JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)
6 fotek, 11.8.2018, 14 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dolní Krupá - Po Dolní Krupé se poprvé píše Jindřich Špetle z Prudic, který sem přesídlil z nedalekého Ronovce (https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/ronovec). Za Haugviců z Biskupic, kteří Krupou drželi v letech 1510-1580, se tvrz poprvé výslovně připomíná roku 1533. V letech 1580-1636, kdy byla Krupá součástí trčkovského panství Světlá, se jí asi příliš pozornosti nedostalo, svým dílem mohla přispět i třicetiletá válka. Tak či tak, při konfiskaci majetku Jana Rudolfa Trčky není tvrz zmíněna a když roku 1651 koupil Krupou Jan Mencl z Bernfelsu, musel ji raně barokně obnovit. Za Jana Jeronýma z Löwenfelsu byl v blízkosti zámku obnoven kostel, jeho dcera pak přinesla Krupou věnem do rodu Schönowtzů z Ungarswertu, jimž patřil až do roku 1830. Během následujícího století se majitelé několikrát vystřídali a roku 1948 převzala zámek od družstva lihovarníků obec. Ve druhé polovině 20. století byl zámek využíván ke kulturním účelům a jako mateřská škola.
habry  0
8 fotek, 11.8.2018, 9 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Habry - Původní barokní čtvercový dvoupodlažní zámek byl vystavěn v letech 1717 až 1720 Adolfem Felixem Pöetting-Persingem. Od počátku sloužil jako sídlo správy panství. Koncem 19. století zámek vyhořel. Při opravě byl snížen o jedno patro a přestavěn novobarokně na školu. Jako škola sloužil až do roku 1992, kdy byla ve městě, nedaleko od zámku, otevřena škola nová. Od roku 2007 v soukromém vlastnictví a v rekonstrukci.
hostacov  0
7 fotek, 11.8.2018, 18 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hostačov - Snad již Hostačovští z Petrovic postavili na počátku 14. století jednoduchou gotickou tvrz, ta je však poprvé výslovně uvedena až roku 1542, kdy ji koupil Václav Tuněchodský z Poběžovic. Na počátku 17. století byla za Chotouchovských z Nebovid tvrz renesančně přestavěna a rozšířena na trojkřídlou stavbu, kterou po roce 1673 doplnily nádvorní arkády. Za Dohalských z Dohalic bylo po roce 1717 postaveno nejmladší západní křídlo. Roku 1945 byl zámek zestátněn Auerspergům, dnes je zde hotel a v parku diskgolfové hřiště.
43 fotek, 5.8.2018, 66 zobrazení, přidat komentář | cestování, lidé, ostatní, práce
Štola Panny Marie Pomocné (Měděnec) - Původně dědičná (odvodňovací) štola vyražená v polovině 16. století od jižního úpatí Mědníku sloužila později vzhledem k minimální potřebě odvodňování přímo k těžbě rud, používaných především k výrobě modré a zelené skalice pro kožedělnou výrobu. Težba byla zastavena roku 1840
polaky  0
53 fotek, 5.8.2018, 74 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty
Poláky - Předchůdcem poláckého zámku byla renesanční tvrz postavená v první polovině 16. století příslušníky mašťovské větve pánů z Kolovrat. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1546, kdy ji od Kolovratů koupil Jan Žďárský ze Žďáru. Jeho syn v roce 1552 prodal celý statek Felixovi Hasištejnskému z Lobkovic, ze kterého dědictvím přešel na jeho sestru Barboru a později na Václava Lobkovice na Duchcově. Od něj Poláky koupil Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, přenechal je své manželce Anně z Fictumu, ale po jeho smrti připadly jeho nejstaršímu synovi Janu Waldemarovi Hasištejnskému z Lobkovic. Od roku 1589 Poláky patřily Janu staršímu z Lobkovic na Točníku a po něm jeho bratrovi Ladislavu na Zbirohu. Ten spolu se svým bratrem Jiřím Popelem z Lobkovic upadl v nemilost císaře Rudolfa II., a proto v roce 1593 uprchl za hranice. Jeho majetek zkonfiskovala královská komora, ale protože podstatná část Ladislavova majetku pocházela z věna manželky Magdaléna ze Salmu, byly jí Poláky i další statky vráceny. Vzápětí je roku 1596 prodala ahníkovskému Linhartu Štampachovi ze Štampachu. Štampachové o panství na nějakou dobu přišli za účast na stavovském povstání, ale nakonec bylo roku 1628 Zdeslavu Štampachovi vráceno, protože ač byl evangelíkem, zůstal věrný Habsburkům. Zdeslav panství brzy prodal Jindřichu Šlikovi z Holejče.Jeho dcera Marie Sidonie se o Poláky soudila se svým manželem, který jí musel roku 1662 statek vrátit a uhradit všechny škody. Dále se ve vlastnictví vystřídali Strojetičtí ze Strojetic, hrabě Gustav Adolf z Warmsbachu a hrabata z Questenberku. Tvrz byla těžce poškozena během třicetileté války. V letech 1745–1815 vesnice patřila hrabatům z Pergenu, kteří ji nechali na konci 18. století z větší části strhnout a nahradili ji barokním zámkem podle plánů, které vypracoval žatecký stavitel Vavřinec Rodt. Posledními šlechtickými majiteli statku byli od roku 1815 Windischgrätzové a od roku 1869 Lobkovicové z Dolních Beřkovic. Po pozemkové reformě z roku 1926 zámek s dvorem postupně patřil rodinám Josefa Hrbáčka a Adolfa Kollmanna. Naposledy byl zámek důkladně opraven v roce 1928. Ve druhé polovině 20. století v zámku sídlila správa státního statku. Dnes zámek chátrá a mizí obrůstán náletovými dřevinami.
