JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)
více 

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Chlumek - Zámek byl postaven za Bubnů z Bubna v 1. polovině 18. stol. jako náhrada za již nevyhovující tvrz. Po připojení Perglasu k Falknovskému panství (1765) byl využíván pro správu statku. Po roce 1945 v "péči" státního statku. Je to nevelká obdélná patrová budova s mansardovou střechou, o šesti okenních osách. Okna jsou zdobena šambránami s rovnými podokenními a lomenými nadokenními římsami.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.12.2018
  • 97 zobrazení
  • 0
  • 00
Jánský zámek (Kastnerův zámek) Broumov - Johanneshof nebo také Kastnerův zámeček, Kastner Schlösschen. Jošt Adam ze Širndingu stál v roce 1620 bohužel na straně, která prohrála a majetek mu byl zkonfiskován a prodán. Chodovou Planou včetně Broumova koupil Theodor z Haimhausenu nebo též Heimhausenu, podplukovník a tajný rada bavorského vévody, který ji roku 1623 získal do dědického vlastnictví. Theodor, původním jménem Viepöck, získal oprávnění užívat erb a titul po vymřelém rodu Heimhasenů. Heimhausenové, z jejichž osudu je Broumov svázán drželi panství v Chodové Plané, včetně Broumova a dalších vsí až do roku 1945. Za Heimhausenů, zejména za Zikmunda Heimhausen došlo k velkému rozvoji na Broumovsku. Za něj došlo také k založení Svatovítského zámku. Druhé panské sídlo postavené přímo v Broumově je některými autory pokládáno za nejstarší. Potom by jeho zakladatelem musel být někdo z Heimhausenů, kteří drželi panství v letech 1623 až 1724. Theodor z Haimhausen zemřel ruku 1 626 a po něm se zde vystřídali Jan Albrecht zemřel roku 1659, Jan Vilém zemřel roku 1683, František Ferdinand zemřel roku 1724. V letech 1724 až 1793 držel panství Zikmund Heimhausen. Podle jiných autorů je Jánský zámek mladší, musel však stát již roku 1818. Podle pozdně barokní a klasicistní podoby je jeho stavba kladena na konec 18. stol. Tedy do doby kdy majitelem panství byl Zikmund Heimhausen nebo v době kdy panství zdědily dcery Zikmunda Heimhausena, jehož starší dcera Johana se roku 1794 stala samostatnou dědičkou a to až do roku 1818, kdy zemřela, což je však méně pravděpodobné. Jeden ze třech zámků postavený v této oblasti za Heimhausenů, druhý je využíván jako penzion a restaurace, třetí v soukromém vlastnictví nepřístupný.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.12.2018
  • 181 zobrazení
  • 1
  • 00
Světce jízdárna - V roce 1790 získal Světce v dražbě tehdejší majitel tachovského panství Josef Mikuláš Windischgrätz. Po jeho smrti se panství ujal Josefův syn Alfréd, v té době již penzionovaný polní maršál a zahájil přestavbu kostela a výstavbu jízdárny. Hrubá stavba jízdárny byla hotova již v roce 1859, ale dostavba a úpravy probíhaly ještě v letech 1861 až 1862. V roce 1862 však kníže Alfréd Windischgrätz umírá a jeho syn Alfréd Mikuláš byl již mnohem skromnější, výstavbu omezil na dokončení jízdárny a zakonzervování rozběhlé přestavby kostela na zámek. Později stavba jízdárny chátrala a koncem 20. stol. byla zvažována možnost jejího zboření. Od roku 2000 však začaly probíhat záchranné práce a jízdárna tak zůstane zachována pro další generace. Jízdárna je postavena v neorománském slohu, je dlouhá 60,2 m, široká 52 m, vysoká 26,3 m, jen vlastní hala měří 20 x 40 m. Objekt byl upraven tak, že umožňoval shoz hnoje ze stájí přímo na vozy, byla zde kovárna, sklady, v patrech lóže a pokoje s toaletami. Jedná se o druhou největší jízdárnu ve střední Evropě.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.12.2018
  • 53 zobrazení
  • 1
  • 00
