Název

tocnik

Popis

Točník -

Mezi nejmladší, ale rozlohou největší hrady v Čechách náleží Točník, nástupce hradu Žebráka. Král Václav IV. sice nechal hrad Žebrák v l. 1383–1396 upravit pro svou potřebu, ale ani to nepostačovalo a tak, když r. 1395 hrad značně poškodil požár, rozhodl se, že si nechá postavit hrad nový, který by se stal jeho důstojnějším i bezpečnějším útulkem. Pro stavbu nového hradu bylo zvoleno místo nedaleko Žebráka, na témže hřebeni, o 100 m výše. Kdy stavba začala, není známo, ale již r. 1398 byl bezpochyby dokončen alespoň obytný palác, neboť v tomto roce zde již král Václav IV. pobýval. Hrad byl již tehdy nazýván Točník, snad podle jména kopce, na kterém byl postaven (A. Sedláček). Podle lidové etymologie, zachycené poprvé u Schallera, to mělo být podle toho, že se každý musel třikrát otočit okolo hory, než se dostal do hradu. O postupu stavby hradu nejsme přesněji informováni. Nejisté postavení Václava IV. v Čechách však vyžadovalo, aby byl Točník urychleně dobudován. Proto byl hrad r. 1400 narychlo opevněn a král Václav IV. se do něho ukryl i s částí královského pokladu. Na hradě pobýval i r. 1401, kdy zde vydal první listinu. Ale již r. 1402, kdy musel Václav IV. předat vladařství svému bratru Zikmundovi, byl na něho vyvíjen nátlak, aby mu postoupil též hrad Točník spolu s Žebrákem, Karlštejnem a Křivoklátem, což však odepřel. Poté byl Václav IV. zajat, ale příštího roku opět propuštěn. Po tomto roce se na Točníku až do r. 1415 ještě několikrát zdržoval. V r. 1409 zde byl projednáván spor o univerzitu, který skončil vyhlášením Kutnohorského dekretu. Ale od r. 1413 se Václav IV. raději zdržoval na Novém hradě u Kunratic a na Točník často nezajížděl. Točník byl založen velkoryse. Do hradu se vstupovalo od východu po mostě, podpíraném dvěma pilíři, nad hlubokým a širokým příkopem, vylámaným ve skále. Na jeho dně byla vyhloubena cisterna, v níž byla zachycována dešťová voda. Cisterna byla jediným zdrojem vody pro hrad až do první poloviny 16. století, kdy zde byla vyhloubena studna. Poslední část mostu tvořil padací most, po kterém se vstupovalo první vysokou hranolovitou branou do prvního nádvoří, správněji snad předdvoří, které bylo obehnáno silnou hradební zdí. Na jižní straně předdvoří byl další hluboký vyzděný příkop, přes který vedly dva padací mosty: jeden pro pěší, druhý, širší, pro povozy. Po těchto mostech se vstupovalo do druhé, původně dvoupatrové hranolovité brány. Tato brána vedla do dalšího nádvoří, zaujímajícího původně rozsáhlou plochu v podobě nepravidelného písmene L. Nádvoří bylo patrně již tehdy na obou vnějších stranách obklopeno budovami. Na jeho jižní straně byl prostor vnitřního hradu s obytným královským palácem. Do této části hradu (určené výhradně pro soukromou potřebu krále a jeho družiny), která byla obklopena hradbou, se vstupovalo třetí branou na nádvoří. K pravé straně brány přiléhala velká obytná hranolovitá věž, jejímž úkolem bylo také chránit vstup do této části hradu. Na severní straně bylo nádvoří tvořící obdélník, které bylo opevněno vysokou hradební zdí; na jižní straně bylo chráněno ostrými hroty křemencového valu, na němž hrad stál. Val byl na vnitřní straně obezděn. Na východní straně vnitřního nádvoří byl vlastní královský palác, který měl dva sklepy, jeden podzemní, druhý na úrovni nádvoří. Ten byl rozdělen na tři části, z nichž nejrozlehlejší byla prostřední a tvořila ji velká klenutá síň se třemi valenými klenbami, podepřenými arkádami: Zde byla patrně hradní kuchyně. Z ní se do prvního patra paláce vstupovalo po točitém schodišti. Podobně jako tento sklep byla celá budova paláce rozdělena na tři trakty, z nichž každý měl samostatnou valbovou nebo půlvalbovou střechu. Střední část budovy byla nejširší a měla v prvním i druhém patře veliké sály. Postranní trakty byly příčkami rozděleny na dvě přibližně stejně velké komnaty. Místnosti v severním traktu paláce byly určeny pro krále, v jižním traktu pro jeho