19 fotek, 5.8.2018, 19 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Klášterec nad Ohří - Počátky historie zámku se kladou mezi léta 1514 a 1538, kdy zde Volf Dětřich Fictum postavil na břehu Ohře panský dům. Okolo roku 1560 bylo započato s výstavbou šlechtického sídla a vzniklo dnešní průčelní křídlo, krátce nato byl zámek rozšířen o východní trakt a schodišťovou věž. Počátkem 17. století uzavřela další výstavba obdélníkové nádvoří. Po bitvě na Bílé hoře koupil panství, konfiskované rodu Fictumů, tyrolský šlechtic, svobodný pán hrabě Kryštof Štěpán Thun, který budovu dvakrát zpustošenou švédskými vojsky opravil. Barokní úpravy se v roce 1666 ujal italský stavitel Rossi Da Luca a architekt Carlo Lurago do podoby čtyřkřídlého jednopatrového zámku s obdélným nádvořím. Součástí areálu se stal i farní kostel Nejsvětější Trojice, který byl postaven Michaelem Oswaldem v letech 1665 - 1670 podle plánů italského architekta Carlo Luraga za vedení Rosiho de Luca. Současně s kostelem byla vybudována také Thunská hrobka. V okolí zámku byla založena barokní zahrada se sallou terenou (ranně barokním jednopatrovým letohrádkem s terasou a arkádovou chodbou) z let 1685 - 1687 od Rossi de Lucca, sochami a zámecká kašnou, zdobenou sochou Tritóna od J. Brokoffa z roku 1686. Zámek pak zůstal nezměněn do požáru v roce 1784, kdy mu dal architekt A. Grueber klasicistní podobu a provedl pozdně barokní úpravy interiérů. Další výraznější zásah do vzhledu způsobil požár roku 1856 a poslední úpravy zámku z roku 1858, od Václava Hagenauera v pseudogotické podobě s novými fasádami, zvýšením střech, věže a dekorativní výzdobou, odpovídající tehdy módní gotizující vlně. V roce 1945 se stal zámek majetkem Československa, byl restaurován a v září 1953 zde bylo slavnostně otevřeno muzeum českého porcelánu. Další rekonstrukcí prošel zámek v letech 1992 - 1994 na náklady města Klášterce nad Ohří.
libedice  0
9 fotek, 5.8.2018, 22 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Libědice - Zámku předcházela starší tvrz poprvé doložená roku 1571. Její poslední majitelkou byla Marie Zuzana Smyslovská, která ji s panstvím roku 1668 odkázala karmelitánskému klášteru na Malé Straně v Praze. Karmelitáni v období 1708–1725 tvrz přestavěli na barokní řádový dům s rozsáhlým hospodářským dvorem a zahradou. Když byl řád v roce 1786 zrušen, spravoval jeho majetek Náboženský fond, od kterého zámek v roce 1808 koupil Vojtěch Mladota ze Solopysk a připojil ho k mašťovskému panství. Vojtěch zemřel v roce 1827 a jeho manželka panství roku 1833 prodala hraběnce Gabriele z Ditrichštejna. Od ní panství koupil Evžen Karel Černín z Chudenic v roce 1845. Černínům patřil libědický statek až do roku 1925. O rok později si ho po pozemkové reformě nejprve najal a později koupil inženýr Bohumír Roedl, který od roku 1929 pronajímal čtyři zámecké místnosti libědické české škole. Po roce 1945 se ze zámku stalo skladiště v péči JZD a ten zchátral. Část hospodářských budov musela být stržena. Dnes zámek patří společnosti CDK Holdins a dočkal se rekonstrukce, leč opět je opušten, chátrá a zarůstá náletovými dřevinami. Zámek je patrová stavba s obdélným půdorysem, před který předstupuje atika ve střední části průčelí se vstupem a volutovým štítem.[2] K zadní části zámku přiléhá hospodářský dvůr a mezi zámkem a rybníkem na jižní straně býval zámecký park.
