Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

reklama

15 fotek, 6.7.2017, 23 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Benešov nad Ploučnicí, Horní zámek - Horní zámek v Benešově vznikl jako pozdně gotická městská tvrz někdy v poslední čtvrtině 15. století. Stavebníkem byl Zikmund z Vartenberka, který jej však dlouho neužíval: od roku 1502 byl v dědičném držení místnímu měšťanu Tietzemu. Situace se změnila poté, co panství zakoupili původně míšeňští Salhausenové. Roku 1522 se stalo samostatným v majetku Bedřicha ze Salhausenu, který původní tvrz přestavěl na své sídlo. Přestavba stála na stylovém pomezí gotiky a renesance, vzhledem k osobě majitele byla silně inspirována saskými vlivy. K dalším přestavbě došlo po požáru roku 1543. V majetku Salhausenů a spřízněných, původně saských rodů, byl tento díl panství až do roku 1613. I další majitelé měli kořeny v Sasku. Roku 1631 polovinu města s horním zámkem zakoupil Jan Zikmund Thun z Hohensteinu, jehož rod pak vlastnil panství až do roku 1926. Po první pozemkové reformě se Thunové byli nuceni zbavovat řady objektů. Jedním z nich byl i benešovský horní zámek, který prodali roku 1926 městu. To v jeho přízemí zřídilo mateřskou školku, do pater se přesunulo městské museum. Situace se rasantně změnila po roce 1945, kdy část zámku sloužila jako sýpka místního JZD, později v přízemí fungovala truhlářská dílna. Stav objektu se valem zhoršoval, nakonec zůstal zcela prázdný. V 80. letech se začaly podnikat kroky k jeho přestavbě na dům kultury, která naštěstí nebyla dovedena k žádným nevratným devastačním zásahům. Od roku 1991 je zámek majetkem Národního památkového ústavu a od roku 1999 přístupný veřejnosti.
slavonice 2
42 fotek, letos v červenci, 66 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města
Slavonice - (německy Zlabings), někdy přezdívané „malá Telč“ , též "jihočeská Telč" nebo i "perla české renesance", jsou město v okrese Jindřichův Hradec, v moravské části Jihočeského kraje. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1260. Původní strážní osada, založená asi ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce (zlatá pětilistá růže v modrém poli). Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Součástí byla dvě náměstí (dnes pojmenovaná jako náměstí Míru a Horní náměstí), která byla obklopena středověkými měšťanskými domy. Celá výstavba byla koncipována na velice úzkých pozemcích, takže majitelé své domy a přilehlá hospodářství směřovali hlavním vchodem na náměstí a hospodářské budovy na zadní trakty svých domů. Během 16. století se významná část obyvatelstva města přiklonila k luteránské reformaci. Reformační sgrafitová výzdoba celé řady měšťanských domů tehdejšího luteránského obyvatelstva významně spoluutváří unikátní atmosféru města Slavonice. Během třicetileté války bylo město vypleněno švédskými vojsky. Navíc v roce 1680–1681 postihl slavonické obyvatele mor, který pokosil velmi mnoho životů. Z těchto velkých útrap a válek se město vzpamatovalo až na přelomu 17. a 18. století. Nemělo však být všem neštěstím a katastrofám konce. Dne 27. března 1750 vzplál ve městě velký požár, který zničil velkou část obou náměstí a 44 domů spolu s městskou věží. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 a vzniku Československé republiky reagovalo město s převážně německým obyvatelstvem připojením k provincii Deutsch Südmähren se sídlem ve Znojmě. Proto musela být do města v polovině roku 1918 povolána čs. armáda, aby podrobila město moci nového československého státu. Po Mnichovské dohodě bylo město v říjnu 1938 postoupeno Německu a stalo se součástí Německé říše. V roce 1953 bylo město zahrnuto do tzv. hraničního pásma, což zapříčinilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a velmi silně omezilo i případný cestovní ruch v této oblasti. Teprve v roce 1960 při reorganizaci okresů a krajů bylo zastavěné území města vyjmuto z hraničního pásma a mohlo začít využívat cestovního ruchu. 31. srpna 1961 byly Slavonice prohlášeny městskou památkovou rezervací.
landstejn 4
66 fotek, letos v červenci, 53 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Landštejn - Hrad Landštejn, jak již napovídá název, byl pomezní pevností na neklidné českorakouské hranici a střežil zemskou stezku do Vitorazska. Podle staršího názoru byli jeho staviteli rakouské rody hrabat z Raabsu a Zöbingu, Nejnovější archeologické výzkumy této lokality však nepochybně prokázaly, že starší rakouský hrad byl situován v dnešní vesnici Pomezí naproti Landštejnu a zachovala se z něj dodnes část románského kostela. Landštejn jako královský hrad spadal pod správu moravských Přemyslovců. Kdy a jak získali hrad a panství Vítkovci není známo. Víme však, že asi od roku 1259 byl pánem Landštejna Oldřich, pocházející nejspíše z třeboňské větve Vítkovců, po něm Sezema a Vítek, syn Ojíře z Lomnice. Vítkovci, píšící se podle hradu jako páni z Landštejna, si získávali osobní statečností stále větší politický vliv. Vítek z Landštejna (+ 1312) se vyznamenal při obraně města Znojma a mimořádnou statečnost projevil v zápase s míšeňskou posádkou Pražského hradu za krále Jindřicha Korutanského, kdy stranil Elišce Přemyslovně. Za Viléma z Landštejna (+ 1356) obnášelo landštejnské panství mimo hradu a Nové Bystřice ještě Třeboň, Lomnici a Nové Hrady. Po počátečních neshodách přijal Vilém z Landštejna roku 1317 lenní závazek a stal se rádcem krále Jana Lucemburského. Přátelství si udržel i s jeho synem Karlem IV., který se stal Vilémovým zastáncem v krvavém sporu s bojovným příbuzným Jindřichem z Hradce. Z Vilémových šesti synů zdědil Landštejn Litold, který však zemřel bez dětí a hrad připadl královské koruně. Roku 1381 získal landštejnské panství od krále Václava IV. Konrád Krajíř z Krajku, který zastával úřad nejvyššího hofmistra. Jmenování zemským hejtmanem v Korutanech v roce 1385 odvedlo Konráda od pražského dvora, jeho synové však v Čechách zůstali. Landštejn zdědil Lipolt a jeho syn Wolfgang pak hrad rozšířil a velmi nákladně přestavěl v pozdněgotickém slohu. Krajířové vládli Landštejnu téměř dvě století a jejich panování bylo poznamenáno velkým stavebním ruchem. Za tu dobu podstatně zesílili opevnění a vybudovali kolem pětiúhlého nádvoří výstavné renesanční paláce. Stavební činnost Krajíře však vyčerpala natolik, že po smrti Zdeňka II. prodala roku 1579 jeho dcera Anna, provdaná Roupovská, hrad i panství Rakušanu Štěpánovi z Eicinku. Vzápětí však hrad koupil jihlavský měšťan David Neumaier. Davidův syn Gottfried se postavil na stranu odbojných stavů a po jejich porážce na Bílé hoře mu byl majetek konfiskován. Panství pak rychle měnilo majitele. V roce 1621 se zde vystřídali Baltazar Marradas a Kristián Hübner, následujícího roku byl hrad prodán slavatovskému hejtmanovi Jakubu Keclovi z Rottendorfu, v dalším roce se Landštejn dostal do držení bratřím