Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
JP - Všechny fotografie jsou chráněny autorskými právy a jejich další použití, či šíření bez mého svolení je trestné. Popisy míst většinou převzaty z www.hrady.cz. Ja fotky nekomprimuju, to dela pak samo rajce. :( Kdo má o nějakou fotku v normální kvalitě zájem, nechť se ozve, domluva možná. :) Díky za návštěvu. :)

reklama

12 fotek, 23.7.2017, 32 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Chodová Planá - Přípravy na stavbu nového zámky byly zahájeny již v 70. letech 19. stol. za Jana Arnošta. Nejmladší sídlo v Chodové Plané, novorenesanční zámek, ale vznikl až za hraběte Hanse Ernsta von Berchem–Haimhausena v letech 1902 až 1904 podle projektu vídeňského architekta R. Feldscharka. Postavil jej plánský architekt Thomas Thuner. Po válce přešel zámek do majetku státu a v 50. letech se zámek i velká část parku stala vojenským prostorem a byl obsazen plánskou rotou Pohraniční stráže. Přilehlý rozsáhlý park založil hrabě Hans Ernst von Berchem-Haimhausen ještě před stavbou zámku a zahrnuje v sobě i starý židovský hřbitov. Na území parku původně stála řada romantických staveb, bohužel tyto stavby po válce zanikly.Vojenský útvar zde působil až do roku 1990. Dnes je zámek v majetku Chodové Plané a je pomalu rekonstruován na lázeňský objekt.
cebiv 2
6 fotek, 22.7.2017, 90 zobrazení, 4 komentáře | architektura, cestování
Cebiv - První výslovná zmínka o tvrzi, která stávala na místě dnešního zámku pochází z roku 1543, kdy ves zakoupil od Jiříka ze Zádub Jan Drzdéř z Hrádku a byla v držení Drzdéřů až do roku 1603, kdy ji koupil Jindřich Strojetický ze Strojetic. Ten byl spřízněn s hrabaty z Vrtby a i díky tomu byla Cebiv spojena s Křimicemi. Ale v roce 1657 vyhořela a až do roku 1712 zůstala pustá. V tomto roce ji koupili Löwensteinové a připojili ji ke svému Bezdružickému panství, kde zůstala až do roku 1945. Löwensteinové odstranili vyhořelé části budovy a původně gotickou tvrz přebudovali v pozdně renesančním stylu na stavbu čtvercového půdorysu a hraně 21 m. Z tohoto období pochází úpravy interiérů v prvním patře, ve východní části – kaple s neckovou klenbou, nové krovy ( jejich otisk lze nalézt ve východní zdi). Zámek měl v té době i renesanční sgrafita, která se dochovaly v nedopřestavěném severním křídle. Poté začali s celkem rozsáhlou barokní přestavbou, při které zámek získal podobu, jakou má dodnes, ta ovšem zůstala z původních planů celkově nedokončena. Za minulého režimu součást JZD, v interieru zřízena kuchyně a jídelna. Nyní vrácen původním majitelům a chátrá.
80 fotek, 22.7.2017, 80 zobrazení, přidat komentář | auta, koníčky, sport, události, zábava
Skvosty s vůní benzínu 2017, 21. 7. - 23. 7. 2017, DEPO2015, Plzeň.
telc 1
64 fotek, letos v červenci, 41 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Telč - Po požáru města v roce 1387, při kterém pravděpodobně definitivně zanikl první telčský hrad (spíše opevněný dvorec), se Telč ocitla bez panského sídla. Ve 3. čtvrtině 14. století proto nechal Jindřich III. z Hradce postavit na místě dnešního zámku, přesněji v jeho severovýchodní části, vodní hrad. Jindřichův syn Jan III. z Hradce držel ochranou ruku nad mistry pražské univerzity, především pak nad Stanislavem ze Znojma. Obdobně se choval i jeho syn Jan IV., přesto byl telčský hrad dne 21. září 1423 dobyt husity. Pánům z Hradce se jej podařilo získat zpátky a lednu 1437 zde pobýval císař Zikmund Lucemburský. Jan se později stal členem Jednoty strakonické a postavil se proti králi Jiřímu z Poděbrad. Po Janově smrti v roce 1452 panství zdědil jeho syn Jindřich IV., který se roku 1463 postavil proti králi. Roku 1471 se pak zavázal uherskému králi Matyášovi Korvínovi. Po uzavření olomouckého míru uznal za panovníka Vladislava II. a ten jej jmenoval komorníkem Království českého. V Telči stihl nechat hrad přestavět v duchu gotiky, ovšem během lovu dne 15. ledna 1507 Jindřich nešťastně umírá. Telč tak zdědil Adam I. z Hradce, po jehož smrti v roce 1531 