JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)
více 

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Svojanov - Hrad Svojanov založil kolem roku 1224 královský purkrabí Svéslav z Bořitova. Roku 1250 je uváděn jako kastelán hradu Kuna ze Zbraslavi. Svojanov tedy patří k nejstarším kamenným hradům v našich zemích. Roku 1265 založil král Přemysl Otakar II. nedaleké královské věnné město Poličku, s jehož dějinami se historie hradu často prolínala. Král Přemysl dal hradu Svojanovu nové v té době módní německé jméno Fürstenberg (Knížecí hora), ale toto pojmenování se neujalo. Hrad tedy plnil účel strážní pevnosti a zajišťoval ochranu nad zemskou obchodní stezkou spojující Brno s Litomyšlí. Tato tepna obchodu byla později nazývána Trstenická cesta. Po smrti Přemysla Otakara II. († 1278) hrad připadl královně vdově Kunhutě. Kunhuta majetek odkázala svému druhému manželovi Záviši z Falkenštejna a synovi Ješkovi. Falkenštejn na hradě jednu dobu pobýval se svou novou ženou Alžbětou a narodil se mu zde další syn. Po Falkenštejnově popravě (1290) hrad připadl koruně. Karel IV. v návrhu zákoníku Majestas Carolina zahrnul Svojanov mezi jedenáct hradů, které nesmí být vyjmuty z majetku koruny, ale už jeho syn Zikmund za husitských válek zastavil hrad pánům z Boskovic. Hrad prošel renesanční přestavbou, poničil ho požár a Švédi v rámci bojů třicetileté války. Po rozmachu železniční dopravy v 19. století upadl význam obchodní cesty a tím i strategická výhoda hradu a celého kraje. Od roku 1910 patří městu Polička (opět po restituci 1992).
více  Zavřít popis alba 
  • 3.3.2019
  • 54 zobrazení
  • 0
  • 00
Sedlec u Kutné Hory - Původně areál cisterciáckého kláštera se středověkým jádrem a významnými stavebními fázemi až do 1. pol. 19. století. Při hlavní bráně kláštera stával kostel sv. Filipa a Jakuba, pro potřeby konvršů, tedy laických příslušníků řádu, kteří fyzickou prací zajišťovali zázemí kláštera. Podle klášterní tradice se první zmínky ke kostelu váží k roku 1267 (jednolodí s neodděleným závěrem v šířce i výšce lodi a se západní věží). K rozšíření kostela došlo někdy po roce 1389. Od severu byla přistavěna druhá loď s polygonálním závěrem. Mezi presbytáře byla ještě postavena věž. Kostel byl zrušen společně s cisterciáckým klášterem v Sedlci v roce 1783, ale zbořen byl až v roce 1817. Architektonický vývoj kostela je dnes ještě zřetelný v rámci ohradních zdí bývalého zámku v Sedlci čp. 16 v Zámecké ulici. V jižní stěně jsou patrná osekaná ukončení klenebních přípor, zazděné portálky, velký oblouk - k Božímu hrobu - a dvě okna v závěru. V severní zdi se dochoval profilovaný portál směrem ke Karneru a podokenní římsa. Středověkého původu zřejmě z první poloviny 14. století je i torzo sýpky, pozdější sladovny pivovaru. Na konci druhého desetiletí 19. století získal panství Sedlec rod Schwarzenbergů. Bedřich Karel ze Schwarzenberga nechal budovu bývalého proboštství kláštera přestavět na klasicistní zámek (kanceláře a byty panských úředníků). V držení rodu byl do roku 1945, kdy přešel na stát, který zde zřídil kanceláře státního statku. V roce 1993 získal zámek v rámci restitučních pohledávek zpět Karel Schwarzenberg.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.3.2019
  • 59 zobrazení
  • 0
  • 00
Korouřenská štola (dědičná štola Nejsvětější Trojice, štola sv. Jana Křtitele) - V roce 1678 se uvádí u Koroužného několik důlních děl, zejména štola sv. Trojice. Stáří štoly je patrné z jejího protáhlého profilu, který svědčí o stylu ražení tzv. "sázením ohně". To znamená, že musela být ražena nejpozději v 16. století, kdy se ještě nepoužívalo střelného prachu. Od roku 1763 tu pracovala společnost pod vedením Bernarda z Kessleru. Intenzivně se tu kutalo v letech 1767-1773. Jakkoli byly práce na štole více či méně nerentabilní, pracovalo se tu ještě v 70. letech 18. století. Roku 1773 bylo rozhodnuto o ukončení prací. Ještě v rozmezí let 1807-1810 se v Koroužném pokoušel kutat hrabě Salm. Roku 1767 se štola nazývá jako Korouženská (Koroschna Stollen). Štola je dlouhá asi 104 m, začíná ve stráni, kde je ještě dnes patrný výtok důlních vod. Následuje asi 50 m dlouhý úsek, za nímž se ocitnete na křižovatce. Rovně a vlevo jsou dvě krátké rozrážky, vpravo pokračuje štola dál. Asi 77 m od ústí se nachází zatopená šachta, hluboká kolem 20 m. Už od ústí je štola zatopena vodou.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.3.2019
  • 172 zobrazení
  • 0
  • 00
Bílek u Chotěboře - V těsné blízkosti obce se nachází opuštěný poměrně dobře zachovalý prvorepublikový protiletecký kryt. Do objektu jsou dva vstupy. Jde o betonovou chodbu, která je třikrát lomená o celkové délce asi 60 metrů a výšce 2 metry. Kryt je z 3/4 uložen pod zemí a druhá polovina je maskovaná zeminou v terénu. V krytu se uvnitř nachází zbytky původních dveří a v určitých místech vedou na povrch větrací průduchy.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 3.3.2019
