Název

liebau

Popis

Liebau (D) - První písemná zmínka o zdejším rytířském sídle (castrum Lubawe) pochází z r. 1327, ve spojení s dalšími opevněními (munitio) Schöneck, Gansgrün, Planschwitz, Stein, Türbel a Guttendorf, které fojt Jindřich z Plavna přinesl lénem českému králi. Výraz "pevnost" nás odkazuje na existenci významnější opevněné stavby, zatímco Lubawe je staré slovanské místní jméno, z kterého lze usoudit, že v té době vzniklo malé lužickosrbské osídlení, předchůdce pozdější německé vesnice Liebau. „Castrum" bylo vybudováno na jádře ještě starší dispozice, pravděpodobně ještě před r. 1200, hrabětem z rodu von Eberstein, jako prvním lenním pánem území kolem Plavna. Hrad nechali vystavět k ochraně svých území na severní hranici lužickosrbské malé župy Dobna. V r. 1357 vyměnil plavenský fojt Jindřich Starší hrad Liebau s dalšími statky s rodem Wettinů. Po této změně majitelů nebyli v následujících letech zde usedlí hradní páni uvedeni v žádných listinách a jsou nám tudíž neznámí. Až r. 1430 je písemně uveden šlechtic z rodu Walmann, tehdy usedlý ve Vogtlandu. Jen o málo let později, v listině z r. 1441, se na hradě Liebau (Lobaw) usídlil rod Dölau (Dolen, Dolyn). K jejich panství v r. 1502 patřili kromě zdejšího hradu tři herberky v Liebau, obec Barthmühle, tři statky ve vsi Trieb, dva v Jocketa, jeden u Neudörfelu, dva v Röttis a dvě částí lesa zvaného Gräfenstein. Hrad svou původní funkci hraničního opevnění dávno ztratil, proto z důvodu reprezentace a pohodlí byl mezi r. 1500 až 1550 přestavěn v renesančním slohu. V r. 1640 vyplenili areál švédští žoldnéři a zapálili schodišťovou věž, která byla již r. 1644 znovu vybudována. Až na krátké přerušení mezi lety 1599 až 1607 zůstalo panství Liebau do r. 1725 v rukou rodiny Dölau, posledním mužským majitelem byl Bohuslav Kristyán z Dölau na Ruppertsgrünu. Jeho paní Sofie Kristýna roz. z Planitz bydlela od jeho smrti v r. 1720 až do své smrti r. 1725 na Liebau, podle její závěti se sem přestěhovala její sestra Jana Karla z Beust, která v tomto neútulném zámku pobývala až do r. 1742. Od té doby nevyhovující a opuštěná stavba pustla a již na konci 18. stol. byla označována jako zřícenina. Tak byl areál v 18. stol. pronajat svým šlechtickým majitelem a od r. 1786 měl prvního majitele měšťanského původu, obchodníka z Plavna, pana Veverku (Eichhorn). V r. 1862 získal zříceninu obchodní rada Karel Traugott Sieber z Ronneburgu, on a jeho syn Filip Oto Sieber nezmodernizovali jen zemědělskou usedlost statku, ale nechali také vybudovat nový reprezentativní panský dům v neogotickém stylu, který bohužel rovněž následkem vyvlastnění r. 1945 se proměnil ve zříceninu.

Kategorie a štítky

Nastavení