došlo k rozdělení panství a Telč získal mladší Zachariáš z Hradce. Za vlastnictví Zachariáše zažívala Telč největší rozmach. Právě on nechal přestavět hrad na zámek. Zachariáš z Hradce nechal přestavět gotický hrad na renesanční zámek a vytvořil z něj svoje reprezentativní dílo. V letech 1551–1552 se zúčastnil výpravy českých velmožů do Janova. Tady se seznámil s italskou renesancí a tato zkušenost se poté promítla do přestavby telčského sídla. V roce 1553 se oženil s Kateřinou z Valdštejna, díky které získal panství Polná. V roce 1589 po Zachariášově smrti panství zdědil jeho synovec Adam II. z Hradce.Na počátku 17. století, po vymření pánů z Hradce, se zámek dostal do vlastnictví Slavatů a to prostřednictví sňatku Lucie Otýlie z Hradce s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka. Slavatové se pokusili o obrácení obyvatel Telče na katolictví, jak dokládá jezuitský kostel Jména Ježíš, vystavěný v blízkosti zámku. Do architektonické podoby zámku výrazněji nepromluvili ani následující majitelé – Lichtenštejnové z Kastelkornu a Podstatští z Lichtenštejna. Jejich pozornost se zaměřila především na úpravy zámeckého parku, kde došlo k výstavbě empírového skleníku. Zámek nikdy nebyl prodán. Ke změně majitele docházelo pouze prostřednictvím dědictví. Zámek a telčský velkostatek zůstaly v rukou Podstatských-Lichten štejnů až do likvidace velkostatku v roce 1945. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky, v roce 1995 byl areál zámku společně s panskou sýpkou prohlášen národní kulturní památkou. Od roku 1992 je zámek spolu s historickým centrem Telče zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
uhercice 2
105 fotek, letos v červenci, 224 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Uherčice - Ves Uherčice náležela do konce 15. století oslavanskému klášteru. Roku 1493 ji získali od krále Krajířové z Krajku. Lipolt z Krajku v roce 1495 začal budovat tvrz a patrně znovu vysadil i ves, jak naznačuje název Nové Uherčice běžně používaný od 16. století. Roku 1564 byly Nové Uherčice (tvrz se vsí) centrem panství, k němuž patřily městečko Vratěnín, Stálky, Hluboká, Mešovice, Lubnice, městečko Frejštejn se zámkem, Křeslík a Korolupy. Od Krajířů panství koupil Strejn ze Švarcenavy, v jehož rodě zůstalo až do roku 1628. Přestavba původní tvrze, z níž se dochovalo několik g portálů, v renesanční zámek se uskutečnila za Krajířů krátce po polovině 16. století. Nejstarší renesanční část zámku s ním nádvořím byla vybudována do roku 1554. V následující stavební fázi byl postaven lichoběžníkový dvůr s dvoupatrovými renesančními arkádami; současně vznikl i východní arkádový dvůr, přístupný branou s věží. Přestavbu započatou Krajířů dokončili Strejnové ze Švarcenavy. V roce 1628 koupil zámek spolu s panstvím Jakub z Berchtoldu, který se od té doby zval z Uherčic. Za Berchtoldů kolem roku 1670 probíhaly barokní úpravy; tehdy byl vyt. čestný dvůr a interiéry byly vyzdobeny bohatou štukovou v zdobou. Od roku 1768 držel zámek až do nejnovější doby rod Collaltů. Počátkem 19. století byly provedeny klasicistní interiérové úpravy. Posledním majitelem z rodu Collalto et San Salvatore byl Oktavián, jemuž byl veškerý majetek roku 1945 na našem území zkonfiskován. Zámek v držení státu a vinou následně nastoleného totalitního režimu KSČ zcela zchátral a byl na pokraji zániku. Správcem areálu se staly nejprve Československé státní statky, krátce fungoval jako ženský nápravný tábor a v 50. a 60. letech 20. století sloužil znojemské pohraniční stráži. Od roku 1979 spravovali zdevastovaný areál památkáři, od roku 1987 Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Přechodem pod správu Památkového ústavu v Brně roku 1995 byl rehabilitován. V r. 1996 byla zahájena komplexní památková obnova a téhož roku v létě byla část interiérů poprvé zpřístupněna veřejnosti. Návštěvníci tak mají od té doby možnost, u nás zatím poměrně ojedinělou, zhodnotit míru devastace a současně nahlížet do procesu památkové obnovy historického objektu.
