Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

reklama

16 fotek, 14.1.2017, 42 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Lauenstein - městečko Lauenstein se svým bílým hradem, jako jedno z center kolonizace východní části Krušných hor. První písemné zmínky pochází z r. 1289, kdy je zde uváděno „castrum Lewensteyn". Datum založení hradu nelze však doložit. Je ale pravděpodobné, že hrad byl postaven již ve 12. st. na příkaz míšenského markraběte jako strážní hrad na obchodní cestě do Čech. Tehdejší hrad byl tzv. „Bergfitové dispozice“. Skládal se z dřevěného paláce, v spodních částech kamenného, a volně stojícího taktéž kamenného bergfritu, který ovládal přístupovou cestu, na konci změněnou v most s poslední častí padací. Bergfrit, na jehož místě dnes stojí kaple, připomíná již jen několik stavebních prvků, které můžeme spatřit po sestoupení do sklepení z malého nádvoří pod již jmenovanou kaplí. Velkými rozsáhlými stavebními změnami hrad prošel v 15. a 17. st., zvláště pak za vlády pánů von Bünau, kteří původní charakter středověkého hradu postupně měnili dle požadavků tehdejší doby. Do 15.st. se zde majitelé panství často měnili. Nejdéle zde však panovali páni von Bünau, jejichž vliv na okolní krajinu trval více jak 300 let (do r. 1821). Protože těžba nerosných surovin se stále vyplácela, nechal vzdělanec Günter von Bünau pán na Lauensteině vystavět r. 1600 nedaleko starého hradu nový reprezentativní zámek a kostel s bohatým uměleckým vybavením a díly. R. 1716 Rudolf von Bünau založil rozsáhlý zámecký park. Páni von Bünau byli v r. 1824 vystřídáni rodinou von Hohenthal, kterým byl majetek vyvlastněn v r. 1945. Po té zde sídlilo v 50-tých letech minulého století muzeum. Od r. 1980 zde probíhaly rozsáhlé restaurační práce. V současnosti hrad a zámek spadají pod správu města Lauenstein.
109 fotek, 8.1.2017, 176 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Vysoký Újezd - První zmínka o zdejší tvrzi je z r. 1598, kdy ji prodal Jakub Berka z Kunvaldu Jiříkovi Pichlovi z Pichlperka na Chrustenicích. Po jeho smrti v r. 1616 jeho syn Rudolf prodal Vysoký Újezd Johaně Kateřině ze Skuhrova a od ní jej r. 1622 koupil Jan Mencl z Kolsdorfu. Dalšími majiteli byli Daniel Nečanský z Minic, od r. 1682 Marie Markéta Slavatová z Trautsonu a od r. 1693 hrabě František Josef Šlik z Holíče. Šlikové drželi Vysoký Újezd až do r. 1763. Šlikové přestavěli, zřejmě po r. 1700, původní tvrz na jednoduchý zámek s kaplí sv. Jana. Pak se majitelé až do r. 1948 často střídali. R. 1897 došlo k poslední výrazné úpravě zámku v novorenesančním stylu. Na východní straně byla přistavěna věž, na západní nádvorní průčelí. V druhé polovině 20.stol. byl zámek majetkem JZD a byly v něm umístěna závodní jídelna, kanceláře a byty. V roce 1990 byl zámek v restitučním řízení vrácen původním majitelům.
45 fotek, 29.12.2016, 37 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Zelená Hora - Dnešní zámek stoji na místě hradu postaveného asi roku 1420, který byl v letech 1669–1696 přestavěn rodem Šternberků na barokní zámek, v jehož areálu býval poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Od roku 1726 byl ve vlastnictví Martinicům a pak od roku 1784 Colloredo-Mansfeldů. Roku 1817 zde nalezen Rukopis zelenohorský. V letech 1852 až 1931 byl zámek ve vlastnictví rodu Aueršperků. Po roce 1948 sloužil armádě a byl sídlem pomocného technického praporu (PTP). V roce 1990 areál opustila československá armáda a v roce 1992 zámek převzala obec Klášter, která ho postupně rekonstruuje. Na zámku se odehrává děj proslulého a úspěšně zfilmovaného románu z roku 1992 Miloslava Švandrlíka Černí baroni.
8 fotek, 29.12.2016, 45 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Chocenice - nový zámek. Barokní zámek byl postaven někdy počátkem 17. stol. Kryštofem Kokořovcem jako renesanční tvrz. Roku 1685 jej získal Marek Josef Lenoy, za něhož pravděpodobně byla renesanční tvrz přestavěna na prostý barokní jednopatrový trojkřídlý zámek bez architektonických detailů. Zámek sloužil jako úřednický dům a po válce zde byla až do nedávné doby škola.