12 fotek, 4.8.2018, 10 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Veliká Ves - Předchůdcem zámku byla tvrz zmiňovaná na přelomu čtrnáctého a patnáctého století, kdy měla podle dobového popisu dvě věže a mezi nimi budovu se světnicí. Není jisté, kdy zanikla, ale pravděpodobně se tak stalo po připojení Veliké Vsi k hasištejnskému nebo mašťovskému panství. V roce 1660 velikoveské panství koupili augustiánští kanovníci z pražského Karlova a nechali zde vybudovat barokní zámek jako letní sídlo pro svého opata. Stavba nedokončeného zámku skončila roku 1762, ale už v roce 1785 byl pražský klášter v důsledku reforem císaře Josefa II. zrušen a jeho majetek se dostal do správy Náboženské matice. Od ní panství koupil v roce 1788 Ignác Schreiter a později v roce 1811 zámek dokončil. Novorenesanční podobu zámek získal v letech 1890–1896, kdy patřil Richardu Procházkovi z Prahy, který jej prodal Jaroslavu Kosovi. Ve druhé polovině 20. století zámek využíval státní statek, sídlil v něm místní národní výbor a v patře byly byty zaměstnanců. Po roce 1990 byl zámek vrácen dědičce původních majitelů, od které ho koupila okounovská firma Druhá severočeská stavební společnost. Zámek stojí v čele velkého dvora, dnes sloužícího zemědělské farmě.
brody  0
37 fotek, 4.8.2018, 31 zobrazení, 2 komentáře | architektura, cestování, dokumenty
Brody - Za vlastnictví Černínů v první polovoně 18.stol byl namístě sešlé tvrze století postaven prostý jednopatrový barokní zámek s kaplí, s podélným hlavním průčelím a dvěma krátkými křídly. Ve štítu arkýře letopočet 1918 znamená, kdy byl zámek upraven. Další stavební zásahy v průběhu 20. století objekt architektonicky poškodily. Zámek je opuštěný a chátrá.
zelec  0
5 fotek, 4.8.2018, 21 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Želeč - Předchůdcem zámku byla tvrz postavená Janem Čelechovcem před rokem 1573, nebo po roce 1578 za Diviše Hrobčického z Hrobčic. Po něm ji zdědil syn Bohuslav Hrobčický z Hrobčic, ale za účast na českém stavovském povstání mu byla zkonfiskována. Panství roku 1623 koupil Hartvík Vratislav z Mitrovic. Dalšími majiteli se stali plukovník Morwald a vzápětí Václav Michna z Vacínova, jehož syn Bohumír Michna tvrz prodal Ignáci Leopoldovi Neslingerovi ze Schelchengrabenu. Roku 1739 panství koupil hrabě Oliver z Wallisu. V té době tvrz zřejmě již nestála, ale roku 1760 zde byl postaven pozdně barokní zámek, který byl v letech 1889 a 1928 přestavován. Společně s hospodářskými budovami tvoří areál zemědělského podniku, dříve v něm byla kuchyň a jídelna JZD. V současnosti je zámek opuštěný a začíná chátrat.
57 fotek, letos v červenci, 36 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Klášter premonstrátek Rosa coeli s kostelem P. Marie - Počátky kláštera spadají do 2. poloviny 12. století. Vilém z Kounic zahájil stavbu kláštera v r. 1181 a do nově zbudovaného kláštera byly v roce 1183 uvedeny premonstrátky z kláštera v Louňovicích. Klášter byl pojmenován Rosa coeli – Nebeská růže a je nejstarším ženským klášterem na Moravě. Z dochovaných pozůstatků románského zdiva obsažených v severním a západním křídle dnešní křížové chodby je možné usoudit, že kostel byl s největší pravděpodobností zděný, ale ostatní stavby byly patrně jen dřevěné. Význam kláštera se postupně zvyšoval a od roku 1284 stal klášterem královským. Pod svou ochranu jej vzal český král Václav II. V této době byl klášter na tak vysoké ekonomické úrovni, že si mohl dovolit z vlastních prostředků vybudovat pro svou ochranu na návrší nad Kounicemi pevný gotický hrad. Po ukončení stavby hradu, někdy před rokem 1330, byla zahájena velkolepá nákladná přestavba klášterních budov, která se protáhla až přes rok 1400. Z původních románských staveb kláštera byly uchovány jen drobné fragmenty, převážná část byla postavena jako novostavba. Roku 1423 byl klášter husitskými vojsky vypleněn a zapálen. Po požáru byla nad chrámem obnažena klenba, která se v důsledku povětrnostních vlivů zřítila. Chrámová loď byla poté zakryta pouze trámovým stropem a původní klenba již nikdy nebyla obnovena. Roku 1434 však již byl klášter opraven. Na počátku 16. století nastal velký úpadek kláštera. Probošt Göschl přestoupil k luterskému vyznání a oženil se s jednou z místních jeptišek. Olomoucký biskup zjistil, že život jeptišek v