Maxmiliánovi a Ferdinandovi Mohrům z Leichteneggu. Od roku 1639 vlastnil panství Jakub Khuen z Belasy, v roce 1668 převzal vládu Humprecht Jan Černín z Chudenic a jeho syn Tomáš Zacheus. Roku 1685 koupil panství císařský generál Ferdinand Arnošt z Herbersteina. Landštejn, okleštěný o okolní vesnice, vydržel v majetku tohoto rodu až do roku 1816, kdy smrtí hraběte Josefa rod vymřel. To však byl hrad od roku 1771, kdy po úderu blesku do jedné z věží zcela vyhořel, pustý a sloužil jen jako sýpka. Zřícenina poskytovala stavební materiál širokému okolí. Dlouhý spor o dědictví po hraběti Josefu z Herbersteina skončil roku 1846, kdy panství zdědil baron Ferdinand Sternbach, v jehož rodu zůstala zřícenina hradu až do roku 1945. Dnešní Landštejn je jednou z nejzachovalejších ukázek středověkého fortifikačního systému. Nejstarší románská část hradu s palácem vestavěným mezi dvě obranné věže je v Čechách ojedinělá. Pozdější dostavba gotického opevnění s obytnou věží donjonem rozšířila hrad o další nádvoří. Vznosný čtyřpatrový palác Krajířů z Krajku s renesančním opevněním a barokní dělostřelecké bašty pak uzavírají průřez stavebními styly čtyř vývojových etap.
38 fotek, letos v červenci, 60 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, koníčky, práce
Pevnostní areál Slavonice - Pevnostní areál Slavonice je ukázkou části obranné pevnostní linie ČSR budované v letech 1935–1938. Je tvořen celkem sedmnácti objekty (A-120, A-140, A-160, D1, kulometné hnízdo typu C) prvního i druhého sledu, zrekonstruovanými do původní podoby. Jedná se o významnou vojensko-technickou památku na Jindřichohradecku.
30 fotek, letos v červenci, 30 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dačice nový zámek - Oldřich Krajíř († 1600) se nespokojil s dosavadní sídlem, které dostalo název starý zámek, a vybudoval na Horním náměstí koncem 16. století nový zámek. Ten si přes pozdější úpravy dodnes zachoval původní podobu jak v dispozici, tak zčásti i ve výstavbě, především v severním křídle s arkádami na nádvorní straně. V literatuře byl vysloven názor, že autorem této pozdně renesanční stavby byl Ital Francesco Garof de Bison, který v téže době stavěl věž městského kostela v Dačicích. Kolem zámku byla vybudována renesanční zahrada. Sestra zemřelého Oldřich Krajíře, Kateřina, prodala v r. 1610 panství za 106 000 zl. moravských Vilému Dubskému z Třebomyslic, jemu poté , pro účast na stavovském povstání zkonfiskováno. Dne 8. listopadu 1622 prodala královská komora dačické panství se slevou Lvu Burianovi Berkovi z Dubé a z Lipé .Dědicem se stal jeho syn Matyáš Ferdinand, jímž v r. 1644 vymřela rodová větev; zámek se statkem přešel na Ladislava Berku z mladší berkovské větve. Avšak matka Matyáše Ferdinanda Berky Františka Hypolita, rozená Fürstenberková, s rozhodnutím nesouhlasila († 26. října 1655) a odkázala je synovci Bedřichu Fürstenberkovi; tím vznikl mezi Berky a Fürstenberky rodový spor, který trval přes 70. let. Zámek s panstvím byl v držení Fürstenberků až do r. 1714, kdy Berkové spor vyhráli. V r. 1706 zemřel poslední mužský potomek rodu Berků František Antonín, který odkázal panství své sestře Rosalii, provdané za Viléma Leopolda Kinského. Na základě soudního rozhodnutí získal v r. 1714 Dačice její nevlastní syn (poněvadž neměla žádné potomky) Václav Vojtěch z Vrbna a Bruntálu, od něhož je v r. 1728 koupil za 426 000 zl. Jindřech Karel z Osteina. Po dvojím požáru v l. 1645 a 1721 byl zámek v l. 1732 - 1733 přestavěn v barokním slohu. Úpravy, které zasáhly jak interiér, tak exteriér, prováděl v Dačicích usazený stavitel Francesco Cameli. V r. 1804 získal zámek i panství Fridrich Karel z Dalberku. V roce 1816 přebudován zámek podle návrhu stavitele Riedla v duchu módního empíru. V r. 1818 byl vybudován i anglický park. Vnější architektura byla obohacena úpravou v l. 1831-1832 podle návrhu vídeňského architekta J. Schlepse. Dalberkové byli majiteli zámku až do r. 1945. Dnes spravuje zámek Státní památková péče v Brně.
frejstejn 1
36 fotek, březen 2011 až červenec 2017, 45 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Frejštejn - Podle hradu se psali v r. 1250 Gaitmar z Frejštejna a jeho bratr Hartleb a v r. 1286 Oldřich Frej z Frejštejna. Další zpráva o hradu pochází z r. 1331 a hovoří se v ní o purkrabím na Frejštejně. V r. 1390 se na hradě připomíná kaple sv. Kateřiny. Král Zikmund zapsal hrad Lipoltovi z Krajku. Jeho zástupce Jan Krajíř náležel k významným představitelům moravské šlechty a byl jedním ze sedmi rozhodčích ve sporu české a moravské šlechty, urovnávaném ve Velkém Meziříčí v r. 1440. Připojil se k zemskému míru, sám jej však nakonec nedodržel a přepadával okolní městečka, vsi a panství na jižní Moravě i v Rakousích. Byl proto označen za rušitele pokoje a hrad Frejštejn moravští stavové vykoupili a rozbořili. Při pozdějším dělení krajířských statků daroval Volfgang z Krajku v r. 1487 svým synům Lipoltu a Jindřichu zbořený hrad Frejštejn, městečko Vratěnín a vsi Mladoňovice, Stálky, Ferrejštejn, Korolupy, Mašovice, půl Rancířova, Hluboké, Šatice (zanikly), tvrz v Kostníkách, jež byla odedávna manstvím Frejštejna, a dvůr v Lubnici. Král Vladisla II. propustil Volfu Krajíři z Krajku Frejštejn z léna, což potvrdil v r. 1493 i jeho synu Lipoltovi. V r. 1628 získal hrad císařský rada Jakub Berchtold, který byl v r. 1633 povýšen do stavu svobodných pánů z Uherčic. Od těch dob měl Frejštejn společné osudy s Uherčicemi. Na počátku 16. století byl hrad přestavován na pevnost, ale práce zůstaly nedokončeny, takže i nadále zůstal zříceninou.
22 fotek, letos v červenci, 124 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Český Rudolec - Tvrz v Rudolci vznikla v první polovině 14. století, neboť v r. 1353 náležela vladykům z Rudolce. Koncem 14. století byla v zeměpanském držení; markrabata udílela tvrz i vesnici lénem. V r. 1406 osvobodil markrabě Jošt rudolecké zboží z manství Vilému z Miličína. Beneš z Miličína odevzdal v r. 1446 Rudolec s tvrzí a s patronátem, Lidéřovice, Markvarec, Radíkov, Klenovou (zaniklo), Kadolec, Léštnici (zanikla), Lipnici a Němčice Janu Crhovi z Dolan. V polovině 16. století přešla tvrz s příslušenství na Hodické z Hodic. Kateřina z Hodic prodala v r. 1630 Rudolec s tvrzí, přestavěnou v renesančním stylu v druhé polovině 16. století, s dvorem, s mlýnem a s pilou, Matějovec, Vlastkovec, Stálkov s dvorem, Dolní a Horní Radíkov a dvůr Růženec za 28 000 zl. moravských císařskému hejtmanu Ferrantu Coquiovi. Později se držitelé panství rychle střídali. V rudoleckém kostele se zachovala řada krásných náhrobků majitelů z 16. století. Nynější dvouposchoďový zámek s věží, která má půdorys nepravidelného mnohoúhelníku, byl vystavěn v 60. letech 19. století na místě bývalé renesanční tvrze, z větší části zničené požárem v r. 1860. Majitelem velkostatku byl tehdy Angelo Picchioni. Jde o stavbu v romantickém novogotickém slohu, připomínající jihočeskou Hlubokou, proto se pro zámek vžilo pojmenování "Malá Hluboká".
