JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)
více 

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Ohrada - Barokní lovecký zámek dal postavit v letech 1708–1713 kníže Schwarzenberg podle návrhu architekta Pavla Ignáce Bayera. V roce 1842 zde bylo založeno lovecké muzeum s rozsáhlými sbírkami trofejí a vycpanin a patří tak mezi naše nejstarší muzea vůbec. Vedle zámku je zoologická zahrada Hluboká, ta byla poprvé otevřena v roce 1939 jako součást sousedního zámku. Dnes má zde svůj domov okolo 350 druhů / 3000 exemplářů zvířat.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.3.2019
  • 33 zobrazení
  • 0
  • 00
Hluboká nad Vltavou (Frauenberg, Frohnburg) - Přibližně v místech, kde stojí dnešní zámek stál dříve hrad Froburg (Frohnburg). O původu dnešního názvu zámku Hluboká se vedou dodnes spory. Jedni tvrdí, že hrad získal svůj název díky svému umístění hluboko v lesích, jiní naopak prosazují názor, že se tak stalo kvůli výstavbě na skále nad hlubokým vltavským údolím a někteří se dokonce domnívají, že název je odvozen od studně, která je na zámku hluboká snad 125 m. O prvním období stavby a o jejím založení se ví velice málo. Její vznik se datuje do poloviny 13. stol. Stavebníkem byl zřejmě český král – většina autorů soudí, že to byl král Václav I (1230-1253) a krátce po založení byl dán zástavou soudci Čéčovi z Budějovic. Další zmínka je v zápisu kronikáře, že roku 1265 král (Přemysl Otakar II. – syn Václava I., králem se stal ve 20ti letech a vládl 1253-1278) Hlubokou Čéčovi odňal. V tomto roce byly založeny České Budějovice, což je často dáváno s odnětím hradu Čéčovi do různých souvislostí. V roce 1278 získal panství Záviš z Falkenštejna spolu s rukou královy vdovy Kunhuty (druhá manželka Přemysla Otakara II.). Již od Přemysla Otakara II. patřil hrad do majetku krále a z různými přestávkami, tomu bylo i za Karla IV či Jiříka z Poděbrad až roku 1562. Roku 1562 prodal král Ferdinand I. Hlubokou do dědičného vlastnictví pánům z Hradce, kteří hrad přestavěli na renesanční zámek. S přestavbou začali již v roce 1563. Po bílé hoře byl v rukou nejprve Španělského majitele za něhož vzniklo kolem zámku nové opevnění a od roku 1661 byl zámek ve vlastnictví Schwarzenbergů. Zámek koupil Jan Adolf I. Schwarzenberg. Na přání knížete Adama Františka, Adolfova vnuka, přestavěli na počátku 18. století P. I. Bayer a jeho nástupce A. E. Martinelli zámek do podoby barokní. Ve druhé třetině 19. století se rozhodli kníže Jan Adolf II. s manželkou Eleonorou přestavět Hlubokou ještě jednou, tentokráte do podoby romantické. Projekt vypracoval architekt Franz Beer a ten také stavební práce, zahájené roku 1840, po dvacet let řídil. Staré budovy byly zbourány a místo nich nově vystavěn malebný zámek ve stylu tudorské gotiky připomínající zámek Windsor. Jeho náročnou vnější a vnitřní výzdobu dokončil roku 1871 Beerův nástupce Ferdinand Deworetzky. Schwarzenbergové zámek vlastnili po plných 286 let až do roku 1947. Bývalá jízdárna, stáje a kočárovny byly v polovině 20. století upraveny na Alšovu jihočeskou galerii se stálou expozicí jihočeského gotického umění a holandského malířství 16.-18. století a sezónními výstavami českého umění 20. století.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.3.2019
  • 31 zobrazení
  • 0
  • 00
Myslkovice - Barokní jednokřídlový zámek z konce 17. století byl patrně postaven na místě pozdně gotické tvrze. Dnešní podoba je výsledkem pseudoslohové úpravy z 19. století. Roku 1877 koupil zámek hrabě Wratislav z Mitrovic na Dírné. Na zámku zemřel 19. srpna 1901 český politik, ekonom a vysokoškolský pedagog Josef Kaizl. V roce 1948 byl majetek rodu včetně zámku zestátněn a po roce 1989 opět postupně vrácen, včetně zámku. V roce 2006 odkoupila zámek od Eugena Wratislava obec Myslkovice. Od roku 2006 probíhá postupná obnova a úprava celého areálu. K zámku náležel poměrně prostorný hospodářský dvůr, který se rozkládal severovýchodním směrem od zámku. Z hospodářského dvora se nedochovaly žádné budovy. Poslední křídlo bylo zbouráno v dubnu 2015. Kamenná barokní kašna na nádvoří není úplně v dobrém technickém stavu. V současné době slouží zámek jako restaurace a kulturní zázemí obce.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.3.2019
  • 23 zobrazení
  • 0
  • 00
Brandlín - Do historických listin vstupuje Brandlín ve 2. polovině 14. století, kdy se po něm psal rod, který patrně sídlil na zdejší blíže neznámé tvrzi. Po pánech z Brandlína patřilo panství od konce 15. století Olbramův ze Štěkře, kteří si v Brandlíně postavili novou renesanční tvrz. V 1. polovině 17. století patřila krátce i Hozlauerům z Hozlau a Černínům z Chudenic, později se tady majitelé střídali velmi rychle. Lze předpokládat, že každý si obydlí upravoval podle svých představ. V 18. století náležela tvrz ke zboží kláštera Zlatá Koruna a po roce 1785 ji vlastnil náboženský fond. V letech 1816 – 1845 ji spravoval Kryštof André a po něm do roku 1861 Jan Nádherný. I tito dva přispěli k přetvoření tvrze na současný zámek. Poslední přestavby jsou známy z let 1934 a 1958. Nynějším majitelem zámku (od r. 2008) je pan Petr Vojáček, který je automobilovým mistrem v závodech do vrchu a pyšnit se může vavříny i zlatem z domácích i evropských šampionátů (šestinásobný mistr republiky v závodech do vrchu a držitel tří zlatých volantů).
