Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

reklama

pfaffroda  1
20 fotek, 29.4.2018, 24 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Pfaffroda (D) - Vznik osady Pfaffroda se datuje do roku 1209. Na skalním výběžku byl nejprve vybudován opevněný dům. Až do roku 1352, kdy převzali panství rytíři Schönberg, byl přestavěn na hrad a v roce 1575 poté na zámek. V roce 1643 během třicetileté války byl zámek i ves značně poškozeny. Současné budovy pocházejí ze 17. století. V letech 1879 - 1936 zde žil místopřísežník a spisovatel Alfons Diener von Schoenberg. S koncem války zmizela sbírka drahých zbraní a zámecký inventář rodiny von Schönberga. V letech 1945/46 založil německý Červený kříž na zámku uprchlický tábor. Od roku 1947 je používán jako domov důchodců.
15 fotek, 29.4.2018, 33 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Klaffenbach (D) - Vodní zámek Klaffenbach byl postaven v renesančím stylu v letech 1555 – 1560 kurfiřtem Johannem Friedrichem I. Od roku 1947 do 1989 zámek sloužil jako dílna pro mladistvé dívky. Za tu dobu byl bez údržby, a tak od roku 1991 do roku 1995 byl rozsáhle rekonstruován. Dodnes se zachoval v překrásné původní podobě. Dnes slouží hlavně pro svatby.
hoheneck  1
21 fotek, 29.4.2018, 19 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hoheneck (D) - Původní hrad byl poprvé dokumentován v roce 1244, ale pravděpodobně na jeho místě okolo roku 1200 stávala hraniční pevnost. V 1564 získal "Stahleburg" kurfiřt August I. a přeměnil ho na lovecký zámeček. Do té doby hrad změnil sedmkrát majitele alespoň. V 17. století byl zámek využíván jako vazební vězení. Za tímto účelem byla postavena nová budova, stávající s věží s hodinami. Zámek byl od roku 1862 královským saským šlechtickým domem. V dobách dvou světových válek byl také dočasně používán jako rezervní nemocnice. Po roce 1945 v době NDR byl zámek využíván jako ženská věznice a vysloužila si nedobrou pověst. V dubnu 2001 byla věznice uzavřena a v polovině roku 2003 prodána do soukromého vlastnictví. Plánovaná přeměna na rekreační komplex se nepodařila kvůli odporu sdružení obětí, na druhé straně vznikly ekonomické potíže, dočasně byla využívána jako zážitkový "hotel - vězení", proti cemuž se zvedla vlna protestů . Celá lokalita zahrnovala 25 budov, z nichž některé byly zničeny počátkem roku 2012. Archeologické vykopávky, včetně znovuobjevení zdi 17. století, pokračují. Od roku 2014 zámek odkoupilo zpět město. Plán využití je jako muzea a památníku, odpočinkového místa s možností přespání, toto využití musí být v souladu se Sdružením obětí.
10 fotek, 28.4.2018, 15 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Sachsenfeld (D) - Historie místa začíná v roce 1200, kdy na místě zámku stála strážní věž. Roku 1240 byl Sachsenfeld darován tehdejšímu klášteru Grünhain a v jeho vlastnitví zůstal až do reformace. V roce 1559 si starosta města Maysburg Hans Schwarz koupil panství od saského kurfiřta Augusta. Pak panství v roce 1569 přešlo na Lucase Uthmanna a roku 1580 Hansovi Hünerkopfovi. V roce 1593 získal Nikolaus Klinger Sachsenfeld a přestavěl ho na zámek. Jeho zeť Hans Rüdiger převzal zámek Sachsenfeld v roce 1602, poté 1630 jeho syn. Zámek utrpěl velké škody během třicetileté války. V roce 1644 koupil zámek Veit Dietrich Wagner, v roce 1668 Christof Melchior Feuerlein. Od roku 1722 byl zámek Sachsenfeld vlastněn hrabětem Heinrichem Wilhelmem hrabětem Solms-Wildenfels a Tecklenburg, v jehož rodinném vlastnictví zůstal pak více než sto let. V roce 1811 ho koupil Carl Georg Freiherr von Müller. Po požáru v roce 1833, po kterém se zachovala pouze schodová věž, byl zámek přestavěn. Od roku 1912 bylo majitelem zámku město Schwarzenberg. V padesátých a šedesátých letech byla provedena naléhavá rekonstrukce. Na počátku devadesátých let 20. století byla znovu provedena rozsáhlá rekonstrukce. Posledním využitím zámku byla restaurace s penzionem. Nyní zámek chátrá a je na prodej.