  • 351 zobrazení
  • 1
  • 22
Neuberk (Najperk, Neuberg, Neuperk) - Na výpadovce z Mladé Boleslavi směr Mělník, na levém břehu řeky Jizery stojí zámek Neuberk z 1. poloviny 18. století. Na jeho místě bylo pravděpodobně dříve jiné stavení. Jako zakladatel barokního zámku Neuberk je uváděn Jan Ignác Gemrich, soudce Vrchního zemského soudu. Barokní zámek Neuberk se skládá ze dvou pravoúhlých křídel, k jejichž stavbě bylo mj. použito i zbytků kamene s nedalekých částí bývalého středověkého hradu Rácov. Nad rizalitem dvoupatrové budovy je plastický erb zakladatelů zámku. Chodby jsou sklenuty valeně a plackami stejně tak jako zámecká kaple (dnes není znatelná). Zatímco z původního mobiliáře se nic nezachovalo, ve dvou pokojích v patře zdobí stěny fresky s mytologickými výjevy, jejichž autorem je významný barokní umělec Václav Vavřinec Reiner. Část zámku byla později upravena na pivovar, ten fungoval až do 60tých let 19. století. Směrem k Mladé Boleslavi byl kdysi udržovaný anglický park. Mezi vlastníky Neuberku nacházíme několik zajímavých osobností, které ač původem Němci natolik splynuly s českým prostředím, že se daly zcela do služeb jeho národní obrody počínající v 18. a vrcholící v 19. století. Již zakladatel zámku Jan Ignác, rodák ze slezské Zaháně, pilně sbíral staré české rukopisy a tisky. Hosty neuberské knihovny byli mj. Josef Dobrovský a Václav Matěj Kramerius, s nimiž se úzce stýkal syn zakladatele rodu František z Neuberka. Řadu vzácných českých knih později Neuberkové věnovali nově založenému Národnímu muzeu. Také Jan Norbert se aktivně zapojil do českého kulturního a politického života - stal se kurátorem Matice české, členem muzejního výboru, v roce 1848 zahajoval Slovanský sjezd v Praze, aby po zvolení Františka Palackého jeho předsedou mu předal řízení, zasedal v Národním výboru i na sněmu v Kroměříži. Jeho syn Jan Eduard patřil ke štědrým mecenášům české kultury, mnoho exponátů z jeho sbírky dodnes vystavuje Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Neuberkové žili však v našem kraji a pravidelně se zúčastňovali mladoboleslavského společenského a kulturního dění. Měli své pravidelné místo v arciděkanském kostele a své mrtvé pohřbívali na havelském hřbitově. Klidně plynoucí život jejich rodiny občas narušila velká voda a v roce 1884 došlo k nešťastné události přímo na zámku, kdy po příjezdu panstva z boleslavského trhu zahynul pod párem vypřáhlých koní tříletý chlapec a po několika dnech si vzal dobrovolně z pocitu viny svůj život panský kočí. Po Boleslavsku se také jako blesk šířily pověsti o zločinech Antonína a Karla Damiánových z Čejetiček, souzených za loupežné vraždy. To se psal rok 1888. Dvacáté století šlechtickým tradicích rozhodně nepřálo a nejinak tomu bylo i v nově vzniklé Československé republice. V roce 1921 zemřel poslední mužský člen čejetické větve Maxmilián a majetek připadl Alžbětě Adéle (1894-1981), žijící střídavě na Neuberku a v Praze. Úděl této neprovdané majitelky panství značně ovlivnily zejména politické události poloviny minulého století. Smutný osud zámku se začal naplňovat v roce 1942, kdy byl objekt obsazen německou armádou, která jeho polovinu užívala, ve zbytku dál bydlel personál zámku, majitelka sama žila v Praze. Po válce se do zámku nastěhovalo velitelství Rudé armády včetně velícího generála města Sarkise Martyrosjana. Jestliže za války byl Neuberk považován za vlastnictví české, po válce pro změnu za majetek německý. Dodnes kolují zvěsti o tom, jak byl rozkrádán inventář zámku, páleny knihy považované za německé. Zámek dostal svého národního správce, snaha o záchranu alespoň části vzácných knih ze strany boleslavských občanů JUDr. Miloše Pecenky a profesora Ferdinanda Strejčka nebyla příliš úspěšná, vandalismem byly postiženy i další neuberské objekty, jako například myslivna Suchá u Bukovna. Baronka Alžběta Adéla, jejíž otec byl Čech a matka Angličanka, považovaná ovšem za Němku, pak řadu let pracovala v Praze jako uklízečka na veřejných WC, po sovětské okupaci v roce 1968 odjela do Rakouska, kde roku 1981 zemřela. Tolik stručně o osudech poslední majitelky Neuberka podle knihy Dagmar Štětinové. Zámek byl zestátněn a bytový podnik zde v prvním i druhém patře zřídil byty, které nájemníci postupně devastovali a byli vystěhováváni. Do dnešních časů zde zůstal jediný nájemník. Ve volných bytech byly později sklady nábytku a různých listin. Po sametové revoluci byly nemovitosti zámku vráceny městu Mladá Boleslav, které začalo i s některými úpravami. Později koupil zámek do soukromého vlastnictví Stanislav Hendrych, ten provedl nutné opravy. Zámek má nyní kompletně rekonstruovanou střechu i krovy, byly vyměněny některá okna, vyčištěn od náletů zámecký park a další práce. Nyní má zámek opět nového majitele.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v únoru