více  Zavřít popis alba 
  • 10.3.2019
  • 19 zobrazení
  • 0
  • 00
Zámek Dříteň - Obdélná patrová barokní budova s navazujícími hospodářskými stavbami sv. od středu obce. Původní malovecká tvrz, se ještě roku 1616 popisovala jako „starožitná, mnohými potřebami a pokoji k bytu pohodlná“, nedlouho poté však vyhořela a půl století zůstávala bez využití. Teprve v letech 1668 až 1774 byla pohořelá tvrz podle projektu Giacoma Antonia de Maggi rekonstruována na obydlí pro vrchnostenské úředníky. Později zde byla umístěna škola a po jejím přestěhování do jiné budovy v roce 1982, byl zámek prázdný. V restitucích navrácen původním majitelům a následně opět bez využití a chátrá. V r. 2010 byl zámecký areál odkoupen obcí od posledních majitelů a od roku 2011 započato s rekonstrukcí. Od roku 2014 areál příležitostně přístupný.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.3.2019
  • 21 zobrazení
  • 0
  • 00
Tučapy - Původní tvrz se v Tučapech připomíná v roce 1404, ale ves je prokazatelně o 50 let starší. Majiteli byli drobní jihočeští šlechtici. V roce 1623 byly Tučapy zkonfiskovány Václavovi Špulířovi z Jiter, avšak jeho synové Petr a Jáchym se přiklonili ke katolicismu a statek jim byl vrácen. Poté se v držení prostřídali Obytečtí z Obytec, Matyášovci z Matyášovic a Malovcové z Malovic. V roce 1767 se novým pánem zdejšího statku stává Jiří Vavřinec z Escherichu, který provedl přestavbu tvrze na nový zámek. Po roce 1797 se zde opět vystřídalo několik prostších vlastníků. Nejvýznamnějším z nich byl určitě hrabě Bedřich Všemír Berchtold z Uherčic ( 1781 – 1876 ), který proslul jako horlivý vlastenec, lékař a cestovatel a pomáhal také založit Národní muzeum. V zámku byl umístěn domov důchodců, dnes je prázdný.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.3.2019
  • 48 zobrazení
  • 0
  • 00
Nové Město na Moravě - Zámek v Novém Městě na Moravě nechal na místě původní tvrze vystavět Vilém Dubský z Třebomyslic v roce 1589. Z této stavby se dodnes dochoval půdorys a klenby v přízemí. Z půdorysu je zřejmé, že se jednalo o obdélníkovou stavbu s věží uprostřed. V roce 1643, když byl zámek v majetku Šimona Kratzera ze Schönsperka, ho vyloupili Švédové. Po jejich odchodu byl zámek přizpůsoben hospodářským účelům. V roce 1723 jej těžce poškodil požár a postupně pustl, až jej v roce 1745 dala představená správy nadace Miniati di Campoli přebudovat v barokním slohu. Zachován zůstal obdélníkový půdorys, ale areál byl zvětšen a rozšířen, takže vznikl čtyřkřídlý zámek. Také interiér byl zbarokizován a v předním traktu byla zřízena kaple. Přední část sloužila příležitostným pobytům představených správy nadace, zadní část se stala sídlem patrimoniálních úřadů a po roce 1848 správy velkostatku. V roce 1874 došlo k další přestavbě zámku, tentokrát ve stylu neorenesance. Tím se výrazně změnil vzhled průčelí a interiérů a střecha byla pokryta břidlicí. Dnes zde sídlí Horácká galerie. Dokumentuje dílo nejvýznamnějších osobností regionálního umění.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v březnu
  • 18 zobrazení
  • 0
  • 00
Podzemní pískovna Indiánka - Původ pískovny Indiánky lze odhadnout odobně jako založení dalších menších či větších povrchových a hlubinných pískoven v blízkém (podkovovitý lom Bažantnice) i vzdálenějším (celý pískovcový pás mezi Hloubětínem a Letňany) na 2. polovinu 19. století. Tedy období, kdy docházelo k masivnímu rozšiřování Prahy a potřebě stavebních hmot, mezi které patřil také místní písek. Těžba pravděpodobně skončila v polovině 20. století a objekt zůstal opuštěný a nevyužívaný až do počátku 21. století, kdy se v něm zabydlelo několik lidí bez domova. Protože postupně došlo k zavalení několika vstupů, v současné době zůstává přístupný pouze jediný. Lom v pískovcovém masivu je tvořen v zásadě jedinou chodbou, vedoucí přibližně rovnoběžně s úbočím lomu, na jeho východní straně. Tato chodba se po délce (cca 50 m) rozšiřuje do čtyř menších sálů se stropem podpřeným neodtěženými pískovcovými pilíři. Podle skupiny speleologů (Jiří Bruthans, Michal Kolčava, Štěpán Křtěnský, Petr Novák, David Kaifoš), která v roce 1994 pískovnu zaměřila, byly nazvány sály postupně Vstupní síň, Myslivecká síň a Bezdomovcova síň (poslední sál zůstal bez názvu). Z hlavní chodby o výšce okolo 2 m vybíhá nepravidelná změť slepých odboček převážně východním směrem.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.3.2019
  • 172 zobrazení
