsche GT2 RS, Bentley Azure, Bugatti Veyron, BMW 850 CSI, BMW M4 GTS, Lotus Esprit V8 FE, Ferrari 458 Speciale, Ferrari 612 Sessanta, Ferrari 599 GTO, Lamborghini Aventador SV Roadster, Lamborghini Murciélago SV, Rolls Royce Phantom coupe, Mercedes CL 500 Brabus Rocket, 2x Ferrari F430 GT2, Pontiac Trans Am, Maybach 62S, Cadillac Eldorado 1959, Skoda 130 RS.

Prohlídka zámku Liblice (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/liblice).
kolec  0
53 fotek, 10.6.2018, 56 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty
Koleč - V Kolči bývala asi od 14. století tvrz a poté panské sídlo, do dnešní doby není o jejich poloze nic známo. Dnešní zámek nechali postavit Ubelliové v letech 1713–1714. V tomto období byla postavena a vysvěcena i zámecká kaple Nejsvětější Trojice a založena zahrada. K výstavbě dnešního zámku došlo snad za Libora Václava Ubelliho ze Siegburgu. Poté zde sídlil jeho bratr Daniel Leopold, který vybudoval v zámecké kapli rodinnou hrobku. Počátkem 60. let 19. století zámek získala královská komora a připojila jej k nedalekému panství Zvoleněves. Po roce 1918 se zámek stal majetkem statku patřícího pod Správu státních statků Zvoleněves a po roce 1945 se stal majetkem státního statku Zvoleněves. Po roce 1989 byl zámek prodán. Noví majitelé jej použili jako jistiny pro bankovní úvěry, o zámek se nestarali a podle některých kroků (nařezané trámy krovu, díry ve střeše, záhadný požár barokní sýpky atd.) měli zřejmě v úmyslu zámek zbořit a pozemky využít ke spekulativním účelům. Roku 2006 místní nadšenci spolu s obcí založili Nadační fond Koleč a r. 2008 v nucené dražbě zámek odkoupili. Od té doby se fond snaží zámek zachránit. Dlouho se mu dařilo získat finanční prostředky jen na nejnutnější opravy, až roku 2015 se podařilo získat dotaci 15 mil. Kč z norských fondů, s jejichž pomocí opravili boční křídlo a zřídili zde muzeum včelařství, které mělo v okolí velkou tradici (v Kolči např. existovala výrobna medometů). Muzeum bylo otevřeno v sezoně 2016.
111 fotek, květen 2016 až červen 2018, 88 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města
Makarska (Chorvatsko) - přístavní město a turistické letovisko, které se nachází na pobřeží Jaderského moře, v střední Dalmácii. Předpokládá se, že Makarská je pojmenovaná po nedaleké vesnici Makru. První obyvatelé oblasti Makarské dnes byli Ilyrové, kteří ve 4. století založili osadu s názvem Muccurum. Bitva u Makarské 18. září 887, došlo k ní mezi Benátskou republikou a Neretvanským knížectvím. Bitvu vyhrál Valley. Název Makarská byl poprvé zmíněn v dokumentu ze 16. století. Během tureckého dobývání. Turci v Makarské udržovaly armádu a císařské výběrčí daní. Po Turecku, Makarská klesla pod benátskou nadvládu, pak v rámci habsburské monarchie. Po vítězství Napoleona na počátku 19. století, Makarska spadala pod jeho říši. Napoleon povzbudil kulturu a stavěl silnice, které spojují Makarskou s jinými pobřežními městy. Ačkoli Napoleon podporoval rozvoj kultury a integraci Makarské do Rakousko-Uherska, byl zodpovědný za kvetoucí cestovní ruch. Památky: barokní kostel sv. Filipa Neri, františkánský klášter z 15.-17. století, v něm je vybudováno malakologické muzeum, barokní farní kostel zasvěcený sv. Marku, pomník francouzského maršála Marmonta.
78 fotek, letos v červnu, 54 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, kultura, města
Split (Chorvatsko) - město ve střední Dalmácii na chorvatském pobřeží Jaderského moře. Byl založen na sklonku 3. století římským císařem Diokleciánem, který si zde postavil svůj palác, do paláce se po jeho smrti nastěhovali okolní obyvatelé. Po vpádu Slovanů do Dalmácie přetrval Split pod správou Byzance a stal se jedním z center zbývající latinské populace. Slované potomkům římských měšťanů v Dalmácii říkali Latini. Byzantská říše v oblasti postupně ztrácela vliv a o strategicky významné město usilovala Benátská republika. Od roku 1069 pak byl součástí Chorvatského království, které později připadlo k Uhrám. V roce 1420 zde moc získala Benátská republika, a to na dalších 300 let; během této doby se zde rozvíjela humanistická kultura. Od roku 1797 až do vyhlášení Království SHS spadal pod Rakousko-Uhersko, byl hlavním městem Dalmatské provincie. Po roce 1929 a vytvoření Jugoslávie se stalo město centrem nově vzniklé bánoviny Primorje. Za 2. světové války byl obsazen italským fašistickým vojskem a Německem. Zbytky Diokleciánova paláce jsou centrem města a také jeho hlavním turistickým lákadlem, zařazeným v roce 1979 na Seznam světového dědictví UNESCO. Nejzajímavější jsou staré klenby a chodby pod městem.