  • 58 zobrazení
  • 0
  • 00
Bezno - V písemných pramenech se Bezno objevuje již velmi záhy v letech 1050 a 1088. Roku 1369 se pak uvádí Bohuněk z Libiše a Bezna a o dva roky později je zmiňován jako majitel tvrze zvané Velký dvůr. Vlastnické majetky v prostoru současné obce byly ve druhé polovině 14. století již poměrně složité a podíly zde kromě vladyků z Bezna vlastnily i další zemanské rodiny z Libiše, Kováně a Haček či páni ze Zvířetic, takže zde existovalo několik dalších vladyckých dvorů, z nichž některé pravděpodobně obsahovaly tvrze. Nejvíce se v písemných zprávách objevují příslušníci rodu Bzenských z Prorubně, a to od první poloviny 15. století až do roku 1694, přičemž se v průběhu tohoto období hovoří o existenci nejméně tří tvrzí včetně Velkodvorské a k roku 1694 o dvou blíže neuvedených tvrzích a třech dvorech. Celý statek koupil roku 1724 Jan Jáchym Pachta z Rájova, jehož nejstarší syn František Josef zahájil roku 1742 v místech původní Velkodvorské tvrze stavbu nového zámku s přilehlou zahradou. Tvrz byla tehdy zbořena a dodnes se z ní dochovalo pouze dvouprostorové valeně klenuté sklepení s pilíři pod hlavní budovou dnešní zámecké stavby. K této hlavní zámecké budově byla dodatečně kolem roku 1770 architektem F. Hegerem přistavěna nižší, zakřivená boční křídla a i když zámek podlehl roku 1817 požáru, byl ve stejné dispozici opět obnoven. V průběhu druhé poloviny 20. století byl zámek částečně upraven jako majetek státního statku a poté jako sídlo ředitelství Osevy, v současné době patří soukromému majiteli a chátrá. Do dnes se tak dochovala polooválná trojkřídlá budova se středním, do zahrady vybíhajícím pavilonem, kterou doplňuje hospodářský dvůr a rozlehlá, zdí ohrazená zahrada s několika barokními plastikami (již zde nejsou) a branou.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v únoru
  • 41 zobrazení
  • 0
  • 00
Skalsko - V r. 1623 daroval císař Ferdinand II. kostel sv. Michala ve Skalsku řádu servitů a v držení jejich pražského kláštera bylo Skalsko až do r. 1785. Servité postavili po polovině 17.stol. ve Skalsku barokní zámek, pravděpodobně jako letní sídlo. Asi to byla jednopatrová nepravidelná trojkřídlá budova. Z křídel ohraničujících čestný dvůr bylo severní lichoběžníkového půdorysu, kratší jihozápadní bylo obdélníkové. Po zrušení kláštera servitů za Josefa II. připadlo Skalsko náboženskému fondu a v r. 1809 je koupil francouzský emigrant kníže Karel Rohan. V r. 1822 je však již prodal a majitelé se často střídali, o zámek nedbali a ten velmi sešel. Proto jej dal v roce 1878 tehdejší majitel J. Wurzel přestavět. Přestavba v novorenesančním slohu původní vzhled zámku setřela. Nejradikálněji se změnilo jihozápadní křídlo, které bylo rozšířeno a prodlouženo. Bylo postaveno dvouramenné schodiště s terasou, které je spojovalo se zahradou.Z původní budovy se zachovalo jen několik klenutých místností v přízemí. Později byla v zámku umístěna škola. Na zámku aktuálně sídlí střední škola fotografická, filmová a televizní, ovšem na jeho stavu to nijak vidět není, spíše naopak.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v únoru
  • 34 zobrazení
  • 0
  • 00
Horky nad Jizerou - Horky nad Jizerou dlouho sdílely osudy sousedních Brodců patřících koncem 13. století vyšehradské kapitule. Někdy v polovině 14. století založil snad Franěk z Brodců či jeho syn Pešek v místě dnešního zámku gotickou tvrz. Roku 1397 je doložen Hašek z Brodců, roku 1433 Jan z Obříství sezením na Brodcích. Samotné Horky nad Jizerou se připomínají až roku 1505, kdy je uváděn i zámek. Od Albrechta z Rychnova tehdy panství koupil Mikuláš Vančura z Řehnic, jehož rodu patřilo až do roku 1563, kdy je od Mikulášova stejnojmenného vnuka získali bratři Vojtěch a Petr Kaplířové ze Sulevic. Roku 1623 bylo panství zabaveno Václavu Kaplíři ze Sulevic a konfiskát získal Mikuláš Arnold z Klarštejna. Jeho potomci zde sídlili až do vymření rodu roku 1738. Tehdy zdědila po smrti Františka Václava Hartmanna z Klarštejna jeho sestra Polyxena a její syn Maxmilián Desfours prodal Brodce a Horky hraběti Christianu Clam-Gallasovi. Po jeho smrti roku 1805 získali Horky Nostitz-Rieneckové, kterým patřily až do roku 1919. Roku 1945 zkonfiskoval zámek čs. stát a zřídil v něm školící zemědělské středisko. Dnes je zámek restituován, v jeho prostorách však stále sídlí učiliště.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.2.2019
  • 37 zobrazení
  • 0
  • 00