Klášter Světce - Paulánský klášter ve Světcích u Tachova byl vystavěn v 2. polovině 17. století. Za josefínských reforem byl klášter zrušen a komplex pak získal rod Windischgrätzů. Pokusili se konvent s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků přestavět na honosný zámek, stavbu se však nepodařilo nikdy dokončit. Zůstaly z ní romantické zarůstající ruiny, chráněné od roku 1958 jako kulturní památka České republiky. Již dávno před vznikem kláštera stával ve Světcích kostel, v pramenech je však řada nejasností a rozporů, které se týkají jeho nejstarších dějin. Roku 1427 byl poškozen husity. Za třicetileté války byli držiteli tachovského panství válečný dobrodruh, plukovník Johann Filip Husmann z Namedy a jeho manželka Amálie, rozená z Donína. Podle darovacího dopisu zakladatelé darovali řádu paulánů finance 40 000 zlatých, na stavby dalších 10 000 zlatých a pozemky kolem zchátralého kostela ke stavbě kláštera pro 12 řeholníků. Pauláni byli zvoleni proto, že jejich přímluvou u císařského dvora ve Vídni byl Husmannovi prominut trest. Pozemky zdánlivě opuštěné ale patřily křižovníkům. Mezi řády tak vznikl spor, který musel řešit pražský arcibiskup Arnošt Harrach (jenž byl zároveň velmistrem řádu křižovníků) v křižovnické kapitule. 15. srpna 1641 proběhlo slavnostní předání kostela provinciálovi řádu paulánů G. N. Faggimu za přítomnosti tachovského děkana a křižovníka. Přesto se spor táhl ještě v 50.letech 17.století. Pauláni se pustili do stavby kláštera mimo sporný pozemek. Vybudovali jej v letech 1656–1669, stavbu řídil pravděpodobně pražský stavitel Šimonem Pánek Panetius/Pucina. Klášterní kostel vznikl o několik let později, v období 1671–1674 za nového majitele panství Jana Filipa, hraběte Losyho z Losinthalu. Chrám se dvěma věžemi, zasvěcený Čtrnácti svatým pomocníkům, byl patrně dílem italského architekta Giovanniho Domenica Orsiho. Pauláni se pak s křižovníky smířili. Starý kostel jim předali, zřejmě pak byl ale zbořen a použit na stavební materiál. 19. února 1729 poškodil klášter požár, poté byl kromě pravé věže opraven, věž rekonstruována roku 1756. V květnu 1787 však byla paulánská komunita zrušena, třináct řeholníků bylo posláno do penze. Světce tehdy získal Josef Mikuláš Windischgrätz. Nový majitel kostel nechal používat jako skladiště a klášter dal upravit na sídlo svých úředníků. Jeho potomek, generál Alfred Windischgrätz, se v letech 1857-1861 snažil konvent radikálně přestavět na výstavný romantický zámek. Současně stavěl i blízkou jízdárnu (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/svetce_jizdarna/ ). Když Alfred v roce 1862 zemřel, jeho syn už neměl zájem ve finančně náročné stavbě pokračovat. Nebyla proto nikdy dokončena. Na konci druhé světové války ji navíc sežehl požár. Na zříceniny navazují opravené budovy klášterního konvetu, který je někde chybně uáděn jako zámek. Od roku 1955 využívané jako internát, poté jako odborné učiliště, nyní střední škola.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.12.2018
  • 104 zobrazení
  • 0
  • 00
Kostel sv. Jana Křitele - Zřícenina poutního kostela Svatý Jan. Údajně existuje již od 11. století. První písemná zmínka z roku 1572. Císařem Josefem II. byl kostel zrušen, poté byl rodem Nosticů přestavěn na porcelánku. V roce 2000 se zde natáčel film Z pekla štěstí 2.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.12.2018
  • 82 zobrazení
  • 0
  • 00
Tachov - Tachovský hrad přestavěný na zámek se nachází při jihozápadním okraji centra města. Dnešní vzhled zámku je z úprav na přelomu 18. a 19. stol. Od původního hradiska z počátku 12. stol. prodělal postupné změny až do podoby snad čtyřkřídlé dvoupatrové budovy jak je vypodobněn na některých obrazech. Již v prvé polovině 13. stol. zde stál kamenný hrad. V 1. polovině 16. století byl hrad silně poškozen požárem. Po této katastrofě, v době kdy byl v majetku Lobkoviců byl přestavěn na renesanční zámek. Ve druhé polovině 18. stol. trojkřídlý zámek opět vyhořel a jeho nový majitel Josef Mikuláš Windischgrätz začal z rozsáhlými úpravami zámku do podoby, jež se nám dochovala dodnes. Dnes je zámek dvoukřídlý, dvoupatrový s mansardovou střechou s vikýři a s naznačeným výstupem pro třetí křídlo. Východní průčelí s terasou, která je přístupná venkovním schodištěm. Po roce 1945 bylo i období, kdy byl na zámek vydán demoliční výměr, nakonec však začal být opravován a dnes je sídlem MÚ Tachov a základní umělecké školy.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.12.2018
