JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)
reklama
cachtice  0
51 fotek, letos v červenci, 33 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Čachtice (SK) - První písemná zpráva o hradě pochází z roku 1276. V té době sloužil jako hraniční královská pevnost. Roku 1299 osadu Čachtice i hrad dobyl Matúš Čák Trenčiansky. Roku 1392 hrad i s panstvím získal ve své době nejbohatší feudál v Uhersku Ctibor I. z Beckova darem od krále Žigmunda. Ctibor I. roku 1414 umírá a majetek po něm dědí jeho syn Ctibor II. On a následně jeho syn hrad drželi do roku 1434. V roce 1436 král Žigmund daroval hrad svému přívrženci Michalovi Orságovi. Členové jeho rodu drželi hrad až do roku 1567, kdy zemřel bez potomků Kryštof a čachtické panství s hradem přešlo jako korunní majetek do rukou panovníka. Maximilián I. hrad spolu s panstvím propůjčil 4.4.1569 Uršule Kanižajove a jejímu synovi Františkovi Nádašdymu za 50 000 zlatých. František Nádašdy získal Čachtice do trvalého vlastnictví až 22.8.1602, ale musel připlatit dalších 36 000 zlatých. František Nádašdy 4.1.1604 zemřel a Čachtický hrad s panstvím zdědila jeho vdova Alžběta Báthoryová. Po odhalení jejích zločinů byla Alžbeta Báthoryová odsouzená k doživotnímu pobytu na Čachtickém hradě, kde 21.8.1614 zemřela. Po její smrti zdědili majetek její děti Pavol, Katarína a Anna. Pavol Nádašdy měl tři syny, Juraja, Františka a Tomáše. František roku 1639 pak získal polovinu čachtických majetků. František Nádašdy v letech 1664 – 1670 provedl na hradě rozsáhlé úpravy. Opravena byla například střecha, okna, dřevěné stropy nebo vybudován nový padací most do poschodí. Roku 1670 byl František Nádašdy jako účastník vešeléniovského povstání popraven a jeho majetek zkonfiskován a císařské vojsko hrad vyrabovalo, podpálilo a poničilo. Roku 1695 zkonfiskovaný hrad připadl Krištofovi Erddymu. V prvých letech povstání Františka Rákociho II. byla na hradě císařská posádka. V květnu 1708 se hrad krátce dostal do rukou povstalců, ale ještě toho roku ho opět dobylo císařské vojsko. V těchto bojích se hrad pomalu ale jistě měnil v dnešní malebnou zřícenu.
beckov  0
47 fotek, letos v červenci, 51 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Beckov (SK) - Pro vystavění hradu Beckova bylo vybráno přes 60 m vysoké samostatné skalní bradlo. Výzkumem bylo dokázáno, že tato dominanta, čnící vysoko nad záplavové území široké nivy řeky Váhu, byla využita již na přelomu letopočtu. Intenzivní osídlení hradního bradla lze datovat do 9. století, kdy zde vzniklo velkomoravské hradiště. To lze snad ztotožnit z hradem „Blundus“ v tzv. Anonymově kronice. Tato kronika zmiňuje osídlení hradu již před příchodem starých Maďarů do Karpatské kotliny. Právě Maďaři hrad obsadili a pojmenovali názvem Bolondóc. Významnost hradu se projevila i na zdejším umístění sídla pohraniční župy. Významný růst důležitosti hradu vyvrcholil ve 12. století, kdy zde byl vystavěn kamenný hrad. Do té doby se dá mluvit pouze o lehčím opevnění. Vlastníkem Beckova se stal uherský král, který díky němu upevňoval své postavení v kraji. Na počátku 14. století získal hrad do svého držení válečník Matúš Čák zvaný Trenčianský. Za něj došlo k vylepšení opevnění hradu. Po jeho smrti v r. 1321 se hrad vrátil do královských rukou. Roku 1388 král hrad prodává původně polskému šlechtici Ctiboru ze Stibořic, který zbohatnul z odměn za své zásluhy a oddanost uherskému králi Zikmundovi. Ctibor postupně získal na dvacítku hradů v Pováží a sám se tituloval jako „pán celého Pováží“. Právě Beckov si zvolil za svůj sídelní hrad a to se projevilo i na reprezentativních přestavbách, které zcela změnily původní siluetu starého hradu. Celkově se za rodu Stiborských stal Beckov jedním z nejhodnotnějších a nejvýstavnějších sídel počátku 15. století na území střední Evropy. Sňatkovou politikou se hrad dostal po smrti Ctibora mladšího v r. 1434 do rukou rodu Bánffyů, za nichž hrad prošel postupnou modernizací v duchu nastoupivší renesance. Současně byla posílena i obranyschopnost hradu, což se projevilo při odražení náporu Turků v r. 1599. Ti tehdy vypálili pouze městečko pod hradem. Po vymření rodu Bánffyů po meči na konci 16. století se hrad rozdělil mezi vícero dědiců, což negativně přispělo k jeho chátrání. Ještě na konci 17. století byly opraveny hradní střechy. Konec života hradu znamenal velký požár městečka v r. 1729, který se nešťastně přenesl i na hrad a ten již nebyl obnoven.
