JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)
více 

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Veliká Ves - Předchůdcem zámku byla tvrz zmiňovaná na přelomu čtrnáctého a patnáctého století, kdy měla podle dobového popisu dvě věže a mezi nimi budovu se světnicí. Není jisté, kdy zanikla, ale pravděpodobně se tak stalo po připojení Veliké Vsi k hasištejnskému nebo mašťovskému panství. V roce 1660 velikoveské panství koupili augustiánští kanovníci z pražského Karlova a nechali zde vybudovat barokní zámek jako letní sídlo pro svého opata. Stavba nedokončeného zámku skončila roku 1762, ale už v roce 1785 byl pražský klášter v důsledku reforem císaře Josefa II. zrušen a jeho majetek se dostal do správy Náboženské matice. Od ní panství koupil v roce 1788 Ignác Schreiter a později v roce 1811 zámek dokončil. Novorenesanční podobu zámek získal v letech 1890–1896, kdy patřil Richardu Procházkovi z Prahy, který jej prodal Jaroslavu Kosovi. Ve druhé polovině 20. století zámek využíval státní statek, sídlil v něm místní národní výbor a v patře byly byty zaměstnanců. Po roce 1990 byl zámek vrácen dědičce původních majitelů, od které ho koupila okounovská firma Druhá severočeská stavební společnost. Zámek stojí v čele velkého dvora, dnes sloužícího zemědělské farmě.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.8.2018
  • 19 zobrazení
  • 1
  • 00
Brody - Za vlastnictví Černínů v první polovoně 18.stol byl namístě sešlé tvrze století postaven prostý jednopatrový barokní zámek s kaplí, s podélným hlavním průčelím a dvěma krátkými křídly. Ve štítu arkýře letopočet 1918 znamená, kdy byl zámek upraven. Další stavební zásahy v průběhu 20. století objekt architektonicky poškodily. Zámek je opuštěný a chátrá.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 4.8.2018
  • 55 zobrazení
  • 1
  • 22
Želeč - Předchůdcem zámku byla tvrz postavená Janem Čelechovcem před rokem 1573, nebo po roce 1578 za Diviše Hrobčického z Hrobčic. Po něm ji zdědil syn Bohuslav Hrobčický z Hrobčic, ale za účast na českém stavovském povstání mu byla zkonfiskována. Panství roku 1623 koupil Hartvík Vratislav z Mitrovic. Dalšími majiteli se stali plukovník Morwald a vzápětí Václav Michna z Vacínova, jehož syn Bohumír Michna tvrz prodal Ignáci Leopoldovi Neslingerovi ze Schelchengrabenu. Roku 1739 panství koupil hrabě Oliver z Wallisu. V té době tvrz zřejmě již nestála, ale roku 1760 zde byl postaven pozdně barokní zámek, který byl v letech 1889 a 1928 přestavován. Společně s hospodářskými budovami tvoří areál zemědělského podniku, dříve v něm byla kuchyň a jídelna JZD. V současnosti je zámek opuštěný a začíná chátrat.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.8.2018
  • 38 zobrazení
  • 1
  • 00
Klášter premonstrátek Rosa coeli s kostelem P. Marie - Počátky kláštera spadají do 2. poloviny 12. století. Vilém z Kounic zahájil stavbu kláštera v r. 1181 a do nově zbudovaného kláštera byly v roce 1183 uvedeny premonstrátky z kláštera v Louňovicích. Klášter byl pojmenován Rosa coeli – Nebeská růže a je nejstarším ženským klášterem na Moravě. Z dochovaných pozůstatků románského zdiva obsažených v severním a západním křídle dnešní křížové chodby je možné usoudit, že kostel byl s největší pravděpodobností zděný, ale ostatní stavby byly patrně jen dřevěné. Význam kláštera se postupně zvyšoval a od roku 1284 stal klášterem královským. Pod svou ochranu jej vzal český král Václav II. V této době byl klášter na tak vysoké ekonomické úrovni, že si mohl dovolit z vlastních prostředků vybudovat pro svou ochranu na návrší nad Kounicemi pevný gotický hrad. Po ukončení stavby hradu, někdy před rokem 1330, byla zahájena velkolepá nákladná přestavba klášterních budov, která se protáhla až přes rok 1400. Z původních románských staveb kláštera byly uchovány jen drobné fragmenty, převážná část byla postavena jako novostavba. Roku 1423 byl klášter husitskými vojsky vypleněn a zapálen. Po požáru byla nad chrámem obnažena klenba, která se v důsledku povětrnostních vlivů zřítila. Chrámová loď byla poté zakryta pouze trámovým stropem a původní klenba již nikdy nebyla obnovena. Roku 1434 však již byl klášter opraven. Na počátku 16. století nastal velký úpadek kláštera. Probošt Göschl přestoupil k luterskému vyznání a oženil se s jednou z místních jeptišek. Olomoucký biskup zjistil, že život jeptišek v dolnokounickém klášteře byl „neřestný a krajně pohoršlivý“. Nadále trvající neřestný život řeholnic přiměl okolní obyvatelstvo k přepadení kláštera. Jeptišky se pak rozutekly a chrám byl částečně zpustošen a zneuctěn. Opuštěného kláštera s panstvím se roku 1527 ujaly Moravské zemské stavy a ty jej předaly králi Ferdinandu I. Ten panství nejprve zastavil a posléze roku 1537 prodal Jiřímu Žabkovi z Limberka, který si Dolní Kounice zvolil za své hlavní sídlo a nechal opravit klášterní chrám. Za dalších majitelů panství však klášter pozvolna pustnul. O obnovu kláštera se ještě pokusili premonstráti ze