  • 31 zobrazení
  • 0
  • 00
Lesná (Schönwald) - Pozdně barokní zámek vznikl přestavbou staršího sídla r. 1788 za Františka Jáchyma Schirdingera ze Schirdingu. V 19. století zde byla umístěna rozsáhlá sbírka historických zbraní. Po požáru roku 1931 byl zámek kolem roku 1936 obnoven. Zámek byl v majetku rodu Schirdingerů až do r. 1945, kdy byl zestátněn. K různým stavebním úpravám došlo v letech 1973 a 1980-1985, kdy proběhla modernizace interiérů (obložení dřevem atp.). Na zámku bylo sídlo MNV, kulturní a společenské místnosti a pohostinství. V současnosti se v udržovaném zámku nachází obecní úřad.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.12.2018
  • 29 zobrazení
  • 0
  • 00
Berchembogen - Vznikl ve druhé polovině 19. století jako lovecký zámek na území tehdejšího panství Chodová Planá. Jeho majitel, Jan Arnošt Berchem-Haimhausen, ho tehdy nechal vystavět jako místo pro občasný pobyt při loveckých výpravách. Zámek Berchembogen sloužil majitelům až do čtyřicátých let. Po roce 1945 připadl do majetku státu, který ho předal k užívání národnímu podniku Státní lesy. Jeho prostory obhospodařovala lesní správa až do počátku devadesátých let, poté v něm zřídila pohostinské zařízení. Jeho stavba byla projektována počátkem sedmdesátých let 19. století, pravděpodobně v souvislosti s Arnoštovou stavební aktivitou, pokračující budováním zámků Neuhaimhausen a Jalový Dvůr u Broumova a vrcholící výstavbou nového zámku přímo v Chodové Plané. Její dokončení bylo plánováno již na rok 1875, neboť toto datum nesla původní verze chronogramu, který měl být umístěn na budově. Vzhledem k prodloužení termínu dokončení stavby do roku 1876 však musel být samozřejmě změněn. Dvoupatrová zámecká stavba členitého půdorysu se vstupem pod ozdobným balkonem s několika nárožními rizality a arkýři byla završena dvěma příčnými sedlovými střechami se stupňovitými štíty. Podobu tohoto pseudogotického sídla dotváří množství profilovaných ostění a obdobných architektonických detailů, jakož i zaklenutí a výzdoba interiéru. V současné době v soukromém vlastnictví.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.12.2018
  • 57 zobrazení
  • 0
  • 00
Planá - Jako první známý držitel původního gotického hradu se v polovině 14. století připomíná Dobrohost z Plané. Stavbu tehdy tvořil obdélný palác a osmipatrová, ve třech horních patrech dřevěná hranolová věž. Sídlo bylo obehnáno příkopy a valy v místech pozdějšího parku. Od města odděloval hradní pahorek umělý příkop přetínající ostrožnu v místě dnešní Zámecké ulice. Přírodní ochranu hradního návrší pak doplňovaly okolní rybníky a bažiny. Po požáru v r. 1395 tehdejší majitel, rytíř Bořivoj ze Svinař, nechal hrad opravit. Po roce 1407 za Jindřicha z Elstrberka pravděpodobně proběhla přestavba v trojkřídlou stavbu. Po roce 1433 hrad patřil Aleši ze Žeberka a jeho potomkům náležel až do 40. let 16. století. V polovině 16. století vlastnil hrad Mořic Šlik, ale až koncem 16. století došlo k přestavbě na renesanční zámek. K původnímu paláci přibylo severní křídlo s valenými a lunetovými klenbami, portály, ostěními a kamennými šlikovskými erby. Předhradí zaplnily zejména hospodářské budovy, z nichž dochovaná konírna má zajímavý patrový štít. Kašpar Šlik nechal v letech 1617-1619 upravit fasády a interiéry sídla v duchu pozdní renesance. V r. 1634 zde na cestě do Chebu těsně před svým zavražděním přenocoval Albrecht z Valdštejna. Po r. 1665, kdy koupil plánské panství Jan Jáchym Sinzendorf, zaznamenal zámek pravděpodobně proměnu v raně barokním duchu. V pol. 30. let 18. stol. za Františka Václava mladšího je však již doložena vrcholně barokní přestavba a zámek byl rozšířen o jižní křídlo. V roce 1822 Sinzendorfové vymřeli po meči a Planou zdědil Jan Nepomuk Nostitz-Rieneck. Ten nechal zámek v roce 1827 upravit klasicistně. V letech 1948-1991 využívali zámecký areál příslušníci pohraniční stráže. Poté se ocitl v soukromých rukou, stal předmětem restitučních nároků a nad dalším osudem velmi cenné regionální památky se vznáší řada otazníků. V noci na sobotu 11. listopadu 2017 zasáhl zámek požár, který zničil střechy objektu a první patro.Nevyužitý objekt byl v dražbě.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.12.2018