56 fotek, letos v červenci, 33 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Trenčiansky hrad (SK) - Hrad zaujal místo staršího refugiálního sídla z 9. století, respektive jeho nevyšší severní část a k jeho prvotnímu opevnění bylo využito původního valu. Je zmiňován na přelomu 12. a 13. století v kronice Gesta Hungarorum od neznámého autora pod jménem Trusun. Nejdříve byla postavena (v 11. století) čtyřapsidová rotunda a také čtvercová obytná čtyřpodlažní věž o rozměrech 8x8 metrů, která se v jádru hradu dochovala dodnes. Věž byla zakončena cimbuřím a nesla také vysazený dřevěný ochoz, jednotlivá patra měla trámové stropy. V roce 1241 hrad odolal obléhání Mongolů. V dalším období pak byl hrad opevněn zdí, která vymezila čtyřúhelný areál o rozměrech cca 40x38 metrů s věží v centru. Po polovině 13. století byl věž zvýšena o další tři patra a byly zesíleny její zdi, schodiště vedlo v síle obvodového zdiva. Ke konci 13. století nechal Matúš Čák zvýšit hlavně obranyschopnost hradu. Přistavěl parkánovou hradbu s hranolovými věžemi, které měly v přízemí průjezd. Na severu vzniklo opevněné předhradí, k němuž zřejmě patřila dochovaná tzv. Hodinová věž nad vstupní bránou cesty z městečka. Archeologický průzkum také odkryl další obytnou věž ve východním cípu předhradí. Poblíž severního nároží stála jednolodní kaple. Po ničivém obléhání hradu v roce 1321 nechal král Ludvík I. Veliký rozšířit obytnou zástavbu hradu – vystavěl obytný dvoupatrový palác propojený s rotundou, která byla přístupná z velké síně v prvním poschodí. K jádru bylo také přičleněno jižní předhradí. V 1. třetině 15. století, v době vlastnictví královny Barbory Celjské, bylo hradní jádro opět přestavěno. Do prostoru východního parkánu byl vložen nový dvojkřídlý palác. Starý palác a rotunda byly zbořeny a vzniklo tak nové nádvoří. Nový palác byl pavlačemi propojen s další obytnou stavbou mezi věží a severní hradbou – obě nové stavby využily původní parkánové věže. Mezi věží a západní hradbu byla postavena jednolodní emporová kaple. Jižní přehradí bylo opevněno novou půlkruhovou hradbou s dovnitř otevřenými pravoúhlými věžemi. Nad branou do předhradí vyrostla hranolová věž. Zřejmě ve stejné době bylo znovu opevněno hradbou s nárožními věžemi i severní předhradí. Další přestavbu provedl rod Zápolských. Vestavěli další palác do prostoru západního parkánu, pavlačí spojeného s novou poschoďovou besídkou v jižním nároží. Jihovýchodní část jižního předhradí zpevnil parkán s kasárenským stavením. Celé jižní předhradí bylo zesíleno několikanásobnou hradbou, včetně mohutné vysunuté podkovovité věže se samostatným příkopem. Po obléhání a vypálení hradu v roce 1528 byl hrad znovu opraven a upraven – v letech 1535–40 nechal Alexius Thurzo zřídit dělostřelecké pozice a dělové bašty. V severním předhradí byla vyhloubena "studně lásky" a také bylo vybudováno předbraní se dvěma okrouhlými věžičkami. Při další představbě za Imricha Forgáče v letech 1583–92 přestavěli italští mistři hrad do renesanční podoby. Za Kašpara Illésházyho v letech 1610–48 byly vyzdobeny fásády hradu. Hrad byl i nadále opevňován v souvislo s tureckou hrozbou. V roce 1663 byla na hrad umístěna císařská posádka – byly postaveny dělostřelcké pozice a bašty, v severním předhradí vyrostly hospodářské budovy a kasárna. V roce 1673 byla z nasypané zeminy vybudována hvězdicová bastionová fortifikace na jihu. V roce 1790 ale hrad zničil požár a od té doby nebyl obýván. První zajišťovací práce proběhly už v 19. století. Teprve ale v 2. polovině 20. století začal postupná oprava hradu spojená s archeologickým průzkumem. Momentálně je v částečně opraveném hradu muzejní expozice.
