Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :)


reklama

16 fotek, 8.12.2016, 33 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Voigtsberg - Zámek Voigtsberg s obrannou věží zvanou bergfrit a obranou hradbou založili pravděpodobně kolem roku 1200 fojtové ze Straßbergu, "starý hrad" dnes zadní část zámku. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1249 a jejím autorem je pán z Voigtsbergu, »Eberhardus de Voitesberk«. Později byl hrad rozšířen přístavbou kaple sv. Jiří, paláce a kruhových věží. Již v roce 1356 připadl zámek Voigtsberg markrabatům z Míšně z rodu Wettinů a stal se z něj kurfiřtský úřad. Následující staletí se vyznačují četnými změnami v užívání a různými přístavbami. Ať už se jedná o báňskou správu, vězení, převáděcí tábor nebo sídlo školy – historie zanechala na zámku Voigtsberg své stopy. Dnes jsou uvnitř umístěna muzea, fundus historických kostýmů, restaurace a historický archiv okresu Vogtlandkreis, muzeum koberců a hraček, to nejcenejší je drahocenný Tiziánův obraz „Kateřina Rakouská“.
burgstein 2
16 fotek, 7.12.2016, 43 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Burgstein - Zříceniny dvou pozdně středověkých kostelů, pravděpodobně na místě bývalého opevněného sídla či hradu označovaného jménem Krebes. Stojí mezi dvěmi malými obcemi Ruderitz a Krebes, které se nacházejí 12 km jižně od Plavna. Dlouhou dobu se okolní obce nacházely v pohraniční oblasti mezi východním a západním Německem a byly tudíž normálně nepřístupné. Až po r. 1989 byly zpřístupněny veřejnosti. Okolo severní strany návrší se zříceninami protéká horní tok řeky Bílý Halštrov (Weiße Elster). Kromě toho se obec Burgstein nachází na pomezí 3 spolkových zemí – Durynska, Bavorska a Saska (Vogtlandu) a nebezpečná poloha v pohraniční oblasti si vždy vyžadovala stavbu opevnění, které chránilo dávno před stavbou kostela obyvatele okolních vesnic před nájezdy.
geilsdorf 1
9 fotek, 7.12.2016, 36 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Geilsdorf - Nejstarší panské sídlo, blatný hrad, se nacházel uprostřed obce, severovýchodně od předchozího rytířského statku v nížinné poloze u potoka zajímavého jména Fliegenbach (Muší potok). První písemná zmínka o obci Geilsdorf pochází z r. 1328, kdy byl majetkem významného šlechtického rodu Vogtů z Plavna (Plauen). Původ německého jména obce pochází od člověka jménem Geilo, jemuž ves tehdy patřila. Majitelem šlechtického sídla a vsi je v r. 1382 rytíř Oldřich Sack, ten byl současně i stavitelem prvního opevnění. Tento rod používající později přídomek z Geilsdorfu zde sídlil až do pol. 15. stol. Rodina Sack, ve středověku významný rod z nižší šlechty ve Vogtlandu, rozšiřoval své pozemky a oblast vlivu v oblasti Burgsteinu až do druhé pol. 16. stol. Po nich jsou zde usazeni páni z Reitzensteinu. Zda-li byl hrad v průběhu 30-leté války poškozen není známo, ale jistě tehdy již stará dispozice nevyhovovala požadavkům doby. Na přelomu let 1667 až -1668 se započalo s výstavbou nové zámecké dispozice, za vlády hraběte Richarda z Tettenbachu, na místě starého blatného opevnění. R. 1719 došlo pak k další přestavbě zámeckého areálu. Když se panství se zámkem dostalo do vlastnictví šlechtické rodiny z Nauendorfu, nastalo pozvolné chátrání areálu. Od r. 1866 nebyla zámecká dispozice dále obydlena, takže koncem 19. stol. nastal konečný úpadek a postupné zřícení několika zdí.
19 fotek, 7.12.2016, 42 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Wiedersberg - Ostrožní hrad vybudovaný kolem roku 1200 k ochraně obchodní cesty mezi Plavnem a Hofem. Jeho stavitelem byl pravděpodobně Burkhardt Wiederspächer. Podle doložených nálezů však stavba hradu pochází nejdříve z poslední třetiny 12. století. V roce 1248 patřil do oblasti mocenského vlivu správců (fojtů) z Plavna, kteří nechali zesílit opevnění a ustanovili pány z Mylau svými leníky. První písemná zmínka o hradu pochází až z roku 1267 ve spojení s rytířem Reimboto de Widersberchem. V roce 1357, po Vogtlandské válce, přechází hrad s panstvím a celou jižní částí Vogtlandu do majetku významného markraběcího rodu Wettinů. O 10 let později, roku 1367, byl hrad vložen jako doživotní věno Alžbětě, ženě markraběte Viléma z Míšně. Později byl dán v léno různým nižším šlechtickým rodům, mezi jejichž tehdejšími majiteli kromě jiných byly rody z Magwitzu a z Feilitzsche. Až do roku 1386 zůstal ve Wiedersbergu velmi malý úřad přímo podřízený markraběti. Rytíř Jan Rabe obdržel roku 1386 hrad v léno. Páni z Machwitzu si koupili zdejší panství v roce 1421 a další prodej následoval již v roce 1452. V 16. století byl v prostoru hradu vystavěn panský dům v renesančním slohu.