95 fotek, letos v červnu, 221 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města, země
Korčula (ostrov Korčula - Chorvatsko) - Opevněné staré město s ulicemi uspořádanými do vzoru rybí kostry (což umožňuje snadnou cirkulaci vzduchu, ale zároveň chrání před silnými větry) je vystaveno v těsné blízkosti útesů. Výstavba za hradbami byla zakázána až do 18. století, dřevěný padací most byl nahrazen až v roce 1863. Všechny rovné uličky jsou stupňovité (s výjimkou těch, jež vedou podél jihovýchodních hradeb - tzv. Ulic myšlenek (procházející lidé nemusejí dávat pozor na to, kam šlapou)). Ve městě najdeme několik zajímavých historických památek: římskokatolickou katedrálu Svatého Marka (stavěna 1301 až 1806], františkánský klášter z 15. století, komory lidového sněmu, palác někdejších benátských guvernérů, paláce místních urozených kupců a masivní městské opevnění. Oddaní katoličtí obyvatelé Korčuly udržují staré lidové slavnosti (včetně kostelních), například morešku - válečnou hru, ve středověku pořádanou v celém Středomoří. Město je známé také svým nařízením z roku 1214, jímž jako první na světě zakázalo otroctví a postavilo ho mimo zákon.
30 fotek, 26.5.2018, 46 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Kostelec nad Černými lesy - První písemná zmínka o městu a hradu je z roku 1348. Od roku 1494 je místo již trvale nazýváno jako zámek, ale přestavba do zhruba dnešní podoby proběhla až po požáru na podzimu r. 1549 - většina budov byla stržena, zachoval se hlavně barbakán, který svému obranému účelu sloužil i povestavění hospodářských budov. Z gotického hradu se nám dochovalo jen pomálu zdí - vesměs ve sklepě pod severním zámeckým křídlem a dále zdivo již zmiňovaného barbakánu. Za velkolepé přestavby byl zámek majitelem Jaroslava Smiřického. Italský stavitel Ulrico Aostalli osadil čtverec zámku třemi věžemi, čtvrtá byla sice založena, ale s jeho odchodem ustal stavební ruch na dlouhých 200 let. Od třicetileté války (kdy byl zámek velmi poškozen) je zámek majetkem Lichtensteinů - Marie Terezie jej nechala částečně barokně přestavět. R. 1759 se díla ujal Josef Jäger. Dostavěl poslední severovýchodní věž. Po reformě státní správy se v části zámku usídlil okresní soud. V roce 1919 byl zámek ve špatném stavu, kromě soudu zde byly ještě úřady velkostatku i byty. Od roku 1935 je zámek univerzitním objektem lesnické fakulty.
nebrenice  1
11 fotek, 26.5.2018, 29 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, zvířata
Nebřenice - Patrový venkovský zámeček na obdélném půdorysu se silně ustupujícím jižním průčelím (tvořící tak iluzi trojkřídlé dispozice) vznikl z původního zemědělského statku (prve zmíněného r. 1437). K němu náležející postupně rostoucí osada se přichýlila spíše k nedaleké silnici Chmutovice – Radimovice, takže dnešní klasicistní zámeček přestavěný v 19. stol. z barokní podoby stojí osamocen. V areálu se nachází také hospodářské budovy, od pohledu v špatném stavu. Jižní části dominuje masivní tělo stodoly a špýcharu (dnes již nestojí, ale v místě je plánována výstavba), od východu a západu dvůr uzavírají další stavení (dnes přestavěné v byty). Severněji se rozprostírá časem zanedbaný zámecký park, částečně přetvořený v lesopark. V současné době je zámek v soukromých rukoua před opravou a bude sloužit jako golf club house k okolnímu rostoucímu golfovému hřišti.