pisecne 1
6 fotek, letos v červenci, 27 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Písečné - První zpráva o Písečném pochází z r. 1366. Kdy byla postavena tvrz prameny přesně neuvádějí. Jisté ale je, že byla postavena nejpozději v první pol. 15. století, kdy byli majitelé Písečné Krokvicarové z Nové Vsi. Ti nechali ve druhé polovině 16. století přestavět gotickou tvrz na renesanční zámek. Touto přestavbou získal objekt prakticky dnešní podobu. Za účast na stavovském povstání v letech 1618 – 1620 byl majetek Krokvicarům zabaven. Majitelé se pak rychle střídali, až r. 1768 získali zámek Collatové, v jejichž držení zůstal až do 20. století. Za nich byly na zámku provedeny menší stavební úpravy ve druhé pol. 18. století. V roce 1929 byl na straně zámku směrem do vsi přistavěn pivovar. Po roce 1948 zámek připadl státu. V r. 1989 byla provedena jeho poslední rekonstrukce. Po roce 1989 v restitučním řízení byl zámek navrácen potomkům posledních majitelů. Jedná se celkem o osm majitelů, všichni jsou však z jednoho rodu.
38 fotek, letos v červenci, 48 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Stary Książ - V 9-10. století byla na kopci vzdáleném necelý kilometr od stávajícího hradu Książ postavena tvrz, přestavěná na přelomu 13-14. století na zděný hrad. Krzysztof Jaworski, který zde prováděl průzkum v letech 1991-1992 si myslí, že hrad byl vybudován Bolkem I. Hradní komplex se skládal z vlastního hradu o trojúhelníkovém půdorysu o dalších dvou předhradí nacházejících se na východní straně. Hrad přestal plnit svou funkci v 15. století. Roku 1794 nebo 1797 architekt Christian W.Tischbein přestavěl zbytky hradu na romantické ruiny pro knížete Hanse Heinricha IV Hochberga, který přebýval v nedalekém Książu (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/ksiaz). Tato přestavba zničila všechny stopy po původním hradu a proto byl tento objekt dlouhou dobu, až do konce 20. století, považován za umělé ruiny bez historické hodnoty.
novy_dwor 1
22 fotek, leden 2014 až červenec 2017, 24 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Nowy Dwór (Neuhaus) - Hrad Nowy Dwór na vrchu Zamkowa Góra (620 m n. m.) byl vybudován za svídnicko-javorského knížete Boleslava I. Surového (Bolko I. Surowy) nebo za jeho následovníka Boleslava II. Malého (Bolko [nebo též Bolesław] II. Mały [Świdnicki]). Spolu s hrady Radosno, Grodno a Rogowiec tvořil obranou linii chránící jižní hranice Polska. První známá písemná zmínka o hradě pochází až z roku 1364. Po smrti Boleslava II. se správkyní celého svídnicko-javorského knížectví, tedy i hradu, stala jeho manželka Anežka Habsburská. V roce 1392, po smrti Anežky, hrad a celé svídnicko-javorské knížectví připadlo Koruně České. V letech 1402-1417 byl hrad rozšířen. V období husitských válek byl neúspěšně obléhán. V těch dobách jej vlastnil Jan z Liebenthalu a jeho synové, od nichž hrad koupil v roce 1434 Herman Četryc (Czetryc). V letech 1450-1462 patřil krátce rodině Zedlitz a poté se vrátil zpět Četrycům. Během válek českého krále Vladislava s uherským králem Matyášem Korvínem představoval hrad významný obranný bod. Po podepsání míru v roce 1490 hrad přešel do majetku Fabiána Czernhause (Tschirnhaus) a poté opět Četrycům. Ve 2. polovině 16. století, kdy jej stále vlastnili Četrycové, byl rozšířen a renesančně přestavěn. Již v roce 1581 hrad zasáhl blesk a následný požár jej zničil. Proto byli Četrycové nuceni se odstěhovat do nového paláce. Poté již hrad nebyl obnoven, ale jeho ruiny byly krátce využity ještě v 17. století zřejmě jako pevnost v době třicetileté války, kdy vznikly dva bastiony. Potom již zůstal opuštěn.
osowka 4
44 fotek, letos v červenci, 119 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, koníčky, práce
Podzemní město v Głuszyci - Komplex Osówka - Koncem roku 1942 Spojenci vybombardovali německou základnu pro vývoj tajných zbraní Peenemünde na severu Evropy. O několik měsíců později začal ústup německé armády na východní frontě. Po těchto událostech rozhodl Hitler o zahájení gigantických staveb na bezpečných územích, jimiž byly také Soví hory a okolí města Wałbrzych. Od roku 1943 téměř do konce 2. světové války v Sovích horách, na Wyrębinské výšině a v okolí zámku Książ Němci v rámci programu Riese (Obr) budovali vojenský komplex, který zahrnoval jak podzemní prostory, tak budovy na povrchu. Při stavbách pracovali nejdříve nuceně nasazení lidé různých národností, potom vězni z koncentračního tábora Gross - Rossen (údajně bylo nasazeno 20.000 až 50.000 dělníků). V důsledku těžké práce, nehod, špatné výživy, nemocí a také chování strážných zde přišlo mnoho lidí o život, uvádí se 5000, ale číslo bude pravděpodobně mnohem vyšší. Celková délka chodeb tohoto vojenského komplexu je 9 km, zpřístupněno je 1700m. Do dnešního dne není známo, k čemu měly tyto podzemní objekty sloužit. Existují názory, že v prostorách Osówky a jiných částech komplexu Riese Němci plánovali výrobu balistických střel V1 a V2 a dokonce i jaderné zbraně (měření však žádnou radiaci nepotvrdilo). Další teorie hovoří o Hitlerově hlavním sídle nebo vojenském štábu, výzkumných laboratořích nebo vojenských továrnách.
2 fotky, 4.7.2017, 62 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, práce
Mucholapka - Severně od Ludwikowic Kłodzkých stojí v kdysi průmyslovém údolí podivná železobetonová stavba pocházející z doby, kdy toto území patřilo Německu. Dvanáct cca 10 m vysokých štíhlých sloupů podpírá podobně štíhlý prstenec o průměru zhruba 30 m. Laikovi není a nemůže být na první pohled zřejmé, k čemu toto zařízení sloužilo. Zvláštní tvar i proporce objektu a fakt, že se nedaleko nacházejí rozsáhlé podzemní prostory z doby nacistické Třetí říše, vzneslo mnoho otázek. S možným vysvětlením přišel roku 2001 ve své knize Prawda o Wunderwaffe polský spisovatel a badatel Igor Witkowski. Popisuje tam tajný německý projekt s názvem Zvon (Die Glocke). Názory na to, co Zvon vlastně představuje, se různí, přičemž eskalují od zázračné zbraně, přes pohon létajících disků až po stroj času. Witkowski tvrdí, že záhadná stavba byla určena k jeho testování. Jedním z faktorů, které ho údajně přiměly k uvažování tímto směrem, je podobnost stavby se zařízením využívaným při zkoušení součástí pohonu (listů rotoru) helikoptér. Toto zařízení bývá v angličtině označováno jako "fly-trap" a Witkowski tak začal tajemnému objektu říkat "Mucholapka". Tento název, sice ne vysloveně špatný, ale v dané souvislosti poněkud necitlivě zvolený překlad zmíněného anglického výrazu (většina z nás si pod termínem "mucholapka" nejspíš vybaví ony lepivé papírové spirály, nikoli sítí definované válcovité těleso), se navzdory své nelogičnosti rychle ujal a je dnes pro tuto stavbu běžně používán.