7 fotek, 29.12.2016, 57 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Chocenice - Dnešní budova čp. 92, tzv. starý zámek, dominující středu obce, stojí v areálu bývalého panského sídla a přilehlého panského dvora. Podle charakteru některých konstrukcí je tento dům barokního původu, klenby a krov pocházejí pravděpodobně z konce 17. až první poloviny 18. století. Nelze vyloučit starší původ zděných konstrukcí přízemí. Stavební spáry svědčí o dvou stavebních etapách, při kterých došlo zřejmě k náhradě původně z poloviny roubeného přízemí za zděné. Poměrně velkorysá koncepce dispozice svědčí o vyšších uživatelských nárocích na stavbu, než by bylo možno předpokládat u pouhé správní budovy. S největší pravděpodobností byl tento objekt vystavěn (snad s využitím starší stavby hospodářského dvora nebo sídla zástavního držitele) na přelomu 17. a 18. století jako zámecký sídelní objekt s potřebou rychlého provedení stavby. Tomu odpovídá i použitý konstrukční materiál. Po dokončení barokní přestavby dolní renesanční tvrze na tzv. nový zámek byla sídelní funkce přesunuta a budova dále sloužila pro ubytování panského správce statku. Později, po ztrátě sídelní funkce Chocenic, se správcovské sídlo přesunulo do zámku a budova byla využita pro byty zaměstnanců statku.
10 fotek, 22.12.2016, 89 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Objekt A-4/51 lehkého opevnění Bratronice - Dolní Bezděkov - Atypický lehký objekt z roku 1937 je zapuštěn do silničního náspu, součást bývalého vnějšího opevnění Prahy, tz. Pražská čářa. Netypická a technickým řešením ojedinělá pevnůstka – v rámci evropského pevnostního stavitelství jde zřejmě o jediný fortifikační objekt, přes jehož strop je vedena komunikace. V červnu 1939, kdy byla většina bunkrů Pražské čáry zničena německými okupanty, došlo k značnému poškození objektu při pokusu o vytržení střílen. Protože při dalších odstřelech hrozilo poškození silnice, byl interiér pevnůstky vyplněn lomovým kamenem a zalit betonem. V tomto stavu objekt zůstal až do května 1992. Poté ze soukromých zdrojů uveden do původního stavu.
9 fotek, 22.12.2016, 45 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Objekt A-4/17/A-180 - Objekt lehkého opevnění Doksy, součást bývalého vnějšího opevnění Prahy, tz. Pražská čářa.
glauchau 2
33 fotek, 18.12.2016, 40 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Glauchau - V roce 1170 říšskými ministeriály rodu von Schönburg a von Glauchau vybudovaný hrad. Stavba se nalézá na skalní hraně strmě spadající do údolí Muldetal. Dodnes lze spatřit zachované zbytky bergfritu, paláce a parkánové zdi ve východním a jižním křídle dnešního zámku. Se vznikem hradu je spojeno i panství a dějiny stejnojmenného města. Dnes stojí na jednom skalním výstupku na pravé straně zámek Hinterglauchau (ZadníGlauchau), oddělený jen pustnoucím valem a příkopem od zámku Forderglauchau. Obě vedle sebe stojící impozantní stavby, v renesančním slohu, tvoří jak historickou tak i architektonickou zajímavost, která mezi jiným souvisí i s dělení panství Schönburg. Zámek Hinterglauchau pochází, tak jako většina saských šlechtických památek, již ze 12. st., neboť jeho podoba částečně odpovídá původní nepravidelné hradní dispozici kopírující tvar skály. Postupem času již přestal majitelům ranně středověký hrad vyhovovat obytným požadavkům a reprezentaci a tak jej nechali mezi lety 1470 až 1485 přestavět v pozdně gotickém slohu na pohodlný „zámek“. Ve východním křídle jsou dosud zachovány obloukové „záclonové“ ostění oken, které pocházejí z této etapy přestavby a jenž Arnold Westfálský již předtím použil na svém zámku Albrechtsburg v Míšni. Arnošt II.von Schönburg nechal mezi lety 1527 až 1534 opět přestavět „zadní zámek“ ve stylu ranné renesance a na místě bývalých příkopů (předsunutého opevnění) vystavět zcela nový zámek Forderglauchau (PředníGlachau) . Tím vznikla zajímavá a výjimečně viditelná kombinace dvou zámků, za sebou stojících. V r. 1932 uvolnil hrabě von Schönburg-Glauchau některé místnosti za účelem výstavy uměleckých sbírek a r. 1940 byl na zámku otevřeno muzeum. Od r. 1991 je zde umístěna stálá výstava nábytku z doby 16. až 19. st., sbírka obrazů holandských, německých, italských a francouzských malířů, jakož i výstava o dějinách zámku a města. V předním zámku se nachází městská knihovna, galerie, koncertní sál a hudební škola. Jedná se o trojkřídlou budovu na podkovovitém půdorysu, kterou pravděpodobně postavil v letech 1527 až 1534 Ondřej Günther. Vstupní průčelí je děleno čtyřmi příčnými trakty. Další přestavby následovaly mezi roky 1720 až 1730 za účasti stavitele Oty Ernsta a později v r. 1752 Albrechta Kristiána Ernsta. Přesto převládajícím slohem celé stavby je renesance.