jasenica  0
4 fotky, letos v červenci, 12 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Jasenica (SK) - Renesanční stavba z roku 1618 byla vybudována šlechticem Danielem Suňogem a jeho manželkou Barbarou Pružinskou. Jejich potomci zámek drželi i v 18. století, kdy byl barokizován. Ve 20. století stavba chátrala, její rekonstrukce proběhla až v letech 2003-2005. Do roku 2011 byla sídlem muzea. Nyní slouží k bydlení.
35 fotek, letos v červenci, 32 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Považský hrad (Bystrica) (SK) - Považský hrad, původně zvaný Bystrica, je oproti jiným hradům v Pováží poměrně mladšího založení. První písemná zmínka o něm je až z roku 1316, kdy byl v rukou Matúše Čáka Trenčianského, tzv. pána Tater a Pováží. Hrad sám byl v založen patrně nedlouho před tímto datem samotným králem. Matúš hrad získal násilně na královské posádce, jež střežila hrad jako centrum královské moci v této provincii. Po Čákově smrti v roce 1321 se hrad vrátil do králových rukou, který jej obratem propůjčil zemskému sudímu Alexandrovi Hedérovi. Po polovině 14. století je jako majitel udáván Pavel Ugáli. Následovalo několik méně významných polských držitelů a až v roce 1424 obdarovává hradem císař a král Zikmund Lucemburský svou manželku Barboru Celjskou. Stejně tak Barbořin zeť Albrecht Habsburský věnuje hrad své ženě Alžbětě. V roce 1458 odměňuje hradem král Matyáš Korvín Ladislava Podmanínského. Podmanínští provedli na hradě výraznou renesanční přestavbu. Vymírají v roce 1558 známým feudálem Rafaelem Podmanínským. Jako odúmrť připadl hrad opět králi, čili Habsburkům. Ti jej věnovali svému příznivci Kašparu Serédymu. Sňatkem se Serédyho vdovou získal Považský hrad Ondřej Balassa. To už však přestal těžko dostupný a zastaralý hrad Balassům vyhovovat a v roce 1631 si vystavěli na jižním úpatí hradního kopce menší renesanční kaštiel. V roce 1671 obléhala hrad císařská armáda, jelikož byl Imrich Balassa mladší zapleten do Wesselényiho spiknutí. Hrad dobýváním velmi utrpěl a snad právě toto byl důvod pro výstavbu mladšího a rozlehlejšího druhého zámku na úpatí pod hradem. Další poškození hradu přineslo neúspěšné obléhání za Thökölyho povstání. Byl sice obnoven, ale za účast Adama Balassy na vzpouře bylo panství i s hradem Balassům roku 1689 zabaveno. Noví majitelé o hrad vůbec nedbali a ten v průběhu 18. století pouze chátral, až se na počátku 19. století změnil celkově ve zříceninu.
lednica  0
45 fotek, leden 2006 až červenec 2018, 59 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Lednica (SK) - Vznik hradu se datuje do poloviny 13.století, v té době byl královským majetkem. V roce 1432 byl v držení husitů. Poté často měnil majitele a stal se i útočištěm loupeživých rytířů. Z nich byl asi nejznámější Michal Telekessy, který byl nakonec popraven. Od roku 1616 se majitele stal Juraj Rákóczi. Během habsburského povstání obsadili hrad kuruci Františka II. Rákócziho, po potlačení povstání byl hrad v roce 1710 vypálen a od té doby je pustý.