  • 122 zobrazení
  • 0
  • 00
Důl Měděnec - Důl Měděnec je uzavřený železnorudný důl v Měděnci v Krušných horách. Výstavba vlastního dolu proběhla mezi lety 1960 a 1968, kdy byl v květnu uveden do provozu, přestože nebyl kompletně dokončen. Mezi lety 1968 a 1992, kdy byl v provozu, se v něm vytěžilo přibližně 2,7 miliónů tun rubaniny, což představuje asi 936 tisíc tun železa. Po určitou dobu se v něm získávaly také rudy mědi a stříbra. Po ukončení těžby kovových rud z důvodu vyčerpání ložiska v roce 1992, ještě krátkou dobu probíhala těžba muskovitu a granátů. Definitivně byla těžba zastavena v roce 1997. Celý dobývací prostor dolu tvořilo pět skarnových ložisek magnetitu: Měděnec, Měděnec-sever (mezi Měděncem a Mezilesím), Přísečnice (2,5 km severně od Měděnce), Fischer-Václav (500 metrů severovýchodně od ložiska Přísečnice) a Kovářská (severovýchodně od Kovářské). Těžba probíhala pouze na třech z nich. Hlavní ložisko Měděnec tvořila ve skarnovém tělese vyvinutá magnetitová čočka o délce až 600 metrů, šířce 300 metrů a mocnosti až 90 metrů s ortorulami v nadloží. Otevíraly ji dvě svislé jámy. Klecová jáma Měděnec vyhloubená během průzkumu Jáchymovskými doly a prohloubená do roku 1968 až do hloubky 224,5 metrů sloužila k dopravě lidí a pomocného materiálu, zatímco skipojáma vybavená těžním zařízením byla hluboká 279 metrů. Měla čtyři patra. Ze třetího vedl překop k ložisku Přísečnice a pod čtvrtým patrem se nacházela drtírna rudy. Ložisko poskytlo 85 % vytěžených surovin. V roce 1989 provedli zaměstnanci velký odstřel, který vedl k propadu nadložní klenby, v jehož důsledku se na povrchu vytvořila časem zatopená propadlina o průměru přes sto metrů. Příčinou propadu byla snaha získat větší množství rudy těžbou zásob z ochranných pilířů širokých 8–10 metrů mezi jednotlivými komorami širokými 30 metrů. Celková produkce dolu byla 2 672 000 tun rubaniny o průměrné kovnatosti 35,07 %, což odpovídá 937 000 tun kovového železa. Průměrný roční úhrn rubaniny se pohyboval kolem 110 000 tun. Hlavním produktem dolu byl železný koncentrát využívaný k výrobě surového železa nebo jako zatěžkávadlo pro uhelné úpravny. Od roku 1982 se však z doprovodného chalkopyritu vyráběl také měděný koncentrát s celkovým obsahem 323 tun mědi a 807 kg stříbra (z koncentrátu bylo získáno v Kovohutích Krompachy 752 kg stříbra). V posledních pěti letech provozu odebíral měděneckou magnetitovou drť z nejkvalitnější železné rudy podnik Výstavba jaderné elektrárny Temelín, který ji používal k výrobě těžkých betonů. Kromě rud se využíval také štěrk a zpracovávaly se zde nízkotavitelné strusky z chomutovských Válcoven trub a železáren, ze kterých se vyráběla zatěžkávadla, a pokusně také železné podíly z popílků tepelných elektráren v Prunéřově a louženců z niklové huti Sereď.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 11.12.2018
  • 260 zobrazení
  • 2
  • 22
Zámek Vrskmaň - vila uhlobarona.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 11.12.2018
  • 137 zobrazení
  • 2
  • 33
Vičice - Na konci šestnáctého století vlastnilo Vičice několik různých majitelů. Karel Hruška z Března svou část roku 1591 prodal Linhartu Štampachovi ze Štampachu, který později přikoupil ještě další část od Arnošta z Zettelbergu, a teprve Jan Jindřich ze Štampachu panství roku 1614 sjednotil, když dokoupil zbývající díl od Viléma z Doupova.Panské sídlo vzniklo ve Vičicích poměrně pozdě. August Sedláček datuje výstavbu tvrze až po roce 1609, kdy vesnici vlastnil Jan Jindřich ze Štampachu. Na štítě renesanční tvrze však býval letopočet 1598, který napovídá, že tvrz vznikla o něco dříve. Jan Jindřich ze Štampachu přišel o celý majetek v konfiskacích na konci stavovského povstání a v roce 1623 ho do zástavy získal Jaroslav Bořita z Martinic, od kterého ho koupil jeho zeť Florián Žďárský ze Žďáru. V roce 1670 byly Vičice připojeny k ahníkovskému panství, u kterého zůstaly až do zrušení poddanství. V roce 1702 zámek navštívil císař Josef I., který zde poobědval a zúčastnil se lovu v okolních lesích. Na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století zámek patřil Franzi Preidlovi a Emanuelu Karschovi, vlastníkům prunéřovského pivovaru. Po roce 1950 připadl zámecký areál státnímu statku, v jehož majetku postupně zchátral. Po roce 1990 zámek koupila březenská firma Sady a školky Vičice a zámek chátrá.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.12.2018