strahovského kláštera. Roku 1698 budovu odkoupili a v následujícím roce upravili bývalou kapitulní síň na kapli. Nechali postavit novou barokní budovu konventu a v následujících letech renovovali křížovou chodbu a opravili kostel. Roku 1703 byl nově zastřešený kostel znovu vysvěcen. Téhož roku však Dolní Kounice zachvátil obrovský požár, který zničil i zrestaurovaný klášter. Opravena byla již jen budova konventu, kostel byl ponechán ve zříceninách a obřady se konaly pouze v kapli. Strahovští premonstráti se dalších pokusů o obnovu vzdali a roku 1808 prodali klášter i s kostelem zpět dolnokounickému panství. Od té doby se budovy začaly definitivně měnit ve zříceniny. Až roku 1895 nechal hrabě Josef Herberstein provést nejnaléhavější opravy. Od roku 1926 byly v klášteře prováděny z podnětu Komitétu pro záchranu památek v Dolních Kounicích udržovací a restaurátorské práce. V současné době je majitelem kláštera římskokatolické biskupství v Brně. Historické budovy užívá město Dolní Kounice.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 56 zobrazení
  • 2
  • 00
Hrušov (SK) - O vzniku Hrušovského hradu není nic známo. Zřejmě byl založen po odchodu Tatarů někdy v první polovině 13. stol., aby chránil důležitou skýcovskou cestu z Tekova do Ponitří. První nepřímá písemná zmínka pochází z roku 1253 a další z roku 1293. První přímá písemná zmínka je z roku 1316 v souvislosti s vojenským konfliktem, kdy se hradu zmocnil nekorunovaný král západního Slovenska Matúš Čák Trenčanský (asi 1260-1321). Na Slovensku zřejmě není hradu, který by střídal majitele tak často jako právě Hrušovský hrad. V letech 1321 až 1344 patřil hrad rodině Levických a roku 1347 daroval hrad král Ludvík I. Veliký (1326 - 1382) synům Julia z Topolčan, magistru Mikulášovi a jeho bratrovi Ondřejovi. Zanedlouho se hrad stal opět královským majetkem a spravovali jej kasteláni. V letech 1351-1359 byl správcem hradu Mikuláš z Perenu a po něm Bedo Vereš a od roku 1393 podžupan Dominik Nagy. Roku 1396 byl majitelem hradu Leštak z Jelšavy, roku 1408 byl Hrušov majetkem bratrů z Kaniže Jána a ostřihomského arcibiskupa Petra, kteří jej prodali za 6 tisíc zlatých synům krajinského palatína Jurajovi a Petrovi. Roku 1424 získali hrad páni ze Štítnika, ale roku 1425 už byl majetkem synů Jána Bebka z Plešivca. V roce 1447 se hradu zmocnil Ján z Topoľčianok. Hrad mu však byl odebrán a vrácen Bebkovcům. V roce 1468 byli majiteli hradu Imrich Zápoľský, Juraj a Pavel Bebek, po kterých jej zdědil Pavel zo Soľčian. Dalšími majiteli byli například Ján a Ondrej Bothu z Bojnej, Juraj z Vrábeľ, Pavel Holý z Radnej, Ambrózi Šarkan a další. V dobách častého střídání majitelů, v průběhu 14. a 15. století, dosáhl hrad poměrně velkého rozsahu a patřila k němu živánská věž ze 14. století. Její zřícenina stojí u obce Jedľové Kostoľany. V polovině 16. století byl hrad opět královským majetkem a poté přešel do rukou rodu Topoľčianských. Od roku 1615, po vymření rodu Topoľčianských, se novým majitelem stal Ladislav Pethe z Heteša a později provdáním jeho dcery Anny za Pavla Rákocziho přechází hrad do majetku Rákocziovců. Poslední větší přestavba proběhla ve druhé polovině 17. století, kdy Ladislav Rákoczi nechal vylepšit opevnění. František II. Rákóczi (1676-1735) se v roce 1703 postavil do čela protihabsburského povstání. V roce 1708 posílená rakouská armáda porazila kuruce, jak se protihabsburští povstalci nazývali, u Trenčína. Po jejich porážce hrad poničila císařská vojska, stejně jako ostatní obsazené pevnosti. Od té doby již hrad nebyl obnoven a chátral. První záchranné práce proběhly v letech 1928-1930. Další rekostrukce se uskutečnila počátkem 21. století a stále pokračuje.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 58 zobrazení
  • 1
  • 00
Topoľčianky (SK) - Kaštel v Topoľčiankách je zachovalý rozsáhlý renesančně-klasicistní zámek. Nachází se v Topoľčiankách a obklopuje ho rozsáhlý anglický park. Dnes slouží jako muzeum se zachovalým dobovým interiérem, zámeckou knihovnou, obsahující více než 14 000 svazků a sbírkami keramiky a porcelánu. V roce 1970 byl prohlášen za národní kulturní památku. Zámek stojí na místě gotického vodního hradu a pozdější renesanční pevnosti, která byla výrazně přestavěna v 16. a 17. století. Vznikla tak čtyřkřídlá stavba s arkádovým nádvořím, chráněná opevněním a baštami, poskytujícími ochranu před tehdejším tureckým ohrožením. Začátkem 19. století (1818 - 25) dal hrabě Ján Keglevich zbourat jižní křídlo, které nahradila reprezentační, klasicistní budova s ?? rizalitem a mohutnou kupolí. Nový, klasicistní zámeček poskytoval honosné prostory - taneční sál, jídelnu, knihovnu i schodiště propojené salony, které vhodně doplnily zámecký areál. Moderní a udržovaný zámek se stal v roce 1890 letním sídlem Habsburků, ale po vzniku ČSR i prezidenta republiky. Zdejší prostředí si velmi oblíbil a často navštěvoval zejména Tomáš Garrigue Masaryk. V klasicistním křídle je dnes muzeum historického nábytku a bytových doplňků, včetně koberců, vyšívaných orientálních závěsů, obrazů, keramiky, hodin a zbraní. Všechny exponáty zde při svém odchodu v říjnu 1918 zanechali poslední majitelé - arcivévoda Josef August Rakouský s manželkou Augustou, vnučkou císaře Františka Josefa I. V padesátých letech byly exponáty přemístěny do salonů podle stejného slohu a historického období, čímž vznikly čistě renesanční, barokní, rokokové, klasicistní a biedermeierovské expozice. Součástí komplexu je i jízdárna s proslulým chovem koní v národním hřebčíně, založeném v roce 1921.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 28 zobrazení