police 3
53 fotek, letos v červenci, 55 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Police - V místech dnešního zámku stávala tvrz, která se v zemských deskách uvádí roku 1371. Toho roku byla ve vlastnictví Smila z Police. Roku 1390 byl majitel Jan z Kostník. Ten prodal tvrz před rokem 1437 Adamovi z Bačkovic. Jeho synové a nejspíše i vnuk se v letech 1444–1520 postarali o značné rozšíření tvrze směrem na východ. Roku 1524 byla tvrz odkoupena Janem Tavíkovským z Tavíkovic. Ten svou stavební činnost dokumentoval nápisem nad portálem brány. V 16. století vznikl při tvrzi pivovar. V roce 1534 přestavěl Jan z Tavíkovic dosavadní tvrz v renesanční zámek se znaky italské renesance s arkádami. Dvojitá schodiště s dvojicemi vinutých sloupů nesou ještě pozdně gotické rysy. Současně byl u zámku zřízen park. V letech 1633–1821 vlastnili zámek Berchtoldové, kteří koncem 18. století zbarokizovali interiér, vyzdobili sály štukami. Jedním z hlavních štukatérů byl Baldassar Fontana. Panství Karel Berchtold prodává francouzskému šlechtici hraběti Augustu Segurovi. V držení rodu Segurů je Police až do roku 1860, kdy je prodána městu Znojmo, které jej dává do nájmu. Druhá polovina 19. století je ve znamení častého střídání majitelů. 1872 – Maxmilián, svobodný pán Springer, 1885 – Leopold, hrabě Šternberk, až roku 1887 získává velkostatek se zámkem v Polici stará česká rodina Wraždů z Kunvaldu. Potomkům této rodiny je v r. 1945 konfiskován a poslední majitel ponechán v jednom pokoji na zámku v roce 1948 umírá. Osud této architektonické perly je svěřen do rukou několika organizací, které zde hospodaří velice brutální formou. Nejdříve elekrtikářské učiliště poté svoji výrobu zde zřizuje kožedělný podnik z Jihlavy, který se snaží zámek průmyslově adaptovat. V současné době je vlastníkem zámecké budovy obec Police, která se snaží zámek citlivě rekonstruovat. K vidění jsou zde kvalitní štukové výzdoby stropů, části původního vybavení zámku a mimo jiné i zcela unikátní zachovaná a neporušená zámecká kaple z 18. století. Součástí zámku je i vyhlídková pětipatrová hranolová věž. Dále na zámku nově Muzeum československých letců v RAF.
65 fotek, letos v červenci, 22 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Jindřichův Hradec - Dominantou Jindřichova Hradce je komplex hradu a zámku stojící na skalnatém ostrohu mezi řekou Nežárkou a Hamerským potokem. Přes náhon vstoupíte branou na I. nádvoří. Předěl mezi II. a III. nádvořím tvoří Jáchymovo stavení, Gotický palác a Černá věž. V jejím sousedství stojí Červená věž (Menhartova). Na III. nádvoří jsou krásné velké a malé arkády, kamenná kašna s bohatě zdobenou kovanou mříží, Adamovo stavení, Španělské křídlo a vstup do Černé věže. Rozlehlý zámecký areál, v současné době 3tí nejrozsáhlejší na území CZ, stojící na místě gotického hradu ze 13. století. Renesanční podobu získal v polovině 16. století. V zahradě stojí pozoruhodný kruhový pavilon – Rondel. ožár v r. 1773 zachvátil všechny zámecké budovy na třetím nádvoří. V Adamově stavení bylo zcela zničeno nejvyšší patro se Zlatým sálem s přilehlými pokoji, dále vyhořelo protější křídlo se Španělským sálem a divadlem a také sousední Jindřichův hrad a vedlejší purkrabství v Jáchymově křídle. Prozatím bylo zastřešeno jen Adamovo stavení, ostatní budovy byly na dlouhou dobu vystaveny ničivým povětrnostním vlivům. Teprve na počátku 20. století romantický zájem vnukl hraběti Evženu Černínovi myšlenku zachránit, co se ještě zachránit dalo. Získal rakouského architekta Humberta Walchera z Mollheimu, jenž měl s obnovou historických objektů určité zkušenosti. V první etapě (1906–1917) byl především důkladně opraven starý Jindřichův hrad, určený k definitivnímu uložení archívu majitelských rodů a jejich statků, k obývání byla dále opravena střední část druhého patra Adamova stavení, renesanční lunety však již nebyly obnoveny. V r. 1914 přijel do Jindřichova Hradce Max Dvořák, známá autorita v oboru historie a umění, a vyjádřil se pochvalně o vykonané práci. V l. 1920–1923 bylo nejvyšší patro Velkých arkád opatřeno klenbou a započaly zednické práce v sousedním traktu se Španělským sálem, kde Černín zamýšlel instalovat svou vídeňskou obrazárnu. Zahájení první pozemkové reformy však způsobilo zastavení všech prací a plán na využití zmíněného křídla již nebyl uskutečněn. Černínům patřil zámek až do r. 1945. V 2. polovině 20. století byl zámek mnohostranně využíván. V jeho nejstarší části byl od r. 1914 archív s bohatými písemnými památkami na dřívější držitelské rody a jejich statky a podstatně zvětšený o archívy ze širokého okolí (pracoviště Státního oblastního archívu v Třeboni). V severním křídle Jáchymova stavení byl okresní archív a na prvním nádvoří okresní lidová knihovna.