vrsatec  0
19 fotek, leden 2006 až červenec 2018, 34 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Vršatec (Oruslankw, Orozlankw, Orozlanky, Lebenstein, Wrssatec) (SK) - Vznik hradu se předpokládá ve 13.století, jako strážný hrad cesty vedoucí na Moravu. V roce 1244 se s jistotou uvádí strážní věž. Ve 14.století byl v držení Matúša Čáka Trenčianského, od roku 1465 Jána Jiskry. V roce 1576 hrad získala rodina Vršatských. V roce 1680 byl hrad vypálený vojsky Imricha Thökölyho, znovu byl dobyt ještě v 18.století povstalci Františka Rákócziho II. V roce 1708 hrad získala císařské vojska a prý náhodným výbuchem střelného prachu byla zničena část budov. Zbytek pak byl záměrně bořen se svolením panovníka. Přístupná je pouze spodní část, zbylé části hradu jsou v CHKO a přístup k nim je zakázán.
24 fotek, letos v červenci, 37 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, zábava
Letecké múzeum Slávnica (SK) - je součástí Aeroklubu Dubnica a vzniklo z podnětu jeho členů, kteří se již nemohli přihlížet jak jinde letadla chátrají a tak je postupně začali kupovat. Expozice je volně přístupná a lze tam spatřit: Mig-15, Li-2, Mi-21MF, Av-14S, Tu-134A, Su-7BM, SU-22M4, Čmelák, AN-2, Mi-2, Aero L-29 Delfín.
bohunice  0
8 fotek, letos v červenci, 13 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Bohunice (Bohunice nad Váhom) (SK) - Kaštěl byl postaven v 2. pol. 17. stol. K zámku patřil velký dvůr a zahrada s fontánou. V tomto období patřil zámek staré uherské šlechtě, rodině Mednyanských. Ti v zámeckém parku v roce 1866 nechali postavit malou novogotickou kapli, pod kterou je jejich rodinná hrobka. Současnou podobu zámek získal za významného zástupce rodiny Alojza Mednyanského v letech 1861–1864. Ve 20. letech 20. stol. získala zámek rodina Riznerovců. Žigmund Rizner si jej vybral pro jeho klidnou polohu. Žigmundova sestra byla slovenská národní umělkyně Ľudmila Podjavorinská–Riznerová, která prý právě v tomto zámku napsala své slavné dílo o vrabčákovi Čimovi. V meziválečném období se zde scházela pražská umělecká bohéma. Poté zámek chátral až do restituce, kdy byl vrácen původním majitelům. Obec odkoupila zámek v roce 2006 a nechala jej zrekonstruovat. V roce 2012 v něm bylo zřízeno muzeum regionu Bielych Karpát.
klobusice  0
3 fotky, letos v červenci, 12 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Klobušice (SK) - Klasicistní zámek v Klobušicích byl postaven 1840 a u něj byla vybudována oranžérie s exotickými rostlinami. V roce 1930 byl zámek upraven. Jeho poslední majitelé byli Šipekyovci. V letech 1959-1960 byl zámek opět upraven. V nedávné minulosti bylo do zámku umístěno muzeum obchodu, to je však již přestěhováno. V roce 2013 byl zámek zrekonstruován. Dnes je v soukromém vlastnictví.
14 fotek, letos v červenci, 17 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dubnica nad Váhom (Dubnický kaštieľ) (SK) - Kaštěl v Dubnici nechal postavit na starším základě z přelomu 16. -17. stol. Gašpar Ilešházi v letech 1637-1642. Renesanční zámek byl stavěn tak, aby byl schopen obrany, to dokládají i klíčové střílny. Byl obehnán hradbou, příkopem a opatřen také padacím mostem, který zanikl v 18. stol. Ve výstavbě a rozšiřování se pokračovalo celé 17. stol. již v barokním slohu, zejména v letech 1659 a 1676. Po Gašparově smrti zámek zdědil jeho syn Gabriel a poté Gabrielův bratr Juraj Ilešházi. Ten se zaměřil na dostavbu západního křídla již v barokním slohu, v němž v roce 1730 vznikla kaple Nanebevzetí Panny Marie. Vedle zámku vznikl rozsáhlý francouzský a poté anglický park. V polovině 18. stol. byla v parku postavena také oranžerie, která existovala až do roku 1937. Na počátku 19. stol. bylo přistavěno východní křídlo v klasicistním slohu. Po Jurajově smrti zámek zdědil jeho adoptovaný syn Mikuláš, který se pustil do celkové přestavby do dnešní podoby. V současnosti zámek rekonstruovaná část slouží jako městské muzeum, galerie a informační centrum.