25 fotek, 29.4.2018, 20 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Wolkenstein (D) - Na skalní ostrožně, téměř 80 m nad údolím řeky Zschopau, stojí již zdaleka viditelná silueta hradu Wolkenstein. První písemná zmínka pochází až ze 13. st., kdy byl sídlem šlechtického rodu pánů von Waldenburg, avšak patří mezi nejstarší osídlení v tomto regionu. Tato část Krušných hor byla osídlena již v průběhu 12. st. Ve středověku sloužil hrad k ochraně brodu na obchodní cestě do Čech. V průběhu staletí byl hrad a velké části města postiženy pěti rozsáhlými požáry, které zničily většinu důležitých dokumentů o vzniku a vývoji pevnosti i přilehlého města. Proto dnes přesně nevíme, kdy došlo k zahájení výstavby; patrně nejstarší stavební etapa pochází z II. pol. 12. st. K rozvoji města nejvíce přispěla výnosná těžba cínové a stříbrné rudy. V r. 1479 vymírá posledním mužským potomkem rod Waldenburgů (linie Oddenberg) a hrad přechází do majetku vládnoucího rodu Wettinů. Současná podoba komplexu je výsledkem přestavby provedené začátkem 16. st., kdy byly na starších základech nastavěny nové konstrukce. Původní podoba tím byla bohužel změněna, budovy ztratily svou obrannou funkci, byl zde zřízen zemský úřad správy a knížecí rezidence. Tak se ze středověkého opevněného hradu stal výstavný zámek. V následujících letech byl oblíbeným místem pobytu saských panovníků, ke kterým patřil například vévoda Albrecht nebo Jindřich "Pobožný" (zakladatel Marienbergu), jenž zde v době honební sezóny často pobývali. Jeho manželka byla luteránského vyznání a tak sem r. 1536 do Wolkensteinu též přinesla tuto svou novou víru. Od té doby došlo k dalším přestavbám budov. Ve II. pol. 18. st. byla mezi jinými až do té doby existující věž snesena pro svou zchátralost. Do r. 1951 poskytoval zámek přístřeší obvodnímu soudu (v době monarchie zvaný "královský obvodní soud"). Poté byla zdejší věznice zrušena a nadále byly budovy využívány k obytným účelům. V dnešní době se zde nalézá muzeum, knihovna a další městské kulturní organizace. Těsně k jádru hradu přiléhá zbytek původního středověkého opevnění. Přístup do hradu je veden z města od severovýchodu po kamenném mostě, překlenujícím rozsáhlý příkop. Za ním se nachází nevelký parkán. Mohutný, 21 m vysoký donjon nepravidelného půdorysu tvaru lichoběžníka o max. rozměru 14 x 19 m má dosud zachována čtyři poschodí. Tloušťka jeho zdí v dolní části dosahuje až 3,5 m, je situován ve východní části dispozice a chrání tak svou hmotou přístup do jádra. Ze severní strany je přímo k němu přistavěna hranolová, věžová budova brány. Z jihu je k donjonu přistavěno dlouhé, pěti prostorové, palácové křídlo o čtyřech podlažích. Také severní strana areálu je zastavěna dalším obytným křídlem, přistavěným k původní obvodové hradbě. Nepravidelné, obdélné nádvoří je z poslední, západní strany uzavřeno již pouze hradbou, sahající do výše druhého poschodí. V západní části dispozice se nalézá rozsáhlé předhradí, z kterého zůstaly dodnes zachovány pouze nevysoké zbytky obvodových zdí.
