Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

reklama

7 fotek, 2.10.2017, 46 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Vítkův Hrádek u Blažejova - Jeden z nejstarších hradů hradeckých Vítkovců z 1. pol. 13. st. V pramenech je Vítkův Hrádek poprvé uveden roku 1267, kdy jej dle Sedláčka Vítek z Hradce při svém vstupu do řádu věnoval německým křížovníkům. Soudě podle podacího práva ke kostelu v Blažejově si jej ponechali v přímém držení až do počátku 15. století, sídlo samotné však nejspíš nevyužívali a tou dobou již mohlo být zpustlé. Roku 1416 uvádí Sedláček Sezemu z Chotěmic, který však mohl být pouze zástavním držitelem. Poslední zmínka o hradu je podle díla M. Millauera o německých křížovnících spojována s rokem 1458, kdy již byl téměř jistě pustý, pravděpodobně však stále v majetku řádu.
jemcina  1
5 fotek, 2.10.2017, 53 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Jemčina - Zámek postavil pro Prokopa Vojtěcha hraběte Černína v polovině 18. století architekt Anselm Lurago. Krátce poté byl zámek podstatně rozšířen až do dnešního rozsahu a široké okolí bylo upraveno pro pořádání honů. Roku 1923 byl zámek Černínům vyvlastněn. V letech 1950 - 1991 sloužil zámek jako základna raketového vojska. Roku 2002 jej zakoupil p. Pavel Václav, který zahájil rozsáhlou rekonstrukci, v části je penzion. Roku 2004 byl zámek otevřen pro veřejnost.
26 fotek, 1.10.2017, 45 zobrazení, 2 komentáře | architektura, cestování, města
Třeboň - Třeboňský zámek patří k největším zámeckým komplexům v České republice. Na místě dnešního zámeckého areálu stával původně panský dvorec, postupně přestavěný na tvrz a později kamenný hrádek. Roku 1366 Třeboň odkoupili od pánů z Landštejna jejich příbuzní, Rožmberkové a povýšili roku 1376 Třeboň na poddanské město (s právem měst královských), které se začalo rychle rozvíjet. Významné bylo i vybudování augustiniánského kláštera v bezprostřední blízkosti hrádku. Roku 1479 si Vok II. z Rožmberka vybral Třeboň za své sídelní město. Podstatně rozšířil budovy v dnešním severozápadním nároží a Jindřich z Rožmberka nechal následně přistavět východní a západní křídlo. Roku 1562 zachvátil město požár, který zasáhl i tento tehdejší hrad. Vilém z Rožmberka proto pověřil stavitele Antonína Ericera rozsáhlými přestavbami starých budov na renesanční zámek. Tato rozsáhlá přestavba probíhala v letech 1565 – 1575, kdy bylo celé západní zámecké křídlo prodlouženo na jih, na které navazovala spojovací část s bránou a věží, čímž bylo uzavřeno vnitřní nádvoří. Tuto přestavbu dokončil v době Petra Voka (jehož jméno Petrus Woko Ursini Gubernator je vytesáno na bráně) další významný architekt Dominico Benedetto Cometta z Eckthurnu. Roku 1602 Petr Vok z Rožmberka si zvolil Třeboň za své sídelní město a centrum zbytku Rožmberského dominia. Po úmrtí posledního z Rožmberků, Petra Voka, jenž na zámku zemřel 6. listopadu 1611) zdědili zámek Švamberkové, kteří přišli o většinu svého majetku po bitvě na Bílé hoře. Roku 1621 proto bylo třeboňské panství zkonfiskováno císařem Ferdinandem II. Další mocný rod, Schwarzenbergové, kteří Třeboň vlastnili od roku 1660, obohatili zámek barokními dostavbami, především na vnějším nádvoří. Po pozemkové reformě ve 20. letech 20. století byla Schwarzenbergům vyvlastněna (za finanční náhradu) podstatná část jejich majetku. Z třeboňského panství jim zůstala pouze budova zámku (zámecký areál s příslušenstvím), která byla v letních měsících pronajímána jako hotel. Kníže sem dojížděl vlakem do zastávky Třeboň-Lázně, kde na něho čekal kočár (leckdy musel zastat i roli vozky, když se kočí posílil v blízkém penzionu na třídě Legií - dnes Dukelské). V zimě zde Schwarzenbergové trávili vánoční svátky a Nový rok. Knížecí rod Schwarzenbergů vlastnil zámek až do roku 1940, kdy jej zabralo gestapo. Po válce v roce 1945 byla pro zámek zavedena národní správa a v roce 1947 byl třeboňský zámek znárodněn. Státní zámek Třeboň, který je od roku 1958 národní kulturní památkou dnes spravuje Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích.