10 fotek, 26.5.2018, 21 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dobřejovice - V r. 1503 se objevuje první zpráva o tvrzi, ačkoliv podle archeologů vznikla již před r. 1361. držiteli Dobřejovic byli tehdy sirotci po Janu Mutrplosovi z Tedražic. V l. 1519 - 1544 vlastnil Dobřejovice Václav Mutrplos z Tedražic, který prodal tvrz Janu Zápskému ze Záp. Jeho syn Oldřich ji o pět let později prodal Jiřímu Mošaurovi z Valdova. Jeho rodina držela tvrz až do r. 1627, kdy zemřel Jiří Aleš Mošaur, jenž odkázal Dobřejovice své matce Markétě a jejímu druhému manželovi Vilému Vokovi Vítovi ze Rzavého. Ve zmíněném rodu zůstal tento majetek až do r. 1677, kdy byl prodán Adolarovi z Věžník. Mezi další držitele patřil r. 1686 Vojtěch Jiří Voračický z Paběnic, r. 1688 Kryštof František hrabě z Mitrovic, r. 1695 Juliana Dorota hraběnka Přehořovská, r. 1700 Karel Arnošt hrabě z Valdštejna. Podle stavebního průzkumu byl tvrz koncem 17. století přestavěna na zámek, jenž svou nynější podobu získal v 18. století. Novým majitelem se stal r. 1710 Jan Kašpar Günter ze Šterneku, v r. 1763 koupil Dobřejovice pražský arcibiskup Mořic Gustav hrabě z Blakenheimu a Manderscheidu. Tehdy byla také vesnice přejmenována podle majitele na Manderscheid. Tento název se však neujal a v polovině 19. století byl obnoven název původní. Ve 2. polovině 19. století byly Dobřejovice správně připojeny k Dolním Břežanům. Barokní jednopatrový zámek (stojí na návsi, čp. 1 a 2) je čtyřkřídlý s malým dvorem uprostřed. Ve východním křídle je vestavěna zámecká kaple nejsv. Trojice, nad ní je hranolová plechová věžička s křížkem. Vnitřní prostory jsou většinou volně klenuté, v prvním patře plochostropé. Zámek obklopuje náznakově příkop. V zámku sídlí škola.
6 fotek, 26.5.2018, 23 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Lipany Panský dům - Ves Lipany se poprvé připomínají v roce 1360. Tehdy zde již stála tvrz Lipanských z Lipan, kterou rod vlastnil do roku 1480, kdy byla tvrz z obcí připojena ke slavatovskému černokosteleckému panství. Roku 1677 již není tvrz vůbec zmiňována. Na místě tvrze byl na konci 18. století, v době kdy kosteleckému panství vládne rod Lichtenštejnů, vystavěn jednoduchý zámeček. Nikdy nesloužil panstvu, ale jen jako obydlí pro správce a úředníky zdejšího statku. Podle tradice byl v místech nynější zámecké zahrady, po prohrané bitvě v roce 1434, pohřben husitský vůdce Prokop Holý. Po jeho ostatcích ve druhé polovině 19. století marně pátrala řada nadšenců. Zámek tvoří jednopatrová obdélná budova krytá valbovou střechou s věžičkou. Do roku 1990 sloužil jako archiv Úřadu pro patenty a vynálezy. Nyní je v soukromých rukou využíván jako skladiště a chátrá.
179 fotek, 20.5.2018, 384 zobrazení, 1 komentář | auta, koníčky, události, zábava
5. sraz vozů značek Rolls-Royce a Bentley + 1. sraz vozů Lotus a Gill Polo Team Lotus v České republice + další classic cars. 19.5. 2018 Historický špejchar Praha - Dubeč.
trebic  1
30 fotek, 13.5.2018, 35 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Třebíč - V letech 1240 - 1260 byl vybudován klášterní areál jako nedobytný hrad. Některé pozdější prameny dosvědčují jeho mohutnost, jíž se u nás sotva mohlo něco vyrovnat, s pásem hradeb, zesílených baštami a věžemi. Na jihovýchodním nároží dnešního zámku je dodnes patrná spodní část raně gotického věžovitého stavení s malými hranolovými okénky. V severním vstupním traktu je hranolová věž, jiná, původně vstupní věž, je zachováni zčásti na východní straně v ohradní zdí. Věž západního vstupního křídla má pozdně gotickou úpravu. Příznivý vývoj kláštera nakrátko zpomalily válečné události ke konci vlády přemyslovské dynastie a vnitřní neklid v prvých letech vlády Jana Lucemburského. Neblaze jej však zasáhly koncem 14. století bratrovražedné boje mezi markrabaty Prokopem a Joštem, jemuž klášter stranil. Podle kronikářské ho vyprávění třebíčského radního písaře Eliáše Střelky Náchodského z r. 1574 obléhal město a klášter i Žižka, „však zkaženo a zplundrováno od něho není“. Husité nicméně klášter ovládli a ještě