17 fotek, 29.4.2018, 24 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Schwarzenberg (D) - První písemná zmínka spojená se jménem hradu a města pochází až z r. 1282. Hrad tehdy v době obležení poskytoval ochranu těmto kolonizátorům, kteří svými domky hustě zastavěli skalní plošinu před hradem. V r. 1334 přechází hrad do lenního vlastnictví rodu von Lobdeburg-Elsterberg a ti si z něj udělali své hlavní rodové sídlo. R. 1356 převedl markrabě Bedřich III. purkrabímu Otovi von Leisnig polovinou panství a r. 1382 po vymření rodu von Elsterberg také jeho druhou polovinu. Rod von Leisnig začal časem ztrácet na významu, pro velké dluhy byl nucen hrad r. 1425 prodat kurfiřtu Janovi Bedřichovi.Až do 14. st. mělo město pouze jediný kostel a byl tak duchovním centrem celého panství. V této době se město rozvíjelo také jako centrum obchodu a řemesel. Od místní šlechty získalo významná privilegia, jako pivovárné právo, pekařské právo, obchod se solí a dokonce i možnost klatby. Dále bylo možné konat pravidelné trhy; zpočátku pouze 2, od r. 1534 přibyl podzimní a v r. 1574 ještě velikonoční. Úkolem hradu vystavěného na skalní ostrožině kdysi bylo zajistit bezpečný přechod přes řeku, později již byl využíván k ochraně obchodní cesty vedoucí do Čech. Hrad v průběhu staletí prošel mnohými stavebními fázemi a přestavbami, taktéž se v něm často střídali jeho šlechtičtí majitelé. Hrad byl r. 1433 zničen husitskými vojsky, ale poté byl opět znovu vystavěn. Když jej v r. 1533 koupil saský kurfiřt Jan Bedřich, dal tím vzniknout rozsáhlému panství. Od té doby bylo město s hradem přes jedno století sídlem kurfiřtského úřadu. Mezi roky 1555 až 1558 byl, za vlády kurfiřta Augusta, již starý a nevyhovující hrad přestavěn na pohodlný renesanční lovecký zámek. Nakonec byl využíván pro sídlo správy a úřadů. Odedávna se ve zdejší oblasti těžilo železo a cín. Přesto je báňský úřad je prvně jmenován až v r. 1581. Často bylo město postihováno ničivými požáry (1709, 1824), pouze kamenný kostel a hrad zůstal ušetřen; také války a morová nákaza způsobily ve Schwarzenbergu velké škody. Velké ekonomické změny nastaly po r. 1850. S rozvojem průmyslu zde vznikla přádelna, brusírna, pila a papírny. V r.1933 převzali nacisté i ve Schwarzenbergu moc, měli zde srazy a pořádali pochody. Ve II. sv. válce bylo město kromě železnice a několika podniků uchráněno před ničivým bombardováním. 11. května 1945 převzali odhodlaní obyvatele města moc, sesadili starostu a byl ustanoven protifašistický výkonný výbor z členů KPD a SPD. Teprve 26. června vpochodovala sovětská vojska do města a zřídila zde krajské velitelství. Když byly r. 1977 prováděny archeologické vykopávky, byla nalezena keramika datovaná okolo r. 1150.

Původně hrad s předhradím zaujímal velkou část skalní ostrožny. Dnes je z nejstarší etapy výstavby zachován pouze mohutný válcový bergrit, stojící v čele dispozice a chránící vstup do jádra. Jeho průměr činí 11 m a tloušťka zdiva dosahuje neuvěřitelné 4 m. Ostatní budovy jádra pocházejí z dalších fází výstavby, většinou ze 14. st. Obvodová hradba jádra dosahuje tloušťky až 3 m, v její kratší části je prolomena jednoduchá kulisová brána. Všechny stavby těsně přiléhají k vnitřnímu líci nepravidelné, několikrát lomené obvodové hradby.
schlettau  1
14 fotek, 29.4.2018, 20 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Schlettau (D) - Dnešní zámek byl původně vystavěn ve 12. st. jako vodní hrad, který měl za úkol po dobu 800 let chránit obchodní solnou cestu z města Halle do Čech. Skrz město probíhala od 15. st. tzv. Stříbrná cesta, čemuž nasvědčuje architektura vystavěná z bohatství získaného těžbou rud. Ve starých listinách se jako majitel hradu vyskytuje Günther von Chrimmitschau, který ve 13. st. podporoval kolonizaci této krajiny. Mezi lety 1250 až 1280 patrně došlo k založení stejnojmenného města. Günther také nechal r. 1274 založit nevelký kostel sv. Petra a osadil ho řeholníky z Míšně. R. 1351 císař Karel IV. potvrdil dvěma šlechticům (Bedřich, Bernard) rodu von Schönburg zdejší panství jako léno. V té době spadalo území pod českou korunu. Od r. 1413 až do doby reformace patřil zámek z větší části mocnému cisterciáckému klášteru v Grünhainu, jehož opat Pavel Morgenstern