Možnost, že by tzv. Mucholapka byla součástí nacistických pokusů upoutala pozornost Gerolda Schelma, jednoho z trojce badatelů provozujících web zabývající se Filadelfským experimentem (známým též jako experiment Philadelphia či projekt Duha). Witkowsky na žádost o předložení důkazů nereagoval. V srpnu 2005 se tak jal celkovou lokalitu osobně prozkoumat.Na místě oslovil procházející rodinu, muž mu během rozhovoru prozradil, že podobnou stavbu viděl nedaleko Wrocławi, v městečku Siechnice, kde dosud plnila funkci podstavce chladící věže tamní elektrárny. Schelm se samozřejmě vydal i tam, aby se o tom přesvědčil na vlastní oči. Svá zjištění z obou míst pak v listopadu 2005 zpracoval do zprávy, kterou zveřejnil na svém webu. Mucholapka a podstavec chladící věže v Siechnici jakoby si z oka vypadly. Odpovídají si nejen tvarem, ale i rozměry. Existují však i další objekty, které se Mucholapce podobají. Hned dva takové se nacházejí severozápadně od hory Barbarka jižně od Wałbrzychu. Tak byla fantastická teorie Witkowského rozmetána na kusy.
83 fotek, únor 2012 až červenec 2017, 30 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, koníčky
Pevnost Srebrna Góra (Festung Silberberg) - Pevnost se nachází v Sovích Horách v Dolním Slezku, rozkládá se na kopcích kolem městečka Srebrna Góra. Název vesnice je odvozen od dolů na stříbro. Za třicetileté války patřily tyto země Albrechtu z Valdštejna, v této době dochází k vytěžení stříbra a uzavření dolů. Nový rozmach v okolí městečka začíná až za tzv. Války o Habsburské děditctví, kdy Marie Terezie ztrácí většinu Dolního Slezka. Po získání tohoto území zjišťuje Fridrich Veliký, že mezi pevnostmi Svidnice, Nisa a Kladsko je velká vzálenost, a to zejména v oblasti Stříbrného průsmyku. Za 1 668 000 tolarů zde nechal Fridrich Veliký postavit horskou strážní pevnost. Pevnost je postavena podle projektu plk. Ludwika Wilhelma Regelera v letech 1765-1777. Jedná se o rozlehlý pevnostní systém, který se bez velkých změn dočkal dneška. V hlavní pevnosti stále probíhají zajišťovací práce a její opravy či dostavby, které jsou opravdu značné. Práce postupují i na další části a tak doufejme, že za pár let se podaří spatřit celý okolní pevnostní system, který je dnes z valné části ukryt pod stromy a je v havarijním stavu. Pevnost je projektována pro 3 800 vojáků, velké zásoby munice a proviantu. Na obranu pevnosti bylo přiděleno 264 děl a moždířů. V prostorách pevnostních prvků bylo vyhloubeno 9 studní z nichž nejhlubší, 84metrová, se nachází v sousedním fortu Ostróg (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/fort_ostrog). Obecně se uvažovalo o tom, že tuto strážní pevnost není možné dobýt, dostala mezi vojáky přezdívku "śląski Gibraltar" (Slezký Gibraltar). Toto pojmenování je velmi výstižné, protože velká část pevnosti je vyražena do skalního masivu. Jednotlivé části pevnosti se nacházejí na několika návrších. Hlavním a nejsilnějším článkem pevnosti byl Donžon, ve kterém se v případě útoku nacházelo velení pevnosti. Objekt je členěn na 151 kasemat rozmístěných ve třech úsecích. Centrální Donžon pevnosti je největší stavbou tohoto typu v Evropě. Velké sklady, studna, arzenál, kaple a vězení činily z Donžonu samostaný nezávislý objekt. V obklopujících kleštích a bastionech se nacházely - pekárna, nemocnice, pivovar, dílny a prachárna. Z nejvyššího patra Donžonu je možné vidět až k Vratislavi (Wrocław). Poblíž Donžonu se nachází Rohový fort a fort Vysoká Skála (Wysoka Skała) pojmenovaná "Rytíř", za 2. světové války zde bylo těžké vězení pro útěkáře z fortu Ostróg. Tyto dva forty bohužel nejsou přístupné, jsou zabrány skauty. Na opačné straně před roklinu na kopci od centrálního donžonu se nachází fort Ostróg přezdívaný "Horník", ve kterém byl během WWII umístěn vězeňský tábor Oflag VIII B, ve kterém byli vězněni polští důstojníci zajatí během zářijových bojů. Vězněni zde byli např. div. gen. Tadeusz Piskor, kontradmirál. Józef Urung. Ostatní pevnostní stavby a forty jsou rozmístěné v blízkosti vrcholků Chochoła Wielkiego a Małego (Malý a Velký Chochol), nejsou viditelné, jsou z nich zříceniny ukryté v lese. Pevnost Stříbrná hora byla obléhaná jen jednou, a to během tažení Napoleona v roce 1807. Pevnost nebyla dobyta, ale městečko pod ní bylo vypáleno. V roce 1867 byla pevnost zrušena a stala se jen objektem pro výcvik mužstva. Koncem 19. století je již úplně opuštěna vojskem.
28 fotek, letos v červenci, 48 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Fort Ostróg - Jeden fort z pevnostního systemu Stříbrné hory - pevnosti na protějším kopci (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/fort_srebrna_gora). Pevnost byla postavena v letech 1766-1771 na skalnaté špičce kopce Ostrog (pevná hora) 627 m.n.m. Pevnost se skládá z dvoupatrových kasemat se střílnami které dokola obklopují polygonální nádvoří. V čele pevnosti jsou pozůstatky tří venkovních dělových bašt, které jsou od pevnosti odděleny příkopem. V jedné z kasemat je vytesaná ve skále studna o hloubce 86 metrů. Pevnost měla 36 dělostřeleckých pozic a šest pozic pro velkorážní moždíře. Posádku tvořilo 8 důstojníků a 350 vojáků. V podzemí se skladovaly potraviny na mnoho měsíců, zbraně a výstroj, ale i stělný prach, kterého bylo 50 tun. Na počátku 19. století byly pevnosti obléhány napoleonskou armádou, avšak dobyty nebyly. V roce 1913 byla pevnost přestavěna na mladežnickou ubytovnu. Za 2. světové války (1939-1944) byl v pevnosti umístěn pod názveml Oflag VIIIb (Straflager) - zajatecký tábor pro vysoké důstojníků polské armády. V poválečných létech pevnost chátrala a byla rozkrádána na materiál pro stavbu. V letech 1965-1984 sídlil v pevnosti skautský tábor. Od roku 1984 byla pevnost zavřena. Nyní je v soukromých rukou a její areál je zajišten, vyčištěn od stromů a keřů. V pevnosti je několik skromných výstav, z nichž za zmínku stojí výstava připomínající existenci zajateckého tábora.
15 fotek, 6.7.2017, 144 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města
Slavonické podzemí - Pod převážnou většinou domů na dolním náměstím Míru a Horním náměstí tohoto města se rozprostírá poměrně členitý a doposud ne zcela zmapovaný systém středověkých podzemních chodeb. Nejprve byly vyhloubeny sklepy (lochy), dnes tzv. druhé patro sklepů, které jsou užší chodbové, s výklenky pro sudy nebo řemeslnou činnost (textilní výrobu, jirchářství, zpracování potravin). Později byly tyto sklepy propojeny chodbami, tzv. nejnižší patro podzemí. Tato část podzemí vznikala v období, kdy se začaly sklepy zaplňovat vodou a měšťané se potřebovali této vody zbavit. Chodby mají různé profily podle toho, zda se jednalo o chodbu hlavní nebo poslední připojovací. Hlavní chodba je relativně prostorná, pravidelného průřezu ve tvaru obdélníku a stěny jsou hladce opracovány, v podlaze je odvodňovací žlábek. Další chodby mají profil oválný, mandlový nebo trojúhelníkový (s vypouklými stranami). Poslední připojovací chodby jsou již spíše pouze průlezy nebo průrazy do sklepení pod domy. Při sanačních pracích byla některá tato hrdla rozšířena, aby podzemí bylo vůbec možné vyčistit. Místy jsou na stěnách zachovány záseky po těžbě a otvory po klíncích. V některých partiích jsou po stranách vytesány malé ústupky pro uložení kahanů nebo větší kapsy pro louče (se stopami vypálení). Dno chodeb je místy rovné se spádem, místy stružkovité, často je ve dně vysekán úzký kanálek pro odvod vody. V místech křížení chodeb, ale i jinde, jsou vyhloubeny jímky, hluboké až 1 m, které sloužily k usazování splavovaného písku. V některých sklepech jsou studny, hluboké 4–5 m, tzn. se svou celkovou hloubkou 11–12 m jsou stejně hluboké jako studny na náměstích. Průměrná výška profilu chodby je 1,5 m a šířka 0,5 m.