déle, až do r. 1435, drželi město. Vlivem vnitro politických poměrů se hospodářský stav kláštera v první polovině 15. století zhoršoval, jeho zadlužení rostlo. Klášter spolu s městem značně utrpěly i za válek česko-uherských mezi Jiřím Poděbradským a Matyášem Korvínem. Dne 14. května 1468 Matyáš město dobyl a Jiříkův syn Viktorín by1 nucen stáhnout se do klášterního areálu. Tři týdny vzdoroval uherské přesile, až se nakonec probojoval do údolí řeky Jihlavy, kde se spojil se svým bratrem Jindřichem; zbytek posádky v klášteře, vedený Václavem Vlčkem, se pak pro ne dostatek potravin (,‚trpěli hlad, takže koně i myši jedli“) Matyášovi vzdal. Matyáš sesadil dosavadního opata Matěje pro jeho věrnost Jiřímu Poděbradskému. Současně volně disponoval klášterními statky, takže klášter jen živořil; stejně učinil v r. 1480 i Vladislav II. Jagellonský. Nejprve dostal klášterní statky přívrženec Matyášův Zdeněk ze Šternberka a v r. 1480 bratři Jaroslav a Vaněk z Lomnice. V r. 1490 získal panství od Vladislava Jagellonského Vilém z Pernštejna, nejprve jako zástavu, ovšem za podmínek, které vylučovaly obnovu kláštera. V r. 1525 vyměnil Jan z Pernštejna statky s Arklebem Cernohorským z Boskovic, který přál evan gelikům, a proto v r. 1525 vyhnal řeholníky z kláštera. Brzy nato však opět získal třebíčské panství Vratislav z Pernštejna, kterému je v r. 1556 Ferdinand I. dal do dědičného vlastnictví. Nový vlastník však hned začal rozlehlé panství rozprodávat. Šlechtičtí držitelé zejména po vypuzení řeholníků — neměli zájem na úpravách poškozeného kláštera a víc pečovali o jeho přeměnu v zámek. Již Vilém z Pernštejna odstranil mnohé části v místech dnešních hospodářských budov. Mnohem podstatněji zasáhli v druhé polovině 16. století do úprav budov noví držitelé — Osovští z Doubravice, kteří pře stavěli dosavadní klášter na renesanční zámek. Nejdříve bylo upraveno přízemí, postaveno hlavní patro trojkřídlé části a severní křídlo; sem pak byl přeložen hlavní vchod do zámku průjezdem hranolovou věží. Koncem 16. století bylo vybudováno západní křídlo, které dostalo v 18. století barokní štít; fasáda západní části byla vyzdobena jednoduchým sgrafitem. Umrtím Smila Osovského v r. 1613 skončila významná etapa radikálních úprav zámku. Jeho ovdovělá manželka Eliška z Valdštejna se za čas provdala za Karla staršího ze Žerotína, a než s ním odešla v r. 1629 do vyhnanství, postoupila třebíčské panství do užívání svému bratru Adamu z Valdštejna (1638), pánu na Židlochovicích, a do správy jeho synu Rudolfovi (1640). V držení Valdštejnů zůstal pak třebíčský velkostatek až do r. 1945. Události třicetileté války se zámku podstatně nedotkly, i když byl v r. 1643 obléhán Švédy. Koncem 17. století zahájil jeho přestavbu Rudolf František Augustin z Valdštejna, ale dokončil ji teprve ve 20. letech 18. století. Byl vybudován hlavní sál s mramorovou podlahou a později doplněn znaky v rokokovém stylu. Jihozápadní křídlo bylo nově rozděleno na osm čtvercových pokojů se štukovou výzdobou. Současně b upraven i kostel, z jehož kněžiště vznikla zámecká kaple.

Bazilika sv. Prokopa - vznikla v první polovině 13. století jako součást benediktinského kláštera, který v roce 1101 založili Litold Znojemský a Oldřich Brněnský. Je postavena v unikátním přechodném románsko – gotickém slohu. Katastrofou pro město a klášterní hrad bylo obléhání uherskými vojsky Matyáše Korvína v roce 1468. Klášter byl značně poškozen a bazilika vypálena. Klášter byl odebrán církvi, mniši byli vyhnáni a bazilika sloužila až do poloviny 18. století světským potřebám ( např. pivovar ). Po rekonstrukci arch. Kaňkou opět bazilika sloužila k sakrálním účelům. Opravdovými skvosty baziliky jsou např. bohatě zdobený hlavní vchod zvaný Rajská brána ( Porta paradisi ), kruhová okna v apsidě, zachované fresky v severní tzv. Opatské kapli nebo rozsáhlá trojlodní krypta. Bazilika měla původně pouze jednu věž, která byla v polovině 18. století nahrazena věžemi dvěma. V roce 2003 byla bazilika spolu s nedalekým židovským ghettem a židovským hřbitovem zapsána na seznam UNESCO.