Loučeň - Nejstarší zmínka o osadě pochází z roku 1223, kdy je zmiňován Předslav z Loučně. Od roku 1510 patřila Loučeň Křineckým z Ronova, z nichž pravděpodobně Ladislav Křinecký z Ronova zde postavil panský dům zmiňovaný poprvé v době jeho smrti (1571). Na konci 16. století držela Loučeň Alena z Kolovrat, roku 1612 jej získal Václav st. Berka z Dubé, kterému byla i s dalšími statky pro účast ve stavovském povstání zkonfiskována. Konfiskát získal po roce 1622 Adama z Valdštejna, který snad stavbu dále rozšiřoval - v roce 1638 byla odhadnuta na 1000 kop míšeňských grošů a měla mimo jiné i hodinovou věž. Za třicetileté války byla tvrz zpustošena saskými, švédskými i císařskými vojsky. Velkou přestavbu nechal po roce 1704 provést Arnošt Karel z Valdštejna. Návrhy pro tuto přestavbu vypracoval M. Canevalle, N. Raimonid nebo F.M. Kaňka. Roku 1710 získal Arnošt Karel svolení ke stavbě zámeckého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Barokní přestavba byla snad hotova ještě před smrtí Arnošta Karla roku 1713, kdy je stavba označována jako nově postavená. Stavební práce však podle nejednoznačných zmínek v pramenech a účtech zřejmě pokračovaly i.v dalších letech za jeho dcery Eleonory z Valdštejna, roku 1720 byly například projednáván opět s F.M. Kaňkou plán staveb, k jeho realizaci však nemuselo dojít. Sňatkem Eleonořiny dcery Marie Anny přešla Loučeň do rodu knížat z Fürstebnerka – roku 1756 jej po Marii Anně zdědil její druhý syn Karel Egon (+1787), za nějž se na zámku prokazatelně stavělo v letech 1767-71, kdy byly provedeny úpravy interiérů podle fürstenberského stavitele J.J. Wircha. Roku 1780 pak jsou doloženy návštěvy dalšího fürstenberského stavitele Matěje Hummela – tehdy bylo mimo jiné zřízeno zámecké divadlo. Součástí barokních úprav byl i nevelký anglický park. Po smrti Karla Egona krátce pokračoval Filip Nerius po jehož brzké smrti (+1790) zdědil Loučeň teprve pětiletý Karel Gabriel. Ten zemřel v 15 letech roku 1799 a po čtyři roky trvajícím sporu panství vysoudila vdova po Karlu Egonovi Marie Josefa rozená ze Šternberka. Ta odkázala Loučeň svému příbuznému Maxmiliánu Josefu knížeti Thurn-Taxis. Roku 1831 převzal panství Karel Anselm Thurn-Taxis, který založil 23 ha velký krajinářský park, jehož součástí bylo mimo jiné pět vodotrysků a dva velké skleníky, a roku 1834 nechal postavit úřednický dům. Za Huga Maxmiliána Thurn-Taxis byl roku 1866 postaven dřevěný most mezi zámkem a parkem a o dva roky později oplocení parku s hlavní bránou. Po Hugově smrti roku 1889 zdědil Loučeň jeho druhý syn Alexander Jan Vincent, jehož zde navštěvovaly významné kulturní osobnosti jeho doby – zaznamenány jsou návštěvy Elišky Krásnohorské, E. M. Rilkeho, F.X.Šaldy. Roku 1893 na zámku založil Alexandrův nejstarší syn jedno z nejstarších fotbalových mužstev v Čechách. Po smrti knížete Alexandra Jana roku 1939 se jeho potomci přihlásili k německé národnosti a proto byl roku 1945 jejich majetek zkonfiskován. Zámek byl brzy vyklizen, v parku byly postaveny ubikace pro mužstvo čs. a sovětské armády. Roku 1949 převzal sídlo Fond sociální péče ministerstva dopravy, později přešel na Pražskou a Ústeckou dráhu. Od roku 1963 jej vlastnila Severozápadní dráha v Praze. Celé toto období se nepříznivě projevilo na stavu zámku i okolního parku. Po roce 1968, kdy jej převzal Ústřední dopravní institut byl zámek opraven, roku 2000 jej zprivatizovala slolečnost Loučeň a.s., která zde provozuje hotelové a restaurační služby.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.2.2019
  • 35 zobrazení
  • 0
  • 00
Starý Stránov (Hrádek nad Zámostím, Myškův hrádek) - Hrad stával na velkém skalním ostrohu při levém břehu Jizery nad osadou Zámostí. První zpráva o něm pochází z r. 1297, kdy se jako jeho držitel uvádí Mikuláš z Hrádku. Hrad byl v té době asi dřevěný a vznikl nedlouho předtím jako jeden z mnoha opěrných bodu chránících stezku vedoucí na Mladou Boleslav a Českou Lípu. Nedaleko osady Zámostí prý vedl přes řeku dřevěný most. V držení Hrádku, jmenovaného v historických pramenech jako Hrádek nad Jizerou, Hrádek nad Zámostím, Myškův Hrádek a v lidovém podání i Starý Strahov, se střídali příslušníci drobné šlechty. Koncem 14. a v 15. století to byli Myškové z Hrádku, bezpečně zde doložení v l. 1404 a 1415, kteří hrad patrně přestavěli a důkladně opevnili. Ke svému panství pak připojili i část protilehlého Vtelna. Václav Myška z Hrádku byl stoupencem mistra Jana Husa a provázela jej na kostnický sněm. Hrádek držel ještě r. 1437, jeho příbuzní ještě r. 1469. Později se v držení Hrádku střídali majitelé z blízkého okolí, až jej na sklonku 15. století připojili ke svému panství Stránovští ze Sovojevic. Od té doby nebyl již hrad trvale obýván, neboť vrchnost sídlila na nedalekém Stránově. Hrádek postupně propadal zkáze a v r. 1545 již nebyl v pramenech uváděn ani jako pustý. Hrádek byl nevelký, ale bezpochyby pevný hrad. Ve směru od Jizery byl chráněn strmými svahy ostrohu, na severu jej oddělovala hluboká role a na jihu byl obehnán příkopem. Příjezd ke hradu byl možný jedině od jihu, kudy vedla zmíněná stezka. Stála zde bašta vejčitého půdorysu. Z vlastního hradu se zachovaly pouze zříceniny palácových a hradebních zdí. Stavební materiál byl z větší části použit na parazitní stavbu obytných budov, z nichž některé dosud stojí jak ve vlastním hradním areálu, tak i v bývalých příkopech. Ve zdech bývalého hradního paláce jsou dodnes patrny otvory pro trámy v podlahách a stopy po několika oknech.