  • 136 zobrazení
  • 0
  • 00
Škrle - Od začátku třináctého století patřila Škrle cisterciáckému klášteru v Oseku, u kterého zůstala s několika kratšími přestávkami až do roku 1850. Kdy zdejší tvrz vznikla a kdo ji postavil, není známo. První zmínka o ní je až z roku 1621, kdy byla po porážce stavovského povstání zkonfiskována Bohuslavu z Michalovic a vrácena klášteru v Oseku. Pak zřejmě zanikla a na jejím místě postavili cisterciáci v polovině osmnáctého století malý barokní zámek s opatskou kaplí. Jeho budova stojí dodnes u mostu přes Chomutovku. Hospodářská stavení, která na hlavní objekt navazovala, však již zmizela. Zachovaná část je dvoupodlažní a půdorys má tvar písmene "L". Průčelí zámečku je orientováno do návsi a bylo původně pětiosé. Je poměrně jednoduché s plastickým rámováním oken a bosáží nároží. Střecha byla dříve mansardová, dnes je valbová. Nad vstupem je opatský erb s písmeny "AFCO" a letopočtem 1750. Stavitelem byl pravděpodobně Jakub Schwarz z Ústí nad Labem, který v té době pro osecký klášter pracoval. Přízemí zámku má většinou křížové nebo valené klenby, patro je plochostropé. V zámečku bývaly kanceláře i byt správce statku a také hostinské pokoje pro osecké řeholníky. Během let začalo být v zámečku málo místa a byl proto roku 1841, jak to dokládá další erb, rozšířen o čtyři průčelní osy. Stavitel respektoval barokní architekturu, takže přístavba se odlišuje jen použitým materiálem. Původní stavba má všechna ostění pískovcová, u přístavby jsou ostění provedena v omítkových kašírovaných rámech. Roku 1875, kdy Škrle byla již pětadvacet let samostatnou obcí, byl obcí zámeček od kláštera odkoupen za čtyři tisíce zlatých a byla v něm zřízena místní škola. Působila v něm po dlouhé roky. V zámku byly také byty a do roku 1960 i kanceláře obecního úřadu, později národního výboru. Po roce 1948 objekt postupně chátral. V roce 1963 vzniklo v obci Myslivecké sdružení, které se později zapojilo i do obnovy a zprovoznění kulturního domu v bývalém zámečku. V sedmdesátých letech minulého století tam bylo také pohostinství. V polovině osmdesátých let byly opraveny podlahy a provedeny některé další vnitřní úpravy. Fasády a výměny oken se bývalý zámek dočkal až v roce 1999.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.12.2018
  • 44 zobrazení
  • 0
  • 00
Blatno - Ves Blatno vznikla ve 14. století, snad současně s farním kostelem a komendou německých rytířů na pozemcích řádového statku Chomutova. Budova komendy, kde r. 1403 bydle bývalý zemský komtur Albrecht z Dubé, byla postupem času přestavěna na hrad s věží, poprvé uváděný v r. 1455. Ale již v r. 1404 převzal Blatno král Václav IV. a dal je do správy chomutovskému purkrabímu. R. 1420 dostal statek do císaře Zikmunda Vilém Zajíc z Házmburka a r. 1424 jej zapsal pánům z Plavna. Král Ladislav zastavil Blatno v r. 1454 Mikuláši Hasištejnskému z Lobkovic a r. 1455 zapsal hrad majiteli chomutovského panství Janu Caltovi z Kamenné hory, který připojil Blatno k Chomutovu. Zdejší hrad byl za neznámých okolností před r. 1460 rozbořen a opuštěn. V r. 1560 prodal chomutovské panství jeho tehdejší majitel Jan z Veitmile arcivévodovi Ferdinandovi, ponechal si však Blatno, kde zřejmě vybudoval na místě starého hradu zámek. Jeho sestry postoupily již v r. 1564 blatenský statek tehdejšímu majiteli panství Duchcova, Václavu z Lobkovic. Václavův syn Adam Havel prodal r. 1587 Blatno Bohuslavu Jáchymovi Hasištejnskému, ale ten jej vyměnil s Jiřím z