9 fotek, 1.10.2017, 34 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Pluhův Žďár - Zámek byl roku 1664 přestavěn ze starší tvrze Janem Ekersdorfem z Hlaváče. V roce 1928 zámek koupil bratr pozdějšího prezidenta Beneše, Bedřich. Po r. 1948 byl zámek Benešům zabaven, a obcí využíván k bytovým účelům. Roku 1992 byl objekt restituovám potomky původních majitelů.
dirna  1
16 fotek, 1.10.2017, 39 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dírná - Zámek Dírná vznikl přestavbou ze starší gotické tvrze z přelomu 14. a 15. stol. Ta vznikla na uměle přitesané skalce u rybníka, jenž současně určila její půdorys nepravidelného, zalamovaného lichoběžníka. Vstup do tvrze vedl od severovýchodu po mostě přes hluboký vodní příkop, který současně plnil funkci náhonu. Prostou kulisovou bránu, před níž byl ještě úzký parkán, střežila hranolová věž, vystupující ze vstupního čela tvrze. Obdélný, podsklepený palác stál při hradbě na opačné, jihozápadní straně. Nejspíš v období renesance zaplnila dlouhou severozápadní stranu nová, z větší části rovněž podsklepená budova a ještě později (po požáru r. 1636?) se stavělo i na severovýchodě a v nádvoří vznikla dvouosá arkáda. Konečnou podobu dvoupatrové barokní budovy získal objekt zastavěním nádvoří a komplexní přestavbou v letech 1757 – 1759. Od 50. let 20. století až do roku 1990 patřil zámek ČKD Dukla Praha a sloužil jako pionýrský tábor. Dnes je v soukromých rukou a je v něm penzion.
drachov  1
4 fotky, 1.10.2017, 45 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dráchovská tvrz byla postavena asi v průběhu 14. století. V roce 1353 tu sídlil Oldřich z Dráchova a po něm Přibík. V držení jejich potomků zůstala ves i s tvrzí s krátkými přestávkami až do roku 1505, kdy ji bratři Ctibor, Hynek a Václav prodali Kateřině z Minsterberka, jejíž dcera se provdala za Adama z Hradce, čímž byla tvrz přičleněna k jeho řečickému panství. Tvrz je zachovalá jednopatrová budova téměř čtvercového půdorysu upravena na sýpku.
lzin  1
8 fotek, 1.10.2017, 53 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Lžín - V polovině 18. století vznikl barokní zámeček, kdy patřil vyšebrodskému klášteru, který jej využíval jako „letní sídlo“. Od roku 1861 patřil Lžín Františkovi Emanuelovi Komersovi, který dal starý zámek přestavět na nový v novorenesančním slohu a rizalitem v nároží. V osmdesátých létech minulého století jej využívalo táborské muzeum jako depozitář, dnes je po nedokončené rekonstrukci a opuštěný.
16 fotek, 29.9.2017, 37 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Vysoká u Příbramě - V roce 1878 nechal hrabě JUDr. Václav Kounic postavit novorenesanční zámek ve Vysoké u Příbrami, dle návrhu architekta Čeňka Gregora. Zámek obklopuje rozsáhlý park s jezírkem (Rusalčino). Často zde na návštěvách u svého švagra, hraběte Kounice, pobýval v rozmezí let 1881–1883 Antonín Dvořák – zámek a jeho okolí se staly inspirací pro mnoho z jeho děl. Antonín Dvořák v roce 1884, po velkém úspěchu v Anglii, koupil od svého švagra (hraběte Kounice) nedaleký pozemek se špýcharem, který přestavěl na vilu Rusalka. Zde hospodařil, choval holuby a komponoval. Vytvořil či dokončil zde mimo jiné opery Dimitrij, Jakobín, Čert a Káča, Rusalka a Armida, oratorium Svatá Ludmila, kantátu Svatební košile, Requiem, symfonii č. 7 d moll a č. 8 G dur, druhou řadu Slovanských tanců, předehry Domov můj, V přírodě a Karneval, Humoresku, symfonické básně Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek, Píseň bohatýrská a další díla. Od roku 1994 je zde stálé muzeum Antonína Dvořáka, které zahrnuje celý zámek s knihovnou, koncertní síní, a od roku 2001 ve sklepních prostorách také Galerii Václava Kounice.