dolnokounickém klášteře byl „neřestný a krajně pohoršlivý“. Nadále trvající neřestný život řeholnic přiměl okolní obyvatelstvo k přepadení kláštera. Jeptišky se pak rozutekly a chrám byl částečně zpustošen a zneuctěn. Opuštěného kláštera s panstvím se roku 1527 ujaly Moravské zemské stavy a ty jej předaly králi Ferdinandu I. Ten panství nejprve zastavil a posléze roku 1537 prodal Jiřímu Žabkovi z Limberka, který si Dolní Kounice zvolil za své hlavní sídlo a nechal opravit klášterní chrám. Za dalších majitelů panství však klášter pozvolna pustnul. O obnovu kláštera se ještě pokusili premonstráti ze strahovského kláštera. Roku 1698 budovu odkoupili a v následujícím roce upravili bývalou kapitulní síň na kapli. Nechali postavit novou barokní budovu konventu a v následujících letech renovovali křížovou chodbu a opravili kostel. Roku 1703 byl nově zastřešený kostel znovu vysvěcen. Téhož roku však Dolní Kounice zachvátil obrovský požár, který zničil i zrestaurovaný klášter. Opravena byla již jen budova konventu, kostel byl ponechán ve zříceninách a obřady se konaly pouze v kapli. Strahovští premonstráti se dalších pokusů o obnovu vzdali a roku 1808 prodali klášter i s kostelem zpět dolnokounickému panství. Od té doby se budovy začaly definitivně měnit ve zříceniny. Až roku 1895 nechal hrabě Josef Herberstein provést nejnaléhavější opravy. Od roku 1926 byly v klášteře prováděny z podnětu Komitétu pro záchranu památek v Dolních Kounicích udržovací a restaurátorské práce. V současné době je majitelem kláštera římskokatolické biskupství v Brně. Historické budovy užívá město Dolní Kounice.
hrusov  0
53 fotek, letos v červenci, 42 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hrušov (SK) - O vzniku Hrušovského hradu není nic známo. Zřejmě byl založen po odchodu Tatarů někdy v první polovině 13. stol., aby chránil důležitou skýcovskou cestu z Tekova do Ponitří. První nepřímá písemná zmínka pochází z roku 1253 a další z roku 1293. První přímá písemná zmínka je z roku 1316 v souvislosti s vojenským konfliktem, kdy se hradu zmocnil nekorunovaný král západního Slovenska Matúš Čák Trenčanský (asi 1260-1321). Na Slovensku zřejmě není hradu, který by střídal majitele tak často jako právě Hrušovský hrad. V letech 1321 až 1344 patřil hrad rodině Levických a roku 1347 daroval hrad král Ludvík I. Veliký (1326 - 1382) synům Julia z Topolčan, magistru Mikulášovi a jeho bratrovi Ondřejovi. Zanedlouho se hrad stal opět královským majetkem a spravovali jej kasteláni. V letech 1351-1359 byl správcem hradu Mikuláš z Perenu a po něm Bedo Vereš a od roku 1393 podžupan Dominik Nagy. Roku 1396 byl majitelem hradu Leštak z Jelšavy, roku 1408 byl Hrušov majetkem bratrů z Kaniže Jána a ostřihomského arcibiskupa Petra, kteří jej prodali za 6 tisíc zlatých synům krajinského palatína Jurajovi a Petrovi. Roku 1424 získali hrad páni ze Štítnika, ale roku 1425 už byl majetkem synů Jána Bebka z Plešivca. V roce 1447 se hradu zmocnil Ján z Topoľčianok. Hrad mu však byl odebrán a vrácen Bebkovcům. V roce 1468 byli majiteli hradu Imrich Zápoľský, Juraj a Pavel Bebek, po kterých jej zdědil Pavel zo Soľčian. Dalšími majiteli byli například Ján a Ondrej Bothu z Bojnej, Juraj z Vrábeľ, Pavel Holý z Radnej, Ambrózi Šarkan a další. V dobách častého střídání majitelů, v průběhu 14. a 15. století, dosáhl hrad poměrně velkého rozsahu a patřila k němu živánská věž ze 14. století. Její zřícenina stojí u obce Jedľové Kostoľany. V polovině 16. století byl hrad opět královským majetkem a poté přešel do rukou rodu Topoľčianských. Od roku 1615, po vymření rodu Topoľčianských, se novým majitelem stal Ladislav Pethe z Heteša a později provdáním jeho dcery Anny za Pavla Rákocziho přechází hrad do majetku Rákocziovců. Poslední větší přestavba proběhla ve druhé polovině 17. století, kdy Ladislav Rákoczi nechal vylepšit opevnění. František II. Rákóczi (1676-1735) se v roce 1703 postavil do čela protihabsburského povstání. V roce 1708 posílená rakouská armáda porazila kuruce, jak se protihabsburští povstalci nazývali, u Trenčína. Po jejich porážce hrad poničila císařská vojska, stejně jako ostatní obsazené pevnosti. Od té doby již hrad nebyl obnoven a chátral. První záchranné práce proběhly v letech 1928-1930. Další rekostrukce se uskutečnila počátkem 21. století a stále pokračuje.