Dubnická umělá jeskyně (grotta) - Byla vystavěna na počátku 19. století z tufového a z lomového kamene, její součástí je i dřevěná nástavba vyhlídkové věže v neogotickém stylu s vitrážovými okny. V průběhu druhé světové války však objekt zachvátil rozsáhlý požár a stavba začala chátrat. Byla v neutěšeném stavu prakticky až do konce dvacátého století. Významná památka města byla rekonstruována teprve v letech 2009 – 2010 u příležitosti 50. výročí přiznání statutu města Dubnica nad Váhom. Byla tu objevena původní kamenná podlaha v krbové místnosti a při odkrývání chodeb byly nalezeny úlomky plastik a původních říms. Podle některých pověstí odtud vedou tajné chodby k nedalekému zámečku a dokonce až k Trenčínskému hradu, napovídá tomu část podlahy při vstupu do bludiště, která se jeví jako klenba tajné chodby.
sklabina  0
45 fotek, letos v červenci, 36 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Sklabiňa (Sklabiňský Podzámok) (SK) - První písemná zpráva o hradě je z roku 1309, kdy je uváděn jako majetek zvolenského župana magistra Donče. Tento je považován i za stavebníka hradu. Čili oproti jiným hradům v okolí je ten Sklabiňský poměrně mladší. V roce 1339, když byla od zvolenské župy oddělena samostatná Turčianská župa, se hrad stal majetkem krále a jím dosazený hradní kastelán byl zároveň turčianským županem. V letech 1410 až 70 měl hrad v lenním držení rod Ondřeje Balického. Za jejich držení hrad dobyli a vypálili husité. Koncem 15. století se v držení hradu vystřídali Jan Ernest, král Matyáš Korvín (po r. 1487) a Jan Zápolský. Právě s držením krále Matyáše je spojeno moderní opevňování hradu. V roce 1527 připadl hrad Habsburkům, respektive Ferdinandu I., který polovinu hradu zastavil Františku Révayovi a druhou šalamounsky Ladislavu a Mikuláši z rodu Makedonských. Tento stav nevydržel dlouho neboť již roku 1540 je hrad jen v rukou Révayovců. Ti hrad v letech 1554, 1563 a na počátku 17. století rozsáhleji opravovali, rozšířili a zdokonalili v systému vojenské obrany. Na přelomu 16. a 17. století si Révayové upravili původní opevněné předbraní na pohodlný a reprezentativní palác s dekorativním vstupním portálem. Nad ním se nacházela nápisová deska upomínající na rok dostavby 1610 a stavebníka Petra Révaye a jeho ženu. Roku 1623 hrad na krátkou dobu obsadilo vojsko Gábora Bethlehena. Reakcí na to bylo v r. 1630 bylo dostavěno nejmladší předhradí se dvěma polygonálními baštami při bráně. Zde se nacházela další deska s upomínkou na tuto výstavbu. V této době hrad převzal úlohu hradu Znieva. Na Sklabiňu se přestěhoval archiv cenných listin. Již v průběhu 17. století přestal nevyhovující, chladný horní hrad (jádro hradu) vyhovovat obyvatelům hradu a ti se koncentrují v obydlích kolem zámku (paláce). Na konci 17. století bylo jádro opuštěno zcela a dokonce z něj odvezeno i veškeré vybavení. Po přesídlení Turčianské stolice v polovině 18. století do Martina ztratil hrad svůj poslední význam a začal chátrat ještě o to rychleji. Z roku 1800 pochází zmínka o zřícení hradní kaple sv. Ondřeje, což jen podtrhuje tristní stav hradu. Ačkoliv definitivně zchátralo jádro hradu, byl zámek na předhradí udržován a využíván Révayovci jako letní sídlo a rodové muzeum. Definitivní zánik i zámku přinesl rok 1944, kdy byl zámek vypálen ustupujícími nacisty. Rod Révayů držel hrad až do poloviny 20. století, čili více než 400 let.