  • 2
  • 00
Svojanov - Hrad Svojanov založil kolem roku 1224 královský purkrabí Svéslav z Bořitova. Roku 1250 je uváděn jako kastelán hradu Kuna ze Zbraslavi. Svojanov tedy patří k nejstarším kamenným hradům v našich zemích. Roku 1265 založil král Přemysl Otakar II. nedaleké královské věnné město Poličku, s jehož dějinami se historie hradu často prolínala. Král Přemysl dal hradu Svojanovu nové v té době módní německé jméno Fürstenberg (Knížecí hora), ale toto pojmenování se neujalo. Hrad tedy plnil účel strážní pevnosti a zajišťoval ochranu nad zemskou obchodní stezkou spojující Brno s Litomyšlí. Tato tepna obchodu byla později nazývána Trstenická cesta. Po smrti Přemysla Otakara II. († 1278) hrad připadl královně vdově Kunhutě. Kunhuta majetek odkázala svému druhému manželovi Záviši z Falkenštejna a synovi Ješkovi. Falkenštejn na hradě jednu dobu pobýval se svou novou ženou Alžbětou a narodil se mu zde další syn. Po Falkenštejnově popravě (1290) hrad připadl koruně. Karel IV. v návrhu zákoníku Majestas Carolina zahrnul Svojanov mezi jedenáct hradů, které nesmí být vyjmuty z majetku koruny, ale už jeho syn Zikmund za husitských válek zastavil hrad pánům z Boskovic. Hrad prošel renesanční přestavbou, poničil ho požár a Švédi v rámci bojů třicetileté války. Po rozmachu železniční dopravy v 19. století upadl význam obchodní cesty a tím i strategická výhoda hradu a celého kraje. Od roku 1910 patří městu Polička (opět po restituci 1992).
více  Zavřít popis alba 
  • 3.3.2019
  • 40 zobrazení
  • 0
  • 00
Sedlec u Kutné Hory - Původně areál cisterciáckého kláštera se středověkým jádrem a významnými stavebními fázemi až do 1. pol. 19. století. Při hlavní bráně kláštera stával kostel sv. Filipa a Jakuba, pro potřeby konvršů, tedy laických příslušníků řádu, kteří fyzickou prací zajišťovali zázemí kláštera. Podle klášterní tradice se první zmínky ke kostelu váží k roku 1267 (jednolodí s neodděleným závěrem v šířce i výšce lodi a se západní věží). K rozšíření kostela došlo někdy po roce 1389. Od severu byla přistavěna druhá loď s polygonálním závěrem. Mezi presbytáře byla ještě postavena věž. Kostel byl zrušen společně s cisterciáckým klášterem v Sedlci v roce 1783, ale zbořen byl až v roce 1817. Architektonický vývoj kostela je dnes ještě zřetelný v rámci ohradních zdí bývalého zámku v Sedlci čp. 16 v Zámecké ulici. V jižní stěně jsou patrná osekaná ukončení klenebních přípor, zazděné portálky, velký oblouk - k Božímu hrobu - a dvě okna v závěru. V severní zdi se dochoval profilovaný portál směrem ke Karneru a podokenní římsa. Středověkého původu zřejmě z první poloviny 14. století je i torzo sýpky, pozdější sladovny pivovaru. Na konci druhého desetiletí 19. století získal panství Sedlec rod Schwarzenbergů. Bedřich Karel ze Schwarzenberga nechal budovu bývalého proboštství kláštera přestavět na klasicistní zámek (kanceláře a byty panských úředníků). V držení rodu byl do roku 1945, kdy přešel na stát, který zde zřídil kanceláře státního statku. V roce 1993 získal zámek v rámci restitučních pohledávek zpět Karel Schwarzenberg.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.3.2019
  • 49 zobrazení
  • 0
  • 00
Korouřenská štola (dědičná štola Nejsvětější Trojice, štola sv. Jana Křtitele) - V roce 1678 se uvádí u Koroužného několik důlních děl, zejména štola sv. Trojice. Stáří štoly je patrné z jejího protáhlého profilu, který svědčí o stylu ražení tzv. "sázením ohně". To znamená, že musela být ražena nejpozději v 16. století, kdy se ještě nepoužívalo střelného prachu. Od roku 1763 tu pracovala společnost pod vedením Bernarda z Kessleru. Intenzivně se tu kutalo v letech 1767-1773. Jakkoli byly práce na štole více či méně nerentabilní, pracovalo se tu ještě v 70. letech 18. století. Roku 1773 bylo rozhodnuto o ukončení prací. Ještě v rozmezí let 1807-1810 se v Koroužném pokoušel kutat hrabě Salm. Roku 1767 se štola nazývá jako Korouženská (Koroschna Stollen). Štola je dlouhá asi 104 m, začíná ve stráni, kde je ještě dnes patrný výtok důlních vod. Následuje asi 50 m dlouhý úsek, za nímž se ocitnete na křižovatce. Rovně a vlevo jsou dvě krátké rozrážky, vpravo pokračuje štola dál. Asi 77 m od ústí se nachází zatopená šachta, hluboká kolem 20 m. Už od ústí je štola zatopena vodou.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.3.2019
  • 152 zobrazení
  • 0
  • 00