14 fotek, 29.9.2017, 78 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Buková u Příbramě - Trojkřídlý patrový zámek s mansardovou střechou byl vznikl v letech 1751–1764 přestavbou staršího panského sídla, pravděpodobně tvrze. Přestavba proběhla během vlastnictví Františka Boryně z Lhoty. Za autora stavby je považován plzeňský architekt Jakub Auguston. Od druhé poloviny 20. století sloužil zámek jako domov důchodců, v současné době je nepřístupný, má opravený pouze exterier a je na prodej.
67 fotek, 28.9.2017, 77 zobrazení, přidat komentář | auta, cestování, koníčky, města, události
Podzimní sraz Rolls-Royce & Bentley Clubu ČR + hosté. 28.09.2017 - Pelhřimov+ zámek Libkova voda.
Zámek prohlídka - http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/libkova_voda
27 fotek, 28.9.2017, 37 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Libkova Voda - První písemná zmínka o vsi Libkova Voda je již z roku 1352. Klasicistní zámek byl údajně postaven na místě starší tvrze. Tato domněnka však nemá podporu v literatuře, žádný ze starších zdrojů tvrz ani zámek neuvádějí. Je tedy pravděpodobné, že se jedná o klasicistní novostavbu. Doposud není bezpečně doloženo, kdo dal zámek zbudovat. Je nepravděpodobné, že by to byli Leskovci z Leskova, kteří sídlili v Horní Cerekvi a obec vlastnili na přelomu 16. a 17. století. Poté obec patřila několika církevním hodnostářům, u kterých rovněž není pravděpodobné, že by si zde stavěli rezidenci. Jako nejpravděpodobnější stavebník se jeví Maxmilián Regal či jeho dcery, kteří drželi panství od prvé čtvrtiny 18. století až do roku 1802. Jejich „autorství“ nasvědčuje i sloh, ve kterém je zámek postaven. V roce 1841 (ve svých 17 letech) na zámku pobýval u rodiny tehdejšího majitele Leopolda Srnky budoucí skladatel Bedřich Smetana. Roku 1851 koupil zámek rytíř a svobodný pán Karel Komers von Lindenbach. Od roku 1902 jej vlastnil, spolu s dalšími součástmi statku, Franz Humal, krejčí rodiny Komersů ve Vídni. Poté zámek poměrně často střídal majitele. Roku 1936 jej kupuje Eduard Slavík, kterému byl roku 1949 zestátněn. Od té doby zámek spravoval státní statek Pelhřimov. Dnes v soukromých rukou a hlavní budova je po kompletní rekonstrukci. Interiery upraveny na bydlení a zbytek na apartmany (32 lůžek), předchozí majitelé plánovali využítí jako hotel.
76 fotek, 24.9.2017, 288 zobrazení, 4 komentáře | cestování, koníčky, ostatní, práce, příroda
Jeskyně Bílý kůň a nebo i známé pod označením Fejkova pískovna. V prostoru hloubětínských Hutí se těžil písek už od 18. století. Napřed asi jen povrchově. V 19. století se těžaři písku zavrtali pod zem. Podzemní prostor tu existoval nejspíše už dříve, vodní eroze v měkkých pískovcích pracovala už tisíciletí. Horníci dutiny našli a využili, rozšířili a formovali dnešní systém chodeb a dómů. Těžba zde skončila po druhé světové válce. Ale našlo se další využití. Část podzemí byla zavezena sutí a struskou z válkou zničených továrních objektů, část byla upravena a využita jako sklad podniku Ovoce a zelenina. Úpravy z této doby jsou dodnes dobře patrné, cihlou vyzděné sály, roztahaná elektřina, probouraný nový vjezd pro nákladní automobily 9 metrů pod úrovní povrchu, dnes již kompletně z povrchu zavezený. V 80. letech dostali úředníci nápad závest podzemí městskými odpadky, k tumu dále hojně přispěli i místní obyvatelé a všelijaké propady/otvory do země začaly sloužit jako bezedné smetiště.
42 fotek, 23.9.2017, 797 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, ostatní, práce, příroda
Podzemní nacistická továrna Divoká Šárka - Podzemí bylo budováno ke konci 2. světové války jako týlové opravárenské zabezpečení polního letiště (opravy a montáže proudových motorů) a pravděpodobně nebylo zcela dokončeno.Letiště se mělo nacházet na horní plošině, kde je dnes pole. Podzemí je tvořeno dvojicí dlouhých chodeb a čtveřicí příčných spojovacích chodeb. Jedna chodba přechází v závěru v úklonnou jámu ústící na povrch uvažované letištní plochy. Část chodeb je zajištěna na stěnách obetonováním. Přední chodba se vstupem pevnostního typu, byla pravděpodobně hlavní, druhá vjezdová, její čelo se nedochovalo. Několik metrů za vstupem je v obou chodbách dochována v rozšířeném profilu betonová protivýbuchová hráz, v druhé chodbě není až tak masivní, jelikož se v ní nachází průjezd, stejná průjezdná hráz se nachází i dále v chodbě. Celková delka podzemí je 400m. Vytěžený materiál byl navážen do půlkruhu v prostoru před chodby a sloužil jako protitlaková ochrana. Později se podzemí využívalo jako sklad chemického odpadu (kovové barely s betonem s čímsi uvnitř a unikaly z toho rtuťové výpary).