blatnica  0
28 fotek, letos v červenci, 26 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Blatnica (Blatnický hrad) (SK) - Hrad byl postaven v druhé polovině 13. století a první zmínky o něm jsou z roku 1300, kdy byl jeho majitelem Peter z Brezovice. Později se stal královským majetkem. Jelikož hrad stál mimo hlavní komunikační trasy, nebyl o něj mezi panovníky velký zájem a hrad vystřídal několik majitelů. Od 15. do první poloviny 16. století byli jeho majiteli Pongrác ze Sv. Mikuláše, Peter Komorovský, rodiny Necpalskovců, Juštovců a další. Hrad byl tvořen z dlouhého a poměrně úzkého paláce zpevněný ze severní a jižní strany půlkruhovými věžemi a byl chráněn ze severovýchodní strany strmou propastí. Na jihovýchodní přístupnější straně bylo malé nádvoří, uzavřené hradbami, se čtyřbokou věží. Hrad byl rozšířen rodem Révayovců, kteří hrad dostali do vlastnictví roku 1540 a kteří v druhé polovině 16. a na začátku 17. století, vybudovali velké předhradí s novými budovami. Na konci 17. století se hradu zmocnili povstalci Imricha Thökölyho a na počátku 18. století také kuruci Františka Rákócziho II. Po utišení povstání hrad ztratil na významu a upadl. V roce 1744 byl ještě opraven, ale od roku 1790 nebyl obydlen a pomalu zpustl.
7 fotek, letos v červenci, 15 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Gbeľany (Château Gbeľany)(SK) - První zmínka pochází až z roku 1756, kdy se zde uvádí barokní kaštěl (slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku u nás označovaný jako zámek). Z roku 1771 se zachoval první známý výčet mobiliáře, v němž se zmiňuje zámecká kaple, která se podle místních pamětníků nacházela v přízemí poblíž vstupní brány. V té době Gbeľanské panství vlastnili Serényiové (slovensky Szerényiovci). V roce 1812 majetek získali Nyáryové (Ňáriovci, Nyáry, Nyáryovci, Nyáriovci) ze Sučian, kteří se usadili v Gbeľanském zámku. Někdy v polovině 19. století vznikl kolem zámku také park. V roce 1863 se novými majiteli stali bratři Jan a Ferdinand Zay a v roce 1883 gróf Juraj Majláth ze Zavaru (1854-1924), který si vzal za ženu Šarlotu Zichyovou (1855–1924). Jejich syn Ferdinand Majláth (1891-1929) se v roce 1926 oženil s Hubertou Széchenyiovou (1908-1978) a spolu se pustili do rekonstrukce. Ve věku 38 let však Ferdinand náhle zemřel na infarkt. Poslední zeměpán Gbeľanského panství, Dr. Ferdinand Majláth, má mohylu u lesíka Dielec. Na počátku druhé světové války se rodina ze zámku odstěhovala. Majláthové panství vlastnili až do roku 1945. Poté byl jejich majetek zestátněn a zámek sloužil jako škola. Po rekonstrukci v letech 1978-1982 se stal sídlem správy národního parku Malá Fatra. V roce 2011 zámek koupili noví majitelé, kteří započali jeho rekonstrukci, ale bohužel i úpravy. V zadním traktu vznikla moderní přístavba propojující zámek s dříve samostatnou, původní hospodářskou budovou, uzavírající vnitřní nádvoří. V současnosti slouží jako hotel.
4 fotky, 18.7.2018, 21 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Gbeľany (SK) - V roce 1812 se novými majiteli Gbeľanského panství stali Nyáryové (Ňáriovci, Nyáry, Nyáryovci, Nyáriovci) ze Sučian, kteří se usadil v barokním zámku. Někteří členové rodu si zde v první třetině 19. století nechali postavit původně dvě klasicistní kúrie (kúria-skromnější sídlo nižší a střední šlechty na Slovensku) - typickou klasicistní stavbu s vysunutým středovým portikem. Kolem poloviny 19. století měl být majitelem dodnes stojící kúrie údajně Vavřinec Nyári. Druhá, dnes již zaniklá kúria měla patřit Emanuelovi Nyárimu.