schonfels 1
19 fotek, 18.12.2016, 40 zobrazení, 4 komentáře | architektura, cestování
Schönfels - Jen málokde zůstala typická stavba hradu s hradbou a příkopem dokola, předhradím, podhradím a jádrem hradu tak původně dochovaná jako na hradu Schönfels. Byl založen pravděpodobně okolo roku 1200 kolonizátory, kteří začali osídlovat nové oblasti okolo řeky Pleisse. Až do roku 1398 byl hrad pod vládou fojtů, šlechtických rodů, které panovaly z císařského pověření ve Fojtsku. Později propůjčovali Wettinové šlechtickým vládcům panství Schönfels jako léno. Zvnější zůstal obranný charakter hradu zachován až dodnes, vnitřek hradu nejvíce ovlivnili pánové z Weisenbachu. V roce 1480 nechali postavit nové křídlo s vytápěnou komnatou a hradní kaplí s oltářem v renesančním stylu. Varhany a kaple okouzlují barokní výzdobou.
21 fotek, 18.12.2016, 21 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Wildenfels - Pánové z Wildenfels začali před rokem 1200 s výstavbou svého hradu. Po oddělení od hrabství v roce 1440, byl význam Wildenfels do roku 1706 velmi malý, panství zahrnovalo pouze město Wildenfels, dvě vesnice. Nejstarší část je na západním konci, původně palác, ale byl později přeměněn na skladiště. Ostatní budovy, které tvoří hlavní část hradu, byly postaveny později a bylz uzpůsobeny potřebám své doby, ekonomické, obytné a administrativní. Od roku 1602 do roku 1945 byl zámek ve vlastnictví hraběte z Solms-Wildenfels. On nechal přestavět zámek k obytným a reprezentačním účelům. V roce 1945 byl zámek znárodněn, a uzpůsoben běžnému bydlení. V Evropě jedinečná nástěnná dekorace pochází s největší pravděpodobností z přepychového persko-tureckého stanu, jenž se v roce 1737 dostal na Wildenfels jako válečná kořist. Po náročném restaurování jsou dnes pruhy hedvábných tapet hlavní atrakcí zámku. Od roku 1990 probíhají opravy. Část budov se používá pro veřejné akce, v části se nachází knihovna a více jak polovina se stále používá pro běžné bydlení.
mylau 1
28 fotek, 18.12.2016, 37 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Mylau - Na strmé skalní ostrožně nad ústím potoka Milin (Raumbach) do řeky Göltzsch stojí rozsáhlá dispozice hradu Mylau. Se svými třemi věžemi, 27 m vysokým bergfritem, „Červenou věží“ a „Zvonkovou věží“, a se dvěma nádvořími se jedná o nejlépe zachované středověké opevnění oblasti saského Vogtlandu. Základní koncepce hradního opevnění je ovšem již románského založení. Předpokládá se, že k založení hradu došlo po r. 1180, v průběhu kolonizace zdejšího území Vogtlandu císařem Bedřichem Rudovousem (Friedrichem Barbarossou), které sloužilo poté jako sídlo říšských vazalů. V r. 1212 je hrad centrem stejnojmenného panství, v témže roce jej císař jako zemské léno daroval českému knížectví. Tudíž zpráva hovořící o tom, že císař Karel IV. získal hrad v r. 1367 pro českou korunu, se nezakládá na pravdě. Téhož roku hrad navštívil Karel IV. a propůjčil Mylau městská práva, což dodnes připomíná v městě zachovaný jeho erb. Poté co hrad r. 1422 připadl saským kurfiřtům, započalo se s celkovou přestavbou, především pak v 16. stol. se hradní dispozice výrazně změnila z obranné na obytnou a reprezentační. Humanistický vzdělanec Josef Lewin Metzsch (1508 až 1571), přítel Lutherův, byl významným obyvatelem hradu. Tehdy jej jeho velký příznivec reformace v Sasku Jiří Spalatin nazýval "Ozdobou fojtlandské šlechty". Po třicetileté válce bylo nejdůležitějším odvětvím živností ve městě ruční tkalcovství. V r. 1772 byl hrad opuštěn a dále již nesloužil jako šlechtické sídlo. R. 1808 nechal v prostorách hradu bankéř a tehdejší majitel Kristián Gotthelf Brückner zřídit velkou přádelnu bavlny, jednalo se o první továrnu v severní části území Vogtlandu. R. 1836 byl v Mylau sestaven první parní stroj saského Vogtlandu. Spolu s Reichenbachem a Netzschkau se zařadilo město kolem r.1860 k významným místům saského textilního průmyslu. Dalšímu rychlému úpadku a chátrání celé stavby zabránilo až v r. 1892 založení Zámeckého spolku Mylau.