32 fotek, 13.5.2018, 26 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Velké Meziříčí - Zmínky o hradě z let 1113 a 1197 jsou pozdějšími falzifikáty, první doložená zpráva o hradě pochází až z roku 1377, kdy jej vlastnili páni z Lomnice[1]. Na přelomu 14. a 15. století vlastnil Meziříčí Lacek z Kravař, za nějž došlo k přestavbě hradu, poté krátce patřil pánům z Pernštejna (1528–1552) a meziříčský hrad byl rodištěm významného člena rodu Vratislava z Pernštejna, později patřil opět pánům z Lomnice. Dokončení renesančního zámku je datováno rokem 1578 za Aleny Meziříčské z Lomnice (1540–1610). Za Berků z Dubé počátkem 17. století patřilo Meziříčí k největším územním celkům na Vysočině a jenom inventář zámku byl odhadován na 40 000 zlatých. Po krátké epizodě ve vlastnictví Kouniců se Meziříčí stalo sídlem císařského generála Petra Ugarta (1676). Za vlády Ugartů došlo k velkém požáru města a následné přestavbě zámku v barokním slohu za účasti architekta Václava Špačka (1733). Poslední prodej panství proběhl v roce 1735, od té doby na další majitele přecházel jen dědictvím. Finanční problémy Ugartů a jejich přesídlení na Znojemsko vedly k prodeji meziříčského panství v roce 1735 vévodovi Leopoldu Šlesvicko-Holštýnskému. Po jeho úmrtí přešlo Meziříčí přes ženské potomstvo na rod Lichtenštejnů a později Lobkoviců. Leopoldina Lobkowiczová, rozená Lichtenštejnová, nechala v nedalekém Netíně postavit rodovou hrobku, její syn c.k. polní podmaršálek Rudolf Lobkowicz (1840–1908) podnikl pseudogotické úpravy zámku a dal tak celému areálu současnou podobu. Po jeho smrti zdědila Meziříčí sestra Anna, provdaná Harrachová. Hrabě František Harrach (1870–1937) v rámci vojenských manévrů v roce 1909 hostil na zámku arcivévodu Františka Ferdinanda a později byl jeho pobočníkem. V souvislosti s touto návštěvou byl zámek elektrifikován. Velkostatek Velké Meziříčí stále patřil k největším soukromým majetkům na Vysočině, jeho rozloha počátkem 20. století byla 6 500 hektarů půdy. Po smrti Františka Harracha zdědila zámek jeho dcera Josefína, provdaná Podstatská-Liechtenstein (1905–2000). Přihlásila se k české národnosti, takže zámek jí byl zkonfiskován až po roce 1948 a v restitučním řízení jej v roce 1995 získala zpět. Od roku 2000 zámek vlastnili zámek její synové František Karel a Jan Nepomuk. František Karel Podstatsky-Liechtenstein zemřel v roce 2016 bez potomstva a zámek nyní spravuje jeho bratr Jan Nepomuk (*1937) se svými syny.
31 fotek, 13.5.2018, 69 zobrazení, 3 komentáře | architektura, cestování
Templštejn - Teprve koncem 13. století začali templáři budovat mimo Jamolice hrad Templštejn, na nějž pak komendu přenesli. Prvá zpráva o templštejnské komendě pochází z r. 1281, kdy se uvádí jako sídlo komtura Dětřicha; poslední zprávy sahají do prvních let 14. století (1301, 1303). Jamolická, respektive templštejnská komenda vlastnila Jamolice, později též hrad Templštejn, Dobřínsko, Petrovice, Popice a dočasně, do r. 1290, též dva lány a dvůr ve Svatoslavi na Třebíčsku, které tehdy komtur Žibřid prodal opatu třebíčského benediktinského kláštera Janovi. Komenda vykonávala patronátní právo nad farními kostely v Horních Dubňanech, Dobřínsku a v Jamolicích a nad filiálními kostely v Dukovanech a v později zaniklých Bohuslavicích u Templštejna. Po upálení význačných představitelů templářů v r. 1310 a po zrušení řádu na církevním koncilu ve Vienne skončilo působení templářů na Templštejně. V r. 1318 získal hrad Bertold Pirkner z Pirknštejna; hrad zůstal v držení jeho synů, kteří se jako majitelé připomínají v r. 1349. Okolo poloviny 14. století náležel pánům z Lipé. V r. 1397 byl v zeměpanském držení a jeho purkrabím byl Markvart z Pechtic. V r. 1410 byl opět jeho majitelem rod z Lipé. K strategické ochraně hradu byla vybudována v polovině 15. století štítová zeď. Měla chránit hrad především před přímým účinkem dělostřelby. Zeď však nebyla dokončena, a proto své poslání nesplnila; přesto zůstala dokladem typické ochrany hradu v 15. století. Pány z Lipé vystřídali na čas v držení hradu Osovští z Doubravice, ale později jej získali zpět. Poslední z nich, Pertold Bohobud z Lipé, se účastnil stavovského povstání proti císaři Ferdinandu v l. 1618–1620, a proto mu bylo zboží odňato. V r. 1623 je spolu s Moravským Krumlovem koupil kníže Gundakar z Lichtenštejna. Hrad nebyl nikdy dobyt, avšak zanikl zřejmě po velkém požáru, který můžeme datovat jedině do první poloviny 16. století. Usuzuje se tak z ohořelých částí stavby, trámů, veřejí a kovových předmětů. Objevily se zřejmě i pokusy o jeho záchranu, jak o tom svědčí nalezené kameny s letopočtem 1552.