Bílek u Chotěboře - V těsné blízkosti obce se nachází opuštěný poměrně dobře zachovalý prvorepublikový protiletecký kryt. Do objektu jsou dva vstupy. Jde o betonovou chodbu, která je třikrát lomená o celkové délce asi 60 metrů a výšce 2 metry. Kryt je z 3/4 uložen pod zemí a druhá polovina je maskovaná zeminou v terénu. V krytu se uvnitř nachází zbytky původních dveří a v určitých místech vedou na povrch větrací průduchy.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 3.3.2019
  • 340 zobrazení
  • 1
  • 22
Neuberk (Najperk, Neuberg, Neuperk) - Na výpadovce z Mladé Boleslavi směr Mělník, na levém břehu řeky Jizery stojí zámek Neuberk z 1. poloviny 18. století. Na jeho místě bylo pravděpodobně dříve jiné stavení. Jako zakladatel barokního zámku Neuberk je uváděn Jan Ignác Gemrich, soudce Vrchního zemského soudu. Barokní zámek Neuberk se skládá ze dvou pravoúhlých křídel, k jejichž stavbě bylo mj. použito i zbytků kamene s nedalekých částí bývalého středověkého hradu Rácov. Nad rizalitem dvoupatrové budovy je plastický erb zakladatelů zámku. Chodby jsou sklenuty valeně a plackami stejně tak jako zámecká kaple (dnes není znatelná). Zatímco z původního mobiliáře se nic nezachovalo, ve dvou pokojích v patře zdobí stěny fresky s mytologickými výjevy, jejichž autorem je významný barokní umělec Václav Vavřinec Reiner. Část zámku byla později upravena na pivovar, ten fungoval až do 60tých let 19. století. Směrem k Mladé Boleslavi byl kdysi udržovaný anglický park. Mezi vlastníky Neuberku nacházíme několik zajímavých osobností, které ač původem Němci natolik splynuly s českým prostředím, že se daly zcela do služeb jeho národní obrody počínající v 18. a vrcholící v 19. století. Již zakladatel zámku Jan Ignác, rodák ze slezské Zaháně, pilně sbíral staré české rukopisy a tisky. Hosty neuberské knihovny byli mj. Josef Dobrovský a Václav Matěj Kramerius, s nimiž se úzce stýkal syn zakladatele rodu František z Neuberka. Řadu vzácných českých knih později Neuberkové věnovali nově založenému Národnímu muzeu. Také Jan Norbert se aktivně zapojil do českého kulturního a politického života - stal se kurátorem Matice české, členem muzejního výboru, v roce 1848 zahajoval Slovanský sjezd v Praze, aby po zvolení Františka Palackého jeho předsedou mu předal řízení, zasedal v Národním výboru i na sněmu v Kroměříži. Jeho syn Jan Eduard patřil ke štědrým mecenášům české kultury, mnoho exponátů z jeho sbírky dodnes vystavuje Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Neuberkové žili však v našem kraji a pravidelně se zúčastňovali mladoboleslavského společenského a kulturního dění. Měli své pravidelné místo v arciděkanském kostele a své mrtvé pohřbívali na havelském hřbitově. Klidně plynoucí život jejich rodiny občas narušila velká voda a v roce 1884 došlo k nešťastné události přímo na zámku, kdy po příjezdu panstva z boleslavského trhu zahynul pod párem vypřáhlých koní tříletý chlapec a po několika dnech si vzal dobrovolně z pocitu viny svůj život panský kočí. Po Boleslavsku se také jako blesk šířily pověsti o zločinech Antonína a Karla Damiánových z Čejetiček, souzených za loupežné vraždy. To se psal rok 1888. Dvacáté století šlechtickým tradicích rozhodně nepřálo a nejinak tomu bylo i v nově vzniklé Československé republice. V roce 1921 zemřel poslední mužský člen čejetické větve Maxmilián a majetek připadl Alžbětě Adéle (1894-1981), žijící střídavě na Neuberku a v Praze. Úděl této neprovdané majitelky panství značně ovlivnily zejména politické události poloviny minulého století. Smutný osud zámku se začal naplňovat v roce 1942, kdy byl objekt obsazen německou armádou, která jeho polovinu užívala, ve zbytku dál bydlel personál zámku, majitelka sama žila v Praze. Po válce se do zámku nastěhovalo velitelství Rudé armády včetně velícího generála města Sarkise Martyrosjana. Jestliže za války byl Neuberk považován za vlastnictví české, po válce pro změnu za majetek německý. Dodnes kolují zvěsti o tom, jak byl rozkrádán inventář zámku, páleny knihy považované za německé. Zámek dostal svého národního správce, snaha o záchranu alespoň části vzácných knih ze strany boleslavských občanů JUDr. Miloše Pecenky a profesora Ferdinanda Strejčka nebyla příliš úspěšná, vandalismem byly postiženy i další neuberské objekty, jako například myslivna Suchá u Bukovna. Baronka Alžběta Adéla, jejíž otec byl Čech a matka Angličanka, považovaná ovšem za Němku, pak řadu let pracovala v Praze jako uklízečka na veřejných WC, po sovětské okupaci v roce 