11 fotek, 17.12.2016, 47 zobrazení, 2 komentáře | architektura, cestování
Netzschkau - Pozdně gotický zámek Netzschkau je považován za nejstarší a z hlediska dějin umění nejcennější zámek v saském Vogtlandu. Roku 1490 byl dosavadní hrad nahrazen obytným zámkem, jehož působivá konstrukce budí nadšení nejen historiků architektury. Interiéry jsou poznamenány hlavně rozsáhlou přestavbou v 17. století, kterou inicioval tehdejší hradní pán Carol von Bose. Bose zemřel v roce 1657. Po něm zámek zdědil jeho syn Karel Bohumír, jenž však výrazně do jeho podoby nezasáhl. Po této rodině bylo panství majetkem několika dalších rodů, které se zde rychle vystřídaly, než se stal vlastnictvím Pánů z Schönburg-Glauchau. Tento rod nechal vybudovat ve druhé polovině 19. století zámecký park v anglickém stylu. Po smrti poslední hraběnky z rodu Schönburg-Glauchau získalo město Netzschkau roku 1944 zámek i s parkem za cenu 100 000 říšských marek. Již od dob poslední hraběnky se zámek ocitl v dezolátním stavu a dále pustl, roku 1947 se zřítil strop koncertního sálu. O šest let později muselo být zbouráno Bosem vystavěné severní a východní křídlo, a to kvůli akutnímu zchátralému stavu. Zámecká kaple v té době již dlouho neexistovala. Nato byly v sedmdesátých letech rytířský statek a roku 1988 „švýcarský“ domek strženy. Právě tak musel rybník v parku „ustoupit“ hřišti. Takže dodnes zůstala stát jen ta část zámku, kterou nechal vystavět Metzsch kolem roku 1492. Všechna další rozšíření a úpravy existují již jen na fotografiích a obrazech.
2 fotky, 17.12.2016, 95 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Viadukt Göltzschtal - největší cihlový most na světě. Most by vybudován v letech 1846 až 1851 v období výstavby sasko-bavorské železniční tratě. Ještě dnes přes něho projíždí vlaky. Most překlenuje údolí řeky Göltzsch mezi městy Mylau a Netzschkau a stal se symbolem Vogtlandu. Byl zhotoven z téměř 26 milionů cihel. Celková délka je 574 m, výška 78 m. Celkem 98 polí klenby rozdělené do 4 úrovní; nejvyšší úroveň se skládá z 29 oblouků, nejširší oblouk má klenutí 30,9 m.
19 fotek, 17.12.2016, 48 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hartenstein - Hrad byl založen z příkazu císaře Bedřicha Barbarossy někdy v pol. 12. stol. na obchodní cestě přes Zwickau do Čech. Stavitelem byl patrně rod von Werben (Meinhering), protože na zakládací listině kláštera Zell v Aue se zmiňuje jeden jejich příslušník v hodnosti purkrabí města Míšně a jako majitel zdejšího panství. Meinheringerové zde upevnili rychle svou pozici a své panství zvelebovali hlavně díky výnosům z těžby kovů v nedalekých Krušných horách. Na konci 14. stol. však začalo toto podnikání být nevýnosné a tak r. 1406 je hrad a příslušné zboží dán do zástavy Vítovi von Schönburg. Když pak poslední příslušník rodu Werben (Meinhering) společně s Jindřichem II. umírá r. 1426 v bitvě proti husitům při Ústí nad Labem, přechází Hartenstein natrvalo do rukou rodu von Schönburg.Noví majitelé hrad ihned začínají přestavovat na své knížecí sídlo a hospodářské centrum panství. První stavební úpravy začal již Vít I., což dokladuje zachovaný nápis z r. 1530 a jenž tak signuje začátek nové stavební etapy. Že tato přestavba musela být rozsáhlá a na svou dobu velkolepá, dokazuje i návštěva kurfiřta Jana Jiřího II., který se zde ubytoval v r. 1672 na několik dnů i se svým doprovodem, čítajícím 172 osob a 143 jezdců. Poslední přestavba hradu na zámek začala na počátku 19. stol. v neogotickém slohu a setřela v podstatě původní charakter hradu. Za II. sv. války byl hrad využíván jako základna velení jednotek SS. Díky blízkosti vlakového nádraží se zde na konci války opevnili příslušníci SS. Také z tohoto důvodu byl dne 20. dubna 1945 bombardován americkými letadly a v podstatě srovnán se zemí. Hrad zůstal v rozvalinách do dnešních dob.