Rozlohou nevelká hradní dispozice se nalézá těsně vedle sasko-bavorského pomezí, na předsunutém skalním výběžku pohoří Haagberge, nad údolím potoka Feilebach. Jeho poloha je pozoruhodná, neboť se nachází pod nejvyšší částí návrší a mohl být tak lehce od nepřátel přepaden. Ke zvýšení obranyschopnosti byly tedy před samotným hradním areálem ve skále vylámány dva oddělené příkopy a vyhozeny dva příčné náspy rozdělující celou šířku ostrožny. Ve skále vylámaný sklepní prostor potvrzuje domněnku, že vně obvodové hradby kdysi stála hospodářská budova. Ve východní části dispozice se v nároží nacházejí dvě hranolové věže, které byly komunikačně spojeny štítovou zdí. Tato štítová hradba je v jižní části mírně prohnuta, čímž obě nárožní věže směřují svými průčelími jiným směrem.

V severovýchodní části jádra se rozkládal palác. Jednalo se o jednoduchou pravoúhlou stavbu obdélného půdorysu o rozměrech 16 x 8 m, která přiléhala k jižnímu nádvornímu průčelí severní obvodové hradby. Palác a obě nárožní věže pravděpodobně pocházejí již z první etapy výstavby, a tak ve 13. století, kdy je hrad poprvé zmiňován v písemných pramenech, už jistě stály. Výrazná branská věž byla vystavěna až v druhé etapě výstavby, nebyla zahrnuta do původního hradního okrsku, ale svou hmotou těsně přiléhá k vnějšímu líci jižního úseku obvodové hradby.
schonberg 1
5 fotek, 7.12.2016, 36 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Schönberg - První zmínka pochází z roku 1261 v podobě vodního hradu . V 17. století byl hrad přestaven na zámek. Poslední majitelka byla Margaret Pia Magyari (1876-1945), rozená baronka von Reitzenstein. Byla deportována po vyvlastnění v roce 1945 na ostrov Rujana, kde zemřela. Ve vyvlastněném zámku byly byty, pošta, radnice, škola, kino, knihovna, dětské prázdninové tábory. Od roku 1994 je zámek v soukromém vlastnictví a byl rozsáhle rekonstruován, nyní se v něm nachází hotel.
51 fotek, 4.12.2016, 57 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Flossenbürg - oprvé v historii je zmiňováno opevnění, nesoucí jméno malé řeky na jejím úpatí, v r. 1125, kdy hrabě ze Sulzbachu Berengar I. odkázal klášteru v Berchtesgadenu statky ležící v blízkosti jeho hradu „Flozzen". Poté, co hrabě Gebhard II. zemřel v r. 1188 bez mužských potomků, získal hrad císař Fridrich Barbarossa. Jako pohraniční hrad měl vedle ochrany středověké kolonizace chránit obchodní cesty vedoucí do Čech. V r. 1212 připadlo říšské zboží krátkodobě českému králi Otakarovi, ale už v r. 1251 se hradní okrsek nacházel v moci císaře Konráda IV., jenž zastavil Floss a Parkstein svému tchánovi vévodovi Ottovi Bavorskému. Později byly majetkové vztahy vzhledem k četným zástavám stále propletenější. V r. 1634 celý hradní komplex vyhořel a tím byl hrad odsouzen k zániku.

Trosky někdejšího hraběcího, císařského a vévodského hradu Flossenbürg se zdvihají na výrazném horském kuželu. Po celé jeho západní straně jej přečnívá až 20 m vysoký skalní hřbet. Přirozené rozčlenění areálu na skalisko a rozsáhlou horskou plošinu ovlivnilo dispozici pevnosti. V průběhu několikasetletého užívání byl ráz stavby ve formě bašty poněkud potlačen ve prospěch příjemnějších podmínek bydlení. Například přízemní vchod s plochým obloukem není původní, nýbrž nahradil v pozdním středověku starší dveře, které byly asi umístěny výš a vedly přímo do horního patra. Také vysoko osazená okna s plochými oblouky by mohla v protikladu k úzkým střílnám a osvětlovacím štěrbinám pocházet z této fáze přestaveb. Že již nejstarší stavba byla minimálně v přízemí vytápěná, dokazuje pilíř někdejšího románského krbu zabudovaný do zdi v jižním rohu donjonu. Otvory po trámech ve střešních konstrukcích umožňují rozeznat různá dřívější poschodí, která ale neexistovala všechna ve stejnou dobu. Staré patrování se v průběhu let měnilo, novým rozčleněním vzniklo přízemí a dvě horní patra. Do této druhé fáze patří komín se sopouchem v jihovýchodní zdi začínající v prvním patře a vedoucí až do patra druhého. Nezávisle na změněném členění pater v rámci ještě existujícího zdiva, musela být stavba dříve nejméně o jedno poschodí vyšší, poněvadž ještě v r. 1601 byla stavba ve tvaru věže korunována cimbuřím. Z této nejvyšší části se nic nezachovalo, takže moderní vyhlídková plošina nedosahuje výšky původního cimbuří, nicméně lze však odtud vychutnat fantastické panoráma. Mohutné kamenné schodiště vedoucí na plošinu podél severozápadní stěny představuje moderní vestavbu. Nezaklenutá patra musela být kdysi přístupná po dřevěných schodištích, možná snad jen pomocí jednoduchých žebříků, přesto však o jejich umístění a vedení není nic známo.