kolem r. 1500 nechal již nevyhovující a nepohodlný hrad přestavět na pozdně-gotickou rezidenci. V r. 1429 do Krušných hor přišla husitská vojska a zničila majetky kláštera včetně zámku. Rok poté dávají tedy mniši zámek z důvodu rozsáhlého poškození do zástavy kurfiřtu Bedřichu "Dobromyslnému" a ten jej dále postupuje Zikmundovi von Miltitz. V r. 1464 vyplatil klášter zámek Schlettau zpět od kurfiřta. Od té doby již nespadal pod území Čech. V r.1536, se zavedením reformace byl rozpuštěn klášter. Hrad pak přešel definitivně do vlastnictví saského knížectví. Kurfiřt Bedřich zde usadil Jiřího Trutschlera jako vrchního úředníka správy pro lov a lesní hospodářství. R. 1557 obdržel zámek Wolf Tiefstetter za své zásluhy u kurfiřta Mořice a svým působením úspěšně ekonomicky pozvedl zdejší panství. Kurfiřt August kupuje r. 1571 panství a využívá poté zámek pro lov a hony. Třicetiletá válka se nevyhnula ani Schlettau, zámek byl nejprve obsazen císařskými vojsky generála Holka, pak švédskými oddíly Bannera a Wrangela, kteří zde měli svůj hlavní stan. Od počátku 17. st. až do r. 1796 byl zámek a panský dům upraven pro potřeby reprezentace saského kurfiřta a sloužil jako lovecký zámek. Další budovy byly sídlem vrchního hajného, fořta starajícího se o divokou zvěř a právě v té době byl přestavěn v barokním slohu. Po r. 1796 byl zámek opuštěn, pustnul, výbava byla rozprodána v dražbě. Mezi lety 1796 až 1812 byl dvorní komisař Kristián Arnošt Wunnerlich prvním soukromým nájemcem zámku. Poté zde byl opět mezi lety 1814 až 1825 úřad lesní správy pod vedením Františka Abraháma Einsiedela. Jan Traugott Lohse r. 1814 nechal vybudovat přádelnu bavlny v místech, kde se nalézá dnešní zámecký park. R. 1885 zdědil Karel Julius Naumann zámek po svém otci a zřídil zde továrnu zemědělských strojů. Kolem r. 1900 nechal část starých (spadnutím hrozících) budov zrestaurovat ve stylu neogotiky, kterou lze dodnes spatřit. R. 1923 prodal svou továrnu jedné berlínské firmě, která o rok později zbankrotovala a tak v r. 1930 přechází stavba do majetku obce. Ta zde na zámku nechala zřídit muzeum.
84 fotek, 28.4.2018, 181 zobrazení, 1 komentář | cestování, dokumenty, koníčky, práce, příroda
Důl Svornost - Těžba stříbra zde započala v roce 1525 a název pochází od události, kdy došlo ke smíru mezi dvěma těžařstvy při sporu o toto místo. Konkrétně se jednalo o těžařstvo Pokolení sv. Anny a těžařstvo Sv. Anny Bohatý valoun na Uhelném vrchu. Těžařstva zde potom těžila společně s ohromnými zisky.

V roce 1801 veškeré podíly od jednotlivých těžařů skoupilo město Jáchymov a stalo se tak jediným majitelem dolu. Krátce poté ale při práci na žíle Junghauzerzecher v hloubce 417 metrů horníci „nalomili“ dutinu plnou vody a důl se rychle zaplnil vodou. Prakticky okamžitě začalo odčerpávání, které bylo dokončeno až v roce 1806. K dalšímu zatopení došlo v roce 1810, kdy voda dosáhla až k pátému patru. Odčerpávání bylo pro město finančně velmi nákladné a tak důl v roce 1850 převzal stát. Během roku 1848 důl dosáhl hloubky 419 metrů a měl osm pater. Roku 1853 byla na Svornosti zahájena těžba uranových rud. 12. března 1864 horníci nechtěně nalezli další, velmi vydatný pramen v hloubce 532 metrů. Důl byl rychle zatopen a voda začala být odčerpávána až na začátku roku 1866. Odčerpávání dolu trvalo tři roky a nakonec byl pramen uzavřen. V roce 1896 zde v hloubce 514 metrů vytryskl silný pramen vody, která brzy zatopila důl až po štolu Daniel na šestém patře. Štola Daniel je štola dědičná, což znamená, že musí být zcela průchozí, i když samotný důl je již mimo provoz. Přebytečná voda byla z dolu odčerpána až v roce 1924.

Během druhé světové války zde pracovalo šedesát sovětských válečných zajatců. Na konci roku 1944 provedl americký Úřad pro strategické služby (OSS) letecké snímkování Svornosti. V následné zprávě agenti úřadu konstatovali, že objem těžby uranových rud je nižší než před válkou, a proto bylo upuštěno od připraveného bombardování Svornosti a dalších dolů – Rovnosti a Bratrství. Po skončení války zde začal těžit národní podnik Uranové doly Jáchymov uranové rudy pro Sovětský svaz a 4. prosince 1949 byl u dolu založen TNP Svornost. Ten je s dolem spojen Schodištěm hrůzy o 160 stupních.