27 fotek, 13.5.2018, 37 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Jaroměřice nad Rokytnou - Původně byly Jaroměřice v zeměpanské držbě; v r. 1329 je získal jako zástavu Raimund z Lichtenburka. Lichtenburkové pak vlastnili Jaroměřice po celé 14. a 15. století a podle všeho zde postavili tvrz. Teprve v r. 1498 předal král Vladislav II. tvrz spolu s městečkem a k tomu náležejícími statky Václavu z Ludanic. V r. 1512 pak patřila tvrz Janu z Pernštejna, jenž ji v r. 1543 postoupil spolu s panstvím Jindřichu Meziříčskému z Lomnice. V r. 1609 prodala Kateřina Meziříčská jaroměřickou tvrz spolu s městečkem a panstvím Zikmundu z Tiefenbachu. Za Meziříčských z Lomnice došlo k přestavbě tvrze na renesanční zámek trojkřídlého typu. Trojkřídlou budovu zámku obklopovala na jihu a východě zahrada, která sahala k břehu říčky Rokytné a byla vymezena hradební zdí s půlválcovými baštami a střílnami. Její pravidelnou geometrickou kompozici tvořily čtvercové nebo obdélné záhony a síť rovných cest. Po Bílé hoře získali panství Questenberkové. Jan Adam z Questenberka (1678 – 1752) přestavěl dosavadní renesanční sídlo v Jaroměřicích v barokní zámek, který patří k největším a nejmonumentálnějším zámeckým architekturám první poloviny 18. století u nás i v Evropě. Projekt vypracoval známý rakouský architekt Jakub Prandtauer (1658 – 1726). Stavební úpravy začaly v r. 1700 a skončily teprve v r. 1737. Při přestavbě byl částečně respektován půdorys původního renesančního zámku, z něhož se dochovaly obvodové zdi. Jádro nové stavby tvoří dvoupatrové hlavní křídlo (dokončené v r. 1720), kde se nachází hlavní sál. Příčná křídla byla dostavěna ve 20. letech a zámeckou stavbu dovršila přestavba děkanského kostela sv. Markéty v 1. 1715 – 1737, který se stal součástí zámeckého areálu stejně jako zahrada koncipovaná v souladu s tokem řeky Rokytné. Stejně významné jako samotná architektura byly i dekorativní práce, zahájené v r. 1723. Stavebník povolal do Jaroměřic schopné a ve své době proslavené umělce, kteří svou práci tuto vynikající barokní uměleckou kompozici dovršili. Na vnitřní výzdobě zámeckých prostorů pracovali štukatéři Girolamo Alfieri (1724 – 1727) a Josef Canoni z Prahy (1731). Iluzívní alegorická nástropní freska hlavního zámeckého sálu z r. 1731 je dílem boloňského malíře Franceska Marii Francii. Ve východní části bočního křídla bylo postaveno zámecké divadlo (1722 – 1723), hudební a taneční sál, knihovna, zámecká galérie a čínský kabinet. Malbou kulis pro divadlo byli pověřeni Giuseppe Bibiena-Galli, výtvarník vídeňské dvorské opery, a Domenico Francia. Na výzdobě knihovního sálu pracoval podle zprávy z r. 1732 vídeňský sochař Casler, práce převezena z Vídně do Jaroměřic. Původní úprava zámecké galérie se nedochovala, pozoruhodná je však vnitřní úprava tanečního sálu (Jan Baptista). Nové uspořádání zahrady charakterizovaly stříhané záhony hvězdicových vzorů. V prvních desetiletích 18. století se také pracovalo na úpravách parku. Kolem r. 1716 projektoval francouzský architekt Jean Trehet zámeckou zahradu, jejíž původní vzhled je nám znám z ideálního vyobrazení, které asi nakreslil Mikuláš Millich, zřejmě podle projektů Hildebrandtových. Plocha zahrady nezůstala omezena jen na levý břeh Rokytné, ale zaujala rovněž velké prostranství na druhém břehu, vymezené po bocích umělým kanálem, šlo o typickou barokní zahradu se stříhanými záhony, s dekorativními vzory a doplněnou početnou sochařskou výzdobou od Kašpara Obera. Ukončení stavebních prací na zámecké budově dodnes hlásá nápis na štítě hlavního parku: Hic renovatum MDCCXXXVII. Zámecký a farní kostel byl přizpůsoben zámecké budově tak, aby s ní splynul v celek. Freska v kupoli s námětem Krista ve shromáždění svatých je dílem významného západomoravského malíře K. F. Töppera; ostatní malby v kostele pocházejí od malíře Seglioniho z doby kolem r. 1739; za autora oltářního obrazu v presbytáři je povařován S. Gionima, který pracoval mimo jiné v Žďáru, plastické práce na hlavním oltáři jsou dílem sochaře Caspara. Vzdělaný a zcestovaný Jan Adam z Questenberka proslul i svou mimořádnou zálibou v hudbě; vyhledával hudební mistry své doby, zvláště ve Vídni. Jeho zásluhou se stalo jaroměřické divadlo jedním z nejvýznamnějších zámeckých divadel první poloviny 18. století u nás. Smrtí Jana Adama z Questenberka r. 1752 rušný kulturní život v Jaroměřicích, trvající s nevšední intenzitou půl století, utichl. Od té doby se majitelé panství často střídali. Od r. 1945 je jaroměřický zámek majetkem státu.