Obytná věž (donjon) na vrcholu hory svým zdivem dokazuje, že je nejstarší zachovanou stavbou hradu. Jak způsob stavby z různě vysokých vrstev čistě opracovaných kvádrů, které byly použity na vnějších stranách, tak také obložení vnitřních stěn malými kvádry, nachází obdobu v hradní architektuře 11. a ranného 12. stol. K tomu se vztahuje první historická zmínka o opevnění „castrum Flozze" z r. 1125. Ve své nejstarší fázi může skutečně zasahovat až do 11. st. Zmínka o hradu v r. 1125, která předpokládá existenci pevné stavby na nejbezpečnějším místě hory, by mohla klidně následovat teprve delší dobu po jeho založení. Malá archeologická sonda, která byla provedena v r. 1985 v jižní části obytné věže, potvrdila, že neexistovala žádná kamenná stavba jako předchůdce této věže. Zbylé zdi, pokud nepočítáme opravy a úpravy, představují originální stavební jádro nejstaršího hradu. To platí také pro pilíře někdejšího krbu, které jsou vestavěny do zdi v přízemí. Jak dokládají oba krby, byla stavba v době vrcholného a pozdního středověku používána k pohodlnějšímu bydlení. U středověkého hradu by se nepředpokládal žádný jemu podobný tak vznešeně uzpůsobený objekt, který by bylo možno označit jako palác, jako panské obydlí a reprezentační stavbu, i přestože v popředí stál obrannětechnický aspekt. Zde bydleli hradní páni baroni von Sulzbach, císařští úředníci, vévodští purkrabí a později asi také správci a zástavní držitelé. Ovšem pozvolna ztrácela obytná věž svůj reprezentační význam ve prospěch stavby velkého sálu na severní straně předhradí. Samozřejmě že „castrum" ranného 12. stol. nesestávalo jen z obytné věže. Lze předpokládat dodatečné obranné zařízení, čemuž skutečně odpovídá nástavba vnější hradební zdi v bezprostřední blízkosti paláce. Přímo na obytnou věž navazuje hradba, která je přistavěna k západnímu rohu s krátkým přesahem střešní krytiny a ohraničuje jihozápadně umístěný volný prostor malé vrcholové plošiny. Zatímco jsou dvě strany zachovány až do výše cca 2 m, je jihovýchodní průčelí zbořeno. Hradební pás mohl vzniknout teprve po výstavbě obytné věže a tvořil zřejmě malý uzavřený přední dvorek. O umístění vstupní branky neexistují žádné informace. Také štítová hradba předsunutá na jihovýchodě před palác a nazývaná kvůli své obzvláštní ochranné funkci „vysoký plášť", vykazuje srovnatelné zdivo. Táhne se podél hrany žulového výchozu a cloní palác nad níže položenou náhorní plošinou. Ačkoliv čelní hradba už nestojí v plné výši, její mohutná zřícenina hodná obdivu jako by tvořila přímé pokračování svislé skalní stěny. Jedinou stavbu raného středověku v hradním komplexu, která nebyla v průběhu staletí přestavována, představuje tzv. Předsunutá věž. Tato stavba umístěná asi 30 m severně od severního rohu obvodové hradby vzbuzuje i jako zřícenina svou mohutností hluboký dojem. Neobvyklá poloha v předpolí hradu je vysvětlována snahou o kontrolu území na severovýchodním úbočí předhradí a snahou v případě potřeby ztížit nepřátelským jednotkám obsazení strategicky důležitého prostoru. Na této straně klesá horský kužel relativně mírně dolů, takže obléhací stroje by bylo možno poměrně lehce dopravit k hradu a tím jej vystavit velkému nebezpečí. Hranolová věž s délkou strany cca 10 až 11 m stojí na malém skalním útvaru, čímž zaujímá mírně vyvýšené stanoviště nad předpolím. Na severní a západní straně navazuje na příkrý svah kopce, což této stavbě zaručovalo přiměřeně dobrou ochranu. Vnitřní plášť zdi silné přes 2,8 m (na severní straně 2,7 m) se skládá z velkoformátových, čistě opracovaných kvádrů. Jednotlivé vrstvy dosahují výšky 58 až 77 cm a místy jsou dlouhé více než 2 m. Zatímco kvádry nejspodnější vrstvy na čelní straně jsou opracovány do roviny, ve vyšších vrstvách se nacházejí vedle rov­ných hlavně bosované kvádry. Tím jsou míněny kamenné bloky, jejichž přední lehce vypouklá strana byla jen hrubě opracována, tzn. že vykazuje jen rámcové opracování hran. Tyto bosované kvádry byly oblíbeny kolem r. 1200 především u jihoněmecké hradní stavby (odtud také často používané označení „štaufský bosovaný kvádr") a používaly se především při výstavbě obranných prvků jako jsou obvodové hradby a věže. Do této doby lze s jejich pomocí datovat i flossenburgskou věž. S výjimkou převážně hladkých kvádrů v nejspodnější vrstvě mají všechny kamenné bloky uprostřed vnější strany otvor po kleštinách.Takové prohlubně sloužily k nasazení kleštinového jeřábu, který ulehčoval vytahování do výšky a podle okolností také přesné sesazení kvádrů. Používání otvorů pro kleštiny na čelní straně nebylo ve 12. století ještě všeobecně rozšířené, a proto lze stavbu věže s vypouklými kvádry zařadit s největší prav­děpodobností do raného 13. století. Podle toho se jedná zřejmě o stavbu z doby, kdy hrad