1. června 1961 začala ražba štoly Nová Svornost, která měla nahradit již nevyhovující štolu Daniel. Tou byla v potrubí pro potřeby lázní dopravována radonová voda. Štola byla lázním předána 28. dubna 1963. Mezitím byl Léčebným lázním 1. dubna 1964 předán celý důl. Léčebné lázně Jáchymov se tak staly jeho výhradním majitelem. V roce 1966 v rámci oslav několika výročí (450 let města, 250 let hornické školy a 60 let lázní) navštívili důl prof. Otto Hahn, prof. Ak. František Běhounek a Ing. František Šlik. Při příležitosti této návštěvy byl vrt HG-1 přejmenován na Pramen Běhounek.

Léčebné lázně v letech 1992–1996 provedly generální rekonstrukci těžní jámy a rovněž byla vyměněna i zkorodovaná těžní věž. V roce 2002 bylo dosaženo hloubky 600 metrů a byly zde objeveny další prameny radioaktivní vody (pramen Agricola). Kromě pramenů Agricola a Běhounek jsou zde ještě využívány prameny Curie a C1. K dolu Svornost se váže několik světových primátů. Jde o první a dlouho jediný důl na světě, kde se těžilo radium a jedná se o nejhlubší důl na světě, který neslouží těžbě surovin, ale vody (ta se v jáchymovském podloží samovolně sytí radonem, což je vzácný plyn vznikající při rozpadu radia). Voda tak má díky svým chemickým vlastnostem terapeutické účinky. Léčivá voda je zhruba 12 až 35 tisíc let stará.
studenka  2
55 fotek, 23.4.2018, 78 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty
Studénka - Původní statek na místě dnešního zámku, první zmínky o statku Studénka pocházejí z roku 1297. Prvním známým majitelem je doložen Vlastibor ze Studénky. Dalších několik desítek let není známa žádná spolehlivě doložitelná zpráva o panství Studénka, až v roce 1382 je zmiňován Jindřich ze Studénky. V roce 1390 je zmiňován jako držitel zdejšího panství kněz pan Hynek Berka z Dubé, pán na Honštejně a Lipém. Od roku 1395 je majitelem zdejšího panství uváděn Jan Lysec ze Zásady, jeho potomci potom drželi zdejší majetek až do roku 1452. V letech 1497 až 1513 patřil statek Studénka k hradu Kost, až do roku 1623 vlastnili Studénku Vančurové z Řehnic. K přestavbám a rozšíření stávajícího statku na renesanční zámek došlo pravděpodobně koncem 16. století. V roce 1623 došlo ke zkonfiskování panství a novým majitelem se stává Albrecht Václav z Valdštejna. V roce 1627 přechází zámek do držení Maxmiliána z Valdštejna a připojil jej k hradu Zvířetnice. V pozdější době dochází k připojení zámku Studénka k panství Mnichovo Hradiště. Podle celkem přesného záznamu z roku 1698 je zámek popisován jako sídlo úřednického aparátu. Ještě v roce 1980 bylo možno vidět na východní straně zámku původní renesanční okna a nepatrné zbytky renesanční grafitové rustiky. Od nástupu socialistické moci začíná pro zámek Studénka temné období. Zámek je využíván nejprve jako byty a zdejší nájemníci využívají dřevo z budovy a samotné konstrukce zámku jako zdroj laciného topiva, což vedlo k postupné devastaci objektu a k jeho opuštění. Stav objektu se stává katastrofálním. Areál zámku s přilehlými budovami je silně zarostlý vegetací a díky absolutnímu nezájmu o zámek dochází ke zřícení ústředního sálu a křídla mezi oběma křídly. Hlavní sklepení zámku bylo zatopeno vodou. Dvoukřídlý zámek připomíná spíše ruinu. Tloušťka některých zdí je až 1,25 metrů a zdi jsou zhotoveny z lomového kamene. Střední část se vstupní místností a zadní komorou byla opatřena křížovou klenbou. Východní sál, zapadlý dnes již ruinami zmíněné klenby. Na severní straně budovy gotický portál dokládající původ z 15. století. Za ním schodiště do valeně klenutého sklepa. Východní část budovy je částečně podsklepena, ale díky zatopení byli sklepy nepřístupné. Na východní straně svahu je náznak dalšího křídla, které již neexistuje.