družinu. Druhé patro paláce mělo podobné členění a bylo s prvním patrem opět spojeno z obranných důvodů jen točitým schodištěm, které bylo přistavěno do dvorního průčelí. Palác měl původně ještě třetí, podkrovní patro, které je dnes již zbořeno. Také sem vedlo pouze točité schodiště. Sál v prvním patře byl osvětlován dvěma velkými, hustě zamřížovanými okny, která vedla do příkopu, a třemi velkými okny, vedoucími na nádvoří. Jedno z nich bylo v podstatě portálem, který ústil původně na pavlač, obepínající ze tří stran nádvoří. Všechny místnosti paláce byly zaklenuty křížovými klenbami, měly bohatě zdobené krby, a portálky s padacími můstky byly spojeny s ochozy, vedenými po hradebních zdech. Z paláce vedla branka též do hradního příkopu, aby tak byl usnadněn přístup k jedinému zdroji vody. V rozvržení prostorové dispozice hradního areálu se setkáváme s dvěma novinkami, až dosud neznámými. Předně je to vnější předdvoří, které přebíralo obrannou funkci, jakou měly pozdější barbakány, dále skutečnost, že hrad nemá obrannou věž, která byla při dobývání vždy posledním útočištěm obránců. Tuto funkci na Točníku převzal právě královský palác. Stál až na okraji příkopu a byl k němu postaven užší boční stranou; jeho venkovní zeď byla silná téměř 3 m. Nároží paláce byla zpevněna velkými bosovanými kvádry. Přestože vnitřní palác byl rozsáhlý a kromě toho byla mezi ním a hradební zdí dodatečně postavena ještě další gotická obytná budova, nemohl postačit účelům, pro něž byl hrad Točník postaven. Proto byl na druhém nádvoří postaven druhý palác, tvořící západní část hradu. Do přizemí této budovy, kde byly konírny, se vstupovalo na severovýchodní straně přímo z nádvoří. Palác měl dvě patra a podkroví. V prvním patře paláce byly dva sály s užší vstupní síní uprostřed, druhé patro tvořil jediný rozsáhlý sál s mohutným krbem. V podkroví byly komůrky pro služebnictvo a hradní posádku. Palác byl kryt sedlovou střechou. K tomuto paláci přiléhalo na jihozápadní straně příčné jednopatrové křídlo, které se táhlo až k věžovité stavbě uzavírající na západní straně parkán obytného jádra hradu. Hrad Točník, přestože nebyl za života Václava IV. dostavěn, byl vskutku reprezentačním sídlem. Jeho výzdobu doplňoval pozoruhodný kamenný vlys nad vstupní branou se znaky zemí České koruny a Římské říše (zleva doprava: Budyšínsko, Dolní Lužice, Zhořelecko, Čechy, Lucembursko, Římská říše, Nisko, Morava, Svídnicko a Vratislavsko). Po obou stranách byl vlys uzavřen deskami, na nichž je ve stočeném závoji, tzv. věníku, ledňáček, Václavův osobní znak, oba symboly lásky, uváděné často do souvislosti s pověstí o zachránění krále Václava IV. ze zajetí sličnou lazebnicí Zuzanou. Nástupce Václava IV., král Zikmund, ztratil o hrad Točník zájem a jenom k r. 1420 se ve Starých letopisech českých dochovala zpráva, že v červnu 1420 navštívil hrady Točník a Žebrák, aby „pokladův svého bratra krále Václava IV. popatřil", ale na hradě déle nezůstal. Už v r. 1421 zastavil král Zikmund hrad Točník Erkingerovi ze Seinsheimu. Ten ho však dal do zástavy svému zeti Bedřichovi z Kolovrat, který držel Točník spolu se svým bratrem Hanušem z Kolovrat, později pak Hanuš z Kolovrat se synovcem Jindřichem. R. 1424 obléhalo posádku katolického pána hradů Točníka a Žebráka husitské vojsko v počtu 900 jezdců a 7000 pěšáků. Po třídenním obléhání však odešlo. R. 1430 se horlivý stoupenec katolické strany Hanuš z Kolovrat přidal pod tlakem husitských vojsk ke straně podobojí. Hanuše z Kolovrat vystřídal v zástavním držení hradu Točníka Hanuš mladší z Kolovrat, avšak král Jiří z Poděbrad zástavu vyplatil. Ale už r. 1461 Točník zastavil svým čtyřem synům, kteří zástavu brzy poté převedli na Bedřicha ze Šumburka. V l. 1475–1487 měl hrad v zástavě Burian z Gutštejna a po něm jeho syn Kryštof, který byl jakožto loupežný rytíř pohnán před zemský soud a kromě jiného zboží musel za trest vydat králi i Točník. R. 1515 zavítal na hrad král Vladislav II., který jej již