Lobkovic. R. 1594 bylo veškeré jmění Jiřího z Lobkovic, obviněného a souzeného císařem Rudolfem II. pro velezradu, zkonfiskováno a až do r. 1606 jej spravovala komora. Tehdy prodal panovník červenohrádecké panství i Blatno Adamu Hrzánovi z Harasova. V těsném hospodářském i správním spojení s Červeným Hrádkem zůstal blatenský statek až do nejnovější doby. V r. 1707 se stal držitelem Červeného Hrádku a tedy i Blatna Jáchym Adam Ondřej z Lichtenštejna. Ten přistoupil ihned k likvidaci pozůstatků zámku, vypáleného a pobořeného ve třicetileté válce, a k výstavbě nového, barokního, který měl sloužil k loveckým účelům a současně za obydlí vrchního lovčího červenohrádeckého panství. Budova měla dvě křídla, tvořící v půdorysu písmeno L, hlavní - společenské a obytné a vedlejší - kratší, víceméně hospodářské, stojící na základech a sklepích bývalého hradu. V hlavním křídle byly kromě pokojů také menší sál a kaple. Zámecký objekt s prostorným nádvořím byl obehnán starým hradním příkopem. V blatenském zámku zřídil v r. 1773 rottenhanský lesmistr Jan Ignác Ehrenwerth jednoletou lesnickou školu, první na území někdejšího mocnářství, která během 18 let trvání vychovala celou řadu zdatných lesnických odborníků. Protože blatenský zámek v pozdější době zpustl a nemohl sloužit ani jako ubytovna pro lesnický personál, byl asi v 70. letech 19. století za Gottfrieda Hohenloha-Lauenburka důkladně obnoven. Tato obnova však setřela barokní charakter stavby na fasádě i v interiérech, kde se zmenšovaly místnosti a snižovaly stropy. Současně se prováděla i úprava okolí budovy; na jižní a západní straně zůstaly zachovány zbytky opevnění, tj. příkop široký približně 6 m. Po druhé světové válce využíval zmenšený zámeček do roku 1978 Lesní závod Janov, pak přešel do správy národního výboru a dnes je v něm obecní úřad.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.12.2018
  • 64 zobrazení
  • 0
  • 00
Rokle - Klasicistní zámeček tvoří součást hospodářského dvora v severní části obce, který patřil ke kadaňským městským statkům. Postaven zřejmě koncem 18. století, v Schallerově popisu kraje z roku 1787 ještě nefiguruje. Poprvé ho dokládá katastrální mapa z roku 1842, současná podoba klasicistní z roku 1847. Po roce 1948 v majetku státu, později předán státnímu statku.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.12.2018
  • 25 zobrazení
  • 0
  • 00
Podzemní nacistická továrna Rabštejn Janská z II. světové války s komplexy A,B,C,H. V kompelxu C je Muzeum koncentračního tábora - popisuje historii Rabštejnského údolí a komplexu. Labyrinty podzemních chodeb jsou dlouhé 4500 m. Štoly byly raženy za II. světové války vězni koncentračního tábora v letech 1944-1945. Firma WFG Bremen zde vyráběla části letadel Junkers, Messerschmidt a vrtulníky FA 223. Budování podzemní továrny si vyžádalo několik desítek životů vězňů koncentračního tábora Rabštejn. Po válce objekty převzala ČSA a sloužily jako podzemní sklad ženijního materiálu, v roce 1964 byla dokončena přestavba komplexu H na strategický sklad paliva, v roce 1968 se zde usídlila Rudá armáda až do odsunu v 90. letech, poté byl komplex armádou opuštěn, většina vnitřních nadrží byla demontována v roce 2004.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 9.12.2018
  • 991 zobrazení
  • 3
  • 11
Areál bývalé plynové teplárny v areálu bývalých rukavičkářských závodů v Dobříši ve značně rozebraném stavu díky zlodějům kovů, kteří to tam vzali ve velkém s tím, že i bourali pece. Občas také místní překvapí kouř z komína, což nejsou duchové, ale prozměnu tam zloději mědi opalují kabely. Areál je v insolvenci. Také tam lze najít zatím kompletní dvě Tatry 148.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.12.2018
  • 135 zobrazení
  • 0
  • 00