kosmonosy  1
20 fotek, 22.4.2018, 56 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Kosmonosy - Původní renesanční zámeček postavil pravděpodobně Adam Krajíř z Krajku, pravděpodobně po roce 1571. V roce 1578 je také zapsána do zemských desek jako nová tvrz. V 17. století se zámeček dočkal rozsáhlého rozšíření a po častých změnách majitelů se dostal v roce 1651 do držení Heřmana Černína z Chudenic, který pokračoval ve stavebních úpravách zámku, v jeho stopách pokračoval i následně jeho synovec Humprecht Jan. V této době rozsáhlých stavebních úprav a zvelebování zámku v Kosmonosích dochází k výstavbě dalších barokních staveb v okolí, například Kostel Povýšení sv. Kříže, zvonice atd. V roce 1679 – 1709 dochází k radikálním přestavbám, o počínajících stavebních pracech informuje spolehlivě zachovalý text na základních kamenech. V roce 1738 byli Černínové nuceni vinou nesplacených půjček císaři, prodat zámek Marii Anně Hrzánové z Harrasova. Za Harrasů byli stavebně upraveny převážně interiéry. Dalším majitelem se poté stává italský hrabě Jozef Bolza, který založil textilní manufakturu za účelem zvýšení výnosů panství. Po smrti hraběte přechází panství pod správu jeho manželky. Dalším majitelem se v roce 1882 stává Gottfried Mirbach, který je iniciátorem klasicistní přestavby, která probíhá v letech 1835- 1836, vzhledem k nedostatku finančních prostředků byla přestavba pozastavena. V roce 1932 se majitelem stává město Kosmonosy, které v objektu zřizuje školu, která je zde doposud.
loukovec  1
2 fotky, 22.4.2018, 24 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Loukovec - Gotická tvrz byla kolem roku 1600 přestavěna na renesanční sídlo, barokně pak upravena koncem 17. století. Poprvé je Loukovec zmiňován v roce 1225 ve vlastnictví křižovníků sv. Jana v Praze, v jejichž majetku zůstal až do husitských válek. Jeho dalšími majiteli byli Kryštof Šof z Helfenburka, Petr Zvířetický z Vartemberka, Václav Litovský ze Svinař a Berkové z Dubé. Tvrz zde postavili zřejmě už pánové z Helfenburka. Od roku 1624 patřil Loukovec k frýdlantskému vévodství Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna, pak byl darován hrabatům z Bredy, od roku 1700 patřil hrabatům Morzinům a nakonec byl přikoupen ke Svijanům Marií Markétou z Valdštejna. Větší stavební práce zde pak proběhly až v roce 1910, hlavně opravy interiérů. V současnosti jsou zde kanceláře místního zemědělského družstva.
svijany  1
15 fotek, 22.4.2018, 40 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Svijany - Původní zámek patřil k hradišťskému klášteru. Ještě před husity byl pravděpodobně prvním prokázaným šlechtickým majitelem pan Jindřich z Vartenberka. Delší dobu o zámku prameny mlčí a až v souvislosti s císařem Zikmundem Lucemburským se píše o panství Svijany, které bylo darováno panu Hynkovi z Valdštejna. Zámek častokrát měnil majitele a snad až v roce 1565, kdy byl v držbě pana Jaroslava z Vartenberka došlo k přestavbám ve stylu renesance. Zámek se po konfiskacích dostal v 17. století do majetku Valdštejnů a to konkrétně panu Maxmiliánovi. Po Valdštejnech vlastnili zámek Rohanové, za kterých byl včleněn k panství Sychrov. Budova zámku je dvoukřídlá, dvoupatrová, původně s ozdobnými štíty na čelech. Při posledních stavebních úpravách byla dána zámku fasáda, která kompletně smazala jeho renesanční podobu. V roce 1768 byla zámecká síň přestavěna v kapli a dostala výzdobu nástěnnými malbami, které jsou viditelné dodnes. Zanedbaný zámek dlouhodobě chátral. V roce 2013 zakoupil Pivovar Svijany chátrající zámek a rozhodl se jej zachránit, což se mu za přispění grantu z EHP a Norských fondů povedlo. Po rekonstrukci a restaurování byl v létě 2016 zpřístupněn veřejnosti.