1968 odjela do Rakouska, kde roku 1981 zemřela. Tolik stručně o osudech poslední majitelky Neuberka podle knihy Dagmar Štětinové. Zámek byl zestátněn a bytový podnik zde v prvním i druhém patře zřídil byty, které nájemníci postupně devastovali a byli vystěhováváni. Do dnešních časů zde zůstal jediný nájemník. Ve volných bytech byly později sklady nábytku a různých listin. Po sametové revoluci byly nemovitosti zámku vráceny městu Mladá Boleslav, které začalo i s některými úpravami. Později koupil zámek do soukromého vlastnictví Stanislav Hendrych, ten provedl nutné opravy. Zámek má nyní kompletně rekonstruovanou střechu i krovy, byly vyměněny některá okna, vyčištěn od náletů zámecký park a další práce. Nyní má zámek opět nového majitele.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v únoru
  • 47 zobrazení
  • 0
  • 00
Bezno - V písemných pramenech se Bezno objevuje již velmi záhy v letech 1050 a 1088. Roku 1369 se pak uvádí Bohuněk z Libiše a Bezna a o dva roky později je zmiňován jako majitel tvrze zvané Velký dvůr. Vlastnické majetky v prostoru současné obce byly ve druhé polovině 14. století již poměrně složité a podíly zde kromě vladyků z Bezna vlastnily i další zemanské rodiny z Libiše, Kováně a Haček či páni ze Zvířetic, takže zde existovalo několik dalších vladyckých dvorů, z nichž některé pravděpodobně obsahovaly tvrze. Nejvíce se v písemných zprávách objevují příslušníci rodu Bzenských z Prorubně, a to od první poloviny 15. století až do roku 1694, přičemž se v průběhu tohoto období hovoří o existenci nejméně tří tvrzí včetně Velkodvorské a k roku 1694 o dvou blíže neuvedených tvrzích a třech dvorech. Celý statek koupil roku 1724 Jan Jáchym Pachta z Rájova, jehož nejstarší syn František Josef zahájil roku 1742 v místech původní Velkodvorské tvrze stavbu nového zámku s přilehlou zahradou. Tvrz byla tehdy zbořena a dodnes se z ní dochovalo pouze dvouprostorové valeně klenuté sklepení s pilíři pod hlavní budovou dnešní zámecké stavby. K této hlavní zámecké budově byla dodatečně kolem roku 1770 architektem F. Hegerem přistavěna nižší, zakřivená boční křídla a i když zámek podlehl roku 1817 požáru, byl ve stejné dispozici opět obnoven. V průběhu druhé poloviny 20. století byl zámek částečně upraven jako majetek státního statku a poté jako sídlo ředitelství Osevy, v současné době patří soukromému majiteli a chátrá. Do dnes se tak dochovala polooválná trojkřídlá budova se středním, do zahrady vybíhajícím pavilonem, kterou doplňuje hospodářský dvůr a rozlehlá, zdí ohrazená zahrada s několika barokními plastikami (již zde nejsou) a branou.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v únoru
  • 33 zobrazení
  • 0
  • 00
Skalsko - V r. 1623 daroval císař Ferdinand II. kostel sv. Michala ve Skalsku řádu servitů a v držení jejich pražského kláštera bylo Skalsko až do r. 1785. Servité postavili po polovině 17.stol. ve Skalsku barokní zámek, pravděpodobně jako letní sídlo. Asi to byla jednopatrová nepravidelná trojkřídlá budova. Z křídel ohraničujících čestný dvůr bylo severní lichoběžníkového půdorysu, kratší jihozápadní bylo obdélníkové. Po zrušení kláštera servitů za Josefa II. připadlo Skalsko náboženskému fondu a v r. 1809 je koupil francouzský emigrant kníže Karel Rohan. V r. 1822 je však již prodal a majitelé se často střídali, o zámek nedbali a ten velmi sešel. Proto jej dal v roce 1878 tehdejší majitel J. Wurzel přestavět. Přestavba v novorenesančním slohu původní vzhled zámku setřela. Nejradikálněji se změnilo jihozápadní křídlo, které bylo rozšířeno a prodlouženo. Bylo postaveno dvouramenné schodiště s terasou, které je spojovalo se zahradou.Z původní budovy se zachovalo jen několik klenutých místností v přízemí. Později byla v zámku umístěna škola. Na zámku aktuálně sídlí střední škola fotografická, filmová a televizní, ovšem na jeho stavu to nijak vidět není, spíše naopak.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v únoru
  • 26 zobrazení
  • 0
  • 00