24 fotek, letos v červenci, 17 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Topoľčianky (SK) - Kaštel v Topoľčiankách je zachovalý rozsáhlý renesančně-klasicistní zámek. Nachází se v Topoľčiankách a obklopuje ho rozsáhlý anglický park. Dnes slouží jako muzeum se zachovalým dobovým interiérem, zámeckou knihovnou, obsahující více než 14 000 svazků a sbírkami keramiky a porcelánu. V roce 1970 byl prohlášen za národní kulturní památku. Zámek stojí na místě gotického vodního hradu a pozdější renesanční pevnosti, která byla výrazně přestavěna v 16. a 17. století. Vznikla tak čtyřkřídlá stavba s arkádovým nádvořím, chráněná opevněním a baštami, poskytujícími ochranu před tehdejším tureckým ohrožením. Začátkem 19. století (1818 - 25) dal hrabě Ján Keglevich zbourat jižní křídlo, které nahradila reprezentační, klasicistní budova s ?? rizalitem a mohutnou kupolí. Nový, klasicistní zámeček poskytoval honosné prostory - taneční sál, jídelnu, knihovnu i schodiště propojené salony, které vhodně doplnily zámecký areál. Moderní a udržovaný zámek se stal v roce 1890 letním sídlem Habsburků, ale po vzniku ČSR i prezidenta republiky. Zdejší prostředí si velmi oblíbil a často navštěvoval zejména Tomáš Garrigue Masaryk. V klasicistním křídle je dnes muzeum historického nábytku a bytových doplňků, včetně koberců, vyšívaných orientálních závěsů, obrazů, keramiky, hodin a zbraní. Všechny exponáty zde při svém odchodu v říjnu 1918 zanechali poslední majitelé - arcivévoda Josef August Rakouský s manželkou Augustou, vnučkou císaře Františka Josefa I. V padesátých letech byly exponáty přemístěny do salonů podle stejného slohu a historického období, čímž vznikly čistě renesanční, barokní, rokokové, klasicistní a biedermeierovské expozice. Součástí komplexu je i jízdárna s proslulým chovem koní v národním hřebčíně, založeném v roce 1921.
46 fotek, letos v červenci, 22 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Nitriansky hrad (SK) - Hradní vrch byl osidlován již odedávna a stal se svědkem nejstarších dějin Slovenska. Již koncem 8. století se zde začalo formovat Nitranské knížectví. Výhodná poloha lokality, kterou ze tří stran chrání řeka Nitra, dala vzniknout opevněnému hradišti. Právě zde pravděpodobně stál také Pribinův kostel spojený s nejstarší písemnou zmínkou o městě i celém nitranském knížectví, která pochází z roku 871. V ní se vzpomíná výstavba kostela knížetem Pribinou a posvěcení v roce 828. V období Velké Moravy, jejíž se nitranské knížectví stalo součástí, byl nitranským knížetem pozdější velkomoravský kníže Svatopluk a po něm jeho syn Svatopluk II. V tomto období dochází k rozšiřování a budování již částečně kamenného opevnění hradiště. Nitra se také vzpomíná v souvislosti s působením sv. Cyrila a Metoděje. Od roku 880 byl hrad rovněž centrem nově zřízeného Nitranského biskupství. Po pádu Velké Moravy počátkem 10. století bylo knížectví začleněno do nově vznikajícího uherského státu. Od 70. let 10. století bylo toto místo sídlem údělného vévodství. V té době dochází k obnově sakrálních staveb. Na počátku 11. století se hrad stává centrem královského komitátu (župy) a od počátku 12. století i obnoveného biskupství. Snad již na přelomu 11. a 12. století byla vybudována na svou dobu velmi progresivní kamenná hradba, kterou ukončoval ochoz s cimbuřím. V té době je uváděn hradní kostel sv. Jimrama (sv. Emeráma) jako bazilika. Během pustošivých vpádů Mongolů v letech 1241 a 1242 hrad odolal nájezdům útočníků, za což král Belo IV. v roce 1248 udělil podhradí privilegia. Vzniklo tak samosprávné město s rychtářem a městskou radou. V roce 1271 byl hrad i s městem při obléhání Přemyslem Otakarem II. vypálen. Počátkem 14. století hrad vypálilo vojsko Matúše Čáka Trenčanského. Závažně poškozen byl zejména kostel, který byl poté v letech 1328-1335 opraven a rozšířen. V polovině 15. století postupně vznikl palác s centrálním dvorem a poté došlo i k výrazné přestavbě opevnění. Akropole hradu byla od nižší části oddělena příkopem a před palácovým a sakrálním komplexem byla dvě samostatná předhradí. Další úpravy opevnění pokračovaly v době nebezpečí tureckých nájezdů v 1. polovině 16. století. O další rozšíření opevnění se zasloužil biskup Zachariáš Mosóci. Došlo také ke stavbě renesančního paláce a vnitřní brány. Za biskupa Jana IV. Telegdyho v letech 1622–1642 byl radikálně přestavěn církevní komplex. V době protihabsburských stavovských povstání v 1. polovině 17. století byl hrad centrem vojenských operací. V roce 1663 jej nakrátko obsadili Turci. V letech 1673–1674 byly opraveny škody a zmodernizováno opevnění. V roce 1704 hrad neúspěšně obléhalo vojsko knížete Františka II. Rákócziho. Poté nechal biskup Ladislav Adam Erdödy barokně přebudovat obléháním zničený sakrální komplex. Přestavěl také tzv. horní kostel a vybudoval nový biskupský palác. V té době hrad získal svou nynější podobu. Dne 26. března 1945 se hrad stal obětí bombardování, při němž byla zničena věž katedrály a areál zachvátil požár. Po 2. světové válce sloužil hradní komplex Nitrianskému biskupství a sídlil zde Archeologický ústav. Nitrianské biskupství zde sídlí dodnes.