kozlov  2
23 fotek, 22.4.2018, 69 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, příroda
Kozlov (Chlum) - První písemná zmínka o hradu pochází z r. 1362, kdy byl jeho majitelem Hynek z Lomnice, syn Heníka z Vysokého a Poniklé, příslušník čtvrté generace rozvětveného rodu Valdštejnů, jejichž předkem byl Jaroslav z Turnova v polovině 13. století. Název Kozlov je pravděpodobně pozdější. Hrad postavil některý z prvních Valdštejnů, ale je sporné, zda jím byl Zdeněk z Valdštejna v l. 1318–1335, který se někdy psával „v Turnově a na Kopci“, což prý byl Chlum. Novější historikové se přiklánějí k názoru, že pojem „in monte“ v latinském listu Zdeňka z Valdštejna znamená Hrádek u města Hostinného, které také patřilo k jeho panství. Z dalších majitelů jsou známi již jen Jarek z Valdštejna (1353) a Jan z Valdštejna (1362). Další zprávy o hradu nejsou. Zpustl, když jeho území bylo za některého z následujících Valdštejnů připojeno k hradu Valdštejnu. Bližší okolnosti však známy nejsou. Hrad skalního typu byl značně rozsáhlý, jeho tvar byl přizpůsoben danému terénu, skalnímu hřebeni orientovanému od východu k západu. Předhradí bylo položeno níže, vlastní hrad stál na nepřístupné skále, k níž vedly příkré schody. Ve skále byla vytesána světnice a níže sklep, pod skálou studna. Toto přirozené prostředí bylo doplněné dřevěnými budovami, jejichž rozsah můžeme odhadnout podle otvorů ve skalách pro dřevěné trámy. Víc se z hradu nezachovalo a je i těžké určit, k čemu sloužily prostory tesané ve skále.
hynsta  1
13 fotek, 22.4.2018, 40 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, příroda
Hynšta - Zřícenina skalního hradu ze 13. – 14. stol., název Hynšta není původní. Písemné zprávy o lokalitě mlčí, archeologické nálezy určují dobu působení hradu do 13. stol. Hynšta vznikla patrně spolu s dalšími skalními hrady (Klamorna atp.) za neznámých okolností. Dnes zachované pouze zbytky sklepů, viditelný příkop vtesaný do skály, který rozděluje předhradí od jádra hradu.
88 fotek, 21.4.2018, 62 zobrazení, 1 komentář | auta, koníčky, kultura, události
Jarní sraz Rolls-Royce & Bentley Club ČR za malého přispění LOTUS - Club Czech Republic, pár italů a spousty US cars na zámku Liblice ( http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/liblice ) 21.4.2018.
382 fotek, letos v dubnu, 98 zobrazení, přidat komentář | auta, koníčky, lidé, sport, zábava
Carbonia Cup - Autodrom Most -15. 04. 2018
73 fotek, 7.4.2018, 133 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty
Luka - Ves Luka, založená snad na přelomu 12. a 13. stol., je připomínána již v první polovině 13. stol. Roku 1239 vystupuje Václav z Luk, bezpochyby její majitel. Během druhé poloviny 13. stol. tu pak byl vytvořen manský statek, přináležející k Bochovu. Po několika držitelích z různých šlechtických rodů získali Luka počátkem 16. stol. Steinbachové ze Steinbachu, kteří tvrz drželi až do r. 1588. Tehdy ji od nich odkoupili Prollhoferové z Purkersdorfu, po nich se v držení majetku vystřídali Lochnerové, Libštejnští z Kolovrat a další majitelé. Gotická tvrz byla ve vsi založena snad v místech mladšího panského sídla zřejmě ještě během 14. stol. Po r. 1500 ovšem dosloužila, takže majitelé si nechali vystavět pravděpodobně v jejích místech sídlo nové, nazývané r. 1577 tvrz. Roku 1709 se však již hovoří jako o zámku. Po 1905 využíván jako škola. V době po roce 1945 byla zámecká budova zestátněna a předána do užívání státnímu statku. Neudržovaný zámek postupně chátral. Na počátku devadesátých let 20. století byl zámek navrácen v rámci restitučního řízení potomkům dřívějších držitelů. Zcela rekonstruována byla tehdy ohradní zeď kolem zámeckého areálu. Dne 30. listopadu 1994 byl zámek v Lukách zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 12811/4-4971. Základem komplexu budov byla gotická tvrz, sestávající z obdélného paláce k němuž byla při jihovýchodním nároží přistavěna další budova, z níž po pozdějších rekonstrukcích zbylo jen torzo. Gotická budova tvrze byla v 16. stol. přestavěna renesančně. Při této přestavbě téměř zanikla její jižní část, místo ní však bylo založeno velké jižní křídlo. Tvrz tak dostala podobu rozsáhlé trojkřídlé stavby, kterou si udržela až do poloviny 19. stol. Teprve tehdy vzniklo čtvrté křídlo, uzavírající objekt v pravidelnou čtyřkřídlou dispozici, k níž později přibyl ještě drobný přístavek při jihozápadním nároží. V této stavební podobě se dochovala dodnes, ovšem je v havarijním stavu.