82 fotek, letos v červenci, 26 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, příroda
Prachovské skály - přírodní pískovcové skalní útvary různě členité a různého tvaru. Jsou zde vyhlídky,kde je krásný pohled na skalní útesy a okolí. Vedou zde 3 okruhy o rozdílné délce a náročnosti.
zakupy 2
37 fotek, letos v červenci, 28 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Zákupy - Na místě nynějšího zámku původně stávala gotická tvrz, poprvé připomínaná roku 1383. Na počátku 16. století ji koupili Berkové z Dubé a roku 1541 zahájili její rozsáhlou přestavbu v renesanční zámek. Kolem poloviny 16. století měl zámek dvoukřídlou dispozici, která ovšem jistě počítala s pozdějším uzavřením do čtyřkřídlého schématu. Tuto podobu zámek pravděpodobně získal v průběhu druhé poloviny 16. století. V roce 1612 Berkové zadlužené panství prodali Janu Novohradskému z Kolovrat. K další změně vlastníků došlo v roce 1632, kdy zámek získal vévoda Sasko-lauenburský Julius Jindřich. V průběhu třicetileté války byl zámek poničen nejprve císařskými vojáky, a později v roce 1638 švédskou armádou. K velkorysé přestavbě zámku došlo v letech 1665 – 1715, kdy byl postupně rozlehlý vybudován komplex vlastního zámku, předzámčí s rozlehlými konírnami, hospodářským dvorem, zahradami, závodištěm a drobnými stavbami v okolí. Architektonické ztvárnění patrně určil Domenico Orsi (v Zákupech je poprvé doložený v roce 1671), kterému zde jako stavitel zřejmě sloužil Domenico Canevalle. Později stavbu převzal Giulio Broggio. Po smrti Julia Františka, který zemřel bez mužských potomků, Zákupy převzala jeho dcera Anna Maria Františka, manželka posledního potomka rodu Medicejů, která zde žila až do své smrti v roce 1741. Také ona pokračovala v rozsáhlých stavebních úpravách zámku a okolí. V roce 1741 zámek zdědila dcera Marie Anna Karolína, provdaná za Ferdinanda Bavorského, ale vzhledem ke konfliktu ohledně pragmatických sankcí byla Marií Terezií vypovězena z Čech. Zákupy přestaly být sídlem velkého dvora a nadále zde sídlili již jen úředníci. V roce 1803 přešly Zákupy na toskánskou větev Habsburků. Podle rozhodnutí vídeňského kongresu mělo být panství povýšeno na vévodství a měl se jej ujmout syn dcery císaře Františka I. Marie Luisy a Napoleona Bonaparta - Orlík. V roce 1847 byla zákupské panství začleněno do osobního majetku rakouského císaře Ferdinanda V. Ten po své abdikaci v roce 1848 užíval Zákupy jako letní rezidenci. K tomuto účelu byl zámek v letech 1850 – 1851 opraven, vyzdoben a vybaven mobiliářem ve stylu druhého rokoka. Skupina umělců pod vedením Josefa Navrátila tu vytvořila slohově čistý, vkusný a výtvarně bohatý umělecký celek. Navrátil tu působil nejen jako malíř nástropních maleb, ale i jako dekoratér, který navrhl tapety, garnýže, lustry i závěsy.
28 fotek, letos v červenci, 20 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Benešov nad Ploučnicí, Dolní zámek - Bedřich ze Salhausenu vykoupil před rokem 1540 od benešovských měšťanů čtyři domy a špitál na západní straně náměstí, nechal je zbořit a v letech 1540–44 zde postavil nejstarší část dolního zámku, nazývanou Janovým palácem. Pojmenování pochází od prvního obyvatele, jímž se po své svatbě stal stavebníkův syn Jan ze Salhausenu. Od roku 1570 odtud vládl své polovině předtím společně spravovaného panství. V téže době začal stavět pro svého staršího syna Wolfa nový palác, jižně od nejstarší části. Jeho dokončení roku 1576 se Jan již nedožil. Wolfův mladší bratr Antonín (po němž se také někdy nazývá nejstarší část dolního zámku) žil v Benešově do roku 1612, kdy byl svou část panství nucen prodat pro dluhy Janu z Vartenberka na Kamenici, čímž přestal zámek sloužit jako hlavní sídlo majitele. Ani Jan z Vartenberka majetek dlouho neužíval, roku 1614 většinu jeho statků na úhradu dluhů zabavil a rozprodal zemský soud. Novým majitelem se stal Radslav Vchynský (Kinský). V majetku jeho rodu polovina Benešova setrvala do roku 1634, kdy byl jeho syn Vilém zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu. Jako odměnu za odhalení spiknutí věnoval císař větší část Vilémova majetku Janovi z Aldringenu. V držení Aldringenů, později Clary-Aldringenů zůstal dolní zámek s malými přestávkami do roku 1856, kdy ho prodali dr. Karlu Lumbemu z Malonic. Poslední šlechtickou majitelkou dolního zámku byla od roku 1877 hraběnka Aloisie Černínová, rozená Morzinová. Ta jako svatební dar pro svého syna nechala postavit nejnovější jižní budovu zámku, spojovací zeď s branou směrem k Wolfovu paláci a zvelebila zámecký park. I přesto zámek, odlehlý od ostatních rodových držav, roku 1888 prodala Martinu a Theodorovi Grohmannovým, spolumajitelům několika textilních továren. Tato rodina vlastnila zámek až do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dektretů zestátněn. Následujících 16 let se hledalo využití pro objekt. Nejnovější část byla změněna na byty, renesanční paláce sloužily od roku 1961 pro stálou exposici orientálního umění Národní galerie. Roku 1969 zámek vyhořel, naštěstí byl brzy obnoven a od roku 1972 přístupný veřejnosti.