vlastnili rod Štaufů. Svým charakterem samostatně stojící stavby byla věž navzdory své mohutnosti vybavena pro dlouhodobý pobyt posádky. Vnitřní vícepatrový prostor měřící zhruba 6 x 4,5 m má stěny z pečlivě opracovaných kvádrů s hladkou čelní plochou, jejichž průměrná délka činí asi 50 cm. Kvádry jsou sesazeny do vrstev vysokých 20 až 40 cm. Výplňové zdivo mezi tímto vnitřním obložením a vnějším pláštěm je tvořeno lomovým kamenem v maltovém loži. Zatímco obě nejspodnější patra, jejichž někdejší výška 3 popř. 3,4 m se shoduje s otvory po trámech na severní a jižní straně, nevykazují žádné vestavby, obsahuje třetí patro v jižním rohu románský krb se sopouchem. Mohutný sopouch nasazený ve čtvrtobloucích na obě stěny spočívá na dvou profilovaných krakorcových kamenech a směrem nahoru se kónicky zužuje. Patro vybavené tímto krbem lze označit za přiměřeně komfortní obytný prostor. V protilehlém severozápadním rohu vede průchod k záchodu vybudovanému v celé tloušťce zdi se svislou dolů vedoucí šachtou, která vystupuje v podobě úzkého kanálu u severní paty věže. Jak osvětlovací štěrbiny tak i záchod představují prvky původní stavby. Právě tak i krbový sopouch navazující na zdivo musel být vybudován při stavbě věže. Přitom se zde jedná takříkajíc o celistvou stavbu, která měla od samého počátku splňovat obytné účely, přestože byl do popředí stavěn její pevnostní charakter. V době obléhání byla posádka izolována, a proto tu bylo nutno uskladnit alespoň v době války velké množství zásob a munice. K tomuto účelu sloužilo přinejmenším jedno ze dvou nejspodnějších pater bez oken, které byly přístupné z obytného prostoru po žebřících. Kromě toho bylo možno nejnižší patra využít v době míru jako žalář obvykle nazývaný „Hladomorna". V každém případě však připadla předsunuté věži důležitá role v obranném systému celého hradu. Jak je zřejmé z listiny z r. 1421, věž měla vlastního hejtmana pověřeného její ochranou.Zachované zbytky paláce jsou mladší, zříceniny brány, dělové bašty a přilehlé hradby pocházejí z počátku 16. stol. Dodnes nebylo lokalizováno místo, kde stávala hradní kaple, přestože její existence je dokázána historickými záznamy. Odkryta a částečně znovu opravena byla stará studna a prostor, který ji obklopuje.
44 fotek, 4.12.2016, 32 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Waldeck v Horní Falci - Dnes se na zámecké hoře u Waldecku nalézají zbytky hradu, který patří k nejstarším v Horní Falci. Z r. 1124 pochází první listinná zmínka o majiteli zdejšího hradu – lantkraběti von Leuchtenberg; jejich počátek však sahá patrně zpět až do 10. st. Patrně patřil vedle Leuchtenbergu k jejich rodovým hradům, neboť prvorozený syn Gebhard II. je uváděn s přídomkem „Gebehardus de Waldegge“. Od počátku svého vývoje byl tento hrad sídlem vrchnosti pro celou oblast. Roku 1283 přechází do majetku vévody Ludvíka Bavorského a poté se zde častěji za sebou střídali různí majitelé – kromě jiného např. hrabata z Falce, český král Karel IV., opět rod Leuchtenbergů. Z r. 1497 pochází písemná zmínka o zdejší faře spadající však až do r. 1674 k farnosti Kastl. Původní hradní areál byl v 15. st. přestavěn do podoby pevnosti a byl až do r. 1698 sídlem zemského soudu pro oblast Waldeck – Kemnath. V průběhu 30-ti leté války a hlavně válek o španělském dědictví na začátku 18. st. byl hrad dobyt a zničen. Později byl však částečně opět zrekonstruován. V r. 1794 nakonec zničil velký požár celý areál hradu a s ním i starý městys, který v té době byl ještě osídlen a stál u jihozápadního svahu kopce. Obec vznikla asi již kolem r. 1731 severně od zámecké hory, když byl zbudován nový poutní kostel sv. Jana Nepomuckého. Z původní rozsáhlé, majestátní dispozice, která byla ještě v 16. st. zesílena, zbyly dodnes zachovány jen bezvýznamné zbytky zdí. Obvodová hradba dosahuje většinou tloušťky zdí 1,5 m, z jižní přístupové strany do jádra má štítová zeď tloušťku až 2,3 m. Ve východní části dispozice byly odkryty základy bergfritu o průměru 7,5 m a tloušťce zdiva 2 m. V západní části areálu se nalézal víceprostorový palác. Celkem rozsáhlé předhradí bylo situováno z jihu, na nižší skalní terase. Přístup do hradu vedl z východní strany bránou s lomeným obloukem do předhradí a následně se cesta stáčela severním směrem do brány umístěné nedaleko od bergfritu v jižní části štítové hradby.
33 fotek, 4.12.2016, 41 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Weissenstein - Podle nálezů z vykopávek vznikl hrad na počátku 11. století. Ve 13. století byl srovnán se zemí a znovu postaven. Přitom byly skalní hrady z žuly zahrnuty do stavby. Do 1550 byl užíván jako rozlehlý hrad pro více rodin. Několik let později byl zrušen jako obytné sídlo. Teploty ve výšce vice než 850 m byly pro to hlavním důvodem.