  • 0
  • 00
Nitriansky hrad (SK) - Hradní vrch byl osidlován již odedávna a stal se svědkem nejstarších dějin Slovenska. Již koncem 8. století se zde začalo formovat Nitranské knížectví. Výhodná poloha lokality, kterou ze tří stran chrání řeka Nitra, dala vzniknout opevněnému hradišti. Právě zde pravděpodobně stál také Pribinův kostel spojený s nejstarší písemnou zmínkou o městě i celém nitranském knížectví, která pochází z roku 871. V ní se vzpomíná výstavba kostela knížetem Pribinou a posvěcení v roce 828. V období Velké Moravy, jejíž se nitranské knížectví stalo součástí, byl nitranským knížetem pozdější velkomoravský kníže Svatopluk a po něm jeho syn Svatopluk II. V tomto období dochází k rozšiřování a budování již částečně kamenného opevnění hradiště. Nitra se také vzpomíná v souvislosti s působením sv. Cyrila a Metoděje. Od roku 880 byl hrad rovněž centrem nově zřízeného Nitranského biskupství. Po pádu Velké Moravy počátkem 10. století bylo knížectví začleněno do nově vznikajícího uherského státu. Od 70. let 10. století bylo toto místo sídlem údělného vévodství. V té době dochází k obnově sakrálních staveb. Na počátku 11. století se hrad stává centrem královského komitátu (župy) a od počátku 12. století i obnoveného biskupství. Snad již na přelomu 11. a 12. století byla vybudována na svou dobu velmi progresivní kamenná hradba, kterou ukončoval ochoz s cimbuřím. V té době je uváděn hradní kostel sv. Jimrama (sv. Emeráma) jako bazilika. Během pustošivých vpádů Mongolů v letech 1241 a 1242 hrad odolal nájezdům útočníků, za což král Belo IV. v roce 1248 udělil podhradí privilegia. Vzniklo tak samosprávné město s rychtářem a městskou radou. V roce 1271 byl hrad i s městem při obléhání Přemyslem Otakarem II. vypálen. Počátkem 14. století hrad vypálilo vojsko Matúše Čáka Trenčanského. Závažně poškozen byl zejména kostel, který byl poté v letech 1328-1335 opraven a rozšířen. V polovině 15. století postupně vznikl palác s centrálním dvorem a poté došlo i k výrazné přestavbě opevnění. Akropole hradu byla od nižší části oddělena příkopem a před palácovým a sakrálním komplexem byla dvě samostatná předhradí. Další úpravy opevnění pokračovaly v době nebezpečí tureckých nájezdů v 1. polovině 16. století. O další rozšíření opevnění se zasloužil biskup Zachariáš Mosóci. Došlo také ke stavbě renesančního paláce a vnitřní brány. Za biskupa Jana IV. Telegdyho v letech 1622–1642 byl radikálně přestavěn církevní komplex. V době protihabsburských stavovských povstání v 1. polovině 17. století byl hrad centrem vojenských operací. V roce 1663 jej nakrátko obsadili Turci. V letech 1673–1674 byly opraveny škody a zmodernizováno opevnění. V roce 1704 hrad neúspěšně obléhalo vojsko knížete Františka II. Rákócziho. Poté nechal biskup Ladislav Adam Erdödy barokně přebudovat obléháním zničený sakrální komplex. Přestavěl také tzv. horní kostel a vybudoval nový biskupský palác. V té době hrad získal svou nynější podobu. Dne 26. března 1945 se hrad stal obětí bombardování, při němž byla zničena věž katedrály a areál zachvátil požár. Po 2. světové válce sloužil hradní komplex Nitrianskému biskupství a sídlil zde Archeologický ústav. Nitrianské biskupství zde sídlí dodnes.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 34 zobrazení
  • 0
  • 00
Bojnice (SK) - Nejstarší listinný údaj pochází z roku 1299 a zmiňuje se o vrcholně středověkém hradu. Hrad byl vlastnictvím synů Kazimíra ze bzovické větve rodu Hunt-Poznan, avšak byl zabrán Matúšem Čákem. Po Čákově smrti (1321) se stal majitelem hradu nejmenovaný král. V roce 1393 už je však hrad majetkem rodu Jelšavských (Ilsvai). Dále v letech 1430-85 se stal sídlem potomků Onufria Bardy, jenž byl francouzského původu. Za dob těchto majitelů hrad odolával husitským útokům. Na sklonku středověku se stal krátce majitelem hradu levoboček krále Matyáše Jan Korvín (1485-89). Kvůli dluhům svého otce musel souhlasit s předáním hradu Štěpánu Zápolskému (1494 -1526). Podoba a rozsah hradu z raně středověkého období není známa. Většina jeho konstrukcí zmizela či byla pozměněna. Zbytky kamenného hradu z 13. – 14. století byly v podobě obvodové hradby. Doloženo tak bylo z výzkumu probíhajícího od roku 1994. Mezi výbavu horního hradu patřila cisterna na nádvoří, která byla spojena s jezírkem, nacházejícím se v podhradní jeskyni. Na sklonku 15. století došlo k dalším středověkým přestavbám. Jednalo se o budování nového opevnění, které obíhalo hrad ze všech stran a vytvářelo jakýsi prstenec. Hradby byly vedeny v liniích a ve zlomech byly zpevněny věžemi. Nejlépe se zachovala věž hranolová severní s průjezdem hlavní brány. Od roku 1528 se staly hrad a panstvo majetkem velmože Alexia Thurza. Od poloviny 16. století pak trvalým sídlem rodin Jeronýma a Stanislava Thurzo. Na jejich příkaz bylo hradní křídlo doplněno o nová křídla obytná a dělovou bateriovou věž na straně východní. Ve věži je dochovaná omítková výzdoba ve formě malovaného kvádrování. Kvůli povstaleckým útokům Turků (v letech 1599, 1604. 