Lojovice - Tvrz v Lojovicích se poprvé připomíná v r. 1509, kdy byl jejím majitelem Petr Břízský z Břízy. Manželka Jana Břízského, Anna Břízská z Losu r. 1596 odkázala svůj majetek dceři Alžbětě Beřkovské z Břízy, která se svým manželem Jindřichem Beřkovským ze Šebířova přestavěli lojovickou tvrz v renesanční sídlo. Pozůstatky tvrze jsou dodnes patrné ve zdivu pravého křídla zámku. Od roku 1622 se majitelé Lojovic rychle střídali až je r. 1710 získal lékař Jan František Löw z Erlsfeldu. Löwův syn Jan Josef započal r. 1750 s přestavbou renesanční stavby a vystavěl trojkřídlý jednopatrový barokní zámek. Byl kryt mansardovou šindelovou střechou s vykýřky. Mohutnější pravé křídlo završila věžička. Součástí novostavby byla kaple P. Marie, která zabírala větší část levého zámeckého křídla. U zámku byla zřízena zahrada obehnaná kamennou zdí. Jan Josef Löw z Erlsfeldu r. 1779 Lojovice prodal a opět se majitelé rychle střídali. Roku 1869 získal zámek továrník František Ringhoffer a zámek sloužil jako jedno ze sídel členů rodiny. Do dnešní podoby byl zámek upraven v l. 1902 – 1903, kdy byla zrušena kaple a přeměněna v obytné místnosti, šindelová krytina byla nahrazena taškovou a byla opravena barokní fasáda. Po roce 1948 zámek sloužil léčebným účelům a bylo zde umístěno jedno z oddělení fakultní nemocnice v Praze. Později zde byla umístěna léčebna drogově závislých. V současné době je zámek opraven, je v soukromých rukou.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.12.2018
  • 47 zobrazení
  • 0
  • 00
Církvice - Zámek zde vybudoval r. 1713 Sázavský klášter, který získal Církvici před r. 1672 od majitele červenohrádeckého panství Blasia Eugena Salazara de Montealbano. Zámek byl určen pro klášterní úředníky a pro případ pobytu sázavských mnichů v Církvici. Poprvé se připomíná v polovině 18. století v tereziánském katastru jako vrchnostenský dům se čtyřmi obytnými místnostmi. V r. 1772 prodal opat Sázavského kláštera Leandr Kramář církvický dvůr se zámkem Františku Posseltovi. Od něho získal Církvici v r. 1783 Emanuel Zádubský ze Schönthalu.Tito první světští majitelé církvického statku, k němuž náležela jen jedna vesnice, přestavěli nevelký vrchnostenský dům v dnešní zámek. Z původní stavby se zachovala jen část obvodového zdiva v přizemí zámecké budovy. Při přestavbě byla zřízena v zámku i kaple, jejíž kněžiště vystupuje z jižní strany objektu. V průběhu 19. století patřil zámek řadě majitelů. Nejdéle ho vlastnila hrabata z Rummerskirchen (1814—1872). V r. 1889 koupil církvický velkostatek i se zámkem od A. Linharta hrabě Leopold ze Šternberka, majitel velkostatku v nedalekých Zásmukách. Církvický zámek přestal sloužit jako šlechtické sídlo a bydleli v něm jen šternberští hospodářští úředníci, kteří spravovali církvický dvůr. Za první pozemkové reformy v r. 1926 byl církvický dvůr rozparcelován a zámek zůstal i nadále prostou obytnou budovou. Po r. 1945 přešel do majetku státu. V současné době je ve správě MÚ Kolín a jsou v něm sklady. Pro nové využití byly upraveny jen interiéry zámku, vnější vzhled se však nezměnil.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.11.2018
  • 39 zobrazení
  • 0
  • 00
„U Micků“- Týnec nad Sázavou - V roce 1899 na místě bývalé školy byl postaven honosný dům mlynáře a místního zastupitele Jindřicha Micky. Měšťanský dům „U Micků“, který má fasádu a východní průčelí vyzdobené freskami a sgrafity od akademického malíře V. Klusáčka. Dům byl postaven v novorenesančním slohu. Malíř Karel Klusáček(1865-1929) byl přítelem Mikoláše Alše, byl zakladatelem spolku Mánes a Volných směrů. Od poloviny 20. do konce 90. let minulého století v domě sídlila pošta. V současné době je bez využití.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 17.11.2018
  • 50 zobrazení
  • 0
  • 11
Racing & Classic Expo 9.-11.11.2018, PVA Letňany.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.11.2018
  • 110 zobrazení
  • 1
  • 00