30 fotek, 3.12.2016, 41 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Schellenberg - Zřícenina někdejšího hradu Schellenbergu leží v lese v blízkosti české hranice. Ve 14. st. hrad patřil rodu pánů von Waldau, kteří jej založili v r. 1347. Od r. 1360 byl českým lénem, v r. 1373 přešel na vévodu Ottu Bavorského. Waldauové z Waldthurnu přesto zůstali majiteli Schellenbergu. R. 1498 byl hrad dobyt a zničen vojsky markraběte von Brandenburg-Kulmbach. Poté byl hrad v držení pana Filipa a Moritze von Gutenberg, kteří byli ve sporu s markrabětem. Od 16. st. se tu střídali různí majitelé. Po třicetileté válce (v r. 1656) koupil hrad, který již byl v té době zříceninou, s celým panstvím jako české léno od knížete Lobkowitze císař Ferdinand. Přesto ještě k r. 1797 byl na hradě zřízen knížecí lovecký zámeček. R. 1865 byla zničena poslední obyvatelná budova na hradě.

Trosky popisuje profesor Friedrich Karl Weysse takto: Na zalesněném návrší s mírným sklonem na všech stranách se nachází množství jednotlivě ze země trčících ohromných žulových skalisek částečně strukturovaných ve velkých blocích, často jakoby vyzděných z obrovských kvádrů. Na jednom z těch bloků ve výšce 8 až 9 m stojí budova nepravidelného tvaru vysoká asi 9 m. V rozích má hladké kvádry s nepravidelnou vazbou vpravo a vlevo. Kameny vykazují prohlubně po kleštích. Nikde nejsou bosované kvádry. Plocha zdiva sestává z velkých a malých nepravidelně vyskládaných lomových kamenů spojených maltou. Na severní straně je umístěno jedno malé zcela jednoduché okno, na jižní straně se nachází jeden větší otvor. Masa kvádrů na jednom z tupých rohů se zřítila. Zdivo silné 1,5 až 2 m zřejmě pochází z první poloviny 14. st. Kolem stavby se od východu táhne val, což je pravděpodobně zřícená obvodová hradba, a vytváří kolem skaliska hladký kruh. Na východní straně, asi uprostřed, se nacházejí klenuté sklepy se zachovanými plochými klenbami a vedle vyzděná dutina. Na druhém skalisku, severně od toho zastavěného, jsou také stopy zdí, aniž by však bylo možno přesně zjistit, kudy se táhly. I tady jsou nároží zdiva osazena řadami kvádrů.
parkstein 1
19 fotek, 3.12.2016, 58 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Parkstein - Již před r. 1000 byl vystavěn na 594 m vysoké čedičové skále, první hrad s názvem „Paracstein“. Ten byl s největší pravděpodobností dřevěné konstrukce. Tato skála o 130 m převyšující okolní terén ideálně vyhovovala pro výstavbu opevnění pro oblast Nordgau. A tak již k r. 1052 se datuje první písemná zmínka o jeho zničení požárem, který nechal založit bavorský vévoda Konrád. Ten měl spor s majitelem hradu – řezenským biskupem Gebhardem, avšak císař Jindřich IV. nechal hrad koncem 11. st. znovu vystavět. Poté se zde často za sebou měnili různí majitelé. V průběhu 12. st. jsou písemné záznamy o pánech von Parkstein, kteří sloužili jako ministeriálové hrabatům von Sulzbach. Protože se jednalo o významnou stavbu, byla v průběhu celého středověku v rukou významných rodů. V této době nejspíše vznikla kamenná stavba hradu, o něco později na začátku 13. st. vzniklo i rozsáhlé předhradí. V r. 1188 přešel hrad i se sousedním Flossenbürgem do majetku císaře Fridricha Barbarossy, a stal se tak důležitou zastávkou na cestě mezi říšským městem Norimberkem a císařskou falcí v Chebu (Čechy). R. 1339 byl již dlouhou dobu říšským majetkem ve správě města Norimberk odevzdán novému majiteli, kterým byl český král Jan Lucemburský. Také za vlády císaře Karla IV. zajišťoval bezpečnost na „Zlaté stezce“. Po něm zde jako majitelé figurují Leuchtenbergové a nakonec se stává majetkem rodu Wittelsbachů. Až do začátku 17.st. pomalu pustne. V průběhu třicetileté války byl několikráte obležen a poškozen švédskými vojsky, avšak nikdy se jim ho nepodařilo dobýt a zničit. R. 1644 vzniklo první známé vyobrazení mohutného hradu – rytina od Matyáše Meriana (viz. výše). Od r. 1759 začíná s rozebírání hradních zdí na stavební materiál pro domy z okolí. I přesto, až do r. 1806, patřil pod správu zemského úřadu a byl i jeho sídlem. R. 1851 byla zbudována kaple na návrší na zbytcích hradu. Před několika lety byly odkryty a sanovány základy zdí tohoto mohutného sídla. Vrch se stal vyhledávaným výletním místem Horní Falce a nabízí ojedinělý rozhled do kraje.