15 fotek, 6.7.2017, 23 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Benešov nad Ploučnicí, Horní zámek - Horní zámek v Benešově vznikl jako pozdně gotická městská tvrz někdy v poslední čtvrtině 15. století. Stavebníkem byl Zikmund z Vartenberka, který jej však dlouho neužíval: od roku 1502 byl v dědičném držení místnímu měšťanu Tietzemu. Situace se změnila poté, co panství zakoupili původně míšeňští Salhausenové. Roku 1522 se stalo samostatným v majetku Bedřicha ze Salhausenu, který původní tvrz přestavěl na své sídlo. Přestavba stála na stylovém pomezí gotiky a renesance, vzhledem k osobě majitele byla silně inspirována saskými vlivy. K dalším přestavbě došlo po požáru roku 1543. V majetku Salhausenů a spřízněných, původně saských rodů, byl tento díl panství až do roku 1613. I další majitelé měli kořeny v Sasku. Roku 1631 polovinu města s horním zámkem zakoupil Jan Zikmund Thun z Hohensteinu, jehož rod pak vlastnil panství až do roku 1926. Po první pozemkové reformě se Thunové byli nuceni zbavovat řady objektů. Jedním z nich byl i benešovský horní zámek, který prodali roku 1926 městu. To v jeho přízemí zřídilo mateřskou školku, do pater se přesunulo městské museum. Situace se rasantně změnila po roce 1945, kdy část zámku sloužila jako sýpka místního JZD, později v přízemí fungovala truhlářská dílna. Stav objektu se valem zhoršoval, nakonec zůstal zcela prázdný. V 80. letech se začaly podnikat kroky k jeho přestavbě na dům kultury, která naštěstí nebyla dovedena k žádným nevratným devastačním zásahům. Od roku 1991 je zámek majetkem Národního památkového ústavu a od roku 1999 přístupný veřejnosti.
slavonice 2
42 fotek, letos v červenci, 47 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, města
Slavonice - (německy Zlabings), někdy přezdívané „malá Telč“ , též "jihočeská Telč" nebo i "perla české renesance", jsou město v okrese Jindřichův Hradec, v moravské části Jihočeského kraje. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1260. Původní strážní osada, založená asi ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce (zlatá pětilistá růže v modrém poli). Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Součástí byla dvě náměstí (dnes pojmenovaná jako náměstí Míru a Horní náměstí), která byla obklopena středověkými měšťanskými domy. Celá výstavba byla koncipována na velice úzkých pozemcích, takže majitelé své domy a přilehlá hospodářství směřovali hlavním vchodem na náměstí a hospodářské budovy na zadní trakty svých domů. Během 16. století se významná část obyvatelstva města přiklonila k luteránské reformaci. Reformační sgrafitová výzdoba celé řady měšťanských domů tehdejšího luteránského obyvatelstva významně spoluutváří unikátní atmosféru města Slavonice. Během třicetileté války bylo město vypleněno švédskými vojsky. Navíc v roce 1680–1681 postihl slavonické obyvatele mor, který pokosil velmi mnoho životů. Z těchto velkých útrap a válek se město vzpamatovalo až na přelomu 17. a 18. století. Nemělo však být všem neštěstím a katastrofám konce. Dne 27. března 1750 vzplál ve městě velký požár, který zničil velkou část obou náměstí a 44 domů spolu s městskou věží. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 a vzniku Československé republiky reagovalo město s převážně německým obyvatelstvem připojením k provincii Deutsch Südmähren se sídlem ve Znojmě. Proto musela být do města v polovině roku 1918 povolána čs. armáda, aby podrobila město moci nového československého státu. Po Mnichovské dohodě bylo město v říjnu 1938 postoupeno Německu a stalo se součástí Německé říše. V roce 1953 bylo město zahrnuto do tzv. hraničního pásma, což zapříčinilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a velmi silně omezilo i případný cestovní ruch v této oblasti. Teprve v roce 1960 při reorganizaci okresů a krajů bylo zastavěné území města vyjmuto z hraničního pásma a mohlo začít využívat cestovního ruchu. 31. srpna 1961 byly Slavonice prohlášeny městskou památkovou rezervací.