25 fotek, 13.5.2018, 50 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Jevišovice Nový zámek - V 80. letech 17. století vystavěl Ludvík Raduit de Souches (1608 – 1683) v zámeckém parku jižně od města malý barokní dřevěný lovecký zámek; ten dostal v r. 1879 dnešní pseudoslohovou podobu a byl nazván novým zámkem. Po přestavbě se stal sídlem hraběcího rodu Locatelliů.
Dnes je zámek majetkem Jihomoravského kraje a je v něm umístěn domov pro seniory. V jeho parku stojí cyklus mytologických soch L. Mattielliho z poloviny 18. století, které sem byly v r. 1879 přeneseny z louckého kláštera.
23 fotek, 13.5.2018, 43 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Jevišovice Starý zámek - Místo hradu zbořeného v r. 1421 rakouským vévodou Albrechtem vybudovali jevišovičtí Kunštáti s přídomkem Zajímačové v polovině 15. století na skalním ostrohu na pravém břehu Jevišovky nový hrad. Ještě v 16. století bylo jevišovické panství rozděleno mezi několik příslušníků tohoto rodu, který v r. 1587 vymřel. Po vymření Zajímačů však zůstaly Jevišovice v majetku rodu pánů z Kunštátu i nadále. Sestra Jiřího Zajímače Kateřina, manželka Hynka Brtnického z Valdštejna, se pustila do přestavby dosavadního hradu. koncem 16. století byl nový hrad přebudován v renesanční čtyřkřídlý zámek s čestným dvorem a arkádami; přestavba byla dokončena v r. 1600. V témž roce Kateřina odkázala zámek spolu s panstvím Karlovi, knížeti münsterbersko-olešnickému, potomku krále Jiřího z Poděbrad a Kunštátu. V r. 1647 však zemřel Karlův syn Karel Fridrich a jím vymřela i tato nepřímá větev Kunštátů, jeho dědic Silvius Mimrod, vévoda wüttemberský, postoupil Jevišovice výměnou královské komisi a ta v r. 1649 prodala zámek s panstvím za 92 119 zl. Raduitu de Souces, známému obránci Brna proti Švédům. De Souches jevišovický zámek přestavěl. Přestavbu prováděl italský stavitel Ronio: všechny práce, včetně vybudování nové kaple sv. Ludvíka, byly ukončeny v r. 1686. Poslední držitel Jevišovic z rodu de Souches Karel Josef (1682 – 1736) odkázal v r. 1736 panství svým dvěma dcerám a v r. 1743 je opět sjednotil jeho zeť hrabě Jan Ugarte. V majetku rodu Ugarte zůstaly Jevišovice až do r. 1879; sňatkem s poslední dědičkou Gabrielou získal panství Karel Locatelli. V r. 1916 koupil Jevišovice rytíř Vilém Offengeim z Potexinu, po něm zdědil velkostatek v r. 1932 jeho bratr dr. Arnošt Offenheim, působící jako lékař v Londýně. Posledním majitelem velkostatku a zámku byl hrabě Eduard Larisch-Mönnich.
budisov  1
19 fotek, 12.5.2018, 34 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Budišov - Na severovýchodní straně městečka Budišova stávala kdysi vodní tvrz, zajišťovaná vodním příkopem a dvěma rybníky – Dvorským a Vodiškovým, dnes vysušenými. Důležitou součástí tvrze, vzniklé patrně ve 14. století, byla obytná věž a později víceposchoďový palác. Tato tvrz původně náležela rodu z Budišova, který měl stejný znak jako pánové z Lomnice, perutě. Poslední z nich, Budiš z Budišova, se spolu s jinými moravskými válečníky zúčastnil tažení polského krále Vladislava II. proti řádu německých rytířů i vítězné bitvy Grunwaldu v r. 1410. Po jeho smrti převzal zboží Dobeš z Meziřící. Po Dobešovi zdědil Budišov, a tím i tvrz příbuzný rod z Boskovic. Od něho koupili v r. 1476 ves a tvrz Budišov s městečkem Tasovem Mrakešové Ferdinandem I. na městečko. Po krátkém vlastnictví (od počátku 60. let 16. století) předal Jan Martinovský z Rozseče v r. 1573 tvrz a městečko Budišov, městečko Tasov se zříceninami hradu zvaného později Dub, ves Nárameč s pustou tvrzí Holeje, ves Oslavu (dnes součást Dolních Heřmanic), majetek ze vsí Kamenná, Holubí Zhoř, Studnice, vše s příslušenstvím, Václavu Berkovi z Dubé a z Lipé, manželu Aleny Meziříčské z Lomnice. Václav Berka přestavěl dosavadní tvrz v renesanční zámek; vznikla bloková stavba uzavřeného renesančního půdorysu s pravoúhlým nádvořím, vyzdobeným arkádami. V rodě Berků a jejich příbuzných zůstal Budišov do r. 1715, kdy jej získali Paarové, v jejichž majetku zůstal do r. 1768. Paarové přebudovali zámek v 1. 