zahaji 3
16 fotek, 3.12.2016, 162 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Zahájí (Starý zámek, Waldheim) - Poté, co se kníže Lobkowitz v roce 1807 stáhl ze Stornsteinu a ento pruh země, ke kterému patřil také Georgenberg, společně s bavorskými součástmi panství vrátil Bavorsku, opustil také Waldhaim. V roce 1811 byly statky zakoupeny baronem Kocem z Dobrše, který jej poté v roce 1814 přenechal baronovi Malovcovi z Malovic. Zhruba kolem roku 1840 nechal baron Malovec v zámecké zahradě postavit rodinnou hrobku s kaplí, v níž byly slouženy zádušní mše pro rodinné příslušníky. V roce 1902 byl do hrobky uložen jeho poslední syn. V předjaří roku 1919 obsadili oblast hraničící s Bavorskem českoslovenští vojáci. V této době hrobku násilně otevřeli neznámí pachatelé a ta od té doby nebyla nikdy uzavřena. V roce 1942 byly pozůstatky vyzvednuty a ve velké rakvi uloženy k poslednímu odpočinku na hřbitově Jedlině. Ze zámku se do dnešní doby dochovaly pouze sklepy. Původně to byl prý čtyřdílný objekt s malým čtvercovým nádvořím a dvěma malými věžičkami. Zámek byl postaven kolem poloviny 17. století, ale už na konci 18. století z něj byla prý již jen zřícenina. Jedna z variant je, že vyhořel a že již nikdy nebyl obnoven. Ale také se jinde píše, že byl obýván ještě ve 20. století a že ho postihl stejný osud jako všechny domy ve zdejších obcích. Po r. 1945 byly srovnány se zemí.

Zaniklá obec Zahájí (Waldheim) ležela přímo na hranici s Německem. Na místní celnici se roku 1829 narodil významný český vlastenec, herec, režisér a výtvarník František Karel Kolár, který se později nesmazatelně zapsal do historie českého divadla 19. století. Kolár byl považován za jednoho z nejnadanějších herců. Proslul však mimo jiné i aranžováním živých obrazů a jako karikaturista Humoristických listů.
47 fotek, 26.11.2016, 151 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Zámeček na Cikánce též U Kozáků - Historie zámečku na Cikánce zvaného „U Kozáků“ v Radotínském údolí v Praze 5 sahá až do 18. století. Původně lovecký zámeček byl postaven ruským šlechticem. Objekt byl postaven z velice významných materiálů. Například ve sklepě byl použitý druh mramoru, který již dnes neexistuje - tzv. slivenecký mramor.
Budova zámečku je značně zchátralá. V současné době je objekt na prodej s projektem a stavebním povolením na demolici a novou výstavbu objektu.
trebotov 1
6 fotek, 26.11.2016, 38 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Třebotov - Tvrz poprvé zmiňována r. 1374. Od r. 1387 patřila pánům z Valdeka. Počátkem 15. stol. přestavěna na vodní tvrz. Od r. 1630 majetek Zbraslavského kláštera. Od r. 1785 sloužila jako fara. V l. 2001–2003 rekonstruována. Dnes v soukromých rukou.
50 fotek, 19.11.2016, 128 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
Bunkr Folimanka - V Praze je téměř 800 krytů civilní ochrany, z nichž bunkr Folimanka patří k těm největším. Stavba krytu začala v polovině 50. let minulého století, v době studené války. S využitím štoly, vybudované za 2. světové války pro případy náletů na Prahu, o původní štole se nedochovaly žádné informace, vzniklo útočiště civilního obyvatelstva v případě ohrožení. Kryt byl dokončen v roce 1962 a náklady činily 5.912.240 Kčs. Celou dobu jej spravovala ČLA pod číslem STOÚ 01020004 a byl veden ve stupni TAJNÉ. Správa hl. m. Praha převzala kryt 11.11.1994. Kryt byl obestřen rouškou tajemství a jeho labyrint chodeb zůstal utajený až do roku 2014, kdy byl bunkr ve spolupráci se Speleologickým klubem Praha a Správou služeb hlavního města Prahy poprvé otevřen pro veřejnost. Bunkr Folimanka má pancéřované dveře, vlastní studny a funkční elektrický agregát o výkonu 30 kW. Zásoby by umožnily lidem přežít po dobu 72 hodin. Kryt je osvětlený, vytápěný, okysličovaný takzvaným přetlakem a v udržovaném stavu. Bunkr by v případě nebezpečí mohl okamžitě sloužit původnímu účelu. Zastavěná plocha: 1332m2, kapacita: 1300 lidí.
runding 2
42 fotek, 18.11.2016, 39 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Runding - Dříve významný výšinný hrad, které od 12. st. obývaly (se sousedním hradem Haidstein) dvě vzájemně spřízněné ministeriální rodiny mark­rabat z Chamu. První písemná zmínka pochází z r. 1118. V r. 1431 byl zničen husity a poté znovu opevněn a zesílen. Pánové von Runding jsou zmiňováni až do začátku 15. st., pak následují na Rundingu (od r. 1413) s krátkodobým přerušením až do r. 1829 pánové von Nothaft, za jejichž vlády byl Runding přestavěn na rozsáhlý mohutný hrad. V 19. st. byl prodán bavorskému státu, který povolil rozebírání hradeb a zdí na stavební materiál.