landstejn 4
66 fotek, letos v červenci, 48 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Landštejn - Hrad Landštejn, jak již napovídá název, byl pomezní pevností na neklidné českorakouské hranici a střežil zemskou stezku do Vitorazska. Podle staršího názoru byli jeho staviteli rakouské rody hrabat z Raabsu a Zöbingu, Nejnovější archeologické výzkumy této lokality však nepochybně prokázaly, že starší rakouský hrad byl situován v dnešní vesnici Pomezí naproti Landštejnu a zachovala se z něj dodnes část románského kostela. Landštejn jako královský hrad spadal pod správu moravských Přemyslovců. Kdy a jak získali hrad a panství Vítkovci není známo. Víme však, že asi od roku 1259 byl pánem Landštejna Oldřich, pocházející nejspíše z třeboňské větve Vítkovců, po něm Sezema a Vítek, syn Ojíře z Lomnice. Vítkovci, píšící se podle hradu jako páni z Landštejna, si získávali osobní statečností stále větší politický vliv. Vítek z Landštejna (+ 1312) se vyznamenal při obraně města Znojma a mimořádnou statečnost projevil v zápase s míšeňskou posádkou Pražského hradu za krále Jindřicha Korutanského, kdy stranil Elišce Přemyslovně. Za Viléma z Landštejna (+ 1356) obnášelo landštejnské panství mimo hradu a Nové Bystřice ještě Třeboň, Lomnici a Nové Hrady. Po počátečních neshodách přijal Vilém z Landštejna roku 1317 lenní závazek a stal se rádcem krále Jana Lucemburského. Přátelství si udržel i s jeho synem Karlem IV., který se stal Vilémovým zastáncem v krvavém sporu s bojovným příbuzným Jindřichem z Hradce. Z Vilémových šesti synů zdědil Landštejn Litold, který však zemřel bez dětí a hrad připadl královské koruně. Roku 1381 získal landštejnské panství od krále Václava IV. Konrád Krajíř z Krajku, který zastával úřad nejvyššího hofmistra. Jmenování zemským hejtmanem v Korutanech v roce 1385 odvedlo Konráda od pražského dvora, jeho synové však v Čechách zůstali. Landštejn zdědil Lipolt a jeho syn Wolfgang pak hrad rozšířil a velmi nákladně přestavěl v pozdněgotickém slohu. Krajířové vládli Landštejnu téměř dvě století a jejich panování bylo poznamenáno velkým stavebním ruchem. Za tu dobu podstatně zesílili opevnění a vybudovali kolem pětiúhlého nádvoří výstavné renesanční paláce. Stavební činnost Krajíře však vyčerpala natolik, že po smrti Zdeňka II. prodala roku 1579 jeho dcera Anna, provdaná Roupovská, hrad i panství Rakušanu Štěpánovi z Eicinku. Vzápětí však hrad koupil jihlavský měšťan David Neumaier. Davidův syn Gottfried se postavil na stranu odbojných stavů a po jejich porážce na Bílé hoře mu byl majetek konfiskován. Panství pak rychle měnilo majitele. V roce 1621 se zde vystřídali Baltazar Marradas a Kristián Hübner, následujícího roku byl hrad prodán slavatovskému hejtmanovi Jakubu Keclovi z Rottendorfu, v dalším roce se Landštejn dostal do držení bratřím Maxmiliánovi a Ferdinandovi Mohrům z Leichteneggu. Od roku 1639 vlastnil panství Jakub Khuen z Belasy, v roce 1668 převzal vládu Humprecht Jan Černín z Chudenic a jeho syn Tomáš Zacheus. Roku 1685 koupil panství císařský generál Ferdinand Arnošt z Herbersteina. Landštejn, okleštěný o okolní vesnice, vydržel v majetku tohoto rodu až do roku 1816, kdy smrtí hraběte Josefa rod vymřel. To však byl hrad od roku 1771, kdy po úderu blesku do jedné z věží zcela vyhořel, pustý a sloužil jen jako sýpka. Zřícenina poskytovala stavební materiál širokému okolí. Dlouhý spor o dědictví po hraběti Josefu z Herbersteina skončil roku 1846, kdy panství zdědil baron Ferdinand Sternbach, v jehož rodu zůstala zřícenina hradu až do roku 1945. Dnešní Landštejn je jednou z nejzachovalejších ukázek středověkého fortifikačního systému. Nejstarší románská část hradu s palácem vestavěným mezi dvě obranné věže je v Čechách ojedinělá. Pozdější dostavba gotického opevnění s obytnou věží donjonem rozšířila hrad o další nádvoří. Vznosný čtyřpatrový palác Krajířů z Krajku s renesančním opevněním a barokní dělostřelecké bašty pak uzavírají průřez stavebními styly čtyř vývojových etap.
38 fotek, letos v červenci, 57 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, koníčky, práce
Pevnostní areál Slavonice - Pevnostní areál Slavonice je ukázkou části obranné pevnostní linie ČSR budované v letech 1935–1938. Je tvořen celkem sedmnácti objekty (A-120, A-140, A-160, D1, kulometné hnízdo typu C) prvního i druhého sledu, zrekonstruovanými do původní podoby. Jedná se o významnou vojensko-technickou památku na Jindřichohradecku.