stein 1
12 fotek, 17.12.2016, 33 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Stein - Hrad ční do výše na jednom strmém skalním bradle na okraji zwickovské pánve. Původně se jednalo o dva hrady - jeden byl románský, vystavěný na skále až v úrovni dnešního třetího patra. Tento tzv. Horní hrad byl listinně uveden k r. 1233, ale byl vybudován na konci 12. st. a měl za úkol chránit průchod údolím na obchodní stezce ze Cvikova do Čech a také celé panství Hartenstein. Druhý již gotický „Dolní hrad“ pochází ze 14. až 16. st., s válcovou věží zakončenou špičatou (kuželovou) střechou. Vůbec první písemná zmínka o hradě pochází z r. 1113, další následuje až o 120 let později. Zakladatelem opevněného sídla byl šlechtic jménem Meinher, pocházející patrně z Čech, který tehdy sloužil jako purkrabí rodu Askánců a založil také hrad Weißenfels a klášter Zella. Celé panství s titulem hrabství však vzniklo až později a patřily do něj rozsáhlé lesy v Krušných horách. Již jeho syn byl r. 1197 povýšen do stavu hrabat. Tenkrát nebylo snadné získat tento titul a pouze několik málo rodů v celé říši jej mělo. Hrabě byl často nepřítomen a tak zde sídlil fojt, který spravoval panství. Většinou se jednalo o rytíře z nedalekých tvrzí, kteří zde působili jako purkrabí. V listině je r. 1296 zmiňován jakýsi Gebhard (Gerhard), jenž měl své statky v Altenburgu. Až do počátku 14. st. bylo zdejší území v podstatě osídleno Slovany. Na konci 14. st. přechází hrad do vlastnictví míšeňských markrabat, kteří jej r. 1406 dávají do zástavy rodu von Schönburg. Protože později míšeňský purkrabí Jindřich II. nemá na splácení dluhů a v bitvě s husitskými vojsky u Ústí r. 1426 padne, stává se toto říšské léno nakonec r. 1439 na dlouhých 500 let majetkem rodu von Schönburg. Prvním vlastníkem byl Veit I. von Schönburg, po něm následuje jeho vnuk Arnošt II., Hugo I., atd. Velká část panství přechází v r. 1559 do rukou saských kurfiřtů, přesto hrad i nadále zůstává majetkem Schönburgů. Od r. 1701 se město stává sídlem hlavní rodové linie říšských hrabat von Schönburg, kteří byli později opět povýšeni do stavu říšských knížat. Posledním majitelem byl kníže Alexander von Schönburg-Hartenstein, který se přestěhoval do Vídně.

Původně se jednalo o malý strážní hrad, který byl pozdějšími přestavbami a úpravami (15. st.) změněn do podoby obytného rezidenčního sídla. Hrad se skládá z válcového bergfritu o průměru 7,85 m a tloušťka jeho zdí činí 3,3 m, dále z paláce stojícího na západním kruhovém bastionu a dvojité parkánové hradby s obranným ochozem. Z dispozice dolního hradu zůstal dodnes zachován pouze západní trakt a část jižního křídla, obytná válcová věž, v západní části dispozice plnila funkci paláce a pochází patrně ze 14. st. Mezi oběma hrady se nachází nevelké, nepravidelné (obdélné) nádvoří, na jehož severní straně je na terase snížené o 12 m předsunutá hradba parkánu.