Během následujících dvou až tří století byl systém i nadále udržován v částečné funkčnosti. Později, v důsledku zániku hradebního příkopu, docházelo k postupnému zanášení chodeb. Zanesením odvodňovacího systému došlo k zaplavení nižších pater sklepů a stoupání hladiny spodní vody. Podle archeologické zprávy došlo k úplnému zanesení systému a zaplavení části sklepů v 19. století. Potopa v 70. letech 20. století měla za následek zaplavení i některých sklepů renesančních.

Různými průzkumy (hydrogeologickými, geologickými, archeologickými) a zaměřováním byly v roce 1993 zahájeny práce na sanaci a zmapování podzemí. K samotnému pročištění, odstranění závalů a statickému zajištění konstrukce chodeb bylo přistoupilo v roce 1993. Ručně prováděné práce, maximálně za pomoci vrátků a čerpadel. Již po prvních vyčištěných metrech chodeb bylo zřejmé, že se bude jednat o velmi namáhavou práci s obtížnou dopravou nánosů bahna a písku na povrch. Ve velmi úzkých stísněných chodbách zaplněných nánosem často až do čtyř pětin výšky. Představy o alespoň částečném použití malé mechanizace se nesplnily pro velmi časté zakřivení, malou světlost a značnou drsnost stěn chodeb.