Horky nad Jizerou - Horky nad Jizerou dlouho sdílely osudy sousedních Brodců patřících koncem 13. století vyšehradské kapitule. Někdy v polovině 14. století založil snad Franěk z Brodců či jeho syn Pešek v místě dnešního zámku gotickou tvrz. Roku 1397 je doložen Hašek z Brodců, roku 1433 Jan z Obříství sezením na Brodcích. Samotné Horky nad Jizerou se připomínají až roku 1505, kdy je uváděn i zámek. Od Albrechta z Rychnova tehdy panství koupil Mikuláš Vančura z Řehnic, jehož rodu patřilo až do roku 1563, kdy je od Mikulášova stejnojmenného vnuka získali bratři Vojtěch a Petr Kaplířové ze Sulevic. Roku 1623 bylo panství zabaveno Václavu Kaplíři ze Sulevic a konfiskát získal Mikuláš Arnold z Klarštejna. Jeho potomci zde sídlili až do vymření rodu roku 1738. Tehdy zdědila po smrti Františka Václava Hartmanna z Klarštejna jeho sestra Polyxena a její syn Maxmilián Desfours prodal Brodce a Horky hraběti Christianu Clam-Gallasovi. Po jeho smrti roku 1805 získali Horky Nostitz-Rieneckové, kterým patřily až do roku 1919. Roku 1945 zkonfiskoval zámek čs. stát a zřídil v něm školící zemědělské středisko. Dnes je zámek restituován, v jeho prostorách však stále sídlí učiliště.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.2.2019
  • 29 zobrazení
  • 0
  • 00
Loučeň - Nejstarší zmínka o osadě pochází z roku 1223, kdy je zmiňován Předslav z Loučně. Od roku 1510 patřila Loučeň Křineckým z Ronova, z nichž pravděpodobně Ladislav Křinecký z Ronova zde postavil panský dům zmiňovaný poprvé v době jeho smrti (1571). Na konci 16. století držela Loučeň Alena z Kolovrat, roku 1612 jej získal Václav st. Berka z Dubé, kterému byla i s dalšími statky pro účast ve stavovském povstání zkonfiskována. Konfiskát získal po roce 1622 Adama z Valdštejna, který snad stavbu dále rozšiřoval - v roce 1638 byla odhadnuta na 1000 kop míšeňských grošů a měla mimo jiné i hodinovou věž. Za třicetileté války byla tvrz zpustošena saskými, švédskými i císařskými vojsky. Velkou přestavbu nechal po roce 1704 provést Arnošt Karel z Valdštejna. Návrhy pro tuto přestavbu vypracoval M. Canevalle, N. Raimonid nebo F.M. Kaňka. Roku 1710 získal Arnošt Karel svolení ke stavbě zámeckého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Barokní přestavba byla snad hotova ještě před smrtí Arnošta Karla roku 1713, kdy je stavba označována jako nově postavená. Stavební práce však podle nejednoznačných zmínek v pramenech a účtech zřejmě pokračovaly i.v dalších letech za jeho dcery Eleonory z Valdštejna, roku 1720 byly například projednáván opět s F.M. Kaňkou plán staveb, k jeho realizaci však nemuselo dojít. Sňatkem Eleonořiny dcery Marie Anny přešla Loučeň do rodu knížat z Fürstebnerka – roku 1756 jej po Marii Anně zdědil její druhý syn Karel Egon (+1787), za nějž se na zámku prokazatelně stavělo v letech 1767-71, kdy byly provedeny úpravy interiérů podle fürstenberského stavitele J.J. Wircha. Roku 1780 pak jsou doloženy návštěvy dalšího fürstenberského stavitele Matěje Hummela – tehdy bylo mimo jiné zřízeno zámecké divadlo. Součástí barokních úprav byl i nevelký anglický park. Po smrti Karla Egona krátce pokračoval Filip Nerius po jehož brzké smrti (+1790) zdědil Loučeň teprve pětiletý Karel Gabriel. Ten zemřel v 15 letech roku 1799 a po čtyři roky trvajícím sporu panství vysoudila vdova po Karlu Egonovi Marie Josefa rozená ze Šternberka. Ta odkázala Loučeň svému příbuznému Maxmiliánu Josefu knížeti Thurn-Taxis. Roku 1831 převzal panství Karel Anselm Thurn-Taxis, který založil 23 ha velký krajinářský park, jehož součástí bylo mimo jiné pět vodotrysků a dva velké skleníky, a roku 1834 nechal postavit úřednický dům. Za Huga Maxmiliána Thurn-Taxis byl roku 1866 postaven dřevěný most mezi zámkem a parkem a o dva roky později oplocení parku s hlavní bránou. Po Hugově smrti roku 1889 zdědil Loučeň jeho druhý syn Alexander Jan Vincent, jehož zde navštěvovaly významné kulturní osobnosti jeho doby – zaznamenány jsou návštěvy Elišky Krásnohorské, E. M. Rilkeho, F.X.Šaldy. Roku 1893 na zámku založil Alexandrův nejstarší syn jedno z nejstarších fotbalových mužstev v Čechách. Po smrti knížete Alexandra Jana roku 1939 se jeho potomci přihlásili k německé národnosti a proto byl roku 1945 jejich majetek zkonfiskován. Zámek byl brzy vyklizen, v parku byly postaveny ubikace pro mužstvo čs. a sovětské armády. Roku 1949 převzal sídlo Fond sociální péče ministerstva dopravy, později přešel na Pražskou a Ústeckou dráhu. Od roku 1963 jej vlastnila Severozápadní dráha v Praze. Celé toto období se nepříznivě projevilo na stavu zámku i okolního parku. Po roce 1968, kdy jej převzal Ústřední dopravní institut byl zámek opraven, roku 2000 jej zprivatizovala slolečnost Loučeň a.s., která zde provozuje hotelové a restaurační služby.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.2.2019
  • 31 zobrazení
  • 0
  • 00