issenburg 2
10 fotek, 17.12.2016, 30 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Issenburg - V průběhu osídlení Krušnohorska bylo na skalní ostrožně chráněné ústím potoka Wildbach do Muldy vystavěno opevnění. Archeologický výzkum potvrdil, že první etapa výstavby pochází již ze 12. stol. a patří mezi nejstarší opevnění oblasti Aue-Schwarzenberg. Název hradu Isenburg pochází pravděpodobně ze slova Eisenburg a odkazuje na těžbu železné rudy, která se v blízkosti stavby nacházela. Základ slova může také být „eiserne“, což znamená železný, v přeneseném významu nedobytný. Jen málo je bohužel známo o dějinách hradu i o jeho násilném zničení. Neexistují listinné zmínky o výstavbě hradu, dle tradice je označován Isenburg jako "Loupežnický zámek", i když patrně plnil úlohu předsunutého opevnění hradu Stein (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/stein), vzdáleného 2 km severně. Již na přelomu 13. a 14. stol. byl hrad zničen a nebyl již znovu vybudován. Není jisté, zda míšeňský markrabě Bedřich „Freidige“, purkrabí z Míšně, obyvatelé města Lossnitz, nebo rytíři ze Steinu a Hartensteinu trpěli loupežnictvím vlastníků Isenburgu. Neexistují ani žádné zprávy o zániku hradu, ovšem zachovaly se dva dokumenty Fritzka ze Schönburgu sedícího na Crimmitschau, týkající se šlechtičny vdovy Gertrudy. Ta byla v r. 1301 jako raptrix – loupežník, jinde označovaná jako relicta fratrtm de Ysenberc - zanechaná žena bratrů z Isenburgu. V obou případech se objevuje jako majitelka vsi Laittelshain sousedící s městem Crimmitschau. Rovněž je v listinách uveden Jindřich raptor = loupežník, sedící na Ysenbergu. Zříceniny sloužily v průběhu 15. až 17. stol. pravděpodobně jako útočiště pro zdejší obyvatelstvo během válečných střetnutí. Kolem r. 1750 byly zbytky hradu odstřeleny, neboť kameny ze zříceniny byly použity na výstavbu nového kostela ve Wildbachu. V r. 1934 byly zbytky valů odkryty lidmi nasazenými v říšské pracovní službě. Základy obvodové hradby, jakož i zbytky válcového bergfritu byly r. 1993 restaurovány.
stolpen 2
109 fotek, 14.12.2016, 60 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Stolpen - Hrad, jehož historie sahá až do ranného středověku, se postupem doby změnil v pohodlný zámek, který později částečně ustoupil přestavbě na barokní pevnost. Prominentní obyvatelkou hradu byla hraběnka Cosel slavná milenka saského knížete, později polského krále Augusta II. Silného, uváděného jako Tlustý. Poté, co se krásná, nápadná a inteligentní hraběnka začala míchat do státních záležitostí, byla r. 1716 na hradě uvězněna a po 49 letech vězení jako 84 stařena r. 1764 umírá. V místní prostorné kapli se nachází její hrob krytý pískovcovou deskou s nápisem, objevený až r. 1881. Kromě ní tu zemřeli také dva biskupové z Míšně.

První opevnění na hradním návrší vzniklo již kolem r. 1100, jednalo se pravděpodobně pouze o dřevohlinitou konstrukci. Biskup Bruno II. z Porstendorfu přebírá léno Stolpen od svého mana Moyka de Stulpen. V následujících letech je cíleně budováno rodové panství. Z r. 1222 pochází první průkazná zmínka o hradu Stolpen, který se kolem r. 1320 stal centrem správy nově vytvořeného úřadu Stolpen. Počátkem 15. stol. vzniklo na severní straně hradu předsunuté osídlení, které se rychle vyvinulo ve město, neboť míšeňský biskup přenesl svou rezidenci do Stolpenu. Hrad byl z velké části postaven z místního čediče. V době husitských válek byl hrad poprvé obléhán, husitské obležení trvalo osm týdnů a bylo nakonec neúspěšné. Wettinský kurfiřt August Saský poznal strategickou polohu hradu a přiměl biskupa, aby s ním vyměnil toto důležité opevnění a město. Tím bylo 340 let biskupské vlády ve Stolpenu u konce. Ihned po převzetí hradu začal kurfiřt s rozsáhlou stavební činností v renesančním slohu, čímž byl hrad přestavěn od obranyschopné podoby. Obytné prostory byly nádherně vymalovány a u jižního boku hradního návrší byl založen sad a pěstována různá zvířena. Ve třicetileté válce byl hrad r. 1632 obléhán císařskými oddíly Chorvatů a úspěšně bráněn stolpenskými měšťany. Avšak velké části hradu byly při požáru 1. srpna 1632 zničeny. Po rychlé rekonstrukci dispozice se mohli obránci při dalším obléhání Švédy v r. 1639 ubránit. Wolf Kašpar z Klengelu dokončil r. 1675 výstavbu pevnosti a tím zvětšil vojenský význam Stolpenu. Při požáru města r. 1723 byla zničena také část hradu. Po předání hradu pruské armádě v r. 1756 byla pevnost o rok později srovnána se zemí. Krátce poté r. 1758, se hrad mohl vrátit zpět Sasku. Na konci vlády kurfiřta Augusta byla v pevnosti umístěna posádka, jenž byla r. 1764 rozpuštěna a pevnost přenechána svému osudu. V následujících letech nastal přirozený úpadek zanedbané stavby, takže již v r. 1773 musela být část budov z bezpečnostních důvodů zbourána, protože hrozilo jejich zřícení. V r. 1806 se Sasko zúčastnilo po boku Pruska války proti napoleonské Francii. V dvojité bitvě u Jeny a Auerstedtu v říjnu 1806, kde bojovalo také 22 000 saských vojáků, skončila pro Prusko a jeho spojence katastrofální porážkou. Sasko bylo dokonce krátkodobě okupováno francouzskou armádou, jenž nechala Stolpen znovu opevnit, také studna byla opět vyčištěna. Po ztroskotání Napoleonova válečného tažení do Ruska, byla pevnost v průběhu jejich návratu do vlasti 25. září 1813 ostřelována francouzskou armádou a rozsáhlé části hradní dispozice byly zničeny a studna znovu zasypána. Při zpětném tažení Francouzů ze Saska ztratil hrad opět svůj vojenský význam. V průběhu romantismu a idealizování středověku v polovině 19.stol. získal hrad na významu. Od r. 1859 nechal provádět král Jan Saský rozsáhlé restaurační práce a tak mohla být památka otevřena pro návštěvníky 1. června 1877. Na popud Královského saského spolku byla v r. 1883 studna vylámaná v čedičové skále znovu vyklizena. Také ve 20. stol. pokračovalo turistické užívání hradu. Po II. sv. válce bylo kulturní využití stále rozsáhlejší.