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.2.2019
  • 66 zobrazení
  • 1
  • 00
Velké Všelisy - Z roku 1440 je doloženo, že ve Velkých Všelisech existovaly dva šlechtické dvory, „Malý dvůr“ a „Velký Dvůr“. Na jednom z dvorů byla gotická tvrz. Majitelem je v letech 1525 a1534 Mikuláš Dovole z Chotěbuze. V letech 1566 byli Velké Všelisy v držbě Vtelenských z Vtelna a celkem dlouho je také drželi Bzenští z Prorubě, prvním z nich byl pan Adam v roce 1586, následoval Jan v roce 1615, ale už v roce 1620 umírá. Do konce 18. století byli Všelisy v držení rodu Věžníků. V roce 1832 byl na zbytcích tvrze postaven zámek. Do konce 20. století byl zámek v užívání místního JZD, které zde mělo svoje kanceláře. Zámek byl udržován a na náklady družstva také rekonstruován. V nedávné době byl zámek vrácen zpět majiteli a od té doby budova chátrá.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.2.2019
  • 36 zobrazení
  • 0
  • 00
4. ročník výstavy luxusních vozů v pasáži Černá růže 6.2. - 27.3. 2019. K vidění Lamborghini Aventador S, Lamborghini Gallardo, Bentley Continental GT, Jaguar E-type V12 Cabriolet, Jaguar E-Pace, Maserati Ghibli, Maserati Quattroporte, Ferrari 512 BB, Porsche 911 GT2 RS, Lotus Esprit V8 FE, Lotus Elise 220s, Matra Simca Murena, Honda NSX, Lexus LC500h, Mercedes Benz 220 SE, Rolls Royce Silver Shadow Drophead, Rolls Royce Silver Seraph, Rolls Royce Silver Spirit, Rolls Royce Silver Shadow 2 Long Limousine. K zahájení již tradičně patřilo focení. Děkujeme Zuzce Strakové, Karolíně Mlejnkové (foto: lopot photography) a Lucii Slovákové (foto: Aleš Chytráček) v šatech od módní návrhářky Alice Abraham. Poděkování patří Rolls-Royce & Bentley Club CZ, LOTUS Club CZ, Lamborghini Praha, Bentley Praha, Scuderia Praha, Albion cars, Lexus Praha a samozřejmě majitelům za půjčení.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v únoru
  • 443 zobrazení
  • 1
  • 11
Drahenice - První zmínky o Drahenicích se v písemných pramenech objevují již v první polovině 13. století, kdy byly majetkem kláštera sv. Jiří v Praze. Ve 14. století zde vznikl zemanský statek, jehož držitelem byl r. 1365 Jan Brus z Kovářova a poté na konci století Šicové z Drahenic. Někdy kolem roku 1536 koupil ves s dvorem Kerunk Vrábský z Vrabí, jehož synovec Vilém nechal někdy na počátku 17. století postavit novou tvrz. Ta je písemně doložena poprvé r. 1638, kdy duchovní úřad udělil Vilémovu synu Adamu Hynkovi Vrábskému povolení ke zřízení kaple při tvrzi. Na konci 17. století patřil statek Valdštejnům a v 18. století následně Nosticům, kteří nechali staré sídlo zřejmě přestavět. V r. 1796 prodala hraběnka Alžběta Nosticová statek Hartmanům z Klarsteina, kteří provedli další úpravy zámku. Od nich získali drahenické panství r. 1870 Lobkovicové, do jejichž držení se také zámek po restituci v 90. letech 20. století navrátil a byl posléze díky tomu opraven a není přístupný. Dvoukřídlá patrová budova zámku s mansardovou střechou je doplněna ve styku obou křídel štíhlou hranolovou věží krytou bání. Na vstupním průčelí západního křídla se dochovalo původní barokní členění.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 10.2.2019
  • 48 zobrazení
  • 1
  • 11
Draheničky - První historické zmínky o osadě dokládají, že byla součástí manství příslušnému ke královskému hradu Zvíkovu a zde sídlící zemané měli tedy ke hradu povinnost manské služby. Roku 1323 získal Draheničky Petr z Rožmberka jako doživotní dar od krále Jana Lucemburského. V průběhu 15. století se připomínají Jakub z Draheniček, man Mareš Havel a k roku 1472 Petr Štěpek z Draheniček. Dvorec v „malých Drahenicích“ je výslovně zmiňován v polovině 16. století a poté roku 1577, kdy zde sídlil Volf Rozvadský z Nešova. Jakožto součást zvíkovského panství však v témže roce odprodal jeho majitel Kryštof ze Švamberka celou osadu Draheničky i s dvorem Voršile Vrábské z Bukova, která ji spojila se svým zbožím v Drahenicích. Od té doby nebyla tvrz využívána jako panské sídlo a spolu s dvorem sloužila pro zemědělské účely. Roku 1994 byl celý objekt dvora díky předchozímu hospodaření místního JZD a ZD ve velmi špatném stavu, v současné době je však zrekonstruován a využíván soukromým majitelem k chovu koní. Dvoupatrová budova bývalé tvrze tvoří vstupní, západní stranu dvora s průjezdem, dochována jsou i některá okénka z barokní fáze.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.2.2019