1644, 1663) bylo ohrazeno i poddanské městečko. Nejprve šlo o palisádovou stěnu, poté v polovině 17. století byla stěna nahrazena hradbou zděnou, která byla připojena k vnějšímu obezdění hradního příkopu. Další novostavby byly již situovány do předhradí, kvůli nedostatku místa v jádře hradu, a to napříč nádvořím, což mělo za následek jeho rozdělení na dvě poloviny. V horním hradě bylo vystavěno v rozšířeném severním křídle velké dvojramenné schodiště. Bateriová věž následně musela být snížena do výše sousedních křídel a byla přestavěna na obytnou část. Výškové sjednocení umožnilo zastřešení jádra společnými střechami. Po smrti bezdětného Michala Thurza (1636) se stal hrad majetkem Pálffyů. Císařský generál Pavel Pálffy jej v roce 1644 dědičně obdržel a uskutečnil raně barokní přestavbu. Práce byla vedena Carlem Martinem Carlonem a Šukatérem Antoniem Biberellim z Rovenda podle plánů císařského architekta Filberta Lucheseho. V předhradí byly vystavěny administrativní a hospodářské budovy. Někdejší západní parkán byl zabrán postranní sýpkou. Jižní část předhradí byla rozdělena na dvě samostatná nádvoří. V jižním bylo zřízeno reprezentační schodiště, vedoucí na výše položené východní nádvoří, a terasa. Ta spojovala nové altány se zahradními pavilony. Vytvářela tak prosluněnou promenádu s letohrádky. Podstatnější zásahy do jádra hradu však uskutečnil Jan Pálffy v rámci poslední přestavby (1889-1910). Byl inspirován módní architekturou francouzských zámků. Hrad byl tedy přestavěn do romantické podoby v duchu tamější gotiky. Asistentem při přestavbě byl architekt Jan Hubert, práci vykonali dělníci a kameníci z Tyrolska. Bylo sneseno horní podlaží severního křídla a proti zvýšené baště byla vybudována schodišťová věž. Náhlá Pálffyho smrt však měla za následek, že celková přestavba nebyla dovršena. Severnímu křídlu a předhradí tedy zůstal vzhled barokní. Dědici Jana Pálffyho hrad prodali Janu Baťovi. Po znárodnění roku 1945 přešel do vlastnictví státu. Doteď slouží hrad veřejnosti a jako muzejní expozice.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 63 zobrazení
  • 1
  • 00
Topoľčiansky hrad (SK) - První písemná zmínka pochází z roku 1235, kde se uvádí jako královský majetek. Později vystřídal množství majitelů. Od 13. století byl střediskem hradního panství s 26 obcemi. Říká se že v letech 1431–1434 ho dobyla a užívala posádka husitského vojska, jenže archeologická zjištění prokázala, že husité na hradě nikdy nebyli. Začátkem 18. století ho za povstání Františka II. Rákociho velmi poškodila císařská vojska. V polovině 18. století byl ještě opraven, ale po přestěhování správy panství do obce Tovarníky začal hrad pustnout. Koncem 19. století byla v romantickém slohu dostavěna hlavní věž a konzervována část opevnění. Posledním rodem, který ho vlastnil byly Stummerové.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 30 zobrazení
  • 0
  • 00
Oponice zámek (Chateau Appony) (SK) - Oponice jsou nevelkou obcí mezi Topoľčany a Nitrou. Od roku 1392 ji spravoval šlechtický rod Apponyiovcov, jehož potomci zde setrvali až do r. 1940. Byli to skvělí diplomaté Rakousko-uherské monarchie a mecenáši, svého času zakladatelé jedné z největších knihoven ve střední Evropě Bibliotheca Apponianu. Dominantou kraje je bez pochyb Oponický hrad, jejich první rodové sídlo, jehož ruiny se nacházejí na nedalekém kopci. Zámek vznikl na přelomu 16. a 17. století pod nedalekým hradem. Původně byl renesančním dvoukřídlým objektem, který tvořily jižní a východní křídlo, v letech 1844 - 1846 byl rozšířen o severní křídlo, do kterého byla přestěhována rodinná knihovna Apponyiovcov. Zámek se nachází v areálu rovinatého parku, situovaném na východním okraji obce, je orientovaný čestným nádvořím směrem k přístupové cestě. Severozápadně od zámečku je kočárovna, jižně, v těsné blízkosti zámku, stojí objekt určený na administrativně-hospodářské účely. Zámek se dvěma nadzemními podlažími je architektonicky komponovaný jako trojkřídlá budova půdorysu tvaru U s vnitřním nádvořím a dvěma polygonálními věžemi - v jihovýchodním a jihozápadním nároží, částečně je podsklepený. Jihovýchodní a jihozápadní nároží jižního křídla zpevňují třípodlažní věže, ze západu je k východnímu křídlu přistavěna dvojice rizalitů. Zámek má zachovány některé renesanční a barokní klenby. Zásadní úpravy v 19. století mu vtiskly historizující výraz s prvky neo. Poslední majitel Henri Apponyi odprodal družstvu Oponice a část zemědělské půdy a od jeho dědiců družstvo koupilo v roce 1937 i zámek. Po roce 1945 převzal zámek ONV Topoľčany a do roku 1974 jej převzal Školní zemědělský podnik. V roce 1980 přešel zámeček do vlastnictví České zemědělské univerzity v Nitře a v roce 2006 ho ve značně rozpadlém stavu koupila společnost I & P Slovakia. Obnova objektu stála investora přes 10 milionů EU, přibližně 20 procent bylo hrazených z fondů EU. Nyní je v zámku 4* hotel.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 24 zobrazení