Starý Stránov (Hrádek nad Zámostím, Myškův hrádek) - Hrad stával na velkém skalním ostrohu při levém břehu Jizery nad osadou Zámostí. První zpráva o něm pochází z r. 1297, kdy se jako jeho držitel uvádí Mikuláš z Hrádku. Hrad byl v té době asi dřevěný a vznikl nedlouho předtím jako jeden z mnoha opěrných bodu chránících stezku vedoucí na Mladou Boleslav a Českou Lípu. Nedaleko osady Zámostí prý vedl přes řeku dřevěný most. V držení Hrádku, jmenovaného v historických pramenech jako Hrádek nad Jizerou, Hrádek nad Zámostím, Myškův Hrádek a v lidovém podání i Starý Strahov, se střídali příslušníci drobné šlechty. Koncem 14. a v 15. století to byli Myškové z Hrádku, bezpečně zde doložení v l. 1404 a 1415, kteří hrad patrně přestavěli a důkladně opevnili. Ke svému panství pak připojili i část protilehlého Vtelna. Václav Myška z Hrádku byl stoupencem mistra Jana Husa a provázela jej na kostnický sněm. Hrádek držel ještě r. 1437, jeho příbuzní ještě r. 1469. Později se v držení Hrádku střídali majitelé z blízkého okolí, až jej na sklonku 15. století připojili ke svému panství Stránovští ze Sovojevic. Od té doby nebyl již hrad trvale obýván, neboť vrchnost sídlila na nedalekém Stránově. Hrádek postupně propadal zkáze a v r. 1545 již nebyl v pramenech uváděn ani jako pustý. Hrádek byl nevelký, ale bezpochyby pevný hrad. Ve směru od Jizery byl chráněn strmými svahy ostrohu, na severu jej oddělovala hluboká role a na jihu byl obehnán příkopem. Příjezd ke hradu byl možný jedině od jihu, kudy vedla zmíněná stezka. Stála zde bašta vejčitého půdorysu. Z vlastního hradu se zachovaly pouze zříceniny palácových a hradebních zdí. Stavební materiál byl z větší části použit na parazitní stavbu obytných budov, z nichž některé dosud stojí jak ve vlastním hradním areálu, tak i v bývalých příkopech. Ve zdech bývalého hradního paláce jsou dodnes patrny otvory pro trámy v podlahách a stopy po několika oknech.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.2.2019
  • 55 zobrazení
  • 1
  • 00
Velké Všelisy - Z roku 1440 je doloženo, že ve Velkých Všelisech existovaly dva šlechtické dvory, „Malý dvůr“ a „Velký Dvůr“. Na jednom z dvorů byla gotická tvrz. Majitelem je v letech 1525 a1534 Mikuláš Dovole z Chotěbuze. V letech 1566 byli Velké Všelisy v držbě Vtelenských z Vtelna a celkem dlouho je také drželi Bzenští z Prorubě, prvním z nich byl pan Adam v roce 1586, následoval Jan v roce 1615, ale už v roce 1620 umírá. Do konce 18. století byli Všelisy v držení rodu Věžníků. V roce 1832 byl na zbytcích tvrze postaven zámek. Do konce 20. století byl zámek v užívání místního JZD, které zde mělo svoje kanceláře. Zámek byl udržován a na náklady družstva také rekonstruován. V nedávné době byl zámek vrácen zpět majiteli a od té doby budova chátrá.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.2.2019
  • 32 zobrazení
  • 0
  • 00
4. ročník výstavy luxusních vozů v pasáži Černá růže 6.2. - 27.3. 2019. K vidění Lamborghini Aventador S, Lamborghini Gallardo, Bentley Continental GT, Jaguar E-type V12 Cabriolet, Jaguar E-Pace, Maserati Ghibli, Maserati Quattroporte, Ferrari 512 BB, Porsche 911 GT2 RS, Lotus Esprit V8 FE, Lotus Elise 220s, Matra Simca Murena, Honda NSX, Lexus LC500h, Mercedes Benz 220 SE, Rolls Royce Silver Shadow Drophead, Rolls Royce Silver Seraph, Rolls Royce Silver Spirit, Rolls Royce Silver Shadow 2 Long Limousine. K zahájení již tradičně patřilo focení. Děkujeme Zuzce Strakové, Karolíně Mlejnkové (foto: lopot photography) a Lucii Slovákové (foto: Aleš Chytráček) v šatech od módní návrhářky Alice Abraham. Poděkování patří Rolls-Royce & Bentley Club CZ, LOTUS Club CZ, Lamborghini Praha, Bentley Praha, Scuderia Praha, Albion cars, Lexus Praha a samozřejmě majitelům za půjčení.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v únoru
  • 415 zobrazení
  • 1
  • 11
Drahenice - První zmínky o Drahenicích se v písemných pramenech objevují již v první polovině 13. století, kdy byly majetkem kláštera sv. Jiří v Praze. Ve 14. století zde vznikl zemanský statek, jehož držitelem byl r. 1365 Jan Brus z Kovářova a poté na konci století Šicové z Drahenic. Někdy kolem roku 1536 koupil ves s dvorem Kerunk Vrábský z Vrabí, jehož synovec Vilém nechal někdy na počátku 17. století postavit novou tvrz. Ta je písemně doložena poprvé r. 1638, kdy duchovní úřad udělil Vilémovu synu Adamu Hynkovi Vrábskému povolení ke zřízení kaple při tvrzi. Na konci 17. století patřil statek Valdštejnům a v 18. století následně Nosticům, kteří nechali staré sídlo zřejmě přestavět. V r. 1796 prodala hraběnka Alžběta Nosticová statek Hartmanům z Klarsteina, kteří provedli další úpravy zámku. Od nich získali drahenické panství r. 1870 Lobkovicové, do jejichž držení se také zámek po restituci v 90. letech 20. století navrátil a byl posléze díky tomu opraven a není přístupný. Dvoukřídlá patrová budova zámku s mansardovou střechou je doplněna ve styku obou křídel štíhlou hranolovou věží krytou bání. Na vstupním průčelí západního křídla se dochovalo původní barokní členění.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 10.2.2019