Hradní areál je orientován ze severozápadu na jihovýchod. Poslední opravy zbytků hradeb a zajištění koruny zdí se uskutečnily v 90. letech 20. stol. Z hradu, který měl původně pravidelný, obdélný půdorys o rozměrech cca 65 x 77 m, se zachovaly jen nevysoké (2-6 m) pozůstatky zdí o tloušťce 1 m, postavené z přesně skládaného lomového kamene a v nárožích zpevněné opracovanými velkými kvádry. Válcový bergfrit stával původně téměř uprostřed dispozice na nevysoké skalce a byl v r. 1608 snesen. V době baroka na jeho místě vznikla malá kaple, později nahrazená poutní kostel sv. Ulricha. U západního nároží stála původně věžová budova brány – dnes částečně obnovená. U vnitřního líce severozápadní a severovýchodní hradby se nacházela obvodová zástavba, jak je též patrné na zachované rytině pocházející z r. 1726. Zda-li i ve středověku přiléhala všechna čtyři křídla k vnitřnímu líci obvodové hradby, lze dnes pouze diskutovat. V jižní části dispozice se nalézala hradní studna. Téměř u jižního nároží se nalézala druhá vstupní brána do jádra areálu, jež byla z obou stran střežena dvěma okrouhlými, dovnitř otevřenými věžemi. Okolo celého hradního jádra původně stála parkánová zeď o tloušťce 0,8 m, vymezující 10 m široký prostor parkánu, která byla z důvodů vyšší obranyschopnosti ve svých třech nárožích opatřena třičvrtě kruhovými, dovnitř otevřenými baštami. Bohužel se dodnes po ní nezachovaly žádné zbytky. Kvůli větší bezpečnosti celou dispozici ohrazoval val a příkop, s částečně vyzděnou carpou a contrescarpou, místy široký až 17 m. Bez archeologického výzkumu lze stěží určit, které budovy sloužily obytným a které hospodářským účelům. Naštěstí v nedávné době je celý hrad postupně, ale za to důkladně vykopáván a to i za pomocí těžké techniky.
neuhaus 2
10 fotek, 17.11.2016, 52 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Neuhaus - První písemná zmínka o hradu pochází z r. 1245. Od 14. st. je ve vlastnictví rodu „Satelpoger von dem Newnhaus“. V 15. st. se stal na čas sídlem loupeživých rytířů a tak vévoda Albrecht r. 1445 podnikl trestnou výpravu. Hrad byl dobyt, ale byl znovu obnoven a využíván. K dalšímu zničení došlo za 30-ti leté války. V průběhu 16. a 17. st. se zde za sebou rychle vystřídalo několik majitelů, až r. 1829 se dostal do vlastnictví knížecího rodu Thurn-Taxis.

Hrad se nalézá na nevysoké skalní ostrožně přímo v obci Schorndorf. Celá hradní dispozice orientovaná severojižním směrem. Rozkládá se na ploše o přibližných rozměrech 95 x 75 m. Je oválného půdorysu. Okolo celého obíhá okružní příkop o šířce až 17 m. Ten je dnes z větší části zasypán. Na nejvyšším místě ostrožny, v jižní části se nalézal dvouprostorový věžový palác, pravidelného obdélného půdorysu o rozměrech cca 10 x 11 m. Z něho jsou dodnes patrné zachované dvě zdi (jižní a východní), do úrovně třetího nadzemního podlaží s pozůstatky oken a okosených ostění, niky a sedile. Ty současně tvořily obvodovou hradbu jádra. Dále se v severní části nalézala další dvouprostorová budova, na polygonálním lichoběžném půdorysu o rozměrech 9 x 15 m, patrně též obytného charakteru. Zda-li polygonální, několikrát lomená, obvodová hradba chránící prostor jádra o šíři 25 a délce 57 m, obsahovala ještě další budovy či obytná křídla, dnes již bez archeologického výzkumu lze stěží rozeznat, neboť žádné nadzemní části konstrukcí nejsou patrné. Bergfrit se nalézá mimo vlastní jádro hradu; je zavázán do vnější parkánové hradby v její severní části. Jedná se o nevelkou válcovou věž o průměru 7 m a tloušťkou zdi v dolním podlaží 1,5 m. Tato parkánová zeď, zachovaná dnes do max. výšky cca 3,5 m, obsahuje ještě ve východní části dvě dovnitř otevřené půlkruhové bašty o průměru cca 4 m. Možná ve svém západním a jižním průběhu byla zpevněna ještě dalšími baštami - těžko soudit - dodnes se nezachovaly ani jejich základy. Jedna z dochovaných bašt je dnes využita jako pomocný sklad divadla nebo restaurace. Hospodářské zázemí situované v předhradí bylo patrně v průběhu staletí využíváno jako lom se stavebním materiálem pro mladší parazitní zástavbu - dnešní rodinné domky. Protože v nevelké vzdálenosti od hradního návrší protéká potok, je pravděpodobné, že v případě obležení bylo možné příkopy napustit vodou.

V současné době je soukromým majetkem. V dnešní době se v létě hradu využívá jako kulisy, neboť na původním nádvoří je umístěno letní divadlo.
9 fotek, 18.11.2016, 56 zobrazení, 7 komentářů | architektura, cestování
Wetterfeld - zbytky vodního hradu pohlceného parazitní občanskou zástavbou. Ve starém zámku sídlili ve 12. a 13. st. Wetterfeldové jako ministeriálové markrabat z Cham-Vohburgu. V pol. 13. st. přešel Wetterfeld na bavorský vévodský rod Wittelsbachů. Byl založen vlastní úřad Wetterfeld, do jehož spádové oblasti patřili Roding a Regenpeilstein. Na hradě, na „castrum Wetterfeld", seděli vévodští soudcové popř. správci. Ve smlouvě z r. 1329 připadl hrad Wetterfeld Falcku. V obci působili dva správci, v pol. 15. st. dokonce čtyři. Těžké ztráty utrpěl hradní komplex za 30-tileté války. Na severovýchodě přiléhal dříve velkoryse pojatý vodní hrad ke břehu rybníka - dnes vyschlého. Ostatní strany chránil částečně vyzděný vodní příkop. Široké části kruhové hradby integrované do okolních domů zůstaly dodnes zachovány.