30 fotek, letos v červenci, 29 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Dačice nový zámek - Oldřich Krajíř († 1600) se nespokojil s dosavadní sídlem, které dostalo název starý zámek, a vybudoval na Horním náměstí koncem 16. století nový zámek. Ten si přes pozdější úpravy dodnes zachoval původní podobu jak v dispozici, tak zčásti i ve výstavbě, především v severním křídle s arkádami na nádvorní straně. V literatuře byl vysloven názor, že autorem této pozdně renesanční stavby byl Ital Francesco Garof de Bison, který v téže době stavěl věž městského kostela v Dačicích. Kolem zámku byla vybudována renesanční zahrada. Sestra zemřelého Oldřich Krajíře, Kateřina, prodala v r. 1610 panství za 106 000 zl. moravských Vilému Dubskému z Třebomyslic, jemu poté , pro účast na stavovském povstání zkonfiskováno. Dne 8. listopadu 1622 prodala královská komora dačické panství se slevou Lvu Burianovi Berkovi z Dubé a z Lipé .Dědicem se stal jeho syn Matyáš Ferdinand, jímž v r. 1644 vymřela rodová větev; zámek se statkem přešel na Ladislava Berku z mladší berkovské větve. Avšak matka Matyáše Ferdinanda Berky Františka Hypolita, rozená Fürstenberková, s rozhodnutím nesouhlasila († 26. října 1655) a odkázala je synovci Bedřichu Fürstenberkovi; tím vznikl mezi Berky a Fürstenberky rodový spor, který trval přes 70. let. Zámek s panstvím byl v držení Fürstenberků až do r. 1714, kdy Berkové spor vyhráli. V r. 1706 zemřel poslední mužský potomek rodu Berků František Antonín, který odkázal panství své sestře Rosalii, provdané za Viléma Leopolda Kinského. Na základě soudního rozhodnutí získal v r. 1714 Dačice její nevlastní syn (poněvadž neměla žádné potomky) Václav Vojtěch z Vrbna a Bruntálu, od něhož je v r. 1728 koupil za 426 000 zl. Jindřech Karel z Osteina. Po dvojím požáru v l. 1645 a 1721 byl zámek v l. 1732 - 1733 přestavěn v barokním slohu. Úpravy, které zasáhly jak interiér, tak exteriér, prováděl v Dačicích usazený stavitel Francesco Cameli. V r. 1804 získal zámek i panství Fridrich Karel z Dalberku. V roce 1816 přebudován zámek podle návrhu stavitele Riedla v duchu módního empíru. V r. 1818 byl vybudován i anglický park. Vnější architektura byla obohacena úpravou v l. 1831-1832 podle návrhu vídeňského architekta J. Schlepse. Dalberkové byli majiteli zámku až do r. 1945. Dnes spravuje zámek Státní památková péče v Brně.
frejstejn 1
36 fotek, březen 2011 až červenec 2017, 40 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Frejštejn - Podle hradu se psali v r. 1250 Gaitmar z Frejštejna a jeho bratr Hartleb a v r. 1286 Oldřich Frej z Frejštejna. Další zpráva o hradu pochází z r. 1331 a hovoří se v ní o purkrabím na Frejštejně. V r. 1390 se na hradě připomíná kaple sv. Kateřiny. Král Zikmund zapsal hrad Lipoltovi z Krajku. Jeho zástupce Jan Krajíř náležel k významným představitelům moravské šlechty a byl jedním ze sedmi rozhodčích ve sporu české a moravské šlechty, urovnávaném ve Velkém Meziříčí v r. 1440. Připojil se k zemskému míru, sám jej však nakonec nedodržel a přepadával okolní městečka, vsi a panství na jižní Moravě i v Rakousích. Byl proto označen za rušitele pokoje a hrad Frejštejn moravští stavové vykoupili a rozbořili. Při pozdějším dělení krajířských statků daroval Volfgang z Krajku v r. 1487 svým synům Lipoltu a Jindřichu zbořený hrad Frejštejn, městečko Vratěnín a vsi Mladoňovice, Stálky, Ferrejštejn, Korolupy, Mašovice, půl Rancířova, Hluboké, Šatice (zanikly), tvrz v Kostníkách, jež byla odedávna manstvím Frejštejna, a dvůr v Lubnici. Král Vladisla II. propustil Volfu Krajíři z Krajku Frejštejn z léna, což potvrdil v r. 1493 i jeho synu Lipoltovi. V r. 1628 získal hrad císařský rada Jakub Berchtold, který byl v r. 1633 povýšen do stavu svobodných pánů z Uherčic. Od těch dob měl Frejštejn společné osudy s Uherčicemi. Na počátku 16. století byl hrad přestavován na pevnost, ale práce zůstaly nedokončeny, takže i nadále zůstal zříceninou.