Stolpenský hradní areál o přibližné délce 220 m se člení na předhradí (1. hradní nádvoří ), horní předhradí (2. hradní nádvoří) a na jádro hradu, které je dále děleno na spodní (3. hradní nádvoří) a horní jádro hradu (4. hradní nádvoří). Na 1. hradním nádvoří je umístěn vstup do kasemat, jakož i 3 m hluboká cisterna. Nádvoří je zakončeno špýcharem vystavěným v r. 1518, v němž byly uskladněny naturální dávky rolníků v úředním obvodu Stolpen. Průjezd špýcharem představuje jediný příjezd do hradního jádra a současně sloužil jako obydlí hlavní stráže. Proti strážnici stála původně stáj, která byla propojená s mučírnou hradu. Horní předhradí vzniklo výstavbou špýcharu, který rozdělil předhradí na dvě části. Nad další cisternou vede kamenný most do jádra hradu. Kamenný most byl vybudován po Sedmileté válce a nahradil původní dřevěný zvedací most, který byl v době války zničen. Do jádra hradu se vstupuje portálem, který zdobí erb saského kurfiřta. Přímo vedle portálu stojí věž, která byla vystavěna mezi lety 1476 až 1487 a dříve byla sídlem výběrčího daní. Výběrčí věž je zakončena velkou vlašskou zvonovou bání, její současná podoba pochází z rekonstrukce v r. 1936. Tehdy byla jen částečně opravena, ovšem již bez druhého patra, které bylo v r. 1787 pro nebezpečí zřícení odstraněno. Ve věži výběrčího daní se nalézaly kromě úřadovny výběrčího ještě dvě vězení, jenž v době reformace jsou připomínány pod jménem „Kacířská díra“ a „Mnišská díra“. Mezi touto věží a Janovou věží (Johannisturm, též věž Cosel), je umístěn parkán. Strážní a obranná Janova věž, získala svou proslulost díky hraběnce z Coselu, pro kterou byla přestavěna k obývání, když jí sloužila jako vězení. Z tohoto důvodu byla v lidovém podání dříve známá jako Coselturm. Na horní poschodí vede točité schodiště situované v boční věži, která byla přistavěna v době renesance. Sousední obranný ochoz byl koncem 18. stol. odstraněn a další části byly odstřeleny v r. 1813. Třetí hradní nádvoří plnilo úlohu obrany jádra hradního areálu, proto se také jmenuje Dělové nádvoří. Na jižní straně nádvoří ještě dnes lze spatřit pravé dělo ze 17. stol., které stojí před pětibokou střílnou. Kromě toho plnilo 3. nádvoří také hospodářskou funkci hradního areálu, zde byla vystavěna pekárna, kovárna, stáje, jatky a lázeňský dům. Protože bývalý dvoupodlažní obranný ochoz již dávno neexistuje, stojí dnes Janova věž a Seigerturm samostatně. Věž Seigerturm byla vystavěna kolem r. 1455 a za kurfiřta Augusta byla r. 1560 zvýšena. Její jméno pochází z r. 1562, kdy byly do věže vestavěny velké věžní hodiny, jejichž jediný číselník byl umístěn ve směru k městu a jenž měly pouze jednu ručičku. Čtvrté hradní nádvoří bylo dříve přístupné jen přes pohyblivý most, ten se bohužel dodnes nezachoval, také cisterna byla zasypána. Na všech stranách nádvoří stály reprezentační stavby, většina byla současně obytnými budovami. Z pověření kurfiřta Augusta byla velká část budov nádherně vybavena. K severní hradní zdi byla r. 1559 přistavěna palírna, kromě toho byla součástí horního hradu důležitá hospodářská stavení, kuchyně, jídelna, ale i zbrojnice a zajisté hradní kaple. Po těchto budovách zůstaly zachovány jen základy zdí. Hradní kaple, která byla v dřívějších dobách nádherně vybavena, byla přístupná k bohoslužbám i stolpenským měšťanům. Další součástí hradního jádra je 82 m hluboká čedičová studna, jenž byla hloubena v první pol. 17. stol. freiberskými horníky po dobu 22 let nepřetržitě pomocí ohně a vody. Pokud se