Svébohy - Tvrz vznikla počátkem 15. století a poprvé se připomíná v roce 1411 jako majetek Petra ze Svojbohovic. Později, neznámo kdy, přešla na Pouzary z Michnic. Oldřich Pouzar si v roce 1541 nechal do zemských desek zapsat „tvrz Svébohy s dvorem poplužním a vsí celou a několik vesnic okolních.“ Toto je první písemný doklad o existenci tvrze. Po Častolarech z Dlouhé Vsi ji získal Petr Kořenský z Terešova. Ten se do její historie zapsal níže popsanou událostí o zazdění své manželky. Roku 1598 kupuje Svébohy Vincent Holzsparper z Holsteinu, který s největší pravděpodobností přistupuje k renesančnímu rozšíření dosavadní staré tvrze ( bosovaný portál ). Za účast na stavovském povstání mu byl majetek zkonfiskován a roku 1623 prodán klášteru ve Vyšším Brodě. V roce 1633 je však získávají Buquoyové, kteří Svébohy spojují s panstvím Nové Hrady a tvrz mění k hospodářským potřebám. Jednopatrová budova bývalé tvrze s dvěma bočními přístavkami ( severní zbořený ) je v současnosti v dezolátním stavu ( do první světové války zde fungoval hostinec ). Objekt v havarijním stavu a hrozí jeho celkové zřícení.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.11.2018
  • 176 zobrazení
  • 0
  • 00
Nové Hrady - Zámek v Nových Hradech je součástí skupinky aristokratických sídel, jež byly budovány na novohradském panství v průběhu vlády šlechtického rodu Buquoy. S tímto rodem byla historie zdejšího kraje spjata po 325 let. Před příchodem Buquoyů byl na východní straně náměstí postaven „panský dům“, ve kterém od roku 1573 pobývali při svých návštěvách nových Hradů páni z Rožmberka. Protože středověký hrad ani po provedených adaptacích nevyhovoval potřebám a nárokům nových majitelů panství, rozhodla se Marie Magdalena Buquoyová přebudovat v letech 1634 – 35 právě tento panský dům. Nakonec z něho vznikla prostorná rezidence, která se stala buquoyským rodinným sídlem až do roku 1810. Začátkem 19. století byla na tehdejším východním okraji města zahájena stavba zámku, který měl nahradit již zastaralé a nevyhovující sídlo. Byl postaven podle plánů hlavního architekta Franze Werschafelda v empírovém stylu podle francouzského vzoru. Zámek tvoří trojkřídlý dvoupatrový podkovovitý komplex, ke kterému jsou na obou bocích připojeny krytým průjezdem přístavky. Budova je hlavním průčelím orientována k jihu, je dělena jedenácti okenními osami. V prvém patře je terasa, na níž vede otevřené kamenné schodiště. Mnohem bohatší severní strana s dvouramenným schodištěm a balustrádou je obrácena do navazujícího zámeckého parku. Z vnitřního vybavení zámku se do dnešní doby zachovala dispozice Zrcadlového sálu, zámeckého divadla s hledištěm pro 230 osob a zejména Modrého pavilonu, velkého okrouhlého prostoru o průměru 10 metrů, který prostupuje prvním i druhým patrem. Úprava stěn i stropu této místnosti látkovými tapetami s modrobílými pruhy vyvolává dojem vojenského stanu. Zámek byl v době svého vzniku velmi dovedně zakomponován do přírodního okolí. Z jižní stany na něj navazovala tzv. Jánská louka, která byla později rozdělena silnicí a autobusovým nádražím. Severní průčelí je obráceno do rozsáhlého zámeckého parku s jezírkem. Během další doby zámek nedoznal žádných výraznějších vnějších stavebních úprav, vyjma stavby účelových moderních pavilonů na severní straně areálu, jenž byly podřízeny funkčnímu využití stavby. Po zestátnění v roce 1945 byla na zámku nejdříve dětská ubytovna a později střední zemědělská škola, nyní v zámku sídlí Akademie věd. Vedle zámku je pracoviště Fyzikální biologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.11.2018
  • 38 zobrazení
  • 0
  • 00
Nové Hrady - Gotický hrad z 1. poloviny 13. století, poprvé zmiňován roku 1279. V držení Vítkovců – pánů z Landštejna, později Rožmberků. V 15. století několikrát dobyt a vypálen, v 16. století poškozen výbuchem střelného prachu a zemětřesením. Tehdy zanikl velký bergfrit, který byl vetknut do obvodové zdi. Také byl později srovnán se zemí poškozený gotický palác v jižní části dispozice. Roku 1605 opraven a mohutně opevněn. V roce 1619 hrad dobyt císařským generálem Karlem Bonaventurou Buquoyem. V majetku Buquoyského rodu až do roku 1945. Poté patřil městu a sloužil jako byty.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.11.2018
  • 66 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

Aktivní od

23. března 2009

Pohlaví

muž

Datum narození

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

reklama