22 fotek, letos v červenci, 96 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Český Rudolec - Tvrz v Rudolci vznikla v první polovině 14. století, neboť v r. 1353 náležela vladykům z Rudolce. Koncem 14. století byla v zeměpanském držení; markrabata udílela tvrz i vesnici lénem. V r. 1406 osvobodil markrabě Jošt rudolecké zboží z manství Vilému z Miličína. Beneš z Miličína odevzdal v r. 1446 Rudolec s tvrzí a s patronátem, Lidéřovice, Markvarec, Radíkov, Klenovou (zaniklo), Kadolec, Léštnici (zanikla), Lipnici a Němčice Janu Crhovi z Dolan. V polovině 16. století přešla tvrz s příslušenství na Hodické z Hodic. Kateřina z Hodic prodala v r. 1630 Rudolec s tvrzí, přestavěnou v renesančním stylu v druhé polovině 16. století, s dvorem, s mlýnem a s pilou, Matějovec, Vlastkovec, Stálkov s dvorem, Dolní a Horní Radíkov a dvůr Růženec za 28 000 zl. moravských císařskému hejtmanu Ferrantu Coquiovi. Později se držitelé panství rychle střídali. V rudoleckém kostele se zachovala řada krásných náhrobků majitelů z 16. století. Nynější dvouposchoďový zámek s věží, která má půdorys nepravidelného mnohoúhelníku, byl vystavěn v 60. letech 19. století na místě bývalé renesanční tvrze, z větší části zničené požárem v r. 1860. Majitelem velkostatku byl tehdy Angelo Picchioni. Jde o stavbu v romantickém novogotickém slohu, připomínající jihočeskou Hlubokou, proto se pro zámek vžilo pojmenování "Malá Hluboká".
pisecne 1
6 fotek, letos v červenci, 27 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Písečné - První zpráva o Písečném pochází z r. 1366. Kdy byla postavena tvrz prameny přesně neuvádějí. Jisté ale je, že byla postavena nejpozději v první pol. 15. století, kdy byli majitelé Písečné Krokvicarové z Nové Vsi. Ti nechali ve druhé polovině 16. století přestavět gotickou tvrz na renesanční zámek. Touto přestavbou získal objekt prakticky dnešní podobu. Za účast na stavovském povstání v letech 1618 – 1620 byl majetek Krokvicarům zabaven. Majitelé se pak rychle střídali, až r. 1768 získali zámek Collatové, v jejichž držení zůstal až do 20. století. Za nich byly na zámku provedeny menší stavební úpravy ve druhé pol. 18. století. V roce 1929 byl na straně zámku směrem do vsi přistavěn pivovar. Po roce 1948 zámek připadl státu. V r. 1989 byla provedena jeho poslední rekonstrukce. Po roce 1989 v restitučním řízení byl zámek navrácen potomkům posledních majitelů. Jedná se celkem o osm majitelů, všichni jsou však z jednoho rodu.
38 fotek, letos v červenci, 47 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Stary Książ - V 9-10. století byla na kopci vzdáleném necelý kilometr od stávajícího hradu Książ postavena tvrz, přestavěná na přelomu 13-14. století na zděný hrad. Krzysztof Jaworski, který zde prováděl průzkum v letech 1991-1992 si myslí, že hrad byl vybudován Bolkem I. Hradní komplex se skládal z vlastního hradu o trojúhelníkovém půdorysu o dalších dvou předhradí nacházejících se na východní straně. Hrad přestal plnit svou funkci v 15. století. Roku 1794 nebo 1797 architekt Christian W.Tischbein přestavěl zbytky hradu na romantické ruiny pro knížete Hanse Heinricha IV Hochberga, který přebýval v nedalekém Książu (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/ksiaz). Tato přestavba zničila všechny stopy po původním hradu a proto byl tento objekt dlouhou dobu, až do konce 20. století, považován za umělé ruiny bez historické hodnoty.
novy_dwor 1
22 fotek, leden 2014 až červenec 2017, 22 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
Nowy Dwór (Neuhaus) - Hrad Nowy Dwór na vrchu Zamkowa Góra (620 m n. m.) byl vybudován za svídnicko-javorského knížete Boleslava I. Surového (Bolko I. Surowy) nebo za jeho následovníka Boleslava II. Malého (Bolko [nebo též Bolesław] II. Mały [Świdnicki]). Spolu s hrady Radosno, Grodno a Rogowiec tvořil obranou linii chránící jižní hranice Polska. První známá písemná zmínka o hradě pochází až z roku 1364. Po smrti Boleslava II. se správkyní celého svídnicko-javorského knížectví, tedy i hradu, stala jeho manželka Anežka Habsburská. V roce 1392, po smrti Anežky, hrad a celé svídnicko-javorské knížectví připadlo Koruně České. V letech 1402-1417 byl hrad rozšířen. V období husitských válek byl neúspěšně obléhán. V těch dobách jej vlastnil Jan z Liebenthalu a jeho synové, od nichž hrad koupil v roce 1434 Herman Četryc (Czetryc). V letech 1450-1462 patřil krátce rodině Zedlitz a poté se vrátil zpět Četrycům. Během válek českého krále Vladislava s uherským králem Matyášem Korvínem představoval hrad významný obranný bod. Po podepsání míru v roce 1490 hrad přešel do majetku Fabiána Czernhause (Tschirnhaus) a poté opět Četrycům. Ve 2. polovině 16. století, kdy jej stále vlastnili Četrycové, byl rozšířen a renesančně přestavěn. Již v roce 1581 hrad zasáhl blesk a následný požár jej zničil. Proto byli Četrycové nuceni se odstěhovat do nového paláce. Poté již hrad nebyl obnoven, ale jeho ruiny byly krátce využity ještě v 17. století zřejmě jako pevnost v době třicetileté války, kdy vznikly dva bastiony. Potom již zůstal opuštěn.

Komentáře

přidat komentář