  • 0
  • 00
Bošany (SK) - Na místě dnešního zámečku stál již v 14. století opevněný blokový hrádek, později v 15. století rozšířený na tříprostorový. Hrádek s polygonální věží se zachoval v konstrukcích dnešního zámečku. Renesanční přestavba měla za cíl udělat ze zámečku silnou protitureckou pevnost. V roce 1776 byl barokně přestavěn a roku 1793 upraveny fasády. V 19. století se obnova soustředila na renesanční atiky. V té době se zámeček stal centrem velkostatku, proto bylo jeho opevnění zbouráno a boční křídlo přestavěno na sýpku. V letech 1903 a 1946 byl celý objekt opraven a od roku 1982 se uskutečňovala komplexní obnova objektu. Zachované jsou i zbytky gotické výzdoby fasády, renesanční sgrafitová výzdoba, valené klenby a barokní štuková výzdoba. Zámeček je trojkřídlá dvoupodlažní budova na hlavním křídle s nárožními polygonálními věžemi a na vnějším obvodu s vysokými štítovými stěnami, které mají renesanční štítové atiky. Hlavní jednotraktové křídlo s dodatečně vestavěnou dvorní chodbou má zachovány renesanční valené klenby s lunetami a barokní štukové klenby. V místnostech patra rovné zrcadlové stropy z 19. století. V nárožních věžích jsou barokní klenby se štukovou výzdobou. Na jižní fasádě jsou fragmenty původní omítky s rytým nárožním kvádrováním. Je po rekonstrukci, nepřístupný v majetku soukromé firmy.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 26 zobrazení
  • 0
  • 00
Nitrianska Blatnica (SK) - Zámek nechal postavit Ladislav Zelemer v 2. pol. 16. stol. Stavba byla dokončena roku 1578, tedy až po Ladislavově smrti. Jednalo se o opevněný objekt, severozápadně od zámku dosud stojí čtverhranná bašta, dnes sloužící jako pohřební kaple Leohardiovců. Zelemerovcích objekt vlastnili Héderváriovci, Huňadyovci a Esterháziovci. Ve 2. pol. 17. stol. je ve spojitosti se scelováním panství zmiňován jako majitel gróf Jan Esterházi z Galanty a poté jeho syn František Esterházi. Poté byli majiteli rody Vaiovců, Platyovců a Pálfyovců. V pol. 18. stol. byl v majetku Adama Rajčáni, archiváře uherské dvorské komory. Od roku 1870 patřil Alojzu Haasovi z Rakouska. Sňatkem pak přešel na Kurta Leonhardiho. Jeho potomci byli posledními majiteli zámku do roku 1945. Přestavby v 18. a 19. stol. smazaly pevnostní ráz zámku. Přestavbu si určitě vynutilo také zemětřesení v listopadu 1787. V 19. stol. byl založen anglický zámecký park. V roce 1945 byl objekt znárodněn a poté využíván obcí, nyní chátrá.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 29 zobrazení
  • 0
  • 00
Čachtice (SK) - První písemná zpráva o hradě pochází z roku 1276. V té době sloužil jako hraniční královská pevnost. Roku 1299 osadu Čachtice i hrad dobyl Matúš Čák Trenčiansky. Roku 1392 hrad i s panstvím získal ve své době nejbohatší feudál v Uhersku Ctibor I. z Beckova darem od krále Žigmunda. Ctibor I. roku 1414 umírá a majetek po něm dědí jeho syn Ctibor II. On a následně jeho syn hrad drželi do roku 1434. V roce 1436 král Žigmund daroval hrad svému přívrženci Michalovi Orságovi. Členové jeho rodu drželi hrad až do roku 1567, kdy zemřel bez potomků Kryštof a čachtické panství s hradem přešlo jako korunní majetek do rukou panovníka. Maximilián I. hrad spolu s panstvím propůjčil 4.4.1569 Uršule Kanižajove a jejímu synovi Františkovi Nádašdymu za 50 000 zlatých. František Nádašdy získal Čachtice do trvalého vlastnictví až 22.8.1602, ale musel připlatit dalších 36 000 zlatých. František Nádašdy 4.1.1604 zemřel a Čachtický hrad s panstvím zdědila jeho vdova Alžběta Báthoryová. Po odhalení jejích zločinů byla Alžbeta Báthoryová odsouzená k doživotnímu pobytu na Čachtickém hradě, kde 21.8.1614 zemřela. Po její smrti zdědili majetek její děti Pavol, Katarína a Anna. Pavol Nádašdy měl tři syny, Juraja, Františka a Tomáše. František roku 1639 pak získal polovinu čachtických majetků. František Nádašdy v letech 1664 – 1670 provedl na hradě rozsáhlé úpravy. Opravena byla například střecha, okna, dřevěné stropy nebo vybudován nový padací most do poschodí. Roku 1670 byl František Nádašdy jako účastník vešeléniovského povstání popraven a jeho majetek zkonfiskován a císařské vojsko hrad vyrabovalo, podpálilo a poničilo. Roku 1695 zkonfiskovaný hrad připadl Krištofovi Erddymu. V prvých letech povstání Františka Rákociho II. byla na hradě císařská posádka. V květnu 1708 se hrad krátce dostal do rukou povstalců, ale ještě toho roku ho opět dobylo císařské vojsko. V těchto bojích se hrad pomalu ale jistě měnil v dnešní malebnou zřícenu.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 48 zobrazení
