Název

dul_rolava_sauersack

Popis

Cínový důl Rolava (Sauersack) - Příchod lidí do oblasti Rolavy v období kolonizace je spojený s rýžováním cínové rudy kasiteritu. Rýžování zde probíhalo možná již ve 12. a 13. století, což nelze doložit písemnými materiály. Nejstarší písemný záznam o hledání cínové rudy pochází z roku 1494. Jedná se o soudní spor k cínovému právu k místu zvanému Sawersack. V nejdecké horní knize se vyskytují záznamy o propůjčení velkého počtu rýžovnických dílů na Rolavě po roce 1556. Na starých mapách z první poloviny 19. století je vidět celý horní tok Rolavy lemovaný souvislým pásmem sejpů. Začátky hlubinného dobývání jsou doloženy záznamy z 16. století, první pokusy o hlubinnou těžbu však byly nejspíš již v 15. století. Na ložisku bylo dobýváno více jak 60 rudních žil. V době největšího rozkvětu za Šliků, v druhé polovině 16. století, drtilo rudu 12 stoupoven podél říčky Rotavy. V 17. století však intenzita dobývání klesala a ke konci století téměř zanikla. K oživení těžby došlo počátkem 20. století. Byla obnovena dědičná štola Jiří a vyhloubeny 4 výdušné jámy. Za druhé světové války nákladem 11,75 milionů říšských marek byl mezi Rolavou a Jelením vybudován firmou Zinnbergbau Sudetenland závod na těžbu a úpravu cínových rud. Ambiciózní projekt byl firmě vnucen nacistickým režimem, rozvíjel se pod časovým tlakem a s výjimkou závěrečných měsíců provozu skončil hospodářským fiaskem. Areál měl tři sektory, průmyslovou část se správní budovou, těžní jámou a gravitační úpravnou, civilní obytný sektor a nakonec přísně střežený sektor zajateckého tábora. V dolech a povrchových provozech bylo nasazeno v různých obdobích 2. světové války 300 - 450 zajatců z Francie a Sovětského svazu, dále kolem 200 totálně nasazených Poláků, Ukrajinců, Řeků, Italů, Holanďanů, Čechů, přinucených německých horníků a zavlečených etnických Němců z Bukoviny. Těžba a úprava cínové rudy probíhala až do května 1945. V květnu 1945 převzal správu dolu národní podnik Rudné doly Příbram. Těžba se zde však již nerozeběhla. Po několika odborných prohlídkách bylo rozhodnuto - pro nerentabilitu těžby - důl uzavřít a nechat zatopit. Od začátku roku 1946 do podzimu následujícího roku probíhaly tedy v dole i na povrchu demontážní práce. Dřevěná věž Šachty 1 byla zničena požárem. Dílo zkázy postupně dokončil zub času a místní obyvatelstvo. Zůstaly jen zděné - či spíše betonové - části staveb. Jedná se o betonové fundamenty, pětipatrovou věž rudného zásobníku, bazén zahušťovače kalů, podzemní skladiště uhlí a lágr s betonovými strážnicemi.

Kategorie a štítky

Nastavení