starhrad  0
40 fotek, letos v červenci, 30 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Starhrad (Varín, Starý hrad, Varín, Warna) (SK)- Starý hrad byl založen nejspíše již ve 13. století. První písemná zmínka o hradu je až z roku 1321. Hrad snad původně patřil rodu Balašových (Balass), kterým hrad na čas uzmul Matúš Čák. Právě písemná zmínka z roku 1321 deklaruje navrácení hradu rodu Balašových po Čákově smrti. Některé prameny uvádějí, že ještě v roce 1323 na něm sídlil zvolenský župan Donč a teprve potom, z králových rukou dostali Balašovi hrad zpět. Od roku 1446 patřil hrad rodu Pongrácových, kteří hrad rozšířili výstavbou paláců a později spodního hradu (níže položeného předhradí). Podobně jako ostatní významní šlechtici té doby si i Pongrácovi postavil zámek a na hradě zůstali jen správcové. Hrad tak nějakou dobu sloužil jen jako případné útočiště v nebezpečí, ale hlavně ztrátou významu po vystavění blízkého Strečna, který převzal strážní funkci postupně chátral. Po stavovském povstání na začátku 18. století opuštějí Pongrácovi hrad definitivně a to je také začátek jeho úplného konce.
budatin  0
19 fotek, letos v červenci, 23 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Budatín (Budatínský hrad) (SK) - Nejstarší částí hradu je mohutná nepravidelně oválná věž, která byla postavena na pravém břehu Váhu, v rovinaté poloze přímo naproti centru Žiliny. Věž stávala v dřevohliněné ohradě a plnila funkci kontroly brodu přes Váh na cestě k Jablunkovskému průsmyku a současně funkci mýtné a celní stanice. Hospodářským zázemím tohoto hradu, nazývaným ještě na počátku 14. století jen jako věž, byla nejpozději od poloviny 13. století osada Závodí. Po roce 1321, po smrti Matúše Čáka, zabral hrad král Karel Robert. V roce 1336 zde působil jako kastelán předek Sulovských ze Sulova, jistý Eliáš. Patrně někdy v této době byla věž obehnána kamennou hradbou s palácem a vznikl tak hrad v pravém slova smyslu. Královským majetkem zůstal Budatín až do r. 1437, kdy jej císař Zikmund Lucemburský daroval Jiřímu z Hatné. Za něj bylo při věži vybudováno nové stavení. Na severu a západě hrad obklopilo nové velké předhradí neznámého vzhledu. Od roku 1460 je hrad v majetku Kašpara Szunyoga. Tento rod hrad v polovině 16. století raně renesančně přestavěl a později, v první polovině 17. století zesílil jeho opevnění zřízením bastionů. Ani ty však nezabránily v roce 1684 dobytí hradu Thökölyho povstalci. V roce 1798 umírá Jan Szunyog a hrad získává rod Csáky. V roce 1849 byl hrad Csákyům za podporu maďarské revoluce dobyt císařským vojskem. Až do roku 1870 poté zůstal hrad v troskách. Tehdy byla provedena dílčí oprava hradu s výjimkou barokního paláce na západě, jež byl počátkem 20. století zbořen úplně. Naopak na přelomu 19. a 20. století byl obnoven hrad celkově a dá se říci, že velmi kvalitně. Od roku 1956 slouží hrad (zámek) potřebám Povážského muzea.
divinka  0
6 fotek, 18.7.2018, 24 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Divinka (Suňogovský kaštieľ, Szunyoghovský kaštieľ ) (SK) - První známá písemná zmínka o Divince pochází z roku 1393, kdy se uvádí pod názvem Kysdywyne. Ves patřila hradu Lietava, potom panství Budatínu a část zemanským rodinám. V 16. století již byla celá Divinka ve vlastnictví zemanů. Kaštěl (zámek) v Divince vznikl někdy na přelomu 16. a 17. století. Pravděpodobně jej nechali postavit Suňogové (Suňogovci, maďarsky Szunyogh) podle vzoru svého rodového sídla v Jasenici (pokud je tomu opravdu tak, kaštěl v Divince vznikl nejdřive v 1. třetině 17. století, protože sídlo v Jasenici bylo dokončeno v roce 1618). Jelikož kaštěl býval v těchto dobách většinou opevněný, lze předpokládat, že obrannou funkci mělo i toto sídlo. V roce 1723 nechal Mikuláš Suňog z Jasenice a Divinky se svou manželkou Barbarou Kadašovou z Tašnádu kaštěl upravit a rozšířit o severní křídlo. Později kaštěl v Divince obýval jejich syn František s rodinou, zatímco v Jasenickém kaštělu žil jeho bratr Štefan. Zemanská větev rodu žila v Divince a Jasenici až do 1. třetiny 19. století. Po 2. světové válce byl zámek zestátněn. V 80. letech 20. století prošel rekonstrukcí, po níž byl využíván jako muzeum a knihovna.