33 fotek, 23.9.2017, 638 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, ostatní, práce
Podzemní nacistická továrna v Branické skále - Roku 1944 se místo pod Branickou skalou stalo prostorem pro stavbu podzemní továrny Bronzit (Agave) pro německý válečný průmysl, konkrétně Philips zde měl vyrábět elektronky pro raketové střely V1 a rakety V2, ale k tomu nikdy nedošlo a podzemí nebylo zcela do konce války dokončeno, neboť po válce byly nalezeny stroje jen na těžší výrobu, pravděpodobně soustružnická dílna a kovárna. Část prostoru přiléhajícího bezprostředně ke skalní stěně byla obehnána ochranným zemním valem z vytěženého materiálu jako ochrana proti tlakové vlně po výbuchu bomby. Za valem byly proraženy tři rovnoběžné chodby vedoucí k jihovýchodu do nitra hory. Podzemí je dílem vězňů z Terezína. Jižně od podzemního komplexu továrny se za evangelickým sborem nachází trojice kratších chodeb, které sloužily jako skladiště výbušnin. Podle svědků podzemí po válce nemělo žádné využití a tak ani není znám důvod zbudovaných cihlových přepážek. Celková délka chodeb je 295m.
98 fotek, 18.9.2017, 1 062 zobrazení, 3 komentáře | architektura, cestování, koníčky, práce, příroda
Štoly lomu Mořina - podzemí Malé a Velké Ameriky. Dnes již bývalé lomy (těžba v těchto lomech končila různě, od roku 1944 až do roku 1963) zná skoro každý hlavně díky filmu Limonadový Joe, ale jejich podzemí až tak znamé není. Dříve cílem dobrodružných výprav, dnes už lze navštívit pouze oficiálně. Malá Amerika je lom vzdálený asi 2 km od nynějšího závodu na zpracování vápence pro tepelné elektrárny na severu Čech. Z tohoto areálu je možný vstup do podzemí obou Amerik a dalších bývalých lomů. Nejvíce na západ je bývalý Liščí lom ( ještě asi 1 km západně od Malé Ameriky), do kterého vede hlavní štola - říká se jí hlavní sběrná štola. Tou se dopravoval vytěženy vápenec k drtičkám. Všechny lokality se těžily od zdola nahoru, tak že se vykutala hlavní štola pod ložisko. Vápenec se lámal a těžil postupně u stropu ložiska a padal do dopravníků a dál do vozíků v hlavní štole. Cestou lze nahlednout do lomu Malá Amerika a na konci do Velké Ameriky (hloubka lomu je 100m). Hlavní štoly jsou v několika patrech, přístupné je třetí patro, páté je zaplavené. Do podzemí lomu Mexiko a Velká Amerika se také musí ze závodu Mořina, ale z jiné části. Spojuje je několik pater štol a chodeb, ty hlubší jsou všechny zatopené. Cestou lze nahlédnout do lomu Mexiko - v padesátých letech jeden veliký kriminál pro politické vězně.
144 fotek, 17.9.2017, 18 zobrazení, přidat komentář | koníčky, lidé, sport, události, zábava
Gill Polo + Semper Constantia + Rolls-Royce & Bentley Club ČR = Polo v Parku, Letná 16.9.2017
449 fotek, září 2017, 135 zobrazení, 1 komentář | auta, koníčky, sport, události, zábava
Masaryk Racing Days 2017 + BOSS GP (09.09.2017 - 10.09.2017 ) - Středoevropská zóna monopostů - Divize 2 a Divize 3, Středoevropská zóna cestovních a GT vozů ve sprintu a vytrvalosti - Divize 4 a Divize 5, Formule BOSS GP, Porsche Platinum GT3 Cup Challenge Central Europe, FIA Swift Cup Euro, Haigo – závody historických cestovních vozů a formulí.