20 fotek, 18.11.2016, 38 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Schwärzenberg - Hrad byl zřejmě postaven na popud bamberského biskupa. První písemná zmínka o hradu pochází z r. 1306 z lenní knihy v městě Hochstifts. V této souvislosti je také jmenován tehdejší hradní pán Andreas von Fronau, jehož rod pochází z nedaleké stejnojmenné vsi, kde jsou uváděni již počátkem 12. st. Schwärzenberg tedy zřejmě vznikl koncem 12. nebo na přelomu 13.st. Petr Fronauer von Schwärzenberg řešil svou neutěšenou finanční situaci od r. 1390 silničním lupičstvím na nedaleké řezenské stezce. Tuto situaci se mu nepovedlo vyřešit a zřejmě také jako trest za své loupežení, byl nucen polovinu hradu v r. 1400 zastavit svému příbuznému Janu Zengeru von Zangenfels, jenž byl příslušníkem hojně rozšířeného rodu v Horní Falci. Petru Fronauerovi se i po tomto datu nedařilo a tak přičinlivý Jan Zenger brzy získal i druhou polovinu a tím spojil panství opět pod jednoho majitele. Rod von Zenger r. 1520 vymírá a hradní zboží dědí Jiří von Murach. Ten si panství dlouho neponechal a po čase jej prodává. Tím zahájil období častých změn majitelů. V jedné kupní smlouvě z r. 1606 je hrad označován již jako pustý a na spadnutí. Jeho definitivní zánik způsobila však třicetiletá válka. Současná podoba hradu je výsledkem náročných a dlouhých zajišťovacích prací.

Cesta vede nejdříve přes příkop od východu na velké předhradí na jižní straně. Příkop není hluboký, spíše než k obranné funkci sloužil jako obyčejné vymezení prostoru předhradí. Velmi malé hradní jádro stojí na vysokém skalním suku, pod kterým se nachází brána a vstup na hlavní nádvoří. Nalevo od brány se nalézá později vystavěný pravoúhlý palác. Cesta potom opět stoupá další bránou na vnitřní malé nádvoří, kde konečně před námi stojí velký a vysoký, pozdně románský donjon.
kurnberg 1
43 fotek, 18.11.2016, 80 zobrazení, 3 komentáře | architektura, cestování
Kürnberg - zřícenina renesančně přestavěného hradu. Hrad byl vybudován kolem r. 1354 na Haidbergu u Ramsriedu Dietrichem Kürnerem, který se od té doby psal jako Kürner von Kurnberg. V 15. st. docházelo k častým změnám majitelů. Kolem r. 1633 byl hrad zničen Švédy, v r. 1742 se stal majetkem regensburgského kláštera Skotů a po zesvětštění přešel do vlastnictví státu. Rozsáhlý hradní komplex obsahující tři nádvoří – jedno z nich je největším v Horní Falci – leží na horském hřbetu, který na severu a jihu příkře spadá do údolí a odkud se otevírá široký rozhled po okolní krajině. Zbytky zdiva z velkých kusů žulového lomového kamene zůstaly z větší části zachovány. Přístup k hradu je možný ze západu přes hluboký příkop k předhradí s jihozápadní bránou a severozápadní velkou dělovou baštou. Stavba stojící ještě do výše čtyř poschodí s hustou řadou otvorů vznikla asi na počátku 16. st. Zachovala se i východní obvodová zeď nádvoří s dvěma flankovacími věžemi na severní straně a další brána, která vede k vnitřnímu nádvoří. Tam se zdvihá hlavní pravoúhlá stavba (palác) zachovaná do výše 8 metrů s velkými obloukovými okny a kamennou římsou, dnes jako rozhledna. Hlavní palác s velkým třetím nádvořím obklopuje silná lomená obvodová hradba, přimykající se v pravém úhlu ke skále, jižní úsek hradby je již zcela rozpadlý.
8 fotek, 17.11.2016, 50 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Schloss Stamsried - Dnes zámek ne místě původního sídla pravděpodobně z 11. století, to bylo zničeno Švédy v roce 1634 během třicetileté války. Původní sídlo se nacházelo v les, až v roce 1708 bylo přstavěno středověké jádro do současné podoby. Dvoupatrový zámek je čtyřkřídlá budova v jednom rohu s okrouhlou věží. Tří obloukový most z žuly na severní straně vede přes príkop částečně obíhající zámek. Kolem zámku je park, který byl v roce 2006 částečně revitalizován a slouží městu. Po druhé světové válce byl na jižní straně v předzámčí postaven pivovar. Stovky uprchlíků po druhé světové války bylo ubytováno na zámku. V roce 1965 přešel hrad do vlastnictví obce, od roku 1973 do roku 1974 začala rekonstrukce. V roce 1996 se opět vrátil vodní pramen u zámku v parku, tento pramen je zasvědcen Sv. Antonínu Paduánskému, toho zobrazuje i dřevěná socha s Ježíškem ve výklenku nad vchodem zámku. V roce 2013 koupil barokní zámek soukromý občan a od té doby zámek chátrá. Na kopci nad obcí se nachází zřícenina hradu Kürnberg (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/kurnberg).

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.