  • 0
  • 00
Beckov (SK) - Pro vystavění hradu Beckova bylo vybráno přes 60 m vysoké samostatné skalní bradlo. Výzkumem bylo dokázáno, že tato dominanta, čnící vysoko nad záplavové území široké nivy řeky Váhu, byla využita již na přelomu letopočtu. Intenzivní osídlení hradního bradla lze datovat do 9. století, kdy zde vzniklo velkomoravské hradiště. To lze snad ztotožnit z hradem „Blundus“ v tzv. Anonymově kronice. Tato kronika zmiňuje osídlení hradu již před příchodem starých Maďarů do Karpatské kotliny. Právě Maďaři hrad obsadili a pojmenovali názvem Bolondóc. Významnost hradu se projevila i na zdejším umístění sídla pohraniční župy. Významný růst důležitosti hradu vyvrcholil ve 12. století, kdy zde byl vystavěn kamenný hrad. Do té doby se dá mluvit pouze o lehčím opevnění. Vlastníkem Beckova se stal uherský král, který díky němu upevňoval své postavení v kraji. Na počátku 14. století získal hrad do svého držení válečník Matúš Čák zvaný Trenčianský. Za něj došlo k vylepšení opevnění hradu. Po jeho smrti v r. 1321 se hrad vrátil do královských rukou. Roku 1388 král hrad prodává původně polskému šlechtici Ctiboru ze Stibořic, který zbohatnul z odměn za své zásluhy a oddanost uherskému králi Zikmundovi. Ctibor postupně získal na dvacítku hradů v Pováží a sám se tituloval jako „pán celého Pováží“. Právě Beckov si zvolil za svůj sídelní hrad a to se projevilo i na reprezentativních přestavbách, které zcela změnily původní siluetu starého hradu. Celkově se za rodu Stiborských stal Beckov jedním z nejhodnotnějších a nejvýstavnějších sídel počátku 15. století na území střední Evropy. Sňatkovou politikou se hrad dostal po smrti Ctibora mladšího v r. 1434 do rukou rodu Bánffyů, za nichž hrad prošel postupnou modernizací v duchu nastoupivší renesance. Současně byla posílena i obranyschopnost hradu, což se projevilo při odražení náporu Turků v r. 1599. Ti tehdy vypálili pouze městečko pod hradem. Po vymření rodu Bánffyů po meči na konci 16. století se hrad rozdělil mezi vícero dědiců, což negativně přispělo k jeho chátrání. Ještě na konci 17. století byly opraveny hradní střechy. Konec života hradu znamenal velký požár městečka v r. 1729, který se nešťastně přenesl i na hrad a ten již nebyl obnoven.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 65 zobrazení
  • 0
  • 00
Trenčiansky hrad (SK) - Hrad zaujal místo staršího refugiálního sídla z 9. století, respektive jeho nevyšší severní část a k jeho prvotnímu opevnění bylo využito původního valu. Je zmiňován na přelomu 12. a 13. století v kronice Gesta Hungarorum od neznámého autora pod jménem Trusun. Nejdříve byla postavena (v 11. století) čtyřapsidová rotunda a také čtvercová obytná čtyřpodlažní věž o rozměrech 8x8 metrů, která se v jádru hradu dochovala dodnes. Věž byla zakončena cimbuřím a nesla také vysazený dřevěný ochoz, jednotlivá patra měla trámové stropy. V roce 1241 hrad odolal obléhání Mongolů. V dalším období pak byl hrad opevněn zdí, která vymezila čtyřúhelný areál o rozměrech cca 40x38 metrů s věží v centru. Po polovině 13. století byl věž zvýšena o další tři patra a byly zesíleny její zdi, schodiště vedlo v síle obvodového zdiva. Ke konci 13. století nechal Matúš Čák zvýšit hlavně obranyschopnost hradu. Přistavěl parkánovou hradbu s hranolovými věžemi, které měly v přízemí průjezd. Na severu vzniklo opevněné předhradí, k němuž zřejmě patřila dochovaná tzv. Hodinová věž nad vstupní bránou cesty z městečka. Archeologický průzkum také odkryl další obytnou věž ve východním cípu předhradí. Poblíž severního nároží stála jednolodní kaple. Po ničivém obléhání hradu v roce 1321 nechal král Ludvík I. Veliký rozšířit obytnou zástavbu hradu – vystavěl obytný dvoupatrový palác propojený s rotundou, která byla přístupná z velké síně v prvním poschodí. K jádru bylo také přičleněno jižní předhradí. V 1. třetině 15. století, v době vlastnictví královny Barbory Celjské, bylo hradní jádro opět přestavěno. Do prostoru východního parkánu byl vložen nový dvojkřídlý palác. Starý palác a rotunda byly zbořeny a vzniklo tak nové nádvoří. Nový palác byl pavlačemi propojen s další obytnou stavbou mezi věží a severní hradbou – obě nové stavby využily původní parkánové věže. Mezi věží a západní hradbu byla postavena jednolodní emporová kaple. Jižní přehradí bylo opevněno novou půlkruhovou hradbou s dovnitř otevřenými pravoúhlými věžemi. Nad branou do předhradí vyrostla hranolová věž. Zřejmě ve stejné době bylo znovu opevněno hradbou s nárožními věžemi i severní předhradí. Další přestavbu provedl rod Zápolských. Vestavěli další palác do prostoru západního parkánu, pavlačí spojeného s novou poschoďovou besídkou v jižním nároží. Jihovýchodní část jižního předhradí