1715 - 1721 v honosné barokní sídlo, charakterizované podstřešním patrem a vznosným portálem. Interiér byl vyzdoben štukami a ornamentálními malbami podle čínských vzorů s pozlacenými výplněmi. V předzámčí byly vybudovány hospodářské budovy. Ve 20. letech 18. století byl kolem zámku zřízen park se čtyřmi rybníky, Horním, Dolním, Jeřábkem a Pivovárkem; zčásti byl upraven ve francouzském slohu. Jeho bohatá plastická výzdoba však byla v 19. století odstraněna. Paarové kromě toho obohatili městečko Budišov i okolí zámku řadou soch. Další úpravy zámku – zejména interiérů – byly provedeny v 1. 1776 - 1781. V r. 1794 vyměnili Paarové zámek spolu s panstvím s Františkem Josefem Jungwirthem za Kardašovu Řečici; jeho dcery pak prodaly budišovské panství rytíři Jáchymu Stettenhofenovi († 1813). Sňatkem jeho dcery Amálie přešel zámek a panství na rod Barattů-Dragonů, pocházející z Neapole; v jeho vlastnictví zůstal až do nejnovější doby. Do roku 1945 v zámku sídlil JUDr. Richard Barrata Dragono, po 2. sv. válce byl zámek přestavěn na bytové jednotky a později používán i jako škola či sklad textilu. V roce 1972 do své správy získalo zámek Moravské zemské muzeum a zřídilo v zámku depozitář, v roce 1991 došlo u úpravám části zámku na zoologickou expozici.
6 fotek, 13.5.2018, 34 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Boskovštejn - Zdejší historická stavba byla původně vodní tvrzí, jenž v druhé polovině 16. století ztratila přestavbou na obilné silo svou tvář a dřívější poslání připomínala jen opevněná nároží s válcovými věžemi. Hrabaty z Náchoda byl objekt znovu přestavěn a od roku 1615 o něm mluvíme jako o zámku. O více než padesát let později, v roce 1670, se při prodeji hraběti de Souches mluví o Boskovštejně jako o rytířském sídle, ale ani to pozdější časté výměny pánů na zámku nezastavilo. S přelomem 17. a 18. století čekala Boskovštejn další přestavba, ze zámku se znovu stal pouhý hospodářský objekt; a nebýt roku 1972, mohl být sýpkou stále. V období socialismu, kdy byl zámek majetkem JZD, nastal v jeho dlouhé historii obrat k lepšímu. Nemovitost byla převedena na Jihomoravské muzeum Znojmo a došlo tím k zahájení architektonické záchrany s cílem vytvořit z objektu veřejně přístupnou kulturní památku. Dotažení plánu adaptace zámku pro potřeby musea ale zmařila sametová revoluce, objekt získala do svého majetku obec a z ekonomických důvodů jej nabídla k prodeji. Nový majitel tehdejší rekonstrukci dokončil, přikoupil i okolní pozemky a celý areál zhodnotil. Časem ovšem zkrachoval a po několikaletém soudním jednání byl s konkursní podstatou veškerý majetek za desetinu nominální ceny znovu prodán. Nový vlastník na zámku však žádné aktivity nevykonával. V současnosti se v tvrzi nachází muzeum kol.
kravsko  1
7 fotek, 13.5.2018, 54 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Kravsko - Prvním panským sídlem byla tvrz, připomínaná v polovině 14. století. Zničena byla v 15. století za česko-uherských válek a v polovině 16. stol. již o ní není žádné zmínky. V druhé pol. 16. stol. jsou pozemky a obec Kravsko převedeny na premonstrátský loucký klášter a v pol. 18. stol. zde byla vystavěna rezidence pro louckého opata. V druhé pol. 18. stol. na základě josefinských dekretů přešel klášterní majetek na Náboženský fond, od kterého Kravsko odkoupil hrabě Ugarte. V letech 1789 - 1796 v Kravsku nechal Jan Václav Ugarte přestavět rezidenci na barokní zámek. V roce 1901 přešlo Kravsko na italský rod Dentice di Frasso. Tehdy přestal zámek sloužit jako stálé šlechtické sídlo a byl využíván jen jako sídlo letní. V letech 1948 až 1968 sloužil zámek jako škola. V roce 1984 byl zrekonstruován a sloužil jako rekreační a školící středisko n.p. Crystalex Nový Bor. Počátkem 21. stol. odkoupil zámek soukromý majitel a zámek od té doby sloužil jako hotel. Od roku 2011 je zámek opuštěn.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.