  • 44 zobrazení
  • 0
  • 00
Škvořetice - První zmínka o škvořetické tvrzi je až z r. 1543, kdy si bratři Jan a Zikmund Kalenicové vkládali do obnovených zemských desk tvrz s dvorem a vsi Škvořetice a Leskovice. Nehledíme-li k přechodné držbě, kdy škvořetický statek v l. 1668 - 1672 vlastnili rytíř Jiří František Doudlebský z Doudleb, posledním majitelem škvořetické tvrze, dvou dvorů a pivovaru, dále vesnic Škvořetic, Mužetic, Hněvkova, Pacelic, Mírče, Dolu (Důlu) a Lomu z rodu Kaleniců byl rytíř Jan Vilém Kalenice z Kalenic, od něhož koupil Škvořetice v r. 1673 Ferdinand Antonín Malovec z Chýnova a Vimperka. Ten pak r. 1682 prodal škvořetickou tvrz s příslušenstvím své manželce Marii Františce, rozené Vilanyové. Po její smrti došlo r. 1701 k veřejné dražbě škvořetického statku a hrabě František Vilém Salm z Reifferscheidu jej koupil pro serényiovské sirotky. Škovřetice byly sloučeny s panstvím Blatnou a s ním je po smrti hraběte Amanda Serényiho koupil baron František Hildprandt. V majetku tohoto rodu potom zůstaly až do r. 1945. K renesanční přestavbě škovřetické tvrze došlo asi za Jana mladšího Kalenice (+1586), kdy ve všech čtyřech rozích byly vystavěny věže zakončené báněmi. Za Karla Hildprandta byl v l. 1921 - 1922 přestavěn v pseudorenesančním slohu podle plánů stavitele Vojtěcha Volfa z Berouna. Nádvoří vroubila v úrovni prvního patra otevřená terasa s arkádami. Ve druhé polovině 20. století zámek vlastnila Severozápadní dráha, která zde zřídila učiliště. Dnes je objekt v soukromém držení a je nabízen k prodeji.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2019
  • 94 zobrazení
  • 0
  • 00
Čížová - Zámek v Čížové, vzniklý přestavbou starší renesanční tvrze za Jana mladšího Deyma ze Stříteže (což dokládá letopočet 1629 nad portálem západní části budovy), je patrová budova o dvou křídlech. V severní, starší části jsou sklepy vylámané ve skále. Brána a prostranní vstupní místnost jsou ještě z konce 16. století. Polygonální nároží severního traktu nasvědčuje tomu, že zde bývala věž. V prvním poschodí barokního křídla bývala zmíněná kaple sv. Jana Křtitele. Zámek se později stal sídlem lobkovického lesního úřadu velkostatku Drhovle-Čížová-Sedlice. V budově zámku jsou dnes kanceláře, sklady a byty. V roce 2013 koupila zámek včetně pozemků obec a začala s postupnou rekonstrukcí.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2019
  • 32 zobrazení
  • 0
  • 00
Strážovice - První zmínka o Strážovicích je z roku 1381. Tvrz zde vystavěl Václav Lorecký z Lokouše po roce 1577. Koncem 17. století na místě tvrze postavili Běšínové z Běšin jednoduchý barokní zámek. Vedle zámku zbudovali kapli Tří králů. Roku 1782 koupil panství Leopold Obytecký z Obytec. Po něm se zde vystřídala v rychlém sledu řádka majitelů, až byly Strážovice v polovině 19. století připojeny knížetem Jiřím Kristiánem z Lobkowicz k čimelickému velkostatku. Po válce na něm „hospodařilo“ JZD, objekt značně zchátral. Dnes je v soukromých rukou a slouží jako turistické ubytování.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 9.2.2019
  • 38 zobrazení
  • 1
  • 11
Varvažov- Zámek vznikl přestavbou starších renesačních domů v 18. století (dokončen snad 1768) na příkaz Emanuela Václava Krakovského z Kolovrat, velkopřevora johanitského řádu se sídlem ve Strakonicích, který Varvažov vlastnil od 13. století. Nová stavba přirostla ke starým hospodářským budovám a sloužila jako soukromá rezidence stavebníka. V letech 1847 – 1948 patřil Schwarzenberkům, kteří tu zřídili školu. Tehdy také došlo k několika úpravám, např. bylo odstraněno vnější schodiště. Po roce 1989 bylo varvažovské panství v restitucích navráceno orlické větvi Schwarzenbergů.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 9.2.2019
  • 40 zobrazení
  • 0
  • 11
Karlov - Zámeček přikázal postavit na svém panství Karel Gottlieb von Bisingen někdy v polovině 18. století, na jehož počest bylo také nové lovecké sídlo pojmenováno. V letech 1783 – 1842 byli jeho majiteli Vratislavové z Mitrovic a po nich Schwarzenberkové. Karlov nebyl, jak dokázal průzkum z počátku 90. let minulého století, během staletí nijak výrazně přestavován a dochoval se až na malé drobnosti v původní podobě. Od roku 1950 byl využíván k potřebám sousedního dětského tábora. Naproti se nachází bývalý hospodářský dvůr, který v současné době využívá Sananim, Terapeutická komunita Karlov (TKK).