zpevnil parkán s kasárenským stavením. Celé jižní předhradí bylo zesíleno několikanásobnou hradbou, včetně mohutné vysunuté podkovovité věže se samostatným příkopem. Po obléhání a vypálení hradu v roce 1528 byl hrad znovu opraven a upraven – v letech 1535–40 nechal Alexius Thurzo zřídit dělostřelecké pozice a dělové bašty. V severním předhradí byla vyhloubena "studně lásky" a také bylo vybudováno předbraní se dvěma okrouhlými věžičkami. Při další představbě za Imricha Forgáče v letech 1583–92 přestavěli italští mistři hrad do renesanční podoby. Za Kašpara Illésházyho v letech 1610–48 byly vyzdobeny fásády hradu. Hrad byl i nadále opevňován v souvislo s tureckou hrozbou. V roce 1663 byla na hrad umístěna císařská posádka – byly postaveny dělostřelcké pozice a bašty, v severním předhradí vyrostly hospodářské budovy a kasárna. V roce 1673 byla z nasypané zeminy vybudována hvězdicová bastionová fortifikace na jihu. V roce 1790 ale hrad zničil požár a od té doby nebyl obýván. První zajišťovací práce proběhly už v 19. století. Teprve ale v 2. polovině 20. století začal postupná oprava hradu spojená s archeologickým průzkumem. Momentálně je v částečně opraveném hradu muzejní expozice.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 40 zobrazení
  • 0
  • 00
Jasenica (SK) - Renesanční stavba z roku 1618 byla vybudována šlechticem Danielem Suňogem a jeho manželkou Barbarou Pružinskou. Jejich potomci zámek drželi i v 18. století, kdy byl barokizován. Ve 20. století stavba chátrala, její rekonstrukce proběhla až v letech 2003-2005. Do roku 2011 byla sídlem muzea. Nyní slouží k bydlení.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 15 zobrazení
  • 0
  • 00
Považský hrad (Bystrica) (SK) - Považský hrad, původně zvaný Bystrica, je oproti jiným hradům v Pováží poměrně mladšího založení. První písemná zmínka o něm je až z roku 1316, kdy byl v rukou Matúše Čáka Trenčianského, tzv. pána Tater a Pováží. Hrad sám byl v založen patrně nedlouho před tímto datem samotným králem. Matúš hrad získal násilně na královské posádce, jež střežila hrad jako centrum královské moci v této provincii. Po Čákově smrti v roce 1321 se hrad vrátil do králových rukou, který jej obratem propůjčil zemskému sudímu Alexandrovi Hedérovi. Po polovině 14. století je jako majitel udáván Pavel Ugáli. Následovalo několik méně významných polských držitelů a až v roce 1424 obdarovává hradem císař a král Zikmund Lucemburský svou manželku Barboru Celjskou. Stejně tak Barbořin zeť Albrecht Habsburský věnuje hrad své ženě Alžbětě. V roce 1458 odměňuje hradem král Matyáš Korvín Ladislava Podmanínského. Podmanínští provedli na hradě výraznou renesanční přestavbu. Vymírají v roce 1558 známým feudálem Rafaelem Podmanínským. Jako odúmrť připadl hrad opět králi, čili Habsburkům. Ti jej věnovali svému příznivci Kašparu Serédymu. Sňatkem se Serédyho vdovou získal Považský hrad Ondřej Balassa. To už však přestal těžko dostupný a zastaralý hrad Balassům vyhovovat a v roce 1631 si vystavěli na jižním úpatí hradního kopce menší renesanční kaštiel. V roce 1671 obléhala hrad císařská armáda, jelikož byl Imrich Balassa mladší zapleten do Wesselényiho spiknutí. Hrad dobýváním velmi utrpěl a snad právě toto byl důvod pro výstavbu mladšího a rozlehlejšího druhého zámku na úpatí pod hradem. Další poškození hradu přineslo neúspěšné obléhání za Thökölyho povstání. Byl sice obnoven, ale za účast Adama Balassy na vzpouře bylo panství i s hradem Balassům roku 1689 zabaveno. Noví majitelé o hrad vůbec nedbali a ten v průběhu 18. století pouze chátral, až se na počátku 19. století změnil celkově ve zříceninu.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 49 zobrazení
  • 1
  • 00
Lednica (SK) - Vznik hradu se datuje do poloviny 13.století, v té době byl královským majetkem. V roce 1432 byl v držení husitů. Poté často měnil majitele a stal se i útočištěm loupeživých rytířů. Z nich byl asi nejznámější Michal Telekessy, který byl nakonec popraven. Od roku 1616 se majitele stal Juraj Rákóczi. Během habsburského povstání obsadili hrad kuruci Františka II. Rákócziho, po potlačení povstání byl hrad v roce 1710 vypálen a od té doby je pustý.
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2006 až červenec 2018
  • 64 zobrazení
  • 0
  • 00
Vršatec (Oruslankw, Orozlankw, Orozlanky, Lebenstein, Wrssatec) (SK) - Vznik hradu se předpokládá ve 13.století, jako strážný hrad cesty vedoucí na Moravu. V roce 1244 se s jistotou uvádí strážní věž. Ve 14.století byl v držení Matúša Čáka Trenčianského, od roku 1465 Jána Jiskry. V roce 1576 hrad získala rodina Vršatských. V roce 1680 byl hrad vypálený vojsky Imricha Thökölyho, znovu byl dobyt ještě v 18.století povstalci Františka Rákócziho II. V roce 1708 hrad získala císařské vojska a prý náhodným výbuchem střelného prachu byla zničena část budov. Zbytek pak byl záměrně bořen se svolením panovníka. Přístupná je pouze spodní část, zbylé části hradu jsou v CHKO a přístup k nim je zakázán.