r. 1517 zastavil Zdeňku Lvovi z Rožmitálu, jehož vystřídal r. 1522 Jan z Vartemberka. Ze zástavních pánů, kteří měli spíš zájem o výnos rozsáhlého točnického panství, k němuž patřily město Žebrák, městečko Cerhovice, 26 vesnic (z toho 5 pustých), dále řada různých platů (z masných krámů v Berouně, z vinic, z dolů na železnou rudu a hamru atd.), než na hradě samotném, počal Točník pozvolna pustnout. Proto již Janovi z Vartemberka zemský sněm povolil, aby mohl na jeho opravu vynaložit 750 kop grošů českých a na vyhloubení hradní studny 500 kop grošů českých. Vartemberkova přestavba znamenala významný zásah do dosavadní dispozice hradu. Do objektu byla totiž vybudována nová cesta, vinoucí se serpentinami na jižním úbočí kopce. Po ní se vstupovalo do hradu na jeho západní straně branou, která byla r. 1524 nově proražena. Při této úpravě byla zazděna východní brána a vlys na ní umístěný byl přenesen na novou bránu. Vzniklo tak nové předhradí, z něhož se do hlavního nádvoří vstupovalo branou, která byla též nově prolomena v budově, jež toto nádvoří uzavírala na západní straně. Byla také změněna vnitřní dispozice druhého paláce, jehož sklepy byly poněkud prohloubeny a zaklenuty dvěma rovnoběžnými valenými klenbami. R. 1530 byla na hlavním nádvoří vyhloubena studna, nad níž byla postavena velká kůlna a stáj. R. 1534 postoupil Jan z Vartemberka svou točnickou zástavu nejvyššímu purkrabímu Volfovi staršímu Krajířovi z Krajku, ale ten ji hned předal svému strýci Volfovi mladšímu Krajířovi z Krajku. Konečně r. 1544 se stal zástavním pánem na Točníku Jan mladší z Valdštejna. Také za těchto zástavních držitelů byly na hradě podnikány různé opravy a úpravy, na které bylo r. 1538 zemským sněmem povoleno 500 kop grošů českých a r. 1549 dalších 500 kop. Roku 1552 král Maxmilián II. hrad Točník s rozsáhlým panstvím opět vyplatil ze zástavy, ale ještě téhož roku je zastavil Janovi staršímu z Lobkovic. Ten získal v r. 1557 točnické panství i s hradem a sousední rozsáhlé zbirožské panství do dědičného vlastnictví. Lobkovicové tato panství drželi až do r. 1594, kdy bylo Ladislavovi z Lobkovic císařem Rudolfem II. zkonfiskováno v souvislosti s činností jeho bratra Jiřího z Lobkovic. Také Lobkovicové podnikali na hradě některé stavební úpravy, na něž jim bylo zemským sněmem povoleno dalších 250 kop grošů českých. Zatímco vnitřní hrad zůstal bez podstatnějších změn, bylo velké střední nádvoří rozděleno zdí na dvě části. Změněna byla také dispozice druhého paláce, a to rozdělením velkého sálu na dvě menší místnosti a snížením původních gotických oken. R. 1567 bylo průčelí tohoto paláce, směřující do nádvoří, opatřeno renesanční sgrafitovou omítkou, jejíž zbytky se dochovaly dosud. Tehdy byla asi pod hradem založena daňčí obora, zrušená r. 1630. Roku 1594 se stalo točnické panství na téměř tři století majetkem české komory. Panství bylo tehdy správně i hospodářsky spojeno se sousedními (též komorními) panstvími Králův Dvůr a Zbiroh a bylo spravováno hejtmany, kteří sídlili na zbirožském zámku. Hraď Točník tím ztratil jak pro svého majitele, tak i pro správu panství význam a byl záhy opuštěn a ponechán pozvolnému chátrání. Roku 1600 zažil hrad poslední královskou návštěvu, protože sem přijel Rudolf II. s velkým doprovodem. Pověst vypráví, že při cestě na hrad se doslechl, že na hradě straší, a bál se proto do něho vstoupit. Ale kolonu vozidel nebylo již možno na úzké cestě otočit a proto musel na hradě zůstat. Točník nebyl tehdy již zcela zařízen a proto bylo nutno inventář narychlo zapůjčit odjinud. Za správy české komory se na hradě, kromě nejnutnějších oprav střech a zasklívání oken, již nic neopravovalo. R. 1620 vtrhlo na hrad císařské vojsko, které zde vytlouklo okna a utrhalo zámky u dveří. Špatný stavební stav hradu znepokojoval hejtmana zbirožského panství Jana Kolence z Kolna, který ve svých dopisech dvorské komoře upozorňoval již v březnu 1637, že „na zámku Točníce pro sešlost a zpustošení střech