Po odstranění nánosů z chodeb bylo provedeno jejich doměření. Dnes známá prozkoumaná část podzemí měří 1 375 m a nalézá se v hloubce 4–7 m pod povrchem terénu. Po vyčištění došlo k odvodnění a vysušení sklepů, postupnému snížení vlhkosti zdiva a zpevnění podzákladí domů. Bylo ověřeno, že chodby mají díky spádu velmi dobré přirozené větrání. Systém na Dolním náměstí dnes funguje stejně jako ve středověku. Samospádem odvádí vodu novým odvodňovacím kanálem, který nahradil funkci zaniklého středověkého hradebního příkopu, do Slavonického potoka. Tímto se podstatně snížila hladina spodní vody.
59 fotek, 1.7.2017, 317 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, ostatní, práce, příroda
Důl Skalka - Historie těžby železných rud na ložisku Skalka u Mníšku pod Brdy sahá do dávné minulosti. Jako první zde kutali nízkoprocentní oolitickou krevelovou rudu již Keltové. Nejednalo se samozřejmě o hlubinou těžbu, ruda byla většinou těžena pouze na výchozech – takzvaný „železný klobouk“.

První doložená písemnost týkající se hlubinné těžby pochází z roku 1746. Z této doby existuje i dochovaná důlní mapa, na které je již zachycena jáma sv. Antonína Paduánského s poměrně velkým rozfáráním ložiska a s vyznačenými důlními budovami na povrchu, z čehož vyplývá, že těžba byla zahájena již dávno před tímto datem. Významným vlastníkem se později stala císařovna Marie Terezie podle které bylo dílo pojmenováno „Důl jejího veličenstva Marie Teresie. Stejnojmenná těžní jáma se z části dochovala dodnes. Později důlní provoz patřil hraběti Collredo-Mannsfeldovi. Vytěžená ruda byla odvážena povozy do Staré Huti u Dobříše a dále zpracovávána na surové železo. Ložisko tehdy bylo otevřeno několika úvodními díly: šikmá jáma Terezka, šachta Bernardy a štola Emilka. Důl pracoval s různými přestávkami způsobenými pohybem cen železa na trhu až do období První republiky kdy nad těžbou přebírá správu Živnostenská banka. Ta jej roku 1938 prodává jedné z největších tehdejších těžebních organizací Pražské železářské společnosti. PŽS registruje dílo Skalka jako svůj důl č. XIV, zahajuje okamžitě systematický průzkum a ložisko otevírá přípravnými pracemi až na 18. patro novým úklonným hloubením. Během tohoto období probíhaly rozsáhlé adaptace úvodních děl a jam (jáma Terezie, šachta Josef ). Díky zvýšené potřebě železa během II. světové války se na ložisku prudce zintenzivňovala těžba. Byli přijímáni noví zaměstnanci a některá díla byla nově vystrojena. Dále se razilo několik nových komínů pro gravitační dopravu rubaniny a vylepšení větrání.

Největšího rozmachu se důl dočkal v poválečných letech, kdy po znárodnění bylo jasné, že naše hospodářství bude potřebovat tisíce tun oceli. Tato „ocelová horečka“ se citelně dotkla nejen dolu, ale i městečka Mníšku, jeho následného prudkého rozvoje a sociálních poměrů. V blízkosti města byl vybudován nový rozsáhlý komplex zpracovatelského závodu na zhrudkování nízkoprocentní železné rudy – dnešní Kovohutě Mníšek. Postupně dochází k likvidaci starého důlního provozu pod Skalkou, z něhož funkční zůstává pouze šikmé I. hloubení, které po adaptaci dopravuje rudu z dobývek na 16. patro. Roku 1953 je zahájena ražba 1270 m dlouhého dopravního překopu vedoucího do nového zpracovatelského závodu. Dále bylo započato z přípravnými pracemi, které ložisko otevřely na 28. patro a vyhloubena Slepá jáma, jejíž 36.patro dosahuje hloubky 120 m pod povrchem. Roku 1956 je spuštěna mechanizovaná těžba za pomoci pneumatických nakladačů zajišťující nepřetržitý přísun vyrubaného materiálu k hrudkovacím pecím po dobu 10 let.