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2019
  • 46 zobrazení
  • 0
  • 00
Čimelice - Roku 1685 koupil Čimelice v dražbě Jan Jindřich z Bissingenu. Jeho syn, dobrý hospodář a uměnímilovný hrabě Karel Bissingen, dlouholetý hejtman Prácheňského kraje, dal blízko tvrze vystavět barokní zámek. Stavbu prováděl v l. 1728 - 1730 stavitel Antonio Canevalle, znak stavebníkův a letopočet jsou v průčelí budovy. Po požáru zámku v r. 1767 byly k postranním křídlům přistavěny vížky. R. 1782 odkázala vdova po Karlu Bissingenovi hraběnka Apolonie rozená Vratislavová z Mitrovic Čimelice svému bratru hraběti Prokopu Vratislavovi. Ten prodal statek svému synovci hraběti Josefu Vratislavovi, po němž jej zdědila v r. 1834 jeho manželka Gabriela rozená Desfoursová. Gabrielinou dědičkou se stala v r. 1842 její dcera Josefína, jejíž syn Karel Schwarzenberk převzal čimelický velkostatek r. 1850. Jeho potomci drželi Čimelice do r. 1948. Zámek je trojkřídlá, dvoupatrová budova, jejíž střední část, poněkud ustupující, převyšuje postranní patrová křídla. Pod volnou lodžií s balkónem je dvouramenné schodiště vedoucí před velký sál v patře, který prostupuje dvěma patry a je vyzdoben v barokním slohu. Oba menší sály jsou upraveny v rokokovém stylu druhé třetiny 18. století. Menší změny uvnitř zámku byly provedeny r. 1817 podle plánů pražského architekta J. F. Jondla. Kaplový interiér ztratil původní účel. Od zámku obklopeného anglickým parkem vede stromořadí k nedalekému zámku v Rakovicích. V zámku byla od r. 1952- 1982 umístěna střední průmyslová škola filmová, dnes patří opět Schwarzenbergům, kteří jej za přispění státu postupně rekonstruují.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 10.2.2019
  • 50 zobrazení
  • 1
  • 11
Rakovice - Za třicetileté války byly Rakovice, včetně tvrze, vypáleny a získal je Jan Vojtěch Vratislav z Mitrovic. Ten tvrz opravil a po necelých deseti letech ji prodal Ladislavu Hrobčickému z Hrobčic. K sousedním Čimelicím Rakovice připojil v roce 1714 Karel Bohumil z Bissingenu. Ten také přestavěl tvrz na barokní zámek. Od r. 1840 vlastnila zámek orlická větev rodu Schwarzenbergů. Jim byl zámek v r. 1948 zkonfiskován a pak v r. 1991 vrácen v restituci panu Karlu Schwarzenbergovi. Poté, co ho Schwarzenbergům zabrali, sídlilo zde zemědělské družstvo a zbyla po něm spoušť. V r. 2007 ho pronajal na patnáct let sdružení "Berkat", které pomáhá uprchlíkům v Česku a dětem i ženám v Čečně a v Afghanistánu. Zámek chce sdružení opravit a jako správce sem umístit rodiny migrantů. Postupně jsou zde dávány do provozu byty, sloužící pro potřeby sdružení. Při opravách byly objeveny pod starými omítkami fresky a dokonce byla i objevena černá kuchyň, o které nevěděl ani místní správce.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2019
  • 55 zobrazení
  • 0
  • 00
Bukovany - V roce 1338 je zmiňován Přibík, předek Pintů Bukovanských z Bukovan, stavitelů a majitelů zdejší tvrze, připomínané poprvé v roce 1543. V druhé polovině 16. století k původní věžové tvrzi ze 14. století přistavěli renesanční palác, dnešní severní křídlo zámku. Dodnes se zachovalo zdivo jak gotické věže, tak renesanční budovy. Pintové tvrz vlastnili od husitských válek až do roku 1632. Po nich Bukovany vlastnil rod Morelů. František Morel z Letin přistavěl západní křídlo. Naposledy – v 18. století – bylo Františkem hrabětem Wěžníkem přistavěno jižní křídlo, opraveny cibulovité věže a severní věž získala hodiny. Rovněž byla při těchto přestavbách obnovena zámecká kaple. V kapli je dnes oltářní obraz z r. 1777, náhrobní kámen Smrčka z Mnichu z r. 1588 a náhrobní kámen Jana Bukovanského z Bukovan, místopísaře Království Českého. Roku 1816 koupil Bukovany Karel, kníže Schwarzenberg. Schwarzenbergové vlastnili zámek do r. 1925, poté byl při pozemkové reformě přidělen Československému červenému kříži. Ten zde, díky aktivitě tehdejší prezidentky ČSČK Alice Masarykové, zřídil ozdravovnu pro děti. Dětské léčebné zařízení, nazvané po Charlottě Garrigue Masarykové, pracuje v zámku dodnes.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2019
  • 43 zobrazení
  • 0
  • 00
Valečovské skalní světničky - Mnoho návštěvníků hradu Valečova ani netuší, že se jen pár metrů od zajímavé zříceniny nachází unikátní vesnice, která se svou rozlohou a počtem objektů řadí mezi opravdové rarity jak v Česku, tak ve střední Evropě. V pískovcových blocích, ze kterých možná za pár milionů let vznikne skalní město, jsou vytesány místnosti, které svým obyvatelům sloužily jako obytné místnosti, chlévy a obydlí pro domácí zvířata, skladiště nebo dílny. Poslední z nich byly obydleny ještě v roce 1892. Z původní skalní vesnice je dnes patrných celkem 28 objektů v různém stavu. Kdy tato vesnice vznikla se nedá přesně určit. Pravděpodobné je, že se jednalo o obydlí čeledi sloužící na hradě a stážců hradu. Také zde v husitských dobách bývalo opevněné zimoviště vojsk. Když byl hrad na počátku 18.století opuštěn, nastěhovala se do skalních obydlí chudina. Okolní obyvatelé tyto nové usedlíky nazývali "skaláci". Celkem zde žilo sedm několikačlenných rodin. Obytné světničky mívaly dřevěné podlahy. Do skalních otvorů byly osazeny dveře a okna. Byly v nich také kamna a pece na pečení chleba. Konec skalní vesnici připravily c.k. úřady v Mnichově Hradišti na konci 19.století. Pod záminkou cholerové epidemie, která v Evropě v roce 1892 řádila, nechali obyvatele nuceně vystěhovat do chudobinců v nedaleké obci Boseň a obydlí byla "důkladně" poničena.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 2.2.2019