bojnice  0
36 fotek, letos v červenci, 39 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Bojnice (SK) - Nejstarší listinný údaj pochází z roku 1299 a zmiňuje se o vrcholně středověkém hradu. Hrad byl vlastnictvím synů Kazimíra ze bzovické větve rodu Hunt-Poznan, avšak byl zabrán Matúšem Čákem. Po Čákově smrti (1321) se stal majitelem hradu nejmenovaný král. V roce 1393 už je však hrad majetkem rodu Jelšavských (Ilsvai). Dále v letech 1430-85 se stal sídlem potomků Onufria Bardy, jenž byl francouzského původu. Za dob těchto majitelů hrad odolával husitským útokům. Na sklonku středověku se stal krátce majitelem hradu levoboček krále Matyáše Jan Korvín (1485-89). Kvůli dluhům svého otce musel souhlasit s předáním hradu Štěpánu Zápolskému (1494 -1526). Podoba a rozsah hradu z raně středověkého období není známa. Většina jeho konstrukcí zmizela či byla pozměněna. Zbytky kamenného hradu z 13. – 14. století byly v podobě obvodové hradby. Doloženo tak bylo z výzkumu probíhajícího od roku 1994. Mezi výbavu horního hradu patřila cisterna na nádvoří, která byla spojena s jezírkem, nacházejícím se v podhradní jeskyni. Na sklonku 15. století došlo k dalším středověkým přestavbám. Jednalo se o budování nového opevnění, které obíhalo hrad ze všech stran a vytvářelo jakýsi prstenec. Hradby byly vedeny v liniích a ve zlomech byly zpevněny věžemi. Nejlépe se zachovala věž hranolová severní s průjezdem hlavní brány. Od roku 1528 se staly hrad a panstvo majetkem velmože Alexia Thurza. Od poloviny 16. století pak trvalým sídlem rodin Jeronýma a Stanislava Thurzo. Na jejich příkaz bylo hradní křídlo doplněno o nová křídla obytná a dělovou bateriovou věž na straně východní. Ve věži je dochovaná omítková výzdoba ve formě malovaného kvádrování. Kvůli povstaleckým útokům Turků (v letech 1599, 1604. 1644, 1663) bylo ohrazeno i poddanské městečko. Nejprve šlo o palisádovou stěnu, poté v polovině 17. století byla stěna nahrazena hradbou zděnou, která byla připojena k vnějšímu obezdění hradního příkopu. Další novostavby byly již situovány do předhradí, kvůli nedostatku místa v jádře hradu, a to napříč nádvořím, což mělo za následek jeho rozdělení na dvě poloviny. V horním hradě bylo vystavěno v rozšířeném severním křídle velké dvojramenné schodiště. Bateriová věž následně musela být snížena do výše sousedních křídel a byla přestavěna na obytnou část. Výškové sjednocení umožnilo zastřešení jádra společnými střechami. Po smrti bezdětného Michala Thurza (1636) se stal hrad majetkem Pálffyů. Císařský generál Pavel Pálffy jej v roce 1644 dědičně obdržel a uskutečnil raně barokní přestavbu. Práce byla vedena Carlem Martinem Carlonem a Šukatérem Antoniem Biberellim z Rovenda podle plánů císařského architekta Filberta Lucheseho. V předhradí byly vystavěny administrativní a hospodářské budovy. Někdejší západní parkán byl zabrán postranní sýpkou. Jižní část předhradí byla rozdělena na dvě samostatná nádvoří. V jižním bylo zřízeno reprezentační schodiště, vedoucí na výše položené východní nádvoří, a terasa. Ta spojovala nové altány se zahradními pavilony. Vytvářela tak prosluněnou promenádu s letohrádky. Podstatnější zásahy do jádra hradu však uskutečnil Jan Pálffy v rámci poslední přestavby (1889-1910). Byl inspirován módní architekturou francouzských zámků. Hrad byl tedy přestavěn do romantické podoby v duchu tamější gotiky. Asistentem při přestavbě byl architekt Jan Hubert, práci vykonali dělníci a kameníci z Tyrolska. Bylo sneseno horní podlaží severního křídla a proti zvýšené baště byla vybudována schodišťová věž. Náhlá Pálffyho smrt však měla za následek, že celková přestavba nebyla dovršena. Severnímu křídlu a předhradí tedy zůstal vzhled barokní. Dědici Jana Pálffyho hrad prodali Janu Baťovi. Po znárodnění roku 1945 přešel do vlastnictví státu. Doteď slouží hrad veřejnosti a jako muzejní expozice.