pracovalo, byla každý den tehdy prohloubena o pouhých 15 mm. U západního konce hradního areálu stávala budova zámku, v jejíž interiérech se nacházely reprezentační místnosti míšeňských biskupů a později saských kurfiřtů. Zámek byl postaven a přepychově vybaven koncem 15. stol., ale již po r. 1750 byl zanedbáván, začal se postupem času rozpadat, až byly jeho zbytky r. 1773 odstřeleny. Ve stejnou dobu jako zámek byla postavena i věž zvaná Siebenspitzenturm, založená na čtvercovém půdorysu, jejíž horní část je však šestiboká. V úrovni střechy měla v každém rohu malou věžičku, takže dohromady s centrální kuželovou střechou měla sedm „špiček“. Konstrukce střechy věže vzala za své již r. 1632, kdy ve městě vypukl požár, později byla zastřešena jen jednoduchou helmovou střechou, ovšem „7 špiček“ v názvu jí zůstalo až dodnes.
wehlen 1
19 fotek, 14.12.2016, 49 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování
Wehlen - Hrad byl pravděpodobně postaven na počátku 12. století a poprvé zmíněn 1269. Roku 1245 český král Přemysl Otakar I. daroval hrad Heinrichu der Erlauchte. Roku 1547 se uvádí hrad již jako pustý a kurfist August roku 1550 rozdal stavební materiál z hradu okolním městům Hohnstein a Neustadt. Z hradu, který stával na skalním ostrohu 85x16m se kromě kousků obvodového zdiva základů veže, se dochovala bašta, která se nazývá "Buben", ta byla obývána až do roku 1980. Původní torzo hradní veže bylo zbořeno v roce 1960, původní dochované sklepy s valenou klenbou, byly zasypány. Úpatí hradu pohltila parazitní zástavba.
hohnstein 1
23 fotek, 13.12.2016, 51 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Hohnstein - Již ve 12. st. zde vznikla malá osada, která je jako město uváděna poprvé až r. 1445. Lze předpokládat, že se vznikem osady zde byl vybudován také hrad. Nejstarší listinné dokumenty ukazují hrad jako sídlo českého šlechtického rodu Berků z Dubé (1353). Úkolem hradu bylo střežit místní úsek obchodní cesty a hranice města Míšně. Díky své vynikající poloze nebyl hrad nikdy dobyt. Možná také proto byl raději saskými kurfiřty v r. 1443 koupen a poté sloužil jako správní a soudní centrum pro 5 měst a 48 vesnic. Na přelomu 17. a 18. st. byl původně středověký a částečně dřevěný hrad přestavěn. Po zrušení správního úřadu r. 1857, byl hrad využíván jako „Královská zemská pokladna“. R. 1919 zde byla zřízena věznice pro mládež, která sloužila od r. 1924 jako mládežnická noclehárna. Se svými 1 000 lůžky byla největší ubytovnou v Německu. S nástupem nacismu k moci byla tato noclehárna opět využívána od r. 1933 jako zajišťovací vazba pro 5 600 politických odpůrců tehdejšího režimu. R. 1935 je zde zřízena „škola v přírodě“ s polovojenským výcvikem. Za II. sv. války zde byl internační tábor pro válečné zajatce a od r. 1949 opět mládežnická noclehárna. Od r. 1997 je hrad využíván jako rekreační zařízení s ubytováním pro milovníky přírody a ozdravné pobyty.
5 fotek, 14.12.2016, 38 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Ruppendorf - Zbytky Vodního hradu zřejmě založeného už kolem roku 800 jako pohraniční pevnost, první zmínky o majiteli jsou až z roku 1350. Po roce 1402 hrad ztratil svůj význam jako pohraniční opevnění a sloužil jako opevněný hospodářský dvůr. Od poloviny 15. století byl hrad ve vlastnictví rytířů Theler. 1869 byl hrad částečně zničen požárem,nebyl opraven a byl rozebrírán na opravy okolních hospodářských budov. Roku 1999 byly zbytky zachráněny a opatřeny proti zřícení.

Komentáře

přidat komentář