hricov  0
25 fotek, letos v červenci, 30 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hričov (SK) - Hričovské zboží se ověřeně připomíná roku 1208 jako majetek nitranského biskupství. Zmínka týkající se přímo hradu je však až z roku 1254 v listině, která registruje, že král Belo IV. dává hrad "magistru Tolušovi (Bartolomějovi), synovi Farkaše". Po jeho smrti byl hrad darován hrad v roce 1265 Mikulášovi z rodu Beychových. Hrad se v té době nazývá Hrichou ("castrum Hrichou").V roce 1282 hrad kupuje župan Byter Balaš. Hrad však dobyl Matúš Čák a rod Balašů se opět stává pány na Hričově až po jeho smrti v roce 1321. Avšak již v polovině 14. století je hrad opět majetkem krále, který ho uděluje do zálohy. Tak ho v roce 1392 získal rod Kapolaiů a v rove 1397 Sudivoj z Ostrorogu. Podobně jako Reviště a Lednici daruje král Zikmund i Hričov své druhé manželce královně Barboře Celské a hrad je podřízen jejímu správci. Hradu se pak zmocňují husité a někdy kolem roku 1460 se hrad dostává do zálohy Františku Hágimu (hrad mu však nejdříve musel dobýt Blažej Maďar. V roce 1469 se stává majitelem panství Blažej Podmanický. Rok po jeho smrti, v roce 1481 získává hrad Viliam Tettauer. V květnu 1500 daruje Vladislav II. hrad Michalovi Imrefymu. V roce 1527 Hričov dobyl hrad Ján Katzianer. Ján a Rafael Podmaničtí dobyli v roce 1536 Hričovský hrad zpět a král Ján Zápoľský jim za to hrad daroval. Po smrti Rafaela Podmanického (1558) se stal Hričov opět majetkem královské komory. Další majitelkou hradu se pak stává Anne Likarka. Zakrátko se však Anna Likarka stěhuje na Bytčanský zámek i když jí Hričov patří do roku 1563. Majiteli panství se stávají Thurzovi. Ti nikdy na Hričově nesídlili a hrad v průběhu 1.století postupně upadal.
9 fotek, letos v červenci, 17 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Sobášný (Svatební) palác (SK) - Společenský a hospodářský růst významu panství a zámku v Bytči, který s sebou do tohoto kraje přinesl uherský feudál František Thurzo v 70. letech 16. století si za necelých 30 let vynutil vystavění samostatného reprezentačního sídla, které by sloužilo slavnostním příležitostem, setkání šlechty, ale hlavně pro svatební oslavy a hostiny šesti dcer palatína Jiřího Thurza, syna Františkova. Právě díky svatebním účelům získal tento palác či zámek postavený v roce 1601 nedaleko samotného zámku (kaštieľa) v Bytči i své jméno – Sobášný (Svatební) palác. O době výstavby paláce a jeho účelu vypovídá i nápis vytesaný do kamenné desky nad vstupním portálem: „Slovutný a velkomožný pán Jiří Thurzo z Betlenoviec, župan Oravské stolice, přednosta královských číšníků v Uhersku a rádce Jeho posvátného císařsko-královského Veličenstva dal tento palác postavit z otcovské lásky pro svatební slavnost svých milých dcer, od Pána Boha mu darovaných – jestli je bude chtíti tak dlouho Pán Bůh živit – léta Páně 1601“. Nad touto deskou je vytesán dvouhlavý černý orel s roztaženými křídly. Jedná se o polepšený znak Thurzů. Dle toho lze ale soudit, že tento znak mohl být vytesán až po r. 1607, kdy byl Thurzům znak polepšen. V roce 1647 palác vyhořel. Byl sice opětovně opraven, ale již nesloužil svému původnímu účelu, nýbrž jako sklady, sýpka, kůlna. V roce 1856 budova opětovně vyhořela. Noví majitelé, rodina Popperů, palác uvnitř zcela přestavěli a adaptovali na administrativní budovu, kterou si pronajímal okresní soud. Nyní je po kompletní rekonstrukci a sídlí v něm muzeum svateb.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.