  • 67 zobrazení
  • 1
  • 11
Bělá pod Bezdězem - Zámek stojí na místě někdejší tvrze, která stála na ostrohu vybíhajícím směrem na východ, na stranu od města Bělé. Tvrz vznikla pravděpodobně v souvislosti se založením města Bělá na bezdězském panství Hynka Berky z Dubé v roce 1304. Na západní straně byla tvrz oddělena příkopem a branou v úrovni hradeb a celou pak tvrz obklopovala kamenná hradba. Ta ze tří stran mívala také parkán, z něhož se dochovaly jen části v hraně svahu a patřil k němu zřejmě i později zasypaný příkop. V letech 1421 až 1426, kdy panství držel Jan z Michalovic, se města zmocnili husité. Při dobývání města zpět roku 1431 míšeňským markrabětem Zikmundem, bylo pobořeno město i tvrz. Poté panství drželi páni z Michalovic, a to až do roku 1468, ale válkami poškozenou tvrz obnovili až další majitelé ve skromnější podobě. Při přestavbě byla zřejmě zbořena poškozená východní budova a zdivo posloužito jako zdroj stavebního materiálu pro novou palácovou budovu i pro mohutné zdi uzavírající východní stranu nádvoří. Vzniklá dvoutraktová budova má valeně klenuté sklepy spojené půlkruhovým portálkem z 2. poloviny 15. století. Od konce 15. do začátku 16. století se vystřídalo několik majitelů panství. Mezi nimi Jan Špetle z Janovic, který ve 40. letech 16. století nechal gotické jižní křídlo renesančně přestavět a snad i přidělat renesanční klenby s hřebínky. Na gotických základech vzniklo také severozápadní křídlo zámku. O deset let později již prameny již hovoří výhradně o zámku. Po smrti Jana Špetleho roku 1553 panství soudním rozhodnutím připadlo jedné z jeho dcer, Anně z Janovic. Po její smrti, panství zdědil její ovdovělý manžel Jan Berka z Dubé, a z Bělé učinil samostatné panství se sídlem ve městě, proto bylo potřeba vybudovat zde reprezentativní rezidenci a starou tvrz přebudovat. V roce 1586 syn Jana Berky a jeho zesnulé ženy Anny, Aleš zakoupil panství Bělou od císaře Rudolfa II. za 18500 kop grošů do dědičného vlastnictví. Aleš Berka se však po smrti své manželky roku 1599 stal nepříčetným a v pomatení se probodl mečem. Panství pak přešlo na jeho bratrance Bohuchvala Berku, významného příznivce jednoty bratrské. po stavovském povstání byl Bohuchval jedním z vůdců stoupenců Fridricha Falckého. Za to získal hodnost nejvyššího purkrabího, ale po porážce zimního krále na Bílé hoře prchl ze země a jeho majetek byl zabaven. Za správy Aleše Berky z Dubé a Lipé, či jeho bratrance Bohuchvala v letech 1586 až 1615 proběhla renesanční přestavba zámku, při níž vzniklo nové arkádové křídlo na severní straně, které již definitivně přesahovalo dosavadní areál tvrze. V roce 1622 skupuje rozsáhlá zabavená panství na severu Čech Albrecht z Valdštejna, a Bělá byla připojena k Frýdlantskému vévodství. O úpravách, které byly prováděny na bělském zámku i za Valdštejnova života, svědčí letopočet 1629 vepsaný na pozdně renesančním portále zámecké kaple. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna v roce 1634 přechází Bělá na italského šlechtice, markýze Františka Caretta z Grana, za jehož držby došlo pouze k menším opravám škod z válečných let 1634-1644, poté opět Františkův syn Ota Jindřich z Caretta-Millesima roku 1678 Bělou prodal Arnoštu Josefovi z Valdštejna. Za Arnošta z Valdštejna došlo po roce 1689 k posledním velkým barokním úpravám. Rozsáhlou přestavbu zámku podle plánů Jeana-Baptisty Matheyho, které zde realizoval Bernardo Canevalle. Valdštejnové však měli své sídlo v nedalekém zámku v Mnichově Hradišti, a bělský zámek tak zůstával bez většího využití. Manufakturu na soukenickou a textilní výrobu založenou Vincencem hrabětem z Valdštejna po polovině 18. století v prostorách zámku zrušil Arnošt Filip z Valdštejna, a od roku 1789 byl zámek byl upraven zpět pro potřeby panského sídla. V této době byly provedeny klasicistní úpravy, které však do značné míry znehodnotily původní vzhled zámku. Arnoštův syn Kristián umožnil od roku 1855 využít prostory zámku pro nově vzniklé lesnické učiliště, které fungovalo padesát let a dosáhlo velkého věhlasu na evropské úrovni. Učiliště později přesídlilo do Zákup v okrese Česká Lípa (viz Vyšší lesnická škola v Nových Zákupech) a v roce 1905 byl bělský zámek upraven pro potřeby valdštejnského velkostatku jako byty pro úředníky. V jihozápadním křídle bylo později zřízeno skromné městské muzeum.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 3.2.2019
  • 54 zobrazení
  • 1
  • 22

Nebyla nalezena žádná alba.

JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

Aktivní od

23. března 2009

Pohlaví

muž

Datum narození

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

reklama