34 fotek, 4.9.2017, 132 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, ostatní, práce, příroda
Štola sv. Antonína Paduánského - nachází na katastrálním území města Jílového u Prahy ve Středočeském kraji, na levém břehu Kocourského (Studeného) potoka v místní části Studené. Jedná se o jedno z mnoha desítek důlních děl v oblasti Kocourského žilného pásma. Po úpadku těžby v období husitských nepokojů došlo v oblasti Jílovského zlatonosného revíru k jejímu opětnému oživení až na přelomu 17. a 18. století. Středem pozornosti se stalo zejména Kocourské pásmo. Těžaři knížete Josefa Viléma Fürstenberga v polovině 18. století pracovali v okolí Starokoucourské štoly. Jedním z takto znovu otevřených starých důlních děl byla štola sv. Antonína Paduánského, kde se pracovalo v letech 1753 a 1754. Uvádí se, že během těchto prací horníci nalezli staré dílo hluboké 22 láter (přibližně 40 metrů), ale protože nenašli nadějnou žilovinu, v práci dále nepokračovali a štolu opustili. Od té doby byla štola nepřístupná. Po 250 letech, v období let 2005 – 2007, provedli pracovníci státního podniku Diamo zabezpečení štoly. Poté byla práva a povinnosti k této štole převedena na Regionální muzeum v Jílovém u Prahy, které od roku 2008 štolu sv. Antonína Paduánského zpřístupnilo veřejnosti. Prohlídková trasa je vedena ve dvou úrovních, spojených systémem sedmi žebříků a povalů v původním úzkém komíně. Délka chodby je kolem 170 metrů. V zadní, veřejnosti nepřístupné části štoly, profil a rozměry chodeb horního patra napovídají, že se jedná pravděpodobně o stopy původního, mnohem staršího dolu.
35 fotek, 4.9.2017, 71 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, ostatní, práce, příroda
Štola svatého Josefa - Štola sv. Josefa je jedním z mnoha důlních děl významné části jílovského zlatonosného revíru - Kocourském žilném pásmu. Leží poblíž města Jílové u Prahy v údolí potoka. Ve starší literatuře bývá označována štolou svatého Josefa. Štola je zakreslena na jedné z nejstarších dochovaných map jílovského regionu z roku 1730. Není tedy vyloučeno, že těžařské společnosti, pracující zde v 18. století, pokračovaly ve starém důlním díle, možná již z doby předhusitské. Nejslavnější období těžby, s velkým rozsahem důlních prací, bylo ve 14. století. Původní štola se později rozrostla v důlní dílo, jehož přesný rozsah ani historie nejsou přesně známy. Celková délka dosud zámých chodeb je 280 m. Z toho je přístupných 200 m. Zatopená hloubení mají hloubku 26 m. Vytěžená zlatá ruda byla z dolu dopravována povozy na pravý břeh Sázavy, na Žampach, kde byly rudní mlýny.
46 fotek, 3.9.2017, 119 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, ostatní, práce, příroda
Štola Halíře - Štola Halíře se nachází v masívu stejnojmenného kopce (399 m n.m.) na katastrálním území obce Pohoří v okrese Praha - západ ve Středočeském kraji. První písemná zmínka o těžbě v lokalitě Halíře je uvedena v Hájkově kronice a odkazuje na rok 1079, což ovšem nelze ověřit. Podle archeologických nálezů je ale zřejmé, že v oblasti Turyňského a Chotouňského potoka, které jsou pravostrannými přítoky Sázavy, se těžilo zlato již v keltském období. Ve středověku podle názoru historiků měla oblast Halířů projít dvěma významnějšími etapami těžby, a to v polovině 14. století a posléze na konci 16. století. Důlní dílo, označované jako "štola Halíře", je však dílo novodobé, pocházející z poloviny 20. století. Je výsledkem průzkumu Halířského žilného pásma, který zde proběhl v letech 1948 - 1951. V tomto období byla vyražena tzv. Nová halířská štola a průzkumem zpřístupněna Stará halířská štola. Průzkumná štola byla ražena od Turyňského rybníka severozápadním směrem do hlubin masívu kopce Halíře. Za zmínku stojí, že ve štole pracovali pouze čtyři havíři - střelmistr, razič a další dva pracovníci, kteří nakládali horninu na vozík a po kolejnicích ji vyváželi před štolu na odval. Ražba štoly byla vedena podél křemenné žíly a zároveň sledovala poruchu ve stavbě zdejších hornin. Vznikla tak štola s unikátním profilem ve tvaru kosočtverce, respektive písmene "A", a to bez použití jakýchkoli podpěr. Celková délka systému průzkumných štol i se 4 překopy, raženými kolmo na hlavní, 258 metrů dlouhou štolu, je 369 metrů. Během ražby byly odkryty některé starší štoly v masívu Halíře, včetně štoly, zvané Pětihalíř, která je patrně středověkého původu.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.