36 fotek, letos v červenci, 23 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Topoľčiansky hrad (SK) - První písemná zmínka pochází z roku 1235, kde se uvádí jako královský majetek. Později vystřídal množství majitelů. Od 13. století byl střediskem hradního panství s 26 obcemi. Říká se že v letech 1431–1434 ho dobyla a užívala posádka husitského vojska, jenže archeologická zjištění prokázala, že husité na hradě nikdy nebyli. Začátkem 18. století ho za povstání Františka II. Rákociho velmi poškodila císařská vojska. V polovině 18. století byl ještě opraven, ale po přestěhování správy panství do obce Tovarníky začal hrad pustnout. Koncem 19. století byla v romantickém slohu dostavěna hlavní věž a konzervována část opevnění. Posledním rodem, který ho vlastnil byly Stummerové.
8 fotek, letos v červenci, 15 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Oponice zámek (Chateau Appony) (SK) - Oponice jsou nevelkou obcí mezi Topoľčany a Nitrou. Od roku 1392 ji spravoval šlechtický rod Apponyiovcov, jehož potomci zde setrvali až do r. 1940. Byli to skvělí diplomaté Rakousko-uherské monarchie a mecenáši, svého času zakladatelé jedné z největších knihoven ve střední Evropě Bibliotheca Apponianu. Dominantou kraje je bez pochyb Oponický hrad, jejich první rodové sídlo, jehož ruiny se nacházejí na nedalekém kopci. Zámek vznikl na přelomu 16. a 17. století pod nedalekým hradem. Původně byl renesančním dvoukřídlým objektem, který tvořily jižní a východní křídlo, v letech 1844 - 1846 byl rozšířen o severní křídlo, do kterého byla přestěhována rodinná knihovna Apponyiovcov. Zámek se nachází v areálu rovinatého parku, situovaném na východním okraji obce, je orientovaný čestným nádvořím směrem k přístupové cestě. Severozápadně od zámečku je kočárovna, jižně, v těsné blízkosti zámku, stojí objekt určený na administrativně-hospodářské účely. Zámek se dvěma nadzemními podlažími je architektonicky komponovaný jako trojkřídlá budova půdorysu tvaru U s vnitřním nádvořím a dvěma polygonálními věžemi - v jihovýchodním a jihozápadním nároží, částečně je podsklepený. Jihovýchodní a jihozápadní nároží jižního křídla zpevňují třípodlažní věže, ze západu je k východnímu křídlu přistavěna dvojice rizalitů. Zámek má zachovány některé renesanční a barokní klenby. Zásadní úpravy v 19. století mu vtiskly historizující výraz s prvky neo. Poslední majitel Henri Apponyi odprodal družstvu Oponice a část zemědělské půdy a od jeho dědiců družstvo koupilo v roce 1937 i zámek. Po roce 1945 převzal zámek ONV Topoľčany a do roku 1974 jej převzal Školní zemědělský podnik. V roce 1980 přešel zámeček do vlastnictví České zemědělské univerzity v Nitře a v roce 2006 ho ve značně rozpadlém stavu koupila společnost I & P Slovakia. Obnova objektu stála investora přes 10 milionů EU, přibližně 20 procent bylo hrazených z fondů EU. Nyní je v zámku 4* hotel.