Po roce 1966 je ložisko vytěženo a další práce jsou v podstatě nerentabilní. Ještě dlouho po ukončení těžby na povrchu pod hřebenem Skalka probíhaly rekultivační práce. Dnes pod vzrostlými stromy oko nezasvěceného návštěvníka ani nezaznamená, že zde probíhala po dobu téměř 200 let intenzivní rozsáhlá důlní činnost. V současnosti je dílo stabilní bez nežádoucích projevů na povrchu.

Na podzim r. 2004 zahájila Montánní společnost – společnost pro studium, dokumentaci a ochranu technických památek báňské historie, práce směřující ke zpřístupnění části úvodních děl veřejnosti a dala tak vzniknout jedinečnému hornickému muzeu. Jedná se o unikátní technické dílo z devadesáti procent zajištěné valenými klenbami betonové výztuže typu Neubauer, které svým rozsahem a architektonickou zajímavostí nemá u nás obdoby.
(text: http://www.montannispolecnost.cz)
79 fotek, srpen 2003 až červen 2017, 88 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Ratno Dolne (Schloss Niederrathen) - První hrad na výšině nad vsí Ratno byl vybudován v polovině 14. století rodem Panowic, doklad o tom je z roku 1347. Je však pravděpodobné, že dnešní stavba s tímto prvním sídlem nesouvisí. Nové panské sídlo zde bylo vystavěno roku 1505 hrabětem Ulrykem von Hardegg. Roku 1563 provedl Baltazar von Reichenbach rozsáhlou renesanční přestavbu. Za třicetileté války v roce 1645 jej zničili Švédové. Při obnově v roce 1663 byl zámek rozšířen. Další přestavbu, v roce 1675, provedl Daniel Paschasius von Osterberg. V roce 1946 byla odsunuta tehdejší majitelka Iza von Blanckart a zámek v majetku státu léta chátral. V době socialismu bylo v zámku rekreační středisko několika státních podniků, následně měl zde být zřízen sirotčinec. Po rekonstrukci v roce 1972 měl být zámek přeměnen na hotel, ale zápach ze sousedních krávínů tomu nebyl dobrý soused a proto byla tato myšlenka opuštěna. V roce 1996 jej získal Edward Ptak, který přední zámek opravil a zprovoznil. Areál v jeho době fungoval, mimo jiné zde byla i kavárna. V roce 1998 zámek zničil velký požár, způsobený pravděpodobně žhářstvím. Ještě v roce 2004 byl areál udržovaný a zbylé části v poměrně dobrém stavu. Dnes je z rozsáhlého objektu chátrající zarostlá ruina a mizí v nenávratnu.
59 fotek, červen 2013 až červen 2017, 40 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města
Zabkowice Ślaskie - Město Ząbkowice Śląskie leží nějakých šedesát kilometrů od českých hranic v dolnoslezském kraji, který byl po dlouhá staletí součástí českého království, ale poté, co jej s Friedrichem II. Velikým proválčila Marie Terezie, stal se součástí pruského království a německé říše a po roce 1945 byl na základě Jaltské dohody přisouzen Polsku, aby mu vynahradil krvavé ztráty, které si na jeho účet ukrojil z jeho východních území tehdejší Sovětský svaz. A právě v tomto městě, až do onoho roku 1945 známém jako Frankenstein, se nachází dodnes vcelku ještě zachovalé ruiny kdysi mocného knížecího hradu.

Hrad - Vůbec první hrad na území Frankensteinu založil 1290 svídnický kníže Bolko I. Svídnicko-Žebický jako hraniční tvrz. Stavební materiál na místy až tři metry silné zdivo bylo získáváno z blízkých kamenolomů, mimo jiné ze Stolce a Kobylí Głowy. V roce 1335 ho několikrát bez valného úspěchu obléhala česká vojska, nicméně už o rok později ho Bolko II. Malý postoupil spolu s městem a okolními majetky do zástavy českému králi Janu Lucemburskému. A protože jeho syn Mikołaj je nedokázal vykoupit, přešly v roce 1351 trvale do držení Karla IV. a jeho synů. Během husitských válek se město Frankenstein stalo terčem kališnických útoků a v březnu 1428 dokonce lehlo popelem. Hrad však útoku odolal a v dalších letech několikrát změnil majitele. V druhé polovině 15. století přešel do držení pánů z Poděbrad, ale už v roce 1467 musel čelit útoku vratislavských povstalců. Česká posádka hradu tehdy čítala stovku mužů a srdnatě odolávala obléhání, přičemž na dobytí hradu nestačilo ani polní dělostřelectvo. Teprve když se k hradbám podařilo s vypětím sil za pomoci čtyřiadvaceti koní dovléct osmdesáticentový „velký kanón“, pevnost padla. Velitelem nově ustavené posádky frankensteinského hradu se stal Ulrich Hans von Hasenburg, nicméně český král Jiří z Poděbrad nemínil nechat hrad v rukou nepřítele a vyslal svého syna Viktorína, aby vratislavské z hradu a města opět co nejrychleji „vyprovodil“. Poděbradský junior v čele čtyř tisíc žoldnéřů a za podpory ze Saska a Braniborska ještě 15. července dobyl Frankenstein nazpět, a to včetně „velkého kanónu“ v ceně jednoho tisíce dukátů, který byl s velkou slávou převezen do Prahy. Boje však neutichly a ještě v roce 1468 byl hrad Vratislavany znovu těžce poničen. Teprve za Karla I. Poděbradského (zvaného také Karel Minsterberský) došlo k postupné obnově a přestavbě původně středověké pevnosti na novodobý renesanční zámek. Autorem projektu byl pražský rodák Benedikt Rejt (Ried), jinak tehdy dvorní architekt krále Kazimíra Jagellonského. Pod jeho vedením byla valná část původního hradu rozebrána a na jeho místě zahájena v roce 1516 stavba čtyřkřídlé moderně opevněné rezidence s dvěma mohutnými baštami a velkým čtvercovým nádvořím. Vzorem pro nový zámek se přitom údajně stal zámek uherských králů v Ofenu. V souvislosti s dalšími politickými a mocenskými akvizicemi včetně získání olešnického knížectví Poděbradští zřejmě nestihli dokončit přestavbu frankensteinského zámku v plném rozsahu a kvůli nákladně výstavbě nové rezidence v Olešnici byly stavební práce ve Frankensteinu urychleně dokončeny v roce 1532. Až do konce 16. století se nový zámek těšil poměrné klidné existenci. Horší časy nastaly během třicetileté války, kdy se ho střídavě zmocňovala švédská a císařská vojska, aniž by se jakkoliv starala o jeho údržbu. Ani po válce se však zámek nedočkal významnější obnovy, ještě v roce byl 1728 opuštěn a v roce 1784 dokonal dílo jeho zkázy požár. Po pádu komunistického režimu se začalo pracoval na projektu revitalizace zámku, na kterou bylo zatím uvolněno 400 tisíc zlotých (cca 2,8 miliónu korun). Většina zatím šla na zpracování archeologických, architektonických a konzervátorských prací a zabezpečení vstupní brány a podzemních sklepení. V podstatě jde zatím o práce, které mají objekt nějakým způsobem stabilizovat a zabránit dalšímu chátrání. Nyní je přístupna v návštěvních hodinách, je dostavěna jižní bašta a opravena vstupní věž s branou. Jsou viditelné necitelné dostavby zabraňující volnému vstupu do zřícenivy.