  • 39 zobrazení
  • 1
  • 11
Draheničky - První historické zmínky o osadě dokládají, že byla součástí manství příslušnému ke královskému hradu Zvíkovu a zde sídlící zemané měli tedy ke hradu povinnost manské služby. Roku 1323 získal Draheničky Petr z Rožmberka jako doživotní dar od krále Jana Lucemburského. V průběhu 15. století se připomínají Jakub z Draheniček, man Mareš Havel a k roku 1472 Petr Štěpek z Draheniček. Dvorec v „malých Drahenicích“ je výslovně zmiňován v polovině 16. století a poté roku 1577, kdy zde sídlil Volf Rozvadský z Nešova. Jakožto součást zvíkovského panství však v témže roce odprodal jeho majitel Kryštof ze Švamberka celou osadu Draheničky i s dvorem Voršile Vrábské z Bukova, která ji spojila se svým zbožím v Drahenicích. Od té doby nebyla tvrz využívána jako panské sídlo a spolu s dvorem sloužila pro zemědělské účely. Roku 1994 byl celý objekt dvora díky předchozímu hospodaření místního JZD a ZD ve velmi špatném stavu, v současné době je však zrekonstruován a využíván soukromým majitelem k chovu koní. Dvoupatrová budova bývalé tvrze tvoří vstupní, západní stranu dvora s průjezdem, dochována jsou i některá okénka z barokní fáze.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.2.2019
  • 37 zobrazení
  • 0
  • 00
Škvořetice - První zmínka o škvořetické tvrzi je až z r. 1543, kdy si bratři Jan a Zikmund Kalenicové vkládali do obnovených zemských desk tvrz s dvorem a vsi Škvořetice a Leskovice. Nehledíme-li k přechodné držbě, kdy škvořetický statek v l. 1668 - 1672 vlastnili rytíř Jiří František Doudlebský z Doudleb, posledním majitelem škvořetické tvrze, dvou dvorů a pivovaru, dále vesnic Škvořetic, Mužetic, Hněvkova, Pacelic, Mírče, Dolu (Důlu) a Lomu z rodu Kaleniců byl rytíř Jan Vilém Kalenice z Kalenic, od něhož koupil Škvořetice v r. 1673 Ferdinand Antonín Malovec z Chýnova a Vimperka. Ten pak r. 1682 prodal škvořetickou tvrz s příslušenstvím své manželce Marii Františce, rozené Vilanyové. Po její smrti došlo r. 1701 k veřejné dražbě škvořetického statku a hrabě František Vilém Salm z Reifferscheidu jej koupil pro serényiovské sirotky. Škovřetice byly sloučeny s panstvím Blatnou a s ním je po smrti hraběte Amanda Serényiho koupil baron František Hildprandt. V majetku tohoto rodu potom zůstaly až do r. 1945. K renesanční přestavbě škovřetické tvrze došlo asi za Jana mladšího Kalenice (+1586), kdy ve všech čtyřech rozích byly vystavěny věže zakončené báněmi. Za Karla Hildprandta byl v l. 1921 - 1922 přestavěn v pseudorenesančním slohu podle plánů stavitele Vojtěcha Volfa z Berouna. Nádvoří vroubila v úrovni prvního patra otevřená terasa s arkádami. Ve druhé polovině 20. století zámek vlastnila Severozápadní dráha, která zde zřídila učiliště. Dnes je objekt v soukromém držení a je nabízen k prodeji.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2019
  • 79 zobrazení
  • 0
  • 00
Čížová - Zámek v Čížové, vzniklý přestavbou starší renesanční tvrze za Jana mladšího Deyma ze Stříteže (což dokládá letopočet 1629 nad portálem západní části budovy), je patrová budova o dvou křídlech. V severní, starší části jsou sklepy vylámané ve skále. Brána a prostranní vstupní místnost jsou ještě z konce 16. století. Polygonální nároží severního traktu nasvědčuje tomu, že zde bývala věž. V prvním poschodí barokního křídla bývala zmíněná kaple sv. Jana Křtitele. Zámek se později stal sídlem lobkovického lesního úřadu velkostatku Drhovle-Čížová-Sedlice. V budově zámku jsou dnes kanceláře, sklady a byty. V roce 2013 koupila zámek včetně pozemků obec a začala s postupnou rekonstrukcí.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2019
  • 29 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

Aktivní od

23. března 2009

Pohlaví

muž

Datum narození

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

reklama