některé pokoje v tom zámku se valí a sují. Pokudž se nespraví, jest se dalšího pádu a pustiny obávati." Na špatný stavební stav hradu upozorňoval znovu v květnu 1637. V březnu 1638 oznamoval, že střechy a krovy hradu poškodila značně vichřice, takže opravy budou stát na 200 kop grošů míšeňských. V posledních letech třicetileté války se s hradem počítalo jako s útočištěm, které by bylo schopno se bránit švédskému Banérovu vojsku. Proto již v srpnu 1640 byla na hrad umístěna tři malá děla. Na počátku r. 1641 bylo pro hrad obstaráno asi 30 dobrých střelců a čtyři děla. Aby bylo zajištěno zásobování vodou, byla opravena hradní studna a na hrad navezeny zásoby potravin, zejména obilí. Nakonec však k žádným vojenským událostem u hradu Točníku nedošlo. Roku 1641 byl hrad Točník, který tehdy sloužil také jako vězení pro nebezpečné zločince, nákladem přes 200 kop grošů míšeňských opraven. Obnoveny byly zejména krovy. Na hradě nalézali v těchto letech útočiště také žebráčtí měšťané, kteří zde měli ukryto obilí a v případě potřeby i svůj dobytek, což samozřejmě hradu nijak neprospělo. V září 1642 si totiž zbirožský hejtman Jan Kolenec z Kolna stěžoval, že je na hradě na dva tisíce vozů hnoje, který Žebráčtí odmítají vyvézt. Měšťané zřejmě zabrali pro svou potřebu celý hrad, takže nakonec byl hejtman nucen jej před nimi zavřít. Roku 1648, po dobytí Prahy Švédy, dal velitel města Plzně vložit na hrad Točník jednoho svobodníka s několika mušketýry. Ale po několika týdnech byla tato malá posádka odvolána a při odchodu odvezla s sebou i dvě děla. Ze zprávy z r. 1674 se dovídáme, že na hradě již nikdo, kromě vrátného, nebydlel. Studna o hloubce 50 sáhů (asi 100 m) byla vyčištěna a měla dostatek vody. Všechny budovy byly staré, ale žádné opravy nepotřebovaly. Jenom bylo nutno opravit střechy a zřídit schody do velkého sálu, kde byla skladována tenata a sítě. A tak r. 1681, kdy hrad navštívil Bohuslav Balbín, byl Točník ještě obyvatelný. Také nový zbirožský hejtman Nikodým Presl o hrad podle svých možností pečoval. V l. 1686–1689 nechal opravit hlavní vstupní bránu a hrad byl „náležitým zavřením opatřen". Ale střechy rychle chátraly, takže již r. 1689 Presl napsal, že „při zámku Točníku docházejí střechy velmi tuze, takže do stavení a zdí teče, nebylo by záškodné, aby každoročně 10 neb 6 tisíc šindele nového, začna kde nejvíce potřebí, se vypobilo...", aby, jak dále končil, „starožitná památka stavení zachována byla". Ale šindel na opravu povolen nebyl. O hrad nepečovali ani zástavní držitelé zbirožského panství Karel Přehořovský z Kvasejovic, který panství držel v l. 1705–1710, ani jeho nástupce Adam z Lichtenštejna, který na panství hospodařil v l.1710–1723. Až hrabě Hartman z Klarštejna, administrátor státních statků, dal někdy po r. 1723 přikrýt šindelem alespoň hlavní palác. R. 1733 byla velká síň v prvním patře tohoto kdysi královského paláce proměněna v kapli, která byla zasvěcena sv. Bartoloměji. Díky tomu zůstal tento hlavní palác v hlavních rysech dochován do současnosti neporušený. Kolem r. 1840, kdy hrad navštívil a popsal F. A. Heber, bydlelo v klenutých místnostech pod kaplí v hlavním paláci několik chudých rodin a ještě r. 1848 byl hrad dosti zachovalý a částečně i obydlený. Ovšem obrazy hradu z počátku 19. století ukazují, že druhý palác byl již tehdy bez střechy. Hrad Točník, jako součást zbirožského panství, byl státním majetkem až do r. 1865, kdy se stal jeho majitelem po složité obchodní transakci podnikatel H. B. Strousberg, který sice uskutečnil na svém „sídelním" zámku ve Zbirohu řadu nákladných přestaveb, ale Točník ponechal svému osudu. Také další majitelé z rodu Colloredo-Mansfeldů, kteří byli majiteli zbirožského panství od r. 1879, o hrad zájem neměli a nakonec ho Josef Colloredo-Mansfeld při první pozemkové reformě, spolu s hradem Žebrákem, daroval Klubu československých turistů. Dnes je hrad Točník majetkem státu. #cestování #architektura

Kategorie a štítky

Nastavení