skytaly  1
54 fotek, 7.4.2018, 126 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty
Skytaly - Nejstarší panské sídlo zde asi bylo založeno koncem 14. století. Brzo ale opět úplně zaniklo. Skytaly se staly součástí valečského panství a panské sídlo zde nebylo zapotřebí. Až v roce 1585, když se dělili synové valečského pána Kryštofa ze Steinbachu o otcovské dědictví, se staly Skytaly znovu samostatným statkem a Jan ze Steinbachu si zde vystavěl nové sídlo. Ale i to sloužilo pouze několik málo desetiletí, po Janově smrti bylo opět připojeno k Valči v držení jeho bratra Václava a skytalské sídlo bylo opět opuštěno. Nadále byl ve vsi pouze poplužní dvůr, doplněný neznámo kdy o budovu sloužící zaměstnancům. Ta je zmiňována v první pol. 19. stol. Koncem 19. stol. dal budovu tehdejší majitel Vincenc Jiří z Thurnu-Valsassina přestavět na zámek, který sloužil panstvu během jejich občasných pobytů. Za prvorepublikové pozemkové reformy byly Skytaly odděleny od Valče jako zbytkový statek a prodány A. Sedláčkovi. V rukou těchto majitelů zámeček zůstal do konce čtyřicátých let 20. století, kdy byl zabaven státem. Později sloužil státnímu statku a v této době byl zcela zdevastován. Zámeček je patrová obdélníková budova s mansardovou střechou. Fasády člení římsy a ploché lizény napodobující arkádové oblouky. Nároží je zvýrazněno bosáží. Ve středu jižního průčelí je umístěn erb Thurn-Valsassinů. Interiér je zaklenutý plackovými klenbami. Po roce 1989 byla budova v restitucích vrácena rodině Mlejneckých. Nyní již ve značně schátralém stavu.
budov  1
38 fotek, 7.4.2018, 116 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty
Budov - Nový zámek Budov postavil r. 1897 Franz Klieber poté, co mu jeho otec Johann Klieber (jako mladšímu synovi) koupil r.1830 starý zámek (dnes již neexistuje) s velkostatkem. Patro budovy kolem r. 1900 secesně upraveno. Roku 1945 byl zámek zestátněn, poté byl spravován JZD Věrušičky. V současnosti nevyužit chátrá.
zihle  1
34 fotek, 7.4.2018, 222 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty
Žihle - Žihle patřila do roku 1238 králi Václavu I., od kterého ji tehdy výměnou za Kožlany získal plaský klášter. Od roku 1448 přešla jako zástava do rukou Jana Calty z Kamenné Hory, který ji připojil k rabštejnskému panství. U toho zůstala až do konce šestnáctého století, kdy roku 1595 zemřel jeho majitel Jaroslav Libštejnský z Kolovrat. Dědictví si rozdělili jeho synové, a Žihle připadla Mikulášovi Libštejnskému z Kolovrat, který z ní učinil centrum nového panství a nechal postavit tvrz. Už roku 1600 však Žihli prodal Václavu Chotkovi z Chotkova. Po něm ji zdědil syn Jiří Chotek z Chotkova, kterému byla roku 1622 za účast na stavovském povstání zkonfiskována a vzápětí prodána Heřmanu Černínovi z Chudenic. Nový majitel Žihli připojil natrvalo k petrohradskému panství. Přestal sloužit jako panské sídlo, a byl přestavěn na hostinec. Jednopatrový zámek tvoří obdélná budova krytá dvojitou valbovou střechou Ve středu sedmiosého hlavního průčelí se nachází bosovaný portál s otvory pro kladky padacího mostu. Za ním pokračuje průjezd, který prochází celou budovou. Fasády byly zdobené sgrafitem. Část prostor v přízemí včetně schodiště je zaklenutá neckovou klenbou. Při přestavbě okolo roku 1700 bylo výrazně upraveno první patro, přičemž z původní stavby zůstaly pouze obvodové zdi. Po roce 1945 zámeckou budovu využíval státní statek, který ji nechal roku 1970 opravit. Potom už nebyla udržována a postupně chátrá, dnes je v dezolátním stavu. Zámek je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka ČR.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.