S někdejším městem Frankenstein je mimochodem úzce spojena legenda o někdejším doktoru téhož jména, který během bádání o lidské nesmrtelnosti stvořil umělé monstrum. Příběh dostal zásluhou anglické literátky Mary Shelleyové nejprve literární podobu a později ho snad ještě víc proslavilo filmové zpracování z 30. let minulého století.

Radnice - Aktuální ząbkowická radnice je šestá budova, která byla postavena na stejném místě od založení města. První radnice v Zabkowicích existovala již na počátku čtrnáctého století. Jednalo se o zděný objekt s věží, který sloužil i jako vězení. Objekt byl vypálen během husitské invaze v roce 1428. Druhá radnice, byla brzy zničena během bojů pod vedením krále Jiřího z Poděbrad se slezskými městy. Třetí stavba radnice 1532 vyhořela. Čtvrtá byla přestavba 1532 – 1533. Radnice měla dvě věže, vyšší sloužila jako zvonice. 1593 na ní byly nainstalovány sluneční hodiny. Nižší věž sloužila jako městské vězení. Během 30ti leté války roku 1632 byla budova vypálena. Výstavba páté radnice byla dokončena v roce 1661. Věž byla zvýšena na 72m. Další rekonstrukce proběhla v 1718, 1799 a v letech 1827 – 1828. Současná stavba pochází z let 1862 – 1864. Budova byla postavena po velkém požáru, který 24. května 1858 zničil většinu města. Po požáru se část věže zhroutila a poté zbytek byl vyhozen do vzduchu.

Šikmá věž (polsky Krzywa wieża) - Nachází se v centru města v blízkosti náměstí (rynku). Věž je vysoká 34 m a od svého středu se v horní části vychyluje o 2,14 m. Věž byla vybudována ve středověku, nejspíše na počátku 15. století (do dnešních dní se nedochovaly žádné informace o jejím původu). Kromě toho, že není přesně známo její stáří není ani znám účel, za jakým byla věž zbudována. Existuje několik možností; že se jednalo o součást zoubkovického hradu - tuto možnost potvrzuje fakt, že zdivo spodní části věže je zbudováno z kamene, nikoliv z cihel. V spodní části (do 10 m výšky) dosahuje tloušťka zdí navíc až čtyř metrů. Kromě této existují i další teorie, např. že se jednalo o původně věž středověkého opevnění (předtím, než došlo k posunu hradeb dál od náměstí), či jen a pouze o městskou zvonici. Od svého vzniku až do druhé světové války plnila věž právě úlohu zvonice. Po osvobození a připojení původního města Frankenstein k Polsku zůstal objekt dlouhou dobu opuštěný. První rekonstrukce věže byla provedena v 60. letech a další o několik dekád později (dokončena v roce 2007). K naklonění věže došlo nejspíše v roce 1598 v souvislosti buď s geologickými pohyby, či podmáčeným podložím. V průběhu let se naklonění věže neustále zvětšuje. Jen mezi lety 1977 a 2007 narostlo o 15 cm. Do požáru, který město postihl v roce 1858 byl vršek věže opatřen kovovou kopulí. Dnes se na něm nachází cimbuří a vyhlídková plošina pro turisty.
sluzejow 1
10 fotek, září 2015 až červen 2017, 26 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Sluzejow - zámek byl postaven kolem roku 1600 v renesančním slohu. Zámek obdelníkového půdorysu o dvou podlažích sestával z obytného křídla a čtyřstranné věže stojící v ose křídla vyčnívající z jeho čela k východu. V osmnáctém století byla budova přestavěna a obnovena v roce 1801. V částech zámku jsou byty, zbytek je neobydlen.
stolec 1
18 fotek, 25.6.2017, 105 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Stolec - zdejší hrad, vystavěný z kamene ve 13. nebo na přelomu 13. a 14. stol. byl obklopen příkopem. První zmínka o něm je z roku 1316. Za husitských válek, někdy kolem roku 1430 byl pobořen a částečně rozebrán tak, že z něj zůstala jen jedna věž. Do jeho zřícenin byl v pol. 16. stol. vestavěn opevněný dvorec. Ten byl po několika poškozeních v roce 1729 opět rozebrán. Zachována byla jen věž. Materiál posloužil k výstavbě nové palácové budovy. Tento nový palác byl však roku 1772 opět rozebrán, neboť došlo k sesuvu půdy pod ním. Po té, co se podařilo stabilizovat podloží, byl postaven nový palác. Jeho současná podoba je výsledkem přestavby ze 70. let 19. století. Dochována je pouze jeho čelní část, je silně v dezolátním stavu, již jde zahynulo několik lidí. Zámek je obklopen značnou vrstvou odpadků, kde v jejich těsné blízkosti si místní zřídili zahrádky. V roce 2014 se pár místních dětí prokopalo do neznámeho podzemí zámku, to poté zatarasil zával a tak zámek stále střeží svá tajemství.

Komentáře

přidat komentář