bosany  0
12 fotek, letos v červenci, 20 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Bošany (SK) - Na místě dnešního zámečku stál již v 14. století opevněný blokový hrádek, později v 15. století rozšířený na tříprostorový. Hrádek s polygonální věží se zachoval v konstrukcích dnešního zámečku. Renesanční přestavba měla za cíl udělat ze zámečku silnou protitureckou pevnost. V roce 1776 byl barokně přestavěn a roku 1793 upraveny fasády. V 19. století se obnova soustředila na renesanční atiky. V té době se zámeček stal centrem velkostatku, proto bylo jeho opevnění zbouráno a boční křídlo přestavěno na sýpku. V letech 1903 a 1946 byl celý objekt opraven a od roku 1982 se uskutečňovala komplexní obnova objektu. Zachované jsou i zbytky gotické výzdoby fasády, renesanční sgrafitová výzdoba, valené klenby a barokní štuková výzdoba. Zámeček je trojkřídlá dvoupodlažní budova na hlavním křídle s nárožními polygonálními věžemi a na vnějším obvodu s vysokými štítovými stěnami, které mají renesanční štítové atiky. Hlavní jednotraktové křídlo s dodatečně vestavěnou dvorní chodbou má zachovány renesanční valené klenby s lunetami a barokní štukové klenby. V místnostech patra rovné zrcadlové stropy z 19. století. V nárožních věžích jsou barokní klenby se štukovou výzdobou. Na jižní fasádě jsou fragmenty původní omítky s rytým nárožním kvádrováním. Je po rekonstrukci, nepřístupný v majetku soukromé firmy.
15 fotek, letos v červenci, 24 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Nitrianska Blatnica (SK) - Zámek nechal postavit Ladislav Zelemer v 2. pol. 16. stol. Stavba byla dokončena roku 1578, tedy až po Ladislavově smrti. Jednalo se o opevněný objekt, severozápadně od zámku dosud stojí čtverhranná bašta, dnes sloužící jako pohřební kaple Leohardiovců. Zelemerovcích objekt vlastnili Héderváriovci, Huňadyovci a Esterháziovci. Ve 2. pol. 17. stol. je ve spojitosti se scelováním panství zmiňován jako majitel gróf Jan Esterházi z Galanty a poté jeho syn František Esterházi. Poté byli majiteli rody Vaiovců, Platyovců a Pálfyovců. V pol. 18. stol. byl v majetku Adama Rajčáni, archiváře uherské dvorské komory. Od roku 1870 patřil Alojzu Haasovi z Rakouska. Sňatkem pak přešel na Kurta Leonhardiho. Jeho potomci byli posledními majiteli zámku do roku 1945. Přestavby v 18. a 19. stol. smazaly pevnostní ráz zámku. Přestavbu si určitě vynutilo také zemětřesení v listopadu 1787. V 19. stol. byl založen anglický zámecký park. V roce 1945 byl objekt znárodněn a poté využíván obcí, nyní chátrá.
cachtice  0
51 fotek, letos v červenci, 30 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Čachtice (SK) - První písemná zpráva o hradě pochází z roku 1276. V té době sloužil jako hraniční královská pevnost. Roku 1299 osadu Čachtice i hrad dobyl Matúš Čák Trenčiansky. Roku 1392 hrad i s panstvím získal ve své době nejbohatší feudál v Uhersku Ctibor I. z Beckova darem od krále Žigmunda. Ctibor I. roku 1414 umírá a majetek po něm dědí jeho syn Ctibor II. On a následně jeho syn hrad drželi do roku 1434. V roce 1436 král Žigmund daroval hrad svému přívrženci Michalovi Orságovi. Členové jeho rodu drželi hrad až do roku 1567, kdy zemřel bez potomků Kryštof a čachtické panství s hradem přešlo jako korunní majetek do rukou panovníka. Maximilián I. hrad spolu s panstvím propůjčil 4.4.1569 Uršule Kanižajove a jejímu synovi Františkovi Nádašdymu za 50 000 zlatých. František Nádašdy získal Čachtice do trvalého vlastnictví až 22.8.1602, ale musel připlatit dalších 36 000 zlatých. František Nádašdy 4.1.1604 zemřel a Čachtický hrad s panstvím zdědila jeho vdova Alžběta Báthoryová. Po odhalení jejích zločinů byla Alžbeta Báthoryová odsouzená k doživotnímu pobytu na Čachtickém hradě, kde 21.8.1614 zemřela. Po její smrti zdědili majetek její děti Pavol, Katarína a Anna. Pavol Nádašdy měl tři syny, Juraja, Františka a Tomáše. František roku 1639 pak získal polovinu čachtických majetků. František Nádašdy v letech 1664 – 1670 provedl na hradě rozsáhlé úpravy. Opravena byla například střecha, okna, dřevěné stropy nebo vybudován nový padací most do poschodí. Roku 1670 byl František Nádašdy jako účastník vešeléniovského povstání popraven a jeho majetek zkonfiskován a císařské vojsko hrad vyrabovalo, podpálilo a poničilo. Roku 1695 zkonfiskovaný hrad připadl Krištofovi Erddymu. V prvých letech povstání Františka Rákociho II. byla na hradě císařská posádka. V květnu 1708 se hrad krátce dostal do rukou povstalců, ale ještě toho roku ho opět dobylo císařské vojsko. V těchto bojích se hrad pomalu ale jistě měnil v dnešní malebnou zřícenu.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.