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2006 až červenec 2018
  • 41 zobrazení
  • 0
  • 00
Letecké múzeum Slávnica (SK) - je součástí Aeroklubu Dubnica a vzniklo z podnětu jeho členů, kteří se již nemohli přihlížet jak jinde letadla chátrají a tak je postupně začali kupovat. Expozice je volně přístupná a lze tam spatřit: Mig-15, Li-2, Mi-21MF, Av-14S, Tu-134A, Su-7BM, SU-22M4, Čmelák, AN-2, Mi-2, Aero L-29 Delfín.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 46 zobrazení
  • 0
  • 00
Bohunice (Bohunice nad Váhom) (SK) - Kaštěl byl postaven v 2. pol. 17. stol. K zámku patřil velký dvůr a zahrada s fontánou. V tomto období patřil zámek staré uherské šlechtě, rodině Mednyanských. Ti v zámeckém parku v roce 1866 nechali postavit malou novogotickou kapli, pod kterou je jejich rodinná hrobka. Současnou podobu zámek získal za významného zástupce rodiny Alojza Mednyanského v letech 1861–1864. Ve 20. letech 20. stol. získala zámek rodina Riznerovců. Žigmund Rizner si jej vybral pro jeho klidnou polohu. Žigmundova sestra byla slovenská národní umělkyně Ľudmila Podjavorinská–Riznerová, která prý právě v tomto zámku napsala své slavné dílo o vrabčákovi Čimovi. V meziválečném období se zde scházela pražská umělecká bohéma. Poté zámek chátral až do restituce, kdy byl vrácen původním majitelům. Obec odkoupila zámek v roce 2006 a nechala jej zrekonstruovat. V roce 2012 v něm bylo zřízeno muzeum regionu Bielych Karpát.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 21 zobrazení
  • 0
  • 00
Klobušice (SK) - Klasicistní zámek v Klobušicích byl postaven 1840 a u něj byla vybudována oranžérie s exotickými rostlinami. V roce 1930 byl zámek upraven. Jeho poslední majitelé byli Šipekyovci. V letech 1959-1960 byl zámek opět upraven. V nedávné minulosti bylo do zámku umístěno muzeum obchodu, to je však již přestěhováno. V roce 2013 byl zámek zrekonstruován. Dnes je v soukromém vlastnictví.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 16 zobrazení
  • 0
  • 00
Dubnica nad Váhom (Dubnický kaštieľ) (SK) - Kaštěl v Dubnici nechal postavit na starším základě z přelomu 16. -17. stol. Gašpar Ilešházi v letech 1637-1642. Renesanční zámek byl stavěn tak, aby byl schopen obrany, to dokládají i klíčové střílny. Byl obehnán hradbou, příkopem a opatřen také padacím mostem, který zanikl v 18. stol. Ve výstavbě a rozšiřování se pokračovalo celé 17. stol. již v barokním slohu, zejména v letech 1659 a 1676. Po Gašparově smrti zámek zdědil jeho syn Gabriel a poté Gabrielův bratr Juraj Ilešházi. Ten se zaměřil na dostavbu západního křídla již v barokním slohu, v němž v roce 1730 vznikla kaple Nanebevzetí Panny Marie. Vedle zámku vznikl rozsáhlý francouzský a poté anglický park. V polovině 18. stol. byla v parku postavena také oranžerie, která existovala až do roku 1937. Na počátku 19. stol. bylo přistavěno východní křídlo v klasicistním slohu. Po Jurajově smrti zámek zdědil jeho adoptovaný syn Mikuláš, který se pustil do celkové přestavby do dnešní podoby. V současnosti zámek rekonstruovaná část slouží jako městské muzeum, galerie a informační centrum.

Dubnická umělá jeskyně (grotta) - Byla vystavěna na počátku 19. století z tufového a z lomového kamene, její součástí je i dřevěná nástavba vyhlídkové věže v neogotickém stylu s vitrážovými okny. V průběhu druhé světové války však objekt zachvátil rozsáhlý požár a stavba začala chátrat. Byla v neutěšeném stavu prakticky až do konce dvacátého století. Významná památka města byla rekonstruována teprve v letech 2009 – 2010 u příležitosti 50. výročí přiznání statutu města Dubnica nad Váhom. Byla tu objevena původní kamenná podlaha v krbové místnosti a při odkrývání chodeb byly nalezeny úlomky plastik a původních říms. Podle některých pověstí odtud vedou tajné chodby k nedalekému zámečku a dokonce až k Trenčínskému hradu, napovídá tomu část podlahy při vstupu do bludiště, která se jeví jako klenba tajné chodby.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 33 zobrazení
  • 0
  • 00
Sklabiňa (Sklabiňský Podzámok) (SK) - První písemná zpráva o hradě je z roku 1309, kdy je uváděn jako majetek zvolenského župana magistra Donče. Tento je považován i za stavebníka hradu. Čili oproti jiným hradům v okolí je ten Sklabiňský poměrně mladší. V roce 1339, když byla od zvolenské župy oddělena samostatná Turčianská župa, se hrad stal majetkem krále a jím dosazený hradní kastelán byl zároveň turčianským županem. V letech 1410 až 70 měl hrad v lenním držení rod Ondřeje Balického. Za jejich držení hrad dobyli a vypálili husité. Koncem 15. století se v držení hradu vystřídali Jan Ernest, král Matyáš Korvín (po r. 1487) a Jan Zápolský. Právě s držením krále Matyáše je spojeno moderní opevňování hradu. V roce 1527 připadl hrad Habsburkům, respektive Ferdinandu I., který polovinu hradu zastavil Františku Révayovi a druhou šalamounsky Ladislavu a Mikuláši z rodu Makedonských. Tento stav nevydržel dlouho neboť již roku 1540 je hrad jen v rukou Révayovců. Ti hrad v letech 1554, 1563 a na počátku 17. století rozsáhleji opravovali, rozšířili a zdokonalili v systému vojenské obrany. Na přelomu 16. a 17. století si Révayové upravili původní opevněné předbraní na pohodlný a reprezentativní palác s dekorativním vstupním portálem. Nad ním se nacházela nápisová deska upomínající na rok dostavby 1610 a stavebníka Petra Révaye a jeho ženu. Roku 1623 hrad na krátkou dobu obsadilo vojsko Gábora Bethlehena. Reakcí na to bylo v r. 1630 bylo dostavěno nejmladší předhradí se dvěma polygonálními baštami při bráně. Zde se nacházela další deska s upomínkou na tuto výstavbu. V této době hrad převzal úlohu hradu Znieva. Na Sklabiňu se přestěhoval archiv cenných listin. Již v průběhu 17. století přestal nevyhovující, chladný horní hrad (jádro hradu) vyhovovat obyvatelům hradu a ti se koncentrují v obydlích kolem zámku (paláce). Na konci 17. století bylo jádro opuštěno zcela a dokonce z něj odvezeno i veškeré vybavení. Po přesídlení Turčianské stolice v polovině 18. století do Martina ztratil hrad svůj poslední význam a začal chátrat ještě o to rychleji. Z roku 1800 pochází zmínka o zřícení hradní kaple sv. Ondřeje, což jen podtrhuje tristní stav hradu. Ačkoliv definitivně zchátralo jádro hradu, byl zámek na předhradí udržován a využíván Révayovci jako letní sídlo a rodové muzeum. Definitivní zánik i zámku přinesl rok 1944, kdy byl zámek vypálen ustupujícími nacisty. Rod Révayů držel hrad až do poloviny 20. století, čili více než 400 let.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 49 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

Aktivní od

23. března 2009

Pohlaví

muž

Datum narození

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

reklama